Antroponyma v Podlažickém nekrologiu

Transkript

1 MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ Filozofická fakulta Ústav českého jazyka Alžběta Vintrová Antroponyma v Podlažickém nekrologiu Magisterská diplomová práce Vedoucí práce: prof. PhDr. Jana Pleskalová, CSc. 2012

2 Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně s použitím uvedených pramenů a literatury...

3 Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucí své diplomové práce prof. PhDr. Janě Pleskalové, CSc. za podnětné připomínky, cenné rady, povzbuzení a vstřícný přístup.

4 OBSAH ÚVOD Codex gigas Vnější popis CG Okolnosti vzniku CG Benediktini Klášter v Podlažicích Vznik knih ve středověku Vznik CG Obsah CG Putování CG po českých zemích Další osudy CG Shrnutí Podlažické nekrologium Grafická podoba památky Prameny Vědecké zkoumání Nekrologia a jeho další využití TŘÍDĚNÍ JMEN Jména slovanského původu Jména jednoduchá Jména jednoduchá shrnutí Jména utvořená Odvozená jména Prefixace Sufixace Desubstantivní antroponyma Deadjektivní antroponyma Deverbální antroponyma Odvozená jména shrnutí Složená jména domácí Složená jména shrnutí Cizí jména Jména hebrejského původu Jména řeckého původu Jména latinského původu Jména německého původu Jména jiného původu Cizí jména shrnutí Jména nerekonstruovatelná ZÁVĚR PRAMENY A POUŽITÁ LITERATURA Prameny Literatura Elektronické zdroje SEZNAM ZKRATEK SEZNAM PŘÍLOH

5 2

6 ÚVOD Diplomová práce se zaměřuje na stav antroponymické pojmenovací soustavy v druhé polovině 12. a na počátku 13. století. Jejím cílem je shromáždit veškery dostupný materiál, který se odborně zabývá Podlažickým nekrologiem, porovnat tři typologicky odlišné prameny, z nichž lze Podlažické nekrologium zkoumat, dále rekonstruovat jména zapsaná v Podlažickém nekrologiu a roztřídit je podle původu a slovotvorné struktury a vyvodit závěry. Práce má přispět k poznání antroponymické pojmenovací soustavy v době rané staré češtiny ve všech vrstvách tehdejší společnosti a shrnout dosavadní poznání o Podlažickém nekrologiu. Materiálovou základnou diplomové práce byly tři různé prameny představující Podlažické nekrologium, soupis zemřelých z oblasti někdejšího benediktinského kláštera v Podlažicích, které je součástí Codexu gigantu, největší rukopisné knihy světa. Jedná se o zdroj obsahující jména více než 1500 osob, přičemž je zde téměř 850 různých jmen. Podlažické nekrologium obsahuje jména osob všech společenských stavů, čímž se zásadně liší od jiných nekrologií a pramenů listinných, kde výrazně převažují osoby vyšších stavů. Unikátní vlastností tohoto pramene je, že zachycuje nejen jména mužů, ale s největší pravděpodobností též jména žen. Nekrologium je charakterizováno převažující jednojmenností, jen asi pětina jmen je doplněna společensky zařazujícím výrazem. Diplomová práce se z velké části opírá o práci Jany Pleskalové Tvoření nejstarších českých osobních jmen 1, částečně s ní sdílí materiálovou základnu a tam, kde je to vhodné, také metodu třídění. Proto považujeme za nutné vymezit, v čem se tato diplomová práce od monografie J. Pleskalové liší a v čem spočívá její přínos. Jana Pleskalová se zabývá tvořením osobních jmen v období století. Jména čerpá z Podlažického nekrologia, z listin vydaných v edici Codex diplomaticus et epistolaris regni Bohemiae I-V, z Kosmovy kroniky a ze Seznamu jmen břevnovských benediktinů 2. Nepracuje však se všemi jmény, která se v těchto pramenech nacházejí, vybírá si jen jména slovanského původu utvořená derivací a kompozicí. Naopak tato diplomová práce se věnuje jen jednomu zdroji, který zachycuje jména použitá v průběhu přibližně osmdesáti let na poměrně malém prostoru ve východních Čechách 3. Sleduje ale všechna jména, kromě derivovaných a složených jmen domácího původu se zabývá i domácími jmény jednoduchými a cizími jmény. Podává tak úplnější obraz o repertoáru jmen používaných ve sledovaném období na daném území. 1 Pleskalová, Jana. Tvoření nejstarších českých osobních jmen. (dále TNČOJ) Brno: Masarykova univerzita, Tamtéž, s Plaček, Josef. Příspěvky k otázce Nekrologu Podlažického. In Listy filologické, 1907, roč. 34. s

7 V první části diplomové práce je představen Codex gigas, největší rukopisná kniha světa, v níž je Podlažické nekrologium zapsáno. Následuje podrobný popis analyzované památky, další mimojazykové skutečnosti, které je nutno při práci s Podlažickým nekrologiem brát v úvahu, charakteristika pramenů, z nichž jsme čerpali, jejich srovnání a historie zkoumání a vědeckého využití Podlažického nekrologia. V druhé části práce jsme provedli analýzu jmen získaných rekonstrukcí z Podlažického nekrologia. Jména slovanského původu jsou členěna podle slovotvorných typů, cizí jména třídíme jen podle jazyka, z něhož pochází. Při určování původu jmen vycházíme především z publikace Jak se bude vaše dítě jmenovat 4. Při popisu domácích jmen těžíme především z monografií Tvoření nejstarších českých osobních jmen 5 a Staročeská osobní jména a naše příjmení 6. Cenné informace o jménech i o apelativní slovní zásobě v období rané staré češtiny čerpáme z Gebauerova Slovníku staročeského 7 a z databází Vokabuláře webového 8, který na jednom místě shromažďuje v přehledné podobě materiál několika staročeských slovníků. 4 Knappová, Miloslava. Jak se bude Vaše dítě jmenovat? Praha: Academia, Pleskalová, TNČOJ. 6 Svoboda, Jan. Staročeská osobní jména a naše příjmení. (dále SOJNP) Praha: Československá akademie, Gebauer, Jan. Slovník staročeský I (A J), II (K N). Praha: Academia, Vyhledávání. Vokabulář webový [on-line]. Verze Oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i. Dostupné z: 4

8 1 Codex gigas Podlažické nekrologium, který je hlavním předmětem diplomové práce, není samostatný dokument. Zabírá šest posledních listů největší rukopisné knihy světa známé pod více jmény. Pro svou velikost si vysloužila jméno Codex gigas (dále též CG), k téže vlastnosti odkazují i méně známé názvy jako např. Liber pergrandis, Gigas librorum atp. Milovníci kuriozit znají tento monumentální spis pod názvem Ďáblova bible, který je motivován půlmetrovým obrázkem ďábla nacházejícím se v knize. Na následujících stranách se budeme věnovat několika otázkám, které se týkají CG jako celku. Na první pohled by se mohlo zdát, že Nekrologium nemá se zbytkem CG příliš mnoho společného, avšak my se domníváme, že je to právě naopak. Podlažické nekrologium by se patrně vůbec nedochovalo, kdyby šlo o samostatný spis a ne o součást díla, které bylo už od počátků považováno téměř za jeden ze sedmi divů světa 9. Proto zařazujeme kapitoly popisující zevnějšek CG, jeho vznik, obsah a další osudy. Na závěr tohoto oddílu připojujeme několik poznámek o možnostech a cestách dalšího zkoumání Codexu gigantu prostřednictvím moderních metod. 1.1 Vnější popis CG Codex gigas, největší rukopisná kniha světa, budí úžas už na první pohled, a to i u lidí, kteří nedokážou ocenit jeho historickou a kulturní hodnotu. Kniha je vázána v dřevěných deskách o rozměrech 920 x 505 mm. Desky potažené bílou kůží, zdobené v rozích a ve středu kováním nejsou původní. Pocházejí z roku 1811 a napodobují původní desky, které už byly ve velice špatném stavu. Celá kniha váží přibližně 75 kg. V těchto obřích deskách se původně nacházelo 320 pergamenových listů (folií) o průměrné velikosti 890 x 490 mm. Folia byla uspořádána do tzv. kvaternových složek, tj. složek obsahujících vždy čtyři dvojlisty. V průběhu staletí však bylo osm folií z CG odstraněno a beze stopy zmizela. Ve své dnešní podobě má kodex 312 folií, tj. 624 stran. K získání materiálu na sepsání gigantické knihy bylo zapotřebí kůže 160 oslů. Text je psán ve dvou sloupcích na stránce miniaturním, obvykle asi 4mm, písmem. Jedná se o pozdní verzi poměrně dobře čitelné karolinské minuskuly 10. Při konkrétní velikosti zrcadla (popsaná část pergamenu) vychází v průměru řádků na stránku. Z vnějšího popisu kodexu je evidentní, že šlo z funkčního hlediska o knihu bez přirozených čtenářů 11, nebyla to tedy kniha určená ke čtení, ať už hlasitému, nebo dokonce 9 Boldan, Kamil et al. Codex gigas Ďáblova bible: tajemství největší knihy světa. Praha, Národní knihovna České republiky s Codex gigas Kungliga biblioteket. Kungliga biblioteket [online] [cit ]. Dostupné z: 5

9 tichému. Nepotvrdilo se ani, že by se používala jako magický předmět. S největší pravděpodobností nebyla stvořena ani jako dar pro nějakou významnou osobnost. Současní vědci nevědí, k jakému účelu největší kniha světa původně sloužila. 1.2 Okolnosti vzniku CG Codex gigas nejspíš vznikl na počátku 13. století v benediktinském klášteře v Podlažicích ve východních Čechách, dnes tato obec patří k městu Chrast Benediktini Benediktini jsou nejstarší a nejkonzervativnější mnišský řád, který na počátku 6. století založil svatý Benedikt. V Čechách působili benediktinští mniši od 10. století (klášter v Břevnově byl založen roku 993). Až v polovině 12. století se objevily kláštery premonstrátů a cisterciáků, ve 13. století přicházejí do českých zemí také žebraví mniši z řádů františkánů a dominikánů. Benediktinský řád se už ve středověku vyznačoval zřetelným tradicionalismem, dá se říct až konzervatismem. Zakládal si na své mnoho staletí trvající tradici, ve které se mu nové řády nemohly vyrovnat, ale vzdaloval se tehdejšímu světu, který se od dob svatého Benediktina posunul dál. Je paradoxem, že monumentální kniha nebyla oslavou rozmachu řádu, ale spíše svědectvím o jeho úpadku. Benediktini se postupem času stávali periferním řádem s upadajícím významem, protože se nedokázali přizpůsobit soudobé scholastice. Jejich majetek částečně přecházel do rukou mladších řádů. Jak se benediktinský konzervatismus promítl do CG, bude řečeno v nadcházejících kapitolách Klášter v Podlažicích Dnes se obecně předpokládá, že Codex gigas vznikl v klášteře v Podlažicích. Podkladem pro tuto teorii je poznámka z roku 1295 vepsaná na první popsané stránce CG 12. Podlažický klášter byl založen přibližně v polovině dvanáctého století na pomezí tehdejších hvozdů. Odkud přišli benediktini do Podlažic, se neví. Jako datum založení kláštera se obvykle uvádí rok 1159, ale tento letopočet je doložen pouze v letopisné práci Neplacha, opata benediktinského kláštera v Opatovicích, pro jeho ověření chybí další podklady. Podle Nekrologia byl zakladatelem kláštera šlechtic Vrbata (Vrbata conditor ecclesie huius) a prvním opatem Hugo (Hugo abbas) 13. Ačkoli se obvykle o podlažickém klášteře mluví jako o chudém, patřil k nejbohatším v litomyšlské diecézi. Podle zápisů diecéze v něm žilo asi 20 mnichů a opat. 11 Boldan et al., Codex gigas Ďáblova bible: tajemství největší knihy světa. s Viz tamtéž, s Dudík, Béda. Necrologium Podlažicense. In: Forschungen in Schweden für Mährens Geschichte. Brünn s. 427,

10 Klášter byl vybudován v pozdně románském stylu. Částečně byl zděný, ale podle malého množství objevených zbytků zdiva lze soudit, že některé budovy byly ze dřeva, podobně jako v jiných klášterech té doby. V pozdějších letech prošel klášter gotickou přestavbou, nemáme ale doklady o tom, zda byla rekonstrukce dokončena před vpádem husitských vojsk. Benediktinský klášter stál v Podlažicích až do roku 1421, kdy ho vypálili a zničili husité. Jako klášter už nebyl nikdy obnoven. Na jeho místě vznikl v letech barokní kostel sv. Markéty, který zde stojí dodnes. Před rekonstrukcí kostela byl v lokalitě v letech 2003 a 2007 proveden archeologický výzkum, který odhalil nejen půdorys původního kláštera (zčásti objevený už o sto let dříve), ale také několik desítek mužských, ženských i dětských hrobů přímo v areálu kláštera. Pohřbívání žen a dětí v mužských klášterech přitom odporuje benediktinské řeholi. Podle archeologa Jana Frolíka, který výzkum v této oblasti vedl, byli v klášteře nejspíš pohřbeni lidé z přilehlé vsi, protože na hřbitov měli daleko. Vzhledem k nedůslednému dodržování celibátu v klášterech v době do 13. století nelze vyloučit ani možnost, že hroby patřily manželkám a dětem mnichů 14. Codex gigas je dnes bezesporu nejmajestátnější upomínkou na bývalý klášter. Druhou významnou památkou, která se z podlažického kláštera dochovala, je cínová křtitelnice z roku 1406, která je uložena v katedrále sv. Ducha v Hradci Králové Vznik knih ve středověku Před vynalezením knihtisku Němcem Janem Gutenbergem v roce 1451 se knihy psaly ručně. Opisování knih patřilo v benediktinských klášterech k častému zaměstnání, protože ho ukládala přímo řehole 15. Knih (kodexů) bylo zpočátku velice málo, kniha byla kolektivním majetkem společenství, nejčastěji kláštera (později univerzity), středověkého centra vzdělanosti. Kniha byla především nosičem informací v ustálené a neměnné podobě, ale také uměleckým dílem a věcí mimořádně cennou, protože byla výsledkem dlouhodobé práce někdy i několika písařů. Písařská dílna, manuskriptorium, tvořila důležitou součást každého významnějšího kláštera. V období raného a vrcholného středověku se knihy psaly především na pergamen, až v pozdější době také na papír, který byl sice levnější, ale méně vydržel. Pergamen se vyráběl z kůže dobytka, nejčastěji koz, telat a ovcí. Pergamen, na kterém je psán CG, je zřejmě z kůže oslů, protože kůže menších zvířat by na tak velké stránky nestačila. Tato kůže se nejprve máčela ve vápenném roztoku, aby z ní šla oškrábat srst, vypnutá kůže se pak sušila a natírala bělobou, 14 Codex gigas Ďáblova bible [televizní dokument]. Režie Naďa Kverková. TV, ČT2, 27. ledna Dostupné také z: 15 Pavlát, Leo. Tajemství knihy. Praha: Albatros, s

11 poté se leštila a hladila, aby její povrch byl co nejpříjemnější při psaní a co nejodolnější při uchovávání listin a knih. Na pergamen se psalo husím brkem na konci seříznutým. Brk se namáčel do inkoustu, který se vyráběl ze sazí, duběnek nebo skalice. Různé barvy inkoustu měly svou specifickou funkci. Tmavým inkoustem se psalo, barevný byl pro nadpisy a iluminace. Inkoust musel být především stálobarevný, aby se postupem času neztrácel Vznik CG Přesné okolnosti vzniku Codexu gigantu nejsou známé, můžeme je jen odvozovat od známých skutečností. Monumentální kniha je od začátku do konce (až na část Ethymologií, Penitenciál a Kalendář) 16 psána jednotným písmem. Stejná ruka malovala nejspíš i iniciály na počátku kapitol a obě celostránkové iluminace. Z toho se usuzuje, že je dílem jediného písaře. Pak ovšem její sepsání muselo trvat několik let. Michal Dragoun odhaduje tuto dobu minimálně na 6 let, Z. Uhlíř v téže knize mluví o deseti letech 17. Jiné zdroje uvádějí, že by sepsání CG mohlo trvat i let 18. Tyto údaje jsou dost rozdílné, ale v každém případě je zarážející, že se písmo za tak dlouhou dobu nezměnilo, nepoznamenala ho nemoc ani přibývající věk. Celá kniha vypadá, jako by vznikla během velmi krátkého období. Ke vzniku knihy se váže pověst vysvětlující její mimořádnou velikost, jednotnost písma i kontroverzní portrét ďábla. Podle ní se hříšný mnich odsouzený k zazdění zaživa chtěl vykoupit před smrtí tak, že sepíše během jediné noci obrovskou knihu, která bude oslavovat boží slávu. Když však o půlnoci zjistil, že na to sám nestačí, povolal si na pomoc ďábla, který knihu dopsal. Z vděčnosti pak písař ďábla v kodexu vyobrazil. Tato pověst je písemně dochována až z dob, kdy byl CG uložen v Broumově, je však možné, že vznikla už dříve 19. Nemáme přesné doklady o tom, že rukopis vznikl v Podlažicích, zřetelně podlažického původu je jen závěrečné nekrologium a soupis podlažických bratří. Neexistuje ale žádné jiné místo, které by mohlo nabídnout aspoň takový doklad jako Podlažice. Pro zdejší původ mluví také to, že klášter nebyl tak bohatý, aby měl prostředky na koupi podobné knihy. 1.3 Obsah CG Obsah knihy je doposud v rámci zkoumání CG nejméně probádaná oblast, protože práce s tak velkou knihou je mimořádně náročná. Do dnešních dnů nemáme k dispozici textologický 16 Bártl, Stanislav Kostelecký, Jiří. Ďáblova bible: Tajemství největší knihy světa. 1. vyd. Praha: Paseka, s. 26n., Boldan et al., Codex gigas Ďáblova bible: tajemství největší knihy světa. s. 24, Codex gigas Kungliga biblioteket. Kungliga biblioteket [online]. [cit ]. 19 Codex gigas Ďáblova bible [televizní dokument]. Režie Naďa Kverková. 8

12 rozbor jednotlivých částí Codexu (s výjimkou Kosmovy kroniky), takže sice víme, jaké spisy kniha obsahuje, ale nedokážeme určit jejich varianty a úplnost, víme jen, že jde vesměs o archaická znění. Příklon ke starším variantám textů je zřetelným projevem benediktinského konzervatismu, o němž byla řeč dříve. Nejjasněji se tato tendence projevuje v textu Bible. V průběhu celého středověku vycházela církev z tzv. Vulgáty. Vulgáta je překlad Bible do latiny pořízený na přelomu 4. a 5. století svatým Jeronýmem. Nešlo o první překlad Bible do latiny, ale díky použití lidové latiny byl dobře srozumitelný, čímž ostatní překlady předčil. Codex gigas ovšem nečerpá z Vulgáty, obrací se ke starším překladům Bible, jejichž text přejímá. i některé další texty nereagují na moderní proudy a soudobé znalosti. Na 640 stranách bylo vepsáno více než 20 obsahových jednotek (texty a dvě celostránkové iluminace). Do popisu knihy, v souladu se Z. Uhlířem 20, zařazujeme i dnes již ztracené části. Při číslování stran starých rukopisů se neužívá dnes obvyklé číslování stránek, ale číslují se folia a jejich strany se označují písmeny r a v (podle latinského recto a verso). Číslování folií vychází ze současného stavu, nečíslují se vyříznuté listy. Seznam textů obsažený v CG citujeme podle Z. Uhlíře 21, a to včetně číslování stránek. Nový text obvykle začíná v nové složce, takže v některých místech zůstávají prázdná folia, jejich čísla neuvádíme. 1. Přední část prvního listu (1r) je přilepena k deskám, a proto je její obsah neznámý. 2. Hebrejská, řecká a latinská abeceda. (1v) Vzhledem k tomu, že celá kniha je psána latinkou, nelze ostatní abecedy vnímat jako klíč, slouží jen jako doplnění odborného vzdělání případného čtenáře. 3. Zápis opata Bavora z Nečtin (1v) nejspíš nenapsal on sám, ale dal k jeho zápisu pokyn. Odkazuje k roku 1295 a informuje o tom, že kniha pochází z Podlažic, a vysvětluje její cestu do rukou břevnovského opatství. 4. Hlaholice a cyrilice, přípisky ze 14. století (1v). Doplňují původní tři abecedy o dvě abecedy slovanské, opět neslouží jako klíč. Proužek, na němž byla napsána hlaholice, byl do CG vlepen tak nešikovně, že překryl výše uvedený zápis Bavora z Nečtin, a tím zároveň na dlouhou dobu skryl, že CG pochází z Podlažic. Přípisek byl odlepen až v 19. století při zkoumání CG ve Švédsku. 5. Starý zákon (1v 118r). Starý zákon je nejdelším ze všech textů v CG. Jak již bylo řečeno, nejde o překlad sv. Jeronýma, ale o některý ze starších překladů. 6. Antiquitates iudaice (Židovské starožitnosti) Josepha Flavia (118v 178v). 7. De bello iudacio (Židovská válka) autorem je rovněž Joseph Flavius (178v 200v). 20 Boldan et al., Codex gigas Ďáblova bible: tajemství největší knihy světa. s Tamtéž, s.20. 9

13 8. Epistola ad Braulionem Cesaree episcopum (201r 201v), jejímž autorem je Isidorus Hispalensis. 9. Ethymologie od téhož autora (201v 239r), podle rozsahu lze soudit, že jde o značně zkrácenou verzi. Jedna z kapitol je psána odlišným písmem, opsal ji zřejmě jiný písař Isagoge de phisica racione (240r 252r), lékařský spis, jehož autorem je Iohannicius Alexandrinus, je považován za nejstarší dochovaný latinský přepis Galenova Lilla-Ars parva. 11. Epistola ad Damianum papam cum introduccione ad quator evangelia (253r 253v) do češtiny překládané jako List sv. Jeronýma papeži Damianovi a Jeronýmův úvod k evangeliím je dílem sv. Jeronýma (Hieronymus Stridonensis). 12. Nový zákon (253v 286r), text není přepisem Vulgáty, ale některého staršího překladu, podobně jako Starý zákon. 13. Penitenciál Confessio pectatorum (286v 288v) je návod pro hříšníka, jak se má vyznat ze svých hříchů. Písmo tohoto textu se od zbytku kodexu liší, nejde však nejspíš o téhož písaře, který psal část Ethymologií Celostránková iluminace Nebeský Jeruzalém (289r). 15. Celostránková kolorovaná kresba ďábla uvězněného mezi dvěma věžemi (290v), která dala jméno celému kodexu. Tato kresba poutá největší pozornost laické veřejnosti, ale je záhadou i pro odborníky. Je to kresba unikátní, v žádné jiné knize na světě vedle sebe nestojí Písmo a portrét ďábla. Bez zajímavosti není, že navzdory portrétu ďábla a legendě o pekelném vzniku knihy nepronásledovala nikdy Ďáblovu bibli inkvizice. 16. Zaklínadla proti nemocem a zlodějům (290v 291r). 17. Kosmova kronika (294r 304v) byla jako jediná dosud podrobena analýze. Historici ji považují za jeden z nejstarších a nejlepších dochovaných opisů první české kroniky. Vedle Nekrologia je považována za nejcennější část CG. Tento text se stal v roce 1607 podkladem pro první tištěné vydání Kosmovy kroniky (Regule benediktinského řádu) o existenci tohoto textu víme díky zápisu břevnovského opata na straně 1v, ale dnes není součástí CG, z neznámých důvodů byl vyříznut a ztratil se. 19. Conspectus confraternitatis monasterii de Podlažice (305r), tedy soupis podlažických bratří a jiných osob spjatých s klášterem. 20. Kalendář s nekrologiem (305v 311r) je napůl kalendářem a napůl martyrologiem. Na každý den v roce je uveden svátek jednoho nebo více svatých, ale na rozdíl od martyrologia zde nejsou příběhy o svatých. Podrobnější informace o kalendáři a Nekrologiu uvádíme v dalších kapitolách. 22 Bártl Kostelecký, Ďáblova bible: Tajemství největší knihy světa. s Tamtéž, s Boldan et al., Codex gigas Ďáblova bible: tajemství největší knihy světa. s

14 21. Údaje o tom, na svátek kterého světce připadnou Velikonoce v průběhu 26 let (311v). 22. Opisy výpočtů data Velikonoc (312r). Codex gigas může být bez nadsázky nazván knihovnou v jediném svazku, protože vzhledem k tomu, jaké tituly obsahoval, byl, použijeme-li slova Ivana Hlaváčka, v podstatě schopen nahradit celou středně velkou knihovnu 25. Nejvýznamnějšími texty CG jsou bezesporu Kosmova kronika a Nekrologium. Kosmova kronika proto, že jde o nejúplnější a nejlépe dochovaný zápis této pmátky, který zároveň patří i k nejstarším opisům. Nekrologium je nejrozsáhlejší pramen, z něhož může dnešní onomastika čerpat informace o pojmenovacích zvyklostech prostých lidí v raném středověku v českých zemích. 1.4 Putování CG po českých zemích Z místa svého pravděpodobného vzniku, Podlažic, se CG brzy stěhoval. Klášter se dostal do finančních potíží, a tak byl nucen dát CG do zástavy cisterciákům v Sedlci. Kdy přesně se kodex dostal do Sedlce, nevíme. Klášter v Sedlci, založený v roce 1142, je nejstarším cisterciáckým klášterem v českém království. Z dob, kdy mezi jeho zdmi našel útočiště Codex gigas, nevíme o klášteru téměř nic. Klášter byl ve špatném finančním stavu, na nohy se postavil až v první polovině 80. let 13. století, tehdy se jeho opatem stal Heidenreich a nedaleko kláštera, v Kutné Hoře, se začalo těžit stříbro, což přineslo klášteru značné zisky. Přestože klášter vstoupil do své šťastnější životní etapy, vzdává se roku 1295 Codexu, vykupují ho benediktini z Břevnova. O vykoupení CG břevnovskými benediktiny máme záznam na prvním popsaném foliu. Píše se v něm, že rukopis vykoupil se souhlasem podlažických bratří opat pan Bavor z Nečtin ze Sedlce v roce K tomuto obchodu opata zřejmě podnítil pražský biskup Řehoř z Valdeka. Břevnovský klášter byl nejstarším a největším benediktinským klášterem u nás. Už od 11. století se pyšnil rozsáhlou a cennou knihovnou. Lze se domnívat, že právě odsud si podlažický klášter vypůjčil knihy, z nichž opisoval Codex gigas, důkazy pro tuto domněnku však opět nemáme. Za časů Bavora z Nečtin břevnovský klášter vzkvétá, je to jedno z jeho zlatých období. Se jménem tohoto opata je spojena rozsáhlá gotická přestavba kláštera, rozmnožování klášterních uměleckých sbírek. Klášter je jedním z nejvýznamnějších center vzdělanosti konce přemyslovské éry v českých zemích, Codex se dostal do možná největší knihovny své doby v Čechách. Kromě zprávy o koupi přibyl v Břevnově do knihy ještě jeden zápis, jsou to obě slovanské abecedy, hlaholice a cyrilice, které byly napsány na samostatné pergamenové proužky a na první folio vlepeny. Hlaholice ovšem byla vlepena tak nešikovně, že překryla zápis o koupi knihy, proto se 25 Hlaváček, Ivan. Knihy a knihovny v českém středověku: (studie k jejich dějinám do husitství). Praha: Karolinum, s

15 v pozdějších dobách, kdy už podlažický klášter neexistoval, zapomnělo, odkud vlastně Codex je, a byl považován za dílo broumovské provenience. Informace o podlažickém původu se znovu zjevila až v roce 1847, kdy byl ve Švédsku při bádání pergamenový proužek odlepen a objevil se již zmiňovaný zápis z roku V Břevnově byl Codex uložen téměř do začátku husitských válek. Když však husité 22. května 1420 klášter vypálili, nezastihli tam ani většinu mnichů, ani jejich majetek. Materiální i duchovní bohatství bylo stejně jako řeholníci včas odstěhováno do kláštera v Broumově, který byl, stejně jako přilehlý kraj, ve vlastnictví břevnovských. Nejen Broumov, ale celý příhraniční kraj zůstal po dobu husitských válek věrný katolické straně. Klášterní hrad, který byl příkazem Bavora z Nečtin vybudován na počátku 14. století, byl osazen posádkou, která odrážela husitské útoky. Broumov byl obléhán jen krátce v létě roku 1421, a to bez úspěchu. Břevnovský klášter v Praze byl zničen, obnovení se dočkal až v 16. a 17. století. Do té doby sídlil břevnovský konvent v Broumově, obvykle se tomuto období říká břevnovskobroumovské dvojklášteří. Stejně smutný osud jako Břevnov postihl i mateřský klášter CG v Podlažicích, roku 1421 byl vypálen a srovnán se zemí. Jako klášter už se nikdy nedočkal obnovení. Zkáze z rukou husitů neunikli ani sedlečtí cisterciáci, sedlecký klášter byl obnoven až po třicetileté válce. Broumovský pobyt byl ze všech českých azylů Codexu nejdelší, trval přes 170 let, do roku Na českém trůně se mezitím vystřídalo deset králů z různých dynastií. Zásadní změnou prošla také technika knižní produkce. Od poloviny patnáctého století byly rukopisy postupně vystřídány tištěnými knihami. Codex se vzdaloval lidem jako předmět funkční, jestli jím vůbec kdy byl, ale o to víc poutal pozornost jako předmět historický a umělecký. Byl ukazován vzácným návštěvám, které do Broumova čas od času přijížděly, a většinu z nich uchvacoval. Z postupně chátrajícího broumovského kláštera se dostala kniha do sbírek Rudolfa II. Císaři ji nejspíš věnoval broumovský opat Martin z Pravdovic zvaný Korýtko v roce Císaře na knize vábila nejen její velikost a krása, ale také ďábelská pověst, která ji doprovázela, a v neposlední řadě také zaklínadla v ní obsažená. Kniha uložená v rudolfínských sbírkách už nebyla přístupná pro své obdivovatele, dostal se k ní však nejeden badatel, který se na žádost císaře knihou zabýval. Na podkladě textu zapsaného v Codexu gigantu vyšla v roce 1607 poprvé tiskem Kosmova kronika v úplném znění. Rukopis zůstal v Praze i po smrti Rudolfa II., v dobách stavovského povstání a takřka po celou třicetiletou válku, jak o tom svědčí inventáře postupně se rozpadajících a rozkrádaných sbírek z různých let. Před ukradením ho jistě chránila i jeho velikost a hmotnost. 12

16 Osudným se knize stalo poslední obléhání Prahy švédskými vojsky generála Königsmarka v červenci roku Švédové už nebojovali, jen plenili. Jejich hlavním cílem byly rudolfínské sbírky, po kterých toužila královna Kristýna. Codex gigas odešel do Skandinávie s ostatními exponáty, které švédská armáda na hradě objevila, v září roku Další osudy CG Nedlouho po třicetileté válce se začali čeští diplomaté i vědci zabývat otázkou zpětného vykoupení památek, které Švédové ukradli. Jejich snahy nebyly příliš úspěšné. Obecně lze říci, že Čechům bylo dovoleno pořizovat opisy knih a listin, ale jejich originály zůstávají v naprosté většině dodnes ve Švédsku. Z českých vědců, kteří se ve Švédsku věnovali studiu staročeských spisů, připomeňme na prvním místě Josefa Dobrovského. Ten se s rukopisem CG seznámil v roce 1792 v Královské knihovně ve Stockholmu, za nejcennější v něm označil Kosmovu kroniku a Nekrologium, který si částečně opsal, aby ho vydal. Po Dobrovském se CG ve Švédsku zabývali například Antonín Boček, Josef Pečírka nebo Beda Dudík 26. Významná je také práce Antonína Friedela, který po návštěvě Švédska v roce 1924 vydal první česky psanou monografii o Codexu gigantu (Kodex gigas. Český iluminovaný rukopis románský v královské knihovně ve Stokholmu. Praha 1929.), která se zabývá uměleckohistorickou hodnotou rukopisu. Kromě popisu výtvarné složky (iniciál a celostránkových iluminací) předložil čtenářům také fotokopie některých iniciál a ilustrací. V poslední době se největší rukopisnou knihou světa jako celkem zabývali literární historik Jaroslav Kolár a historik a archivář Ivan Hlaváček. Kolár provedl sémiotickou analýzu 27, I. Hlaváček spolupracuje se stockholmskou knihovnou na projektu digitalizace a zpřístupnění CG a je zároveň autorem poslední úplné transliterace Nekrologia. Ačkoli čeští badatelé mají ve Švédsku přístup k odcizeným památkám, usiluje česká strana i nadále o jejich přesun zpět do ČR. Na počátku 90. let 20. století marně usiloval o navrácení rudolfínských sbírek, a tedy i Codexu gigantu, také tehdejší prezident Václav Havel. Až na podzim roku 2007 se poprvé česká a švédská strana dohodla na kompromisu a Švédové knihu do Prahy zapůjčili. Od 22. září 2007 do 9. března 2008 měli Češi jedinečnou příležitost prohlédnout si největší rukopisnou knihu světa. Výstava v Klementinu měla veliký úspěch, byla dokonce prodloužena. Po jejím skončení se však obří středověký rukopis českého původu odebral zpět do Švédska. 26 Plaček, Příspěvky k otázce Nekrologu Podlažického. s Kolár, Jaroslav. Kodex gigas a otázka jeho sémiotické interpretace. In: Český časopis historický, roč. 89, s

17 Text CG nebyl doposud soustavně zkoumán (Nekrologium a Kosmova kronika jsou výjimkou), zájem se točil spíše kolem jejího obřího zevnějšku a obsah rukopisu byl opomíjen. To se však může změnit v příštích letech díky projektu Královské knihovny ve Stockholmu, která celou knihu naskenovala a digitalizovala. Na internetu 28 si v ní teď může listovat každý. Práce s digitálním materiálem je snazší a pohodlnější než zápasení s obřím rukopisem, snad toto usnadnění bude výzvou pro badatele a už brzy se dočkáme výsledků jejich práce. 1.6 Shrnutí Codex gigas je největší rukopisná kniha světa, která vznikla s největší pravděpodobností na počátku 13. století v benediktinském klášteře ve východočeských Podlažicích. Na původních 640 stranách shrnovala většinu vědění raně středověké Evropy. Výjimečnou knihu provázel výjimečný osud, čtyři staletí putovala po českých zemích a od roku 1648 je uložena v Královské knihovně ve Stockholmu. Z textů v ní obsažených byly zatím soustavněji zkoumány jen dva: Kosmova kronika a závěrečné Nekrologium. Pro další zkoumání bude mít nejspíš význam digitalizace rukopisu, díky níž má k této unikátní památce prostřednictvím internetu přístup kdokoli. 28 Codex gigas Kungliga biblioteket. Kungliga biblioteket [online]. [cit ]. 14

18 2 Podlažické nekrologium Podlažické nekrologium (dále též Nekrologium nebo PN), hlavní předmět této diplomové práce, patří k nejcennějším textům zapsaným v Codexu gigantu. Je to soupis 1538 jmen osob zemřelých přibližně ve 2. polovině 12. století a v prvních třech desetiletích 13. století. Nekrologium je jeden z mála původních textů v CG, většina ostatních textů představuje jen více či méně úplné opisy známých starších děl, důležitý je však především proto, že z něj lze čerpat bohatý materiál umožňující aspoň částečně poznat a popsat antroponymickou soustavu staré češtiny. Nekrologium je vepsáno do kalendáře, který zabírá 12 stran v závěru knihy (každý měsíc je na zvláštní straně). Kalendář v CG se od jiných kalendářů liší tím, že se v něm kombinuje nekrologium s martyrologiem. Nekrologium je seznam zemřelých osob, na něž mělo být během liturgického roku z nějakých důvodů vzpomínáno. 29 Martyrologium je seznam svatých podle jejich svátků, který kromě jmen obsahuje také stručné články o příslušných svatých. 30 Kalendář v CG přiřazuje ke každému dni jedno až tři jména svatých, jejichž zasvěcený svátek se slaví, ovšem bez doplňkového komentáře o zivotě svatého, jak bývá v martyrologiu zvykem. Za jmény svatých následuje výčet zemřelých v tento den v průběhu let. Abychom byli zcela přesní, musíme rozlišit dva pojmy: kalendář a Nekrologium. Kalendářem rozumíme všechny informace, které obsahují stránky 305v 311r: rozpis měsíců a dní, různé latinsky psané poznámky o počtu dní a nocí v měsíci, o poloze Slunce atd., jména svatých a jména zemřelých. Naopak pojmem Nekrologium rozumíme pouze jména zemřelých (včetně společensky zařazujících výrazů, které se u části jmen formou zkratky vyskytují) přiřazená ke konkrétním dnům. Terminologické upřesnění zasluhuje termín nekrologium také vůči pojmu nekrolog. J. Plaček ve svém, jinak velice přínosném, článku 31 označuje soupis jmen slovem nekrolog, toto označení je však z dnešního pohledu chybné, nekrolog je totiž článek nebo ústní projev hodnotící život zemřelého 32, a proto se v našem případě přidržujeme termínu nekrologium. Z dnešního pohledu v Nekrologiu chybí jedna významná informace, a to je rok úmrtí. Dnešní evropská společnost si všímá toho, ve kterém roce se stala jaká událost, a až v druhé řadě se zajímá o přesný den (například víme, že Mozart se narodil v roce 1756 a že druhá světová válka skončila roku 1945, ale už ne každý ví, který den k tomu došlo). Naproti tomu Nekrologium ze 29 Hlaváček, Ivan. Kodikologie. In: Hlaváček, Ivan Kašpar, Jaroslav. Vademecum pomocných věd historických. 3. opr. a dopl. vyd. Jinočany: H a H, s Boldan et al., Codex gigas Ďáblova bible: tajemství největší knihy světa. s Plaček, Příspěvky k otázce Nekrologu Podlažického. s Kraus, Jiří a kol. Nový akademický slovník cizích slov. Praha: Academia, s

19 13. století se roky vůbec nezabývá. Neuvádí je u prostých lidí, ale ani u panovníků, biskupů apod. Na tomto zdánlivě bezvýznamném detailu si lze všimnout, že středověký člověk zřejmě vnímal čas jinak, než jak ho vnímá současná společnost. Ve středověkých Čechách pravděpodobně ještě převládalo cyklické pojetí času, typické pro starověké kultury evropského okruhu, které se až později transformovalo v pojetí lineární, které Evropa v souvislosti s křesťanstvím přejala z kultur semitského okruhu 33. V PN je zapsáno 1538 jmen převážně z doby mezi lety , některá jsou ještě starší. Mezi jinými středověkými nekrologii vyniká PN tou vlastností, že obsahuje vedle několika desítek jmen knížat, biskupů, opatů a mnichů také vysoký počet jmen náležejících zřejmě prostým lidem žijícím (nebo snad přesněji zemřelým) v okolí kláštera v uvedeném období. Podle některých indicií se soudí, že to nejsou jen jména mužů, ale že je zde také řada jmen ženských, i když jejich počet nelze z dostupných údajů přesně stanovit. Určit pohlaví osob, které známe pouze z jediného dokladu a o jejichž totožnosti nic nevíme, není snadné, protože totéž jméno mohlo označovat osoby obou pohlaví 35. Koneckonců i dnešní antroponomastika zná celou řadu případů, kdy jedno hypokoristikum v závislosti na kontextu označuje jedince obou pohlaví (Saša, Míša, Ráďa, Pája, Péťa, Míla a další). Nekrologium se vyznačuje převažující jednojmenností. Za jednojmenost považujeme případ, kdy osoba zapsaná v Nekrologiu je označena pouze jedním jménem (může to být i formální hypokoristikum) bez jakékoli další informace. Přibližně 20 % osob má za jménem nějakou další informaci v podobě zkratky, která tuto osobu nějak přesněji určuje, ve většině případů se jedná o společenské zařazení (dux, episcopus, monachus, comes, frater noster atp. 36 ), jen ojediněle je člověk popsán celou větou: Stephanus qui contulit theloneum in stradune 37. Zbylá jména nejsou upřesněna nijak. J. Pleskalová při výzkumu jmen z CDB ve druhé polovině 12. století uvádí opačný poměr mezi osobami označenými pouze oficiálním jménem bez dalšího upřesnění a osobami blíže upřesněnými 38. Z toho je patrné, že potřeba jednoznačně identifikovat osobu mezi jedinci se stejným oficiálním jménem byla podstatně vyšší v listinách než v podkladech pro zádušní modlitby. Dokladem toho, že se přesnou identifikací osob písař nezabýval, je skutečnost, že totéž jméno se mohlo opakovat nejen v rámci celého Nekrologia, ale dokonce v jednom dni (3. IV. se dvakrát opakuje zápis Suliana, který rekonstruujeme do podoby Sul ana). 33 Gaarder, Jostein. Sofiin svět: román o dějinách filosofie. Přeložila Jarka Vrbová. 5. vyd., 2. v Albatrosu. Praha: Albatros, s. 130n. 34 Plaček, Příspěvky k otázce Nekrologu Podlažického. s Viz Pleskalová, TNČOJ. s Zkratky jsou rozepsány podle Dudíka, Necrologium Podlažicense. s Dudík, Necrologium Podlažicense. s Pleskalová, Jana. K pojmenovacím zvyklostem v období století. In: Teoretické a komunikační aspekty proprií: prof. Rudolfu Šrámkovi k životnímu jubileu. Brno: Masarykova univerzita, s

20 Za jmény pětadvaceti osob 39 následuje zkratka s. n., kterou interpretujeme v souladu s Plačkem jako soror nostra 40. Ta je pro badatele důkazem toho, že PN obsahuje jména žen. Jejich počet nelze přesně určit, jak bylo řečeno výše, a proto se ani v dalších výkladech otázkou pohlaví nositele bohužel nemůžeme podrobněji zabývat. Obecně lze říci, že za jména ženského rodu lze považovat některá jména náležející k a-kmenové, ja-kmenové a i-kmenové deklinaci, ale podle všech těchto deklinačních typů se skloňují rovněž podstatná jména rodu mužského, která nad to mohou ve staré češtině náležet k o-kmenům, jo-kmenům a dalším periferním deklinačním typům, které v PN zastoupeny nejsou. Osobám ženského pohlaví pak téměř určitě náležela cizí ženská jména, jako např. Lucia, Agnes, Margareta, Perchta, Zuzana a další. Někdy se uvádí, že PN představuje uzavřený celek po stránce časové i místní, což ale není úplně přesné. V PN převládají jména obyčejných lidí z okolí kláštera v Podlažicích, ale jsou zde také jména knížat, biskupů, opatů blízkých klášterů, mnichů a dalších osob, které měly pro klášter zvláštní význam. Těchto jmen je však menšina. Počet jednoznačně identifikovatelných osob mezi zhruba 1540 údaji tvoří pouhý zlomek celkového počtu, pouhých 2,5 %. Jsou mezi nimi především takřka úplné řady českých knížat od r do 1227, výjimečně i moravský markrabí, a pak rovněž takřka úplná řada pražských biskupů. 41 Ačkoli jsou jména významných osob v početní menšině a neobohacují naše poznání středověké antroponymie tolik jako jména prostých osob, jsou pro celkové poznání PN důležitá. Díky těmto jménům, která se vyskytují i v jiných pramenech, datoval středoškolský profesor J. Plaček v roce 1907 vznik Nekrologia do období mezi lety 1203 a a této datace se přidržujeme dodnes. Této dataci je třeba rozumět tak, že v roce 1203 bylo do CG opsáno starší nekrologium s údaji za několik uplynulých desetiletí a až do roku 1229 se dále připisovala nová jména zemřelých. Počátek vzniku určil J. Plaček podle toho, že svatý Prokop, kanonizovaný roku 1204, není v martyrologiu zapsán jako uznaný světec barevným inkoustem, ale pouze černým inkoustem. Zapisování do Nekrologia muselo být ukončeno před koncem roku 1230, protože v PN není zapsán český král Přemysl Otakar I., který v prosinci toho roku zemřel. 39 Bička 21.II., Blažna 6. VII., Bor ena 14. III., Bráňena/Braňena 21. XII., Bratrumila 2. VIII., Budic a 1. IV., Dúbrava 4. XII., Hiltkart 26. VI., Jana 17. II., 2x L ubava 25. VI. a 9. XII., Lavriša 12. IV., Lucia 19. X., Mir ena 26. II., Prěsobě 24. VIII., Pribyčest 8. IV., Rědochna 22. X., Rěchcě/Richcě/Rychcě 24. VIII, Slava/Sláva 1. XI., Sudava 23. X., Těška 10. V., Ubyněga 19. III., Ubyslava 4. VI., Viecka 8. VII., Zvěr ena 14.II. 40 Více viz Plaček, Příspěvky k otázce Nekrologu Podlažického. s Codex gigas Kungliga biblioteket. Kungliga biblioteket [online]. [cit ]. 42 Plaček, Příspěvky k otázce Nekrologu Podlažického. s

21 2.1 Grafická podoba památky Při zkoumání pramenů nejstarších písemných památek z doby rané staré češtiny se musíme vyrovnat s jedním velice významným aspektem, a to je skutečná grafická podoba textu. Ta působí obtíže hned ve dvou na sebe navazujících rovinách, které bychom mohli nazvat rovina transliterační a transkripční. Obtíže transliterační souvisí s faktem, že některé litery, případně i slova, jsou obtížně čitelná, nevíme přesně, co písař napsal, protože písmena jsou si často navzájem podobná. S interpretací miniaturních zápisů v Codexu gigantu měl problémy i historik B. Dudík, autor transliterovaného vydání Podlažického nekrologia z roku Některé nejisté zápisy uvádí ve dvou možných variantách, např. 9. V. Jauic (Janic?) 43, z nichž za pravděpodobnější považujeme variantu, kterou uvádí v závorce. Kromě jednotlivých nepřesností se B. Dudík dopustil také jednoho omylu systematického, totiž když zkratku s. n. rozepsal jako servus noster, namísto řádného soror nostra, jak na to opět upozornil J. Plaček 44. Tím málem zatemnil skutečnost, že Nekrologium obsahuje spolehlivě i jména ženská, která markantním způsobem zvyšují hodnotu tohoto mimořádně cenného pramene. Tento posun však nenáleží k posunům vzniklým při transliteraci, jde o posun interpretační. Druhou oblastí, která při práci s velmi starými písemnými památkami působí obtíže, je transkripce. Transkripční problémy vyplývají ze skutečnosti, že Podlažické nekrologium, stejně jako všechny ostatní písemnosti do konce 13. století, je psán tzv. primitivním pravopisem 45. Výrazná asymetričnost českého hláskového systému a tehdejší latinské abecedy komplikovala práci staročeským písařům, kteří se s ní při zápisu typických českých hlásek snažili vyrovnat zpočátku tak, že rezignovali na jednoznačnost a používali jen litery pro nejbližší latinské hlásky. Postupem času, systematicky až od počátku 14. století, začali používat spřežky, které se měly skutečnému zvuku lépe přiblížit. Písaři nebyli vždy českého původu, proto někdy ani neznali národní jazyk, protože ho k životu uvnitř klášterního společenství nepotřebovali, a proto jménům, která zapisovali, nerozuměli. V takových případech se mohl zápis skutečnému tvaru jména podobat jen velmi vzdáleně. Nejednoznačnost zápisu nejstarších českých památek klade vysoké nároky také na současné badatele, kteří pod nánosem možných odchylek od skutečné formy hledají původní znění slov a jmen. Zatímco jedna litera může na jednu stranu reprezentovat několik fonémů, může být na straně druhé jeden foném označen několika literami. Při pohledu do frekvenční analýzy grafiky nejstarších českých písemných dokladů, kterou 43 Dudík, Necrologium Podlažicense. s Plaček, Příspěvky k otázce Nekrologu Podlažického. s Přidržujeme se zavedeného termínu, i když dnes není všeobecně bez výhrady přijímán, jelikož v době rané staré češtiny nelze v grafice mluvit o systému, a proto výraz pravopis není na místě. 18

22 provedla J. Pleskalová 46, můžeme konstatovat, že Podlažické nekrologium se ve srovnání například s bohemiky doloženými v písemnostech z druhé poloviny 12. století a z první poloviny století 13., tedy z doby, kdy pravděpodobně vznikaly nedochované prameny, z nichž bylo Nekrologium opsáno, vyznačuje poměrně ustáleným grafickým systémem. Z téhož článku 47 citujeme, jak byly které hlásky označovány 48 : foném c č ě h ch i j k r s š t u v y z ž grafém c c e h h, g i i, j, y, g c, k, g r s, z, ss s, ss, z t, th u, v u, v, w i, y z s, z Problémům rekonstrukce bohemik se věnuje na několika místech J. Pleskalová 49, její výklady v TNČOJ 50 navíc zčásti čerpají z materiálu, kterým se zabývá tato práce. Rekonstrukce předkládané v této diplomové práci se z velké části shodují s rekonstrukcemi v TNČOJ, jen ojediněle byla rekonstruována jména, která J. Pleskalová neuvádí, ačkoli patří mezi domácí jména vzniklá derivací (např. Chája, Chr ebelě, Pískana/Pískána, Šesteré). V několika případech pozměňujeme rekonstrukci, kterou J. Pleskalová provedla: ponecháváme jako nerekonstruovaný zápis Ossua místo rekonstrukce Ošna 51, protože tato rekonstrukce neodpovídá skutečnému zápisu jména; zápisy Mstena a Cstena rekonstruujeme jako Mstěna a Čstěna místo Mščena a Čščena 52 ; jen Sda a Nesda, proti dvojicím Sda/Zda a Nesda/Nezda 53, protože v uvedeném období nelze ještě počítat se znělostní asimilací. 2.2 Prameny Ačkoli se tato práce zabývá analýzou jediného staročeského antroponymického zdroje, při rekonstrukci jmen jsme se opírali o tři prameny. Za primární pramen byla zvolena edice B. Dudíka, kterou autor pořídil při své cestě do Švédska v polovině 19. století 54. Z této edice vychází ve svých pracích i J. Pleskalová, o jejíž výzkumy se opíráme. B. Dudík předkládá transliterovaný přepis celého kalendáře, je v něm tedy nejen PN, ale také jména svatých a další latinsky psané poznámky. Ve své edici zachovává původní způsob datace, graficky odlišuje jména svatých a jména zemřelých. Za silnou stránku 46 Pleskalová, Jana: K počátkům českého pravopisu. In: Listy filologické, roč. 122, 1999, č s Tamtéž, s V souladu se zdrojem zachováváme rozlišení liter na časté (tučně) a méně časté, tj. méně než 20 dokladů, (kurzívou). Tabulka zachycuje jen hlásky, které se zapisovaly více znaky, a znaky, které označovaly více hlásek. 49 Např. Pleskalová, Jana: Základní problémy rekonstrukce bohemik. In: Acta onomastica, 1995, roč. 36, s Pleskalová, TNČOJ. s Tamtéž, s Tamtéž, s. 96n. 53 Tamtéž. s Dudík, Necrologium Podlažicense. 19

23 této edice považujeme skutečnost, že jednoznačně odlišuje různé obsahové celky, které jsou v originále odlišené barvou inkoustu nebo velikostí písma, a podává tak celé zápisy v poměrně úplné a přehledné podobě, která uspokojí většinu badatelů, kteří k originálu nemají přístup. Dále bychom chtěli vyzvednout poznámky přepisovatele, které upozorňují na zásahy jiných písařů, např. 14. IX. Hauel Gallus (manu saec. XV) 55 nebo 31. V. (Boguzlaua. manu recent) 56. B. Dudík předkládá svou transliteraci s určitou pokorou vůči zdroji. Tam, kde si vlastním čtením není jist, předkládá dvě alternativní možnosti, např. 26. I. Rihoc (Rilioc?) 57. Za slabinu této edice naopak považujeme Dudíkovu snahu za každou cenu rozepsat, a tím explicitovat všechny zkratky, které písař používal. B. Dudík se zjevně dopustil pochybení v případě zkratky s. n., která neznamená servus noster, ale soror nostra 58. Závažnost tohoto omylu tkví v tom, že výraz soror nostra, na rozdíl od všech ostatních zkratek, odkazuje k osobám ženského pohlaví, čímž jednoznačně dokládá, že jde o pojmenování žen, což je v podobných středověkých pramenech unikum. Dudíkova edice působí promyšleným a propracovaným dojmem. Přesmyčky se v ní prakticky nevyskytují, a pokud dochází k záměně písmen, jde o písmena v tehdejším písmu tvarově blízká (např. 15. I. Srstrena místo Sestrena). Dudíkovu práci považujeme za systematicky zpracovanou. Dopustil-li se interpretačních chyb, pak je opakuje jednotně v celém díle, viz výše jmenovaná dezinterpretace zkratky s. n. J. Plaček hodnotí Dudíkovu transliteraci poměrně nepříznivě: Ale Dudíkovo vydání této památky nemůže dostačiti filologu ani historiku a jeví se tedy potřeba, aby, ne-li celý nekrolog ve správném znění, aspoň již dotčené opravy a doplňky záhy byly otištěny. Dudík, historik a člen řádu benediktinského, dopustil se při vydání benediktinského nekrologu chyb, které svědčí o nemalé povrchnosti. 59 Proto jsme se rozhodli porovnat Dudíkovu edici s novější transliterací I. Hlaváčka. Tato transliterace je dostupná na webových stránkách Královské knihovny ve Stockholmu 60. Od Dudíkovy edice se liší v několika na první pohled zřejmých rysech. I. Hlaváček zjednodušil způsob datace, navíc netransliteroval celý kalendář, ale pouze Nekrologium. Částečně jsou zachovány poznámky o zásahu jiných písařů a u některých jmen jsou rovněž dvě varianty. Nejednotně se I. Hlaváček, to má ostatně společné s B. Dudíkem, vyrovnává se zkratkami, které zhruba u pětiny jmen upřesňují společenské zařazení zemřelých. Oproti svému předchůdci 55 Tamtéž, s Tamtéž,s Tamtéž,s Plaček, Příspěvky k otázce Nekrologu Podlažického. s Tamtéž, s Transkripce Kungliga biblioteket. Kungliga biblioteket [online] [cit ]. Dostupné z: 20

24 rozepisuje zkratku o. jako obiit (Jndrih obiit, 9. VII.; Ebo obiit, 24. VII.), naopak zkratky fr. n. a s. n., které B. Dudík převádí na frater noster a Plačkem kritizované servus noster 61, nechává I. Hlaváček v textu nerozepsané. Až dole pod textem uvádí předpokládané rekonstrukce do podoby frater noster a soror nostra. Zkratku com. rozepisuje I. Hlaváček na většině míst jako comes, čtyřikrát však jako comitissa, zřejmě tam, kde se domnívá, že předchozí jméno je ženské. Zarážející ovšem je, že zatímco 19. VII. píše Suatohna comes, 15. IX. čteme Suatohna comitissa 62. Ostatní zkratky rozepisují oba shodně. Při porovnávání obou transliterací se ukázalo, že mezi nimi panují rozdíly. Bylo proto nutné získat ještě jeden pramen, který by rozhodl, která z obou variant je pravděpodobnější. Pro tuto kontrolu jsme se rozhodli použít nejspolehlivější běžně dostupný pramen. Kalendář s Nekrologiem je totiž stejně jako celý CG zásluhou Královské knihovny ve Stockholmu naskenovaný a veřejně přístupný na internetu 63. Naskenováním se rukopis stal přístupný komukoli a odkudkoli, ale práce s ním stále není snadná, protože obrovské stránky se na monitorech menších rozměrů špatně zobrazují. Proto jsme tento pramen, jakkoli je nejspolehlivější, používali jen ve sporných případech. CG byl naskenován na velice kvalitních přístrojích, takže práce se skenem je nejspíš co do spolehlivosti srovnatelná s přímým zkoumáním originálu. Různé informace jsou psány různou barvou inkoustu a různě velkým písmem. Zatímco samotná jména zemřelých jsou psána drobným písmem a černým inkoustem, jména svatých, pořadí dnů a další informace mají červenou (méně též zelenou) barvu a písmena jsou větší. Podle barvy a tvaru písma lze také snadno rozeznat pozdější zápisy, které v tištěných edicích musí být označeny explicitně. Práce s originálním zápisem ze 13. století je bez hlubších paleografických znalostí velice obtížná a málo spolehlivá, a proto jsme skenovaný materiál používali jen v případech, kdy se I. Hlaváček s B. Dudíkem neshodovali. K situaci, že by každý ze tří zdrojů měl jinou podobu téhož jména, nedocházelo, vždy se shodovala aspoň jedna transliterace s originálem (pokud se shodovaly obě transliterace, originál se nekontroloval). Shodu dvou ze tří zdrojů považujeme za dostačující. Po porovnání všech tří zdrojů jsme zjistili, že nejmladší transliterace, která je dílem I. Hlaváčka, se od starší edice Dudíkovy a originálu liší na několika místech. Například úplně chybí některá jména, která přepisující zřejmě omylem vynechal (1. VIII. Sara, 9. IX. Boguvlast, 10. IX. Vsezlau, Dobrik). Zachycení dalších jmen je nepřesné. Odchylky Hlaváčkovy práce od 61 Viz Plaček, Příspěvky k otázce Nekrologu Podlažického. s Transkripce Kungliga biblioteket. Kungliga biblioteket [online]. [cit ]. 63 Calendar Kungliga biblioteket. Kungliga biblioteket [online] [cit ]. Dostupné z: =False&mode=0&page=608#content. 21