Agentura ochrany pøírody a krajiny ÈR Støedisko pro Støedoèeský kraj a hlavní mìsto Prahu

Transkript

1 Agentura ochrany pøírody a krajiny ÈR Støedisko pro Støedoèeský kraj a hlavní mìsto Prahu 1

2 BOHEMIA CENTRALIS 26 2

3 Bohemia centralis 26 Agentura ochrany pøírody a krajiny ÈR Støedisko pro Støedoèeský kraj a hlavní mìsto Prahu Praha

4 BOHEMIA CENTRALIS 26 Bohemia centralis je regionální sborník pro støední Èechy urèený pro publikaci výsledkù vìdecké a odborné èinnosti smìøující k poznání všech aspektù pøírody se zvláštním dùrazem na cenná pøírodní území a vzácné druhy. Redakční rada Doc. RNDr. Jarmila Kubíková, CSc. (pøedseda redakèní rady) Mgr. Pavel Špryòar (výkonný redaktor) Mgr. Luboš Beran, PhD. Jiøí Hadinec Doc. RNDr. Vladimír Hanák, CSc. RNDr. Ladislav Hanel, CSc. RNDr. Vladimír Hanzal Prof. RNDr. Karel Hùrka, DrSc. RNDr. Jiøí Køíž, CSc. RNDr. Vojen Ložek, DrSc. RNDr. Zdenìk Mrkáèek Ing. Pavel Mudra RNDr. Jaroslav Obermajer Ing. Josef Pavlík Prom. biol. Zdenìk Pouzar RNDr. Jaromír Strejèek Ing. Pavel Pešout Ing. Petr Štìpánek 4

5 Obsah Slovo úvodem... 7 Ložek V.: Povodnì a život nivy... 9 Švihla V.: Povodeò v Èeském krasu v srpnu Blažková D.: Pobøežní vegetace øeky Berounky dva mìsíce po povodni v srpnu Beran L.: Pøíspìvek k poznání vodních mìkkýšù dolního toku Berounky Høebík Š.: Ekologie makrozoobentosu malých vodních tokù v CHKO Èeský kras Šimunek O.: Stanovení systémové chyby mìøení a odhad celkové atmosférické depozice dusíku v letech v centrální èásti CHKO Èeský kras Švihla V.: Vliv stanovištních podmínek na rùst buku ( agus sylvatica) v Èeském krasu Špryòar P., Doležal T., Mikulenka L., Moravec P., Plecháè J., Pleskaè D., Øíha J., Strejèek J., Šíma A., Trmal A., Urban S., Vonièka P. a Zúber M.: Pøíspìvek k poznání broukù (Insecta, Coleoptera) Èeského krasu výsledky Entomologických dnù Vrabec V., Matouš J., Marek S. a Solovka I.: Pøíspìvek k poznání fauny motýlù (Lepidoptera) CHKO Èeský kras výsledky Entomologických dnù Bílek O.: Pøíspìvek k poznání flóry a vegetace pøírodní rezervace Jezírka v CHKO Køivoklátsko Èerný T.: Pøírodní spoleèenstva labské nivy na Kolínsku s poznámkami k ochranì pøírody Chrtek J. sen., Marek M. a Skoèdopolová B.: Materiály ke kvìtenì Novobydžovska II Holub J. a Kuèera T.: Ostružiníky centrálních Brd Kotlaba. a Pouzar Z.: Houby pøírodní památky Hostivické rybníky u Prahy Øezáè M.: Pavouci (Araneae) teplomilné doubravy na Kokoøínsku Hanel L.: Výskyt mihule potoèní (Lampetra planeri, Petromyzontiformes: Petromyzontidae) ve støedních Èechách Špryòar P.: Bohemia centralis: náplò svazkù Pokyny pro autory

6 BOHEMIA CENTRALIS 26 Contents oreword... 7 Ložek V.: loods and the life of floodplain... 9 Švihla V.: The August 2002 flood in Bohemian Karst Blažková D.: Riverine vegetation of the Berounka River two months after flood in August Beran L.: Contribution to the knowledge of aquatic molluscs of the lower reach of the Berounka River (Czech Republic) Høebík Š.: Ecology of macroinvertebrates in small streams of Protected Landscape Area Bohemian Karst Šimunek O.: Systemic error determination and estimation of total atmospheric nitrogen deposition in the central part of Protected Landscape Area Bohemian Karst in Švihla V.: Effect of habitat conditions on growth of beech ( agus sylvatica) in Bohemian Karst Špryòar P., Doležal T., Mikulenka L., Moravec P., Plecháè J., Pleskaè D., Øíha J., Strejèek J., Šíma A., Trmal A., Urban S., Vonièka P. et Zúber M.: aunistic records of Coleoptera (Insecta) from Bohemian Karst (Central Bohemia) results of meeting Entomological Days Vrabec V., Matouš J., Marek S. et Solovka I.: aunistic records of Lepidoptera (Insecta) from Protected Landscape Area Bohemian Karst results of meeting Entomological Days Bílek O.: lora and vegetation of Jezírka Nature Reserve in Køivoklátsko Protected Landscape Area (Central Bohemia) Èerný T.: Natural communities of Labe River floodplain in the vicinity of kolínwith comments on nature protection Chrtek J. sen., Marek M. et Skoèdopolová B.: loristic material to the region of Nový Bydžov (Eastern Bohemia) II Holub J. et Kuèera T.: Brambles of the central part of the Brdy Mts. (Central Bohemia) Kotlaba. et Pouzar Z.: ungi of the Hostivice Ponds Nature Monument near Prague Øezáè M.: Spiders (Araneae) of the thermophilous oak wood in the Kokoøínsko Protected Landscape Area Hanel L.: Occurence of the brook lamprey (Lampetra planeri, Cephalaspidomorphi, Petromyzontiformes: Petromyzontidae) in Central Bohemia, Czech Republic Špryòar P.: Bohemia centralis: contents of volumes Instructions for authors

7 Slovo úvodem Po nìkolikaleté pøestávce pøedkládáme odborné veøejnosti další svazek sborníku Bohemia centralis. Tento sborník se bìhem let své existence stal významných regionálním periodikem, ve kterém našly uplatnìní výzkumy ze všech oborù pøírodních vìd geologie, pedologie, paleontologie, botaniky, geobotaniky, entomologie, zoologie obratlovcù a dalších. Bohemia centralis má za sebou cennou øadu 25 svazkù, ve kterých se mimo jiné postupnì pøedstavily všechny støedoèeské chránìné krajinné oblasti a mnoho maloplošných chránìných území. Dosud poslední 25. èíslo vyšlo v roce Podobnì v roce 1998 vyšlo zatím poslední 14. èíslo regionálního pøírodovìdeckého sborníku o pøírodì Prahy Natura pragensis. Na území støedních Èech ovšem vycházejí další regionální pøírodovìdecké sborníky, napø. Muzeum a souèasnost ve Støedoèeském muzeu v Roztokách, Zprávy a studie Okresního muzea v Brandýse nad Labem-Staré Boleslavi, Práce muzea v Kolínì, Sborník vlastivìdných prací z Podblanicka a další. Èlánky regionálního zamìøení se uplatòují i v periodikách celostátního zamìøení, jako je sborník Pøíroda vydávaný ústøedím Agentury ochrany pøírody a krajiny ÈR nebo trvale vycházející èasopisy vìdeckých spoleèností, jako jsou Zprávy Èeské botanické spoleènosti, Acta Societatis Zoologicae Bohemicae, Klapalekiana, Lynx a mnohé další. Jmenované èasopisy do jisté míry vyplòují mezeru chybìjícího regionálního èasopisu pro Prahu a støední Èechy, ale pøesto byl poci ován nedostatek periodika, které by uveøejòovalo studie o problematice stávajících a novì pøipravovaných chránìných území, o chránìných krajinných oblastech a o dynamice výskytu a rozšíøení organismù, jejich spoleèenstev i neživé pøírody v regionu novì koncipovaného správního celku Støedoèeského kraje. Vedení støediska AOPK ÈR pro Prahu a Støedoèeský kraj se proto rozhodlo iniciovat obnovu obou èasopisù. Byla sestavena nová redakèní rada, ve které zasedli odborníci z rùzných oborù pøírodních vìd spolu se zástupci jednotlivých støedoèeských CHKO a zástupci odborù životního prostøedí hl. m. Prahy a Støedoèeského kraje. Byly získány finanèní prostøedky pro èasopis Bohemia centralis pomocí Agentury ochrany pøírody, pro èasopis Natura Pragensis prostøednictvím grantu Magistrátu hl. m. Prahy. Oznámení o obnovì obou sborníkù se u odborné veøejnosti setkalo s pøíznivou odezvou, a redakèní rada proto nyní pøedkládá veøejnosti tento soubor pøíspìvkù o pøírodì Støedoèeského kraje. Bìhem letošního roku bude následovat i vydání dalšího èísla sborníku Natura pragensis. Obsah pøedkládaného svazku se zabývá nejprve pøírodovìdným pohledem na katastrofické povodnì ze srpna Dále následuje nìkolik èlánkù, které byly zaøazeny ku pøíležitosti 30 let, které uplynuly od vyhlášení CHKO Èeský kras v roce Další soubor èlánkù pokrývá nejrùznìjší místa kraje a zabývá se rùznorodými aspekty zdejší pøírody. Tento široký zábìr témat dobøe odráží zámìr redakèní rady zachy- 7

8 BOHEMIA CENTRALIS 26 covat celkový pohled na pøírodu støedních Èech a poskytnout informace co nejširšímu okruhu ètenáøù. Doufáme, že obnovená øada Bohemia centralis zùstane nadále vyhledávaným fórem pro prezentaci poznatkù o pøírodì støedních Èech. Dosavadní svazky se staly neocenitelným zdrojem informací pøi rozvoji terénního pøírodovìdného bádání nebo pøi péèi o chránìná území. Dùležitým posláním našeho sborníku by mìlo být i do budoucna hlubší poznání naší pøírody a šíøení tìchto znalostí pro všechny zájemce z øad profesionálních i amatérských pøírodovìdcù, pracovníkù státní ochrany pøírody, èlenù nevládních ekologických organizací a uèitelù i studentù støedních a vysokých škol. Jarmila Kubíková, pøedsedkynì redakèní rady Pavel Špryòar, výkonný redaktor 8

9 Bohemia centralis, Praha, 26: 9 24, 2003 Povodně a život nivy Floods and the life of floodplain Vojen Ložek Agentura ochrany pøírody a krajiny ÈR, støedisko Praha, U Šalamounky 41, Praha 5 Abstract. Catastrophic floods along Bohemian rivers in August 2002 attracted attention to the problem of alluvial ecosystems whose development is largely controlled by stream action. loodplains in Central Bohemia are considerably disturbed by various building activities on the rivers as well as by deforestation. Eroded washed soils from arable lands filled the lower valley terraces which thus became inundated by high floods. Only since the 2nd World War secondary forests expanded along rivers providing new habitats for plants and small animals, as documented by the spread of characteristic and even endangered snail species through stream corridors. Key words: catastrophic floods, floodplain ecosystems, floodplain history, stream corridors, recolonization by forests and snails Úvod Nedávné velké povodnì opìt rozvíøily otázky dynamiky ekosystémù spjatých s vodními toky a jejich dopadu na lidskou ekonomiku i životní prostøedí. Tato problematika nerozluènì souvisí s formou reliéfu, kterou oznaèujeme v geomorfologii a geologii termínem niva, z èehož vyplývá, že máme-li lépe rozumìt událostem, které v tomto prostoru probíhají, je tøeba se blíže seznámit s jevy, které urèují charakter niv. Vymezení pojmu niva Vzhledem k tomu, že v širším okruhu veøejnosti a nìkdy dokonce i mezi pøírodovìdci není pojem niva pøesnì chápán, musíme vyjít z definice, jež by vymezila pod- 9

10 BOHEMIA CENTRALIS 26 statu tohoto nadmíru významného krajinného prvku, který sice vìtšina z nás má bìžnì na oèích, avšak v souèasné dobì je až pøekvapivì málo seznámena s dìji, které nivu vytváøejí a trvale ovlivòují. Nepochybnì to souvisí s významem názvu niva, jak se lze pøesvìdèit z pøíslušného hesla, které obsahuje Slovník spisovné èeštiny pro školu a veøejnost (Academia 1978), kde se na str. 277 doèteme, že niva je slovo knižní, které znamená obvykle rovné pole nebo louku (jako pøíklad užití se uvádí zelené nivy ). Naproti tomu uèebnice Obecná geomorfologie (Demek 1987) podává daleko pøesnìjší a podrobnìjší vymezení: Údolní niva je akumulaèní rovina podél vodního toku, je tvoøena nekonsolidovanými sedimenty transportovanými a usazenými tímto vodním tokem: pøi povodních bývá obvykle zaplavována. Tato definice silnì zdùrazòuje sedimentologické a tudíž geologické hledisko, nebo pojímá nivu pøedevším jako sedimentaèní prostor urèitého vyhranìného rázu, což je rozvedeno v dalším podrobnìjším popisu. Naproti tomu v publikaci Všeobecná geologie III (Kettner, Nakl. ÈSAV 1954) výslovnou definici nivy nenajdeme. Je zde jen struènì uvedeno, že údolní rovina neboli niva (str. 132) lemuje øeky, u nichž akumulaèní èinnost pøevládá nad erozí, naèež následuje již popis pochodù, které nivu modelují. V lexikonu Úvod do pojmosloví v ekologii krajiny (Novotná 2001) zní heslo n i v a: botanická formace rostlin tvoøená vysokými bylinami, geologie tìlesa sedimentù, která jsou ukládána za povodní, geomorfologie rovinné údolní dno vzniklé usazením nivních sedimentù, èímž je zachycen význam tohoto pojmu v rùzných oborech pøírodních vìd. Uvedené popisy se zabývají neživou pøírodou niv, s nimiž niva botanická nemusí mít nic spoleèného, kdežto náš pøíspìvek pojímá nivu jako ekosystém, jehož nedílnou složkou je i živá pøíroda, takže v tomto smyslu lze nivu charakterizovat širší a zároveò jednoduchou definicí: niva je ploché údolní dno s charakteristickou vegetací a faunou utváøené a ovlivòované vodním tokem. Pochody určující stav nivy Vývoj a ráz niv urèují dva základní faktory akumulace a eroze. Pøevládá-li akumulace, narùstá mocnost nivních uloženin, má-li pøevahu eroze, je niva vyvinuta jen nedokonale a v úzkých údolích v podstatì chybí. Jsou-li oba pochody zhruba vyrovnány, pøevládá transport splavenin. Podnebí a stav povodí ovlivòují ráz niv. Pro málo lesnaté krajiny s èastými pøívaly jsou charakteristické divoèící toky, které se vìtví v èetná, obvykle mìlká ramena, jež se èasto mìní a nanášejí horninový materiál v celé šíøce údolního dna. Takový ráz mìly i støedoèeské toky v posledním glaciálu. V oblastech se souvislým vegetaèním krytem, pøedevším lesem, øeky meandrují, hrubší materiál nanášejí a pøemís ují ve svém korytu a v jeho lemech, zatímco na ostatní ploše nivy zaplavované za povodní se mimo proudnici ukládá pøevážnì jemnozrnný kal z rozlitých vod. Významnou roli u meandrujících tokù hraje boèní eroze, pøi níž vzni- 10

11 Vojen Ložek: Povodně a život nivy kají stále prudší zákruty, jejichž šíje bývá za povodní proražena, takže se tok napøímí a z pùvodního meandru vzniká mrtvé rameno, které se postupnì zanáší splaveninami a podléhá zazemòovacím pochodùm, pøi nichž významná úloha pøipadá vodní a pobøežní vegetaci. Nivy meandrujících øek se vyznaèují pøevahou akumulace a rozrùznìním sedimentù, které obráží prostøedí, v nìmž se ukládaly. Rozlišujeme tak facii korytovou s pøevahou hrubšího materiálu usazovaného a trvale pøemís ovaného v øeèišti, hlinito-písèitou facii bøehových (agradaèních) valù usazovaných proudící vodou za vyšších stavù, facii jemných okalù z rozlitých vod v klidných úsecích nivy a facii výplní mrtvých ramen, kde se ve stojaté vodì ukládají pøedevším hnilokaly, nìkdy však i vápnité nebo organické usazeniny. Tato mozaika sedimentù, které odpovídá i vegetace, je význaèná pro plnì rozvinuté nivy, jako má ve støedních Èechách Labe, Jizera a nejdolejší Vltava, zatímco v jižní polovinì støedních Èech jsou takové nivy vyvinuté jen v krátkých rozšíøených úsecích nìkterých údolí, napø. v Pražské kotlinì nebo v soutokové oblasti Vltavy a Berounky. Jinak i velké støedoèeské øeky mají úzká zaøíznutá údolí, kde není dost prostoru pro vìtší volné meandry a kde se dokonce setkáme i se skalními prahy tvrdých hornin, na nichž dodnes probíhá hloubková eroze, jako v bývalých Svatojanských proudech na Vltavì nebo na nejdolejší Sázavì od Kamenného Pøívozu k Pikovicím. Naproti tomu jsou nivy s volnými meandry vyvinuty v øadì údolí menších tokù, jako na Kaèáku, kdysi na Litavce, Rokytce, ale i na Šáreckém nebo Únìtickém potoce a nìkdy i na zcela malých tocích, tøeba v horní èásti Vùznice v Benešovì luhu na Køivoklátsku. V mnoha menších údolích ústících do øíèních kaòonovitých údolí však dodnes probíhá eroze, a zejména jejich spodní úseky mají ráz skalnatých roklí bez nivy. Se zvláštním typem niv se setkáváme v oblasti kvádrových pískovcù, pøedevším v Polomených horách. Velká údolí mají moèálovité nivy s mírnì tekoucími potoky, jako je Pšovka nebo Libìchovka. Postranní údolí, èasto i znaèné délky, jsou vìtšinou bez trvalého toku a jejich nivu tvoøí písèité splachy ukládané obèasnými pøívaly (napø. Truskavenský dùl). Vìtší toky v jižní èásti støedních Èech se vyznaèují zákruty hluboce zaøíznutými do skalního podkladu tzv. zaklesnutými meandry, které zpestøují údolní scenérii, jako na Vltavì ve Svatojanských proudech, na Berounce u Køivoklátu nebo na Sázavì u Ledeèka, a pøispívají ke zvýšení geo- i biodiverzity v rámci øíèního ekofenoménu. Voda a život v nivě Z pøedchozích øádek je zøejmé, že vznik i trvání nivních ekosystémù jsou nerozluènì spjaty s vodou. Voda nejen modeluje a vytváøí nivu, ale ovlivòuje i její vegetaci a drobnou faunu. Nejde jen o opakované zaplavování niv pøi vysokých vodních stavech, ale i o stojaté vody v tùních, starých ramenech a moèálech, nehledì k vysoké 11

12 BOHEMIA CENTRALIS 26 hladinì podzemních poøíèních vod. Záplavy pøinášejí do niv horninový materiál vèetnì živin vyplavených z pùd a dnes bohužel i nejrùznìjší odpadky a odpady. Je tøeba konstatovat, že zatímco kdysi záplavy nivu obohacovaly o živiny, dnes èasto nivu spíše zamoøují a znehodnocují. Pokud si niva alespoò zèásti zachovává pøírodní ráz, je vždy místem, kde se rozvíjí bujná vegetace a žije drobná fauna. Nejlépe to lze pozorovat v oblastech budovaných kyselými, živinami chudými horninami, pokrytými nenároènou, druhovì chudou vegetací umožòující existenci neménì chudé drobné faunì. Pøíkladem jsou oblasti kvádrových pískovcù, napø. v Polomených horách nebo v Èeském ráji, kde bujný život v nivách nápadnì kontrastuje s chudými acidofilními spoleèenstvy na údolních stráních. Pøíkladem jsou bažinatá údolí Pšovky a Libìchovky v CHKO Kokoøínsko, v nichž se udržela øada citlivých reliktních druhù z plžù tøeba vrkoè bažinný (Vertigo moulinsiana) nebo neménì ohrožená oblovka Cochlicopa nitens. Nivy bývají také jedinými refugii fauny a nìkterých druhù flóry v intenzivnì zemìdìlsky využívaných krajinách nebo v oblastech, kde lesy byly zcela zmìnìny na jehliènaté, pøedevším smrkové monokultury, jako v mnohých okrscích na jihovýchodì støedních Èech. Historie niv Vnitøní stavba nivy obráží klimatické zmìny a s nimi související erozní a akumulaèní pochody, které se odehrávaly v povodí pøíslušného toku. Ve stratigrafii nivních uloženin lze sledovat celý tento vývoj, což dovoluje i odhad souèasného trendu do nejbližší budoucnosti. Ve støedoèeské oblasti, kde bìhem kvartéru probíhalo periodické zaøezávání údolní sítì, poèíná vznik souèasných niv po odeznìní poslední velké fáze hloubkové eroze nìkdy ve støedním úseku poslední ledové doby (glaciálu). Od té doby pøevládá akumulace pøerušovaná jen kratšími erozními údobími, která výplò údolního dna dìlí na nìkolik stupòù. V mladší fázi posledního glaciálu mìly øeky v pøevážnì bezlesé krajinì za drsného kontinentálního podnebí zcela jiný ráz než dnes. Byly to divoèící toky, které se mnoha mìlkými, stále se mìnícími rameny rozlévaly po celé ploše údolního dna, kde se usazovaly štìrkovité a písèité nánosy, podobnì jako donedávna nìkteré toky v odlesnìných èástech Karpat. Štìrkopískové akumulace daly vznik údolní terase (stupeò VIIc podle Balatky a Sládka 1962), která dnes na dolní Vltavì a podél Labe lemuje souèasnou zaplavovanou nivu tìchto øek. Tato terasa tvoøí nejen zøetelný stupeò nad nivou, ale zejména v Polabí se vyznaèuje zcela odlišnou vegetací pokrývají ji totiž chudé bory (pùvodnì borové doubravy), zatímco nivu kryjí svìží až zamokøené lužní háje, popø. louky. S nástupem teplého a daleko vlhèího podnebí v poledové dobì pøed 11 až 10 tisíciletími se divoèící toky mìní na toky meandrující, které mají výrazné hlavní víceménì 12

13 Vojen Ložek: Povodně a život nivy stabilní koryto. I to se ovšem mìní s postupujícím vznikem zákrutù boèní erozí. Teprve tehdy dochází k rozèlenìní nivy na pás s agradaèními valy lemujícími koryto, na klidné vzdálenìjší partie a stará ramena vzniklá z protržených meandrù. V dùsledku kratších erozních fází na poèátku poledové doby (holocénu) jsou nivní sedimenty meandrujících tokù vloženy do štìrkopískových naplavenin údolní terasy, od nichž se nápadnì liší i svým složením. Jde o souvrství víceménì humózních hlín, kde se laterálnì støídají písèitìjší ménì humózní sedimenty bøehových valù s jemnými, èasto jílovitými hlínami z povodòových okalù, hnilokalovými až slatinnými výplnìmi starých ramen i štìrkovými vložkami korytové facie. Všechny tyto typy uloženin se bìhem èasu laterálnì pøesunovaly a zároveò narùstala mocnost nivy. V dobì po pøíchodu rolníkù mladší doby kamenné, tj. od 6. tisíciletí pøed Kr., a hlavnì po velkém záboru krajiny bìhem doby bronzové vzrùstá podíl splachù z odlesnìných (oraných, spásaných) ploch a vytváøejí se mocné pokryvy nivních (povodòových) hlín, které dnes tvoøí povrch niv a jejichž mocnost se i bìhem souèasných záplav postupnì zvyšuje. Popsaný proces nebyl ovšem tak plynulý, jak jsme struènì vylíèili, nebo ho pøerušovaly klidnìjší sušší fáze, kdy se i v nivách projevil vývoj pùd a kdy do nich doèasnì proniklo i pravìké osídlení. Toto zvýšení akumulace v nivách souvisí s rostoucím rozsahem orných pùd a jejich následným splachem pøi tání a vìtších deštích a trvá i v souèasné dobì, kdy se na mnohých místech dostávají do niv i prùmyslové produkty jako škvára, polystyrén ap. Zvýšená akumulace v nivách snižuje výškový rozdíl mezi zaplavovanou nivou a pùvodnì již nezaplavovanou údolní terasou, takže pøi velkých povodních, jako v srpnu 2002, ale již i døíve, jak dokazuje snímek zatopené Terezínské kotliny uveøejnìný J. E. Hibschem (1926), bývá pøeplavena i rozlehlá plocha této terasy, což podstatnì zvyšuje plošný rozsah záplav. Proti proudu øek je tento rozdíl malý. Tøeba na Vltavì nad bývalými Svatojanskými proudy a na menších tocích je rozdíl mezi úrovní nivy a uvedené terasy tak malý, že terasa splývá s dnešní nivou. Členění středočeských niv V èásti støedních Èech budované pevnými zvrásnìnými skalními horninami starších prvohor, proterozoika a krystalinika, vytvoøily vodní toky pøevážnì úzká, èasto kaòonovitá údolí, kde jsou nivy výraznìji vyvinuty jen v rozšíøených úsecích nebo na nìkterých støednì velkých tocích se širším údolním dnem, jako je tøeba Kaèák, Rokytka, Rakovnický potok nebo i Vùznice, velká údolí Èeského krasu a dolního Povltaví. Nivy se vytváøejí i v oblasti mìkèích ordovických hornin na východì a jihovýchodì Prahy, napø. Botiè, a dále v Podbrdsku (Litavka, Èervený potok). Vìtšina tìchto niv je však již natolik upravena, že jejich pùvodní charakter je dnes témìø setøen. Ve vìtšinì údolí od velkých øek až po støednì velké potoky dnes pøevládá akumulace, i když v místech, kde vodní tok pøekonává úseky tvoøené mimoøádnì tvrdými horni- 13

14 BOHEMIA CENTRALIS 26 Obr. 1. Zmìny labského toku u Èelákovic. Pùvodnì (A) tvoøilo Labe èetné zákruty a dìlilo se na ramena, pozdìjší regulace (B) napøímila hlavní tok, takže z nìkdejších zákrutù se staly oddìlené tùnì, jak je nejlépe patrné na pravém bøehu severnì od Sedlèánek, kde odstavené úseky dnes tvoøí hlavní objekty známé PR Hrbáèkovy tùnì ig. 1. Changes of Labe River course near Èelákovice. Previously (A) many curves and branches were formed by the river, later (B) the main stream was straightened artificially and old curves of the river were separated as oxbows, which may be seen on the right bank North from Sedlèánky, where the once active river parts form the Nature Reserve Hrbáèkovy tùnì nami, mùže dodnes pøevládat eroze skalního podkladu, jako ve Svatojanských proudech, na dolní Sázavì, ale tøeba i na Šáreckém potoce v soutìsce Džbán, v úseku Jezírek na Zbirožském potoce nebo ve vodopádech Bøesnice pod Velkou horou u Bubovic. Plnì vyvinutá široká niva s meandry a starými rameny charakterizuje støedoèeské Labe mezi Kolínem a Mìlníkem, Jizeru a jiné vìtší labské pøítoky a také dolní Vltavu. Pod Mìlníkem je labská niva zúžena velkými plochami údolní terasy, které jsou zde pokryty slabými vrstvami spraše s èernozemními pùdami a v dùsledku toho vìtšinou obdìlány (území proti Mìlníku na levém bøehu Labe a Vltavy). Vodohospodáøské úpravy od 19. století však dynamiku uvedených tokù silnì omezily, ne-li zcela umrtvily, takže meandry se dnes již aktivnì netvoøí a jejich zbytky v podobì starých ramen postupnì podléhají zazemnìní. Sledujeme-li menší pøítoky Vltavy, Sázavy a Berounky proti proudu, dostáváme se posléze do oblasti tøetihorní paroviny nebo lépe øeèeno náhorní pahorkatiny, kde jsou údolí rozevøená v mìkkém reliéfu a kde se opìt shledáme s vìtšími nivami, v nichž místy dodnes meandrují menší potoky. Øada tìchto pøítokù však níže po proudu spadá do øíèních kaòonù divokými skalnatými roklemi, kde dodnes naplno pùsobí hloubková eroze. Pøíkladem jsou rokle ústící do kaòonu Svatojanských proudù, napø. Tøeblová nebo Halamova strou- 14

15 Vojen Ložek: Povodně a život nivy ha, ale i Jarovské údolí u Zbraslavi nebo nìkterá údolí na Køivoklátsku (Klucná). Najdeme i pozoruhodné anomálie, jako je tøeba Císaøská rokle v Èeském krasu, kde nivu vlastnì nahrazují pìnovcové kaskády. Zvláštním pøípadem jsou rovnìž nìkterá údolí v oblastech, kde údolní dno je zahlceno balvany, které v podstatì znemožòují, aby pomìrnì slabé toky vytvoøily výraznìjší nivu. Pøíkladem jsou potoky ve vysokých Brdech, ale v menší míøe i nìkteré toky v granitoidech støedoèeského plutonu, tøeba známá Vlèí rokle u Jílového. Zvláštní typ polosuchých niv vytváøených periodickými pøívaly je vyvinut ve vìtších údolích pískovcových Polomených hor nebo v Èeském ráji, jakož i v øadì dolù ústících od západu do údolí Jizery mezi Mnichovým Hradištìm a Benátkami nad Jizerou. Obr. 2. Malakozoologicky monitorované plochy v soutokové oblasti Berounky a Vltavy: 1 Pelunek (druhotný luh), 2 Kròák (stará Berounka), 3 Šárovo kolo (druhotný luh ve starém korytì), 4 Malá øeka (rozlehlý výhon vzniklý pøi regulaci Vltavy), 5 tùnì mezi Malou øekou a Kròákem, 6 ruderalizovaná niva Vltavy-Berounky u Lahovic, 7 Komoøany (druhotné luhy, zarùstající výhony), 8 Modøany (tùnì Vltavy u cukrovaru), 9 Hodkovièky, Mezi vodami (druhotné luhy v zazemnìných výhonech), 10 Hodkovièky, Delfín (výhon spojený s Vltavou, udržované pøístavištì vodákù) ig. 2. Areas in the confluence of Berounka and Vltava Rivers, observed from the malacozoological point of view: 1 Pelunek (secondary floodplain forest), 2 Kròák (fragment of old Berounka River), 3 Šárovo kolo ( secondary floodplain forest in old river bottom), 4 Malá øeka (artificial river branch made during Vltava River regulation), 5 Oxbows between Malá øeka and Kròák, 6 loodplain between the confluence of Berounka and Vltava Rivers near Lahovice, 7 Komoøany (secondary floodplain forests), 8 Modøany (oxbows of Vltava River near sugar manufacturing plant), 9 Hodkovièky, Mezi vodami (secondary floodplain forest in pools remaining after river regulation), 10 Hodkovièky, Delfín (pool connected with the river, dock of ships) 15

16 BOHEMIA CENTRALIS 26 Stav vegetace Nížinné lužní háje (tvrdé a mìkké luhy) se dodnes zachovaly jen podél Labe. Rozsáhlé luhy jsou na soutoku Labe a Vltavy a u V. Oseka. Na Jizeøe byly luhy témìø úplnì zmìnìny na kulturní louky, na Vltavì se zachovaly jen v parkové úpravì, jako je Veltruský park nebo pražská Stromovka. Jinak ve vìtších údolích byly zmìnìny obvykle na svìží až vlhké louky a bìhem 20. století i v rozsáhlé míøe zornìny v souvislosti s tvrdou úpravou pøíslušného toku. Pøíkladem je údolí Litavky v okolí Zdic. Menší olšiny se støemchou, popø. i jaseniny se dodnes vyskytují v nìkterých údolích Køivoklátska, napø. na Vùznici, Klíèavì, vìtšinou však jde jen o fragmenty tìchto spoleèenstev. Žádný vìtší lužní háj se nezachoval ani na Berounce nebo Sázavì. Na Vltavì nad Vraným pak prakticky celá niva padla za obì kaskádì vltavských pøehrad. Od druhé poloviny 20. století však vznikají druhotné luhy (Ložek 1997), jak podél Sázavy a Berounky, tak v øadì vìtších údolí (napø. na Pitkovickém potoce). Tvoøí je samovolnì se šíøící olše lepkavá a keøové i stromové vrby. Dosud tvoøí jen drobné Obr. 3. Plž žíhlobytka (Urticicola umbrosus) se z postranních zalesnìných údolí rozšíøil do druhotných luhù na Berounce a Vltavì, podle níž pronikl Prahou do Trojské kotliny až k Letkám ig. 3. Gastropod Urticicola umbrosus dispersed from adjacent forested valleys into secondary floodplain forests on Berounka and Vltava Rivers, and further penetrated along Vltava through Prague city up to Troja and Letky Obr. 4. Dvojzubka lužní (Perforatella bidentata) pøežívající v nìkterých údolích Køivoklátska a Rakovnicka se podél Berounky rozšíøila až k soutoku s Vltavou, kde vytvoøila silné populace v PP Kròák ig. 4. Gastropod Perforatella bidentata surviving in some valleys near Køivoklát and Rakovník dispersed along Berounka River up to the confluence with Vltava River, thriving in abundant populations in Nature Reserve Kròák 16

17 Vojen Ložek: Povodně a život nivy plošky, ale vyznaèují se již nìkterými druhy drobné fauny, jejichž šíøení podél tokù je tøeba v pražské oblasti monitorováno již od osmdesátých let. Pøíkladem jsou výskyty takových plžù jako Macrogastra ventricosa v Šárovì kolu, Pelunku a u Komoøanských výhonù v soutokové oblasti Vltavy a Berounky, Perforatella bidentata u Kròáku, v Šárovu kolu nebo U Vitáèka v Èeském krasu na Berounce, Arianta arbustorum a Urticicola umbrosus pronikly i na bøehy Vltavy v oblasti Prahy, napø. pøi Zoologické zahradì v Troji nebo na bøehy Císaøského ostrova i dále pod Prahu (Arianta v Husinci, Urticicola v Letkách). Podobnì i pøevážnì horský druh Eucobresia diaphana dosáhl již Pelunku a Komoøan a zøejmì se bude šíøit i dále. Objevují se i nové neèekané výskyty druhù, které ještì nedávno nepatøily k èeské faunì, tøeba jihoevropská Monacha cartusiana v silné populaci v zarostlém pásu pøi Vltavì pod Trojským zámeèkem nebo na Labi u Štìtí. Na zarùstání øíèních bøehù i zbytkù niv se ovšem výraznì podílejí jak autochtonní trávy a vysoké byliny (Baldingera arundinacea, Poa palustris, Lythrum salicaria, Lycopus europaeus atd.), tak nápadné invazní druhy jako netýkavka žlaznatá. Nejèastìjším druhem jsou však kopøivy, které indikují silnou eutrofizaci náplavù. S eutrofizací souvisejí i další zmìny nivních pùd. Napø. v Trojské kotlinì rok od roku stoupá v zaplavovaných úsecích podíl drtì lastur, které pøevážnì patøí drobnému mlži okružance rohovité (Sphaerium corneum), která v milionech pokrývá vltavské dno v Praze, jak bylo možno sledovat již pøed nìkolika desetiletími pøi stavbì svodidel v rameni u Židovského ostrova na Smíchovì. Poznámky k fauně niv Ve støedních Èechách byla bohatá nivní fauna rozvinuta pøedevším na Labi vzhledem k lužním hájùm a celému øetìzci vodních stanoviš. Zde se soustøedil i hydrobiologický výzkum, jak ukazuje zøízení pøenosné výzkumné stanice na labském rameni Skupici u Podìbrad ještì pøed první svìtovou válkou nebo práce celé skupiny hydrobiologù z Pøírodovìdecké fakulty Univerzity Karlovy v okolí Èelákovic po druhé svìtové válce, kterou dodnes pøipomíná název pøírodní rezervace Hrbáèkovy tùnì. Obr. 5. Srstnatka západní (Trichia sericea) je význaèným obyvatelem polabských luhù od Hradce Králové až pod Obøíství, kde ji pod soutokem s Vltavou vystøídá srstnatka chlupatá (Trichia hispida) žijící podél Vltavy a jejích pøítokù ig. 5. Gastropod Trichia sericea is typical of floodplain forests along Labe River from Hradec Králové up to Obøíství, under the confluence with Vltava River it is exchanged by Trichia hispida native to Vltava River and its tributaries 17

18 BOHEMIA CENTRALIS 26 Zde se struènì zmíníme o jedné z modelových skupin bezobratlých o mìkkýších, vzhledem k tomu, že jejich výskyt v nivách byl v posledních letech pomìrnì soustavnì sledován a v prostoru Prahy dokonce pravidelnì monitorován ve dvou vybraných územích Trojské kotlinì a soutokové oblasti Vltavy a Berounky. Ve vodách labské nivy se soustøedí nejvìtší bohatství vodních druhù, v polabských luzích pak žijí nejúplnìji rozvinutá nivní spoleèenstva suchozemská s øadou druhù, které se mimo nivu v této èásti Èech nevyskytují. Pøíkladem je subatlantská Aegopinella nitidula, dále Trichia sericea a nìkteré druhy pronikající podél vod z výše položených vlhèích oblastí, jako Eucobresia diaphana nebo Arianta arbustorum. Je pravdìpodobné, že poslední dva druhy i øada dalších, tøeba Urticicola umbrosa, žily kdysi i v nivách dolní Vltavy a dalších pøítokù Labe, podobnì i na Berounce a Sázavì, ovšem ještì v polovinì 20. století zde témìø nenacházely vhodná stanovištì. Pozdìji, spolu se zarùstáním bøehù, se opìt šíøí, a dnes je najdeme i tam, kde ještì pøed dvìma až tøemi desetiletími nežily, napø. pøímo v prostoru Prahy, jak dosvìdèuje výskyt Arianta arbustorum nebo Urticicola umbrosa tøeba na Císaøském ostrovì nebo podél bøehu Vltavy za Zoologickou zahradou. Na Berounce se šíøí i vzácnìjší východní prvek Perforatella bidentata, dnes hojná v PP Kròák u Zbraslavi, která dále v Èeském krasu obsadila zpustlou zahradu bývalého Vitáèkova mlýna pod Berounem a objevuje se i na zarùstajících bøezích Berounky na Køivoklátsku, napø. v bøehových porostech u mostu v Roztokách. K charakteristickým obyvatelùm potoèních luhù v zalesnìných údolích pøi Berounce, støední Vltavì i Sázavì patøí celá øada vlhkomilných lesních plžù, napø. závornatky Macrogastra ventricosa a Clausilia pumila, skelnièka Vitrea crystallina a na vìtších potocích i poloplevelný prvek Trichia hispida, nepochybnì podporovaný eutrofizací. Naproti tomu u typicky lužního, pøevážnì nížinného druhu Pseudotrichia rubiginosa lze pozorovat ústup zøejmì vyvolaný zneèištìným prostøedím. Vcelku však lze øíci, že lužní malakofauna je dnes na postupu v souvislosti se zarùstáním bøehù døevinami i vysokou bylinnou vegetací vèetnì již zmínìných invazních druhù. Obr. 6. Ochlupka rezavá (Pseudotrichia rubiginosa), typický druh úživných niv na vìtších tocích v nížinì a pahorkatinì, je v souèasné dobì na ústupu ig. 6. Gastropod Pseudotrichia rubiginosa, a typical species of eutrophic floodplains of bigger streams in lowland and upland, is retreating at present 18

19 Vojen Ložek: Povodně a život nivy Obr. 7. Heliofilní vrkoè útlý (Vertigo angustior), donedávna èastý na vlhkých lukách v údolích pøítokù Vltavy a Berounky, se dnes udržuje pøedevším na úživných mokøadech, napø. v PP Studánky nebo v údolích Kokoøínska. Ústup je podmínìn jak odvodòováním, tak zarùstáním niv vysokou bylinnou vegetací ig. 7. Heliophilous gastropod Vertigo angustior, not long ago a frequent species in wet meadows in the valleys of Vltava and Berounka tributaries, is persisting at present mainly on eutrophic wetlands, for example in the Nature Reserve Studánky or in the valleys of Protected Landscape Area Køivoklátsko. Its retreat is due either to amelioration or to overgrowing of the meadows by tall herbs Obr. 8. Vrkoè rýhovaný (Vertigo substriata), druh otevøených i lesních mokøadù ve vyšších chladnìjších polohách, zatím dobøe prospívá na øadì lokalit v pahorkatinách a vrchovinách v jižní èásti støedních Èech, napø. na Køivoklátsku, v brdské oblasti nebo v Posázaví ig. 8. Gastropod Vertigo substriata, a species of meadow and forest wetlands in higher cooler areas is still frequent on many localities in highlands in southern parts of Central Bohemia, for instance in the vicinity of Køivoklát, in the Brdy Mts., or along Sázava River Naproti tomu druhy døíve kosených vlhkých, dnes povìtšinì zpustlých a zarùstajících luk, pøedevším z rodu Vertigo (Vertigo antivertigo, V. pygmaea, V. angustior), jsou v souèasnosti na ústupu, protože jsou znaènì heliofilní (Ložek 2000). Podhorský prvek Vertigo substriata oživující nivy ve vyšších chladnìjších pahorkatinách, napø. v Posázaví, v brdské oblasti nebo v chladnìjších úsecích Køivoklátska, naopak vykazuje setrvalý stav. Pozornost, kterou jsme právì vìnovali mìkkýšùm, nás pøivádí k další kapitole, kterou vìnujeme dnes èasto diskutovanému pojmu biokoridorù, v tomto pøípadì biokoridorù vázaných na vodní toky tzv. proudové koridory, viz napø. Kováø 1985 (v mezinárodní terminologii stream corridors), jejichž funkce se pøedevším projevuje v nivách a kterou mùžeme nejlépe sledovat právì na pøíkladu mìkkýšù. 19

20 BOHEMIA CENTRALIS 26 Proudové koridory středních Čech Do støedních Èech smìøují ze všech stran hlavní toky zemì: od západu Berounka, z jihu Vltava, z jihovýchodu Sázava, z východu a severovýchodu Labe, od severu Jizera, nehledì k øadì menších tokù jako Rokytka (Rakovnický potok), Kaèák nebo Libìchovka, které tento obraz doplòují. Veškeré vody pak odvádí Labe k severozápadu. Zatímco rùzné typy biokoridorù mohou být pøedmìtem diskuse a rùznými autory mohou být pojímány dost subjektivnì, zùstává funkce proudových koridorù jasná i pro bìžného laického pozorovatele. Není tøeba blíže vysvìtlovat transportní èinnost povodní v pravidelnì zaplavovaných nivách. Ta probíhá pøed našima oèima i pøi drobných záplavách, které pøemiš ují po proudu vše, co v nivì roste a žije a co se zèásti opìt uchytí níže po proudu. Jak jsme již uvedli, ulity plžù poskytují nejlepší doklady, nebo se ve velkém dostávají do povodòových náplavù, kde jich nacházíme stovky v místech s vytøídìným drobným materiálem. Jak bylo mnohokrát pozorováno, øada jedincù povodeò pøežije a úspìšnì se uchytí na nejbližším vhodném stanovišti, a takových je dnes podél støedoèeských øek daleko více než ještì pøed pùl stoletím, kdy dlouhé úseky bøehù byly holé. Tak tøeba již zmínìný nápadný hlemýžï plamatka Arianta arbustorum, která v polovinì 20. století žila nejblíže ku Praze v Jarovském údolí, v povodí Berounky pak až v údolí Klíèavy na Køivoklátsku nebo v Brdech, dnes žije na øadì míst nejen v Praze (Komoøany, Kròák, Trojská kotlina), ale i dále po proudu, tøeba u Husince. Podobnì se chovají i další druhy žijící výše proti proudu v nivách, tøeba Macrogastra ventricosa nebo Clausilia pumila (Komoøany, Pelunek). Vìtší povodnì jsou však schopné zavlékat i druhy, které na nivy vázané nejsou a žijí na svazích údolí. I ty se mohou dostat na nové lokality, kde se ovšem uchytí jen tehdy, najdou-li nìjaké vhodné stanovištì. Sem patøí tøeba keøovka ruticicola fruticum a dokonce i su ový druh Isognomostoma isognomostomos. Dopad vodohospodářských úprav V pøedchozích statích jsme se snažili podchytit dynamiku nivního ekosystému, zejména pak její vliv na živou pøírodu. Závìrem však musíme pøiznat, že v souèasnosti je dynamika nivních ekosystémù po všech stránkách znaènì omezená, ba v nìkterých pøípadech až umrtvená. Vodohospodáøské úpravy v posledním století se ji snažily všemi zpùsoby co nejvíce omezit, jak ukazuje øada pøíkladù. Meandrující tok Labe, vytváøející celé generace starých ramen v rùzném stupni zazemnìní, byl napøímen a kanalizován, což ukonèilo tvorbu meandrù a zamezilo vzniku nových ramen a tùní. Ty dnes mizí pøírozenou cestou zazemnìním anebo jsou zasypávána. Zbývající ramena, tøeba i v rezervacích, jako je NPR Libický luh, jsou silnì narušena rybáøským hospodaøením, aè se nacházejí v chránìném území národní kategorie. Kromì toho øeka 20