Evropský polytechnický institut, s.r.o. BAKALÁŘSKÁ PRÁCE Veronika CÍCHOVÁ

Transkript

1 Evropský polytechnický institut, s.r.o. BAKALÁŘSKÁ PRÁCE 2007 Veronika CÍCHOVÁ

2 Evropský polytechnický institut, s.r.o. v Kunovicích Studijní obor: Management a marketing zahraničního obchodu Těžba, distribuce, spotřeba zemního plynu v ČR a ve světě a současné tendence (Bakalářská práce) Autor: Veronika CÍCHOVÁ Vedoucí práce: Ing. Jiří STAŠEK Kunovice, červen

3 Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně pod vedením Ing. Jiřího Staška a uvedla v seznamu literatury všechny použité literární a odborné zdroje. Kunovice, červen

4 Děkuji panu Ing. Jiřímu Staškovi za velmi užitečnou metodickou pomoc, kterou mi poskytl při zpracování mé bakalářské práce. Kunovice, červen 2007 Veronika Cíchová 4

5 O b s a h : Úvod. 6 1 Světové naleziště a zásoby zemního plynu Zásoby 9 2 Těžba, distribuce, spotřeba zemního plynu ve světě a současné tendence Těžba a distribuce Druhy těženého zemního plynu Těžba a úprava Prognóza produkce Dálková přeprava Zásobování Evropy Spotřeba Prognóza vývoje spotřeb Světové ceny zemního plynu Těžba, distribuce, spotřeba zemního plynu v České republice a současné tendence Těžba a zásobování Plynárenská soustava Liberalizace trhu se zemním plynem Spotřeba Prognóza spotřeb Ceny zemního plynu Ceny pro rok Předpokládaný vývoj nákupní ceny Využití zemního plynu společností Vaření a ohřev vody Vytápění Použití v dopravě Situace v ČR.. 49 Závěr. 51 Resumé Seznam použité literatury

6 Úvod Předložená bakalářská práce podává informace o zemním plynu. Tato surovina patří mezi nejvýznamnější energetické zdroje a zaujímá 3. místo ve světových dodávkách energie. Ve své bakalářské práci uvádím základní informace o nalezištích a zásobách zemního plynu. Popisuji těžbu zemního plynu a produkci podle oblastí světa. Vzhledem k velkým vzdálenostem od ložiska ke spotřebiteli věnuji pozornost dálkové přepravě a distribuci zemního plynu jak ve světě tak v České republice. Následuje uvedení údajů o spotřebách zemního plynu a jejich očekávaný vývoj. Zaměřila jsem se na Evropskou unii, Českou republiku ale i svět jako celek. V další části zaznamenávám ceny zemního plynu v celosvětovém i národním měřítku. Uvádím možné příčiny zvyšování cen. Popisuji liberalizaci trhu se zemním plynem v České republice. V poslední části uvádím možnosti využití zemního plynu společností. Základní vlastnosti zemního plynu 1 : Zemní plyn je přírodní směs plynných uhlovodíků s převažujícím podílem metanu CH4 a proměnlivým množstvím neuhlovodíkových plynů (zejména inertních plynů). Průměrné složení zemního plynu: metan 98,4%, etan 0,4%, propan 0,2%, butan 0,1%, oxid uhličitý 0,1%, dusík 0,8%, celková síra 0,2mg/m 3 1. Vznik zemního plynu O vzniku zemního plynu existuje více teorií. Jelikož se zemní plyn vyskytuje velice často spolu s ropou (naftový zemní plyn) nebo s uhlím (karbonský zemní plyn), přiklánějí se teorie jeho vzniku nejčastěji k tomu, že se postupně uvolňoval při vzniku uhlí nebo ropy jako důsledek postupného rozkladu organického materiálu. Podle teorií preferujících organický původ zemního plynu byly tedy na začátku vzniku zemních plynů rostlinné a živočišné zbytky. 1 Zemní plyn : Co je zemní plyn [online] [cit ]. Dostupný z WWW: < 6

7 Podle anorganické teorie vznikal zemní plyn řadou chemických reakcí z anorganických látek. V poslední době američtí vědci přišli s další tzv. abiogenetickou hypotézou, podle které zemní plyn vznikl štěpením uhlovodíků, které se na naší planetu dostaly v době jejího vzniku z vesmírné hmoty. Tyto vyšší uhlovodíky se postupně štěpily až na metan, který pak pronikal k povrchu Země. 2. Zemní plyn v porovnání s ostatními topnými plyny Zemní plyn (jak karbonský, tak naftový) patří díky vysokému obsahu metanu mezi velmi výhřevné topné plyny. Spalné teplo závisí na obsahu metanu a u zemního plynu se pohybuje přibližně od 20 MJ/m (megajoule/metr) do 40 MJ/m. Jeden kubický metr zemního plynu plně nahradí ve vytápění např. 3 kg hnědého uhlí. Porovnání s jinými topnými plyny: - Koksárenský plyn, svítiplyn: spalné teplo se pohybuje v rozmezí od MJ/m. Jedná se o plyny, které patří mezi středně výhřevné. - Topné plyny na bázi propanu a butanu: spalné teplo záleží na poměru propan : butan ve směsi. Patří mezi vysoce výhřevné plyny. 3. Spalování zemního plynu Spalováním zemního plynu dochází k přeměně uložené energie v energii tepelnou. Spalováním zemního plynu vzniká ve srovnání s pevnými a kapalnými palivy daleko méně škodlivin - prach a oxid siřičitý jsou ve spalinách obsaženy v zanedbatelných množstvích a také emise oxidu uhelnatého a uhlovodíků jsou ve srovnání s ostatními palivy výrazně nižší. Díky těmto vlastnostem označujeme zemní plyn za ekologického palivo. Jediným problémem spalování zemního plynu je vznik oxidu dusíku. Směs oxidu dusnatého a oxidu dusičitého vzniká při spalování každého paliva v případě, že pro spalování je využíván vzduch. Zemní plyn má ale ve srovnání s ostatními palivy jednu výhodu - neobsahuje žádné dusíkaté látky, takže oxidy dusíku mohou vznikat právě jen ze vzdušného dusíku. Zemní plyn je jako každé uhlíkaté palivo také zdrojem oxidu uhličitého (CO2), který je klimatologickými průzkumy označován za látku, která velice přispívá ke vzniku skleníkového efektu. Ale ve srovnání s ostatními palivy nemá zemní plyn opět konkurenci. Na uvolněnou jednotku tepla vzniká při spalování zemního plynu: - o % méně CO2 ve srovnání s pevnými palivy - o % méně CO2 ve srovnání s kapalnými palivy 7

8 4. Hlavní výhody zemního plynu 1. Zemní plyn je jediným primárním palivem, které lze bez nákladných úprav a energetických přeměn dovést přímo k zákazníkovi. 2. Dopravní a distribuční systém je nezávislý na klimatických podmínkách. 3. Zemní plyn je odběratelům k dispozici bez omezení 24 hodin denně 365 dní v roce. 4. Zákazník nepotřebuje prostor pro skladování paliva. 5. Zemní plyn je nejšetrnější ze všech neobnovitelných zdrojů energie. 8

9 1 Světové naleziště a zásoby zemního plynu Celkové zásoby zemního plynu s odhadem 511 tisíc miliard kubických metrů mají životnost až 190 let. 1.1 Zásoby zemního plynu 1 Spotřeba zemního plynu se ve světě pohybuje kolem mld. m 3 (miliard metrů krychlových) ročně. Zemní plyn patří společně s kapalnými a tuhými palivy mezi tři nejvýznamnější energetické zdroje. Prokázané celosvětové zásoby zemního plynu (zásoby, které dokážeme vytěžit) jsou dnes mld. m 3 a oproti roku 1996 stouply o mld. m 3. Při současné úrovni těžby tyto zásoby vydrží min. 70 let. Celkové zásoby zemního plynu se dnes odhadují na mld. m 3 a ve srovnání s rokem 1996 stouply o mld. m 3. Největší zásoby zemního plynu se nacházejí na území Ruska a zemích Středního Východu. Z pohledu zásobování Evropy jsou vedle zásob na území Ruska důležité zásoby v kontinentálním šelfu Severního moře. Zde se nachází cca 80 % evropských zásob zemního plynu (kromě ložisek na území bývalého Sovětského svazu). Obrázek č. 1: Zásoby zemního plynu podle oblastí v procentech Zdroj: [1] 1 Zemní plyn : Co je zemní plyn [online] [cit ]. Dostupný z WWW: < 9

10 Zásoby zemního plynu dělíme na prokázané, pravděpodobné a potenciální Prokázané (prověřené) zásoby zemního plynu, které jsou ekonomicky těžitelné při současné technické úrovni, dosahují 161 tisíc miliard krychlových metrů a vydrží při současné těžbě do roku Ve srovnání s rokem 1996 stouply o mld. m 3 Rozhodující význam pro dlouhodobou perspektivu plynárenství mají světové zásoby zemního plynu. Koncem šedesátých let převládal názor, že zemní plyn je pouze přechodným zdrojem energie a jeho zásoby budou velmi brzy vyčerpány, my však můžeme dnes s jistotou tvrdit, že zemní plyn skutečně je a bude palivem 21. století. K tomuto ambicióznímu tvrzení nás opravňuje pohled do historie vývoje zásob ZP (zemní plyn) a jejich současný stav. Zásoby fosilních paliv a nerostných surovin se obvykle rozdělují do několika skupin podle určité klasifikace. Tato klasifikace není často jednotná, řídí se podle účelu použití nebo zpracovatelů. Například geologové používají podrobnější klasifikaci než těžařské společnosti nebo statistické úřady. Na počátku sedmdesátých let, kdy se rodily první koncepce o přepravě ZP z nalezišť v bývalém SSSR do západní Evropy a Československa, činily prověřené světové zásoby ZP pouze mld. m 3, z toho v SSSR mld. m 3. Prudký rozvoj metod geologického průzkumu na pevnině a v mořských přípobřežních oblastech tzv.shellfech, vedly k objevům a prověření obrovských zásob ZP, které v dnešní době dosahují cca mld. m 3. Bez zajímavosti jistě není, že 71,7 % těchto zásob se nachází na pevnině a 28,3 % v mořských shellfech (mělčinách). Pro dlouhodobou perspektivu využívání zemního plynu však nejsou důležité údaje pouze o jeho zásobách, ale také o jejich životnosti. Tzv. statická životnost je poměr aktuálně uváděných zásob k aktuální těžbě vyjádřený v letech. Největší zásoby zemního plynu se nacházejí na území Ruska a zemí Středního Východu. Pravděpodobné zásoby jsou zásoby objevené na ložiscích, vykazujících velmi vysokou pravděpodobnost, že budou vytěžitelná za ekonomických a technických podmínek podobných těm, které jsou u prověřených zásob. Ložiska nejsou dosud technicky vybavena. Vedle kategorie prokázaných zásob můžeme s vysokou jistotou počítat s možností využití i pravděpodobných zásob. Právě přesun určitého objemu zásob z této do 10

11 první kategorie v důsledku pokračujícího osvojování ložisek je důvodem stále zvyšujícího se objemu prokazatelných zásob zemního plynu a jejich životnosti. Pravděpodobné zásoby dosahují výše mld. m 3. Velmi zajímavé a pro Evropu i Českou republiku velmi příznivé je geografické rozdělení obou kategorií zásob, což prezentuje obrázek č. 1. Mezinárodní plynárenská unie uvádí, že při zohlednění i prokázaných i pravděpodobných rezerv lze v roce 2006 uvažovat s životností světových zásob zemního plynu dle vývoje spotřeby 175 až 190 let (některé odhady uvádějí až 200 let). Potenciální zásoby patří především ke zdrojům hydrátu metanu, což je pevná substance podobná sněhu, tvořená 20 % metanu a 80 % vody. Hydráty se nacházejí v zemské kůře pod dnem oceánů. Tyto velmi významné zásoby jsou již dlouho známy, jejich problémem je však těžba. Jednou z možností těžby, jejíž intenzivní výzkum probíhá, je tepelný rozklad hydrátů a jejich odtlakování. Moderní metody geologického průzkumu umožňují stále zpřesňovat odhady jejich zásob. V současné době lze tvrdit, že zásoby zemního plynu v podobě hydrátů činí cca mld. M 3. Dalším zdroje tohoto druhu je tzv. Coal Bed Methan (CBM), což je metan, jehož původ je spojován se vznikem černouhelných slojí. Plyn je absorbován v uhelných slojích a je vázán ve struktuře uhelné hmoty. Efektivnost získání plynu je odvislá od stupně prouhelní uhelné hmoty a její dostatečné propustnosti. Těžba CBM je ve většině uhelných pánví světa na úrovni průzkumu a prvotních projektů. Průzkumné práce probíhají i v severomoravském regionu, kde bylo zjištěno, že uhelná hmota váže až 12,5 m 3 /t uhlí a ekonomicky zajímavé zásoby se pohybují v rozsahu mld.m 3. Jeden z nejdůležitějších důvodů, který ovlivnil objevování a osvojování nových zásob, je bezesporu zavádění nových technologií. Schopnost dosáhnout nová ložiska pomocí nízkoprůměrových vrtů, směrového a horizontálního vrtání, radikálně změnily ekonomiku a těžby plynu. Rovněž nové typy mořských těžebních plošin měly zásadní vliv na osvojení shellfových ložisek. Významným zdrojem zemního plynu se v budoucnu mohou stát plynové hydráty, které tvoří metan a některé vyšší uhlovodíky (etan, propan) s vodou za vysokých tlaků a nízkých teplot. Dosud objevená ložiska plynových hydrátů jsou obrovská jejich zásoby jen na 11

12 severní polokouli jsou několikanásobně vyšší než v současné době těžitelné zásoby naftového zemního plynu na celém světě Palivo Odhadované rezervy Potvrzené rezervy Uhlí 400 let 190 let Ropa let 41 let Zemní plyn let 70 let Tabulka č. 1: Světové zdroje primárních energií Jednotlivé státy: Severní Amerika V mezistátním poměřování jsou USA daleko největším spotřebitelem zemního plynu. Jeho značnou část dostává potrubím z Kanady. Na Aljašce jsou sice velké zásoby (a lze dokonce očekávat jejich další navýšení), proti jejich soustavnějšímu využívání však stojí zájem ochrany životního prostředí v tomto regionu. Jižní a Střední Amerika Zde výrazně dominují zásoby ve Venezuele, jejich celkový objev je vyšší než součet rezerv v ostatních státech makroregionu dohromady, vysoký je rovněž potenciál dosud neověřených struktur. Na zásoby Bolívie pohlíží s nadějí brazilský trh, který je největším trhem energií v Jižní Americe. Evropa a Středomoří Z globálního hlediska má tento makroregion relativně nízké zásoby. Přes publicitu, která je věnována oblasti Severního moře (u pobřeží Velké Británie a Norska), vede v objemu zásob Nizozemsko. Poměr Z/P je pro Velkou Británii zhruba stejný jako u USA, tedy velmi nízký, a to i ve srovnání s Nizozemskem a Norskem. Proti využití vysokého potenciálu dosud neobjeveného zemního plynu ve Středomoří jasně hovoří ekologické argumenty. Bývalý Sovětský svaz I po rozpadu SSSR disponuje největší nástupnický stát, tj. Rusko, imponujícím podílem 34,8 % ze světových ověřených zásob. Přitom odhadované objemy dosud neobjevených struktur jsou vysoké a stále rostoucí. K největším producentům dále patří Turkmenistán, velké zásoby má i Uzbekistán a Kazachstán. 12

13 Střední východ Společně s Ruskem patří mezi největší producenty zemního plynu. Největší zásoby jsou v Íránu, Kataru, Spojených arabských emirátech a Saudské Arábii. Nezanedbatelný není ani Kuvajt. Nejistoty vývoje v Kaspické oblasti zvyšují šance Středního východu po dominantní pozici v produkci ropy by mohl dosáhnout podobného prvenství i v zemním plynu. V Africe jsou největší zásoby v Nigérii a Alžírsku, Libye má za těmito státy určitý odstup. Zvyšování zásob v Nigérii bude patrně pokračovat i v budoucnu. V asijsko-pacifické oblasti jsou dominantní Malajsie a Indonésie, které figurují v první dvacítce producentů zemního plynu. Austrálie je pravděpodobně nejméně prozkoumána, nové objevy by mohly být vydatné. 13

14 2 Těžba, distribuce, spotřeba zemního plynu ve světě a současné tendence 2.1 Těžba a distribuce zemního plynu Druhy těženého zemního plynu Těžený (přírodní) zemní plyn se podle složení dělí do čtyř základních skupin: 1. Zemní plyn suchý (chudý) - obsahuje vysoké procento metanu (95-98%) a nepatrné množství vyšších uhlovodíků. 2. Zemní plyn vlhký (bohatý) - vedle metanu obsahuje vyšší podíl vyšších uhlovodíků. 3. Zemní plyn kyselý - je plyn s vysokým obsahem sulfanu (H 2 S), který se v úpravárenských závodech před dodávkou zemního plynu do distribučního systému odstraňuje. 4. Zemní plyn s vyšším obsahem inertů - jedná se hlavně o oxid uhličitý a dusík. Z vyšších uhlovodíků zemní plyny obsahují hlavně nasycené uhlovodíky, které jsou za normálních podmínek plynné - etan, propan a butan. V některých ložiscích obsahují zemní plyny i uhlovodíky, které jsou za normálních podmínek kapalné (od pentanu výše), které se při úpravě oddělují jako plynový kondenzát. Jejich směs se nazývá gazolín nebo přírodní benzín. V současné době nejvíce využívaným zemním plynem je tzv. naftový zemní plyn, který vznikal společně s ropou. Pokud se naftový zemní plyn těží společně s ropou, jedná se zpravidla o zemní plyn vlhký. V některých lokalitách ložiska neobsahují žádnou ropu, ale pouze zemní plyn suchý Vedle naftového plynu se dnes využívá i karbonský zemní plyn, který se z bezpečnostních důvodů odtěžuje při těžbě uhlí. Tento plyn je svým složením vždy suchý. Karbonský plyn se využívá v oblastech těžby černého uhlí. 14

15 Zásoby naftového zemního plynu jsou dostatečné, ale již dnes se řeší otázka, co bude po vyčerpání veškerých zásob plynu. Jednou z možností je výroba náhradního zemního plynu zplyňováním uhlí Těžba a úprava zemního plynu Zemní plyn naftový je zpravidla uložen v pórovitých horninách ohraničených nepropustnými vrstvami a vodou, kde se jako specificky lehčí látka nahromadil v průběhu tisíců let nad vrstvami ropy nebo vody. Zemní plyn se těží vrty vedenými přímo do pórovitých vrstev ložisek, která se nacházejí většinou v hloubce do 3 km pod povrchem země. Plyn se však těží i z daleko větších hloubek až kolem 8 km. Zemní plyn se těží jak z ložisek na pevnině (Rusko, Alžírsko, Nizozemsko), tak z ložisek, které se nacházejí pod mořským dnem (např. v Severním moři). Zemní plyn karbonský vznikal v průběhu dlouhodobé přeměny prvohorních rostlin na černé uhlí a vyskytuje se v ložiscích černého uhlí. Při těžbě uhlí se uvolňuje a potom je následovně odsáván. Těží se však i přímo vrty z uhelných slojí. Ve vybraných lokalitách je možné karbonský plyn dlouhodobě těžit. Tomu musí předcházet průzkum vlastností ložiska a uhlí a pro dosažení větší výtěžnosti pravděpodobně i umělé zvýšení plynoprostupnosti uhelných slojí. Vytěžený zemní plyn je nutno před jeho dálkovou dopravou upravit na takovou kvalitu, aby ho bylo možné bez dalších úprav komerčně využívat. Technologie čištění je závislá na složení plynu. Zemní plyn se často těží z ložisek společně s ropou, takže obsahuje vysoké podíly vyšších uhlovodíků. Dále zemní plyn zpravidla obsahuje látky, které by mohly negativně působit na distribuční systémy. Jsou to v prvé řadě voda a sirné látky, které by mohly způsobovat korozi zařízení. Vysoký obsah vlhkosti může být příčinou ucpávání plynovodů, protože s metanem může voda za určitého tlaku a teploty tvořit pevné hydráty. Vytěžený zemní plyn dále obsahuje prach, který by mohl být příčinou poruch kompresorových nebo regulačních stanic. Každý zemní plyn se po těžbě suší a zbavuje pevných částic (prachu), případně se odstraňují vyšší uhlovodíky a sirné látky, pokud jsou přítomny. 15

16 Obrázek č. 2: Těžba zemního plynu podle jednotlivých oblastí (v mld.m3) Zdroj: [7] 16

17 změna z 2005 jednot. podíl USA ,7 543, ,4 539,4 525,7-2,3% 19% Kanada ,6 165, ,7 183,6 185,5 1,3% 6,7% Mexiko 26, ,7 34,3 37,2 35,8 35,3 35,3 36,4 37, 4 39,5 6% 1,4% Severní Amerika celkem 719,6 733,3 740,6 754,8 756,2 769,6 787,9 767,4 770,5 760,4 750,6-1,0% 27,2% Argentina 25 28,9 27,4 29,6 34,6 37,4 37,1 36, ,9 45,6 1,9% 1,7% Bolívie 3,2 3,2 2,7 2,8 2,3 3,2 4,7 4,9 6,4 8,5 10,4 23,2% 0,4% Brazílie 4,8 5,5 6 6,3 6,7 7,2 7,6 9, ,4 3,1% 0,4% Kolumbie 4,4 4,7 5,9 6,3 5,2 5,9 6,1 6,2 6,1 6,4 6,8 7,0% 0,2% Trinidad a Tobago 6,1 7,1 7,4 8,6 11,7 14,1 15,2 17,3 24,7 28,1 29 3,5% 1,0% Venezuela 27,5 29,7 30,8 32,3 27,4 27,9 29,6 28,4 25,2 28,1 28,9 3,2% 1,0% Zbytek Jižní a Střední Ameriky 2,2 2,3 2,4 2,5 2,1 2,2 2,3 2,3 2,2 2,8 3,5 26,3% 0,1% J. + Stř. Amerika celkem 73,2 81,4 82,5 88, ,9 102,6 104,4 115,7 129,7 135,6 4,8% 4,9% Ázerbajdžán 6,2 5,9 5,6 5,2 5,6 5,3 5,2 4,8 4,8 4,7 5,3 13,9% 0,2% Dánsko 5,3 6,4 7,9 7,6 7,8 8,1 8,4 8,4 8 9,4 10,4 11,1% 0,4% Německo 16,1 17,4 17,1 16,7 17,8 16, ,7 16,4 15,8-3,2% 0,6% Itálie 20, , ,5 16,2 15,2 14,6 13, ,3% 0,4% Kazachstán 5,5 6,1 7,6 7,4 9,3 10,8 10,8 10,6 12,9 20,6 23,5 14,2% 0,9% Nizozemí 67 75,8 67,1 63,6 59,3 57,3 61,9 59,9 58,4 68,8 62,9-8,4% 2,3% Norsko 27,8 37, ,2 48,5 49,7 53,9 65,5 73,1 78,5 85 8,6% 3,1% Polsko 3,5 3,6 3,6 3,6 3,4 3,7 3, ,4 4,3-0,8% 0,2% Rumunsko 18 17, ,8 13,6 13, ,8 12,9 1,3% 0,5% Rusko ,1 532, , ,5% 21,6% Turkmenistán 30,1 32,8 16,1 12,4 21,3 43,8 47,9 49,9 55,1 54,6 58,8 7,9% 2,1% Ukrajina 17 17,2 17,4 16,8 16,9 16,7 17,1 17,4 17,7 19,1 18,8-1,2% 0,7% Velká Británie 70,8 84,2 85,9 90,2 99,1 108, , ,1% 3,2% Uzbekistán 45,3 45,7 47,8 51,1 51,9 52,6 53,5 53,8 53,6 55,8 55,7 2,0% Zbytek Evropy a Eurasie 15,9 14,6 13,4 12,4 11,5 11, ,3 10,7 11 9,8-10,7% 0,4% Evropa a Eurasie celkem 904,3 945,4 891,1 915,5 934,9 959,5 967,7 989,4 1024,4 1055, ,8% 38,4% Bahrain 7,2 7,4 8 8,4 8,7 8,8 9,1 9,5 9,6 9,8 9,9 1,3% 0,4% Írán 35, ,4 60, ,5 84,9 87 2,8% 3,1% Kuwait 9,3 9,3 9,3 9,5 8,6 9,6 8,5 8 9,1 9,7 9,7 0,3% 0,4% Omán 4,1 4,4 5 5,2 5,5 8, ,5 17,2 17,5 2,0% 0,6% Katar 13,5 13,7 17,4 19,6 22,1 23, ,5 31,4 39,2 43,5 11,4% 1,6% Saudská Arábie 42,9 44,4 45,3 46,8 46,2 49,8 53,7 56,7 60,1 65,7 69,5 6,1% 2,5% Sýrie 1,9 2,5 3,8 4,3 4,5 4,2 4,1 5 5,2 5,3 5,4 3,0% 0,2% Spojené Arabské emiráty 31,3 33,8 36,3 37,1 38,5 38,4 39,4 43,4 44,8 46,3 46,6 0,9% 1,7% Zbytek Středního východu 3,4 3,5 3,3 3,2 3,4 3,4 3 2,6 1,8 2,5 3,4 39,2% 0,1% Střední východ celkem 148, , ,8 206,8 224,8 244,7 259,9 280,4 292,5 4,6% 10,6% Alžírsko 58,7 62,3 71,8 76, ,4 78,2 70,4 82, ,8 7,3% 3,2% Egypt 11 11,5 11,6 12,2 14,7 18,3 21,5 22, ,9 34,7 29,4% 1,3% Lybie 5,8 5,8 6 5,8 4,7 5,3 5,6 5,6 5,8 6,5 11,7 79,5% 0,4% Nigérie 4,8 5,4 5,1 5,1 6 12,5 14,9 14,2 19,2 21,8 21,8 0,3% 0,8% Zbytek Afriky 3,4 3,5 3,3 3,2 3,4 3,4 3 2,6 1,8 2,5 3,4 0,1% 0,3% Afrika celkem 83,3 88,9 99,4 104,8 116,9 126,5 126,8 129,6 139,7 144, ,3% 5,9% Austrálie 29,8 29,8 29,8 30,4 30,8 31,2 32,5 32,6 33,2 35,3 37,1 5,5% 1,3% Bangladéš 7,4 7,6 7,6 7,8 8, ,7 11,4 12,3 13,3 14,2 7,1% 0,5% Brunei 11,8 11,7 11,7 10,8 11,2 11,3 11,4 11,5 12,4 12,2 12-1,5% 0,4% Čína 17,9 20,1 22,7 23,3 25,2 27,2 30,3 32, ,2% 1,8% Indie 19, ,7 25,9 26,9 27,2 28,7 29,9 30,1 30,4 1,3% 1,1% Indonésie 63,4 67,5 67,2 64, ,5 66,3 70,4 72,8 75,4 76 1,1% 2,8% Malajsie 28,9 33,6 38,6 38,5 40,8 45,3 46,9 48,3 51,8 53,9 69,9 11,6% 2,2% Myanmar 1,6 1,6 1,5 1,8 1,7 3,4 7,2 8,4 9,6 10, ,8% 0,5% Nový Zéland 4,3 4,9 5,2 4,6 5,3 5,6 5,9 5,6 4,3 3,8 3,7-3,3% 0,1% Pákistán 14,6 15,4 15, ,3 18,8 19,8 20,6 23,2 26,9 29,9 11,5% 1,1% Thajsko 10,4 12,2 15,2 16,3 17,7 18, ,9 19,6 20,3 21,4 6,0% 0,8% 17

18 Vietnam 0,1 0,3 0,5 0,9 1,3 1,6 2 2,4 2,4 4,2 5,2 24,1% 0,2% Zbytek Asie Pacifik 3,5 3,6 3,5 3,6 3,6 3,7 3,9 5,5 6,7 6,5 7,3 12,2% 0,3% Asie Pacifik celkem ,6 242, , ,1 8,4% 13,0% SVĚT CELKEM 2142,4 2235,7 2233,3 2290,1 2351,9 2432,3 2492,1 2532,6 2623,3 2703, ,5% 100% Evropská unie , ,1 209,8 213,1 218,4 220,1 215, ,3 199,7-7,0% 7,2% Tabulka č. 2: Světová těžba zemního plynu podle oblastí a měst Zdroj: [7] Těžba v roce 2006 v EU Tuzemská těžba v pětadvaceti členských zemích EU (Evropské unie) za toto období poklesla o 7% na 199 miliard krychlových metrů. Ačkoli některé země jako Rakousko, Španělsko, Francie a Maďarsko lehce zvýšily vlastní produkci, na poklesu se podepsal hlavně propad britské těžby. Spotřeba zemního plynu byla saturována hlavně těžkou produkcí zemí evropské pětadvacítky, která v roce 2006 představovala 38 procent celkových dodávek. Hlavním externím dodavatelem zemního plynu je Rusko se 24 procenty, Norsko se 17 procenty a Alžírsko s 10 procenty, v závěsu je pak Egypt, Nigerie a Libye (každá z těchto zemí představuje dvě procenta) a země Perského zálivu a Trinidad a Tobago, které představují po procentu dodávek. V roce 2006 se dovoz z Egypta zdvojnásobil a dovoz z Libye zaznamenal nárůst o 44 procent Prognóza produkce zemního plynu Produkce zemního plynu ze zemí, které nejsou členy OECD (Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj) vzroste do roku 2030 až o 90%. V roce 2004 činila produkce těchto zemí 59 trilionů kubických stop. Podle prognóz bude každoročně narůstat o 2,6 %. V roce 2030 bude tedy očekávaná produkce v těchto zemích činit 119 trilionů kubických stop. Obrázek č. 3: Očekávaná produkce zemního plynu do roku

19 (v trilionech kubických stop) Zdroj: [8] 1 Energy Information Administration [online] [cit ]. Dostupný z WWW: < Tabulka č. 3: Očekávaná produkce zemního plynu podle oblastí a měst Zdroj: [8] (v trilionech kubických stop) Dálková přeprava Dálková přeprava je díky vzdálenostem, na které se dnes zemní plyn přepravuje, nejnáročnějším článkem řetězce cesty zemního plynu od ložiska k zákazníkovi. Upravený zemní plyn je možné přepravovat potrubím nebo ve zkapalněném stavu tankery. přeprava potrubím - Evropa je dnes protkána hustou sítí dálkových plynovodů. Provozní tlaky v nejnovějších potrubních systémech dosahují až 10 MPa (megapascalů) a průměry plynovodů často přesahují jeden metr (např. v ČR je téměř 400 km o průměru 1400 mm). Plynovody jsou vedeny nejen po souši, ale mohou být také položeny na mořském dně. Tímto způsobem se např. do Evropy dopravuje zemní plyn z nalezišť v Severním moři nebo Africe. přeprava tankery - je využívána pro přepravu přes moře na velké vzdálenosti - např. do Evropy je takto dodáván stlačený zemní plyn (CNG, PNG) a zkapalněný zemní plyn 19

20 (LNG) z Alžírska, Nigérie nebo Austrálie. Zemní plyn se na pobřeží stlačí nebo zkapalní (zkapalněním zmenší zemní plyn svůj objem cca 600x) a přečerpá do tankeru. V cílovém terminálu se přečerpá do zásobníků, postupně se odpařuje a dodává do plynovodních systémů Zásobování Evropy Pro vývoj zásobování Evropy byla významná první polovina sedmdesátých let minulého století, kdy byla zahájena výstavba dálkových plynovodů z tehdejšího Sovětského svazu do zemí západní Evropy. Přes území Československa tak začal proudit ruský zemní plyn nejprve do Rakouska (v roce 1972) a následně i do SRN (v roce 1973). Tabulka č. 4: Hlavní dodavatelé zemního plynu do Evropy Zdroj: [2] Rusko Zemní plyn je těžený v západosibiřských oblastech Ruska (nejznámější naleziště jsou v Urengojské a Jumburské oblasti) a do Evropy proudí plynovody přes území Polska a Slovenské a České republiky. V České republice je zemní plyn z Ruska označován jako tranzitní zemní plyn. V roce 2006 činily celkové dodávky zemního plynu do EU 24%. Norsko Zemní plyn těžený v norském sektoru Severního moře proudí na pevninu soustavou podmořských plynovodů, které vedou na území Německa. To je také největším odběratelem norského plynu. Tento plyn má na rozdíl od ruského zemního plynu větší podíl vyšších uhlovodíků a tím i vyšší spalné teplo. V roce 2006 činily celkové dodávky zemního plynu do EU 17%. Alžírsko Alžírsko je největším producentem zemního plynu na africkém kontinentu. Do Evropy se zemní plyn dodává buď systémem podzemních plynovodů do Španělska a Itálie nebo ve 20

21 zkapalněné formě zejména do Španělska, Francie a Itálie. V roce 2006 činily celkové dodávky zemního plynu do EU 10%. Nizozemí Nizozemí je nejvýznamnějším západoevropským dodavatelem zemního plynu. Plyn z ložiska Groningen patří mezi plyny typu L, tedy mezi plyny s nižším spalným teplem. Další dodavatelé: Egypt, Nigerie a Libye (každá z těchto zemí představuje dvě procenta dodávek zemního plynu) a země Perského zálivu, Trinidad a Tobago, které představují po procentu dodávek. provozované plynovody Obrázek č. 4: Přehled potrubní sítě v Evropě Zdroj: [9] navržené plynovody 21

22 2.2 Světová spotřeba zemního plynu Spotřeba zemního plynu se ve světě pohybuje kolem mld. m 3 ročně. Neustále pokračuje trend zvýšení celosvětové spotřeby zemního plynu. Z dostupných statistik je zřejmé, že tomu bude i nadále. Zemní plyn tak zaujímá 3. místo ve světových dodávkách energie a patří mezi nejvýznamnější energetické zdroje. Obrázek č. 4: Spotřeba zemního plynu podle oblastí (v mld. m 3 ) Zdroj: [7] Následující tabulka zobrazuje celosvětovou spotřebu zemního plynu od roku 1995 do roku Je zřejmé, že spotřeba neustále stoupá. Od roku 1995 se světová spotřeba zvýšila o 27 %. Důvodem může i být, že moderní elektrárny (plynové a parní) nabízejí ve srovnání 22

23 s jinými technologiemi (uhelné či jaderné elektrárny) řadu předností, především nízké investiční náklady a vysokou účinnost energetické přeměny. K přednostem zemního plynu je navíc třeba připočíst i relativně nízké emise oxidu uhličitého. změna z 2005 (v %) USA ,2 642,2 644,3 669,7 641,4 661,6 643, ,5-1,5 23 Kanada 80,2 85,3 83, , ,8 85,6 92,2 92,7 91,4-1,1 3,3 Mexiko 28,1 28,6 38,3 35,4 37,4 38, ,7 45,8 48,6 49,6 2,3 1,8 Severní Amerika celkem 746,3 763,4 769,3 762,6 764,8 791,2 763,2 789,9 781,1 786,3 774,5-1,2 28,2 Argentina ,5 30,5 32,4 33,2 31,1 30,3 34,6 37,9 40,6 7,4 1,5 Brazílie 4,8 5,5 6 6,3 7,1 9,3 11,7 14,4 15, ,2 6,7 0,7 Chile 1,6 1,7 2,8 3,3 4,6 5,2 6,3 6,5 7,1 8,3 7,6-8,2 0,3 Kolumbie 4,4 4,7 5,9 6,2 5,2 5,9 6,1 6,1 6 6,3 6,8 7,5 0,2 Ekvádor 0,1 0,1 0,1 0,1 0,1 0,1 0,2 0,1 0,1 0,2 0,2 0,3 Peru 0,4 0,4 0,2 0,4 0,4 0,3 0,4 0,4 0,5 0,9 1,6 84,2 0,1 Venezuela 27,5 29,7 30,8 32,3 27,4 27,9 29,6 28,4 25,2 28,1 28,9 3,2 1,1 Zbytek Jižní a Střední Ameriky 7,3 8,2 8, ,3 11,9 13,6 14,4 15,9 17,1 18,3 7,1 0,7 J. + Stř. Amerika celkem 73,1 81,4 82,9 89,1 88, ,9 100,7 105,3 117,7 124,1 5,7 4,5 Rakousko 7,9 8,4 8,1 8,3 8,5 8,1 8,6 8,5 9,4 9,5 10 5,7 0,4 Ázerbajdžán 8,0 5,9 5,6 5,2 5,6 5,4 7,8 7,8 8 8,6 8,8 3 0,3 Bělorusko 12, , ,3 16,2 16,1 16,6 16,3 18,5 18,9 2,8 0,7 Belgie, Lucembursko 11,8 13,1 12,5 13,8 14,7 14,9 14,6 14, ,5 16,8 2,3 0,6 Bulharsko 5 5,2 4,1 3,5 3 3,3 3 2,7 2,8 2,9 3,2 11,4 0,1 ČR 7,3 8,4 8,5 8,5 8,6 8,3 8,9 8,7 8,7 8,7 8,5-1,1 0,3 Dánsko 3,5 4,1 4,4 4,8 5 4,9 5,1 5,2 5,2 5,2 5-3,7 0,2 Finsko 3,2 3,3 3,2 3,7 3,7 3,7 4,1 4 4,5 4,3 4-7,1 0,1 Francie 32,9 36,1 34, ,7 39,7 41,7 41,7 43,3 44,5 45 1,3 1,6 Německo 74,4 83,6 79,2 79,7 80,2 79,5 82,9 82,6 85,5 85,9 85,9 0,3 3,1 Řecko ,2 0,8 1,4 1,9 1,9 2 2,3 2,5 2,5 2,3 0,1 Maďarsko 10,2 11,4 10,8 10, ,7 11, , ,4 3,6 0,5 Irsko 2,9 3 3,1 3,1 3,3 3,8 4 4,1 4,1 4,1 3,9-4,6 0,1 Itálie 4,9 51,5 53,2 57,2 62,2 64, ,6 70,9 73,6 79 7,7 2,9 Kazachstán 10,8 9 7,1 7,3 7,9 9,7 10,1 11,1 13,3 15,4 17,8 15,8 0,6 Litva 2,3 2,5 2,6 2,3 2,4 2,7 2,8 2,9 3,1 3,1 3,2 5,1 0,1 Nizozemí 37,8 41,7 39,1 38,7 37,9 39,2 39,1 39,3 40,3 41,1 39,5-3,6 1,4 Norsko 2,9 3,2 3,7 3,8 3,6 4 3,8 4 4,3 4,6 4,5-2,1 0,2 Polsko 9,9 10,6 10,5 10,6 10,3 11,1 11,5 11,2 11,2 13,1 13,6 4,1 0,5 Portugalsko ,1 0,8 2,3 2,4 2,6 2,8 3 3,1 3-0,5 0,1 Rumunsko 24 24, ,7 17,2 17,1 16,6 17,2 18,3 17,5 17,3-0,7 0,6 Rusko 377,8 379,9 350,4 364,7 363,6 372,2 372,7 388,9 392,9 401,9 405,1 1,1 14,7 Slovensko 5,7 6,2 6,3 6,4 6,4 6,5 6,9 6,5 6,3 6,1 5,9-3,1 0,2 Španělsko 8,3 9,3 12,3 13, ,9 18,2 20,8 23,6 27,4 32,3 18,2 1,2 Švédsko 0,8 0,9 0,8 0,9 0,8 0,7 0,7 0,8 0,8 0,8 0,8-4,5 Švýcarsko 2,4 2,6 2,5 2,6 2,7 2,7 2,8 2,8 2,9 3 3,1 2,9 0,1 Turecko 6,8 9 9,4 9, , ,4 20,9 22,1 27,4 24,1 1 Turkmenistán ,1 10,3 11,3 12,6 12,9 13,2 14,6 15,5 16,6 7,5 0,6 Ukrajina 76,2 82,5 74,3 68, ,1 70,9 69, ,9 72,9 0,3 2,6 Velká Británie 70,5 82,1 84,5 87,9 92,5 96,9 95,4 95,1 95, ,6-2,2 3,4 Uzbekistán 42,4 43,3 45, ,3 47,1 51,1 52,4 47,2 44,8 44-1,4 1,6 Zbytek Evropy a Eurasie 13,8 13,5 14,7 14,6 12,9 13,5 14,7 13,8 14,2 14,4 15,3 7 0,6 Evropa a Eurasie celkem 929,4 977,5 936,1 959,9 981, ,4 1045,2 1070,6 1101,2 1121,9 2,2 40,8 Írán 35,2 38,9 47,1 51,8 58,4 62,9 70,2 79,2 82,9 86,5 88,5 2,5 3,2 Kuwait 9,3 9,3 9,3 9,5 8,6 9,6 8,5 8 9,1 9,7 9,7 0,3 0,4 Katar 13,5 13,7 14,5 14,8 14 9, ,1 12,2 14,9 15,9 6,8 0,6 Saudská Arábie 42,9 44,4 45,3 46,8 46,2 49,8 53,7 56,7 60,1 65,7 69,5 6,1 2,5 Spojené Arabské emiráty 24,8 27, ,4 31,4 31,4 32,3 36,4 37,9 40,2 40,4 0,8 1,5 Zbytek Středního východu 16,1 17,3 19,8 20,5 21,5 22,1 22,8 23,6 23,9 25,3 27 7,1 1 Střední východ celkem 141,8 150,7 164,9 173,7 100, ,4 215,1 226,1 242, ,9 9,1 Alžírsko 21 21,6 20,2 20,9 21,3 19,8 20,6 20,2 21, ,1 9,8 0,9 jednot. podíl (v %) 23