Bankovní institut vysoká škola Praha. Katedra finančních obchodů. Úvěrové podvody. Diplomová práce. Finance, finanční obchody

Transkript

1 Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra finančních obchodů Úvěrové podvody Diplomová práce Autor: Bc. Jiří Voves Finance, finanční obchody Vedoucí práce: Ing. Zbyněk Kalabis Praha Duben, 2010

2 Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Úvěrové podvody zpracoval samostatně a s použitím uvedené literatury. V Praze dne Bc. Jiří Voves

3 Poděkování Na tomto místě bych rád poděkoval Ing. Zbyňkovi Kalabisovi za jeho trpělivost, ochotu, cenné připomínky, rady a doporučení při psaní mé diplomové práce.

4 Anotace práce Úvěrové podvody jsou v dnešní době velkým nebezpečím pro banky a jiné finanční instituce a pro podvodníky příležitostí jak přijít k penězům. Tato diplomová práce se zabývá problematikou úvěrových podvodů. Je rozdělena na tři velké oblasti této problematiky základní vymezení pojmů, prevence a ochrana před úvěrovými podvody a detekce a odhalování úvěrových podvodů. Je koncipována tak, aby se čtenář praktickou formou s tímto druhem majetkové trestné činností blíže seznámil. Autor tuto diplomovou práci považuje za minimum, které by měl každý pracovník finanční instituce znát. Annotation Loan (credit) fraud is a major threat to the banks and other financial institutions there days and also opportunity for frausters to come to the money unlawfully. This diploma thesis deals with the issues associated with loan fraud and focuses on its three major areas basics definitions, prevention a protection againts loan fraud and detection of the loan fraud. It is designed to help readers to get more familiar with the practices associated with loan fraud. Author of this thesis considers that this is the minimum every employee of the financial institution should know about loan fraud issue.

5 Obsah Úvod Druhy a formy úvěrových podvodů Vymezení pojmu úvěrový podvod a legislativní úprava Základní rozdělení úvěrů Úvěrové riziko Členění úvěrových podvodů a jejich formy Pachatel z vnějšího prostředí finanční instituce Spolupráce pachatelů z vnitřního a vnějšího prostředí banky Prevence a ochrana před úvěrovými podvody Prevence rizika úvěrových obchodů Bonita klienta Proces schvalování úvěrů Způsoby zajištění úvěrů Řízení a regulace rizika úvěrových obchodů Monitorování klienta Prevence úvěrových podvodů Tone at the top (tón shora) Tréninky, vzdělávácí programy Specializované softwary Fraud Scórekarta Black-list (černá listina) Výběr a požadavky na nové zaměstnance Odhalování úvěrových podvodů Nástroje na odhalování úvěrových podvodů Analýzy dat Analýza informací z interního a externího prostředí Whistleblowing

6 3.2 Úloha policie ČR při odhalování a vyšetřování úvěrových podvodů Podněty k zahájení vyšetřování Počáteční úkony kriminalistů při vyšetřování úvěrových podvodů Následné etapy vyšetřování Příklady některých skutečných úvěrových podvodů Závěr Seznam použitých pramenů a literatury Seznam tabulek, obrázků a grafů

7 Úvod V dnešní době nejsme svědky jen roustoucího trendu kriminality obecně, ale také její kvality. Podvodná jednání a pak zvláště hospodářská kriminalita má své stále místo ve statistikách nejen Policie ČR, ale i kdekoliv ve světě. Stejně jako u pachatelů organizované trestné činnosti, jakými jsou loupežná přepadení, vloupání do různých objektů, tak i u pachatelů činností, které lze označovat jako podvodná jednání je hlavním cílem dosáhnout neoprávněného obohacení, tj. získání cizího majetku, ať už hmotného nebo finančního. Nicméně rozdíl mezi oběma skupinami trestních činností je zejména v tom, že organizovaná kriminální činnost je doprovázena použitím násilí, avšak v druhém případě nasilí použito vůbec není. Dopady podvodných jednání na instituce, kterými bývají většinou soukromé firmy nebo banky mají nejen materiální, ale také morální formu. Jako příklad lze uvést nečekaný odliv finačních prostředků z firmy nebo banky jako přímý dopad nebo jako ohrožení reputace a dobrého jména podniku jako dopad nepřímý. V dnešní době se lze také setkat s tím, že bankovní instituce považují podvodná jednání, ať už se jedná o úvěrové podvody nebo kriminalitu bílých límečků 1 za nežádoucí negativní reklamu, kterou je třeba izolovat od světa. Cílem této diplomové práce je popsat problematiku úvěrových podvodů, jako specifického druhu podvodného jednání převážně v bankovní sféře. V první části práce autor poukazuje na problémy bankovního sektoru a trhu s úvěry v souvislosti s transformací české ekonomiky z centrálně plánované na tržní ekonomiku v 90. letech 20. Století. Dále je pojednáváno o současné legislativě, která upravuje oblast úvěrových podvodů, která je doplněna o porovnání se zákony Spojených států amerických. Později se autor věnuje vybraným typům úvěrů a rizikům jejich poskytnutí a možnými druhy a formami úvěrových podvodů. Ve druhé části autor popisuje a analyzuje možná východiska a řešení prevence a ochrany před úvěrovými podvody, vysvětluje, jakou roli hrají bankovní a nebankovní registry úvěrů a další evidence informací sloužící k efektivnější prevenci a ochraně před úvěrovými podvody. 1 Kriminalitou bílých límečků (white collar crime) bývá označována kriminalita manažerů firem a vládních činitelů, kteří zneužívají svého pracovního postavení k páchání podvodů. Tento pojem poprvé použil v roce 1939 prof. Edwin Sutherland (zdroj: cit. 10/15/09 ) 7

8 V poslední třetí kapitole autor pojednává o metodách a nástrojích odhalování úvěrových podvodů a o úloze Policie České republiky jako orgánu činným v trestním řízení. V závěru této práce je prezentována statistika Policie České republiky o úvěrových podvodech a jejich podíl na celkové hospodářské kriminalitě na celém území České republiky od roku 2000 do roku

9 1. Druhy a formy úvěrových podvodů Lze říci, že půjčování peněz je staré jako lidstvo samo. Dochované dokumenty dokazují, že ve starověké Mezopotámii 2 (3. 2. tisicíletí př. n. l.) již od svého počátku existoval systém úvěrů a směnek, kde úvěrování bylo zcela obvyklou transakcí sjednávanou ve stříbře a obilí. Babylonský král Chammurabi se mimojiné také proslavil jako zákonodárce tím, že podrobněji utřídil soubor již existujících pravidel zvykového práva v jeden celek, který známe jako Chammurabiho zákoník. Byl to první psaný, resp. do skály vytesaný zákoník, který pojednával o široké škále problémů a také o půjčkách a splácení úroků. 3 Otázka výše úrokové sazby jako ceny za poskytnuté peněžní prostředky byla diskutována a řešena nejen na úrovni obchodních vztahů, ale také na úrovni náboženství a filozofie. V průběhu tisíciletí se setkáváme s různými názory na lichvu. Ve středověku představy o lichvě představovaly jednu z os, kolem kterých se otáčel středověký život. Ve středověku se mluví o tzv. usurární doktríně, z níž plynul takový základní požadavek, aby věřitel v úvěrových vztazích nepožadoval více, než kolik úvěrem poskytl, protože jakékoliv zvýšení obnosu, který byl předmětem úvěru (nikoliv jen neúměrně vysoký úrok, který byl placen z úvěru) byl považován za lichvu. Tento názor také znamenal, že lichva byla stíhána nejen jako překročení soudobých právních norem, ale i jako morálně a eticky závadné jednání. 4 Dalším mezníkem v oblasti půjček a úroků byla první polovina 16. století a Kalvínovo účení. Jan Kalvín byl významný představitel křesťanské reformace 16. století, v průběhu které se vytvořily nové protestantské církve, které se odštěpily z katolické církve po vystoupení reformátora Martina Luthera 5 Kalvínovo účení rozlišovalo dva typy úvěrů úvěr lidem v nouzi, který měl být bezúročnou půjčkou a úvěr, který měl být určen k podnikání a tudíž nebylo zákázano tento typ úvěru poskytovat za úplatu v podobě úroků. Skutečnost, že protestantismus otevřeně připouštěl, že je 2 Mezopotámie se rozprostírala na území dnešního Iráku a Sýrie mezi řekami Eufrat a Tigris 3 ROBERTS, J.M.: Ilustrované dějiny světa I. Pravěk a nejstarší civilizace. Knižní klub, Balios, 1999 ISBN: VENCOVSKÝ, F. a kol.: Dějiny bankovnictví v českých zemích. Bankovní institut, a.s., 1999 ISBN: Protestantství In Wikipedia : the free encyclopedia [online].: Wikipedia Foundation, , [cit ]. Dostupné z WWW: < 9

10 možné poskytovat úročené půjčky bez sankcí pro dlužníky i pro věřitele přispěla k růstu prosperity tehdejší společnosti. Nyní opustíme středověk a novověk a přesuneme se do 90. let 20. století. V této době došlo k transformaci centrálně plánové ekonomiky na tržní ekonomiku. Začala vznikat ekonomika, tak jak jí známe dnes. Nutno poznamenat, že asi tím nejpostiženějším sektorem v průběhu transformace bylo právě bankovnictví. Začal se formulovat finanční trh, vznikalo velké množství bank. V tomto novém prostředí se objevilo velké množství podvodníků, kteří se snažili vylákat z bank nemalé finanční prostředky prostřednictvím úvěrů. V této době byl na trhu práce velký nedostatek zkušených úvěrových pracovníků a specialistů na řízení rizik a tak ne zřídka docházelo k úvěrovým podvodům. Vlivem nedostatečné právní úpravy a vynalézavosti podvodníků docházelo ve velké míře také k podvodům na kapitálových trzích, z níchž nejznámější je případ Viktora Koženého. Dalším problémem v této době byla z pohledu regulace a dohledu nad bankami pravidla pro hodnocení kapitálové přiměřenosti 6 a úvěrové angažovanosti bank 7, která se vyvíjela. Díky těmto faktorům - nedostatečné zkušenosti pracovníků s úvěrováním a zároveň nedostatečná pravidla v oblasti regulace a dohledu zapříčinily to, že často nebyla uspokojivě posuzována návratnost poskytovaných finančních prostředků nebo reálnost předkládaného podnikatelského záměru klientem. Bylo mnoho případů, kdy žadatelé o úvěr k rozvoji svého podnikání získali úvěrové prostředky na základě nepravdivých informací, kdy poskytli bance jako zajištění hypotečního úvěru nadhodnocenou nemovitost nebo kdy jako zajištění měly sloužit drahé kameny, které rozhodně neměly deklarovanou hodnotu. Pokud poté banky chtěli zlikvidnit záruky za poskytnutý úvěr nebo realizovat zástávní právo k nadhodnoceným nemovitostem nezbylo jim nic jiného než zaúčtovat ztrátu z daných obchodů. V této době nebyl institut vymáhání a exekuce majetku zcela fukční na takové úrovni jak jí známe dnes. Podle Jaklína 8 jsou příčiny ztrát bank během 90. let 20. století následující: 1. Nesplacené dluhy z doby socialismu po otevření trhu se přirozeně řada podniků dostala do hospodářských potíží, což vedlo k nesplácení úvěrů a ztrátám velkých bank 6 Kapitálová přiměřenost je vztah mezi vlastním kapitálem a rizikově váženými aktivy (úvěry) min 8 % 7 Úvěrová angažovanost stanovuje maximální výši úvěru jednomu subjektu nebo spjaté skupině dlužníků v poměru k vlastnímu kapitálu banky (bývá mezi 10 25%) 8 JAKLÍN, Jiří. Transformace ekonomiky - 15 let poté. Euroekonom.cz [online] , [cit ]. Dostupný z WWW: < 10

11 jako Komerční banka. Tento problém samozřejmě nedopadal na nové malé banky, které tímto měly určitou výhodu - přesto však dopadly nakonec nejhůře. 2. Rozkrádání - banky poskytovaly pochybné úvěry spřízněným osobám a docházelo tak k tunelování především malých bank, což mělo negativní vliv na daňové poplatníky 3. Nezkušenost bank - při hodnocení ztrát bank se často přehlíží problém nezkušenosti bank. Jaklík poukazuje na to, že je rozdíl v poskytování úvěrů v době transformace ekonomiky a v době usazené vyspělé ekonomiky. Zejména spatřuje rozdíly v tom, že nezkušení úvěroví pracovníci poskytují celou řadu úvěrů na špatné projekty, žadatelé nemají žádnou historii, která poukazuje na jejich platební schopnost a poslední rozdíl vidí v tom, že se transformace vyznačuje velkou dynamikou oproti vyspělým ekonomikám. 4. Zbytečná pomoc bankám v řádu několik desítek miliard korun, banky mohly být předány do rukou zahraničních investorů a tím by mohlo být mnoha problémům zabráněno. 5. Jako poslední bod Jaklík uvádí situaci kolem pádu IPB a vyplacení daleko vyšší částky ze státního rozpočtu na pokrytí ztráty než kolik skutečně činila. 1.1 Vymezení pojmu úvěrový podvod a legislativní úprava Pojem úvěrový podvod je spojován s aktivitami, jejichž cílem je při sjednávání smlouvy o úvěru nebo dotace úmyslně zkreslit informace v žádosti o úvěr za účelem schválení a získání peněžních prostředků v neoprávněné výši nebo s úmyslem úvěr nesplatit. Podle 250b zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon 9 (dále jen trestní zákon) je za úvěrový podvod považováno také použití úvěru, dotace nebo subvence j jinému než určenému účelu. Trestní právo do roku 1997 neznalo samostatnou skutkovou podstatu trestného činu úvěrový podvod, která je popsána v 250b zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon. Důvodem rozšíření trestního zákona o speciální skutkovou podstatu úvěrový podvod bylo rozšíření trestního postihu i na další formy podvodného jednání, které jsou vzhledem ke svým zvláštnostem komplikované na prokázání, dřívější právní úprava totiž neumožňovala postihovat úvěrové podvody spočívající v uvedení 9 Právní stav k Nutno podotknout, že od vstoupila v účinnost novela trestního zákona (zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník), kde úvěrový podvod upravuje 211 a dotační podvod

12 nepravdivých údajů v rámci sjednávání úvěrové smlouvy podle skutkové podstaty trestného činu podvod podle Obecný podvod dle 250 a úvěrový podvod dle 250b mají jeden společný znak uvést někoho v omyl. Podvod ( 250 odst. 1 tr.z.) úvést někoho v omyl, využít něčího omylu či zamlčit podstatné skutečnosti Úvěrový podvod ( 250b odst. 1 tr. z.) žadatel uvede hrubě zkreslené údaje nebo něco podstatného zamlčí. Základní rozdíl mezi těmito dvěma skutkovými podstatami vidí trestní zákon v tom, že u podvodu dle 250 trestního zákona je znakem základní skutkové podstaty úmyslné neoprávněné obohacení ke škodě cizího majektu důsledkem toho, že někdo někoho uvede v omyl nebo něčího omylu využije. Naproti tomu ústanovení o úvěrovém podvodu dle 250b mluví o tom, že skutkovou podstatu úvěrového podvodu naplní každý, kdo při sjednávání smlouvy o poskytnutí úvěru, dotací nebo subvence uvede nepravdivé 11, hrubě zkreslené informace nebo některé informace dokonce zamlčí - z hlediska právního výkladu se jedná o předčasně dokonaný trestný čin úvěrového podvodu ve stádiu přípravy 12. V trestním zákoně se v souvislosti se skutkovými podstatami podvod a úvěrový podvod setkáváme s pojmy úvěr a úvěrová smlouva bez bližší vlastní definice těchto pojmů. Je proto nutné vycházet z obecné teorie práva a výkladu jiných právních norem. V této souvislosti půjde o obchodní zákoník č. 513/1991 Sb. ve znění pozdějších předpisů, který ve svých ustanoveních užívá termín smlouva o úvěru 13. Teorie práva definuje smlouvu jako ujednání dvou nebo více stran o jejich vzájemných právech a povinnostech a vzniká na základě jejich obsahově shodných projevů vůle. 14 Na základě této definice a základního ustanovení 497 obchodního zákoníku lze úvěrovou 10 CHMELÍK, Jan. Problematika úvěrových podvodů. Karlovarská právní revue [online]. VŠ Karlovy Vary o.p.s, 2/2007, [cit ]. Dostupný z WWW: < 11 Nepravdivými údaji v tomto kontextu jsou pouze takové informace, které nesouhlasí s reálným stavem a které žadatel úmyslně lživě uvede do žádosti a které jsou zásadní pro rozhodnutí instituce o poskytnutí úvěru nebo dotace 12 Čírtková, Ludmila et al. Podvody, zproněvěry, machinace. Armex Publishing s.r.o., ISBN: obchodního zákoníku (č.513/1992 Sb.) 14 KALINOVÁ, Miluše, et al. Právní základy finančních služeb. Praha : BIVŠ, ISBN:

13 smlouvu definovat jako dvoustranný právní úkon, kterým se věřitel zavazuje poskytnout dlužníkovi peněžní prostředky do určité částky a dlužník se zavazuje poskytnutné peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle této definice by žadatelé o všechny typy úvěrů, peněžní i nepeněžní (např. na nákup určitého zboží) při zamlčení nebo zkreslení údajů poskytovaných při sjednávání úvěru naplnili skutkovou podstatu úvěrového podvodu ve smyslu 250b odst.1. trestního zákona. Chmelík 15 uvádí, že pro definování úvěrových smluv signifikantních pro úvěrový podvod je preferováno užší pojetí úvěrové smlouvy v rozsahu definovaném v 497 obchodního zákoníku. Pro tento názor svědčí i vlastní konstrukce druhé základní skutkové podstaty trestného činu úvěrový podvod, uvedené v odst. 2, ze které lze dovodit záměr zákonodárce konstruovat skutkovou podstatu tohoto trestného činu pouze na případy finančních úvěrů a nikoli na zbožní nebo jiné typy úvěrů. Tuto argumentaci podporuje i důvodová zpráva k 250b trestního zákona, která klade naroveň smlouvu o poskytnutí úvěru s dotací nebo subvencí, které lze poskytnout výhradně v peněžní formě.. Proto tvrdí, že pod pojem úvěrová smlouva ve smyslu 250b trestního zákona nelze zahrnout takové úvěrové smlouvy, jejichž podstatou není poskytnutí finačních prostředků, ale poskytnutí zboží nebo služeb na základě tzv. odložených plateb nebo leasingových smluv. Další pojem užívaný v ústanovení 250b trestního zákona je úvěr. Úvěr je z ekonomického hlediska časově omezené úplatné přenechání peněz k volnému nebo smluvně vázanému použití. 16 Existují úvěry zbožové poskytované ve zboží, z nichž nejrozšířenější je obchodní úvěr, vedle toho také prodej zboží na splátky a leasing. Druhým typem jsou úvěry peněžní, které jsou poskytovány v penězích. Pachatel, který se dopustí trestného činu úvěrového podvodu může být dle českého trestního zákona potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo peněžitým trestem. Obdobnou právní úpravu lze spatřovat v americkém trestním právu, konkrétně v kapitole 18, 1014, který obecně pojednává o úvěrových žádostech. Uvádí, že kdokoliv, kdo úmyslně podá nepravdivé údaje nebo výkazy, nebo svévolně nadhodnotí jakýkoliv pozemek nebo zástavu za účelem ovlivnění způsobu konání institucí, kterých se případ dotýká a jsou vyjmenováni v tomto 15 CHMELÍK, Jan.: Problematika úvěrových podvodů. Karlovarská právní revue [online] : VŠ Karlovy Vary o.p.s, 2/2007 [cit ]. Dostupný z WWW: < 16 KALABIS, Z.: Bankovní služby v praxi. Computer Press, a.s., Brno ISBN:

14 ustanovení např. Federal Housing Administration, Federal home loan bank apod., bude mu uložena pokuta do výše 1 mil. USD nebo bude uvězněn na dobu nepřekračující 30 let nebo obojí. 17 Americké trestní právo zná trestný čin bank fraud (v překl. bankovní podvod) 18, které je vykládáno jako umyslný pokus podvést finanční instituci za účelem získání peněžních prostředků, aktiv, cenných papírů, které jsou těmito finančními institucemi vlastněny nebo opečovávány. Za tento trestný čin je pachatel odsouzen na maximálně 30 let nebo je mu udělena pokuta do výše 1 milionů USD nebo obojí. Další právní normy, které by mohly být porušeny v souvislosti s trestnou činností úvěrového podvodu podle amerického trestního práva jsou: Title 18 U.S.C., section 1001 statements and entries generally (v překl. údaje a záznamy obecně) Title 18 U.S.C., section 1028A aggravated identity theft (v překl. krádež identity) V tomto případě se nejedná o celkový výčet právních norem, které jsou v souvislosti s pácháním trestného činu úvěrového podvodu spojeny, nýbrž se jedná o snahu přiblížit americké trestní zákonodárství v této oblasti, ačkoli právní systém ve Spojených státech amerických je protikladem kontinentálního práva užívaného v České republice. 1.2 Základní rozdělení úvěrů Poskytování úvěrů je jednou z hlavních činností bank. Výnosy z přijatých úroků představují pro bankovní instituce významnou položku ve výkazu zisku a ztrát. V dnešní době je zaznamenán roustoucí trend nárůstu počtu nebankovních institucí, které nabízí peněžní půjčky v řádu desetitisíců a není výjimkou ani poskytování hypotečních úvěrů. Není proto neobvyklé, že se najde několik nebankovních institucí, které jednají nečestně a někdy protizákonně vůči svým klientům. Na rozdíl od Velké Británie, kde každý subjekt, který se rozhodne poskytovat půjčky, musí získat k této činnosti licenci, kterou uděluje Office for fair trading (OFT). Ta zkoumá, zdali subjekt, který chce poskytovat půjčky je k tomu způsobilý. O podobně přísné regulaci se zatím v České republice neuvažuje. 17 Title 18 U.S.Code, section Title 18 U.S.Code, section

15 Při posuzování způsobilosti OFT zkoumá, zda se žadatel dříve nedopustil nějakých prohřešků proti zákonům. Dál se zajímá o dovednosti a znalosti, které žadatel a případní spolupracovníci v oblasti půjčování peněz mají. Zároveň musí žadatel ukázat, jaké postupy chce při poskytování úvěrů používat. Smůlu mají například ti žadatelé, které dříve soud usvědčil z podvodu, násilného činu či nekalých obchodních praktik. Přitížit může žadateli i to, že dříve on nebo jeho firma prošly konkurzem. 19 Z výše uvedeného vyplývá, že Britští spotřebitelé jsou zákonem chráněni před lichváři a nečestnými obchodníky. Samozřejmě nemohou být do doby zásahu policie ochráněni před výhrůžkami věžením, soudy a násilím. Bankovní úvěry plní v ekonomice několik funkcí, lze na ně pohlížet z hlediska makroekonomického a mikroekonomického. Mezi makrokonomické funkce patří funkce emisní, distribuční (rozdělovací) a kreační. Mezi mikroekonomické funkce lze zařadit důchodovou funkci. Emisní funkce prostřednictvím úvěru jsou peníze uváděny do oběhu i z oběhu stahovány Distribuční funkce má souvislost s emisní funkcí, přerozděluje volné peněžní prostředky (z primárních depozit - vkladů klientů banky) Kreační funkce vychází z multiplikace depozit. Z jednotky primárního depozita se prostřednictvím úvěru vytvoří další jednotky depozit, které vypůjčovatel uloží v bance na svůj účet a ty mohou být použity buď ve stejné, nebo jiné bance opět jako úvěr Důchodová funkce souvisí s tím, že se úvěrovanému subjektu zvýší disponibilní důchod o částku úvěru, což zvětší kupní sílu subjektu Úvěry lze rozdělit dle mnoha hledisek. Tím základním a nejčastějím hlediskem dělení úvěrů je doba splatnosti (krátkodobé, střednědobé, dlouhodobé). Dále dle zajištění (krytý, nekrytý), dle předmětu úvěru (obecně peněžní a zbožové), dle poskytovatele úvěru (bankou, konsorciem bank, veřejný úvěr), dle právního postavení úvěrovaného subjektu (Fyzické, právnické osoby, instituce veřejné správy) apod. 19 STUCHLÍK, Jan. Lichváři se peníze vracet nemusí. V Británii.. Penize.cz [online] [cit ]. Dostupný z WWW: < 15

16 Mezi peněžními úvěry je nejrozšířenější úvěr bankovní úvěr a mezi zbožové úvěry je nejznámější obchodní úvěr, také nákup na splátky a leasing. Ze statistik policie ČR o kriminalitě vyplývá, že jsou také páchány podvody se spotřebními nepeněžními (zbožovými) úvěry, kdy je sjednáván úvěr na nákup určitého zboží na základě falešných nebo zkreslených údajů, kde se nejčastěji jedná o zkreslené potvrzení o výši pracovního příjmu. Nicméně jak bylo řečeno dříve, tento typ úvěrů ze své podstaty nelze postihovat jako trestný čin úvěrový podvod ve smyslu 250b trestního zákona a z tohoto důvodu se touto skupinou úvěrů autor práce již dále nebude zabývat. Podvodníkům se, vezmeme-li v úvahu fyzické a právnické osoby, naskytuje příležitost vylákat z bank podvodným způsobem peněžní prostředky formou několika druhů peněžních úvěrů za použití různorodých technik a taktik jako jednotlivci nebo členové organizované skupiny. Tyto techniky a taktiky (formy) úvěrových podvodů budou popsány v následující podkapitole. Z peněžních úvěrů se nabízí: 1. Provozní úvěry kontokorentní úvěr revolvingový úvěr spotřebitelský úvěr úvěr z kreditní karty Investiční úvěry hypoteční úvěr o klasický o americká hypotéka Každý z výše uvedených typů úvěrů je poskytován s jinou dobou splatnosti, jinou výší úvěrového rámce, jiným způsobem zajištění, v úvahu je třeba vzít, že hypoteční úvěr je účelově vázán na investice do nemovitostí. Každý z uvedených úvěrů nabízí jiné možnosti pro pachatele jak se dostat k penězům a výběr typu úvěru bude záležet na jeho dostupnosti, možnostech a schopnostech daného klienta opatřit si potřebné falešné dokumenty a v neposlední řadě také na jeho očekávání, čeho chce tímto dokázat. Nebude proto překvapením, když budou přednosně, většinou jednotlivci vyhledávány úvěrové produkty, které jsou poskytovány bez zajištění na základě potvrzení o výši pracovního příjmu může se jednat o kontokorentní úvěr (např. do výše 30 tisíc korun), spotřebitelský úvěr v řádu desítek, někdy i 20 V dnešních podmínkách má úvěr z kreditní karty spíše podobu revolvingového úvěru splacená jistina je opět k dispozici majiteli úvěrového účtu 16

17 několik stovek tisíc korun, úvěr z kreditní karty v řádu desetitisíců korun. Jiné možnosti má organizovaná skupina pachatelů, kteří se vzájemně doplňují a vytvoří fungující model vztahů pro oklamání finační instituce a způsobí škodu v řádu milionů korun. Nicméně záleží na konkrétní úvěrové politice dané finanční instituce. Výskyt úvěrového podvodu v případě konsorciálních a syndikátních úvěrů není zcela pravděpodobný, neboť se na jejich poskytnutí podílí několik bank, které společně prověřují bonitu klienta, což omezí riziko jednotlivé bankovní instituce z obchodu. Navíc u takových investičních akcí, které vyžadují financování formou konsorciálního nebo syndikátního úvěru banky většinou požadují také záruky ostatní zúčastněných stran, což povede ke zvýšení jejich zájmu na úspěšném dokončení obchodu. 1.3 Úvěrové riziko Úvěrové obchody jsou pro banky stále hlavním předmětem podnikání, kde úroková marže, tj. rozdíl mezi úroky přijatými a placenými představuje velkou část jejich výnosů. Součástí bankovního podnikání jsou také rizika, která daný typ podnikání přináší, kterým musí banka čelit a umět se s nimi vypořád a to nejen v oblasti úvěrových obchodů. Odborná literatura definuje úvěrové riziko jako riziko nesplacení, nebo jen částečné splacení úvěrové pohledávky 21. Pravidla obezřetnosti podnikání bank pak pomáhají minimalizovat úvěrové a další rizika, kde tvůrcem těchto pravidel je centrální banka. Následující graf ve stručnosti ukazuje jak se měnila pravidla pro kapitálovou přiměřenost v průběhu 90. let 20. století. % požadavek na KP Kap. přiměřenost bank založených do Kap. přiměřenost bank založených po Graf 1: Vývoj procentuelního požadavku na kap. přiměřenost v období v průběhu roků Zdroj: Vývoj měnových nástrojů a pravidel obezřetnosti bank, ČNB PAVELKA, F., BARDOVÁ, D.: Úvěrové obchody. BIVŠ, a.s., ISBN:

18 Úvěrová rizika lze členit 22 na aktivní a pasivní, přičemž za aktivní úvěrové riziko se pokládá skutečnost, že poskytnuté úvěry nebudou splaceny včas a nebo vůbec. Aktivní riziko lze dále členit na dílčí rizika, z nichž nejvýznamější je riziko bonity dlužníka. Za pasivní úvěrové riziko se pokladá skutečnost, že klienti budou požadovat svá depozita uložená v bance dříve, než se očekává. Banka má ovšem k dispozici soubor opatření, kterými může minimalizovat aktivní úvěrové riziko, zejména riziko bonity dlužníka: tvorbou rezerv na pokrytí případných ztrát plynoucích z rizika bonity klienta dodržováním úvěrové angažovanosti rozčleněním úvěrových rizik podle různých kritérií Doposud byla řeč o bankovních rizicích, které lze poměrně dobře diverzifikovat a tím pádem ovlivnit (specifické riziko). Žádný podnik, ani banka neexistuje ve vzduchoprázdnu, ale v tržním prostředí ekonomiky a čelí tzv. systematickému riziku, které vyplývá z celkového vývoje dané ekonomiky a změn makroekonomických veličin např. HDP, inflace, nezaměstnanost. Jedná se o riziko celého finančního systému a nelze diverzifikovat. Obrázek 1: Systematické a specifické riziko Zdroj: vlastní úprava 22 KOLEKTIV AUTORŮ: Bankovnictví. Páté vydaní. BIVŠ, a.s., ISBN:

19 1.4 Členění úvěrových podvodů a jejich formy Forem a technik páchání úvěrových podvodů je několik, prakticky vychází ze stejného základu a neustále jsou zdokonalovány. Úvěrové podvody se dají členit dle postavení pachatele na: Pachatelé z vnějšího prostředí finanční instituce o jednotlivci o organizované zločinecké skupiny o firmy o spolupráce organizovaných zločineckých skupin se zpřízněnými firmami Pachatel(é) uvnitř finanční instituce ve spolupráci s pachatelem nebo skupinou organizovaného zločinu z vnějšího prostředí finanční instituce Jak bude dále rozebráno, k páchání úvěrových podvodů je také v některých případech využíváno další trestné činnosti (např. pozměňování veřejných listin), které páchají především skupiny organizovaného zločinu, neboť je například ke zmíněnému pozměňování veřejných listin zapotřebí určité technické vybavení, které s vývojem informačních technologií dává nejen pachatelům úvěrových podvodů rozsáhlé možnosti výroby falzifikátů, které jsou stále kvalitnější a od originálu k nerozpoznání, kde rozdíly jsou opravdu v detailech. Jsou to předvším skupiny organizovaného zločinu, které vykazují společensky nejnebezpečnější formu podvodů, která bývá spojená také s největšími škodami. Následující obrázek schématu forem úvěrových podvodů přehledně ukazuje, jaké formy mohou přicházet v úvahu. Tyto formy budou také předmětem dalšího výkladu. 19

20 Obrázek 2: Formy úvěrových podvodů Zdroj: Vlastní úprava Pachatel z vnějšího prostředí finanční instituce Mezi časté formy páchání úvěrových podvodů jsou považovány podvodné žádosti o úvěr, kdy pachatel sjednává s vlastními doklady totožnosti úvěr, kdy své příjmy dokládá padělaným, neplatným nebo jinak upraveným potvrzením o zaměstnání. Je to dáno také tím, že v době psaní této diplomové práce nabízely bankovní domy relativně snadno dostupné, neúčelové a nezajištěné hotovostní úvěry v řádu desetitisíců až sto tisíců. 23 Jediným požadavkem byly dva doklady totožnosti a doklad o potvrzení příjmů nebo daňové přiznání spolu s dokladem o zaplacení daní. Navíc klient České spotřitelny, a.s. mohl po schválení úvěru odejít s hotovostí či mu byly převedeny prostředky na účet v České spořitelně, a.s., který mu byl zřízen při sjednávání úvěru. Člověk, který svojí nepříznivou ekonomickou situaci řeší tím, že si opatří falešné potvzení o zaměstnání a výši příjmů adekvátních ke schválení požadované výše úvěru s příslibem potvrzení zaměstnanosti ze strany fiktivního zaměstnavatele, ten si na sebe ušije 23 Většinou do částky Kč lze poskytnout uvěr bez zajištění. V případě České spořitelny až 500 tis. Kč 20