Misionářské Přátelství

Transkript

1 ARENZANO PRAHA STŘEDOAFRICKÁ REP. Misionářské Přátelství Informace z kostela Pražského Jezulátka a jeho misie ve Středoafrické republice Poste Italiane S.p.A. Sped. in abb. postale D.L. 353/2003 (conv. in L. 27/02/2004 n.46) art. 1, comma 2 e 3, CB-NO/ TORINO - TAXE PERCUE - TASSA RISCOSSA TORINO CMP - Autorizzazione del Tribunale di Genova N.45 del 23/12/91 BANGUI, 1. LEDNA 2015: NOVÝ ROK ZAČÍNÁ S DĚTSKÝM ÚSMĚVEM. Odpovědný ředitel: P. ANASTASIO ROGGERO BOSÍ KARMELITÁNI - KARMELITSKÁ PRAHA 1 - ČESKÁ REPUBLIKA Tel. (00420) Fax (00420) mail@pragjesu.info DVOUMĚSÍČNÍK - ROČNÍK XXV Leden/únor 2015 Č.1

2 ARENZANO PRAGA CENTRAFRICA Misionářské Přátelství Dvouměsíčník vydávaný v sedmi jazycích (italština, angličtina, francouzština, španělština, čeština, němčina a portugalština) je bezplatně zasílán do 114 zemí světa přátelům Misií otců karmelitánů. Překlad: bosí karmelitáni, Slaný Veškeré informace můžete získat na adrese: O. Anastasio Roggero PROKURA KARMELITÁNSKÝCH MISIÍ KLÁŠTER PRAŽSKÉHO JEZULÁTKA Karmelitská 9, Praha 1 Telefon: Fax: mail@pragjesu.info - ARENZANO (ITÁLIE) POUTNÍ KOSTEL DÍTĚTE JEŽÍŠE ROZVRH BOHOSLUŽEB: Všední dny (od pondělí do soboty): Mše v Sváteční dny (neděle a svátky): Mše v Každý den V hodin (o svátcích v 16.30): Adorace a eucharistické Slavnost jezulátka: každý 25. den v měsíci v hodin Každoroční svátek jezulátka: sobota a neděle 5. a 6. září 2015 Telefon: (0039) santuario@gesubambino.org Restaurace pro poutníky: ristorazione@gesubambino.org PRAHA MŠE SVATÉ V KOSTELE PRAŽSKÉHO JEZULÁTKA ŘÁD BOHOSLUŽEB Po-Pá: 9,00 - v češtině 18,00 - v češtině So: 9,00 - v češtině 17,00 - ve španělštině 18,00 - v češtině Ne: 10,00 - v češtině 12,00 - v angličtině 17,00 - ve francouzštině 18,00 - v italštině 19,00 - v češtině Čt: 17,00 mše v angličtině; 18,00 mše sv. ke cti Pražského Jezulátka Každoroční slavnost korunovace Pražského Jezulátka: nedĕle 3. Kvĕtna mail@pragjesu.info Turistické služby pro poutníky: pilgrimages@centrum.cz Dopis otce Anastasia Praha, 24. ledna 2015 Drazí přátelé, v tomto prvním čísle roku 2015 bych vám s přáním všeho dobrého chtěl zprostředkovat hlas našeho milého papeže Františka, a to úryvky z jeho poselství Už ne otroci, ale bratři, které vydal pro světový den míru, slavený 1. ledna: Chtěl bych se obrátit na každého muže a ženu, stejně jako na každý lid a národ na světě, na představitele států a vlád, na představené různých náboženství, se svým naléhavým přáním míru, které doprovázím svou modlitbou, aby přestaly války, konflikty a mnoho utrpení, které je způsobené jednak rukama člověka, jednak starými i novými epidemiemi a následky přírodních pohrom. Modlím se zvláštním způsobem, abychom dokázali odpovídat na naše společné povolání spolupracovat s Bohem a všemi lidmi dobré vůle na prosazování souladu a míru ve světě, abychom dokázali odolávat pokušení nechovat se podle naší lidské důstojnosti. Papež František nás chce upozornit na otroctví, ve kterém žije ještě tolik lidí i dnes, a vyzývá nás, abychom proti němu bojovali. Poté, co představil různé tváře otroctví včera i dnes, věnuje se jeho hluboké příčině, která spočívá v konceptu lidské osoby, který nám dovoluje chovat se k ní jako k předmětu. K tomu se přidávají příčiny sociální a ekonomické povahy: chudoba, korupce, násilí a terorismus. Papež uzavírá pozváním ke globálnímu bratrství, ne otroctví, ne lhostejnosti. Díla, která uskutečňují řeholníci a jejich laičtí spolupracovníci, a které se rozestírají po celém světě, potvrzují papežova slova o aktivitě církve na charitativním poli. Roky navštěvuji školy kongregace Matky z Karmelu v Indii, kde jsou formovány milióny žáků pocházejících z různých náboženství. Prostřednictvím Misionářského přátelství naši čtenáři mohou sledovat, jak byli a jsou naši misionáři na blízku chudým ve Středoafrické republice během těchto dvou let války a politické nestability v našich misiích v Bozoum, Baoru, Bouaru- Yolé, St. Elie a v Bangui, kde Karmel hostí ještě uprchlíků, o kterých píše otec Federico na následujících stránkách. Zrovna jsem dostal dopis od otce Stefana Molon, představeného misie v Bouaru, který mi píše: Zemi se stále nedaří vyjít z chaosu, i přes přítomnost více než deseti tisíc modrých přileb OSN. S chudými lidmi žijeme v nejistotě: jeden spolubratr polský kněz byl skoro dva měsíce držen sku- PRAHA, 30. LISTOPADU 2014: P. AGNELO, KTERÝ PŘIJEL Z GOA A SLOUŽIL SVOU PRVNÍ MŠI V PRAZE. Grafika a tisk: BCD Genova

3 BANGUI KARMEL, 4. PROSINCE 2014: P. DIEUDONNÉ, FARÁŘ V BAORU, SLOUŽÍ MŠI NA KARMELU pinou ozbrojenců, než se ho podařilo osvobodit proti vší naději spolu s dalšími dvaceti unesenými. Otec Federico byl zase fackován některými rebely na silniční bariéře, když jel k nám na misii. Jsou období, během kterých je nebezpečné cestovat. Školy a jsme v půlce ledna začínají školní rok 2014/2015 a většina žáků už si odvykla chodit pravidelně do výuky a učit se. Země zůstává rozdělena na dvě části, situace se nevyvíjí a stále je velmi špatná, bez jasné perspektivy v blízké budoucnosti. V této situaci se spolu s bratry snažím dávat naději a útěchu mnoha mladým lidem a dětem, které k nám chodí, a také jejich rodinám. V reakci na potravinovou nejistotu rozšiřujeme pěstování na našem klášterním pozemku. Kromě zeleninové zahrady a sadu teď pěstujeme také krmení pro naše králíky, kachny, krůty a drůbež. Komunita (ale také děti a mládež, kterým dáváme potraviny a kteří nám chodí pomáhat na farmu) je téměř soběstačná, co se týká potravin. Zároveň by to mělo být povzbuzení a příklad pro lidi. Rostoucí počet kluků a holek pravidelně chodí do komunity: pomáháme jim se školní docházkou, staráme se o jejich lidskou a duchovní formaci, a když je potřeba, i o jídlo a léky. Ke dnešnímu dni jsme jich zapsali asi padesát, těch, kteří jsou nejvíce nadaní a motivovaní, většinou sirotci nebo v obtížné rodinné situaci, a to do soukromých škol ve městě, protože ty jako jediné doopravdy fungují. Osobně je sledujeme. Přes sto Papež František nás vyzývá, abychom bojovali proti otroctví, ve kterém mnozí lidé žijí ješt i dnes BANGUI KARMEL, 9. PROSINCE 2014: OTCOVÉ MESMIN, FEDERICO A MATTEO OBKLOPENI NAŠIMI MLADÝMI STUDENTY jich navštěvuje každou sobotu a neděli formační setkávání, a aktivity pro děti a mládež. Je to velký a náročný úkol pro mě i pro spolubratry, ale věřím, že je to správná a účinná odpověď na situaci v zemi. Při své poslední návštěvě v misiích loni v prosince jsem strávil také nějaký čas s našimi studenty a otci na Karmelu v Bangui. V neděli 7. prosince jsem sloužil mši s otcem Marcem Poggi a seminaristy v Yolé. Při přímluvách jsme se modlili za mír v zemi. Po mši jsem se setkal se sestrami CMC: jsou úžasné, stále se usmívající a ochotné k práci. Po návštěvě misie St. Elie se vydávám na zpáteční cestu ve 12 hod, protože nás čeká 460 km a cestovat v noci by nebylo rozumné. Nicméně přijíždíme po západu slunce a rychle je noc! S prvními hvězdami přijíždíme na Karmel. Velmi nás těší zpráva, že na konci roku poctí svou návštěvou Středoafrickou republiku papež František. V Praze jsme dostali 26. listopadu 2014 krásný dárek příchod otce Agnela Paula Casmira Rebela, který přijel ze státu Goa v Indii a který má na starosti mše v angličtině. Zimní období ochlazuje město, ale nezpomaluje rytmus poutníků, kteří přicházejí z každé části světa, a mezi kterými byli na konci prosince také mladí lidé, kteří se účastnili modlitebního setkání Taizé v Praze. Zdravím vás a prosím o požehnání Dítěte Ježíše. Váš Jezulátko ve světě Z Nigérie Nigérie, kde panuje velký strach z atentátů, prožívá velmi těžké chvíle. V roce 2014 bylo zabito více než 10 tisíc lidí, a dalších 850 bylo donuceno opustit své domovy z důvodu násilí. Odhaduje se, že hnutí Boko Haram, které chce v zemi zavést islámské právo, v posledním půlroce napadlo 20 měst na severovýchodě. I přesto v Beninu, jednom nigerijském městě, hlavním městě oblasti Edo, se od 11 do 14 prosince 2014 konala tradiční národní pouť, a to její 27. ročník. Otec Waltermary Obiefuna Ayogy, bosý karmelitán a představený konfraternity Pražského Jezulátka, se modlil spolu s mnoha lidmi, kteří při této příležitosti přijeli, aby Malý Král ochraňoval celou zemi od násilí.

4 Cesta do Indie S Jezulátkem a jeho svatými v Jižní Indii ledna 2015 Téměř každý den přijímám s radostí v našem kostele věřící přicházející z Indie nebo indického původu a připomínám jim, že velký Gandhi chtěl jako základ demokracie nikoli revoluci, ale lásku. Pouze láska může zachránit svět, to je jeho motto, které je napsané na letišti v Mumbaji. Je to láska Dítěte Ježíše, kterou chceme hlásat! V Indii je úcta k Jezulátku živá mezi křesťany ale i mezi hinduisty. Tisíce křesťanů v Mumbaji jsou věrnými návštěvníky poutního kostela v Nashiku, který spravují jezuité. Poutní kostel v Bangalore (Karnataka) a Vivek Nagar (což znamená místo moudrosti ) je schopen pojmout až 5000 věřících a často je přeplněný. 11. ledna odpoledne mě očekává P. Ivo na letišti v Goa, aby mě dovezl do Margao, malého města vzdáleného 40 km. Přijel jsem sem jako poutník, abych navštívil ruiny prvního karmelitánského kláštera v Indii, který byl založen okolo roku 1620 a opuštěn za smutných okolností v roce Toto historické místo už jsem navštívil v roce 2007 a tehdy ač sám zklamaný jsem povzbuzoval spolubratry, aby se zajímali o obnovení kláštera, který se nachází nedaleko kostela, kde odpočívá sv. František Xaverský, patron misií. Poskytli jsme jim významnou pomoc a přáli jsme si, aby se toto místo stalo opět cílem poutníků. Bohužel k ruinám kláštera, zarostlého stromy a liánami, je možné přijít pouze pěšky malou nepohodlnou stezkou. Opouštím vlakem Goa a jedu přes Karnataku: pralesy kokosových palem s jejich kruhovitými korunami vybízejí k pohledu do nebe. 15 ledna jsem sloužil mši svatou v kostele Jezulátka v Mangalore, mezi kokosovými palmami. Pětiúhelníkový půdorys kostela má vést Kdybychom měli víru, hory bychom přenášeli: a změnit odlet letadla je jistě mnohem jednodušší KERALA - ANGAMALY, 17. LEDNA 2015: SESTR věřící k tomu, aby upírali pohled do středu k oltáři, kde se nachází také monumentální dřevěný kříž. Prostor je ozářen světlem vitrážových oken, kde jsou světci vytvořeni z kovaného železa, skrze něž prochází sluneční paprsky. Den před tím zde byl výroční svátek, kterého jsem se zúčastnil také v roce 1995 při inauguraci kostela postaveného na kopci, který dominuje městu: velký obraz Jezulátka byl umístěn za oltář, u kterého v 18 hodin sloužil biskup spolu s padesátkou kněží mši svatou. Pro věřící bylo připraveno židlí! Světla a zpěvy projasňují noc. 23. listopadu 2014 svatořečil papež František dva indické světce, ke kterým máme my karmelitáni z Ligurské provincie silné vazby. Na průčelí baziliky sv. Petra v Římě, spolu s obrazy čtyř italských světců, byl také obraz sv. Ciriaca Eliáše Chavary a sv. Eufrasie. První životopis v malabarštině byl napsán naším otcem Leopoldem Beccarem, kterého jsem mnohokrát zmiňoval. Ten samý otec Leopold spolu se sv. Ciriacem, založil řeholní kongregaci, ve které svatě žila sv. Eufrasie, a také asociaci Jezulátka, která má za cíl spravovat školu pro děvčata. Svátek těchto dvou svatých byl slaven v Olluru 10. ledna, za účasti věřících! Pro tuto příležitost byl připraven areál zastřešený stany; za pódiem s hlavním oltářem byla vytvořena dřevěná reprodukce průčelí baziliky sv. Petra. Mezi tisíci účastníky jsme byli jenom dva Italové: já a kardinál Giuseppe Versaldi, čestný host, který mi připomněl, že když byl farářem v diecézi Vecelli (v Itálii), každý rok přijížděl do kostela v Arenzanu (u Janova). Představené dvaceti provincií této kongregace, nosili transparenty, na kterých byl kromě vyobrazení dvou světců i portrét otce Leopolda, kterého bychom také rádi měli mezi svatými. Svatořečení už je na cestě a v karmelitánském breviáři, v den svátku sv. Ciriaca KERALA - ANGAMALY, 17. LEDNA 2015: BISKUP MONS. JOSE PUTHNVEETTIL, SESTRA ANIL A SESTRA ANNE MARY. KERALA - OLLUR, 10. LEDNA 2015: HROB SV. EUFRASIE. 4 Misionářské Přátelství

5 čteme jeden z jeho spisů. (Druhé čtení v modlitbě se čtením je obvykle nějaký spis někoho z učitelů církve nebo nějaký církevní dokument). A ještě jeden důvod mě přivedl do Indie tento rok: 17. ledna sestra Lisieux spolu s třicítkou spolusester oslavila výročí řeholního zasvěcení. Minulý rok během smutných událostí ve Středoafrické republice byla sestra Lisieux napadena a okradena muslimskými žoldáky, a kvůli prožitému traumatu musela opustit misii, kde ovšem zůstalo její srdce a kam se, doufá, vrátí. V bazilice v Angamaly se připojuji spolu s padesátkou kněží A LISIEUX A PŘÍBUZNÍ. k biskupovi Jose Puthenveettilovi. V misále sleduji texty v malabarštině, jazyce, který se už dlouho snažím naučit. Ke slavnosti přicházejí sestry v počtu, který nebere konce. Sestra Lisieux, která byla s našimi chlapci v Yolé a starala se o vaření dobrých 15 let, mě dávno prosila, aby mohla být na slavnosti přítomná jako zástupce misionářů. Vzpomínám si na veselou událost: před lety sestra Lisieux musela odjet ze Středoafrické republiky do Tanzánie, přesně den před mým příletem do Bangui, a tak jsme se nemohli potkat. Ona prosila Jezulátko, aby mě mohla pozdravit. Její let byl odložen na následující den, a tak se jí podařilo se se mnou pozdravit před svým odletem. Sestra Lisieux je dodnes přesvědčena, že zpoždění letu způsobila její modlitba. Vždyť Ježíš řekl, že budeme-li mít víru jako hořčičné zrnko, budeme moci hory přenášet: a zpozdit odlet letadla je přeci mnohem snazší! Otec Anastasio Roggero Album Přátelství PRAHA, 27. ŘÍJNA 2014 ZE SYDNEY (AUSTRÁLIE) Otec John Knight se svou skupinou poutníků ze sv. Patrika a Southerlandu, po Mši. PRAHA, 18. ŘÍJNA 2014: Z INDIE, KOLUMBIE A KYPRU Vzpomínám si na dny, kdy jsem prováděl Matku Terezu v klášteře Ashoka Road v Bangalore. Navštěvoval jsem poutní kostel Pražského Jezulátka ve Vivek Nagaru. Vzpomínám si, že původní kostel, před současnou stavbou, byl pouze stan. Klečel jsem, i když pršelo a voda padala na věřící. Tady jsem zakusil modlitbu o milost Dítěte Ježíše. Prosil jsem nejdřív, abych měl práci v Bangalore, a byl jsem přijat v chemické továrně. Pak jsem prosil o možnost emigrovat do Anglie nebo Austrálie a v roce 1979 přišla možnost vycestovat do Ameriky, za což jsem nesmírně vděčný. V těchto letech jsem slíbil, že přijedu do Prahy. Dnes se svou ženou a dcerou, která žije na Kypru, jsem splnil svůj slib. Díky Jezulátko! Durbar Claudius Na fotce: Otec Victor, Claudius se svou ženou Albou, dcerou a paní Maria Mazzoni z Kalifornie. PRAHA, 30. PROSINCE 2014 Z REGGIO EMILIA (ITÁLIE) Letos se tradiční modlitební setkání Taizé konalo v Praze a tak jsme mohli navštívit kostel Pražského Jezulátka v Praze. Odtud jsme mysleli na naše přátele kapucíny, kteří měli svou misii ve Středoafrické republice, ale museli odtud odejít kvůli válce. Andrea Boni Na fotce (zleva): Matteo Lugli, Jacopo Marziano, Cristofer (Polák), Lorenza Artoni, Andrea Boni, Sara Bonaccini a Marzio Bruseghin PRAHA, 24. LEDNA 2015 Z TRNAVY (SLOVENSKO) Paní Růženka přijíždí už po 67 na pouť do našeho kostela a děkuje Jezulátku za mnohá dobrodiní, kterých se jí dostal. Doprovázejí ji paní Anka a Michaela. Misionářské Přátelství 5

6 Svědkové evangelia Na Karmelu v Bangui jsou stále Vánoce Už je trocho pozdě na to, abychom vám nabídli vánoční vyprávění, ale na Karmelu v Bangui, už více než rok, to vypadá, jako by byly stále Vánoce. A tentokrát byly děti hlavními protagonisty toho, co vám chci vyprávět. Ráno 5. prosince 2013, skoro na konci mše, se začaly prolínat výstřely z těžkých zbraní s našimi zpěvy a modlitbami. Jenom během tohoto dne bylo v různých částech města, když nepočítám loupeže a vypálené domy, zabito asi 500 lidí. Ještě jsme nevěděli, že tyto výstřely změní tak moc a na tak dlouho náš život. Chvíli poté přišly na naší misii tisíce lidí. Aniž bychom si to uvědomili, proměnili jsme se ve velký betlém. A ten betlém je stále tady, pouze sošek o něco ubylo: zůstalo jich asi Občas se s trochou nostalgie vracíme k těm prvním měsícům: když děti spaly v kostele, ženy rodily v jídelně a my jsme jedli rýži a fazole na chodbě mezi našimi pokoji. A potom, stále je řeč o dětech, je radost vidět je růst. Vzpomínáte si na sv. Jana od Kříže, první dítě narozené na Karmelu, a to 13. prosince 2013, v našem klášterním kostele? Teď už chodí a žvatlá několik slov. Kdo ví, až mu budou jednou vyprávět jeho příběh. Už asi tři měsíce je situace v hlavním městě nepochybně klidnější. Ale ještě je brzy na to říct, že nastal mír; možná se pouze unavili z válčení. A bohužel jsou ještě oblasti na severu země, kde nechybějí střety a napětí. Za krátkou dobu v zemi začalo působit vojáků OSN. Měla by se konat konference o míru, a pokud Bůh dá, ještě před koncem roku by měly proběhnout tolik očekávané volby. BANGUI KARMEL, 24. PROSINCE 2014: O. MESMIN NESE SOŠKU JEZULÁTKA V PRŮVODU VŠECH BRATŘÍ, KTEŘÍ JDOU ROZDÁVAT VÁNOČNÍ DÁRKY UPRCHLÍKŮM. Život našeho uprchlického tábora pokračuje docela normálně. Mezinárodní Červený kříž uskutečnil neuvěřitelné sčítání s nástroji na vysoké technické úrovni, a dali každé hlavě rodiny kartičku s fotkou a čárovým kódem. Výsledkem sčítání bylo, že je zde více než rodin. V příštích měsících by měly začít aktivity, které pomohou s návratem do jejich původních čtvrtí. Sen dát každému dítěti z našeho uprchlického tábora malý dárek k Vánocům nás nenechával spát. Vymyslet dárek už je obtížné i pro toho, kdo má jedno dvě děti, tak si představte, jak bylo asi nám, kteří jich máme nenadále víc než tisíc. Jistě je pravda, že africké děti se spokojí s málem, v porovnání s jejich evropskými vrstevníky... ale je jich přesto tolik a jsou to pořád děti. A tak jsme tento projekt pustili z hlavy, skoro jako by to byla špatná myšlenka. A pak se stal zázrak. Očividně jsme nebyli jediní, kdo měli tento sen. 24. prosince odpoledne se v klášteře objevilo asi dvacet noblesních pánů, velmi vážných a dobře oblečených. Patřili k jedné neznámé středoafrické neziskovce. Ze svých aut vyložili pět velkých krabic a řekli nám: Přivezli jsme vám 1600 hraček pro děti od 0 do 5 let. Prosím rozdělte jim je, jakmile to bude možné. A noblesní pánové zmizeli stejně, jako se objevili. Připadalo nám, že to nemůže být pravda. A tak jsme se začali hned domlouvat o distribuci. Rozdělili jsme hračky podle druhů do 48 velkých tašek. Každý bratr dostal čtyři a vyrazili jsme z kláštera. Otec Mesmin šel v čele se soškou Ježíška. My jsme ho následovali, s našimi dary, zpívali jsme, hráli a tancovali do rytmu tam-tamů, chrastítek a zvonků, podle naší nejlepší karmelitánské tradice (příslušně přizpůsobené africké kultuře). Děti po počátečních rozpacích vypadaly, jako by vyletěly z kůže. A koho to zajímá, jestli tento rok byl Děda Mráz místo svého bílého vousu, červeného pláště a saní rozmnožen do dvanácti bratří, oblečených v hnědém a bez vousů, kteří poskakují jako blázni za soškou Jezulátka? Za hodinu a něco se nám podařilo všechno rozdat a popřát našim uprchlíkům šťastné Vánoce. A přiznám se, že bych v tu chvíli nechtěl být na žádném jiném místě, než zde se svými bratry a všemi těmi lidmi. Pak jsme uspořádali vánoční představení, jakýsi živý betlém, který byl doprovázen četbou z evangelia. Naši přátelé pravda trochu poupravili biblický příběh: Sčítání lidu připomínalo to, které tu prováděl Červený kříž, římští vojáci byli oblečeni trochu jako Seleka Vzpomíná Jana o první dítě na Kar Kdo ví, až mu vyprávět je 6 Misionářské Přátelství

7 te si na sv. d Kříže, narozené melu? budou jednou ho příběh... a svatý Josef, který v evangeliu neříká vůbec nic, byl tady u nás víc než výřečný. Dokonce přišel k Marii s přímou a jasnou nabídkou: Marie, jestli jsem dobře rozuměl, protože jsem popravdě řečeno spal, Bůh mi řekl, že si tě mám vzít za ženu. Jestli souhlasíš, musíme rychle vyrazit do Betléma. A Marie se, alespoň tentokrát, nenechala přemlouvat. Pak půlnoční mše, kterou jsme slavili v šest večer. Pro nás už to bylo znamení míru, protože vloni kvůli válce jsme museli mši posunout už na třetí hodinu odpoledne. V den Narození se koná slavnostní mše se 12 křty... Na mši dorazili i italští Alpíni, s plukovníkem Rennou. Když mše skončila, vyndali z obrněných aut míče, tužky, sešity a pastelky, které jim dali Alpíni z Monferrata, Torina a Coma. Skutečně nečekaný dárek. Jak je krásná tahle Itálie, diskrétní a Gesto hodné vyprávění Velké dojetí panovalo mezi věřícími farnosti San Lorenzo v Peveragnu v Itálii, když přijel sloužit mši otec Aurelio Gazzera 27. prosince, aby přinesl misionářské svědectví a rozšířil naši mysl a srdce až na kraj světa, jak to formuloval farář Valerio Ferro. Otec Aurelio odjel z Itálie do Středoafrické republiky v roce Na místě si vysloužil velmi uznávanou pověst, nazývají ho muž, který odzbrojil bandity, během konfliktu v oblasti. Je farářem v Bozoum, městečku o asi 25 tisících obyvatel, kde na misii našlo útočiště asi tři tisíce utečenců během války, která již roky postihuje zemi. Před několika týdny, vyprávěl, jsem navrhl udělat gesto solidarity vůči muslimským rodinám, které žijí v Bozoum a které díky válečným událostem se nyní ocitli jako uprchlíci bez prostředků a ve velké potřebě pomoci. Jsou to ti, z nichž se někteří předtím přidali k pronásledovatelům křesťanů, takže jsem příliš nenaléhal nepředvídatelná, nedostihnutelná ve štědrosti! Naše děti byly samozřejmě spokojené, ale také trochu zmatené: dnes není Děda Mráz ani červený, ani hnědý, ale zelený, s neprůstřelnou vestou a na hlavě s divným kloboukem a černým pérem! Ale nemyslete si, že tím to skončilo, protože tady se Vánoce slaví skutečně naplno. Noc nám přichystala ještě jedno překvapení. Je už skoro půl druhé a všichni spíme, když v tom mě volají k bráně. Jedna žena se chystá rodit. Rychle běžím vzbudit Aristida, našeho aspiranta a zdravotníka. Když ji viděl, řekl mi, že už ji nestihneme odvézt do nemocnice, protože porod už začal. A v tuto chvíli se role obrátily: Aristide je mým učitelem a já novicem (a popravdě řečeno trochu naměkko). Během chvilky se kapitulní místnost přeměňuje na porodní sál. Máme dokonce dřevěný trychtýř, kterým posloucháme tlukot srdce miminka. Vedle rodičky sedí jedna starší žena, matka osmi dětí. V rukou drží opotřebovaný růženec, dává cenné rady, jak tlačit, jak dýchat, a další které jsem se nikdy při studiu teologie nedozvěděl. Její klid je neuvěřitelný, jako kdyby přesně věděla, kdy nastane chvíle porodu. Rodička nevydává žádný křik, jenom povzdechy a modlitby, skoro jako by nechtěla rušit noční klášterní klid. A pak se na světě objeví krásná holčička. Po přestřižení pupeční šňůry si ji bere do náručí stará žena, která ji utírá, obléká, vítá, jako kdyby dlouhý řetěz generací, moudrosti a ženství potřeboval tento pohled a stisk, aby mohl pokračovat cyklus života. A v tuto chvíli do toho vstupuje také otec. Bere placentu a pupeční šňůru, aby je pohřbil: starodávné gesto, přání budoucí plodnosti. Už skoro svítá a za chvíli bude zvonit zvon k modlitbě. Aristide a budiž pochválen On, že nás s ním seznámil několik dní před vypuknutím války! žertuje a navrhuje, abychom holčičku položili do jesliček, místo sošky Ježíška a pozorovali reakce bratří. A pak si ještě vzpomněl, že jsme holčičku dosud nezvážili. Pokládám tělíčko holčičky na misku váhy. Jak je náš betlém romantický! Nejsou tu ani andělé, ani pastýři, ani mudrci od Východu; ale knihy Platona, pojednání sv. Augustina a Suma Theologica sv. Tomáše Akvinského. Pak se dívám na ručičku váhy: 3500 gramů života, naděje a pokoje. Otec Federico Trinchero na pomoc těmto uprchlíkům. A přesto, oproti očekávání, se během nedělní mše farníci z Bozoum zapojili ve velkém množství a přinesli spoustu jídla těmto bratřím, kdysi nepřátelům a teď v těžkostech. Jejich gesto bylo velké a dojemné. Normálně vybereme tak 20 euro během sbírky při mši, tuto neděli jsme vybrali víc než 70. Mohlo by to vypadat jako málo, ale pro toho, kdo nemá nic, je to znamení vycházející ze srdce, které odpouští a poznává potřeby bratrů, i když mu předtím ublížili. PEVERAGNO (CUNEO), 27. PROSINCE 2014: OTEC AURELIO A DON VALERIO FERRO. Misionářské Přátelství 7

8 Sv. Terezie slaví 500 let... ač na to nevypadá Konečně, Pane, umírám jakožto dcera Církve Církev podle Terezie Lidský a duchovní příběh svaté Terezie z Avily ( ) se odehrává v určitém historickém a církevním kontextu, který byl dramatický a složitý. Terezie se narodila několik let poté, co Evropa objevila Nový Svět. Je malou holčičkou, když v roce 1518 Martin Luter začal s hnutím reformace, které povede k rozdělení západního křesťanství. Terezie už je reformátorkou Karmelu, když církev končí Tridentský koncil ( ) a Evropa je ponořena do válek proti Turkům (stačí vzpomenout bitvu u Lepanta v roce 1571) a zároveň do válek náboženských (známá Bartolomějská noc se odehrála v roce 1572). Terezie není pouze informovaná (i přes bariéru klauzury a nepřítomnost komunikačních prostředků), ale je existenciálně a duchovně angažovaná. Všechny tyto události vstupují do její modlitby, motivují ji v jejích projektech, stimulují radikálnost její cesty. Terezie ještě není ani dospívající, když chce se svým nerozlučným bratrem Rodrigem podstoupit mučednictví a vydává rozhodně na území Španělska, které je ještě okupováno muslimy. V roce 1562 zakládá karmel sv. Josefa v Avile s výslovnou zmínkou o zlech ve Francii, a tím myslí války mezi katolíky a protestanty a zneuctívání eucharistie. Když pak její bratří jeden po druhém odjíždějí do Ameriky, Terezie vášnivě naslouchá vyprávěním františkánských misionářů, kteří se vracejí z těchto zemí, kde žijí miliony duší, 8 Misionářské Přátelství Terezie ještě není ani dospívající, když chce podstoupit mučednictví a vydává rozhodně na území, které je okupováno muslimy které je třeba získat pro Krista a pro které by klauzurní mniška dala tisíckrát svůj život, aby zachránila jednu jedinou duši. (C 1,2) Toto je svět a církev, ve kterém se Terezie narodila, žila, modlila, psala: Moje bolest, když pomyslím na velké potřeby Církve, je tak veliká, že ostatní utrpení mi připadá ve srovnání s tím jako nic. (R 3,7) A v této církvi španělská světice uskutečňuje obdivuhodné dílo reformy karmelu mužského i ženského. A bez toho, aby se vzdálila této církvi, Terezie umírá a vyslovuje při tom jednu ze svých známých vět: Konečně, Pane, umírám jako dcera Církve. Terezie milovala církev své doby, především její služebníky, svaté i hříšníky. Není možné spočítat přátelství Terezie s kněžími a řeholníky. Stojí za to připomenout si alespoň jedno z těchto přátelství. Jsme v roce 1538 a Terezie se nachází v Becedas, u své sestry a měla by absolvovat kúru u nějaké léčitelky. V této situaci se tato mladá sestra z Avily má tehdy něco přes dvacet let dostává do kontaktu s mladým knězem, u kterého se zpovídá. Mezi knězem a mniškou se brzy zrodí hluboké přátelství a Terezie neváhá napsat, že ho měla velmi ráda (Ž 5,4). Kněz, o kterém je řeč, ale žije několik let ve vztahu s jednou ženou, která ho nějakým způsobem očarovala. Když se to Terezie dověděla, nemluví o tom jako o skandálu, ale píše: Jakmile jsem se to dověděla, začala jsem mu projevovat větší lásku. Říkala

9 jsem mu o Bohu. To ho mělo povzbudit, ale důležitější podle mě byla skutečnost, že mě měl velmi rád. (Ž 5,6) Nakonec kněz poznal svou chybu, osvobodil se ze závislosti na té ženě a znovu objevil krásu svého povolání. Není pochyb o tom, že na celé této cestě obrácení byl rozhodující Tereziin přístup pevný a mateřský. Terezie, kterou jeden apoštolský nuncius definoval jako neklidnou a potulnou ženu, poslechla církev své doby, církev v tridentské protireformaci a s inkvizičními soudy. V její situaci možná jediné v dějinách církve jakožto ženy, zakladatelky, spisovatelky a mystičky, nebyla nouze o příležitosti ke konfliktu s církevní autoritou nebo se soudcem inkvizičního tribunálu. Terezie ale vždy vystupovala jako poslušná a trpělivá, odvážná a rozhodná, především ale pokorná a vědomá si toho, že dostala od Boha nelehké poslání, které měla naplnit uprostřed různých intrikánských kruhů španělské církve 14. století. V každém jejím spise a v každé její mystické zkušenosti se Terezie vždy projevovala jako poslušná, připravená nechat se opravit, neschopná nepodřídit se všemu, co věří a učí naše matka svatá římskokatolická církev, ochotná v obraně i té nejmenší církví učené pravdy... podstoupit tisíc smrtí a... neuhnout v ničem od toho, co učí církev, ani kdyby viděla otevřené nebe. (Ž 25,12) Otec Federico Trinchero Pokračování: Pokora podle Terezie Od svaté Terezie k dnešku Předávat evangelium mladým Rozhovor s... o. Marcem Poggi, 32 let, 6 let misionářem ve Středoafrické republice Otče Marco, jak se ve vás zrodila touha stát se misionářem? To je touha, kterou jsem měl už jako kluk, když jsem vstoupil do semináře. Fascinovala mě vyprávění misionářů karmelitánů, kteří se každoročně vracívali na krátký čas do Itálie, do Arenzana, a přiváželi s sebou hromadu prožitých zkušeností. Ukazovali nám fotografie ze Středoafrické republiky a vyprávěli nám studentům o situaci tam na jihu. A tak ve mně rok po roce zrála touha jet tam osobně a být užitečný tam, kde mě bude potřeba. Když jste konečně dostal příležitost vydat se na misie do Středoafrické republiky, jakou Afriku jste našel? Bylo mi 22 let. Bylo to náročné ať už z důvodu odlišné kultury nebo kvůli obtížím s jazykem. A pak den po dni jsem se začal dotýkat velké chudoby. Pochopil jsem, že tady potřebují opravdu všechno a že my misionáři, s Boží pomocí, jim můžeme být ku pomoci. Ale především jsem cítil silně výzvu sdílet krásu evangelia, lásky a naděje. Poselství, které není možné nechávat si pro sebe! Když jsem byl požádán, abych odešel do Yolé, byl jsem rád, že jsem byl vybrán, i když jsem zažil chvíle únavy i to nezakrývám bezradnosti... ale Pán vždy dává potřebnou sílu k pokračování. Co máte v Yolé na starosti? V tuto chvíli je mým úkolem učit chlapce na prvním stupni gymnázia. To je velmi motivující poslání: jedná se především o jejich lidskou formaci, potom výchovu k práci, bratrskému a také duchovnímu životu. Učíme je poselství evangelia a především jim připomínáme, že jsou milováni Ježíšem. Je důležité, aby pochopili, že se o ně Pán stará jako otec a matka a že je stále podpírá, především v těžkých chvílích, které díky válce v posledních letech opravdu nechyběly. A pak stále chlapcům opakuji, že o všechno dobré, co dnes dostali, by se měli zítra dělit a pomáhat tak středoafrické církvi růst, protože ona potřebuje autentické a kompetentní křesťany. Někteří z desítek chlapců, kteří studují v semináři, se stanou kněžími: a to je pro nás vychovatele vždycky radost! Mnoho podporovatelů a dobrovolníků posílá svou konkrétní pomoc do SAR. Jak moc vás to povzbuzuje? I když nás dělí tisíce kilometrů, cítíme silně blízkost všech těch, kdo nás podporují ať už modlitbou nebo konkrétní pomocí. Jim patří naše díky a také díky všech studentů, kteří vědí, že bez této pomoci by nemohli pokračovat v jejich cestě růstu a ve víře. My jsme zde fyzicky přítomní, jsme pažemi, rukama, očima misie, ale kdyby nebylo těch, kdo nás podporují svým srdcem, nemohli bychom pokračovat dále! Děkujeme! Otče Marco, jak vidíte svoji budoucnost? Stále ve Středoafrické republice? Jsem pevně přesvědčen, že v základu všeho je Boží projekt. Cítím sám na sobě, že jsem byl poslán rozvíjet tuto misii, a doku On bude chtít, budu stále k dispozici, takže se odevzdávám do jeho náruče, a jestli to bude stále Afrika, moje práce může pokračovat. Misionářské Přátelství 9

10 Projekty pro misii Da ti Nzapa Boží dům Pamatujme také na kostely: výzva z vesnic v buši v okolí Baora Naši misionáři nám píší, zde je jejich dopis: Ve vesnicích v buši místní křesťané dali najevo, že jsou ochotni přispět svým dílem, tak že nabídnou zdarma svou práci a drobné finanční prostředky, kterými disponují, ale stavební a tesařské práce, které jsou potřeba udělat na těchto stavbách, mnohonásobně převyšují možnosti těchto našich chudých vesnických církví. Proto dáváme tuto výzvu všem dobrým srdcím a křesťanské solidaritě našich přátel, aby podpořili tento projekt. V jednotlivých případech se nejedná o velké částky, ale v celku je to docela ekonomicky náročný projekt. Počítám proto, jako vždy, s pomocí těch, kdo se chtějí zapojit, povzbuzeni Boží milostí, která v našich srdcích probouzí jeho lásku. Otec Renato Aldegheri a otec Lionello Giraudo Co můžeme udělat? Ve Středoafrické republice přinesla válka velké škody, jak už jsme o tom psali: ozbrojení bandité loupili, vypalovali, ničili domy chudých lidí. Kostely byly často ušetřeny a některé se staly provizorními útočišti pro množství uprchlíků, kteří zde spali, vařili, dělali své denní aktivity, v očekávání, že znovu budou mít svůj vlastní dům, kde by bydleli. Nyní potřebují vesnické kostely různé rekonstrukce: někde je potřeba vymalovat, někde je potřeba zednických prací nebo předělat střechu. Zde jsou urgentní potřeby, rozdělené podle vesnic, práce a příslušná cena: KDE PRÁCE CENA Vesnice Bayanga Didi Voda podemlela základy: je potřeba udělat podezdívku z kamenů, aby se stavba zpevnila; podlaha a vstupní schodiště je rozpadlé FCfa = 900 Vesnice Yoro Podlaha potřebuje opravy z důvodů děr a trhlin FCfa = 300 Vesnice Samba Bougoulou Vesnice Pate B. Vesnice Bayanga Bode Vesnice Dobere Katara Vesnice Barka Bongo Vesnice Bawi Vesnice Mbormo Vesnice Ngombou Vesnice Valo Dveře do sakristie je potřeba vyměnit za kované; trhliny ve zdech i v podlaze: zapříčiněné vodou při deštích. Dřevěné trámy krovu je potřeba vyměnit, protože jsou shnilé; dveře kostela je třeba předělat, pokud možno ze železa. Plechy na střeše se uvolnily; základy jsou obnažené kvůli vodní erozi. Jeden zničený plech na střeše je třeba vyměnit; vnitřní stěny potřebují vymalovat vápnem, aby se vydezinfikovaly; základy jsou obnažené kvůli vodní erozi při deštích. Trhliny na stěnách: je potřeba je zaštukovat; je třeba vymalovat. Střecha je ve špatném stavu a trámy začínají hnít; stěny je potřeba vymalovat, aby se vydezinfikovaly; uvažujeme o rozšíření kostela, který je v tuto chvíli příliš malý a nedostačující pro křesťany z vesnice. Skaristie není vybavena a bylo by potřeba ji zařídit alepoň tím nejnutnějším: židlí, stolkem a křížem. Střecha je poškozený: je potřeba vyměnit poškozené plechy; některé sloupy mají odhalené železné výztuže: bylo by potřeba je opravit a znovu zakrýt betonem. Střecha je děravá; Stěny jsou udělané z nepálených cihle a tedy křehké; vyměnit okenice za okna, aby mohl dovnitř vzduch a světlo FCfa = FCfa = FCfa = FCfa = FCfa = FCfa = FCfa = FCfa = FCfa = 460 CELKOVÁ CENA OPRAV: Fcfa = Misionářské Přátelství

11 Pak máme ještě trochu ambicióznější projekt ve vesnici Balembé, 45 km od Baora, kde žije silná křesťanská komunita protestantů, ale v několika posledních letech přibývají i katolíci, kteří mají silnou touhu postavit si malý zděný kostelík. Už se dali do práce a připravili kameny na základy a také mezi sebou udělali sbírku, aby přispěli na stavbu kostela. KDE PRÁCE CENA Vesnice Balembé Stavba prvního zděného kostela Fcfa = Někdo by se mohl ptát: Stavba kostela je prioritou ve vesnici, která utrpěla válečné násilí? Odpověď přichází od našich afrických bratrů: nepožádali nás o jídlo, ani o vybavení... ale požádali o podporu jejich víry, kterou považují za základ v jejich životě! Jak pokračují projekty minulých měsíců? Drazí přátelé, děkujeme za vaši pomoc! Toto jsme získali díky vaší pomoci: PROJEKT OBDOBÍ PŘIJATÉ DARy Otevřme tiskárnu č.3 květen/červen Dopravme materiální pomoc na místo č.4 červenec/srpen Podpořme školu č.5 září/říjen Škola pro automechaniky Baoro č.6 listopad/prosinec Kromě toho je možné podpořit i další z těchto oblastí; označte prosím účel: ➀ vzdělávání dětí v seminář v yolé ➁ Pomoc malým sirotkům ➂ Léky pro ambulance v Bozoum a yolé ➃ Pro kostel Pražského Jezulátka v Praze ➄ Adopce na dálku dětí z mateřských a základních škol ➅ Pro naléhavé potřeby v misiích ➆ Studny pro vesnice, které nemají pitnou vodu Slavení mše sv. Je možné vložit prosbu za zemřelé nebo za zvláštní úmysl a připojit se ke mši, kterou slouží bratři misionáři. Tímto konkrétním znamením je možné myslet na své drahé zemřelé a vyjádřit podporu kněžím, kteří žijí v chudé misijní zemi. Je možné připojit se ke mši, kterou slaví kněží misionáři přímo na misiích na Karmelu v Bangui, v Bozoumu, Bouaru nebo v Baoro. A také vzhledem k tomu, že ve Středoafrické republice zůstává stále velké množství dětí jako sirotci z důvodu války, stejně jako když rodina ztratí někoho blízkého, pokud chcete, můžete se připojit k úmyslu mše svaté a vzpomenout na oběti násilí v této zemi. Podpora směřuje kněžím, kteří v misiích, kde žijí a takto mši slouží. BAORO, 2014: VE VESNICKÝCH KOSTELÍCÍCH, KDE NEJSOU OPRAVDIVÉ ZVONY, POUŽÍVÁME DISKY KOL KAMIÓNŮ. Pokud chcete, můžete nás PodPořit darem. Případné dary je možné posílat na tyto účty: UNICREDIT BANK - Havelská 19, Box (POB) PRAHA 1, CZ MISIE č. účtu /2700 IBAN: CZ SWIFT code: BACX CZ PP Pokud chcete využít pro rychlé a praktické zaslání vašeho daru pro Karmelitánské misie Western Union, vložte jako jméno příjemce: DAVIDE SOLLAMI Zemi určení: ITALIA Prosím, pokud provedete platbu pro misie, napište nám upozornění mailem missioni@carmeloligure.it, abychom mohli na příslušné pobočce Western Union peníze určené na misie ve Středoafrické republice vybrat. Děkuji! O. Davide Misionářské Přátelství 11

12 Stránka pro nejmenší KAždé ráno se v Africe probouzí A KuřátKO pully, JAKmile zakokrhá KOHOut. Milé děti, z pera Marca Paravidiniho, našeho oblíbeného kreslíře, se rodí krásné příběhy inspirované každodenní životem ve Středoafrické republice. A tuto jsme pro vás vybrali dnes. pully, kuřátko, které se chtělo učit ví, že musí běžet... protože JeHO škola Je daleko, Až za lesem. poté, co poděkoval nebi A nasnídal se z rosy běží směrem Ke škole mezi větvemi, loužemi A dírami. Ale čekají na něj další překážky JAKO divoká KOčKA nebo užovka. Ale pully Je mazaný A připravený A OběmA uteče. A KOnečně dorazil K cíli. ŠKOLA učitel mu daruje papír A tužku A pully nadšením málem vyletí z Kůže. dnes se učí číst A psát v JAzyce sango. AHOJ ten večer po dlouhé zpáteční procházce Je unaven Ale šťastný. nezáleží na tom, Jestli musím KAždý den vynaložit tuto námahu, baví mě, že mohu chodit do školy A učit se věci O životě. Když budu velký A budu vědět spoustu věcí, ty budeš má budoucnost.