1 ÚVOD Etnické menšiny v ČR ve světle výzkumů 3 2 CHARAKTERISTIKA NIGÉRIE, MINULOST A SOUČASNOST 8

Transkript

1 OBSAH 1 ÚVOD Etnické menšiny v ČR ve světle výzkumů 3 2 CHARAKTERISTIKA NIGÉRIE, MINULOST A SOUČASNOST Historie Náboženství Etnické složení Hausové (Hausa) Jorubové (Yoruba) Ibové (Ibo/Igbo) Fulbové (Fulbe) Ostatní nigerijská etnika Problémy současné Nigérie Křesťané versus muslimové Ropná krize 20 3 REALIZACE VÝZKUMU A JEHO VÝSLEDKY Sběr dat Analýza výsledků výzkumu 24 4 ZÁVĚR 29 5 POUŽITÁ LITERATURA A PRAMENY 31 6 PŘÍLOHY 34

2 1 ÚVOD Nigérie je nejlidnatější zemí v Africe. Politicky i vojensky je vedle Jihoafrické republiky nejvlivnější zemí subsaharské Afriky. Vyznačuje se velkou etnickou a kulturní různorodostí domorodého obyvatelstva. To je tvořeno velkým počtem etnických skupin různých jazyků, různého náboženského vyznání a vzájemně se odlišujícími zvyky, způsobem života a mentalitou. Většina populace se řadí mezi příslušníky jednoho ze tří hlavních etnik Hausů, Jorubů či Ibů. Převážnou částí obyvatelstva Nigérie jsou vyznavači islámu a křesťanství, v některých oblastech se lze setkat s animisty. Sever Nigérie tvoří převážně muslimové, zatímco na jihu převládají křesťané. Přestože Nigérie oplývá značným nerostným bohatstvím a je největším vývozcem ropy na africkém kontinentu, velká část populace země žije pod hranicí chudoby. Těžba ropy paradoxně přispívá k jejímu prohlubování v důsledku extrémní korupce státního aparátu a nerovnoměrného přerozdělování zisků. Etnické a náboženské rozdíly obyvatelstva Nigérie přispívají k udržování trvalého napětí v zemi. V některých severonigerijských státech bylo zavedeno islámské právo šarí a. To je zdrojem mnoha vleklých sporů a konfliktů mezi nigerijskými muslimy a křesťany. Útoky na ropná zařízení, za nimiž stojí Hnutí za osvobození delty Nigeru, rovněž významnou měrou přispívají k destabilizaci země. 1 Hlavním cílem této bakalářské práce je vzhledem k aktuálnosti problému zmapovat povědomí, postoje a osobní zkušenosti Nigerijců žijících v České republice k aktuálním etnickým a náboženským poměrům v jejich rodné zemi. S ohledem na hlavní cíl byly definovány následující dílčí cíle: podat stručný přehled již zpracovaných výzkumů a studií o etnických menšinách žijících na území České republiky; na základě relevantní literatury podat přehled historie, etnické skladby obyvatelstva, jeho náboženského vyznání a politické situace v Nigérii; provést kvalitativní výzkum povědomí, postojů a osobních zkušeností Nigerijců žijících v České republice k aktuálním etnickým a náboženským poměrům v jejich rodné zemi na základě dotazníkového šetření a individuálních rozhovorů; provést kvalitativní výzkum života nigerijské komunity v České republice s důrazem na jejich etnicitu a etnickou identitu; provést obsahovou analýzu posbíraných dat a na jejím základě formulovat závěry kvalitativního výzkumu. 1 Nigérie. [online], 2007, [cit ]. Dostupné z: < 2

3 Dané téma u nás nebylo dle dostupných informací dosud předmětem žádného výzkumného záměru. 1.1 Etnické menšiny v ČR ve světle výzkumů V populaci České republiky je zastoupeno poměrně malé procento příslušníků etnických menšin. Velkou část z nich tvoří Ukrajinci, Slováci, Vietnamci, Poláci a Rusové; většina výzkumů a prací o etnických menšinách žijících na území České republiky se proto týká právě těchto etnických společenství. Ukrajinskou problematikou v České republice se zabývá René Kočík, ukrajinista a novinář, který je spolu s historikem Bohdanem Zilynskym autorem článku Ukrajinci v České republice. 2 Autoři se v této práci věnují historii usídlování Ukrajinců v českých zemích, česko-ukrajinskými vztahy, migračními trendy, sociodemografickými údaji a dále píší o sdružování Ukrajinců v České republice a jejich soužití s českou majoritní společností. Bohdan Zilynskyj byl také řešitelem výzkumného projektu Ukrajinci českých zemí po roce 1989, 3 ve kterém se zaměřil na důvody Ukrajinců k migraci, jejich problémy na českém území, spolkovou činnost a organizace Ukrajinců. Jinou studii pojednávající o ukrajinské komunitě vypracovali Dušan Drbohlav, Eva Janská a Pavla Šelepová. 4 Práce Ukrajinská komunita v České republice je shrnutím výsledků dotazníkového šetření, které proběhlo v roce 1999 s podporou grantu Ministerstva vnitra České republiky. Cílem výzkumu bylo zodpovědět tyto výzkumné otázky: (1) Kdo, proč a jak přichází z Ukrajiny do Česka? (2) Jakým způsobem komunikuje s většinovou populací? (3) Jaké má životní podmínky, jaké zisky a ztráty mu pobyt přináší? 5 Autoři se snažili potvrdit hypotézu, že intenzivní dočasná cirkulační migrace ukrajinských pracovníků se stává předstupněm následné trvalé imigrace. 6 Výsledky výzkumu byly srovnávány s obdobným výzkumem, který provedl Dušan Drbohlav v letech , přičemž z tohoto srovnání měly vyplynout určité charakteristické rysy ukrajinské imigrační komunity. Jako základní metody bylo použito dotazníkového šetření a interview. Z výsledků výzkumu vzešly osobní charakteristiky respondentů, jejich pracovní a životní podmínky v České republice, ekonomická situace a integrační tendence. Jako hlavní důvod současné masové migrace Ukrajinců výzkum stanovil 2 ZILYNSKYJ, B., KOČÍK, R.: Ukrajinci v České republice. In: ŠIŠKOVÁ, T. (ed.): Menšiny a migranti v České republice. My a oni v multikulturní společnosti 21. století. Praha: Portál, 2001, s ZILYNSKYJ, B.: Ukrajinci českých zemí po roce 1989 (Náčrt hlavních vývojových aspektů). Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, 2002, [cit ]. Dostupné z: < 4 DRBOHLAV, D., JANSKÁ, E., ŠELEPOVÁ, P.: Ukrajinská komunita v České republice. Výsledky dotazníkového šetření. In: ŠIŠKOVÁ, T. (ed.): Menšiny a migranti v České republice. My a oni v multikulturní společnosti 21. století. Praha: Portál, 2001, s Tamtéž, s Tamtéž. 3

4 špatnou socioekonomickou situaci na Ukrajině, prokázal neorganizovanost Ukrajinců v Česku a jejich chudý společenský život. Dalším menšinou, která byla předmětem celé řady výzkumů a studií, jsou Vietnamci. Jiří Kocourek ve své studii Vietnamci v České republice, 7 ve které se věnuje mj. historii Vietnamu, popisuje typické rysy jednání a chování Vietnamců, jež se odlišuje od chování majority a může vést k nedorozumění, zmiňuje významné svátky a tradice, které v České republice dodržují, a poukazuje na jejich jazykové bariéry a uzavřenost komunity. Studie dále pojednává o historii migrace Vietnamců do České republiky a jejich soužití s majoritní společností. Dalším autorem zabývajícím se problematikou Vietnamců v České republice je Stanislav Brouček, který vypracoval mnoho studií a výzkumů na toto téma. Zaměřuje se zejména na integraci, adaptaci vietnamské menšiny v české majoritní společnosti a na postoj majority k těmto imigrantům. Ve svém článku o integraci Vietnamců 8 se zabývá základními integračními tendencemi (izolace, vnitřní strukturalizace), zmiňuje problémy spojené s imigračními předpisy, platnými na území České republiky, problémy spojené s přechodným charakterem bydlení a společenských aktivit, popisuje jednotlivé imigrační vlny. V další části představuje postup při naplňování vlastního terénního výzkumu, získané poznatky z terénu a závěry, mluví o dvou krajnostech ve vnímání imigrantů majoritní společností: (1) imigrant jako nepřítel či vetřelec a (2) imigrant jako handicapovaná osoba, přičemž obě tyto krajnosti v poslední době slábnou. Podobně laděný výzkum provedl již v roce 2003, 9 kdy se zaměřil na příchod Vietnamců do České republiky, jejich adaptaci v novém prostředí a podnikání na území České republiky. O ruské komunitě v Česku pojednává článek Dušana Drbohlava, Milana Luptáka, Evy Janské a Jaroslavy Bohuslavové. 10 Autoři zde prezentují výsledky svého terénního šetření. Cílem studie bylo vymezit socioekonomické podmínky respondentů, jejich důvody k migraci, vztah k domovu, proces integrace ve společnosti a testování migračních teorií. Dotazníkové šetření bylo provedeno u ruské komunity v Praze a Karlových Varech a dotazníky byly distribuovány v místech s největší koncentrací Rusů (obchodní centra, občanská sdružení ap.). 7 KOCOUREK, J.: Vietnamci v České republice. In: ŠIŠKOVÁ, T. (ed.): Menšiny a migranti v České republice. My a oni v multikulturní společnosti 21. století. Praha: Portál, 2001, s BROUČEK, S.: Integrační tendence vietnamského etnika v českém lokálním prostředí. Český lid 92, 2005, s BROUČEK, S.: Aktuální problémy adaptace vietnamského etnika v ČR. Praha: Etnologický ústav AV ČR, 2003, [cit ]. Dostupné z: < 10 DRBOHLAV, D. a kol.: Ruská komunita v České republice. Výsledky dotazníkového šetření. In: ŠIŠKOVÁ, T. (ed.): Menšiny a migranti v České republice. My a oni v multikulturní společnosti 21. století. Praha: Portál, 2001, s

5 Bulharskou komunitou v Brně se zabývá studie Heleny Bočkové a Jany Pospíšilové. 11 Autorky v tomto článku charakterizují bulharskou komunitu v městě Brně, její současnou etnickou situaci. Studii předcházela série výzkumů, při nichž byly v průběhu let zaznamenány výpovědi posledních žijících bulharských zahradníků a pamětníků. Při realizaci svého výzkumu použily techniku řízeného interview a čerpaly jak z vlastních výzkumů, tak i z archivních pramenů. Dále byly provedeny výzkumy mezi mládeží (anketa a rozhovory), které měly za cíl zjistit povědomí studentů o Bulharech v Brně a jejich zahradnické minulosti, rozhovory s bulharskými vysokoškoláky a členy Bulharského kulturně osvětového klubu v Brně a v roce 2006 také anketa zaměřená na zjištění povědomí a postojů Brňanů k této menšině. Článek dále pojednává o tradičních způsobech obživy Bulharů zelinářství a zahradnictví a historii jejich pracovní migrace. Jaroslav Otčenášek provedl v roce 1996 výzkum řecké národnostní menšiny na území České republiky, na jehož základě vypracoval studii, uveřejněnou v roce Jako hlavní cíle si autor vymezil vytvořit co nejobjektivnější obraz důvodů emigrace, popsat přesun uprchlíků do České republiky, jejich usídlení a integraci do české společnosti. 13 Ve své studii se dále zaobírá problematikou interetnických vztahů, etnickou a subetnickou skladbou uprchlíků, jejich jazykem, školstvím, společenským životem, zvyklostmi, náboženstvím atd. V roce 1996 byl vydán sborník o chorvatské národnostní menšině v České republice. 14 Obsahuje příspěvky, pojednávající o dosavadním výzkumu poválečného vývoje této menšiny na Moravě. Práce je rozdělena na dvě části. První část tvoří odborné studie několika autorů: kromě článků Ivana Dorovského to jsou také příspěvky Oldřicha Sirovátky ( K problematice folklóru charvátské menšiny v Československu ), Evy Večerkové ( Etnokulturní vědomí moravských Charvátů ) a Miloše Melzera ( Osídlování bývalého německého jazykového ostrova na Drahanské vrchovině moravskými Charváty ), z nichž některé vyšly již dříve v odborném tisku. Druhá část obsahuje výsledky autorova terénního výzkumu, jehož součástí byl sběr, třídění a zpracování vzpomínek žijících občanů chorvatské národnosti, které se týkají různých svátků, zvyků a obyčejů a popisují stěhování jihomoravských Charvátů na severní Moravu. O albánské menšině v České republice píše Filip Tesař, který se ve svém příspěvku Albánci 15 věnuje kromě popisu historie Kosova, způsobu života a hodnotového 11 BOČKOVÁ, H., POSPÍŠILOVÁ, J.: Bulhaři v Brně. Proměny profesní a etnické minority. Český lid 93, 2006, s OTČENÁŠEK, J.: Řecká národnostní menšina v České republice dnes. Český lid 85, 1998, s Tamtéž, s DOROVSKÝ, I.: Charváti ještě žijí mezi námi. (Sborník studií a vzpomínek). Brno: Společnost přátel jižních Slovanů v České republice, TESAŘ, F.: Albánci. In: ŠIŠKOVÁ, T. (ed.): Menšiny a migranti v České republice. My a oni v multikulturní společnosti 21. století. Praha: Portál, 2001, s

6 systému Albánců i imigrací Albánců do České republiky a jejich soužití s Čechy. Ve stejném duchu píše autor i o Bosňácích v České republice. 16 Petr Pelikán ve své práci Afghánci 17 shrnuje základní reálie Afghánistánu, věnuje se historii imigrace Afghánců do České republiky, jejich důvody k imigraci (politické důvody, studium) a poukazuje na jejich odlišné morální hodnoty a problémy spojené s komunikací s nimi. Jana Jiroušková se ve své studii zaměřené na integraci Afričanů a Afroameričanů v České republice 18 věnuje vztahům a postojům českého obyvatelstva k cizincům afrického původu, zkušenostem těchto cizinců s pobytem v České republice, problémům, se kterými se mohou setkat, postavení smíšených manželských párů, pracovním a bytovým podmínkám. Výzkum byl zaměřen na tři cílové skupiny: (1) Češi, u kterých se zjišťoval postoj a názor na Afričany a Afroameričany žijící v České republice, (2) Afričané a Afroameričané s dlouhodobým pobytem na území České republiky a (3) smíšené rodiny s dětmi žijící na území České republiky. Z výsledků výzkumu vyplynulo, že u většiny obyvatelstva České republiky stále přetrvává negativní postoj k cizincům afrického původu, což je podle autorky dáno tradiční uzavřeností a malou informovaností české společnosti. Negativní vliv pro utváření názoru na přítomnost těchto cizinců mají podle ní i média. Čínskou komunitou v České republice se zabývá Ľubica Obuchová. V roce 2001 vedla výzkumný projekt, jehož výsledky shrnuje ve výzkumné zprávě. 19 Záměrem výzkumu bylo podat charakteristiku čínské komunity v České republice, zjistit, jaký vztah má čínská menšina k majoritní společnosti, jaké jsou její integrační tendence, jakým podnikatelským aktivitám se věnuje, jakou vyvíjí spolkovou činnost, jakou formou udržuje kontakty s Čínou atd. Řešitelský tým sestával z lidí, kteří ovládají čínštinu a mají bohaté zkušenosti s Číňany. Vojtěch Čelko ve své studii Mongoli a Česká republika 20 popisuje vztahy Československa (ČR) s Mongolskem, hovoří o svých pobytech v zemi a osobních zkušenostech s Mongoly, věnuje se historii i současné mongolské menšině v České republice, jejich důvody k imigraci a popisuje činnost mongolských organizací na území České republiky. 16 TESAŘ, F.: Bosňáci. In: ŠIŠKOVÁ, T. (ed.): Menšiny a migranti v České republice. My a oni v multikulturní společnosti 21. století. Praha: Portál, 2001, s PELIKÁN, P.: Afghánci. In: ŠIŠKOVÁ, T. (ed.): Menšiny a migranti v České republice. My a oni v multikulturní společnosti 21. století. Praha: Portál, 2001, s JIROUŠKOVÁ, J.: Integrace Afričanů a Afroameričanů na území České republiky. Praha: Orientální ústav AV ČR, 2002, [cit ]. Dostupné z: < 19 OBUCHOVÁ, Ľ.: Čínská komunita v České republice Praha: Orientální ústav AV ČR, 2002, [cit ]. Dostupné z: < 20 ČELKO, V.: Mongoli a Česká republika. Ako napomôcť k integrácii? Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, 2001, [cit ]. Dostupné z: < 6

7 Jiný výzkum proběhl mezi arabskou komunitou v Plzni. 21 Řešitelkou projektu byla Lenka Derianová, která použila při sběru dat metodu nestandardizovaného rozhovoru a zúčastněné pozorování. Cílem studie bylo poskytnout čtenáři informace o životě lidí arabského původu na území města Plzně a naznačit okruhy problémů, na něž obyvatelé Plzně pocházející z arabského prostředí narážejí. 22 Dále byly zkoumány jejich důvody k pobytu v České republice (studium), činnosti, kterými se zabývají, náboženské aktivity, trávení volného času, kontakty s domovem, rodinou, jejich cíle do budoucna, vnímání majority ap. O jednotlivých etnických menšinách na území České republiky píše Helena Nosková ve své práci Tolerance, minority a cizinci v České republice. 23 Příslušníci etnických menšin v České republice ve větší či menší míře zakládají občanská sdružení, která jsou na rozdíl od neformálních uskupení nositeli jasně definovaných kulturně-společenských, politických či hospodářských cílů. Tato občanská sdružení zaměřují svoji činnost na zachování tradiční kultury, etnické identity a šíření povědomí o vlastní kultuře v majoritní společnosti, a to například pořádáním folklórních slavností, výstav či vydáváním novin a časopisů v rámci jednotlivých spolků. Intenzita aktivit se u různých etnických menšin liší, což je zejména důsledkem historického vývoje. Středoevropská etnická společenství, která jsou historicky spjata s českými zeměmi (Němci, Slováci, Poláci, Maďaři aj.), tradičně vyvíjejí výraznější spolkovou činnost v porovnání s imigranty, příchozími do České republiky v nedávné minulosti. Vzhledem k tématu této bakalářské práce je třeba zmínit činnost brněnského sdružení Solidafrica, což je nevládní nezisková organizace sdružující africké menšiny v České republice. Byla založena v roce 1997 v Brně a jejím cílem je podporovat integraci africké menšiny do české společnosti, pomáhat překonávat problémy, se kterými se Afričané v České republice setkávají, rozvíjet dobré vztahy s českými občany a institucemi a přispívat k lepší informovanosti o Africe a afrických kulturách v České republice. V rámci sdružení se pořádají různé kulturní akce, africké dny, slavnosti ap., při kterých jsou prezentovány prvky tradiční kultury Afričanů (hudba, tanec, řemeslné výrobky aj.). 21 DERIANOVÁ, L.: Situace Arabů v Plzni. Praha, Plzeň: Etnologický ústav AV ČR, Západočeská univerzita, 2001, [cit ]. Dostupné z: < 22 Tamtéž. 23 NOSKOVÁ, H.: Tolerance, minority a cizinci v České republice. Praha: Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, 2002, [cit ]. Dostupné z: < 7

8 2 CHARAKTERISTIKA NIGÉRIE, MINULOST A SOUČASNOST Nigérie se rozkládá na západním pobřeží Afriky, severně od Guinejského zálivu. Sousedními státy jsou Benin na západě, Niger na severu, Čad na severovýchodě a Kamerun na východě. Dnešní Nigérie zaujímá plochu km² a se svými 131 miliony obyvatel je nejlidnatější zemí Afriky. Hlavní etnické skupiny představují na severu žijící Hausové a Fulbové, Jorubové na jihozápadě a Ibové na jihovýchodě země. Nigérie byla britskou kolonií od roku 1914 až do roku 1960, kdy získala nezávislost. Úředním jazykem je angličtina. V letech proběhla v Nigérii občanská válka, která si vyžádala mnoho lidských obětí. Spory a konflikty mezi jednotlivými nigerijskými etniky přetrvávají dodnes a značnou měrou zasahují i do politiky země. 24 Federativní republika Nigérie je rozdělena do 36 států, z nichž každý má své hlavní město. Hlavním městem federace je od roku 1991 Abuja, nacházející se v centrální části země, nejdůležitějším přístavem a zároveň nejlidnatějším městem v Africe (16,9 milionu obyvatel) je někdejší hlavní město Lagos. Jih Nigérie se vyznačuje největší hustotou obyvatelstva. 25 Ráz krajiny určují podnebné pásy, které přecházejí od tropického pásu na jihu země až po suché polopouštní klima na severu. Jih pokrývají tropické deštné lesy a mangrovové porosty na pobřeží. Nigérie vyniká v pěstování kokosových ořechů, výrobě kakaa a palmového oleje a vyváží tropická dřeva a kaučuk. Směrem k severu srážek ubývá. Řídce osídlenou centrální část pokrývá savana. V rozsáhlých travnatých oblastech na severu se chovají krávy, kozy a ovce. Nízké a nepravidelné srážky na severu vyvažuje tamní úrodná půda. 26 Nigérie oplývá velkým nerostným bohatstvím. V roce 1956 byla v deltě Nigeru objevena obrovská ropná ložiska a v současnosti je země největším africkým vývozcem ropy. Rozvoj ropného průmyslu měl za následek pokles domácí výroby potravin, export zemědělských plodin byl rovněž omezen MRÁZEK, I.: Černý obr Afriky. Brno: Moravské zemské muzeum, 2002, s Tamtéž. 26 Ilustrovaný atlas světa pro nové století. Praha: Reader s Digest Výběr, 1999, s Tamtéž. 8

9 2.1 Historie Na území dnešní Nigérie vznikaly v minulosti domorodé říše a mocná království, z nichž mnohé proslavili řemeslníci svou dokonale propracovanou výrobou. Byly to například říše Kánem, hauské městské státy, beninské království, Ife, jehož význam dokládají cenné archeologické nálezy z této oblasti (viz Leo Frobenius a jeho nálezy mosazných a terakotových hlav v posvátném háji v Ile-Ife), říše Oyo, která patřila k nejmocnějším státům celého západoafrického pobřeží, sokotské království aj. 28 Pozůstatky dávných království nebo emirátů lze spatřovat ve funkci dědičných feudálů. Tradiční vládci mají na místní obyvatelstvo stále velký vliv. Jsou dosazováni státními orgány a rozhodují o všem, co se děje na jejich území. Ministři se s vladaři radí a informují je o svých plánech, protože vědí, že poddaní leckdy nepopulární opatření hladce přijmou, jestliže jim je přetlumočí jejich panovník. 29 Portugalci začali od 15. století kolonizovat nigerijské pobřeží a zakládat osady zaměřené hlavně na obchod s otroky. Důsledkem bylo dlouhodobé oslabení populace se všemi negativními vlivy na hospodářský rozvoj. Počátkem 19. století nahradil obchod s otroky obchod se zemědělskými komoditami. Poté, co se Britové kromě pobřežních oblastí zmocnili i vnitrozemí, následovalo v roce 1914 založení Protektorátu Nigérie. Vyhlášení nezávislosti v Nigérii proběhlo v roce Po krátkém období relativní politické a hospodářské stability nastala v květnu 1962 první politická krize, jíž následovala řada dalších zejména etnických a náboženských konfliktů. V plné míře se tak projevily tradiční předsudky k příslušníkům odlišných etnických skupin a odlišného náboženského vyznání, které byly a jsou mezi nigerijským obyvatelstvem tradičně velmi silně zakořeněné. V roce 1963 se země stala federativní republikou. Etnické a kmenové rozpory a separatistické tendence vedly ke krvavé občanské válce v letech Válka/Ozbrojený konflikt Začátek Konec Povstání Tiv Válka v Biafře Povstání Maitatsine ve státě Kano Kamerun vs. Nigérie Nepokoje v souvislosti se zaváděním šarí y Ijaw Tiv/Junkun Tabulka 1 Války a ozbrojené konflikty na území Nigérie po roce VODERADSKÝ, J.: Nigérijské križovatky. Bratislava: Veda, 1989, s MRÁZEK, I.: Černý obr Afriky. Brno: Moravské zemské muzeum, 2002, s Ucelený přehled válek a ozbrojených konfliktů na území Nigérie udává tabulka 1. Navazující tabulka 2 obsahuje seznam nevládních ozbrojených skupin působících v současné době v Nigérii. 31 Zdroj: VOLENEC, O.: Ohniska napětí a konflikty v Africe. Praha: Oeconomica, 2004, s

10 Název organizace (zkratka), Rok založení Oblast, kde skupina Cíl organizace český překlad operuje Movement for the Survival of the Ogoni People (MOSOP), 1990 Jihovýchodní Nigérie Prosazovat práva lidu Ogoni. Hnutí za přežití lidu Ogoni Arewa People s Congress Severní Nigérie Bránit práva etnika (APC), Lidový kongres Arewa 1999 Hausa-Fulani. Odua People s Congress 1999 Jihozápadní Nigérie Hájit práva etnika (OPC), Lidový kongres Odua Joruba. Movement for the Emancipation of the Niger Delta (MEND), Hnutí za osvobození delty Nigeru 2005 Jihovýchodní Nigérie Bojovat za práva místních etnik proti vládě a ropnému průmyslu. Tabulka 2 Nevládní ozbrojené skupiny působící v současné době v Nigérii 32 Původní metropoli Lagos, obývanou převážně Joruby, vystřídalo roku 1976 nově založené hlavní město Abuja, které se svou polohou ve středu země mělo symbolizovat soudržnost různých náboženských a etnických skupin. Volby v roce 1993 opětovně zvýšily napětí v zemi. O rok později byly jejich výsledky anulovány a byla nastolena vojenská vláda, která však alespoň formálně povolila existenci a fungování politických stran. Teprve svobodné volby v roce 1999 vedly k předání moci civilní vládě. Prezidentem byl zvolen bývalý vojenský vládce Olusegun Obasanjo. Ten byl roce 2003 opětovně zvolen hlavou státu a v květnu 2007 jej vystřídal muslimský guvernér severonigerijského státu Katsina Umaru Yar Adua Náboženství Islám a křesťanství představují dvě hlavní náboženství v Nigérii. V menší míře je rozšířen judaismus (zejména mezi Iby). V některých oblastech přetrvávají animistická náboženství. V severních oblastech Nigérie, obývaných Hausy a Fulby, dominuje islám. Částečně je rozšířen i na jihozápadě mezi Joruby. Křesťanství převažuje v jižních oblastech (Jorubové na jihozápadě jsou převážně protestanti a Ibové na jihovýchodě převážně katolíci). Mnoho Jorubů tvoří také vyznavači animistických náboženství. Islám se začal šířit na severu země již před mnoha staletími. Křesťanství přinesli do země jako první portugalští kolonizátoři. 34 Islám se nejprve šířil od 14. století spíše spontánně díky obchodu. Šiřitelé islámské víry těžili z toho, že některé islámské normy, jako přípustnost polygamie, vyhovovaly africkým zvyklostem. Fulbský džihád od počátku 19. století vtiskl 32 Zdroj: Tamtéž, s Nigérie. [online], 2004, [cit ]. Dostupné z: < 34 Nigérie. [online], 2007, [cit ]. Dostupné z: < 10

11 rozsáhlé oblasti severní Nigérie politickou strukturu emirátů, které určily podobu dnešních svazových států. Na islám byly obráceny celé vesnice. Islamizace nigerijského severu způsobila zejména v 19. století zanikání tradičního náboženství Hausů i dalších etnických skupin. Vyznavači islámu tvoří asi 48 % obyvatelstva země. Z celkového počtu subsaharských muslimů jich žije v Nigérii asi třetina. Převládá sunnitský islám. 35 V roce 1993 zapojil diktátor Ibrahim Bagangida Nigérii do Organizace islámské konference. Koncem roku 1999 vyhlásil stát Zamfara na svém území zavedení šarí atského práva a brzy jej následovalo dalších 11 severonigerijských států. To vyvolalo značný rozruch jak mezi nigerijskými křesťany, tak u části mezinárodní veřejnosti. 36 Přibližně 39 % obyvatel Nigérie jsou křesťané (z toho 26 % protestanti a 13 % katolíci). Téměř polovina z nich žije na východě země. Křesťanství se šířilo v Nigérii od počátku 19. století. Misionáři se snažili obrátit na křesťanskou víru i ty nejnepřístupnější kmeny. Britská koloniální politika vedla v Nigérii ke krizi v katolické církvi a dala podnět k vytváření afrokřesťanských synkretických sekt a odštěpeneckých církví. U mnoha vyznavačů křesťanství stále přetrvávají četné vlivy z tradiční kmenové víry v podobě uctívání nejrůznějších bohů a bůžků. 37 Po celé Nigérii je rozšířeno obrovské množství různých církví a svatostánků. Každý si zde může založit svou vlastní církev. To, jak bude prosperovat, záleží na množství příspěvků a milodarů získaných od svých příznivců. Příslušníci afrokřesťanských sekt a náboženských společností tvoří přibližně 10 % obyvatelstva země. 38 Před rozšířením islámu a křesťanství existovalo v Nigérii mnoho starých kultů. Různé kmeny i jednotlivci se snažili zajistit úspěšný lov, úrodu, plodnost či uzdravení zásahem nadpřirozených božských sil. K tomu sloužily různé fetiše, které nabývaly účinnosti zaříkáváním šamana. Kouzelník prováděl obětní obřady, dával lidem amulety a talismany a léčil je přírodními prostředky. Pokud došlo k porušení tabu, používalo se černé magie s negativním efektem. Důležitou roli zde hrály také věštby. Dobří a zlí duchové jsou obsaženi ve všech přírodních prvcích. Lidé přinášejí těmto duchům časté oběti k odvrácení jejich špatného vlivu. Důležitou roli v tradičních náboženstvích zaujímá bohatá mytologie a výklady o stvoření světa. Venkovské slavnosti, obyčeje a lidová tvořivost jsou v Nigérii úzce svázány s tradičním náboženstvím. Nejvíce vyznavačů tradičních náboženství se udrželo 35 KLÍMA, V.: Nigerijská federativní republika. Praha: Svoboda, 1983, s KROPÁČEK, L.: Islám v Africe: Šarí a na postupu. Mezinárodní politika 12, 2006, s KLÍMA, V.: Nigerijská federativní republika. Praha: Svoboda, 1983, s Tamtéž, s

12 v lesních oblastech jihovýchodní Nigérie. Bohatý panteon božstev se rozvinul například u Jorubů, Ibů či Biniů. Animismus je rozšířen u 4 % populace Etnické složení Na území Nigérie se vyskytuje více než 250 etnických skupin, které se navzájem liší počtem svých příslušníků (od těch nejmenších, čítajících jen několik set lidí, až po největší, mající více než deset milionů) a velikostí obývaného území. Každá se vyznačuje odlišným způsobem života, osobitou kulturou a mluví vlastním jazykem. Většina populace se řadí mezi příslušníky jednoho ze tří hlavních etnických skupin Hausů, Jorubů či Ibů. Rozsáhlé plochy na severu země, zejména v okolí měst Kano, Sokoto, Zaria a Bauchi, jsou obývány Hausy. Jejich jazyk hausa se uplatňuje jako dorozumívací prostředek v mnoha oblastech západní Afriky. Menší část severní oblasti obývají Fulbové, z nichž mnozí asimilovali s Hausy. Jorubové jsou rozšířeni hlavně na jihozápadě Nigérie. Ibové žijí na východě země. Další významnější skupiny představují Ijawové, Kanuriové, Ibibiové a Tivové. 40 Kromě domorodého obyvatelstva žijí v Nigérii malé komunity Afrikánců, Angličanů, Američanů, Indů, Číňanů, Japonců, Libanonců a jiných příslušníků etnických společenství, zejména z Evropy. Tyto komunity se soustřeďují zejména ve velkých městech (Lagos, Abuja) a v oblasti delty Nigeru, kde jsou zaměstnáni u ropných společností. Mezietnické vztahy hrály v Nigérii vždy významnou roli a byly zdrojem napětí a konfliktů. K mnoha problémům přispěl i fakt, že hranice mezi federálními státy zděděné z koloniálního období nerespektují hranice mezi etnickými skupinami. Rozpory mezi třemi největšími etnickými skupinami vedly k občanské válce v Nigérii v roce 1967 a vyžádaly si mnoho lidských životů Hausové (Hausa) Populace Hausů čítá asi 21 milionů a obývá převážně severozápadní Nigérii, kde představuje největší podíl obyvatelstva, a jihozápad Nigeru. Jejich jazyk (hausa) obsahuje početné arabské prvky a je využíván dalšími západoafrickými národy jako obchodní a dorozumívací jazyk. Hausové mají literaturu psanou ve vlastním jazyce. Hauské písemnictví se rozvíjelo od 19. století na základě dialektu severonigerijského města Kano. Zabývají se zemědělstvím (pěstování prosa, 39 Tamtéž, s CEPL, V. a kol.: Nigérie. Praha: Pressfoto, 1974, s

13 kukuřice, jamů, tabáku, bavlny), ve městech zejména řemesly (barvířství, tkalcovství, zpracování kovů a kůže). 41 Hausové patřili k nejbohatším obchodníkům západní Afriky. Vytvořili několik městských států a svými cestami přispěli k výměně četných kulturních prvků (zbraně, oděvy, nástroje). 42 Islám začal pronikat mezi Hausy od 11. století, ale k největšímu rozšíření došlo ve 14. století. Přesto si zachovali některé prvky z předislámské doby (např. ženský kult Bori, při němž jsou v rytmických tancích vyvoláváni duchové předků). 43 Od 18. století docházelo k pronikání pasteveckých Fulbů na území Hausů. Na začátku 19. století dobyli Fulbové většinu hauských států. Přijali jazyk Hausů a hauština se stala i oficiálním jazykem na dvorech fulbských emírů Jorubové (Yoruba) Kolem 22 milionů Jorubů, jejichž sídelní oblast zahrnuje Nigérii, Benin a Togo, tvoří asi 21 % dnešního obyvatelstva Nigérie. Jejich jazyk patří do nigerokonžské jazykové rodiny. Jorubové žijící na jihu jsou převážně křesťané, Jorubové žijící na severu většinou muslimové. Tradiční náboženství i způsob života rychle mizí. Jorubové se živí hlavně pěstováním jamů, kukuřice, banánů a prosa, jako obchodní produkt pěstují kakao. Doplňkem je rybolov. Mnozí pracují v průmyslu a státní správě. Zemědělství je výhradně ženská práce, muži jsou především obchodníci a řemeslníci. Jorubové obchodovali především s hauskými městy, později s Evropany. Z řemesel bylo významné tkalcovství a hrnčířství. Proslavili se dřevořezbou a řezbou do slonoviny, kamennými plastikami a výrobou terakotových a bronzových reliéfních plastik. Tato tvorba se soustřeďovala především ve městě Ife. Nejstarší terakotové plastiky z Ife pocházejí z století. Jejich výrobky z bronzu a dřeva dosahují i dnes vysokých kvalit a jsou předmětem mezinárodního zájmu. Vyrábí také předměty každodenní potřeby a reliéfní řezby (vyřezávané dveře, nábytek, rámy zrcadel ap.). 45 Na svém území žijí Jorubové již déle než 1000 let. Jejich původ není zcela objasněn. Spekuluje se, že přišli do svých nynějších sídel z Nubie či Horního Egypta a do západní Nigérie se dostali asi ve dvou (časově vzdálených) migračních vlnách. V jejich kultuře jsou patrné vlivy starého Egypta či dokonce z oblasti Středomoří. Jorubská civilizace byla založena na existenci městských států 41 Národy světa. Banská Bystrica: Euromedia Group, 2004, s Tamtéž. 43 Tamtéž. 44 KLÍMA, V.: Nigerijská federativní republika. Praha: Svoboda, 1983, s Národy světa. Banská Bystrica: Euromedia Group, 2004, s

14 s vyspělou organizací. Na území Jorubů, v západní Nigérii, se dnes nacházejí největší nigerijská města. Již v 11. století se začala formovat menší království či městské státy, například Oyo a Benin, které v dalších stoletích ovládaly značné území. Centrem jorubského území a důležitým obchodním střediskem se stalo město Ife. Od 15. století se datují kontakty s Portugalci. V 17. století vytvořili Jorubové mocnou říši Oyo, která se po dvou stech letech rozpadla do mnoha malých městských států, které jsou až do dnešních dnů řízené králi. V 19. století vpadli na území Jorubů Fulbové a vytlačili velkou část obyvatel na jih. Po příchodu britských kolonizátorů v polovině 19. století přijali Jorubové ve velkém počtu křesťanství. 46 Jorubové prosluli početným panteonem a bohatou mytologií. Božstva jsou obvykle představována nějakým symbolem či atributem, jsou chápána jako neviditelná, nepoznatelná, proto neexistují jejich jednotná vyobrazení. K nejdůležitějším bohům patří například Šango bůh hromu a blesku (jeho atributem je dvojbřitá sekera) nebo Ogun bůh války a železa a patron všech kovářů (s mačetou v jedné a zvonkem, sídlem moci, v druhé ruce) Ibové (Ibo/Igbo) Území Ibů se rozkládá v savanách a deštných pralesích jihovýchodní Nigérie. Tento prostor obývají pravděpodobně od 9. století. Předpokládá se, že sem přišli ze severovýchodu, čemuž napovídá velký počet legend, které se u jednotlivých, relativně izolovaně žijících skupin uchovaly z minulosti. Přírodní poměry východní Nigérie (zalesněné a bažinaté území) měly vliv na to, že se Ibové usídlovali v oblastech s příznivějším klimatem. 48 Ibové podobně jako ostatní etnické skupiny udržovali od 15. století kontakty s Evropany. Obyvatelstvo bylo v 19. století silně decimováno obchodem s otroky na západoafrickém pobřeží, samotní Ibové se mj. stali oběťmi obchodu s otroky okolních kmenů (Ibibiů). V roce 1967 Ibové založili ve východní Nigérii nezávislý stát Biafra, ten však zanikl po porážce Ibů v občanské válce v roce Ibové představují vedle Jorubů a Hausů třetí nejpočetnější etnickou skupinu v Nigérii. Jejich podíl na populaci státu dosahuje přibližně 18 %. Dělí se na mnoho menších podskupin. Rozdíly mezi jednotlivými podskupinami se však v současnosti rychle stírají. Hovoří jazykem igbo, který náleží do nigerokonžské jazykové rodiny KLÍMA, V.: Nigerijská federativní republika. Praha: Svoboda, 1983, s. 50; Národy světa. Banská Bystrica: Euromedia Group, 2004, s MRÁZEK, I.: Černý obr Afriky. Brno: Moravské zemské muzeum, 2002, s Národy světa. Banská Bystrica: Euromedia Group, 2004, s. 28; KLÍMA, V.: Nigerijská federativní republika. Praha: Svoboda, 1983, s Národy světa. Banská Bystrica: Euromedia Group, 2004, s Tamtéž. 14

15 Ibové jsou převážně vyznavači křesťanství. V tradičním ibském náboženství existuje nejvyšší bůh stvořitel Chi, který společně s bohyní země Ala zajišťuje plodnost země. Vedle toho je v tradičním kultu předků uctívána celá řada nižších bohů a duchů. 51 Ibové si udrželi kmenovou a rodovou strukturu až do počátku 20. století. Ke změnám došlo až v důsledku kolonizace a christianizace země, a zejména pak v období 2. světové války. Britové zavedli instituci jmenovaných náčelníků, proti níž se velká část obyvatelstva bouřila. Mezi Iby se vytvořila početná inteligence ochotná přijímat vzdělání evropského typu. Z jejich řad pocházelo mnoho vysokých úředníků ve státním aparátu a v armádě. Období občanské války vedlo ke zpustošení území a velkým ztrátám na životech. Po jejím ukončení však došlo k překvapivě rychlé politické a hospodářské obnově. Významné zdroje příjmů pramení z těžby ropy na jejich území Fulbové (Fulbe) Fulbové, nazývaní též Fula, Fulani, Peul či Tukuler obývají rozsáhlá území od atlantického pobřeží Senegalu po Čad, a dokonce až po východní Súdán. Jsou kočovnými pastevci. Jejich jazyk fulfulde patří do nigerokonžské jazykové rodiny. Z celkové počtu asi 15 milionů jich dvě třetiny žijí v Nigérii. Předpokládá se, že jsou potomky různých etnických skupin včetně severoafrických, promísených v důsledku transsaharského obchodu. 53 Předkové Fulbů se vyznačovali vyspělou kulturou, byli uctívači kultu Země a předpokládá se, že byli i tvůrci skalních kreseb v pohoří Ahaggar na Sahaře. Islamizace Fulbů probíhala od 13. století a zhruba ve stejnou dobu začali zabírat oblasti, které obývají dodnes. Zakládali centralizované státy a vyhlásili svatou válku proti sousedním kmenům. Na počátku 19. století dobyli většinu hauských států. Ty byly později sjednoceny v sultanáty Sokoto a Gwandu. Příchod evropských kolonizátorů v polovině 19. století vedl k oslabení jejich moci. 54 Fulbové si uchovali tradiční dělení na kasty zahrnující šlechtu, vlastníky dobytka, pastevce a služební kasty řemeslníků a zemědělců (ti jsou potomky otroků, pro něž bylo určeno zemědělství jako opovrhované živobytí). Organizace jejich společnosti je založena na patriarchálním uspořádání. Hlava rodiny vlastní veškerý dobytek, budovy i půdu. Manželství může být polygamní pro ty, jež si to mohou dovolit, a je 51 Tamtéž. 52 KLÍMA, V.: Nigerijská federativní republika. Praha: Svoboda, 1983, s Národy světa. Banská Bystrica: Euromedia Group, 2004, s Tamtéž. 15

16 založeno na ceně za nevěstu, představující obnos zaplacený ženichovou rodinou rodině nevěsty. 55 Fulbové se dělí na čtyři skupiny. První jsou nomádi, označovaní též jako Bororo. Zabývají se hlavně chovem dobytka a islamizace se jich dotkla nejméně. Druhou skupinu představují polousedlí pastevci, kteří se kromě chovu dobytka živí zemědělstvím. Třetí skupinu tvoří usedlí rolníci, kteří se zabývají výhradně obděláváním půdy. Poslední skupina Tukulerů žije ve městech a vesnicích západní Afriky, jsou silně věřící muslimové a představují náboženskou a politickou elitu těchto oblastí. 56 Bororové (Bororo) Bororové jsou kočovní pastevci obývající území mezi Senegalem a Nigérií. Jsou nejpočetnější skupinou Fulbů, jejíž příslušníci žijí po celé západní Africe. Bororové mluví dialektem jazyka fulfulde, který je začleněn do nigerokonžské jazykové rodiny. 57 Bororové provozují výlučně kočovný způsob života. Žijí v jednoduchých kopulovitých chýších seskupených ve vesnici. Každá vesnice tvoří stabilní tábor pod kontrolou duchovního patriarchy. Zabývají se pastevectvím, chovají zebu, kozy a velbloudy. Dobytek sehrává v jejich životech velký význam, prestiž muže a jeho rodiny se odvíjí od počtu vlastněných kusů. Mléko je dominantní složkou stravy pastevců. Bororové využívají znalosti území a střídání ročních období a migrují tam, kde jsou právě nejvhodnější podmínky pro pastvu. 58 Společenský život příslušníků Bororů se orientuje na péči o rodinu. Rodinu tvoří muž, jeho manželky a neženaté a neprovdané děti. Rozšířené je mnohoženství, a to zvláště u bohatších mužů, kteří si mohou dovolit více než jedno věno. To má zpravidla podobu dobytka. Obecně se sňatky mezi rodinami sjednávají a jsou endogamní Ostatní nigerijská etnika Z dalších etnických skupin jsou v Nigérii zastoupeni Ibibiové, kteří tvoří asi 5 % obyvatelstva země a jsou rozdrobeni do mnoha menších kmenů na jihovýchodě Nigérie. Většina z nich jsou vyznavači křesťanství, pouze malá část si zachovala tradiční animistické náboženství. Jejich jazyk patří do nigerokonžské jazykové 55 FERRERA, M.: Lidé. Zlín: Cupro, 2004, s Národy světa. Banská Bystrica: Euromedia Group, 2004, s FERRERA, M.: Lidé. Zlín: Cupro, 2004, s Tamtéž. 59 Tamtéž, s

17 rodiny. Ibibiové se zabývají pěstováním plodin jako jsou kukuřice, banány, tabák, maniok aj. Důležitá je produkce palmového oleje. Zabývají se také řezbářstvím (zhotovování masek a plastik). Mnoho Ibibiů nachází pracovní příležitosti ve městech, zejména pak v průmyslu. Ibibiové se v minulosti podíleli na obchodování s otroky a touto historickou zkušeností je poznamenán jejich vztah s Iby. 60 Kanuriové (4 %) žijí v jihovýchodním Nigeru, severovýchodní Nigérii, Kamerunu a Čadu. Jejich kořeny sahají již do prvního tisíciletí n. l. Na jejich území se zformovaly významné říše Kánem a Bornu. Jejich jazyk patří do nilosaharské jazykové rodiny. Od 11. století jsou muslimové. Kanuriové si dodnes uchovávají vlastní jazyk a kulturní tradice. Živí se zemědělstvím (proso, rýže, jamy, kukuřice) a chovem skotu. Část z nich žije ve městech, kde se zabývají zejména řemesly. 61 Vývoj etnické skupiny Edo (3,3 %) je spjat s historickým beninským královstvím. Příslušníci této skupiny žijí v jihozápadní Nigérii. Typická je kmenová a jazyková roztříštěnost obyvatelstva. 62 Tivové (2,1 %) obývají oblast severovýchodní a střední Nigérie. Jejich území se prolíná s územím Hausů, Fulbů i Kanurijců. Jazyk Tivů náleží do nigerokonžské jazykové rodiny. Jejich hlavním zaměstnáním je zemědělství (proso, banány, rýže, maniok), chov ovcí a koz, doplňkem je lov, sběr a rybolov. 63 Příslušníci etnické skupiny Ijaw (1,6 %) žijí v deltě Nigeru v jižní Nigérii. Jejich jazyk patří do nigerokonžské jazykové rodiny. Jsou zemědělci (jamy, banány, taro), chovatelé ovcí, koz, v menší míře skotu; doplňkem je rybolov. V 16. století založili stát Bonny, který se stal důležitým centrem obchodu s otroky zejména v 2. polovině 18. století. Po zrušení otroctví začali panovníci obchodovat s palmovým olejem. 64 Příslušníci etnické skupiny Nupe žijí především ve střední Nigérii. Většina se hlásí k islámu, pouze část si zachovala tradiční animistickou víru. Jejich jazyk náleží do nigerokonžské jazykové rodiny. Zabývají se pěstováním prosa, banánů, jamů, kukuřice aj. Chovají především kozy, ovce, psy a drůbež. Jsou dobrými obchodníky a pořádají pravidelné trhy. V 15. století vzniklo na jejich území mocné království, které se udrželo nejméně 300 let. V 19. století bylo obyvatelstvo podrobeno Fulby. Struktura etnické skupiny Nupe je velmi složitá, silně poznamenaná míšením se sousedními kmeny KLÍMA, V.: Nigerijská federativní republika. Praha: Svoboda, 1983, s ; HUBINGER, V., HONZÁK, F., POLIŠENSKÝ, J.: Národy celého světa. Praha: Mladá fronta, 1985, s KLÍMA, V.: Nigerijská federativní republika. Praha: Svoboda, 1983, s ; HUBINGER, V., HONZÁK, F., POLIŠENSKÝ, J.: Národy celého světa. Praha: Mladá fronta, 1985, s KLÍMA, V.: Nigerijská federativní republika. Praha: Svoboda, 1983, s Tamtéž, s Tamtéž, s ; HUBINGER, V., HONZÁK, F., POLIŠENSKÝ, J.: Národy celého světa. Praha: Mladá fronta, 1985, s KLÍMA, V.: Nigerijská federativní republika. Praha: Svoboda, 1983, s

18 2.4 Problémy současné Nigérie Nigérie zdědila státní hranice bez ohledu na přirozené hranice mezi etnickými skupinami. To je zdrojem mnoha konfliktů. Vytvoření pocitu sounáležitosti je v zemi, kde žije přes 250 různých etnických skupin, nelehkým úkolem. Zejména rozpory mezi třemi největšími etnickými skupinami, Hausy na severu, Joruby na západě a Iby na východě, komplikují vnitropolitickou situaci Nigérie. Tyto spory vyvrcholily v roce 1967 krvavou občanskou válkou poté, co Ibové vyhlásili na svém území nezávislý stát Biafra. Přestože je dnes Nigérie šestým největším vývozcem ropy na světě a největším v Africe, stále zaostává za velkými ropnými zeměmi ve zmírňování bídy. Korupce odsává plných 70 % ročních příjmů z ropy a většina Nigerijců žije z necelého jednoho dolaru denně. Ekonomicky na tom není nejlidnatější země černého kontinentu nijak slavně (například dříve potraviny vyvážela, nyní je dováží), trápí ji korupce, etnické a náboženské střety či zhoršující se bezpečnostní situace v ropné deltě Nigeru. Kromě toho je Nigérie ohrožena epidemickými chorobami a nestabilním politickým systémem Křesťané versus muslimové Islám se v Nigérii šířil od středověku díky obchodním stykům a společenské prestiži. Výhodou islámu oproti křesťanství ve zdejších poměrech byla zejména jeho jednodušší teologická stavba a skutečnost, že některé islámské normy, jako přípustnost polygamie, byly blízké mentalitě Afričanů. Křesťanství bylo naproti tomu vnímáno jako náboženství bílých kolonialistů. Pro současnou Nigérii jsou typické výrazné etnické a náboženské rozdíly. Zatímco na jihu u Jorubů, Ibů a některých menších etnik dominuje křesťanství, sever, obývaný převážně etniky Hausů a Fulbů, je z velké části muslimský. V současnosti se v zemi rozrůstají nejrůznější afrokřesťanské sekty a náboženské společnosti. V roce 1993 byla Nigérie zapojena do Organizace islámské konference, což vyvolalo nevoli křesťanů. V roce 1999 stát Zamfara na svém území plošně zavedl šarí atské právo, čemuž následovalo dalších 11 států federace. K vzájemným sporům a konfliktům mezi křesťany a muslimy přispívá i skutečnost, že se v této části subsaharské Afriky začíná prosazovat přísně pojímaný právnický islám (mj. důraz na dodržování příkazů a zákazů šarí y) O NEILL, T.: Kletba černého zlata: Naděje a zrada v deltě Nigeru. National Geographic 2, 2007, s KROPÁČEK, L.: Islám v Africe: Šarí a na postupu. Mezinárodní politika 12, 2006, s

19 Vzájemnou nevraživost mezi křesťany a muslimy lze dokumentovat na následujících příkladech: V lednu 2004 zaútočili muslimové na křesťany ve městě Yelwa ve svazovém státě Plateau. Při tomto incidentu bylo zabito nejméně 78 křesťanů a několik kostelů bylo zničeno. V květnu 2004 došlo ze strany křesťanů k odvetnému útoku, při kterém podle zprávy Červeného kříže přišlo o život více než 630 kočovných muslimů. V období mezi těmito dvěma incidenty podnikli muslimové minimálně 22 dalších samostatných útoků namířených proti místní křesťanské komunitě. Mezi těmito incidenty byla i vražda místního křesťana, jež odstartovala masakr muslimů ve městě Yelwa v květnu Od roku 1999, kdy se stal prezidentem Nigérie Olusegun Obasanjo, si nábožensky motivované střety ve svazovém státě Plateau vyžádaly více než obětí na životech. Podle místních pozorovatelů jsou hlavní příčinou tohoto násilí spory o území. 68 V září 2005 byly v dánských listech Jyllands Posten otištěny kontroverzní karikatury proroka Muhammada, které vyvolaly protesty muslimů po celém světě. Jedna z karikatur znázorňovala Muhammada s turbanem ve tvaru bomby se zapálenou rozbuškou. Muslimové považují jakékoli znázornění Alláha a jeho proroků za rouhání. V Nigérii tato událost přispěla k navýšení počtu projevů násilí mezi muslimy a křesťany. 69 V dubnu 2007 se novým prezidentem Nigérie stal Umara Yar Adua. Historicky první pokus o předání moci mezi dvěma demokraticky zvolenými prezidenty byl doprovázen řadou podvodů a násilností. Mnozí křesťanští představitelé vyjadřují své obavy z pronásledování křesťanů a narušování svobody náboženského vyznání. Islámské právo podle nich omezuje svobodu křesťanů. Členům je odpíráno právo účastnit se bohoslužeb, církve nemohou získat pozemky na výstavbu církevních objektů a často je jim zakazováno využívání stávajících budov. Například ve městě Katsina bylo křesťanským společenstvím vyhrožováno vyhnáním z města. Regulérnost prezidentských voleb byla mnohými mezinárodními pozorovateli zpochybněna. V mnoha částech země volby nezačaly včas nebo se vůbec nekonaly. Během volebního dne docházelo k únosům a krádežím volebních uren. Při násilnostech zemřelo několik lidí, policie na poslední chvíli odvrátila pokus o bombový útok na sídlo volební komise. Nigerijší vojáci zastřelili tři chlapce, kteří společně s dalšími přívrženci opozice protestovali proti údajným podvodům při hlasování Yelwa Massacre. [online], 2007, [cit ]. Dostupné z: < 69 Jyllands Posten Muhammad Cartoons Controversy. [online], 2007, [cit ]. Dostupné z: < Posten_Muhammad_cartoons_controversy>. 70 Křesťané na severu Nigérie mají obavy z nového muslimského prezidenta. [online], 2007, [cit ]. Dostupné z: < 19

20 Ve městě Katsina došlo 23. března 2007 k vypálení kostela Západoafrické evangelikální církve ze strany muslimských extrémistů. Žhářské a další útoky proti svatostánkům nejsou přitom ničím novým a jsou součástí života místních křesťanů již po řadu let. Pohnutkou k takovým činům byly například protesty proti karikaturám proroka Muhammada, které vyšly v dánských novinách v září Muslimové na severu země unášejí křesťanské děti a obracejí je k islámu. To dokumentuje například příběh rodiny Usenových v Sokotu. Jejich třináctiletý syn byl unesen muslimským sousedem, který se snažil učinit z něj muslima. Státní policie se odmítla v případu angažovat. Chlapec byl proti své vůli držen celkem šest měsíců. 72 Na státní přírodovědecké škole ve městě Kufena v severonigerijském svazovém státě Kaduna v lednu 2007 zapálili muslimští studenti kapli. Podobné útoky zde nejsou ojedinělé a neomezují se pouze proti majetku křesťanského společenství, ale také na zaměstnance a studenty školy. Snaha vedení školy řešit situaci ve spolupráci s ministerstvem školství svazového státu zůstaly bez jakékoliv odezvy. 73 Na severovýchodě Nigérie byla 21. března 2007 ubita k smrti křesťanská učitelka svými muslimskými žáky a místními extrémisty poté, co ji jedna studentka obvinila ze znesvěcení Koránu, kterého se učitelka údajně dotkla. Podle svědků byla učitelka napadena a zabita mimo prostory školy Ropná krize V roce 1956 byla v bažinách jižní Nigérie objevena ropa. Přinesla zemi bohatství, ale také spoustu problémů. Vysoce kvalitní tekutina byla velmi žádaná na světovém trhu. Její těžba však podnítila růst korupce, zisky z těžby si přivlastňují vysocí politici a generálové. Mnoho Nigerijců se proti tomu bouří a požaduje po vládě, aby část zisků z těžby ropy putovala k místnímu obyvatelstvu. Ze strany mladých nezaměstnaných Nigerijců dochází v deltě Nigeru stále častěji k útokům na ropná 71 Muslimští extrémisté zapálili kostel. [online], 2007, [cit ]. Dostupné z: < 72 Muslimové unášejí křesťanské děti a obracejí je k islámu. [online], 2007, [cit ]. Dostupné z: < 73 Studenti zapálili školní kapli. [online], 2007, [cit ]. Dostupné z: < 74 Muslimští žáci zavraždili křesťanskou učitelku, která údaje znesvětila Korán. [online], 2007, [cit ]. Dostupné z: < 20