první vydání 2013 Mgr. Tomáš Zahradníček - TZ-one (elektronická verze) ISBN

Transkript

1

2 Informace pro uživatele této knihy Všechna práva vyhrazena. Žádná část této elektronické knihy nesmí být reprodukována a šířena v žádné podobě bez předchozího písemného souhlasu nakladatele. Neoprávněné užití této knihy bude trestně stíháno. Používání elektronické verze knihy je určeno jen osobě, která ji legálně nabyla, a to v rozsahu stanoveném autorským zákonem. Jakékoliv neoprávněné užití jako např. kopírování, úpravy, konverze do jiných formátů, prodej, pronájem, půjčování, darování, umísťování na servery, sdílení atp. je zakázáno! první vydání 2013 Mgr. Tomáš Zahradníček - TZ-one (elektronická verze) ISBN

3 1 malá ILUSTROVANÁ ENCYKLOPEDIE Malá ilustrovaná encyklopedie vychází vstříc trvalému zájmu čtenářů o naučný slovník typu A/Ž -jednosvazkový, menšího formátu, stručný a vysoce aktuální. Toto dílo původní české encyklopedické tvorby navazuje na dřívější práce nakladatelství Encyklopedický dům, na Encyklopedický slovník z roku 1993 a na třísvazkovou Ilustrovanou encyklopedii z roku Více než hesel ze všech oblastí lidské činnosti, doplněných černobílými ilustracemi a 4 barevnými přílohami, nabízí nejširší vrstvě uživatelů základní obecné i speciální informace z oborů, které netvoří součást jejich odborného vzdělání. Především však tvůrci Malé ilustrované encyklopedie měli při vzniku díla na mysli školní mládež.

4 Informace o původním knižním vydání: 2 Redakční uzávěrka Ilustrace elektronicky zpracovali Mgr. František Brabec a RNDr. Miloslava Lavičková Vydal Encyklopedický dům, spol. s r.o. Autoři a konzultanti PhDr. Jan Barták, DrSc.; doc. RNDr. Jindřich Bečvář, CSc.; doc. Ing. Miroslav Bechyně, DrSc.; PhDr. Mikuláš Bek, Dr.; doc. PhDr. Marie Benešová, DrSc.; PhDr. Jana Benkovská; PhDr. Zdeněk Beran; +Mgr. Hana Bradnová; PhDr. Michal Bregant; doc. Ing. Josef Břečka, CSc.: Ing. Jan Čábelka, CSc.; doc. Ing. Radek Čada, CSc.; PhDr. Zbyněk Černík; doc. PhDr. Petr Čornej, CSc.; PhDr. Marie Dohnalová; prof. PhDr. Růžena Dostálová, CSc.; RNDr., PhMr. Pavel Drábek; PhDr. Petr Dudek; PhDr. Eugenie Dufková; PhDr. Petr Fejtek; prof. ThDr. Pavel Filipi; RNDr. Milan Fišera, CSc.; Jaroslav Folta, CSc.; PhDr. František Fröhlich; doc. RNDr. Eduard Fuchs, CSc.; Ing. Marcel Grün; prof. Ing. Jan Hampl, CSc.; PhDr. Markéta Hejkalová; PhDr. Eduard Hodoušek; doc. Ing. Jaroslav Holoubek, CSc.; JUDr. Daniel Holubkov; doc. PhDr. Jiří Holý, CSc.; doc. RNDr. František Horník, CSc.; PhDr. Anděla Horová; PhDr. Václav Hubinger, CSc.; PhDr. Marcella Husová, CSc.; doc. PhDr. Jan Hyvnar, CSc.; +Kamil Chrobák; PhDr. Eliška Chrobáková; PhDr. Jan Jaroš; +Ing. Jiří Jelen, CSc.; Ing. Milic Jiráček, CSc.; doc. MUDr. Václav Jirásek, CSc.; PhDr. Marie Judlová-Klimešová; +Jaroslav Kabíček; doc. PhDr. Helena Kadečková, CSc.; Ing. arch. Jan Kaigl; PhDr. Jan Kalivoda; Dušan Karpatský; doc. Ing. arch. Karel Kibic, DrSc.; doc. Ing. Hana Klabačková, CSc.; RNDr. Ludvík Kopačka, CSc.; Ing. Martin Košťál; JUDr. Věra Koťátková; prof. MVDr. Karel Koudela, DrSc.; prof. RNDr. Václav Král, DrSc.; PhDr. Jana Křehlová; RNDr. Jiří Kříž, CSc.; Ing. Pavel Kubín, CSc.; PhDr. Karel Kubiš, CSc.; PhDr. Vlasta Kubišová; PhDr. Viktor Kudělka, CSc.; doc. RNDr. Jiří Langer, CSc.; RNDr. Miloslava Lavičková; Ing. Alena Léblová; doc. PhDr. Jan Lehár, CSc.; Daniela Lehárová; PhDr. Eva Lukášová; Martina Macková; PhDr. Vladimír Macura, DrSc.; Nina Malíková; Marcela Melicharová; PhDr. Milada Motlová; doc. RNDr. Ludvík Mucha, CSc.; doc. PhDr. Vladimír Nálevka, CSc.; PhDr. Jiří Našinec; doc. RNDr. Jan Němeček, DrSc.; Václav Němeček, dipl. tech.; +doc. PhDr. Ladislav Niklíček, CSc.; RNDr. Dagmar Nová; prof. Ing. Václav Novák, DrSc.; PhDr. Ludmila Nováková; RNDr. Jiří Novotný; PhDr. Vladimír Novotný; PhDr. Václava Nývltová, CSc.; doc. PhDr. Jiří Opelík, CSc.; Ing. Jaroslav Oržendovič; doc. PhDr. Bohumil Palek, DrSc.; PhDr. Jan Pargač, CSc.; PhDr. Jiří Pelán; PhDr. Jan Pelikán, CSc.; doc. MUDr. Blahoslav Petr, CSc.; RNDr., Ing. Jiří Peterka; Ing. František Petrásek; doc. Ing. Miroslav Petrásek, CSc.; RNDr. Erika Pflegerová; doc. PhDr. Aleš Pohorský, CSc.; Jitka Polanská; doc. Ing. Vratislav Preclík, CSc.; PhDr. Ondřej Prokop; ThDr. Martin Prudký; RNDr. Vladimír Roskovec, CSc.; PhDr. Vít Roubíček; Miroslav Rozsypal; Jitka Růžičková; PhDr. Petr Skala; doc. RNDr. Ladislav Skokan, CSc.; PhDr. Eleonora Slavíčková, CSc.; Mojmír Sobotka; Mgr. Jan Sokol; PhDr. Kateřina Svobodová; Ivan Šiler; PhDr. Petr Šisler; prof. Ing. Vítězslav Škoda, CSc.; RNDr. Mojmír Šlachta; Alena Šlechtová; RNDr. Milan Špůrek, CSc.; doc. Ing. Jiří Šťastný, CSc.; PhDr. Jiřina Táborská, CSc.; Ing. Jan Tůma; PhDr. Milan Tvrdík, CSc.; PhDr. Zuzana Vimrová; Alena Vlčková; doc. RNDr. Jiří Vohlídal, CSc.; Ing. Jan Vojtek, CSc.; PhDr. Otakar Volenec, CSc.; RNDr. Aleš Ždimera Sestavili PhDr. Eliška Chrobáková; Ladislav Křehla; RNDr. Miloslava Lavičková; Ing. Alena Léblová; RNDr. Erika Pflegerová

5 3 Hesla jsou řazena abecedně, rozhoduje abecední pořadí prvního tučně vytištěného slova, teprve potom abecední pořadí druhého a následujících tučně vytištěných slov; u biografických hesel stejného příjmení rozhoduje křestní jméno, u panovníků stejného jména rozhodují římské číslice. Z diakritických znamének se přihlíží pouze k písmenům české abecedy č, ř, š, ž, k ostatním diakritickým znaménkům, jako jsou kroužek, háček, přehláska, se nepřihlíží, k délce hlásek se rovněž nepřihlíží. Tučně jsou vyznačeny názvy hesel. Kurzívou jsou vyznačeny názvy oborů, odborné řecké a latinské termíny (především z botaniky, biologie, medicíny a farmacie). Dále jsou kurzívou vyznačeny názvy listin a zákonů, novin a časopisů, vědeckých a uměleckých děl. U vědeckého nebo literárního díla, které nebylo přeloženo do češtiny, je kurzívou uveden originální název a obyčejným písmem překlad tohoto názvu; u díla, které bylo vydáno v českém překladu, je uveden pouze titul českého překladu kurzívou; výjimku tvoří (s ohledem na jazyky vyučované na středních školách) literární díla psaná původně anglicky, francouzsky, italsky, německy, španělsky a latinsky, u nichž je originální název uveden vždy. Zkratky užívané v textech jsou buď uvedeny v Seznamu zkratek, nebo mají samostatné, zpravidla odkazové heslo. Opakování názvu hesla v textu tohoto hesla je nahrazeno prvním písmenem s tečkou, v případě víceslovného názvu hesla prvními písmeny s tečkami. Odkazový aparát je omezen na jediný znak ), užívaný jak pro přímý odkaz (viz), tak pro nepřímý odkaz (viz též) upozorňující na související hesla. Ve svém celku je slovník sestaven v uzavřeném informačním okruhu, používané odborné termíny mají samostatná hesla nebo jsou na místě zmínky vysvětleny, osobnosti mají samostatná hesla nebo mají na místě zmínky uvedena životní data. Jazyková stránka slovníku se v zásadě řídí Pravidly českého pravopisu, školní vydání Pansofia, Praha 1993, Pravidly českého pravopisu, Academia, Praha 1993, a Dodatkem ke školnímu vydání Pravidel českého pravopisu z roku 1993, MŠMT, Praha 1994, zpracovaných Ústavem pro jazyk český AV ČR v Praze. Výjimkou jsou názvy hesel obsahující výrazy chemického názvosloví, které se řídí současně platnou terminologií; progresivní tvar podle Pravidel českého pravopisu je pak uveden za názvem hesla jako synonymum, v případě nutnosti i jako odkazové heslo a běžně se užívá v textech. Města, provincie a některé další geografické objekty jsou textovány pod originálním jménem; vžitá česká podoba následuje za názvem hesla jako synonymum, případně je uvedena jako odkazové heslo a běžně se používá v textech. Výslovnost, případně i původ slov se uvádí v hranatých závorkách za tučně psaným názvem hesla. Je vyznačena všude tam, kde se odchyluje od psané podoby. Není uvedena u přepisů z azbuky, alfabety, z orientálních a afrických jazyků, protože již přepis těchto slov do latinky zpravidla výslovnost naznačuje. Přepis výslovnosti se neřídí mezinárodní fonetickou transkripcí, je co nejvíce zjednodušen, i když tím v některých případech dochází k drobným nepřesnostem; cílem bylo zaznamenat výslovnost pouze písmeny české abecedy. Redakční uzávěrka díla byla Některé politické, geografické a biografické údaje byly převzaty z příručky Der Fischer Weltalmanach K celkové aktualizaci textů byly v maximální možné míře využity informace z mezinárodní počítačové sítě Internet.

6 Použité zkratky a symboly (zkratky přídavných jmen platí i pro příslovce) abs. absolutní fak. fakulta, fakultní ad. a další farm. farmacie, farmaceutický adm. administrativa, administrativní fašist. fašistický afr. africký feud. feudalismus, feudální aj. a jiné fil. filozofie, filozofický akad. akademie, akademik, akademický filat. filatelie, filatelistický akt. aktivní film. filmový am. americký fin. finance, finanční anat. anatomie, anatomický fot. fotografie, fotografický angl. angličtina, anglický fr. francouzština, francouzský anorg. anorganický fyz. fyzika, fyzikální ant. antika, antický fyziol. fyziologie, fyziologický antr. antropologie, antropologický gen. generál, generální ap. a podobně genet. genetika, genetický arab. arabština, arabský geod. geodézie, geodetický arch. architektura, architektonický geof. geofyzika, geofyzikální archeol. archeologie, archeologický geogr. geografie, geografický as. asijský geol. geologie, geologický astr. astronomie, astronomický geom. geometrie, geometrický astrol. astrologie, astrologický germ. germánský at. atomový got. gotika, gotický at. č. atomové číslo graf. grafika, grafický atd. a tak dále h. hora, horský austr. australský hebr. hebrejština, hebrejský automat. automatický hist. historie, historický auton. autonomie, autonomní hl. hlavní balk. balkánský hl. m. hlavní město bank. bankovní hol. holandština, holandský bar. baroko, barokní hor. hornictví, hornický bás. básnický hosp. hospodářství, hospodářský belg. belgický hud. hudba, hudební bibl. biblický hum. humanismus, humanistický biol. biologie, biologický hut. hutnictví, hutní, hutnický bolš. bolševický chem. chemie, chemický bot. botanika, botanický chorv. chorvatština, chorvatský braz. brazilský ideol. ideologický brit. britský ind. indický bulh. bulharština, bulharský instr. instrumentální býv. bývalý it. italština, italský byz. byzantský J jih celk. celkový j. jezero, jezerní centr. centrální j. š. jižní šířka cest. cestovní jad. jaderný círk. církev, církevní jap. japonština, japonský č. čeština, český jaz. jazyk, jazykový, jazykověda čas. časopis, časopisecký jed. jednotka část. částečný již. jižní čín. čínština, čínský jm. jméno Čs. československý jug. jugoslávský dán. dánština, dánský JV jihovýchod dem. demokracie, demokratický jv. jihovýchodní dipl. diplomacie, diplomatický JZ jihozápad div. divadlo, divadelní jz. jihozápadní dl. dlouhý kan. kanadský dop. doprava, dopravní kap. kapitalismus, kapitalistický dpt. departement kart. kartografie, kartografický dram. dramatický kat. katolický důl. důležitý kelt. keltský dyn. dynastie klas. klasický eg. egyptština, egyptský klasic. klasicismus, klasicistický 4

7 ekol. ekologie, ekologický klimat. klimatologie, klimatologický ekon. ekonomie, ekonomika, ekonomický kolon. kolonie, koloniální el. elektrický kom. komunismus, komunistický elchem. elektrochemický kosm. kosmonautika, kosmický elmag. elektromagnetický kožel. koželužství, koželužský elmech. elektromechanický kr. kraj, krajský elstat. elektrostatický kr. m. krajské město eltech. elektrotechnika, elektrotechnický král. království, královský energ. energetický krit. kritický est. estetika, estetický kř. křesťanství, křesťanský etnogr. etnografie, etnografický ks kus evang. evangelický KS komunistická strana evr. evropský kult. kultura, kulturní lat. latina, latinský port. portugalština, portugalský lat.am. latinskoamerický potr. potravinářství, potravinářský lék. lékařství, lékařský prac. pracovník, pracovní les. lesnictví, lesnický práv. právní let. letectví, letecký prez. prezident, prezidentský lid. lidový prof. profesor lih. lihovarnictví, lihovarnický protest. protestantství, protestantský lit. literární prům. průmysl, průmyslový liter. literatura př. n. l. před naším letopočtem log. logika, logický překl. překladatel, překladatelský m n. m. metrů nad mořem příp. případně m. město, městský přír. přírodní maď. maďarština, maďarský pseud. pseudonym mag. magnetický psychol. psychologie, psychologický mak. makedonština, makedonský pův. původ, původní mat. matematika, matematický radioakt. radioaktivní max. maximum, maximální rak. rakouský ME mistrovství Evropy rak.-uh. rakousko-uherský mech. mechanika, mechanický real. realismus, realistický měn. jed. měnová jednotka rel. relativní met. meteorologie, meteorologický rel. at. hm. relativní atomová hmotnost mex. mexický rel. mol. hm. relativní molekulová hmotnost mez. mezinárodní renes. renesance, renesanční mil. milion Rep. republika, republikánský min. minimum, minimální resp. respektive min. ministr, ministerstvo, ministerský Rev. revoluce, revoluční miner. mineralogie, mineralogický Roč. roční mj. mimo jiné Rom. románský ml. mladší romant. romantismus, romantický mld. miliarda rostl. rostlinný mol. hm. molekulová hmotnost rozhl. rozhlasový mor. moravský rtg. rentgenový MS mistrovství světa Rum. rumunština, rumunský muz. muzeum Rus. ruština, ruský mytol. mytologie, mytologický ř. řeka, říční n. l. našeho letopočtu Řec. řečtina, řecký náb. náboženství, náboženský Řed. ředitel nacist. nacistický Řím. římský nám. námořní římkat. římskokatolický např. například S sever nár. národní s. š. severní šířka nár.osvob. národněosvobozenecký Sat. satirický Nc Nobelova cena sděl. sdělovací něm. němčina, německý Sev. severní niz. nizozemština, nizozemský sklář. sklářství, sklářský nor. norština, norský sl. slovenština, slovenský o. ostrov, ostrovní Soc. sociální obč. občanský Soc.dem. sociálnědemokratický obch. obchod, obchodní social. socialistický 5

8 obj. objektivní sociol. sociologie, sociologický obl. oblast, oblastní souč. současnost, současný obl. m. oblastní město Sov. sovětský obv. obvyklý spol. společnost, společenský obyv. obyvatel, obyvatelstvo sport. sportovní odb. odborný srb. srbština, srbský okr. okres, okresní srbch. srbochorvatština, srbochorvatský opt. optika, optický st. starší org. organický st. století orch. orchestr, orchestrální stát. státní orient. orientální statist. statistický osvob. osvobozenecký stav. stavebnictví, stavební ox. č. oxidační číslo stroj. strojírenství, strojírenský ozn. označení, označovaný, označuje se stř. střední paleont. paleontologie, paleontologický střed. středověk, středověký pap. papírenství, papírenský stsl. staroslověnština, staroslověnský pedag. pedagogika, pedagogický subj. subjektivní pedol. pedologie, pedologický SV severovýchod pěst. pěstování, pěstuje se sv. severovýchodní piv. pivovar, pivovarnictví, pivovarnický sv. svatý poč. počátek, počáteční svět. světový poh. pohoří svob. svobodný pol. polovina symf. symfonie, symfonický pol. polština, polský SZ severozápad polit. politika, politický, politologie sz. severozápadní polygr. polygrafie, polygrafický šp. španělština, španělský popř. popřípadě švéd. švédština, švédský švýc. švýcarský vod. vodní t. subl. teplota sublimace voj. vojenství, vojenský t. t. teplota tání VS vysoká škola t. v. teplota varu všeob. všeobecný tech. technika, technický vých. východní technol. technologie, technologický výj. výjimka, výjimečný těl. tělovýchova, tělovýchovný výp. tech. výpočetní technika teol. teologie, teologický výr. výroba, výrobní teor. teorie, teoretický výtv. výtvarný text. textilnictví, textilní výzk. výzkum, výzkumný tis. tisíc, tisíciletí význ. význam, významný tj. to jest vzáj. vzájemný trop. tropický Z západ tur. turistický z. d. západní délka tv. televize, televizní zahr. zahraničí, zahraniční tzv. tak zvaný zák. zákon, zákonný úč. účetnictví, účetní zák. č. zákon číslo uh. uherský zakl. zakladatel, zakladatelský, zakládající ukr. ukrajinština, ukrajinský zákl. základ, základní um. umění, umělecký zal. založený, založil univ. univerzita, univerzitní záp. západní úř. úřední zejm. zejména ÚV ústřední výbor zeměd. zemědělství, zemědělský V východ zkr. zkratka vál. válečný zn. značka vč. včetně zool. zoologie, zoologický v. d. východní délka zv. zvaný věd. vědecký zvl. zvláštní věd.-tech. vědecko-technický žel. železnice, železniční veř. veřejnost, veřejný žid. židovský veter. veterinární živoč. živočišný vin. vinařství, vinařský vl. vlastní viz, viz též vl. jm. vlastním jménem přiřazení hesla k oboru 6

9 a ar à, po, za (po n kolika kusech, za danou cenu). A ampér Å angström a capella [ka-, it.], hud. vokální vícehlasá skladba bez doprovodu hud. nástroj. a dato [á dató, lat.], od data, datováno; ode dne vystavení, vydání. à fond perdu [á fon perdy, fr.], na ú et ztrát; poskytnutí ástky, asto formáln úv rem, u níž se nepo ítá s jejím vrácením. à konto, v ú etnictví a p i bankovních a platebních operacích na vrub ú tu; též áste né placení p edem. à la [fr.], jako, podle, po zp sobu. a posteriori [lat.], od pozd jšího; fil. poznání, které pochází ze zkušenosti. a priori a priori [lat.], p edem; fil. poznání nezávislé na zkušenosti. a posteriori à propos [apropo, fr.], mimochodem, abych nezapomn l, zrovna m napadlo. a vista, na vid nou, tj. bez lh ty, netermínovaný (inkaso, vklad, sm nka); ekon. okamžit disponibilní zdroje z hlediska držitele (nap. b žný ú et), ovšem okamžit splatné z hlediska dlužníka (banky). Jako bankovní zdroje bývají áste n kryty minimálními rezervami. A. D. [lat.], anno Domini léta Pán ; výraz užívaný p ed letopo tem, po ítaným od p edpokládaného narození Ježíše Nazaretského. a. s. akciová spole nost AA arch Aachen [áchen],. Cáchy m. na západ SRN v Sev. Porýní-Vestfálsku u belgických a niz. hranic; obyv. (1996). Pr mysl chem., text., eltech., stroj., sklá ský. Žel. uzel. Termální lázn. Tech. univerzita (1870). Na míst staršího galorománského osídlení zal. Pipin III. Mladší falc, jež byla od 788 jednou z rezidencí Karla Velikého zde bylo korunováno 30 ímskon m. král. Katedrála, jejíž sou ástí je palácová kaple Panny Marie, zbudovaná je památkou sv t. kult. d dictví UNE- SCO. Aachen [áchen] Hans von, , n m. malí inný též v Itálii, od 1592 dvorní malí Rudolfa II.; p edstavitel manýrismu. Dílo zahrnuje portréty, alegorie, mytol., náb. a žánrové scény. Aalto [álto] Alvar, , finský architekt. Jeho díla se vyzna ují istou a vlá nou formou (knihovna ve Vyborgu, továrna na celulózu v Sunile, kostel ve Vuoksennisce). Aarlen Arlon ab ovo [ovó, lat., od vejce], od po átku. Ábádán, b d n m. v jz. Íránu na ostrov v Šatt al-arabu 50 km od Perského zálivu; obyv. (1976). Rafinerie ropy. í ní p ístav dostupný nám. lodím. Pohrani ní m. t žce poškozené a vylidn né v irácko-íránské válce Abaja, Abaya Hayk j. v již. Etiopii; m n. m., km², max. hloubka 13 m. abaka, manilské konopí vlákno banánovníku Musa textilis, p st. zejm. na Filipínách. Abakan, hl. m. Chakaské republiky v Rusku, p ístav na. Abakan; obyv. (1993). Výr. nákladních vagon, pr m. spot ební a potraviná ský. Žel. uzel. Vznikl koncem 18. století. abakus, staré po ítadlo p v. z íny; ada kuli ek p edstavujících jednotky, desítky, stovky, tisíce. Pom cka pro s ítání, ode ítání, násobení, d lení; arch. nadhlavice deska nad hlavicí sloupu, na níž spo ívá vodorovný lánek, kladí. ABBA, švéd. hud. skupina (zkratka z iniciál Anna, Björn, Benny, Agneta), v 70. a po. 80. let 20. st. úsp šná v oblasti kultivované komer ní populární hudby. Abbás I. Veliký z dyn. Safíjovc, , perský šáh. Za jeho vlády politický rozmach a územní expanze (ovládl Bahrajn, Kandahár, Irák) a rozkv t um ní. Navázal kontakty s evr. zem mi až 1598 p enesl hl. m. do Isfahánu. Dórský abakus Abbásovci, dyn. arabských chalíf ; vládla v Bagdádu a v Egypt V dob rozkv tu sahala jejich moc od Alžírska k Indii (Hárún ar-rašíd). Od 10. st. úpadek a postupný rozpad íše, 1258 vyvrácena Mongoly. Obnovení abbásovského chalífátu v Egypt 1261 bylo ryze formální, poslední egyptský chalífa z rodu A. odvezen 1517 do stanbulu Turky. Alíovci; Umajjovci abatyše, p edstavená kláštera n kterých ženských ád (benediktinky, cistercia ky). opat abbé, kat. duchovní bez círk. (kn žského) ú adu. Abd al-karím, , emír rífských Berber ; bojovník za nezávislost severoafr. arab. území vedl povstání proti šp. a fr. nadvlád (rífské povstání), 1926 zajat a internován fr. ú ady; po 2. sv t. válce se podílel na organizaci antikoloniálního hnutí. Abdalwadovci, arabsko-berberská dyn. vládnoucí od 1236 v záp. Alžírsku zbaveni moci Turky a jejich území p ipojeno k osmanské íši. abdikace [-dy-], z eknutí (vzdání) se ú adu, zejm. odstoupení individuální hlavy státu (panovníka, prezidenta) p ed uplynutím období, na n ž byla ustanovena. V R se m že prez. republiky vzdát svého ú adu do rukou p edsedy Poslanecké sn movny. abdomen, anat. b icho, podb išek lov ka; zool. zade ek lenovc. Abe Kóbó, , jap. prozaik (román Píse ná žena) a dramatik; obdivovatel surrealismu, F. Kafky a R. M. Rilka. abeceda, jaz. a) soubor lat. písmen, nazvaný podle prvních ty (a, be, ce, de); b) soustava hláskových písem (a. ec., rus., arménská). alfabeta; azbuka Abéché, m sto v adu; obyvatel (1995). St edisko vých. ásti státu; zpracování živo išné produkce a sb r arab. gumy. Letišt. Hist. centrum staré afr. íše Wadaj z 16. st., po 1630 islamizované. Východišt karavanní cesty p es Saharu do Benghází. Abel, podle starozákonní knihy Genesis druhý syn prvních rodi Adama a Evy, povoláním pastý. Zavražd n bratrem Kainem. Archaická latinská abeceda Abel Niels, , nor. matematik. Zabýval se zejm. algebrou, teorií algebraických rovnic a eliptických funkcí. 7 Abélard [abelár] Pierre, , fr. filozof a teolog; pr kopník racionalismu, umírn ný nominalista. Obhajoval prvenství rozumu nad zjevením a vírou. Autor komentá k Aristotelovi a Porfyriovi (asi 234 až 305). Jeho názory církev odmítala jako kací ské. aberace, odchylka, úchylka; astr. úhlová odchylka zdánlivé polohy kosm. t lesa od jeho skute né polohy zp sobená kone nou rychlostí ší ení sv tla a pohybem pozorovatele; fyz. optické vady; biol. chromozomová a. jakákoli strukturní zm na chromozomu podmín ná zlomy a znovuspojením, pop. vým nami nehomologních ástí chromozom. Stabilní chromozomové a. se také nazývají chromozomové mutace. Aberace: 1 vznik; 2 abera ní úhel ; c rychlost sv tla, v rychlost Zem abera ní konstanta, zn. A podíl st ední rychlosti v Zem na její dráze kolem Slunce a rychlosti ší ení sv tla c: A sin A = v/c; A = 20,50. Aberdeen [eberdýn], m. ve Velké Británii ve vých. Skotsku na pob eží Sev. mo e; obyv. (1995). Obch. a pr m. st edisko, nám. p ístav. Pr m. lo a ský, chem. (hnojiva), text., pap.; rybolov. Mez. letišt. Zal. 580 (keltská k. misie a biskupství), 1336 zni en Angli any; círk. sídlo obnoveno koncem 15. století. P vodní kat. kolej z 1494 a protestantská kolej z 1593 spojeny 1860 v univerzitu. ABGB, n m. Allgemeines bürgerliches Gesetzbuch, Všeobecný ob anský zákoník rak. ob. zákoník z 1811, ovlivn ný p irozenoprávní teorií. Kodifikoval ob. právo (v etn pracovního a rodinného) v P edlitavsku v etn eských zemí. Platí v Rakousku. V. zemích nahrazen 1951 prvním (tzv. st edním) s. ob. zákoníkem z Abchazové, vl. jm. Apsua národ v Gruzii, zejm. v Abchazsku ( , 1989) a Turecku, kam emigrovali v 19. století. Jazyk (abchazština) pat í do kavkazské rodiny; muslimové (hl. sunnité). abchazská literatura, do 19. st. se rozvíjela v ústní podob na bázi folkloru. Zakladatelem a. l. byl D. Gulia. Ve 20. st. dominuje poezie. Abchazsko, Abchazie auton. republika ( suverenní sov. republika) v sz. Gruzii p i pob eží erného mo e; km², obyv. (Gruzíni, Abchazové 18 %, Rusové; 1993), správní st edisko Suchumi. P ímo ská láze ská oblast. P st. a zpracování subtrop. plodin. T žba erného uhlí, spot ební pr mysl vyhlášena nezávislost, následoval voj. zásah Gruzie. Od 1993 labilní p ím í, pod kontrolou mírové mise OSN a vojsk SNS. Abidjan [abidžan], Abidžan m. v Côte d'ivoire na b ezích pob ežní laguny Guinejského zálivu; aglomerace 2,78 mil. obyv. (1988). Pr m., kult. a v d. st edisko státu, sídlo vlády. P ístav; mez. letišt, silni ní k ižovatka. Sídlo Africké rozvojové banky. Pr mysl potr., stavebních hmot, stroj. a petrochemický. Univ. (1964). Moderní výstavné m sto, zal. 1903, 1960 až 1983 hl. m. státu. abiogeneze, jedna z hypotéz o p v. života na Zemi vysv tlující vznik života zákonitým vývojem organizace hmoty (neživé p írody). biogeneze abiotické faktory [-ty-], ekol. faktory fyz.-chem. povahy; nejd l. jsou slune ní zá ení, sv tlo, teplo, atmosféra a její proud ní, vlhkost a voda, p da, exhaláty, nesprávná agrotechnika. biotické faktory abiózy, poruchy rostlin vyvolané abiotickými faktory, kterým se rostlina nedokáže p izp sobit. ablace, snesení, odn tí; lék. opera ní odstran ní, nap. snesení nehtu. amputace; glaciologie ubývání ledovce nap. táním, sublimací, dešt m, zemským teplem. deglaciace ablativ [-ty-], jaz. pád vyjad ující (nap. v latin ) východisko, odluku. ablaut, kmenostup, st ída st ídání samohlásek ve spole ném základu etymologicky p íbuzných slov, nap. viset, pov sit. abolice milost abolicionismus [-nyz-] a) hnutí za zrušení n jakého zákona, nap. za zrušení trestu smrti; b) hnutí za zrušení otroctví v USA v 18. a 19. století. Brown John; Franklin Benjamin; Rekonstrukce Jihu Abomey [abome], m. v již. Beninu; obyv. (1984). Historický komplex královského sídla (40 ha) s adou staveb, nap. Salle des Assins, je památkou sv t. kult. d dictví UNESCO. abort, abortus potrat; zmetání Abovjan Cha atur, (nezv stný), arménský spisovatel a nár. buditel; zakl. novodobé arménské prózy i lit. jazyka. Abraham [hebr., otec zástup ], postava starozákonní knihy Genesis. Hospodinovým povoláním Abrahama za íná p íb h Izraele (zaslíbení zem a potomstva). A. je v judaismu, islámu i k est anství praotcem víry. abraxas, mystické íslo (365), magické slovo, ozn. boha; p v. nejvyšší bytost, pramen 365 emanací n kterých starov kých sekt gnostik. abraze, broušení, obrušování; geol. porušení mo ského pob eží p íbojem a mo skými proudy; lék. kyretáž abreviace, jaz. tvo ení slov; zkratka abreviatura, jaz. zkratka Abrhám Josef, * ,. herec. inný v divadle ( len inoherního klubu v Praze, 1992 až 1994 ND), ve filmu (Pension pro svobodné pány, Vrchní, prchni!) a v televizi. abrogace derogace Abruzzi [abruci], it. Appennino Abruzzese poho í ve st ední Itálii, nejvyšší ást Apenin; Corno Grande (2 914 m) ve vápencovém pásmu Gran Sasso d'italia. Abruzzi [abruci], it. Abruzzo kraj ve st ední Itálii; km², 1,24 mil. obyv. (1991), správní st edisko L'Aquila. Málo rozvinutá zem d. oblast v Apeninách. Pastevectví, obilná ství. NP Gran Sasso. ABS, angl. Anti-Block System, antiblokovací systém systém zabra ující zablokování

10 otá ejících se kol p i brzd ní vozidla, protože smýkající se kolo vyvozuje menší brzdicí ú inek a zhoršuje jeho ovladatelnost a stabilitu. absces, lék. hlíza dutina vypln ná hnisem, hnisavé zkapaln ní tkán. Absolon Karel, ,. geograf, speleolog a archeolog; popularizátor Mor. krasu a Macochy. Hl. dílo: Moravský kras. absoluce, prominutí viny; právo upustit od potrestání; náb. hl. sou ást svátosti smí ení, rozh ešení udílené kn zem. absolutismus [-tyz-], polit. samovláda; stát. moc (v. zákonodárné) je soust ed ná v rukou jedné osoby nebo malé skupiny, neexistuje práv. nebo zvykové omezení autority vlády. V Evrop v st. a. postupn nahrazoval stavovské monarchie. Pod vlivem osvícenství se prosadil osvícenský a. (rušení stavovských privilegií, soc. reformy); fil. u ení o nesporné platnosti fil. pojm (pravdy, krásy). absolutn erné t leso, erný zá i idealizované t leso pohlcující veškeré elmag. zá ení na n dopadající. Má pro všechny frekvence nejvyšší možnou objemovou hustotu vyza ování ur enou Planckovým vyza ovacím zákonem. absolutní datování, metoda ur ování absolutního stá í hornin podle rozpadu p irozených radionuklid, zejm. s dlouhým polo asem p em ny: uranu U a U, thoria Th, draslíku K, rubidia Rb. M í se koncentrace výchozího prvku a kone ného produktu p em ny. radiouhlíkové datování Absolutn erné t leso absolutní hodnota, a. h. ísla c = a + bi je nezáporné íslo ozn. c ur ené vztahem c 2 2 = (a + b ). Je-li c reálné, c = c pro c 0, c = c pro c < 0. V Gaussov rovin vyjad uje a. h. vzdálenost obrazu ísla c od po átku sou adnic. absolutní hudba programní hudba absolutní nula, nulová hodnota termodynamické teploty ( 273,15 K). St. název pro 0 K. termodynamické zákony absolutní obchod, závazkový právní vztah, který se ídí obchodním právem (v R zejm. obch. zákoníkem) i tehdy, když jeho ú astníci nejsou podnikateli. V R jsou a. o. nap. vztahy mezi obch. spole ností a jejími spole níky, vztahy ze smlouvy o b žném nebo vkladovém ú tu. fakultativní obchod; relativní obchod absolutní výhoda, ekon. výroba ur itého statku s nižšími náklady, než s jakými jej nabízejí ostatní ekon. subjekty. Pojem p v. užíván v zahr. obchod, kdy stát vyváží ur ité zboží, p i jehož výrob má nižší náklady než jiné státy. absolutno, fil. pojem ozna ující to, co existuje samo sebou, co je nepodmín né, neomezené, v né, dokonalé a nezávislé, co v sob obsahuje vše existující, co zap í i uje vše ostatní. V náb. smyslu je a. b h. absorbance, kvantitativní míra absorpce zá ení daným vzorkem látky, záporný dekadický logaritmus transmitance. absorbér, za ízení sloužící k pohlcování plyn v kapalin. Rychlost pohlcování závisí na velikosti stykového povrchu mezi kapalinou a plynem. Se stoupající teplotou klesá schopnost pohlcování plyn v kapalin. adsorbér absorpce, fyz. zeslabení energie elmag. zá ení, zvuku, pop. snížení po tu ástic p i pr chodu látkou, zp sobené p em nou jejich energie na jiné formy energie; fyz. chem. a. jedné látky v druhé, objemový proces, p i kterém dochází k homogennímu rozd lení absorbované látky (absorbátu) v látce absorbující (absorbentu). Od a. je nutné odlišit adsorpci vznikající vlivem nevazebné interakce, která je výhradn povrchovým jevem. K a. a adsorpci dochází obv. sou asn ; mluví se o fyz. sorpci. D j, p i n mž dochází mezi adsorbovanými ásticemi a adsorbentem k chem. vazb, p i které se vytvo í pouze jedna vrstva adsorbovaných ástic, se nazývá chemisorpce. Spole ný název pro všechny tyto procesy je sorpce. Opa ný pochod k sorpci se nazývá desorpce. absorbance; adsorpce absorp ní ára spektrální ára absorptance, initel pohlcení podíl zá ivého toku t lesem pohlceného a na t leso dopadajícího. Závisí na vlnové délce, úhlu dopadu a polarizaci dopadajícího zá ení. transmitance abstinence [-ty-], zdrženlivost od n jakého požitku (alkoholu, nikotinu) z d vod nap. etických, zdravotních, rozumových nebo náboženských (p st). abstinen ní syndrom [-ty-], souhrn fyziol. reakcí organismu a psychického stresu po náhlém p erušení užívání drogy. Abstraction-Création [abstraksjon kreasjon], sdružení um lc r zných abstraktních sm r (A. Pevsner, F. Kupka, T. van Doesburg, N. Gabo), inné v Pa íži, s cílem navázat na skupinu Cercle et Carré a podpo it nefigurativní tvorbu. abstrakce, zobecn ní; jeden z podstatných moment procesu poznání; a) proces abstrahování, tj. zp sob tvorby pojm, p i n mž se odhlížením od odlišností a zvláštností jedine ných jev zjišt ují jejich obecné, podstatné vlastnosti a vztahy; b) výsledky procesu abstrahování: zákonitosti, modely a zejm. pojmy. abstraktní expresionismus [-nyz-], sm r am. malí ství 40. a 50. let 20. st., zal. na spontánní práci s mal. prost edky. ak ní malba; informel; lyrická abstrakce; tašismus abstraktní film, experimentální styl film. tvorby. Vznikl ve 20. letech 20. st. ve Francii. Tv rci vycházeli z vizuální p sobivosti díla, netradi ními postupy snímali pohyb abstraktních tvar, montáží popírali tradi ní fabula ní postupy. abstraktní um ní, nezobrazující um ní, nefigurativní um ní nerealistické sm ry v malí ství a socha ství 20. st., kde obraz i plastické dílo sestává z pomyslných (abstraktních) tvar, svébytných kompozic ar, barevných ploch a struktur. Vyvíjí se v adu r znorodých sm r (ak ní malba, orfismus). Abstraktní ráz byl charakteristický i pro historické etapy vývoje um ní (románské, n které fáze gotiky). nová figurace abstraktum, abstraktní pojem; jaz. podstatné jméno abstraktní (soucit, vlastnost). konkrétum absurdita [-dy-], nesmyslnost; fil. lidská situace paradoxu v ného a asového, božského a pozemského, temné iracionality sv ta a lidské touhy po jasnosti. Atribut lidského bytí ve sv t. absurdní divadlo, sm r dramatu a divadla let 20. st. vyjad ující tragikomickou formou existenciální pocit metafyzické úzkosti lov ka. P edstavitelé: S. Beckett, E. Ionesco, H. Pinter, E. Albee, T. Ró ewicz, V. Havel. absurdum, sporný výraz odvoditelný do formy log. sporu (x je A a sou asn non A). Jde-li o syntakticky správn utvo ený výraz (na rozdíl od nonsensu), dokazuje inkonzistenci (spornost) p edpoklad. Používá se v nep ímých d kazech. zákon sporu Abú Bakr Ibn Tufajl, 1185, arab. filozof novoplatonsko-aristotelské orientace; p sobil v muslimském Špan lsku. Abu Mena, lokalita v Egypt, u Alexandrie. Památky k. období, hrob sv. Menase a ran k. poutní místo. Památka sv t. kult. d dictví UNESCO. 8 Abú Simbel, dvojice skalních chrám se ty mi kolosy a dalšími plastikami, postavená za Ramesse II. Velikého v Horním Egypt. Památka sv t. kult. d dictví UNESCO. P ed zaplavením p i stavb Asuánské p ehrady chrámy z ásti p emíst ny výše. Abú Zabí, Ab Dhabi nejv tší emirát ve Spojených arab. emirátech; km², obyv. (1995), hl. m. Abú Zabí. Abú Zabí, Ab Dhabi hl. m. Spojených arab. emirát na pob eží Perského zálivu; aglomerace obyv. (1989). Správní st edisko stejnojmenného emirátu. Pr m. spot ební; služby. Nám. p ístav s doky, mez. letišt. Moderní architektura. Abuja [abudža], hl. m. Nigérie, ve vnitrozemí (budované od 1976); správní jednotka federální teritorium km², obyv. (1992). Statut hl. m sta od Abuladze Thengiz, , gruzínský film. režisér. Tv rce alegorických snímk ze sou asnosti i nár. d jin (Prosba, Strom p ání, Pokání). abulie, nerozhodnost, chorobný nedostatek v le, nap. ve vztahu k jídlu. P íznak n kterých psychických nemocí nebo depresí. bulimie abundance, biol. po etnost po et jedinc nacházejících se na jednotce plochy nebo prostoru (po et hraboš na 1 km², po et smrk na 1 ha). abúzus, zneužití; lék. nadm rné, asto návykové užívání nap. alkoholu, lé iv, drog; jeden z projev toxikomanie. Abwehr [abvér], organizace n m. vojenské rozv dky a kontrarozv dky; zal pod vedením W. Canarise. SD abysál, ást bentálu od m do m hloubky. hadál abysální rovina, hlubokomo ská rovina rozsáhlá rovina (s výškovými rozdíly do 100 m) ve velkých hloubkách oceán. Tvo ena sedimenty, které p ekrývají p v. reliéf. Ac aktinium Acapulco [akapulko], Acapulco de Juárez m. v již. Mexiku na pob eží Tichého oceánu; obyv. (1990). Nejv tší p ímo ské letovisko v Mexiku. Rozsáhlé služby; nám. p ístav. Zal Acari rozto i accelerando [a e-, it.], hud. zrychlen, stále rychleji. Accra [akra], Akkra hl. m. Ghany, na pob eží Guinejského zálivu; obyv., aglomerace 1,9 mil. obyv. (1994). Fin., obch., pr m. a kult. st edisko státu. Pr m. hut., stroj., potr. a chemický. Tradi ní kovotepecká výroba. Dop. k ižovatka, nám. p ístav, mez. letišt. Univ. (1948). Zal. asi v 16. st., adm. centrum brit. kolonie Zlatonosné pob eží; od 1957 hl. m. Ghany. Aceraceae javorovité Acetobacter [acetobakter], rod ty inkovitých aerobních gramnegativních bakterií, které oxidují ethanol na kyselinu octovou (octové kvašení). Zp sobují zkysnutí piva nebo vína. aceton, CH3 CO CH 3propanon, dimethylketon nejjednodušší keton; bezbarvá siln zapáchající kapalina, neomezen mísitelná s vodou; rel. mol. hm. 58,081, t. t. 94,7 C, t. v. 56,29 C, hustota 0,784 g/cm³ (25 C), viskozita 0,304 mpa s (25 C); rozpouští soli, tuky, prysky ice a syntetické polymery s esterovými skupinami. Vyrábí se oxidací kumenu (2-propylbenzenu) nebo propenu. acetylen, ethin, HC CH nejjednodušší uhlovodík s trojnou vazbou (alkin); bezbarvý plyn rozpustný v acetonu; výroba pyrolýzou methanu; meziprodukt chem. výrob, ve sm si s kyslíkem se používá k sva ování (až C). istý a. p i tlacích nad 0,2 MPa m že samovoln explodovat, se vzduchem tvo í t askavou sm s. acida, lé iva obnovující kyselou reakci žalude ní št ávy na hodnotu pot ebnou pro innost trávicích enzym. Jako a. se používají kyseliny (chlorovodíková, aminokyseliny) nebo látky stimulující vylu ování žalude ní št ávy. acidifikace okyselení acidita [-dy-], kyselost, míra kyselosti; kvantitativn se obv. vyjad uje hodnotou ve stupnici ph. kyseliny acidní horniny vyv elé horniny acidum, kyselina. Acipenseriformes jesete i Acoma Albuquerque Aconcagua [akonkagva], nejvyšší h. Ameriky v argentinských Andách; m. Sn žná ára na severu ve m n. m., horské ledovce. Vrcholu dosáhl poprvé 1897 Švýcar M. Zurbriggen ( ). Acrania bezlebe ní acre [ejkr, angl.], zn. ac, akr britsko-americká jednotka plošného obsahu rovná ,86 m. Acre [akre], spolkový stát v záp. Brazílii p i hranicích s Bolívií a Peru; km², obyv. (1996), správní st edisko Rio Branco. Obtížn dostupná, ídce obydlená oblast trop. les. T žba d eva. Nové zem d. zóny. Acritarcha akritarcha Actiniaria sasanky Actinopterygii paprskoploutví Action Painting ak ní malba Actium Aktium ActiveX [ektyviks], technologie firmy Microsoft ur ená pro Internet a službu World Wide Web. Jejím cílem je (podobn jako u jazyka Java a jeho applet ) p idávat do WWW stránek nejr zn jší proveditelné programy ozna ované zde jako controls. Actor's Studio americké divadlo; americká kinematografie acyl, skupina R CO, kde R je alkyl nebo aryl; zbytek karboxylové kyseliny po odtržení skupiny OH z karboxylové skupiny CO OH. acylglyceroly glyceridy ad absurdum [lat.], argumentace snažící se postupem dovedení do krajností (p edkládaných obv. jako d sledky) z ur itých premis vyvodit nebo prokázat spornost, nesmyslnost n eho, obv. on ch premis nebo jejich kompatibility. Z tohoto hlediska v tšinou není log. úsudkem, protože je syntakticky nesprávný (nonsens). Správn vytvo ený (smysluplný) výraz je nep ímým d kazem vycházejícím ze zákona sporu. ad acta [akta, lat.], ke spis m; odložit jako vy ízené; odložení nedokon ené v ci. ad hoc [hók, lat.], jen pro tento p ípad, k tomuto ú elu. ad infinitum [-ný-, lat.], donekone na, stále. ad libitum [lat.], jak je libo, podle libosti. ad rem [lat.], k v ci, k tématu. in medias res ad valorem [lat.], podle hodnoty; vym ení výše cla procentní sazbou proporcionáln k

11 hodnot dováženého zboží; obdobn stanovení dan z prodávaného zboží procentní sazbou z ceny zboží i hodnoty p idané zpracováním. adagio [adádžo, it.], hud. a) pomalu, voln ; b) skladba nebo její ást v tomto tempu. Adam, podle knihy Genesis první lov k, muž stvo ený Bohem v ráji: t lo z hlíny (odtud význam p v. hebrejského jména A. ze zem, z ervené hlíny, lov k pozemšt an), život vdechnutý Bohem. Adam z Veleslavína Daniel, ,. knihtiska a organizátor lit. života; zet a nástupce J. Melantricha z Aventina. Vydával populárn -nau né spisy, adu z nich p eložil nebo jaz. upravil (tzv. veleslavínská eština se stala zákl. spisovného jazyka). Adamec Ladislav, * ,. politik místop edseda vlády SR, p edseda vlády SR, p edseda vlády SSR p edseda KS. Adamíra Ji í, ,. herec len Státního divadla v Ostrav, Real. divadla v Praze, od 1990 ND. inný i ve filmu (Stíhán a podez elý), televizi (Egyptologové, Špan lé v Praze), rozhlase a dabingu, recitátor. adamité, náb. sekta hlásající návrat k p irozenému životu, zahrnujícímu i sexuální uvoln nost. V. prost edí doloženi za husitství, kdy se odšt pili od tábor a 1421 vytvá eli komuny; zlikvidováni J. Žižkou. Adamová Jaroslava, * ,. here ka. inná zejm. v divadle ( lenka M stských div. pražských) a jako recitátorka (monodrama J. Cocteaua Lidský hlas). Adamovi Al s, , b lorus. spisovatel; mluv í generace p elomu 50. a 60. let. Autor román a dokumentárních próz s tematikou 2. sv t. války (Návrat do Chatyn, Katani). Adams [edemz] Robert, * , angl. socha. Jeho díla ze d eva, kamene, betonu i kovu mají st ízlivý nefigurativní výraz se sklonem ke geometrizaci a architektu e. Adana, m. na J Turecka na dolním toku eky Seyhan; 1,05 mil. obyv. (1995). Správní st edisko stejnojmenné provincie. Hosp. a obch. centrum p ímo ské zem d. oblasti. Dop. k ižovatka. Mez. letišt. Univerzita. Chetitské osídlení asi 1400 p. n. l., p. n. l. dobyta Alexandrem Velikým, od konce 7. st. v rukou Abbásovc, turkmenská nadvláda dobyta Selimem I. Od 1867 provin ní st edisko osmanské íše. adaptabilita, p izp sobivost psychol. soubor osobnostních vlastností, které usnad ují lov ku snazší akt. p izp sobení prom nlivým podmínkám prost edí, zejm. sociálního. adaptace, p izp sobení organismu ur itým prvk m prost edí, umož ující úsp šnou existenci a rozmnožování v podmínkách tohoto prost edí. Probíhá b hem fylogenetického vývoje organism, v menší mí e i b hem individuálního vývoje. Projevy a. lze sledovat morfologicky (zm nou tvaru) a fyziologicky (zm nou funkcí a výkon ). aklimatizace adapta ní syndrom, nervov humorální, fylogeneticky fixovaná reakce na stresory zevního nebo vnit ního prost edí organismu. Obv. se projevuje mobilizací hormon k ry a d en nadledvin. Cílem této reakce (celkový a. s.) je aktivizace kardiovaskulárního systému (systému srdce a cév) a energ. zdroj aktivizujících organismus. Nep im ené spušt ní adapta ní reakce se m že stát jednou z p í in n kterých onemocn ní, nap. hypertenze, onemocn ní v n itých tepen (srde ní koronární choroby) a v edové choroby. adaptér, p ídavné za ízení umož ující rozší ení funkce za ízení pro jiný druh innosti; výp. tech. konstruk ní prvek, ur ený k rozší ení schopností a funkcí hardwaru po íta. Obv. má formu modulu i zásuvné desky, instalované do volných pozic na systémové desce po íta e. Funkce a. pokrývají širokou škálu pot eb, od zobrazování až po tvorbu rozhraní pro p ipojování vn jších za ízení. slot adaptivní radiace divergence Addis Abeba [adys], hl. m. Etiopie, v Etiopské vyso in, m n. m.; 2,21 mil. obyv. (1995). Hosp., polit. a kult. st edisko státu, sídlo Organizace afr. jednoty (OAJ) a Hosp. komise OSN pro Afriku. Pr m. potr., bavlná ský a zpracování k ží; montáž dop. prost edk a zem d. stroj. Silni ní k ižovatka, železnice do Džíbútí, mez. letišt. Univ. (1961). Zal. 1885, od 1889 hl. m. Etiopie. Po obsazení it. vojsky hl. m. Italské vých. Afriky. adekvace, fil. vlastnost poznání, v rnost poznání adekvátní cíli (poznávanému), jeho smyslu a kontextu. Zákl. problém filozofie, zejm. teorie poznání. Adelaide [edelid], m. v Austrálii, hl. m. státu South Australia, v zálivu sv. Vincence; aglomerace 1,05 mil. obyv. (1993). Pr m. a obch. st edisko. Dop. k ižovatka, nám. p ístav, letišt. Univerzity (1874, 1966). Zal Aden, Adan m. na jihu Jemenu na pob eží Adenského zálivu Ind. oceánu; obyv. (1993). Rafinerie ropy. Pr m. potr., textilní. emesla. Moderní tranzitní p ístav, mez. letišt. P vodn sou ást státu Sába, od 7. st. sou ást Jemenu. Bohatý obch. p ístav na cest mezi Evropou a Indií. V st. pod tureckým vlivem, strategická brit. nám. základna, do 1990 hl. m. JLDR. Adenauer Konrad, až , n m. k est anskodem. politik první spolkový kanclé SRN, spoluzakl. CDU. Stoupenec k est anskodem. koncepcí evr. integrace, podporoval úplné za len ní SRN do atlantické politiky, SRN odmítala uznání hranice na Od e a Nise. Za jeho vlády byla SRN zakládajícím lenem evr. integrace, 1955 p ijata do NATO, 1957 spoluzakl. EHS. Ost e vystupoval proti kom. levici. S A. je spojována povál. obnova a vzestup SRN. Adenin Adenosin adenin [-ny-], 6-aminopurin purinová báze; klí ová složka nukleových kyselin (DNA, RNA), n kterých koenzym a nukleotid. adenosin adenosin, nukleosid, adenin navázaný na D-ribosu. 9 Somálským poloostrovem; pr livem Báb al-mandab spojen s Rudým mo em. P ístavy Aden a Djibouti. adheze, fyz. p ilnavost p sobení p itažlivých sil mezi ásticemi povrchových vrstev dvou dotýkajících se chemicky r znorodých látek. Význ. nap. v doprav, kde umož uje hnacím kol m vozidel valit se bez skluzu po jízdní dráze. Tažná síla na obvodu hnacích kol nesmí p ekro it nejvyšší hodnotu, tzv. tažnou sílu z adheze. Její velikost je závislá na rychlosti, stavu jízdní dráhy (kolejnic, vozovky) a na konstrukci hnacího vozidla; právo dodate né p istoupení k mnohostranné smlouv, zejm. mezinárodní, p i n mž p istupující stát p ijímá jen n která její ustanovení. adiabata [ady-], ára znázor ující ve stavovém diagramu adiabatický d j. Pr b h adiabaty pro dokonalý d j, a adiabatická expanze, p tlak, v objem adiabatický d j [ady-ty-], termodynamika d j, který není doprovázen vým nou tepla mezi soustavou a jejím okolím. adice [ady-], p idávání, slu ování; chem. slou ení dvou ástic v jedinou; nejb žn jší jsou a. na násobné vazby, nap.: Cl + CH =CH ClCH CH Cl aditiva [adyty-], chem. p ísady do motorových olej snižující jejich stárnutí a zvyšující jejich trvanlivost a odolnost proti oxidaci, korozi a jiným nep íznivým vliv m. adjektivum p ídavné jméno adjustace, vn jší úprava, vybavení pot ebným p íslušenstvím; ekon. a) a. zboží nebo obalu ochrana zboží p ed poškozením; zvyšuje jeho atraktivnost; b) a. ú tu porovnání ú tu s doklady a p ezkoumání správnosti p ed jeho odesláním. administrativa [-ny-ty-] a) správa, zejm. státní nebo hospodá ská; b) instituce nebo soustava institucí správy; c) osoby pracující ve správ ; d) innost spojená s vy izováním spisové agendy. Admiralitní ostrovy Bismarckovo souostroví admitance, zn. Y veli ina, která charakterizuje vztah mezi proudem I a nap tím U lineárního dvojpólu v st ídavém el. obvodu. Operátorová a. je pom r Laplaceových obraz proudu a nap tí p i nulových po. podmínkách: Y(p) = I(p)/U(p), kde p je j komplexní íslo. Komplexní a. je pom r fázor proudu a nap tí: Y = I m/u m = Ye = G + jb, kde Y je abs. hodnota (modul), fázový posun mezi harmonickým proudem a nap tím (m ený od nap tí k proudu). Jednotkou v SI je siemens. Reálná složka komplexní a. G se nazývá konduktance, imaginární složka B susceptance. P evrácená hodnota a. je impedance. adolescence, stadium ontogenetického vývoje (asi mezi 15. a 20. rokem), v n mž se dospívající stává po stránce biol., psychické a sociální dosp lým lov kem. Adonaj Jahve Adónis [adónys], ec. mytol. krásný muž, do n hož se zamilovala Afrodita. Po smrti se mohl každoro n na p l roku vracet z podsv tí na zem. adopce osvojení Adorno Theodor, , n m. filozof, sociolog a estetik; p edstavitel frankfurtské školy. Pokusil se slou it fil. proudy levicový existencialismus, novohegelovskou dialektiku, marxismus a freudismus do krit. teorie spole nosti a negativní dialektiky. adrenalin, epinefrin amin; hormon, který se tvo í v d eni nadledvinek; 1 (3,4-ihydroxyfenyl)-2-methylaminoethanol, (HO) 2C6H3 CH(OH) CH2 NH CH 3. Ovliv uje krevní tlak, metabolismus sacharid, p enos nervových vzruch. noradrenalin adresa, výp. tech. a) íslo nebo údaj charakterizující umíst ní datové položky v pam ti po íta e ( íslo pam t ové bu ky, ve které je uložena strojová instrukce nebo položka dat); pojem a. se užívá pouze v souvislosti s pam t mi s p ímým p ístupem, resp. pam t mi s libovolným výb rem. RAM; b) v po íta ových sítích údaj jednozna n charakterizující sít jako takovou (sít ová a.), nebo jednotlivé uzly; c) v rámci elektronické pošty údaj, který identifikuje p íjemce (i odesilatele) zpráv. adresá, složka výp. tech. prost edek pro organizování a seskupování soubor podle r zných kritérií. Obsahem a. mohou být i další a. (podadresá e), vzniká tak hierarchická struktura a. (v DOS jde o obrácenou stromovou strukturu) za ínající ko enovým adresá em. aktuální adresá ; implicitní adresá adriatický typ dinárský typ Adršpašsko-teplické skály, pískovcové skalní m sto v Broumovské vrchovin na Náchodsku; áp, 786 m. Skalní v že až 80 m vysoké. Sou ást CHKO Broumovsko (410 km², od 1991). adsorbér, za ízení sloužící k pohlcování plyn, par a rozpušt ných látek na povrchu tuhých, obvykle sypkých hmot, nap. aktivní uhlí. absorbér adsorpce, zachycování molekul, atom, iont, radikál ap. látky (adsorbátu) obv. z plynné nebo kapalné fáze v obl. fázového rozhraní mezi touto fází a jinou, obv. pevnou látkou (adsorbentem). Je to jev výhradn povrchový, a to i v p ípad porézních látek (zachycování na vnit ních površích pór ). A. má klí ové postavení v chem. analýze a preparativních i analytických separa ních metodách. absorpce adenosinfosfáty, adenosin chemicky vázaný s jednou až t emi fosfátovými skupinami. Nukleotidy, jejichž energeticky bohatých fosfátových vazeb využívají organismy ke skladování a k transport m energie (hl. adenosintrifosfát, ATP). adenoviry, neobalené živo. viry obsahující jako nositele genet. informace dvouvláknovou DNA. Vyvolávají infek ní onemocn ní dýchací soustavy živo ich v. lov ka, n které jsou i onkogenní. Adenský záliv, v Arab. mo i mezi Arab. a Adenosintrifosfát adulár živce Adsorpce; a ástice adsorbátu v tekuté fázi; b adsorbované ástice adsorbátu; c mezifází advekce, met. a) p emíst ování vzduchových hmot daných vlastností ve vodorovném sm ru; b) p enos ur ité fyzikální vlastnosti vzduchu vodorovným proud ním (v trem) v atmosfé e. advent, p íchod; první ást círk. roku vymezená ty mi ned lemi p ed svátkem narození

12 Pán, doba duchovní p ípravy na Vánoce. adventisté sedmého dne [-ty-], k. spole enství, vzniklé v pol. 19. st. v USA. Zd raz uje o ekávání druhého p íchodu Ježíše Krista a z toho vyplývající životní vážnost. Zachovává sobotu jako den bohoslužby a odpo inku. V R p sobí pod názvem Církev adventist sedmého dne. adventivní pupen pacibulka adverbiale p íslove né ur ení adverbium p íslovce adverzní selekce negativní výb r advocatus diaboli [advokátus dyabolí, lat.], ábl v advokát a) formální odp rce p i svato e ení v ímkat. církvi; b) obhájce špatné v ci. advokát, právník poskytující právní služby soustavn jako nezávislé povolání (zejm. zastupuje fyzické a právnické osoby p ed soudy a jinými orgány). V R m že být a. jen fyzická osoba, zapsaná v seznamu. advokátní komory, samosprávné stavovské organizace všech a. v R, z ízené zákonem 1990 (1996 se ze zákona stali a. komer ní právníci, kte í poskytovali právní pomoc v podnikatelských v cech v R vedle advokát ). Ady Endre, , ma arský básník; tv rce moderní ma. lyriky formované francouzskými vlivy, secesí a symbolismem;. výbory Krev a zlato, Sám s mo em. Adygejsko, Adygejská republika rep. v Rus. federaci, v regionu Severní Kavkazsko; km², obyv. (Rusové, Adygejci; 1993), hl. m. Majkop. P st. pšenice, kuku ice, slune nice, cukrová epa, ovoce, zelenina. Chov skotu. Pr m. potr., stroj., d evozpracující. Adžanta, Ajanta vesnice v Indii ve stát Maháráštra, sv. od m. Aurangábád. Skalní chrámy s malbami a skulpturami, vytesané v údolí asi od 2. st. p. n. l. do 7. st. n. l. buddhistickými mnichy, jsou památkou sv t. kult. d dictví UNESCO. Adžarsko, Adžarie auton. republika v jz. Gruzii p i pob eží erného mo e; km², obyv. (Gruzíni, 83 % Adžarové; 1993), správní st edisko Batumi. Pr m. lo a ský, rafinace ropy, konzervárny. P stování subtrop. plodin. P ímo ská a vysokohorská rekrea ní st ediska. Adžmán, Ajm n nejmenší emirát ve Spojených arab. emirátech; 250 km², obyv. (1995), hl. m. Adžmán. AEN útlum srozumitelnosti Aeneas [éneás], Aineiás ant. mytol. syn krále Anchísa a bohyn Afrodity, jeden z obránc Tróje. Po pádu m sta odplul do Itálie, kde sjednotil národ Latin a stal se jeho králem. Didó aerace a) p irozené v trání, p i kterém se vým na vzduchu ve v traném prostoru realizuje prost ednictvím rozdílu tlaku vzduchu, vyvolaného rozdílnou teplotou uvnit a vn v traného prostoru a ú inkem v tru; b) provzduš ování sypkých hmot a kapalin za ú elem okysli ení. Okysli ení vody se uskute uje absorpcí vzdušného kyslíku p irozen nebo um le. A. je nap. nezbytná pro vývoj kvasinek v záparách nebo k stimulaci biochem. proces v t st. aktivace; deaerace aerobik pohybov -rytmická innost provád ná ur itou intenzitou, zat žující ob hovou, srde ní a dýchací soustavu a vyžadující velkou spot ebu kyslíku. Nejvyšší sout že: ME, MS. aerobióza, život v atmosfé e obsahující kyslík. anaerobióza aerobní organismus [-nyz-], organismus vyžadující ke svému životu kyslík. aerobus, dopravní letoun s velkou kapacitou cestujících ( ) ur ený hl. pro st ední trat. aerodisperze [-dy-], léková forma typu aerosolu, ur ená k ošet ení k že, sliznice nebo obnažené tkán, k dezinfekci vzduchu a povrchu p edm t nebo k inhalaci ústy i nosem (v tomto p ípad musí být vybavena dávkovacím ventilem). aerodynamická brzda, brzdicí klapka, brzdicí štít plocha na letadle, jejímž vhodným nastavením (kolmo nebo šikmo k ose letounu) se sníží rychlost letu. 10 aerosol, disperzní soustava složená z kapalných (mlha), pevných (prach, dým) nebo sou asn kapalných i pevných (kou ) ástic rozptýlených v plynném prost edí. aerostatika [-ty-], sou ást aeromechaniky; zkoumá podmínky rovnováhy hmotných t les pod vlivem vn jších sil. Využívá se nap. p i konstrukci balon. aerotriangulace, ur ování geodetických sou adnic m ických bod ze vzáj. se p ekrývajících leteckých snímk. Aesculaceae jírovcovité Aesculapius Asklépios Aetius Flavius [écius], asi , západo ím. vojev dce; 451 porazil Huny na Katalaunských polích. afázie, ztráta nebo porucha e i, vzniklá narušením e ových oblastí mozku. afekt, krátkodobá intenzivní emo ní reakce doprovázená výraznými motorickými, mimickými a vegetativními projevy. afélium, afel, odsluní bod na dráze t lesa obíhajícího kolem Slunce, v kterém je vzdálenost t lesa od Slunce nejv tší. apsida; perihélium affettuoso [afetuózo, it.], hud. vzrušen, s citem. Afghánci, souhrnné ozn. obyvatel Afghánistánu (15,6 mil., 1990), tvo ené více než 20 národnostmi. Nejpo etn jší Paštunové (tzv. vlastní A., 8,15 mil.), Tádžikové (3,17 mil.), Hazárové (1,36 mil.), Uzbekové (1,36 mil.). V tšina Afghánc jsou muslimové (74 % sunnité). P evážn zem d lci a chovatelé dobytka. Afghánistán [-ny-], Islámský stát Afghánistán, paštsky De Afghanistan Islami Daulat, darijsky Daulate Islami Afghanistan vnitrozemský stát v jihozáp. Asii; km², 23,48 mil. obyv. (1995), hl. m. Kábul. Vnitrozemský, p evážn hornatý stát. Jih území je aridní, s pís itými a kamenitými poušt mi. Podnebí subtrop. kontinentální, p evážn suché. P evažuje suchomilné pouštní a stepní rostlinstvo. Mezi Afghánci jsou nejpo- etn jší Paštunové (55 %), Tádžikové (20 %), Uzbekové (9 %), Hazárové (9 %). Ú. jaz. paštština a afghánská perština (darí). Náb. islám. St ední délka života 45 let, kojenecká úmrtnost 165 (1995). Rozvojový agrární stát s ekonomikou rozvrácenou dlouholetou ob. válkou; hodnotou HNP se adí mezi nejchudší státy (765 US $/obyv., 1995). Stát. dluh 1,5 mld. US $ (1987). Zem d. využívá 12,4 % rozlohy (dalších 46 % pastviny); primitivní výr. metody, nutné zavlažování. P evažuje rostl. produkce; hl. plodiny obilniny (pšenice), zelenina, brambory, cukrová t tina a epa, olejniny a bavlník. Pastevní chov ovcí, koz a skotu; asi 10 % obyvatel ko uje. T ží se zemní plyn, uhlí, kamenná s l, polodrahokamy, zlato. Pr m. text. (zpracování bavlny a vlny), potr., chem. (hnojiva), stav. hmot. emesla. ídká dop. sít ; ást. splavná eka Amudar'ja; mez. letišt Kábul a Kandahár. Vyváží se zejm. ovoce, koberce a rohože, zemní plyn, k že, vlna, bavlna. M n. jed. 1 afghání (AFA) = 100 púl. Stát. z ízení: islámská republika, nejvyšší p edstavitel prezident. Dvoukomorové Nár. shromážd ní (Šúra, od 1992 rozpušt no). Správní len ní: 31 provincií (vilájat). Afghánistán d jiny Aerodynamická brzda aerodynamická jemnost, pom r vztlaku k elnímu odporu p i aerodynamickém sestupu um lého kosm. t lesa z ob žné dráhy. Pro ur itou rychlost je podmín na tvarem t lesa s asymetricky uloženým t žišt m. aerodynamická síla, odpor prost edí kladený pohybu t lesa v plynu, nap. v atmosfé e. aerodynamický profil, let. tvar ezu vedeného svisle k ídlem ve sm ru letu. Charakterizuje vlastnosti k ídla nebo jiné plochy, pom r vztlaku k odporu, schopnost létat rychle i spíše podporovat nosnost letounu a jiné. aerodynamický tunel, za ízení, v n mž se napodobují jevy odehrávající se p i skute ném letu. Na ásti letadel i na celé stroje nebo jejich modely se nechá proudit vzduch a vzniklé síly a jevy se m í, zpracovávají a vyhodnocují. aerodynamický tvar, proudnicový tvar tvar, p i kterém t leso daného objemu a za ur itých podmínek klade nejmenší odpor p i jeho obtékání reálnou tekutinou. P ibližn a. t. mají nap. t la ryb nebo letadla. aerodynamický t esk, akustický jev slyšitelný na zemi p i pr letu letadla nadzvukovou rychlostí. Vzniká okamžitou zm nou tlaku vzduchu v rázové vln v okamžiku, kdy letoun p echází z podzvukové do nadzvukové rychlosti. aerodynamika, nauka popisující pohyb plyn proudících okolo t lesa, pop. protékajících tímto t lesem, a jejich vzáj. p sobení. aerofon hudební nástroje aerokosmický pr zkum dálkový pr zkum Zem aerologie, ást meteorologie, která studuje fyzikální d je probíhající ve vyšších vrstvách atmosféry, zejm. v troposfé e. aeromechanika [-ny-], ást mechaniky zabývající se pohybem plyn a interakcí mezi plynem a pevnými t lesy. Zahrnuje aerostatiku a aerodynamiku. aeronomie, nauka o horních vrstvách atmosféry s výraznou ionizací a disociací. Studuje ozonosféru, stratosféru, ionosféru, vn jší mag. pole Zem, vztahy mezi polární zá í a magnetosférou, meteorické jevy pomocí pozemních stanic, raket a družic st. asi 1221 asi 1398 od 16. st. sou ást íše Sasánovc ingischán v vpád Tímúr v vpád sou ást íše Mughal 1747 samostatná afghánská íše první anglo-afghánská válka druhá anglo-afghánská válka 1885 Rusko uznalo brit. vliv v Afghánistánu 1919 vyhlášena nezávislost (uznána sov. vládou, neuznána brit. vládou); t etí anglo-afghánská válka vláda krále Záhir Šáha (*1914) 1973 svržena monarchie, vyhlášena republika 1977 vznik Lid. dem. strany Afghánistánu (kom. levice LDSA) 1978 státní p evrat, LDSA se zmocnila vlády 1979 roztržky a frak ní boje v LDSA vedly k prokom. palácovému p evratu, jenž vyústil v žádost o sov. voj. zásah sov. intervence v A., ob. válka 1989 po vnitropolit. zm nách v Sov. svazu stažena sov. vojska, pokra ování ob. války mezi stoupenci kábulského kom. režimu a islámskou opozicí 1992 Kábul dobyt islámskými bojovníky; po átek vojenského soupe ení o moc mezi vít zi; prez. Nadžíbulláh ( ) zbaven moci, v ervnu zvolen prez. B. Rabbání (*1940) 1993 pokra ování voj. srážek mezi umírn nými a fundamentalisty; v lednu schváleno nové státní z ízení založené na islámu a sestaven prozatímní parlament; v ervnu ustavena koali ní vláda 1994 t žké boje mezi voj. jednotkami prez. Rabbáního a prokom. povstalci 1996 voj. p evrat; u moci islámští fundamentalisté (hnutí Taliban, zavedeny islámské zákony; obsazen Kábul, popraven býv. prez. Nadžíbulláh, jednání o p ím í neúsp šná 1997 zal. opozi ní seskupení proti Talibanu Nár. islámská fronta pro osvobození Afghánistánu

13 afghánská literatura, literatury národ a národností Afghánistánu. Písemnou podobu mají paštská (a. l. v užším smyslu) a darí (do 19. st. splývala s perskou). Nejst. paštskou písemnou památkou je Život svatých Sulajmána Maku (13. st.); mezi klasiky pat í B. Ansárí (asi ) a Chušhál Chatak ( ); v moderní literatu e nejvýzn. G. Ulfat ( ), S. Lájik (*1930), B. Šafíjí (*1931). V moderní darí literatu e se prosadili M. Tárzí ( ) a A. Bétáb ( ). N kte í auto i tvo í v obou jazycích. afilace, obch. spole nost z ízená v zahrani í mate ským podnikem. Z právního hlediska (na rozdíl od filiálek) je a. samostatný subjekt bez zjevného spojení s mate ským podnikem. afinita [-ny-], podobnost; mat. speciální p ípad zobrazení euklidovského prostoru do sebe. St ed každé dvojice bod se zobrazuje na st ed jejich obraz, obrazem rovnob žek jsou rovnob žky; chem. schopnost chem. látek slu ovat se s jinou látkou nebo ásticí; ím je hodnota a. v tší, tím rychleji probíhá chem. reakce. 11 podskupinu tvo í egyptština s vývojovými fázemi: stará egyptština (32. až 22. st. p. n. P íklad afinního zobrazení afinní geometrie, geometrie studující ty vlastnosti objekt, které se nem ní p i afinit. afirmace, kladné tvrzení, ujišt ní, p isv d ení. afix, gramatický morfém (prefix, infix, sufix), který se p ipojuje ke ko eni slova. AFL Americká federace práce aflatoxiny, toxiny produkované n kterými mikroorganismy (plísn mi) ve žluknoucích potravinách a krmivech (káva, burské o íšky); mnohé a. mají karcinogenní ú inky. Aspergillus afonie [-ny-], ztráta hlasu, nej ast ji se vyskytující p i zán tu nebo porušení hlasivek nebo p i zán tu hrtanu. aforismus, lit. forma v tšinou o jedné i dvou v tách, vyjad ující vtipn, nap. formou paradoxu, obecnou pravdu fil., psychol., morální. africká hudba a) hudba obyvatel celého afr. kontinentu (i arabskoislámská); b) lidová hudba erných obyvatel Afriky, spjatá s kultovními ob ady a prací. Žánrov a typov je zna n rozr zn ná, p evládá rytmus, v tónovém systému pentatonika. asto je vokální, z hudebních nástroj (z bambusu, kmen strom, plod tykvovitých rostlin, slonoviny a k ží) používány zejm. bicí, dechové a strunné drnkací. Ve 20. st. se rozvíjí profesionální hudba. africké jazyky, asi jazyk obyvatel Afriky. D lení: jazyky záp. Afriky, jazyky centrálních afr. plošin, jazyky vých. a st. Afriky (bantuské), jazyky sev. Afriky, afroasijské (hamitosemitské), jazyky již. Afriky (khoisanské). V Africe jsou asté kreolské jazyky a jazyky typu lingua franca: Pidgin English a ada jazyk širší nadetnické komunikace, nap. svahilština a hauština. africké výtvarné um ní, um ní zahrnující tvorbu tradi ní i na ni úzce navazující sou. um ní. Charakteristická je p evaha plastiky a um. emesla. Nejst. jsou prehist. a starov ké skalní malby a rytiny, nej ast jším projevem ob adní masky, figury p edk a fetiše; krom náb. a magických soch existují i sv tské, zejm. ozdobné užitkové p edm ty. Charakteristická je vertikalita, symetrie, stati nost, deformace proporcí a transformace detail do geom. forem. Ovlivnilo evr. um. sm ry p elomu 19. a 20. století. Zam uje se na aktuální problémy afr. života, p evažuje figurální tvorba, asto p ejímající tradi ní expresivní nadsázku a používající tradi ní symboly. Africký národní kongres, angl. African National Congress, ANC nejstarší ernošská polit. organizace v JAR; zal Ideov spjat s Jihoafrickou KS. P v. cílem bylo zakotvení práv ernoch do ústavy JAR, 1961 zahájil ozbrojený boj s cílem násilného svržení b lošské vlády v ilegalit, od 1990 v ele hnutí za odstran ní b lošské nadvlády a zakotvení volebního práva pro všechny ob any JAR, od vít zství v prvních všerasových volbách 1994 vládnoucí polit. subjekt v JAR; od 1997 p edseda T. Mbeki (*1942). Africký roh Somálský poloostrov Afrika, druhá nejv tší pevnina na Zemi, p evážn na vých. polokouli, s 75 % v trop. pásmu, mezi oceány Atlantským a Indickým; 30,3 mil. km² (20,3 % souše Zem ), 748 mil. obyv. (12,9 % sv t. populace, 1996), vykazuje nejv tší ro. p ír stek obyv. (3 %, ), hustota zalidn ní 24,7 obyv./km²; podíl m stského obyv. 34 % (1990). Od Evropy odd lena Gibraltarským pr livem, s Asií souvisí Suezskou šíjí. Malá lenitost pob eží. Základem geologické stavby je afr. štít, který byl rozlámán a zprohýbán. P evažují náhorní plošiny a roviny, nejvyšší horský masiv Kilimandžáro (Uhuru, m). Podél obratník rozsáhlé pouštní oblasti, nejv tší Sahara. St. výška pevniny 750 m, nejnižší bod Assalská proláklina 155 m. Nejv tší vodní toky Nil, Kongo, Niger, Zambezi; t etinu povrchu tvo í bezodtokové pánve. Ve Východoafr. p íkopu rozlehlá jezera. Podnebí rovníkové, subekvatoriální, trop., sev. a již. ást p echází do subtrop. Afrika-Korps, bojový svazek Wehrmachtu zformovaný 1941 v Libyi pod vedením gen. E. Rommela. Po porážce u al-alamejnu 1942 ustoupil do již. Tuniska, kde s 5. tankovou armádou a it. armádou 1943 vytvo il skupinu Afrika, která kapitulovala. afrikaans germánské jazyky afrikán aksamitník Afrikánci, d íve Búrové, vl. jm. Afrikaner potomci holandských usedlík v JAR a okolních státech. Jazyk afrikaans. V ící hlavn protestanti. afrikanistika [-nysty-], obor zabývající se jazyky, historií a kulturami afr. národ. afroasijské jazyky, hamitosemitská (semitohamitská) jaz. rodina; zahrnují sev. Afriku a Blízký východ lení se na jazyky: 1. semitské (Arab. poloostrov, Mezopotámie, Sýrie); 2. egyptštinu; 3. kušitské (sev. Afrika, okolí jezera ad). Ze semitských jsou d ležité: hebrejština (od 6. st. p. n. l. zatla ována aramejštinou, v 18. st. oživena), aramejština (zbytky dialekt se zachovaly v ástech Iráku, Libanonu a Zakavkazska, aramejsky psány ásti Bible), syrština (p vodní název pro aramejštinu, v užším smyslu název nejvýzn. aramejského dialektu z okolí Urfy v Turecku), arabština (ná e í se liší od moderní arabštiny, ú. jazyka ady stát v sev. a sz. Africe a na Blízkém východ ), ze etiopských jazyk ást náleží ke kušitským, v tšina k semitským. Samostatnou Agáve l.), st ední klasická egyptština (22. až 16. st. p. n. l.), novoegyptština ( st. p. n. l.), démotština (9. st. p. n. l. 5. st. n. l.), poslední fází je koptština (od 3. st., od 7. st. vytla ována arabštinou, ješt v 17. st. živá, v sou asnosti jazyk koptské církve); jako písmo se postupn užívaly hieroglyfy a jejich další vývojové formy (písmo hieratické, démotické), koptština psána upraveným ec. písmem. Berberskou skupinu tvo í asi 300 jazyk. Kušitské jazyky se vyskytují zejm. v Etiopii a Somálsku (somálština). Z adských jazyk je známa zejm. hauština (užívaná v záp. a st. Africe jako obch. jazyk lingua franca). Afrodita [-dy-], Afrodíté ec. mytol. bohyn lásky; zrozena z mo ské p ny. Symbol ženské krásy, nev rná manželka Héfaistova. Venuše afrodiziaka [-dy-], prost edky zvyšující pohlavní touhu a aktivitu. Ag st íbro agalakcie, neschopnost mlé né žlázy produkovat mléko. Vyskytuje se obv. bezprost edn po porodu, ale i v kterékoli fázi laktace. Je zp sobena vývojovými poruchami, zm nami v innosti nervové a endokrinní soustavy, závadami ve výživ, chorobami. hypogalakcie Agamemnón, ec. mytol. mykénský král; otec Ifigenie, Élektry a Oresta. Vedl ec. vojsko proti Tróji, po návratu zabit manželkou Klytaiméstrou a jejím milencem Aigisthem. agamogonie agamospecies agamospecies, organismy rozmnožující se pouze nepohlavn. Nový jedinec vzniká z t lesných bun k. Protože nedochází ke splývání r zných pohlavních bun k, ozn. se tento zp sob rozmnožování jako agamogonie nebo monogonie. agamovití, ele z t ídy plaz zahrnující st edn velké ješt ry s rohovitými výr stky, límci nebo h ebeny. Živí se hl. hmyzem, žijí ve st. Asii, v Africe, Austrálii a jv. Evrop. Agana, Agaña správní st edisko o. Guam v Marianách; obyv. (1990). Vývoz trop. plodin, mez. letišt. agapé [ ec., láska] a) v k. u ení výraz pro Boží sebeob tovnou lásku a její odezvu v život v ících; b) (množné íslo agapai), ozn. pro hody lásky (spole né stolování), jež v po. k. provázely bohoslužbu jako výraz vzájemnosti a starosti o chudé. agar Gelidium Agaricales lupenaté houby Agassiz Winnipežské jezero Agavaceae agávovité agáve, rod jednod ložných rostlin z eledi agávovitých. A. americké, bylina s p ízemní r žicí velikých tuhých zašpi at lých a na okraji ostnitých list. Kvete po mnoha (až 30) letech, po odkv tu odumírá. agávovité, Agavaceae ele trop. jednod ložných rostlin. Byliny s d evnat jícím stonkem, podlouhlými tuhými listy a oboupohlavnými kv ty. Plod je tobolka i bobule (agáve, sanseviéra). agens, initel, p vodce; jaz. log. podm t innosti ve v t. patiens; lék. ú inná látka, p í ina chorobného procesu, p vodce nemoci, nap. mikroorganismus, který je p í inou infek ní nemoci. agentura tisková agentura aggiornamento [adžor-, it.], zdnešn ní program otev ení ímkat. církve požadavk m dnešní doby. Vyty il jej papež Jan XXIII. ( , papež od 1958) pro II. vatikánský koncil ( ). Aginský burjatský autonomní okruh, v Ruské federaci v itské oblasti; km², obyv. (Burjati, Rusové; 1993), správní st edisko Aginskoje. Chov skotu a ovcí. T žba a obohacování rud vzácných kov. Pr m. d eva ský. Agion Oros Athos agitace, programové ší ení, cílené p esv d ování; získávání stoupenc. agitato [adžitáto, it.], hud. prudce, bou liv. aglomerace, seskupení, shlukování; geogr. seskupení velkého po tu obyv. (sídelní a.) nebo pr m. za ízení (pr m. a.) v ur ité ásti krajiny, bez ohledu na správní hranice. konurbace; hut. a. rud spojování drobné nebo jemn mleté rudy spékáním. aglomera ní sm s, mírn navlh ená sm s jemn mletých a drobných rud (do 10 mm) s jemn mletým palivem (až 3 mm), pop. jinými p ísadami (vápenec, vratný aglomerát, okuje). aglomerát, petrologie pyroklastická hornina z lávových útržk, sope ných bomb, lapil a sope ného popele; hut. spe enec dostate n pevná, pórovitá a snadno redukovatelná kusová hmota vznikající spékáním aglomera ní sm si. agloporit, um lé kamenivo, pórovité plnivo do betonu vyráb né spékáním létavého popílku. aglutinace [-ty-], shlukování, p ipojování ástic (bun k, krvinek, bakterií), reakce mezi antigenem a protilátkou; diagnostická metoda nap. u infek ních nemocí k ur ení protilátek v séru nemocných. aglutina ní jazyky jazyková typologie Agnon Šmuel Josef, , vl. jm. Czaczke, hebr. prozaik píšící anglicky; od 1908 žil v Palestin, Berlín a Izraeli. erpal z rodného hali ského prost edí, lí il rozklad východoevr. židovství. Nc (1966). agnosticismus [-ty-], fil. názor popírající možnost poznání sv ta, zvl. poznání podstaty

14 Rakousko dìjiny 4. st. poè. stìhování národù 5. st. Øímané opustili limes na Dunaji; vpád Hunù st st souèást ostrogótské øíše pøíchod Slovanù, útoky Avarù souèást franské øíše 976 Vých. marka udìlena v léno Babenberkùm (Leopold I.) 1156 R. povýšeno na vévodství vláda Fridricha II. Bojovného vláda Pøemysla Otakara II Rudolf I. Habsburský udìlil R. a Štýrsko v léno svým synùm vláda Rudolfa IV smrtí Ladislava Pohrobka vymøela albrechtovská vìtev Habsburkù, Dolní a Horní Rakousy zdìdila leopoldovská vìtev 1521 wormskou smlouvou zal. Ferdinand I. rak. vìtev Habsburkù 1556 korunovací Ferdinanda I. øímskonìm. císaøem získali rak. Habsburkové trvale císaøskou korunu Vídeò císaøskou rezidencí tøicetiletá válka 1683 porážka Turkù u Vídnì (Karel Leopold Lotrinský, Jan III. Sobieski) válka o dìdictví španìlské 1713 pragmatická sankce 1714 rastattský mír válka o dìdictví rakouské (Marie Terezie) kancléø V. A. Kounic sedmiletá válka 1772 pøi prvním dìlení Polska získalo R. Haliè zrušení nevolnictví 1781 toleranèní patent války s rev. Francií 1795 tøetí dìlení Polska napoleonské války 1804 rak. císaøství (František I.) 1806 zánik Sv. øíše øímské národa nìmeckého øíjen 1848 kancléø K. W. Metternich vídeòský kongres revoluce (povstání ve Vídni, Praze, Milánì, Benátkách, Uhrách) císaøský dvùr v Olomouci, øíšský snìm v Kromìøíži vláda Františka Josefa I bachovský absolutismus 1859 ztráta Lombardie 1860 øíjnový diplom 1866 rak.-pruská válka; ztráta Benátska 1867 rak.-uherské vyrovnání; vznik Rakousko-Uherska 1878 okupace Bosny a Hercegoviny 1882 Trojspolek 1897 Badeniho jaz. naøízení 1907 všeob. hlasovací právo 1908 anexe Bosny a Hercegoviny atentát na následníka trùnu Františka Ferdinanda d Este v Sarajevu svìt. válka 1918 rozpad Rakousko-Uherska a vznik nástupnických státù 1919 saintgermainská smlouva 1920 trianonská smlouva diktatura E. Dollfusse 1938 anšlus Rakouska; kancléø K. Schuschnigg uvìznìn 1945 obnovení R. z 1937 (K. Renner) 1955 zrušení okupaèních zón, podpis Stát. smlouvy o obnovení nezávislého a dem. R.; èlen OSN; pøijetí neutrality 1992 spolkový prez. T. Klestil 1995 èlen EU; R. pøistoupilo k Partnerství pro mír 1996 ustavena koalièní vláda soc. demokratù s lidovci 1997 spolkový kancléø V. Klima (*1947) rakousko-pruská válka 1866, vyhrocení dlouholetých sporù o pøevahu v Nìmecku: 433 Rakousko bylo zastáncem nìm. spolku (volná federace nìmeckých státù od 1815); Prusko usilovalo o sjednocení Nìmecka pod svou vládou, zajistilo si spojenectví Itálie a neutralitu Ruska a Francie. Rakousko bylo úspìšné na it. bojištích (Custoza), ale prohrálo rozhodující bitvu u Hradce Králové. Pražským mírem byl konflikt dipl. ukonèen; následnou vnitropolitickou krizi v Rakousku vyøešilo 1867 rak.-uh. vyrovnání. rakousko-turecká válka , pokraèování staletého konfliktu mezi Habsburky a tureckou øíší. Po vítìzstvích u Petrovaradina, Temešváru a po dobytí Bìlehradu pokraèovali Habsburkové ve vytlaèování Turkù z Balkánu. Požarevackým mírem 1718 získali do té doby nejvìtší územní zisky. rakousko-uherské vyrovnání, ústavní reforma v rak. císaøství potvrzená prosincovou ústavou Dosavadní centralizovaná monarchie se 1866 v dùsledku prohrané rak.-pruské války a nár. emancipaèního hnutí nenìm. národù rozpadla v dualistickou monarchii Rakousko-Uhersko. Rakousko-Uhersko, dualistická monarchie navazující po rak.-uh. vyrovnání 1867 na rak. císaøství. Skládala se z království a zemí na øíšské radì zastoupených (Pøedlitavsko) a Zemí koruny svatoštìpánské, tj. uherského král. (Zalitavsko); byly dìdiènì spojeny osobou panovníka z habsbursko-lotrinské dyn., zahr. politikou, armádou a èást. financemi. Každá z obou èástí mìla svou vládu a parlament (øíšská rada a uherský snìm). Habsburkové rakovci, Malacostraca druhovì a vývojovì nejdokonalejší podtøída korýšù, k níž patøí garnát, langusta, krab, kreveta, rak. Vyskytují se od kambria. rakovina, fytopatologie choroba rostlin vyvolaná obv. patogenem; projevuje se nadmìrným rùstem nìkterých pletiv na rùzných orgánech, kde se tvoøí nádory nebo nekrotické skvrny; lék. hovorové ozn. pro karcinom, pøíp. pro zhoubné nádory vùbec. Rakovník, m. ve stø. Èechách záp. od Prahy v Rakovnické pahorkatinì; obyv. (1997). Prùm. chem., stroj., keramický (dlaždice, obkladaèky), potr. (pivovar od 1454). Støedisko chmelaøské oblasti. M. zal na místì osady doložené 1119; od 1587 král. mìsto, poè. 16. st. zdìné hradby. Rakovski Georgi, , vl. jm. Sava Popoviè, bulh. básník a revolucionáø; organizátor odporu proti turecké nadvládì. Rakovský Martin, , sl. humanistický básník; pùsobil i v Praze a Lounech. rakytník, rod dvoudìložných rostlin z èeledi hlošinovitých. R. øešetlákový, až 2 m vysoký trnitý keø pìst. v zahradách, obsahuje v peckovicích vitaminy C, A. Raleigh [róli], sir Walter, asi , angl. moøeplavec se neúspìšnì pokusil zal. první angl. osadu v Sev. Americe (Virgínii). Po nástupu Jakuba I byl obvinìn ze spiknutí a odsouzen k smrti. Žaláøování v londýnském Toweru 1617 bylo pøerušeno, Raleigh se v èele výpravy vydal za zlatem Orinoka. Porušil slib králi, že nebude bojovat se Španìly; po návratu byl podle pùv. rozsudku popraven. Ralsko, nejvyšší h. Ralské pahorkatiny, v sev. Èechách u Mimonì; 696 m. Kuželovitý vrch z èedièe na pískovcovém podkladu. Kamenité sutì, zøícenina hradu. Pøír. rezervace. RAM, angl. Random Access Memory, pamìt s pøímým pøístupem, pamìt s libovolným výbìrem výp. tech. pamìt, která umožòuje pøistupovat k jednotlivým pamìt ovým místùm v libovolném poøadí, bez ohledu na naposledy zpøístupnìné pamìt ové místo (na rozdíl od sekvenèní a asociativní pamìti). Nesprávnì pamìt, která umožòuje jak ètení, tak i zápis (jako protiklad k pamìti ROM, která umožòuje pouze ètení). Ráma Rámájana ramadán, devátý mìsíc v islámském kalendáøi (únor až bøezen), mìsíc postu. Rámájana, sanskrtem psaný indický hrdinský epos ( dvojverší). Líèí v sedmi knihách osudy prince Rámy a jeho ženy Síty. Autorství se pøipisuje Válmíkimu (3. st. pø. n. l.). Raman, sir Chandrasekhar, , ind. fyzik. Zabýval se difrakcí svìtla a fyz. krystalù. Nc (1930) za objev kombinaèního rozptylu svìtla. ramapiték, Ramapithecus rod z èeledi Hominidae; žil pøed mil. lety. Tìlesná výška asi 100 až 110 cm, hmotnost kg, objem mozku 350 až 380 cm³. Patrnì první pøedchùdce moderního èlovìka. Díky postupùm v molekulární biol. se mnohé tradièní názory v této oblasti neustále mìní. Rambousek Jan, , è. malíø, grafik, typograf a písmaø; pøedstavitel sociální grafiky, zdùrazòující kontrasty svìtla a stínu. Rameau [ramó] Jean Philippe, , fr. skladatel, varhaník, clavecinista a hud. teoretik. Dovršitel fr. barokní opery (Castor a Pollux). ramenonožci chapadlovci Ramesse II. Veliký, eg. panovník asi pø. n. l.; vedl bezvýslednì války s Chetity. Jeden z nejvýznamnìjších faraonù, vynikl rozsáhlou stav. èinností. ramie, rod dvoudìložných rostlin z èeledi kopøivovitých. R. snìhobílá, 2 3 m vysoký keø pìst. v tropech až mírném pásu jako nároèná kult. plodina, z níž se získávají pøadná vlákna, hladká, lesklá a velmi pevná. Rámová konstrukce rámová konstrukce, prutová rovinná nebo prostorová soustava, jejíž pravoúhle se køižující pruty jsou vzáj. spojeny tuhými styèníky. Nejèastìjší aplikací jsou patrové rámy skeletových staveb. rampa, vyvýšená plošina; div. a) prostor oddìlující jevištì od hledištì; b) osvìtlovací r. ukrytá øada svítidel umístìných dole na proscéniu, na bocích nebo nahoøe za portálem. Ramsay [remzi], sir William, , skotský chemik. Nejprve se vìnoval organické, pozdìji fyzikální chemii spoluobjevitel argonu, 1898 kryptonu, xenonu, neonu, 1904 helia. Zkonstruoval mikrováhy, navrhl podzemní plynofikaci kamenného uhlí. Nc (1904) za objev vzácných plynù ve vzduchu a za urèení jejich místa v periodickém systému chem. prvkù. Rance [ráns], ø. na Z Francie na sev. pobøeží Bretaòského poloostrova. V nálevkovitém ústí u m. Saint-Malo vybudována pøílivová elektrárna (240 MW), využívající 14 m rozdílu mezi výškou pøílivu a odlivu. Ráòèí, Rânchi m. v sv. Indii v Biháru, 660 m n. m.; obyv. (1981). Tìžký

15 620

16 648