W&T Autor textu i fotografií: Karel Mezihorák Vydal: Between Vytištěno: 26. července between@centrum.cz Web:

Transkript

1

2 1 Obsah Obsah... 1 Vzpomínka po deseti letech... 4 Před velkým skokem do neznáma... 4 první velká cesta středa cesta za velkou louži čtvrtek sám v Albany pátek rozkoukávání sobota první pracovní den neděle pondělí úterý středa čtvrtek pátek první výplata sobota neděle pondělí výlet do Saratoga State Park úterý středa čtvrtek - koncert pátek - golf sobota nová spolubydlící neděle příjezd Hanky a Pavly pondělí příjezd Vítka, Pavlíny a Slováků úterý všichni si našli ubytování středa vstupní školení v KFC čtvrtek den nezávislosti pátek na tenise sobota neděle Saratoga Spa State Park pondělí úterý první směna v KFC středa... 22

3 čtvrtek pátek sobota neděle pondělí Corning Tower úterý založení účtu v bance středa koncert čtvrtek pátek první šek z KFC sobota neděle Thacher State Park pondělí úterý středa čtvrtek pátek oslava narozenin Jeffa sobota Double chocolate cake neděle Corning Tower úterý noční pohoda pátek - koupaliště neděle objednání foťáku středa digitální foťák pátek Corning Tower neděle středa - kino sobota výlet k Niagara Falls neděle druhý den výletu k Niagarám pátek úterý výlet do Bostonu středa návrat z Bostonu neděle výlet do NYC čtvrtek výlet k Lake George středa ceremoniál 9/ pátek pondělí druhý výlet k Lake George úterý videopůjčovna středa... 51

4 čtvrtek rozruch v KFC pátek exhibice NHL pátek výlet do Jižní Karolíny sobota Jižní Karolína neděle koupání v oceánu pondělí spaní na pláži úterý Washington DC středa Washington DC čtvrtek NYC a návrat z výletu neděle rozhodnutí o Floridě neděle cesta na Floridu Miami středa Everglades National Park čtvrtek Miami pátek Key West sobota zmeškaný odjezd z Floridy pondělí hektický odjezd z USA úterý návrat domů Mapy: Ceny: Další fotografie: Autor textu i fotografií: Karel Mezihorák Vydal: Between Vytištěno: 26. července between@centrum.cz Web: Copyright Karel Mezihorák 2013

5 4 Vzpomı nka po deseti letech Shodou okolností jsem se po deseti letech dostal do míst, kde byl počátek mé cestovatelské vášně. Při cestě do Portorika jsme přestupovali ve městě New York. Na jednu noc jsme se s Hankou v New Yorku ubytovali a vzpomínali na naši první velkou cestu. V té době jsme se neznali, ale oba jsme v roce 2002 byli na několik měsíců v USA. Nedlouho po té jsem při úklidu našel pozapomenutý deník, který jsem si ze začátku v USA psal. Bylo to pro mě velmi příjemné zavzpomínat na první dojmy z takto velké cesty a skoku do neznáma. To mě přimělo zpětně z útržků deníku, starých ů, fotek a mých vzpomínek sepsat tento deník. Pr ed velky m skokem do nezna ma Dneska je již celkem běžné, že studenti cestují po světě a to nejen jako turisté, ale i na studijní nebo pracovní pobyty. V roce 2001, kdy jsem se o to začal zajímat, to ještě tak běžné nebylo a ve svém okolí jsem měl jen jednoho kamaráda, který byl pracovat v zahraničí. Informací nebylo mnoho, strach z cizí země a ještě větší strach s cizího jazyka. Moje přípravy jsem zahájil zápisem na volitelný předmět konverzace AJ. Měli jsme celkem milého Kanaďana. Na porozumění angličtiny rodilého mluvčího mi to rozhodně pomohlo. Na naučení se mluvit vůbec. Odpovídal jsem stručně ano, ne, nevím. Ve třídě plné studentů si člověk s tímto vystačil na celý semestr. Možností jak vycestovat do zahraničí bylo vícero, ale program W&T (work and travel pracovat a cestovat) se mi zdál jako nejlepší. Byla to možnost výdělku a zároveň cestování. Zprostředkovatelské agentury nabízely, že najdou uchazeči i práci. Za peníze. Finanční stránka celé téhle akce hrála významnou roli, takže bylo třeba náklady snížit na minimum. Nejlevnější varianta, jak získat pracovní povolení do USA, byla varianta, že si najdu práci sám. Samotné pracovní vízum stálo přibližně Kč, k tomu letenka za Kč, minimální obnos peněz v hotovosti na vpuštění do země Kč a pár dalších drobností. Počáteční investice byla tedy přibližně Kč, které jsem ovšem neměl. Když jsem rozbil prasátko a dal své úspory dohromady, tak mi chybělo Kč, což nebylo málo. Bylo to hodně peněz, ale rozhodl jsem se, si je půjčit. Naštěstí mi je půjčil brácha, takže jsem byl ušetřen administrativy a poplatků v bankách. Doufal jsem, že si během pobytu v USA vydělám nejen na živobytí tam, ale i něco navíc, abych vrátil dluh po návratu. Další věcí, která mi trochu hatila plány, byla škola. Chtěl jsem odletět na co nejdelší dobu, ale zároveň jsem musel udělat před odletem asi 5 zkoušek a po prázdninách začít chodit na jeden jediný poslední předmět, který mi chyběl před státnicemi. O to hůř, že jednu ze zkoušek, kterou jsem měl udělat, jsem měl zapsanou již podruhé a tedy nebyla možnost opakování v dalším semestru. Navíc to byla dost nepříjemná zkouška. Svůj pobyt v USA jsem si nakonec naplánoval na 4,5 měsíců. Z toho plynulo, že musím všechny zkoušky udělat v předtermínech nebo maximálně v prvním týdnu zkouškového období. Zároveň jsem si také musel domluvit, že na ten jeden předmět po prázdninách začnu chodit až o měsíc později, než bude zahájen semestr. Bylo

6 5 to trochu hektičtější, ale všechny zkoušky jsem udělal a do školy jsem mohl začít chodit až v listopadu. Dalším úkolem před cestou, bylo najít si nějaké ubytování a práci v USA. Respektive ještě před tím se rozhodnout, kterou oblast USA bych upřednostňoval. Bylo jasné, že úvodní školení proběhne ve městě New York. Jelikož jsem nic moc o USA nevěděl a neměl jsem nějaké vyloženě vysněné místo, tak jsem upřednostnil ekonomickou stránku věci a tedy nějakou oblast ne příliš vzdálenou od NY. Po nějaké době hledání a rozeslání několika ů se mi podařilo v dubnu 2002 sehnat práci v KFC ve městě Albany, hlavního města státu New York. Podle toho jsem si začal hledat i ubytování a asi o měsíc později ho našel. Ke konci roku 2001 jsem začal pátrat na různých cestovatelských seznamkách po nějakých spolucestovatelích. Seznámil jsem se s vícero lidmi, kteří se do USA chystali, ale měli namířeno do jiných částí USA nebo v jiných termínech. Nakonec se přeci jen usmálo štěstí, alespoň částečně. Narazil jsem na dvě holky, Hanku a Pavlu, které se chystaly přímo do Albany, ale asi o dva týdny později než já. Jednou jsme se sešli v Praze, abychom se poznali dřív, než až v USA. Stejně tak, můj bratranec s přítelkyní se nakonec odhodlali jet do Albany a rovněž zhruba dva týdny po mně. Nevyřešilo to sice mé obavy z prvního rozkoukávání se v USA, ale aspoň jsem věděl, že později tam přijede několik Čechů.

7 6 první velká cesta středa cesta za velkou louži Poznatky dne: Plná záchodová mísa vody neznamená ucpaný záchod, voda odteče po spláchnutí. Zamyká a odemyká se obráceným směrem než u nás. Extrémní teplotní šoky při přechodu mezi interiérem a exteriérem přehnaně klimatizováno. Cesta začala v Praze odletem z Ruzyně v 7:30 ráno. Na letišti se nás sešlo sedm Čechů, kteří mířili za stejným cílem do USA, zúčastnit se pracovního programu Work and Travel (W&T). Všichni jsme byli ve velkém očekávání něčeho zcela nového. Let do Curychu, který trval jen něco přes hodinu, byl příjemný a s drobným občerstvením. V Curychu jsme měli tři hodiny na přestup. Během této pauzy jsme si prohlédli jedině letištní halu. Odbavení pro let do New Yorku (NYC) proběhlo bez problémů. Letadlo, které odlétalo ve 12:30, bylo plné Izraelců v čepičkách, černochů a Arabů. Let byl sice dost dlouhý, ale bylo dostatek jídla i pití. Dokonce jsem dostal i panáka Baileys. Každý jsme měli před sebou obrazovku na sedadle a mohli jsme koukat na filmy a hrát hry. Po přistání na letiště JFK, po třetí odpoledne místního času, jsem dostal několik otázek od celníka, než jsem obdržel vstupní razítko. Nyní jsem již opravdu stál na území USA a mohl jsem začít žít svůj velký americký sen! S batohy celá naše česká výprava vyšla ven z letištní haly a byl to velký šok. Sálala na nás teplota kolem třiceti stupňů a velmi dusno. Autobusem, který jezdil zdarma mezi letištěm a nejbližší zastávkou metra, jsme se dostali na metro. Síť metra v NYC je naprosto nesrovnatelná s naší sítí v Praze. Chvilku jsme zjišťovali informace a získali nejen mapu metra, ale i nutný token (žeton) pro vstup do metra. Prvním metrem, které bylo prázdné, jsme dojeli na Manhattan na 59th St. Na přestupu na nástupišti hrály černošské kapely, které si tam asi přivydělávaly. Vzhled zastávky byl úžasný, jak ze starých gangsterek. Po přestupu na jinou trasu metra jsme se vmáčkli do narvaného vagonu. Dojeli jsme ke Columbia University, kde měli všichni účastníci programu zajištěný nocleh na první noc. Poměrně jednoduché pokoje. Člověk se začal hned seznamovat s odlišnostmi a to jak jazykovými, tak technickými. Například nápis Restroom na dveřích na první pohled nenasvědčoval, že je za dveřmi to, co člověk hledal. Výrazů pro toaletu jsem znal několik, ale tenhle, odpočinková místnost, ne. Přeci jen u nás se učí především britská angličtina a ne americká, takže takových odlišností se postupně objevovalo vícero. Technické odlišnosti byly například v jiném systému odtoku vody na záchodě nebo třeba obráceného směru zamykání zámku u dveří. Jen co jsme se ubytovali, tak jsme vyrazili do ulic, abychom viděli aspoň něco z NYC. Kolumbijská univerzita byla kousek od Central parku, takže jsme vyrazili k němu. Hltali jsme vše kolem sebe a byli unešení z tohoto úplně jiného světa. Kochali jsme se pohledem na mrakodrapy, množství žlutých taxíků na ulicích a ani nám nevadilo, že celkem hustě pršelo. Když se začalo stmívat, tak jsme se vraceli na univerzitu. Kolem nás začalo přibývat černochů. Když už byla Můj pokoj na Columbia University, New York

8 7 černočerná tma, bylo jasné, že jsme se ztratili. Aniž bychom to věděli, tak jsme se vnořovali čím dál hlouběji do Harlemu. Tato čtvrť je poměrně nechvalně známá pro svou nebezpečnost na ulicích, i když to platilo asi především v dřívějších letech. Před vchody do domů se shlukovaly skupinky černochů a klábosily, částečně krytí před deštěm. Temné ulice, za deště s hloučky černochů měly zajímavou atmosféru. Nikomu se nechtělo navázat kontakt s místními, tak jsem se toho ujal. Zašel jsem k jedné skupince postávající před domem a zeptal se jich na cestu ke Kolumbijské univerzitě. Zeptali se, jestli autem a podivili se, když jsem jim řekl, že pěšky. Ve státech není moc zvykem chodit pěšky. Každopádně mi ukázali směr a řekli, ať jdeme pořád rovně, až dojdeme k parku. Tím když projdeme, tak budeme skoro u univerzity. Ukázalo se, že jsme byli o devadesát stupňů dezorientovaní a od Central parku jsme šli pořád na sever místo na západ. K parku jsme došli bez problémů. Ten v noci a s vědomím jakými ulicemi jsme právě procházeli, nepůsobil úplně přátelsky. Svižným tempem se zvýšenou ostražitostí jsme park prošli, aniž bychom kohokoliv potkali. Pak už jsme věděli, kde jsme a dorazili zpátky na univerzitu. Dal jsem si sprchu a kolem desáté večer ulehnul. Areál Columbia University, New York Byl to dlouhý den, vzhledem k časovému posunu šest hodin čtvrtek sám v Albany Poznatky dne: V noci brzy ráno může být docela chladno. Moc ochotný zaměstnanec bude chtít prachy. Když jdeš do baru, tak si vezmi pas, abys mohl prokázat věk nad 21 let. Ráno jsme vstávali kolem sedmé a po sbalení odevzdali klíče. Přesunul jsem se na snídani, kde bylo ukrutně narváno. Účastníků tohoto programu z celého světa, kteří tu přespávali, bylo neuvěřitelně hodně. Každopádně snídaně byla velice vydatná a dobrá. Po jídle se všichni sešli ve velké přednáškové místnosti. Úvodní schůzka Orientation začala se zpožděním a uváděla ho nádherná slečna z Norska. Šlo spíš o shrnutí všeho, co už jsme věděli, takže nebýt té nádherné slečny, tak to byla ztráta času. Po schůzce jsme si šli zažádat o SSN (Social security number identifikační číslo, bez kterého nelze legálně pracovat a být zaevidován v systému). Byly kolem toho trochu zmatky, ale nakonec jsme na tom vydělali a vyřídili to brzo. Tím jsme ukončili povinný program a mohli jsme se každý rozjet, kam kdo chtěl. Vyrazili jsme na velké autobusové nádraží na ulici 42nd St. Metro bylo tentokrát prázdnější. Koupili jsme si lístky, kde nás u pokladny obsloužil hrozně ochotný pán. Ukázal mi i odkud odjíždí můj autobus, ale najednou pak chtěl 4$, prý pro děti. To bylo hrozně moc peněz, takže jsem ho odmítl. Rozloučil jsem se s ostatními Čechy, kteří měli namířeno do jiných koutů USA a nasednul do autobusu. Kolem mě sedělo asi šest Rusů a tři Slovenky. Taky tam seděli tři chlapíci amíci, od kterých jsem během cesty slyšel všechny nadávky co znám i neznám a to mnohokrát. Cestou jsem si povídal s Rusem, co seděl vedle mě. Samozřejmě anglicky, protože na

9 8 to moje ruština nestačila. Moje cesta byla nejkratší. Po asi třech hodinách a ujetých 150 mílích jsem se rozloučil s ostatními Evropany a vystoupil. Autobusové nádraží, Albany Ulice Washington Ave, Albany Albany, hlavní město státu New York s přibližně devadesáti tisíc obyvateli. Místo, které se stalo na víc než čtyři měsíce mým domovem. Do této doby to byla celkem sranda, ale teď jsem už zůstal opravdu sám a musel jsem se o sebe postarat. Město vypadalo na první pohled pěkně, ale přeci jen v tenhle moment mě trápily jiné věci, než místní pamětihodnosti. Neprocházel jsem ani nádražní budovou a rovnou vyrazil směrem k místu, kde jsem měl domluvené ubytování. Jak se později ukázalo, tak v nádražní hale na mě čekal Jeff, pan domácí a mohl jsem si ušetřit první komplikace. Věděl jsem orientační směr a to, že to je přibližně čtyři kilometry daleko. Po chvíli jsem se někoho na ulici ptal, kde je ulice Washington Ave, která byla mým hlavním vodítkem. Oni na mě nechápavě koukali a ptali se, co že to hledám. Když jsem jim to asi po čtvrté zopakoval, tak na mě s úžasem hleděli a říkali Jo ty hledáš Washington Ave!. Ukázali mi směr a já pokračoval. Odnesl jsem si poznatek, že i tak zdánlivě jasná věc, jako je jméno prezidenta se ne tak snadno vyslovuje. Původní výslovnost Vošington jsem při dalším ptaní o kus dál poupravil na Vašingtn. Oni zas na mne nechápavě hleděli a když jsem to znovu opakoval, tak zas s překvapením říkali Jo ty myslíš Washington Ave!. Výslovnost jsem opět poupravil na něco jako Váešingtn. Postupně jsem se asi ještě třikrát ptal, než jsem se dostal k Washington Ave, ale pokaždé měli problém porozumět mé výslovnosti jména jejich bývalého prezidenta. To mě trochu deprimovalo. Když jsem se dostal na tuhle hlavní třídu, tak jsem ji již přímočaře sledoval a bez problémů z ní odbočil do Benson Street. Zazvonil jsem na zvonek u čísla popisného 59 a nic. Nevěděl jsem co dělat, tak jsem se dal do řeči se studenty, kteří vysedávali přes ulici. Říkali, že toho chlápka znají, ale neví kde je. Z mobilu mu ochotně zavolali, ale měli jen jeho číslo domů, takže jsem slyšel, jak to u něho vyzvání. Přemýšlel jsem co dál. Dřív než jsem to vymyslel, tak před barákem zastavilo auto a studenti mi řekli, že to je on, koho sháním. Přátelsky jsme se přivítali a on mi řekl, že na mě čekal na autobusáku a hledal mě tam. Pak to vzdal a jel domů. Můj nový domov, Albany Ukázal mi dům. Jednopodlažní domek, kde byl obývák a tři pokoje. V jednom spal Jeff, v druhém Americký student, který tam byl

10 9 v podnájmu a třetí byl pro mě. Ve sklepě byl počítač s internetem, pračka a nějaké harampádí. Za domkem malý trávník s posezením a garáží. Vypili jsme nějaké to pivko, pokecali a vyrazili do baru. Zapomněl jsem si vzít pas a nemohl jsem prokázat věk, takže mě odmítli obsloužit. Šli jsme místo toho na pizzu. Měli tam puštěnou televizi a viděl jsem poslední minutu hokejového finále Stanley cupu mezi Detroit Red Wings a Carolina Hurricanes pátek rozkoukávání Poznatky dne: V McDonalds mají jiné jídlo ráno, snídaně, než během dne. Ceny jsou psané bez 8% daně. Na přechodu pro chodce můžeš chodit jak chceš nezávisle na světlech, ale nesmí tě nic zajet. První ráno v mém novém domově na několik měsíců. Vyrazili jsme s Jeffem do města autem koupit adaptér na holící strojek. V USA mají jednak poloviční napětí v elektrické síti, na což je vícero zařízení uzpůsobeno, ale také mají jinou koncovku zástrčky. Bohužel obchod, ke kterému jsme dojeli, otevíral až v devět hodin. Místo nákupu jsme zašli do McDonalds na snídani. Nějakých šest let jsem v tomto podniku v Čechách nebyl, ale před tím jsem tam rok pracoval, takže ho celkem dobře znám. V USA se tento podnik v lecčems liší. Na první pohled v tom, že ráno podávají snídaně a až během dne to změní na pro mě známý sortiment. Po McDonald s, Albany snídani jsme jeli pro adaptér do jiného obchodu, jenže tam měli zas až od desíti hodin. Nechali jsme to na jindy a jeli zpátky domů. Napsal jsem y domů a odpočinul si. Při dalším pokusu jsem již nakoupil adaptér a nějaké jídlo. Následoval další zasloužený odpočinek. Šel jsem se projít po okolí podél hlavní silnice Central Ave. Cestou jsem koupil mapu města a našel restauraci, kde hledali barmana. Dolehla na mě cestovní únava a byl jsem po chvíli zas unavený. Večer Jeff dělat barbeque, což se skládalo ze 6 křidélek a 6 stehen kuřecích, 6 kukuřičných klasů a několika brambor. Brambory byly vařené a zbytek se připravoval na grilu. Kuřata poléval spice honey, tmavá kořeněná omáčka. Všechno bylo jen pro nás dva. Já jsem už nemohl, tak něco zbylo. V půl desáté jsem ulehnul a spokojeně vytuhnul sobota první pracovní den Poznatky dne: Indické jídlo může být pekelně pálivé. Spropitné je v USA fakt vysoké. Den začal už v šest ráno. Odjeli jsme s Jeffem malovat jedno apartmá. V sedm hodin jsme začali a skoro bez přestávky dělali do půl šesté. S Jeffem jsme se dohodli na 8$ na hodinu na ruku. Mé první vydělané nezdaněné dolary v Americe. Cestou domů jsme zašli do Indické restaurace. Netušil jsem, co tam jsou za jídla, tak mi něco Jeff objednal. Na dotaz číšníka, kterému jsem

11 10 nejprve nerozuměl, Jeff odpověděl, že má rád pálivé. Když jsem to jedl, tak jsem myslel, že mi shoří pusa. Uvnitř jsem hořel a rty mi málem omrzly, jak jsem to zapíjel vodou s ledem. Bylo fajn, že na každém stole byla voda s ledem zdarma. Čaj stál například 1,25$. Míň fajn bylo, že jídlo stálo 4,50$ plus daň a spropitný, který je v USA v podstatě nutností, což udělalo nějakých 6$. Jídlo jsem dojídal už skoro s pláčem, ale hlad jsem měl, takže jsem to snědl neděle Poznatky dne: Lidi tu jsou ochotní a milí. Je blbost, že se tu nenosí kraťasy kratší než pod kolena. Ovoce si tu neváží každý sám, ale až při placení ho zváží na pokladně. Washington park, Albany Jeff pro mě neměl práci a tak jsem coural po městě. Prohlédl jsem si historický centrum, podíval se na válečnou loď Slater, kotvící na řece Hudson, prošel se po mostu Memorial bridge, našel Visitors center a cestou zpátky prošel Washington park, kde se zrovna chystal nějaký koncert. Po té, co jsem doma nabral trochu sílu, šel jsem nakoupit. Ze začátku, člověk nebyl zvyklý na ceny v USA, ještě neměl žádnou výplatu, vše přepočítával na koruny a byl zvyklý na studentský skromný život, kdy každou korunu pečlivě řešil. Díky tomu jsem například nejezdil autobusem, protože stál hodně, jeden dolar za jízdu, ale chodil jsem pěšky. V zemi, kde se jezdí především auty, to bylo náročné. Jednak ne všude byly chodníky, takže jsem se proplétal ulicemi jak to šlo a vzdálenosti byly větší. Každý nákup nebo cesta do centra tak byla přeci jen náročnější. Měli jsme s Jeffem v plánu jet si odpoledne zahrát golf. Bohužel začalo pršet. Šel jsem se tedy zeptat na práci v Burger Kingu, kde nenabírali a v McDonaldu brali za 6,50$ na hodinu hrubého pondělí Po ranním probuzení a rozkoukání kolem sedmé hodiny jsem neměl moc času na lelkování. Jeli jsme pracovat. Tentokrát to bylo děsný škrábání starého laku z oken, což mě nebavilo. Později jsme zas malovali, což bylo mnohem příjemnější. Kolem páté odpoledne jsme šli na svačinu do Boston Marketu. Dal jsem si BBQ chicken (bageta s kuřecím masem uvnitř) a horký jablka se skořicí. Nebylo to špatný, ale za 6,30$ toho bylo málo.

12 11 Po svačině jsme zas malovali až do osmé večer. Měl jsem vyděláno za dalších jedenáct hodin práce úterý Poznatky dne: Nebuď moc ochotný, když nevíš jak to chodí. Větší balení jsou levnější. Plechovky a plastikové láhve se můžou vracet za 5 centů. Budíček byl v osm a od devíti se zas pracovalo. Ve dvě odpoledne jsem si šel pro svačinu a nabídl jsem se, že něco Jeffovi přinesu. Nejdřív jsem nemohl najít Jeffem popsané místo s obchodem a pak jsem vlezl do jiného. Sendvič Bacon&Turkey stál 5,17$, takže jsem si nic nedal. Jeff se zhrozil, když jsem mu dal sendvič a řekl cenu, nicméně co měl dělat. Po sedmé večer jsme po 10,5h práce skončili. Chvíli jsme doma poseděli u polívky a kecali, než se šlo spát středa Poznatky dne: Brambory se dají vařit jen v trošce vody (na páře). Grilovaná kukuřice je dobrá - nesmí mít moc slupek jinak se neudělá. Řidiči jsou docela ohleduplní k chodcům. Lidé běhají podél hlavních silnic (pro zdraví!). Hláška naštvaného hráče na rozhodčího Are you kidding me?!. Ráno jsem měl snídani, jakou si dělal Jeff. Na pánvičce cibule, zalít to vajíčkem, míchat a navrch plátek sýra. Chvilku jsem si ráno dáchnul a brouzdal po internetu. Později jsem se vydal do velkého obchodního centra Crossgates Mall, asi sedm kilometrů vzdáleného. Měli tam digitální foťáky, který jsem si plánoval koupit. Kromě toho tam snad měli i úplně všechno ostatní. Poměrně dlouhá cesta prodloužená blouděním trvala asi 2h. V tomto obrovském komplexu jsem si prohlédl vše, co jsem chtěl a byl jsem rád, že jsem se tam v něm nakonec neztratil. Například obchodním dům Kotva v Praze, je proti tomuhle jen malinký obchůdek. Vydal jsem se zpět domů, tentokrát přímočařeji cestou po Western Ave. Cestou jsem zašel do Burger Kinga a dal si svačinu. Skoro šesti hodinová procházka do obchodu a zpátky mě zmohla. Nějak mě přepadla nuda, tak jsem po odpočinku vyrazil, že si půjdu zaběhat do Tivoli parku. Bohužel jsem nenašel vstup do parku. Cestou zpátky jsem viděl, že se něco děje na Bleecker stadionu, tak jsem tam zašel a sledoval konec baseballového utkání. V obchodním komplexu Crossgates Mall, Albany Když jsem se vrátil, tak byla v domě zase kámoška druhého amerického spolubydlícího. Chvíli jsme pokecali o všem možném. Bylo to dřené, ale aspoň na chvíli jsem komunikoval, bez čehož tu angličtinu nezlepším.

13 čtvrtek Poznatky dne: Některé ceny jsou srovnatelné jako v Čechách. Vezmi si kšiltovku, když děláš na sluníčku. Po ránu mi Jeff řekl, že bude mít práci až po poledni na 5 až 6 hodin. Taky mi to mohl říct dřív. No nic, chvíli jsem byl na internetu a kontaktoval známé, ať mi poradí jak sehnat práci. Šel jsem do obchodu za rohem. Překvapilo mě, že jsem musel nechat batoh u pokladny v přihrádce. Ochranka tam hlídala, aby lidi nechodili s batohy a taškami dovnitř a také samotné batohy. Nakoupil jsem levné čínské polívky, corn flakes a něco dobrého na mls. Ve dvě odpoledne jsem začal škrábat fasádu baráku a bohužel to bylo na té straně, co svítilo sluníčko. Byl jsem brzo upečený. Po 2,5 hodinách jsem toho nechal a šel domů. Vyřídil jsem y. Přišla mi odpověď od Lotyšek Julie a Iriny, které bydlely v Albany. Volal jsem jim, ale nezvedaly to. Můj obývák, Albany Nakonec jsem se dovolal, alespoň jejich známé a nechal vzkaz. Večer jsem koukal na film Smrtonostná zbraň 4 v angličtině. Irina mi volala, abychom se domluvili. Komunikace byla dřená a po telefonu jsem měl ze své angličtiny ještě horší pocit než na živo. Každopádně jsme se domluvili na následující den, že se sejdeme pátek první výplata Budíček byl na šestou a od půl sedmé jsem už pracoval zase na fasádě domu. Jeff někam odjel. Postupně jsem se tím prokousával. Dokud jsem byl na zemi, tak to bylo dobré. Pak jsem vlezl na lešení, které bylo docela nestabilní, ale vypadalo, že nespadne. Šikovné bylo, že lešení mělo výškově nastavitelnou podestu a tak jsem si to mohl dát do jaké výšky jsem potřeboval a průběžně to měnit. Někdy v poledne začalo svítit slunce i na stinné straně fasády. Měl jsem si vzít kšiltovku! Na tom sluníčku se to stal trochu boj. V půl druhé přijel Jeff a ptal se, jestli mě to ještě baví. Tak jsem to zabalil. Školní areál, Albany Jeff mi přinesl peníze za práci! Po odečtení nájmu za dva týdny mi dal 155$ za týden práce. Šel jsem nakoupit do Hannafordu, což byl velký obchod s potravinami. Velký výběr, rozumné ceny a relativně blízko (dva kilometry). Zpátky jsem pospíchal, abych stihl setkání s Lotyškami. Vyrazil jsem k Albany High School, kde jsme měli sraz, ale nikde jsem je tam neviděl. Kroužil jsem okolo školního areálu, až jsem se zeptal kolemjdoucích, zdali tam je ještě něco, co souvisí s tou školou.

14 13 Kousek vedle byla studentská ubytovna, kde holky čekaly. Pokecali jsme a podělili se vzájemně o informace s života v USA. Asi po necelých dvou hodinách jsme se rozloučili sobota Tentokrát jsem si přispal a vstával až v osm hodin. Po snídani jsem vyrazil do KFC, kde jsem měl ještě z Čech dojednanou práci. Docela to byla dálka po Central Ave. Dorazil jsem tam v 9:30 a oni otvírali až za hodinu. Počkal jsem a pak dal řeč s vedoucím Willie, který říkal, že se domluví s Vicki, majitelkou několika restauraci KFC v Albany a ať ve dvě zavolám. Cestou zpátky jsem si nakoupil věci na pomazánku. Udělal jsem jí hrozně moc! Po druhé hodině jsem volal do KFC a pokecali jsme s tím, že dá mé číslo Vicki a že mi zavolá. Dolehla na mě únava a usnul jsem. Do večera jsem už nic moc neudělal. Policejní stanice, Albany Kostel, Albany neděle Poznatky dne: Milý lidi nemusí vždy chtít peníze můžou to být teplouši! Všichni mi chválí pořád mojí angličtinu buď jsou neupřímní, sedí si na uších nebo jsem holt dobrej. Po ranním nic nedělání a dopoledním brouzdání po internetu jsem volal do KFC. Willie mě odkázal na druhou restauraci KFC na Western Ave a tam mi řekli, ať se ozvu v úterý. Zatím to nespěchalo, ale snad z té práce nesejde. Šel jsem se mrknout do centra města, což bylo vzdálené asi tři kilometry. Byl jsem v New York State Museum a prohlídl jsem si Empire State Plaza, velké náměstí s fontánou, které obklopují mrakodrapy. Cestou zpátky jsem míjel chlápka, co mě zdravil. V prvním momentě jsem ho chtěl ignorovat, protože vypadal na nějakého somráka, co chce peníze. Po chvilce zaváhání mi však trochu připomněl barmana Duga, s kterým jsem se seznámil nedávno. Zastavil jsem se tedy a dal s ním do řeči. Spolu jsme se vydali podél Central Ave a povídali si. Byl trochu opilý a cestou se na mě tak střídavě věšel, což jsem zprvu přisuzoval jeho podnapilosti. Velmi rychle se ukázal můj omyl. Nejmenoval se Dug a navíc byl homosexuál. Začal mi dělat návrhy. Nejdřív jsem to bral sportovně a jen mu řekl, že to není moje parketa, ale nevadí mi pokecat. Viděl jsem to jako

15 14 příležitost procvičit si cestou domů angličtinu a pak se ho někde zbavit. Jenže bylo to docela těžké zbavit se ho. Furt něco navrhoval a slevoval z požadavků. Nechtěl jsem s ním přijít až k baráku, takže jsem se pokusil o úhybný manévr. Loučil jsem se s ním a že si zajdu na jídlo do Burger Kinga. On, že to je v pořádku a že půjde se mnou. Jedl jsem nějaký hamburger, povídali jsme si a pak jsem najednou ucítil jeho ruku na stehně. Už celkem zostra jsem mu řekl, že proti němu nic nemám, ale ať si dá pohov. Když se to opakovalo podruhé, tak jsem šel. On pořád za mnou a něco furt navrhoval. Nakonec jsem se ho zbavil na jedné křižovatce a skoro v poklusu jsem se mu ztrácel ve vedlejší uličce. Domů jsem pro jistotu šel oklikou a ohlížel se, zda jsem se ho opravdu zbavil. Tohohle týpka jsem už nikdy víc naštěstí neviděl. Přestože ten závěr nebyl úplně příjemný, tak jsem aspoň měl dobrý pocit z toho, že jsem byl schopen se s ním tak dlouho bavit a rozuměl mojí angličtině a stejně tak já jeho. Empire State Plaza, Albany pondělí výlet do Saratoga State Park Poznatky dne: Řízení s automatickou převodovkou je pohodička. Bacha na auta zprava, i když mají červenou! Golfový trávník je nádherný kobereček. Golf není úplně triviální hra. Na tento den byla zas práce. Tentokrát mi Jeff hodil klíčky od auta a že je čas začít jezdit. Cestou jsem si ujasnil některý speciální pravidla, například že odbočovat doprava se může i na červenou, ale jinak v pohodě. Automatická převodovka zjednodušovala řízení a člověk šlapal jen jak na autodromu. Jediná drobná záludnost byla, když člověk s autem někde stál, tak nesměl sundat nohu z brzdy. U automatické převodovky, když člověk nestojí na žádném pedálu, tak se auto začne samo rozjíždět. Samozřejmě pokud nezařadí neutrál, ale s automatickou převodovkou se moc neřadí. V jednu hrozně pražilo sluníčko, tak jsme práci zabalili. Cestou zpátky jsem zase řídil. Chvíli jsme doma vydechli a Jeff že jede hrát golf se známým. Nabídl mi, že můžu jet s ním, jestli chci i když nebudu hrát. Výlet jsem uvítal. Bylo to asi 25 mil od Albany. Cestou jsme viděli, jak jednu ženskou dělilo od velmi nepříjemné srážky jen velké štěstí i když ne zcela vlastní chybou. Byla to praktická ukázka nově získané znalosti o možnosti odbočovat doprava na červenou. Čekali jsme na křižovatce, kde každým směrem byly dva jízdní pruhy. Když jsme dostali zelenou, tak se auta rozjela. Ženská v pravém pruhu se rozjela o něco rychleji, než auto v levém pruhu, což jí přineslo nakonec štěstí. Zprava ke křižovatce přijelo auto a přestože vidělo, že se auta již rozjela, tak nechtěl brzdit a vjel těsně před ženskou v pravém pruhu. Ženská zpanikařila a místo aby

16 15 zabrzdila, tak strhla volant doleva. Tam naštěstí bylo volno, ale ženská nebyla schopná ukočírovat tu rychlou změnu směru. Střídavě kroutila volantem doleva a doprava až prosvištěla nejen vedlejší jízdní pruh, ale i oba pruhy v protisměru, kde naštěstí nic nejelo. Vylítla ze silnice na velkou travnatou plochu, kde ještě ujela dost desítek metrů a v hodinách skončila uprostřed trávníku. Auto, které před ní vjelo, bylo už dávno někde daleko před námi. My jsme se na následující křižovatce otočili a zajeli k té ženské. Pořád seděla v autě otřesena. Když jsme se jí ptali, jestli je se jí nic nestalo, tak říkala, že nic a pomalu vystoupila. Fyzicky se nestalo nic nejen jí, ale ani autu. Jen holt špatně rozdýchávala tu nezkrocenou jízdu napříč všemi pruhy, kde měla obrovskou kliku, že se s nikým nestřetla. Dojeli jsme do Saratoga State Park. Nádherné místo. Než začali hrát golf, tak jsem si párkrát šťouchnul a docela dobrý. Dostal mě ten trávník. To je nádherný kobereček. Oni šli hrát a dali jsme si sraz za tři hodiny v 20:30 u osmnácté jamky. Prohlížel jsem si park. Bazény, lavičky, tryskající prameny sladké i slané, krytá i nekrytá místa s grily, tenisové kurty, plno veverek a jiných zvířat. Moc pěkný, zvláště, že tam nebylo moc lidí. Pak jsme se sešli a Jeff mě pozval na pivo a jelo se domů. Nádhera. Vyšel měsíc, projížděli jsme osvětlenými městečky, chládek a pohoda. Po práci a chození jsem usnul jako špalek. Protikuřácká reklama Líbání kuřáka je jako lízání popelníku úterý Od půl osmé do dvou jsem pracoval. Vypadalo to, že bude zataženo a práce bude příjemnější, ale bohužel se vyjasnilo. Po práci jsem se poprvé tady pokusil něco vyprat. Pračku jsem zatím radši nezkoušel a pral jsem v ruce. Na druhé praní jsem již pračku vyzkoušel a šlo to bez problémů. Jeff zas dělal BBQ (barbeque), takže jsem měl kuřecí křidýlka s fazolemi v omáčce a k tomu něco grilovaného podobného dýni. Pračka ve sklepě středa Dopolední práce nepřinesla nic moc nového. Pozoroval jsem dění na ulici, lidi, děti, zvířata. Brzo budu znát všechny z ulice. Odpoledne jsem šel do KFC na 1573 Western Ave, přes šest kilometrů daleko, zeptat se na práci. Nevím, co byl za problém, ale řekli mi, ať se stavím v pátek po druhé hodině. Ještě, že jsem tu

17 16 práci nutně nepotřeboval a mohl jsem pracovat s Jeffem. Postupně jsem kličkoval mezi Western Ave a Washington Ave, zkoumal jsem co je zajímavého v okolí, až jsem došel domů. Zjistil jsem, že USA mají zase velký skandál, jelikož telekomunikační gigant Enron&Worldcom nadhodnocoval své akcie čtvrtek - koncert Poznatky dne: Když má pršet, tak se venkovní koncert přesune pod silnici (asi 6-ti proudý nájezd na most). Na koncertech je k vidění spousta pěkných holek. Úklid po koncertu je značně jednodušší, jelikož sociálnější lidé sami sbírají plechovky (vratné za 5 centů). Práce od půl osmé do dvou. Škrábání, škrábání,. Koncert pod mostem, Albany Silný déšť, Albany V downtown (centru města) měl být koncert, tak jsme vyrazili. Kvůli dešti se koncert přesunul pod nájezd na most. Skupinka lidí si rozbalila skládací sedačky a uvelebila se. Dost lidí si přitáhlo boxy na kolečkách vystlané polystyrenem s vlastním pivem, chlazeným ledem. Ti se ze sedaček zvedali jen pro jídlo. Sešla se tam spousta pěkných holek. Byl to příjemný koncert a kolem vládla uvolněná atmosféra. Během koncertu se mezi diváky proplétali sociálnější spoluobčané a jak se někde válela dopitá plechovka, tak ji sebrali. Po koncertě odjížděli s nákupními vozíky plnými plechovek a tlačili je do supermarketu, kde za každou plechovku dostali pět centů. Cestou zpátky domů jsme totálně promokli, než jsme došli k autu pátek - golf Poznatky dne: Na golfu je tolik problémů držení hole, postoj, síla úderu, koordinace pohybů, Tentokrát jsem už jen doškrabával zbytky fasády s Jeffem, takže práce na dvě hodiny. S předstihem jsem vyrazil do KFC, abych tam byl ve dvě. Byl tam manažer Kevin. Dal mi papíry na vyplnění, chvilku jsme pokecali a domluvili se, že začnu ve středu od 15h.

18 17 Cestou zpátky začala další bouřka. Chvíli jsem čekal pod mostem, ale pak jsem běžel domů. Chvíli pršelo jen trochu, ale po pár kilometrech, kdy jsem byl téměř doma, se spustil hustý déšť. Domů jsem doběhl totálně mokrý. Jeff mi zaplatil za 4 dny práce 216$ a snížil mi nájem na 240$ měsíčně. To potěšilo. Jeli jsme s Jeffem trénovat golf na Capital Hills at Albany. Nejdříve jsem zkoušel malé šťouchy, pak větší a nakonec dlouhé odpaly. Ty mi šly nejhůř. Lidé si tam za poplatek vzali košík plný golfových míčků a odpalovali je do dálky. Mně stačilo zkraje sebrat pár špatně Zkouším hrát golf odpálených míčků a na nich zkoušet odpaly. Ze začátku jsem se vůbec nemohl trefit, takže mi ty míčky celkem vydržely. Po dvou hodinách jsme to zabalili a jeli domů sobota nová spolubydlící Dopoledne jsem rozmýšlel, kam vyrazím odpoledne, ale od půl dvanácté se vyskytl akutní úklid v jednom domě přes ulici, takže jsem nakonec pracoval. Dělali jsme do půl páté. Pak jsme viděli cedule na sobotní výprodeje věcí před domy, tak Jeff něco koupil. Člověk to znal jen z televize. Lidé prostě vystrčí všechno možné před dům na trávník nebo jen otevřou garáž a jiní lidé okukují jejich věci a případně si je koupí. Jeli jsme pro novou postel a cestou jsem si koupil výbornou zmrzlinu. Když jsme se vrátili domů, Lotyšky již čekaly před domem. Pokecali jsme a pak Julia a Irina odešly a zůstala tam jen Viki, kterou jsme viděli poprvé. Původnímu spolubydlícímu začaly prázdniny, takže odjel. Lotyšky sháněly ubytování pro svoji kámošku, která přijela později, tak jsem jí to dojednal. Udělali jsme na přivítanou nového člena domácnosti BBQ, skočil jsem pro pivka (zase chtěli po mě vidět ID, asi vypadám mladě) a do půlnoci jsme kecali. Lotyška Viki, nová spolubydlící Mezi tím mi volaly holky, Hanka a Pavla, které přijely do Albany. Bohužel se nejdřív nedovolaly a tak se ubytovaly v Ramada Inn, za ukrutnou cenu 40$ na osobu. Domluvili jsme se, že je druhý den v deset vyzvednu v hotelu a postarám se o ně, aby tam nemusely platit za další noc.

19 neděle příjezd Hanky a Pavly Poznatky dne: Řaď se do správného jízdního pruhu! (první dopravní přestupek nepotrestaný) Buď ostražitější, když nemáš navigátora. Jeff mi ochotně nabídl auto, ať můžu holky vyzvednout. Jel jsem poprvé sám autem. Do centra byla cesta přímočará. Pak jsem se na jedné křižovatce zařadil do pruhu, který jel rovně a já potřeboval doleva, kde však stála řada aut a nešlo se zařadit. O to hůř, že rovně byla zelená a doleva červená. Představa, že minu tuhle odbočku a pak budu někde, neznámo kde bloudit, mě děsila. Pomalu jsem vjel do křižovatky a když jsem viděl, že nic nejede v protisměru, tak jsem to rychle stočil doleva. Dojel jsem k hotelu a šel k holkám na pokoj. Docela pěkný a prostorný pokoj, ale za tu cenu! Zpátky ke mně jsme dojeli bez Ulice Benson, ve které jsem bydlel problémů. Složili si tam zavazadla a později jsem holky vezl na schůzku kvůli ubytování. Prokecali jsme celý den. Na večer jsme se šli podívat ještě na jeden pokoj. Nakonec snad budou mít z čeho vybírat, ale prozatím si ustlaly u nás v obýváku pondělí příjezd Vítka, Pavlíny a Slováků Poznatky dne: Po jedenácti hodinách práce a dvou plechovkách piva by člověk neměl řídit. Čtvrť Schenectady je asi fakt problémová oblast na rozumné bydlení. Tentokrát nás s Jeffem čekalo malování v apartmánu. Byl to dlouhý den a 11h práce. Po dobré práci jsme si doma dali pivko a relaxovali. Když zazvonil telefon, tak se ozvali dva Slováci. Prý na autobusáku potkali mého bratrance Vítka a dal jim na mě číslo, kdyby měli problémy. Nemají prý kde přespat. Tak jsem jim řekl, kde bydlím a ať dorazí. O něco později volal bratranec Vítek s Pavlínou, že jim nevyšlo ubytování a jestli bych je nemohl vyzvednout ve čtvrti Schenectady. Ubytování měli domluvené jen kousek od místa, kde ho původně měly domluvené holky a oběma to nevyšlo. Ptal jsem se Jeffa, zda by mu nevadili dva nocležníci navíc a jestli je můžu zajet vyzvednout. Říkal, že není problém. Nad ničím víc jsem nepřemýšlel a jel jsem pro ně. Hanka se přidala, že pojede se mnou a bude mi dělat společnost. Když jsem vycouvával od garáže, tak jsem se koukal doleva i doprava, ale nepodíval jsem se přímo za sebe. Lehce jsem nacouval do zaparkovaného auta. Zkontroloval jsem to a sousedovo auto nebylo vůbec poškozené. Jeffovo auto mělo jen malinko modrého laku z druhého auta na nárazníku. Jel jsem dál. Byla noc, skoro žádný provoz a po dlouhém pracovním dnu jsem byl unavený. Bylo dobře, že mi Hanka dělala společnost a tak to ubíhalo lépe. Naložili jsme Vítka s Pavlínou a dovezli ke mně. Až když jsme byli zpátky, tak jsem si uvědomil, že jsem byl nejen unaven, ale měl jsem dvě piva před tím, než jsme vyjeli. Každopádně naštěstí krom drobné chybky při vycouvávání se nic nestalo a policajty jsme nepotkali.

20 19 Krom standardních třech obyvatel Jeff, Viki a já, přibylo dalších nečekaných šest nocležníků, kteří se všichni naskládali v obyváku na podlahu. Zalehli jsme po půlnoci úterý všichni si našli ubytování Nejdříve jsme ráno museli umýt fasádu jednoho domu, abychom ji mohli nějaký další den natřít. Potom jsme jeli do čtvrtě Delmar malovat apartmán. Dohromady devět hodin práce. Noclehárna pro šest v obýváku Američanka, Hanka, Pavla, Viki, Juraj, já, Pavlína a Vítek za naším domem Doma bylo jak ve včelím úlu. Po návratu z práce jsme pokecali, co kde se nového stalo a především se podařilo vyřešit bydlení všech. Vítek s Pavlínou a oběma Slováky našli ubytování s tím, že se budou stěhovat následující den. Na návštěvu přišly Hanka a Pavla se svou spolubydlící Američankou, ke které se ráno odstěhovaly z našeho obýváku. Po dlouhém nákupu v Hannafordu se rozjela párty. Pilo se pivo a becherovka, co přivezl Vítek. Jeff byl docela hotovej a přebral středa vstupní školení v KFC Když jsem ráno vstal, Jeff byl pryč. Později jsem zjistil, že odešel kolem šesté a zapomněl mi říct, že ten den práce není. Různě jsme se potkávali s ostatními a kecali. Šli jsme si také koupit měsíční jízdenku na autobus (42$). Přeci jen ty kilometrové procházky po městě byly únavné a pokud jsem měl častěji jezdit do KFC, tak už nemožné. Vyrazil jsem do KFC. Po vyplnění pár detailů jsem četl asi 8 stránek textu o bezpečnosti, sexuálním obtěžování a tak. Následovalo dvou a půl hodinové propagační výukové video. Pak mi řekli, ať jdu domů, že mi zavolají v sobotu. Večer se odstěhovali zbylí vetřelci a už jsme tam bydleli zas jen ve třech. Stavily se na návštěvu Hanka a Pavla. Jeff zajel s námi do půjčovny a půjčil film 15 minut, v kterém hraje vedle Roberta de Niro také Karel Roden. Bylo to příjemné vidět českého herce. Pak jsme koukli na ještě jeden film a kole třetí ráno šly holky k sobě domů a my zalehli.

21 čtvrtek den nezávislosti Poznatky dne: Independence day den nezávislosti: Slaví se ve velkém, ale je to jen státní svátek. Úspěch ve sportu by se určitě slavil bouřlivěji jako všude. Po deváté jsem vstal. Stavil se Vítek s Pavlínou a vyrazili jsme směrem k letišti (kde jsou nějaký hotely) zeptat se na práci. Trocha bloudění, ale nakonec jsme dorazili tam, kam jsme chtěli. Bohužel tím, že amíci mají svátek Independence day (den nezávislosti), tak nikde nikdo nebyl. Zbytek dne se nějak profláknul, páč furt byl u mě někdo na návštěvě. Večer se vyrazilo do downtown na ohňostroj. Na Empire State Plaza bylo docela dost lidí. Ohňostroj byl docela dlouhý, až možná trochu rozvleklý. Na závěr byla malá ohňostrojová americká vlajka, která byla trochu směšná v porovnání k velkému nápisu Price choper, což byl sponzor ohňostroje pátek na tenise Poznatky dne: Na tenisové kurty se dá chodit zadarmo. Po dlouhém spánku do devíti jsem jen tak si lebedil. Brouzdal jsem na internetu. Po obědě jsem si řekl, že nemůžu být furt na internetu, tak jsme šli s Viktorií, lotyšskou spolubydlící, hrát tenis. Raketu jsem si půjčil od jednoho Lotyše a kurty byly zadarmo, takže mě to vyšlo levně. Po asi třech hodinách jsme to zabalili. K večeru jsem zašel do obchodu a koupil mimo jiné 24 menších nanuků za 1,99$ sobota Počítač s internetem ve sklepě Ráno jsem vyspával. Zvažovali jsme koupi auta a tak jsme šli za holkami a vyrazili hledat auto na půjčení nebo prodej. Nic moc jsme nenašli. Ono to mělo celkově víc problémů, jako třeba, že bych si pak musel nechat udělat americký řidičák kvůli levnějšímu pojištění. Ten černý Petr by padl na mě, jelikož jsem měl v plánu odjíždět jako poslední z USA. Jinak řidičák by stál 20$, registrace auta 50$, auto by se dalo koupit snad tak kolem 800$ a ještě něco by stálo pojištění, těžko říct kolik. Další program byl najít nějaký výprodej, holky něco potřebovaly, ale prochodili jsme město a nic nenašli. Odpoledne jsem jel do KFC, kde jsem si konečně domluvil práci. Mrknul jsem do Crossgates Mall, kde jsem se díval zas na foťák a baterku do hodinek, ale ani jedno jsem nekoupil.

22 neděle Saratoga Spa State Park Poznatky dne: V Americe se jako plavky nosí kraťasy a ne jako u nás. Po pomalém startu ráno jsme přeci jen vyrazili na výlet do Saratoga Spa State Park. Jeff, Viktorie, Vítek a Pavlína. Od Victory pool jsme šli k Peerless pool complex a cestou se kochali gejzíry a parkem kolem. S Viktorií jsme šli do bazénu (vstup 3$), ráchali jsme se tam a vozili na tobogánu jako děti. Jeff šel hrát golf a Vítek a Pavlína neměli plavky. Bylo to příjemné si zablbnout ve vodě. Ve čtyři odpoledne jsme odešli a jeli domů. Viki u gejzíru v Saratoga Spa State Parku Vítek, Pavlína a já na parkovišti K večeru jsme dokoukali jeden film. Od následujícího dne mělo již vícero lidí práci, takže naše vzájemné návštěvy již nebudou tak časté pondělí Po ranních nejasnostech, kdy to vypadalo, že nebude práce, se přeci jen na odpoledne práce našla. Zase jsme vyklízeli bordel z baráku naproti. Po páté odpoledne po práci jsme zašli s Jeffem do baru. Pěkný bar, pěkná barmanka. Dali jsme pivko, já dvě a k tomu kuřata v něčem speciálním zabalená, což bylo docela kořeněný. Ty tři piva stály 10,5$ a kotel kuřátek jen 5,50$. V Americe se holt žere a nechlastá. Jelikož konečně přišlo na moji adresu SSN holkám i Víťovi, tak se pro to večer stavili úterý první směna v KFC Poznatky dne: Práce v KFC je docela banální. Skutečná práce se dost liší od instruktážních videí. Nebyl jsem schopen sníst svačinu za půl hodiny (špatná volba moc kuřat, málo něčeho lehčího).

23 22 Po ranním nic nedělání jsem se šel podívat na poštu, zda tam mají pohledy. Neměli. Proflákal jsem se do třetí odpoledne a pak byl čas jít do práce do KFC. Od čtyř jsem nastoupil do nové práce a řešil počáteční problémy v podobě uniformy a seznámení s Vicki Carroll, majitelkou několika restaurací KFC. Po té mě začal proškolovat Lotyš Yurij, který bydlel s ostatními mými lotyšskými kamarády. Práce poměrně jednoduchá a nenáročná. Poslední skoro tři hodiny jsem jen umýval nádobí. O půlnoci jsme skončili a manažer Kevin nás rozvozil domů. Noční KFC Doma jsem krátce pokecal s Viki, jelikož taky akorát přišla z práce a pak hurá spát středa Poznatky dne: Obchody 1$ jsou super vše za 1$ a zajímavé věci. Dopoledne jsem si dal za cíl rozchodit hodinky. Po chvilce shánění jsem v 1$ obchodě koupil sadů šroubováčků. Hodinky jsem rozebral a podle toho šel koupit baterku. Po čase jsem ji sehnal, ale když jsem ji dal do hodinek, tak se nic moc nedělo a spíš to vypadalo, že zkolabovaly. Asi si budu muset koupit nové. Kuchyň v KFC moje pracoviště Odpoledne jsem šel zas na čtvrtou do práce do KFC. Nic mimořádného se během té jednoduché práce nestalo. Obalování kuřat, jejich smažení a mytí nádobí se stalo rychle rutinou čtvrtek Ráno jsem od devíti natíral fasádu domu. Jen tak tak jsme kolem druhé odpoledne dodělali jednu část domu a rychle jsem pádil domů se převlíknout a vyrazit zas do KFC na čtvrtou pátek Stejně jako předchozí den jsme od devíti do dvou natírali fasádu a pak jsem spěchal domů a do KFC. Skoro když už jsem byl na zastávce autobusu, tak jsem zjistil, že nemám lítačku. Běžel

24 23 jsem rychle zpátky domů. Zastávka byla docela kus od domu, asi 700 metrů a přeci jen jsem byl po předchozích dnech unavený, takže mi tuhly svaly. Ani jsem tomu nevěřil, ale stihl jsem být v práci v čas. V KFC standard. Trochu větší fofr, takže jsme skončili o pár minut později a ujel nám autobus. Vrátili jsme se do KFC a manažer Eric nás rozvezl domů. Bohužel jsem přišel o akci doma, ale zas tak mě to nemrzelo. Stejně se jedly kuřata a těch jsem si přinesl z práce hromadu sobota Poznatky dne: Dobrý manažer je základ! I v jednom na kuchyni se dá uklidit vše včas, když se to dobře zařídí. Po dlouhém spánku jsem jen tak lenošil. Odpoledne jsem jel zas do KFC. Tentokrát jsem tam byl sám v kuchyni celých 7 hodin. Nicméně zvládlo se to v pohodě hlavně díly Ericovi, manažerovi KFC a skončili jsme s úklidem dokonce o půl hodiny dřív. Jelikož jel taky hned domů, tak mě svezl. Eric byl fakt dobrej maník a to nejen svou vizáží. Domů jsem donesl tři igelitky kuřat a přežíral jsem se. Prostor za kasou, KFC Já v kuchyni, KFC neděle Den volna! Ranní nic nedělání a relaxování pomalu přešlo v odpolední nic nedělání. Na oběd jsem pozval holky na kuřata, abych se toho zbavil. Pak přišel Vítek a Pavlína, tak jsem jim vrazil taky nějaký kuřata. Pak jsme vyrazili hledat bazén, ať si zaplaveme. Nenašli jsme ho. Holky si jely koupit kolečkové brusle a já šel domů. Slováci přišli na návštěvu, tak jsem jim vrazil nějaký kuřata. Další den jsem měl volno a plánoval jsem se jít někam mrknout pondělí Corning Tower Ráno jsem si přispal. Vyrazil jsem do downtown - centra. Začal jsem si prohlížet podzemní svět pod Empire State Plaza. Vyjel jsem rychlovýtahem do 42. patra Corning Tower, nejvyšší budovy Albany, kde je vyhlídková terasa. Prohlídl jsem si Egg budova ve tvaru vajíčka, kde je koncertní sál. Pak jsem se jel podívat na bazén ve Westland Hills park. Bohužel byl dětský. Cestou zpátky jsem v autobusu potkal 4 Slováky. Chvíli jsme pokecali a pak jsem vystupoval. Stavil jsem se ve West

25 24 Street, kde byla jen Pavlína. Pokecali jsme a pak přišel Vítek. Zašli jsme ke mně domů, protože chtěli na internet a pak do McDonalds na mléčný koktejl. Ze 42. patra Corning Tower: centrum a řeka Hudson, Empire State Plaza, dopravní uzel úterý založení účtu v bance Ráno jsem nečekaně šel pracovat s Jeffem. Po poledni jsem odešel z práce, jelikož jsem chtěl jít do banky založit si účet. Vyzvedl jsem Viki doma a vyrazili jsme. Založili jsme si účty. Byli jsme velice mile překvapeni, protože jsme nic neplatili za založení účtu, ale ani do budoucna nás nečekaly poplatky za vedení účtu, výpisy nebo výběry z bankomatu. Jako bonus jsem navíc dostal malé rádio s budíkem. Pivní koutek Můj šek z banky Šel jsem do KFC. Nejdřív mi ujel autobus a pak jsem zjistil, že jsem měl pracovat v neděli. Holt každý týden jsou prý směny jinak. Z práce jsem přišel zase o půlnoci. Viki dorazila chvíli po mě i s Lotyšskými a Ruskými přáteli a tak se začalo slavit její narozeniny. Bylo roztomilé, že oni na mě občas mluvili rusky, já jim odpovídal anglicky a plynule jsme debatili. Slavilo se až do pěti rána.

26 středa koncert Poznatky dne: Ruský pivo je fakt síla! (8% alkoholu) Zkoušel jsem jít sám skrz Washington park ve 23h (cestou z koncertu), zda to je nebezpečný. Trocha strachu, ale dá se to. Ráno jsem si přispal. Rozmýšlel jsem, co budu dělat. Když mi Jeff řekl, že má pro mě práci, tak bylo o program postaráno. Pracovali jsme jen čtyři hodiny do čtyř odpoledne, ale taky dobrý. Koncert na Empire State Plaza, Albany V pět jsme vyrazili s Vítkem a Pavlínou do města na koncert na Empire State Plaza, kde bylo dost narváno. Koncert se mi hodně líbil, i když publikum nevytvářelo moc dobrou atmosféru. Spousta dětí a starších lidí, žádné velké zaujetí pro hudbu. Když koncert skončil, někdy před jedenáctou, tak jsem se vydal sám domů. Dříve jsme se bavili o Washington parku a někdo říkal, že to tam je v noci nebezpečný. Měl jsem to cestou, tak jsem si řekl, že to vezmu skrz něj a zjistím, jak to tam v noci vypadá. Park je to vcelku přehledný, bez křovisek a podobně, ale udržoval jsem se v ostražitosti. V jeden moment jsem viděl nějakou podivnou postavu jít proti mně, tak jsem se mu obloukem vyhnul. Nic zásadního nebezpečného jsem neviděl, ale je pravda, že je asi větší jistota jít okolo ulicemi než přímo skrz. Cestou domů jsem potkal Jeffa a Hanku s Pavlou. Holky se stavily u nás, kecali jsme a pili pivo. Přišli Lotyši, a tak se to zas trochu víc rozjelo. Ve dvě ráno jsem doprovodil holky domů. S Lotyši jsme ještě pokračovali do čtyř ráno čtvrtek Ráno byl budíček po 8h. Vyrazili jsme zase upravovat zeleň před apartmány. Po práci, kterou jsme skončili po jedné odpoledne, jsme jeli do restaurace Taco Pronto, kde pracovaly Hanka a Pavla. Chvíli jsme žertovali, najedli se a jeli domů. Hurá zase do KFC. Směny se znovu nějak proházely a neměl jsem tam být, ale nakonec jsem pracoval. Takže jsem přišel o koncert, který byl ten večer v centru.