Tajemství Templářů

Transkript

1 Tajemství Templářů Templáři byli mezinárodní silou, zbudovanou na obranu křesťanských představ o řádu světa. Jejich zánik nastal v okamžiku, kdy společné usilování o štěstí v rámci křesťanstva muselo ustoupit zájmům národních států. Je ale skutečnost tak přímočará, jak se nám oficiální historie snaží namluvit? Jsou síly, které za tímto řádem stály, pouze výmyslem badatelů s bujnou fantazií? Mystérium, které obklopuje okolnosti vzniku řádu, doprovází staletími jeho působení a taktéž okolnosti jeho zániku, je možná tajemné, nicméně poznatelné. Toto mystérium budeme odhalovat krok za krokem, jak si časová kontinuita řádu razila cestu evropskou historií. Kořeny vzniku řádu Templářů sahají hluboko do historie lidstva. Jsou uzlíkem na zlaté niti Linie grálu plánu Zářících která vede lidstvo cestičkami vývoje po celou dobu jeho existence v pasti temnot Anuova systému Hierarchie. Tuto Linii grálu budeme sledovat v různých událostech, někdy budeme muset jít i zpět proti proudu času, neboť ona určuje důležitost historických mezníků a svou září nám ukazuje Pravdu na pozadí Fikce. Jak uvádí Louis Charpentier v knize Mystérium Templářů, přípravy vzniku tohoto řádu mnichů-rytířů se dají vystopovat do období okolo roku 500 n.l. do Sobiacu a Monte Cassina. Než barbaři zničili Řím, přinesli židé z východu Zjevení. Svatý Pavel viděl spravedlnost v tom, že Řím pomohl svým bohatstvím židovskému národu a ten na oplátku věnoval Zjevení Krista. Roku 480 n.l. se narodil Benedikt z Nursie člověk výjímečných kvalit. Byl Sabiňan. Stal se poustevníkem a vytvořil komunitu řeholníků, postavenou podle tzv. Řehole magistra, která vycházela z řehole sekty Essejců. Mniši v klášteře sv.benedikta byli soběstační vykonávali devatero řemesel. Takto Benedikt z Nursie započal dílo, které se stalo základem celé křesťanské civilizace. Systematicky shromažďoval klasické rukopisy a tím založil učenou tradici Benediktýnů, která nikdy nebyla přerušena. Jeho kláštery byly středisky učenců. Ani on, ani jeho nástupci, se neomezovali pouze na záchranu rukopisů. V klášterech se uchovávala i umělecká díla (tyto sbírky byly zničeny v 16. století). Poprvé byl klášter v Monte Cassinu zničen barbary, podruhé při zemětřesení roku 1341 a potřetí při bombardování roku Benediktýni zprostředkovali Evropě ještě před islámem znalost Platona, Aristotela, Pythagora a helénských básníků. Mniši přejali od posledních římských řemeslníků principy stavitelství a z nich vytvořili románský sloh. Podle tradice také přepracovali inkantační hudbu a benediktýnský papež Řehoř ji pak podle sebe nazval Gregoriánský chorál. Pro Voltaira byla gotika barbarská a románský sloh ještě více proto se za francouzské revoluce s kláštery v Cluny a Jumieges nakládalo jako s lomy na kámen. Teprve nyní víme, že tyto památky byly postaveny a koncipovány podle vědeckých dat, jež vycházela z prastarých učení, která využíval Euklides i

2 Pythagoras. Takto mnichové sv. Benedikta předávali dále iniciaci do řemeslných dovedností. Řemeslníci, umělci a mistři byli laickými bratry Benediktýnů a tím pod jejich ochranou, dokud jejich bezpečí a nezávislost nezačal chránit řád Templářů, který byl sám pod ochranou cisteriáckých papežů do té doby, než si vybudovali úctu a respekt. To vše bylo součástí rozsáhlého plánu na vzestup civilizace křesťanské Evropy. Iniciátorem tohoto civilizačního díla byl právě svatý Benedikt z Nursie. Po celé období osmi set let řídila svět jak říkají historici přesná, jistá a vědoucí síla. Sv.Benedikt zemřel roku 547 sedm let po narození svatého Kolumbana. Benedikt uchoval pro křesťanský svět pokladnici klasického vědění, Kolumban zase moudrost keltskou. Oba, jako mnozí jiní, patřili k rodové Linii grálu linii, která je pod ochranou Zářících a prostřednictvím vtělených Mistrů zajišťovala vždy pokrok a evoluci lidstva. Svatý Kolumban (Columba) byl křesťan z Irska. Byl to druid a druidy byl vychován. Byly to tyto tři vlivy, které daly tvář evropské civilizaci a otiskly do srdcí věřících pravdivost víry, a to i v dobách, kdy oficiální církev tvář ztratila. Kristovo Zjevení přinesli židé do Říma Řecko-římská vzdělanost zaštítili Benediktýni Keltsko-druidská tradice sv.columba a sv.řehoř Kristovo Zjevení s sebou přináší ohromný podíl hebrejské tradice, která později pobledla křesťanskou asimilací. Řecká tradice naopak sílila, zejména pod vlivem islámských škol z Cordóby a Toleda. Keltská tradice vrůstala do ostatních ze všech stran. Lid kameníků znovu objevil magii kamene svých předků. Řehoř I., který tuto syntézu započal, byl příliš inteligentní na to, aby nepoznal, že mezi druidismem a benediktýnským křesťanstvím je jen formální rozdíl. Stačilo položit je vedle sebe, přizpůsobit formu a duch mohl být zachován. Jeho význam pro rozvoj středověké civilizace je obrovský. Gregoriánský chorál je kódovaný datový tok, se kterým rezonuje lidský energetický systém působí na člověka hlubokým kouzlem. Své civilizátory učené mnichy ze školy svatého Benedikta vyslal do celé Galie. Ti se zde usadili na druidských posvátných místech jako misionáři, aby zcivilizovali vládce, obrátili na svou víru duchovenstvo a vzdělali lid. Úkoly klášterů byly všude stejné obdělat pole, stavět, vyučovat. V průběhu dějin je možno vysledovat pohyb Mozku řádu vždy se stěhoval mimo dosah královské moci. Na popud papeže Řehoře I. se Mozek přestěhoval z Latranu do Fleury-sur-Loire. Při požáru opatství Fleury se mnichům podařilo zachránit vzácné rukopisy, jenž ve své době představovaly nejúplnější antický literární poklad. Mozek se pravděpodobně přemístil do Saint-Seine, odkud mniši v čele s opatem Witizzou prchali před

3 Karlovci do Aniane u Montpelieru, kde Witizza přijal jméno Benedikt stal se sv. Benediktem z Aniane. Zde byly definitivně sjednoceny řády sv. Benedikta a sv. Columba pod společnou řeholi. Po několikerém dalším stěhování se Mozek usadil v Cluny na pozemku, který řádu daroval Karel III. Burgundský. Zde zůstal až do křížových výprav. Založením kláštera v Cluny začátkem 10. stol. úsilí Benediktýnů vyvrcholilo. Staré tradiční poznatky byly již shromážděny, vše nevyhovující přebráno. Z hebrejských posvátných spisů zůstaly Knihy Mojžíšovy, David, Šalamoun ostatní židovské spisy sloužily spíš jen jako výchovná podobenství. Evangelia se na Západě prosazovala dost obtížně, byly tu rozšířeny především spisy sv. Pavla a učenci se drželi hlavně sv. Jana. Řeckou část sebral sv. Benedikt a pak byla doplněna o islámská vydání a glosy. Obsahuje především Pythagora a Platona. Laikům přístupnější Aristoteles získal určité postavení teprve ve 13. stol. Keltské ideje, mezi lidem stále latentně přítomné, zpět na kontinent dovezli druidové Pelagius, Patrik, Kolumban a později Malachi. Dolmen se změnil v katedrálu a černá panna v Pannu Marii. Křesťanská tradice byla zformována, základy křesťanské civilizace na Západě položeny je možné začít stavět. Roku 910 přijel z Gigny na lesní pozemek v Cluny opat Bernon s dvanácti mnichy a s celým depozitářem tradic. Založil klášter, který byl po dvě stě let obdobou kláštera v Monte Cassinu katedrou věd pro všechny, kteří toužili proniknout do mnišských tradic a zároveň střediskem, jehož vliv na křesťanstvo byl obrovský. Roku 932 nařídil papež Jan XI. bulou druhému opatu Odonovi plnou nezávislost na každém králi, biskupovi či hraběti a roku 939 jiná bula určila, že Cluny se podřizuje Svaté stolici s dodatkem At tuendum non ad Dominandum nikdo, ani sám papež, nesmí zasahovat do záležitostí kláštera. Privilegia řádu byla ještě dále upřesněna roku 999 a Všechna tato privilegia pocházela od papežů-benediktýnů, kteří byli tehdy obzvláště početní a podporovaní vévody Burgundskými a hrabaty Maconskými. Později byla tatáž privilegia udělena řádu Templářů i mnišskému řádu Cisteriáků, který převzal od Benediktýnů ducha evoluce civilizace. Vliv učení a činností Cluny po celém křesťanském světě byl obrovský. Celkem třináct set klášterů přijalo novou clunyjskou řeholi, dílo opata Odona. Řádoví mniši se věnují správě, studiu, četbě, kaligrafii, iluminacím, architektuře, sochařství a malířství. Vlastní zemědělská činnost přešla do rukou laiků. Podobně později fungovala templářská komturství. V klášteře se vyučovalo řemeslům a řemeslníci pak zakládali řemeslnické cechy. V Cluny se poprvé objevil princip harmonické architektury. Takto během sta let vystavěli řemeslníci vzešlí z Cluny téměř všechny sakrální románské stavby v Evropě. Románský sloh ale již nevyhovoval, bylo potřeba jiného prvku než principu harmonické architektury, bylo potřeba poznat hermetické zákony Šalamounova chrámu. Plán pokračuje. Benediktýn Pierre de Molesmes zakládá klášter v Citeaux. Odon de Lagery, bývalý převor z Cluny, se roku 1096 stane papežem Urbanem II. a vyhlásí křížovou výpravu Archa leží v Jeruzalémě a půda pro budoucí Templáře je

4 připravena. V Arše je skryt Zákon. Rozkaz zněl: Osvobodit svatá místa! a Je to vůle boží!. Cestu k tomuto rozkazu započal již benediktýnský papež Silvestr II. roku Téměř sto let byly strategicky čištěny cesty na Východ a zpracovávána šlechta. Na tomto místě se na chvíli zastavíme a posuneme se po zlaté niti Linie grálu hlouběji do historie. Historici se domnívají, že myšlenka založení řádu Templářů napadla Huga de Payense během jeho účasti v I. křížové výpravě - že při dobývání Jeruzaléma v letech narazil na nějakou důležitou stopu, což pak vedlo k vykopávkám pod Šalamounovými chlévy a k založení řádu. Jedině Louis Charpentier pochopil širší souvislosti a dokázal vidět duchovní podtext těchto událostí a jejich propojení s Benediktýny. Tyto souvislosti jsou samozřejmě ještě širší, hlubší a bohužel dost dobře zamaskovány. Je potřeba si uvědomit, že všichni, nebo téměř všichni aktéři událostí, které předcházeli dobytí Jeruzaléma a založení řádu Templářů, byli buď duchovně, nebo i pokrevně propojeni. Svůj původ odvozovali od dynastie Merovejců, která pro oficiální historii, hlavně pro tu církevní, vymřela před několika stoletími. Jak víme z bádání sira Laurence Gardnera, který čerpá z privátních zdrojů informací, nepřístupných historikům (neboť on je Chevalier de Sain-Germain Ataché Royal Dragon Court and Order, který byl založen v Egyptě 2170 př.n.l. jako institut faraona, novodobě přeměněn na Královskou akademii), Merovejská dynastie zahrnuje Ježíše a Máří Magdalénu. To ale není začátek tato dynastie má kořeny v dávném starověku a ti co si myslí, že má původ atlantský, mají pravdu je to Linie grálu, nositelka duchovní pravdy a ochránkyně Tajemství života. Nikdo netvrdí, že příslušníci této Linie grálu ať duchovní či pokrevní vždy dokonale vedli lidstvo. Ano, cestu Linie provázely války, dobývání, smrt nevinných a jiné podobné události, ze kterých Zářící bolí hlava dodnes. Světlem na této dlouhé cestě evoluce byli osobnosti vtělených Mistrů, kteří vždy přinášeli do Linie grálu osvícení a čistou energii. Mistrů ale není tolik, kolik lidí je pro udržení Linie potřeba a lidský jedinec se chová tak jak se chová, i když jeho pohnutky jsou ve prospěch celku. Navíc, Linie grálu je v první řadě nositelkou Sangrealu pradávných znalostí lidstva, pečlivě uchovávaných pro příznivé doby, kdy je potřeba padlé lidstvo pozdvihnout. Mystérium spojené s Linií grálu je uloženo také hluboko v naší genetické mysli téměř všechny národy světa ji mají uloženou ve své mytologii a posvátných spisech. Členové pokrevní Linie grálu stáli od pradávna na nejvyšších duchovních, společenských a mocenských postech, a protože kopírovali linie mocenských elit Anuova systému, bývají s nimi házeni do jednoho pytle. Tito jedinci vždy stáli za zlomovými změnami ve vývoji civilizace lidstva. K tomu vždy využívali výhodu znalosti pradávných vědeckých poznatků, které k budoucímu údivu vědců nejsou pouze na bázi exaktního materialistického dogmatu, ale i na esoterní magii (je to sub-kvantová energie světla a zvuku). Takže to byli oni strážci tohoto mystického Sangrealu, kdo několik století po Kristu začal jednat uvnitř řádu Benediktýnů a postupně připravil půdu pro vzestup evropské civilizace. Zde je potřeba si uvědomit, že veškeré informace a

5 povědomost o důležitých věcech spojených s Linií grálu, nebyly obecně známy každému, kdo se k této Linii počítal. Vědomosti byly od pradávna předávány prostřednictvím tajných mystérií zasvěcovací iniciací. Tato tajemství byla střežena a takto se realizovalo plnění plánu, který byl vždy nad horizontem žijící generace. Proto existovaly duchovní skupiny, jejichž vůdci si předávali štafetu. Tyto skupiny se v různých dobách různě jmenovaly, ale idea zůstávala. Tato precizně promyšlená činnost, realizovaná po tisíce let, dovádí badatele na poli historie k šílenství. Vrátíme se tedy zpět k událostem 11. století. Okolo roku 1070 dorazila do oblasti Ardenského lesa (patřil k panství rodu de Bouillon) skupina mnichů z Kalábrie v jižní Itálii. Vedl je muž jménem Ursus, který byl vysokým zasvěcencem tajemství Sangrealu. Mnichů se ujala Matylda Toskánská, vévodkyně Lotrinská významná členka Merovejské dynastie. Tato žena byla tetou a pěstounkou Godefroie de Bouillon. Darovala mnichům pozemek nedaleko Stenay, kde byl zavražděn Merovejec Dagobert II. Mniši zde vybudovali opatství, kde se zdržovali do roku 1108, kdy se přesunuli do opatství Sionského řádu ve Svaté zemi. Opatství ve Stenay se roku 1131 stalo jedním z prvních opatství Bernardových Cisteriáků. Ke kalabrijským mnichům patřil muž jménem Petr Poustevník, který je považován za učitele Godefroie de Bouillon a roku 1095 pomohl svými kázáními papeži Urbanovi II. propagovat nutnost křížových výprav do Svaté země. Sám potom vedl kontroverzní skupinu lůzy, která se mu vymkla z ruky a způsobila spoustu neštěstí na cestě do Jeruzaléma, kam ovšem nikdy nedorazila. Spolu s příchodem kalabrijských mnichů se datuje vznik Školy kabaly a esoteriky na dvoře pánů de Champagne, která pravděpodobně vznikla z jejich podnětu. Roku 1090 založil Godefroi de Bouillon Sionský řád. Sídlem řádu se stalo po dobytí Jeruzaléma opatství Notre Dame du Mount de Sion, které Godefroi nechal postavit na hoře Sion na troskách byzantské baziliky ze 4.stol., která se jmenovala Matka všech církví. Tento řád dostal později svou ozbrojenou složku Řád rytířů Božího hrobu, který obýval Chrám Božího hrobu. Historici uvádějí, že opatství Chrámu Božího hrobu obývali rytíři, kteří si říkali Chevaliers de l Ordre de Notre Dame de Sion, a že to byli augustiánští mniši pravdou je, že tito rytíři patřili k Sionskému řádu. René Grousset přední odborník na křížové výpravy píše v souvislosti s Balduinem I. jako o prvním oficiálním králi Jeruzaléma, jehož prostřednictvím se zachovala Sionská královská tradice, rovnocenná s dynastií Kapetovců, Plantagenetů a dalších. Zajímavým faktem je, že Godefroi de Bouillon, jako jediný šlechtic z I. křížové výpravy, před odjezdem prodal, rozdal a převedl svůj veškerý majetek - věděl, že zbytek života stráví ve Svaté zemi. Teď je vhodná doba přiblížit průběh I. křížové výpravy. Po strastiplné cestě bojovníci stanuli 7. června 1099 před hradbami Jeruzaléma. Když se křižáci blížili, egyptský guvernér Jeruzaléma zničil nebo otrávil vodní prameny kolem města a odehnal stáda, která nepotřeboval pro vlastní potřebu. Všem křesťanům poručil opustit město. Ne jako akt milosrdenství, ale aby přenesl břemeno jejich obživy na

6 útočníky. Jedním z těchto křesťanů byl Gerard, majitel útulku Amalfi ve městě. Ten se okamžitě spojil s veliteli a vyzradil jim cenné informace o situaci ve městě. Armáda byla vyčerpána dlouhými boji, horkem, nedostatkem potravin. Když se roznesla zpráva, že Jeruzalému jde na pomoc egyptská armáda, zmocnilo se jí zoufalství a beznaděj. Tehdy jeden kněz oznámil, že měl vidění, které vyjevilo podmínky, za kterých budou mít křesťané zaručeno vítězství. Měli odložit všechny hříchy a spory mezi sebou, po tři dny se měli postit a modlit a třetí den měli pochodovat v pokoře bosí kolem hradeb Svatého města. Pokud toto splní, bůh jim zaručí vítězství během 9 dnů. Vidění bylo uznáno a velitelé přikázali celé armádě, aby se podřídila. Za obrovského posměchu obránců města tak učinili. Současně byly dokončeny obléhací věže. 14. července začali stavět věže. Jedné velel Raymond z Toulouse, druhé Godefroi de Bouillon, který byl úspěšnější. Město bylo dobyto 9. dne, jak slibovalo proroctví. Křižáci usmrtili všechny i ženy a děti. Vypálili synagogu i s celou židovskou komunitou, která se tam uchýlila. Když Raymond z Aguilers popisoval zohavená těla, pokrývající okolí chrámu, citoval Žalm 118: Toto je den, který učinil Hospodin. Jásejme a radujme se z něho. To byla scéna, která předurčila tu zvláštní směs zbožnosti, sebeobětování, krvežíznivosti a nenasytnosti, která provázela křesťanské království na Východě po následující dvě století. Malý řád, který vedl útulek pro poutníky Amalfi, dostal jako odměnu za cenné informace poklady a půdu. Roku 1118 se z tohoto řádu stal Špitál sv. Jana z Jeruzaléma Johanité. Hned po obsazení Jeruzaléma v červenci 1099 se sešla skupina neznámých osob na tajném shromáždění. Ví se jen, že nejdůležitější osobou byl jistý biskup z Kalábrie. Tito záhadní voliči zvolili králem Jeruzaléma Godefroie de Bouillon a to i přes to, že křížové výpravy se účastnili mnohem urozenější kandidáti. Godefroi se titulu krále jeruzalémského vzdal a přijal titul Ochránce Božího hrobu. Po dobytí Jeruzaléma roku 1099 vznikly na dobytých územích čtyři nové státy, v západní Evropě známé jako Outremer Zámoří. Antiochijské knížectví leželo na severu a vládl mu jihoitalský norman Bohemund z Tarentu. Knížectví Edessa leželo na východě za Eufratem, vládl mu Balduin z Boulogne bratr Godefroie de Bouillon. Hrabství Tripolis, které dobyl Raimond de Saint-Gilles, hrabě z Toulouse, bylo na jihu. Jeruzalémské království zaujímalo území od Bejrútu po Gazu, vládl mu Godefroi de Bouillon, jako Ochránce Božího hrobu. Když Godefroi roku 1100 zemřel, byl na jeho místo povolán z Edessy jeho bratr Balduin z Boulogne. Ten byl téhož roku korunován na jeruzalémského krále Balduina I. Vládci Antiochie, Edessy a Tripolisu mu byli podřízeni. Edessu převzal jeho bratranec Balduin le Bourg.

7 První křížové výpravy se účastnil pod velením Godefroie de Bouillon mladý Hugo de Payens. Narodil se roku 1080 a o jeho dětství se toho moc neví. Byl vazalem a příbuzným hraběte Huga de Champagne. Po návratu ze Svaté země se vrátil do jeho služeb. Roku 1104 se Hugo de Champagne setkal s několika vysoce postavenými šlechtici (jeden se právě vrátil z Jeruzaléma). Byli to zástupci rodin Briennů, Joinvillů a Chaumontů. Přítomen byl i André de Montbard, který byl později spoluzakladatelem řádu Templářů. Po tomto setkání odcestoval Hugo de Champagne spolu s Hugo de Payens na krátko do Svaté země. Po návratu navázal Huge de Champagne kontakt s Etiennem Hardingem, opatem Cisteriáckého řádu, který byl založen před sedmi lety. Důsledkem bylo, že mladý řád začal nesmírně důkladně studovat nejrůznější hebrejské texty (později i Korán). Z Burgundska byli pozváni učení rabíni, aby Cisteriákům pomohli při obtížných překladech. V Troyes se nacházela slavná kabalistická škola velkého rabína Rášího Solomona ben Izáka. Ten sice zemřel roku 1105, ale v započaté práci pokračovali jeho zeťové. Podle židovských zdrojů Hugo de Champagne často Rášího navštěvoval a zdá se, že spolu řešili důležité záležitosti. V roce 1114 odcestoval Hugo de Champagne znovu do Svaté země. Po návratu ze Svaté země daroval řádu Cisteriáků les v Bar-sur-Aube a dal podnět, aby zde mladý Bernard de Fontaines založil opatství Clairvaux. Ten se také roku 1115 stal opatem tohoto kláštera. Historické prameny se rozcházejí v údajích o pobytu Hugo de Payens v Jeruzalému. Některé prameny uvádějí, že roku 1117 byl král Balduin I. požádán Sionským řádem, aby projednal oficiální založení již existujícího řádu Templářů na místě svatého Leonarda z Akkonu (jedno z lén Sionského řádu). Jisté je, že roku 1119 odcestoval Hugo de Payens spolu s André de Monbard (strýc Bernarda de Fontaines), Payensem (Nivardem) de Montdidier, Archembaldem de Saint-Aignan, Geoffreyem Plantagenetem, Bisolem de St.Olmer a dvěma cisteriáckými mnichy Gondemarem a Rossalem do Svaté země. André, Archembald, Gondemar a Nivard byli zároveň příslušníci Sionského řádu zde je jasná provázanost těchto tří řádových skupin. Po příchodu do Jeruzaléma složili před jeruzalémským patriarchou slib zbožnosti, poslušnosti a chudoby. Od toho dne tvořili tzv. laické bratrstvo. Historici další události považují za zvláštní a nepochopitelné. Jeruzalémský král Balduin II. připravil pro tuto malou skupinku značnou část svého paláce (neslýchané), a sice tu část, která stála přesně nad někdejšími Šalamounovými chlévy. Rytíři si proto začali říkat Templáři. No, pro historiky je tato pozoruhodná událost záhadou, ale my víme, že Sionský řád vydal již před několika lety pokyny královu předchůdci (Balduinové byli bratranci). Kromě toho, rody de Boulogne, de Bouillon a Anjou patří k Linii grálu. Po celé křesťanské působení ve Svaté zemi byla vláda v rukou členů Linie grálu. Když se Balduin II. přestěhoval do nově postaveného paláce poblíž Davidovy věže, připadl starý chrám Templářům celý. Dokud byl Jeruzalém křesťanský, byl tento chrámový komplex nesporně hlavním sídlem řádu. Byl zde volen velmistr, se svou radou tam přijímal rozhodnutí, která byla významná pro celou Svatou zemi, ale i Evropu. Lidé byli hluboce dojati svatostí řádu. Křesťané jejich chrám nazvali Templum Domini.

8 Templáři v tomto malém počtu zůstali v Jeruzalému osm let. Po celých osm let k nim (kromě jediného) nepřibyl žádný nový rytíř. Evidentně se věnovali vykopávkám pod Šalamounovými chlévy. Na přelomu let k nim přibyl Hugo de Champagne a vstoupil do řádu. Sporé zmínky o tom, co rytíři řádu dělali po celých osm let, svědčí o úmyslu, aby byli vynecháni z análů oficiálního kronikáře krále Balduina II. Ví se pouze to, že asi prováděli vykopávky (to byl jejich primární úkol) a že občas vyjeli koňmo mimo město (do opatství Sionského řádu). Určitě se v těchto letech nevěnovali bojům a že příležitostí by měli dost. Historici stále uvádějí, že úkolem prvních Templářů, který si sami vytyčili, byla ochrana cest pro křesťanské poutníky ve Svaté zemi. Pravdou je, že osm nebo devět rytířů by asi nebylo schopno zhostit se tak náročného úkolu. Ví se jen to, že až do koncilu v Troyes byli Templáři malé elitářské bratrstvo, tvořené hluboce nábožensky založenými muži. Roku 1127 byla zřejmě práce na vykopávkách hotova. Král Balduin II. napsal dopis opatu Cisteriáků - Bernardovi, který byl v té době již považován za jednoho z nejvlivnějších duchovních (někdy byl označován za druhého papeže). Žádal ho, aby využil svého vlivu u papeže Honoria II. a vymohl pro nový řád Templářských rytířů papežskou sankci a řeholi pro život a chování jeho členů. Papež Honorius II. pocházel za řad Cisteriáků tak jako několik jeho následovníků. André de Montbard a Gondemar odcestovali z Jeruzaléma do Francie. Dopis od Balduina II. doručili osobně do Clairvaux. Bernard napsal následně tři dopisy: francouzskému králi, papeži a rytířům v Palestině. Jakmile tento Bernardův dopis dorazil do Jeruzaléma, vydali se rytíři v čele s Hugo de Payens do Říma, kde byli přijati papežem. Ten dal svolat na následující rok koncil do hlavního města oblasti Champagne, do Troyes. Koncil se konal roku 1128 a první pozemek, který již oficiální řád Templářských rytířů dostal darem byl právě v Troyes. Založili zde svůj první evropský řádový dům. Bernard pomohl vytvořit templářskou řeholi, založenou na řeholi svého Cisteriáckého řádu, která zase vycházela z prastaré tradice řehole Magistra, kterou zmodernizovali Benediktýni. Sepsal rovněž řádová pravidla. Jak víme, za vznikem řádu Templářů stál tehdy aktuálně určený správce Linie grálu Sionský řád. Počínaje Hugo de Payensem, měly tyto dva řády společného velmistra a to až do roku Řád cisteriáckých mnichů převzal duchovní ochranu pro realizaci plánu vzestupu civilizace. Primární úkol Templářů vyzvednout z depozitu pod Šalamounovými chlévy Archu se Zákonem a další dokumenty a artefakty a dopravit je do Francie, byl splněn. Možná to vypadá na první pohled nelogicky odvážet tento poklad ze Svaté země, když byla získána pro křesťanský svět, ale na to nemuseli Strážci Sangrealu ovládat magii, aby si uvědomili, že to obrovské úsilí, které vedlo k dobytí Jeruzaléma, bude muset být vynaloženo na jeho udržení a že tato příznivá konstalace nebude trvat věčně. Ke spěchu byly pádné důvody a Francie byla nesrovnatelně bezpečnější oblastí pro úkryt depozitu. Tyto poklady byly tedy roku 1127 dopraveny do opatství Cisteriáků do Clairvaux. Mniši okamžitě začali pracovat na překladech. Přestože to oficiální historie odmítá vůbec připustit, artefakty zmiňované v bibli skutečně existují. My

9 víme, že hrály důležitou roli i při událostech mnohem starších, než popisuje bible a na jiných místech. Archa úmluvy obsahovala mnohem víc, než známé Desatero přikázání. Obsahovala kosmické rovnice tzv. Posvátné geometrie a kompletní vesmírnou kosmologii Zářících. Archa byla většinou střežena členy tajných společností nebo kněžími. Sama vytvářela silné elektromagnetické záření a dalo se jí použít i jako zesilovač frekvencí zvuku. Tzv. Šalamounův chrám byl vystaven právě jako depozitum pro Archu. Se stavbou začal král David a dokončil ho jeho syn Šalamoun okolo roku 950 př.n.l. Tehdy Archu střežili Levité. Stavitelem tohoto chrámu byl Mistr zednář Hiram Abiff. Když roku 586 př.n.l. chrám zničil a vydrancoval Nabukadnezer, nebyla Archa na seznamu artefaktů vezených do Babylonu. Depozitum nebylo vyrabováno ani v roce 70 n.l. Římany, jak to potvrzují svitky Essejců. Na překladech dokumentů z Jeruzaléma pracovali rovněž kabalisté ze dvora de Champagne. Takže již v roce 1128 Bernard poprvé vyložil Posvátnou geometrii zednickému tovaryšstvu krále Šalamouna, které se později stalo stavitelem gotických katedrál. Po koncilu v Troyes se Bernard stal oficiálním strážcem a ochráncem rytířů řádu Templářů a nově přijatí členové řádu skládali slib do jeho rukou. V případě Bernarda nelze pochybovat o jeho příslušnosti k Linii grálu, jeho osobním znakem byl úl a po jeho svatořečení byl ustanoven patronem včelařů. Je to samozřejmě symbolika včela a úl jsou symboly Sangrealu a používali je i Merovejci. K tomuto se váže zajímavá událost. Roku 1653 byl v Ardenách nalezen hrob krále Childerika I., syna Mérovéa a otce Chlodovíka, nejslavnějšího a nejvlivnějšího ze všech merovejských vládců. Hrob obsahoval zbraně, korunovační klenoty a na tři stovky včel z ryzího zlata. Vše bylo svěřeno Leopoldu Vilémovi Habsburskému. Nakonec se ale celý poklad vrátil do Francie, a když se roku 1804 nechal Napoleon korunovat císařem, nechal tyto zlaté včely připevnit na svůj korunovační plášť. Možná právě tato jeho arogance postrčila jeho kariéru směrem k záhubě Napoleon byl stoprocentně členem Incunabuly. Templáři měli statut náboženského řádu mnichů-bojovníků a bylo jim dovoleno nosit bílé kabátce jako výraz čistoty. Šlo o výsadu, které se nedostalo žádné jiné skupině bojovníků. Rytíři si také museli ostříhat vlasy a nechat narůst plnovous, aby se odlišili od členů nižších bratrstev. Zatímco Cisteriáci zpracovávali dokumenty z Jeruzaléma, začal velmistr Templářů, Hugo de Payens, jednat. Tento neobyčejný muž se neocitl náhodou při přípravě a vzniku řádu. Hugo pocházel z Payens, které leží na levém břehu Seiny v oblasti Champagne, 10 km od Troyes. Když dospěl, byl pasován na rytíře. Vlastnil pozemky v oblasti Tonnere a stal se pánem z Montigny-Lagesse. Hugo byl ženat a tento stav zachoval po celou dobu své příslušnosti k řádu Templářů, což je nanejvýš podivuhodné. Jeho manželkou byla skotka Catherine St.Claire tento rod patří k Linii grálu - a první preceptorium Templářů za hranicemi Svaté země nechal Hugo postavit právě na pozemku své rodiny ve Skotsku. Rodina St.Claire byla

10 spřízněna s rodinou matky Bernarda de Fontaine přes rod de Montbard a Hugova rodina byla zase spřízněna s rodem hrabat de Champagne, s kterým byl spřízněn i Bernard. Sám Bernard o Hugovi de Payens mluvil jako o Mém nade vše milovaném Hugovi. Syn Huga a Catherine se jmenoval Theobald později se stal opatem kláštera St.Colombe v Troyes. Hugo de Payens vyvinul na tehdejší dobu téměř neuvěřitelnou aktivitu. Procestoval půl Evropy a všude získával nové členy pro řád. Začal v Champagne, v Provins, potom Anjou a Maine. To jsou kraje důvěrně známé nejen jemu, ale i jeho společníkům. Je zřejmé, že zde znal mnoho rodin nebo na ně dostal kontakt. Pokračoval do Poitou a Normandie. Tam ho velmi vřele uvítal Jindřich I. a poslal ho dále do Anglie. V Anglosaské kronice se píše: Přijímali ho všichni vznešení muži a chystali mu dary. Stejně byl přijat i ve Skotsku. Potom cestoval do Flander a v lednu 1129 se vrátil zpět do Champagne. Odtud se ještě téhož roku vydal společně se všemi rytíři, kteří se k řádu připojili, údolím Rhony a na sklonku roku už dorazila celá skupina do Palestiny, kde se poprvé zúčastnila válečného tažení do Damašku. Templáři již brzy vstoupili na výsluní mezinárodní scény. Hráli aktivní roli ve vysoké politice a diplomacii. Již roku 1128 pověřil Balduin II. Huga de Payense, aby nabídl hraběti Fulkovi V. z Anjou jeho jménem sňatek s jeho dcerou Matyldou a tím následnictví na jeruzalémském trůnu. Fulko tuto nabídku přijal a na podzim roku 1129 v doprovodu Templářů dorazil do Palestiny a stal se třetím křesťanským králem na jeruzalémském trůnu (defakto čtvrtým). Vznik řádu Templářů byl vyvrcholením civilizačního procesu, který duchovně, ale s velkou mocí, řídili Zářící. Jako se Benediktýni a Sionský řád drželi v ústraní mocenských a politických vlivů, byli Templáři naopak do tohoto velkého světa mocenských elit s patřičným zázemím uvedeni vybaveni církevní autoritou, božím posláním, majetkem a neomezenými pravomocemi v oblasti zajištění bezpečnosti v křesťanské Evropě. Správu vědění a vize převzal sv. Bernard a Cisteriáci. Benediktýni splnili svou historickou úlohu a postupně převedli své kláštery a opatství řádu Templářů a Cisteriákům. Templáři převzali ochranu řemeslníků a stavitelů sakrální architektury a obdrželi pro ně privilegia od krále. Privilegia řádu byla tak rozsáhlá, že pro prevenci zneužití moci musela být uvnitř řádu stanovena a udržována tuhá disciplína. Nad tím bděli lidé odolní vůči pokušení zasvěcení rytíři-mniši. Existovala zde dualita, na níž byla založena celá organizace řádu. Vnější struktura Templu byla také dvojí. Východní část byli Templáři-válečníci. Západní část byli nositelé civilizace a míru. Díky svému jádru zasvěceným rytířům-mnichům, byli vždy jednotní. Velmistr, jak víme, byl od začátku existence řádu společný i pro Sionský řád, který zůstával v utajení byl nositelem Sangrealu. Na odhalení tohoto duchovního vedení Templářů spočívala podstata procesu, který nakonec proti Templářům vedla inkvizice a Filip Sličný. I přes to, že v té době byli Templáři dávno odpojeni od Řádu sionského, nikdo nic nevyzradil. Tento tajný řád, který od šerého dávnověku pod různými plášti a názvy bdí nad Linií grálu nad plánem evoluce lidstva byl zčásti odhalen až v 70. letech 20. století. Toto odhalení

11 bylo záměrné a souvisí s přípravou lidstva na posun ze systému Hierarchie. Roku 1130 se Hugo de Payens vrací do Palestiny do Šalamounova chrámu, kde vznikl vůdčí dům řádu a hlavní komturství. To již měl řád vybudované pevné kořeny jak na Východě, tak i na Západě. Velmistr řídil na Východě vojsko a ve Francii působil jako Magistr Francie Payen z Mondidieru. Usadil se v Payens, později v Coulours a v Paříži. Současně s vzestupem řádu vznikají hrdinské eposy a romány o Artušovi, rytířích kulatého stolu a Grálu. Je to Pravda zakódovaná do mytologie a umění je to ukotvení souhrnu vědění a historická mezní čára pro budoucí generace. Jedině tímto způsobem mohli Zářící uchovat povědomí Linie grálu a její duchovní náboj mezi lidmi a činili tak v průběhu dlouhých tisíciletí mnohokrát vždy, když civilizace padala mimo evoluční cestu a bylo potřeba ji pozdvihnout a nasměrovat, nebo když síla Pravdy vyprchala a potřebovala osvěžit. Tato středověká rytířská mytologie měla svůj zdroj v benediktýnských klášterech. Od roku 1128 do roku 1298, kdy Templáři opustili Svatou zemi, se vystřídalo 22 velmistrů. Bojovali po boku a ve shodě s Johanity-špitálníky. Templáři spolupracovali také s Řádem německých rytířů, které víceméně řídil Bernard a jeho následníci. Princip dualizmu, který zkoncipoval sv. Bernard a vložil ho do řehole i do celé struktury řádu Templářů, nenechává v klidu žádného badatele historie Templářů. Je prorostlý celým templářstvím s tak provokativní precizností do nejmenšího detailu. Tento princip dualizmu má dvojí funkci: jednak zapadá do vzorce systému Hierarchie, takže nedráždí čidla Anuova alarmu a jeho do očí bijící systematičnost zase nenechává v klidu historiky již po celé jedno tisíciletí a tím je zajištěno stále živé povědomí všech zakódovaných informací kolem tohoto řádu. Sama Linie grálu kopíruje vzorec pokrevních rodových linií Anuova systému, který drží pohromadě mocenské elity páteř Hierarchie. Je to z toho samého důvodu jako templářský dualizmus udržuje přijatelné mimikry. Charpentier také odhaluje část symbolického poselství, vinoucí se spolu s Linií grálu a skrytými vlivy Zářících celá tisíciletí je to trní ve všech asociacích. Tato symbolika, spolu s mnoha dalšími, je značka (made in), aby bylo v systému Hierarchie pro zasvěcené jasno co kam patří. Trní symbolizuje ochrannou funkci, lilie je to, co je potřeba chránit. A také je to páteř, která chrání kanál s tím důležitým, co musí být chráněno (slovní hříčka francouzských slov). Indičtí mudrci tuto sílu označují jako hadí sílu, která dříme jako stočený had v perineální krajině (pánev). Určitými cviky se tato hadí síla probudí a směřuje do páteře. Svým průchodem probudí energetické uzly (čakry) a šplhá k temeni hlavy, kde otevře cestu k poznání boha a dále k pineal (šišinka mozková), kde otevře uprostřed čela třetí oko, kterým lze nahlížet přímo skrze prostor a čas. Je to pravda pouze částečná nicméně člověk, který dokázal takto aktivovat svůj energetický systém, dosahoval dost velkých mimosmyslových schopností a vhledů. K úplné aktivaci vědomí svrchované bytosti je však třeba aktivovat její zdrojové kódy a toho, jak jsem uvedla dříve, nebyl ještě nedávno nikdo schopen dosáhnout snad mimo vtělených Mistrů. Po aktivaci zdrojových kódů

12 sestoupí vědomí bytosti spolu se svým světelným tělem (navigátorem jednoty) z pineal zpět do thymusu (brzlík) a skrze energetické srdce (čakra solar-plexu) je plně propojeno s lidským jedincem a jeho dimenzionální realitou. Nicméně, zdá se, že vše, co má v názvu trní a nachází se ve Francii, skrývá objekt po Templářích. Součástí povinností řádu byla ochrana cest včetně jejich údržby a výstavby. Toto jim zakotvil sv. Bernard a ten toto poslání převzal jako součást plánu na pozdvižení civilizace od Benediktýnů, kteří chránili stavitele cest a mostů. Síť cest byla nezbytná pro rozvoj civilizace umožňovala kontakt propojení ekonomických, obchodních, církevních a kulturních struktur. Je to tří-dimenzionální internet síť pro informace, pro přenos kódovaných datových toků parketa Zářících. Jsou úseky v historii lidstva, kdy je přímý vliv Zářících tak očividný a hmatatelný, že se prostě nedá přehlédnout. A právě období od začátku 11. stol. do začátku 14. stol. je takové. Vnímaví badatelé jako Charpentier tuší existenci řídící struktury, avšak je před ním skryta a on může pouze konstatovat, že síla v pozadí existuje, ale není ochotna vyhlašovat světu své záměry. Já si ale myslím, že mnoho z Charpentierových postřehů bylo ze strany Zářících iniciováno a že to byl hlavně on, kdo završil přípravu k uvolnění materiálů o Sionském řádu a Linii grálu, které se rozběhlo právě koncem 60. let 20. stol. Tehdy, na vrcholu Studené války, bylo rozhodnuto o urychlení příprav na Éru průzračnosti a expanze. Mocenské elity se už nedaly ukočírovat připravovaly se na finální návrat Anua a tak došlo k masovému uvolnění kompromitujících materiálů o celé řadě jejich hanebných tajných aktivit. Jejich struktury, a to i ty hodně utajené, byly vysvlečeny do naha a proto se musely odhalit i ty řízené Zářícími. Polarity byly odděleny a ta bílá strana se pozná podle vkládaných symbolů je to digitální podpis narušitele (hackera) Anuova systému Hierarchie. Templáři měli državy v Anglii, v Portugalsku a ve Španělsku. Na území Francie měli dva silně opevněné centrální uzly La Rochelle a Les Orient s Payens. La Rochelle byl přístav, určený pro flotilu, která pravidelně dojížděla do Ameriky a dovážela stříbro, které tam Templáři těžili. Důkazy o tom neexistují, avšak mnoho indicií tomu napovídá. Kryštof Kolumbus byl členem řádu, který skrýval následníky Templářů a čerpal z jejich portugalských a skotských zdrojů informací. Skotským zdrojem byly soukromé archívy rodiny St.Claire. Mimoto byl nějaký čas ve službách dvora Anjou. Víme také, že pod vlajkou reformovaných Templářů se plavili mnozí další mořeplavci-objevitelé, jako Vasco da Gamma. Neoddělitelnou součástí rozvoje civilizace je vzestup ekonomiky, takže Templáři zavedli bankovní systém a kromě toho dodávali stříbro pro královské mincovny. Účel světí prostředky museli nachystat sféry, kam se usadí elity moci, které samozřejmě jely na vrcholu vlny vzestupu civilizace jinak to ani v systému Hierarchie nejde. Vždy je lepší mít tyto skupiny umístěné v hezky připravených sférách. Je to základní vzorec Anuova programování, že elity vždy přednostně ovládají struktury moci, vlivu a bohatství a je také součástí tohoto systému, že si

13 tyto struktury vytvářejí sami takže kdyby jim nebyly naservírovány, vytvořily by si je pomocí válek, drancování a porobou poddaných. To se samozřejmě také dělo, tomu nelze zabránit, ale tyto konflikty nezpůsobily tak velký chaos, aby to zastavilo vzestup civilizace. Ve 14. stol., po pádu Templářů, se celkově situace v Evropě dost přiostřila, nicméně v té době už to nemohlo civilizaci vrhnout zpět. Je to tak, že jakékoliv manipulace a zásahy do systému Hierarchie se dají realizovat pouze způsobem, který vystihuje rčení: aby se vlk nažral a koza zůstala celá. K tomuto úpadku po pádu Templářů se ještě vrátíme je to také více méně záhada, kterou stojí zato prozkoumat. Je to hlavně epidemie moru černá smrt který přišla od mongolských nájezdníků z východu a její vznik a rozšíření zavání biologickou válkou. Hladomory, které od roku 1315 předcházely morové epidemii, pak rok 1347, který byl obecně nejhorší. Když roku 1347 vypukla epidemie, byl lid obecně zdecimovaný, podvyživený a celkově zesláblý. Zachvácena byla celá Evropa a Anglie. Během dvou let mor zahubil 35 40% populace. Protože mor zabíjel hlavně děti a staré lidi, zbylo pro příští generace příliš málo pracovních sil. Lidé věřili, že přichází konec světa. Docházelo ke krvavým pogromům, hlavně proti židům, kteří byli místy úplně vyvražděni. Když mor konečně ustoupil, byl svět úplně jiný a nikdy se už nevrátil do své původní podoby. Nejnižší vrstvy náhle vytušily svou moc poptávka po pracovní síle převyšovala nabídku. Starý feudální systém se začal hroutit pracovní síle bylo potřeba dát svobodu přesunu. Lid se spojil proti vrchnosti i proti církvi. V důsledku Stoleté války mezi Francií a Anglií byly na obyvatelstvo uvaleny neúnosné daně. Roku 1381 začala vznikat první tzv. Selská povstání. Tyto nepokoje po dlouhá desetiletí zmítaly celou Evropou i Anglií. Jak toto vše souvisí s Templáři, s jejich pádem a jaká síla byla v pozadí? To bude námětem pro pokračování tohoto pojednání. Templáři za dvě stě let svého působení nashromáždili obrovský majetek. Jakékoliv snahy o jeho odhad selhaly, takže se obecně uvádí, že templářský majetek byl nevyčíslitelný. Pro Templáře byla však chudoba přísným pravidlem. Templářské heslo: Ne pro nás, Pane, ne pro nás, ale proto, aby tvé jméno bylo oslaveno, do jisté míry odpovídá na otázku, nač byl tento majetek shromážděn. Ve všech oblastech svého působení a vlivu vykazovali Templáři tak obrovský cit pro sociální potřeby lidu, ochranu bezpráví (a to i intervencemi u královských dvorů), vysokou diplomacii (působili jako smírčí i kolizní síla ve státních sporech) a mnoho dalších, že toto vše vyvolává jeden základní pocit, který zanechali pro všechny další generace. Je to nostalgie, hořkost, pocit ztráty rýsující se svobody to vše, co mohlo být, kdyby byli oni a kam až by to civilizaci vyneslo. Byla to tak reálná představa, jak může lidstvo jako celek také existovat a fungovat i přes uzavření v systému Hierarchie. Byl to úžasný pokus, ale bohužel náš vývojový model je prodrátován Anuovým systémem a proto byl dříve nebo později odsouzen k zániku. Tím, co následovalo potom, dali Strážci Anuova systému Zářícím jasně najevo, na čí hlavu padá odpovědnost při jakémkoli dalším podobném pokusu.

14 Templářský řád v sobě nesl schématickou podobu organizace společnosti: rolník a řemeslník, obchodník a voják. Je to: obživa a nástroje, distribuce a ochrana bezpečí. Toto je rovina základní životní nezbytnosti. Druhou rovinou je duchovní probuzení. Zůstáváme jen na vyšším stupni animality, protože bez duchovního probuzení je manuální práce jen podmíněným reflexem a duševní práce aplikovanou pamětí to jsou výstižná slova Louise Charpentiera. K tomuto probuzení sloužila koncepce gotiky jako celku tj. katedrály plné uměleckých děl a symboliky, chrámová hudba a mytologie rytířských balad. Jak již víme, toto vše obsahuje kódované datové toky Zářících. Staviteli katedrál byly cechy mistrů zednářských, kteří byli zasvěceni (iniciováni). Využívali Posvátnou geometrii tvaru hmoty v soustavách fraktálatraktor, tj. tvar udělený hmotě v prostoru i událostem v čase. Templáři byli v důvěrné blízkosti stavitelů katedrál bylo to součástí vzestupu civilizace. Vznik, rozšíření i samotná realizace gotického slohu, zůstaly pro historiky zahaleny tajemstvím. Musím poznamenat, že to nebylo pro nedostatek informací. Byla to i neschopnost jejich pohledu v globálním měřítku. Historici vždy byli a jsou dodnes příliš specializovaní na to, aby odhalili širší souvislosti. Mystérium katedrál je téma na samostatné pojednání. Je to aplikovaná věda a zásady stavebních plánů a celou technickou i statickou složku těchto plánů, vypracovali Cisteriáci podle materiálů, které dovezl Hugo de Payens z Jeruzaléma. Sponzorem těchto nádherných katedrál byli pochopitelně Templáři. Byla to součást jejich poslání, kterou jim udělil řád Benediktýnů, Sionský řád a sv. Bernard. Celé toto dílo bylo obráceno vniveč 14. září 1307, kdy král Filip Sličný vydal rozkaz k zatčení všech Templářů v celém království. Pomineme obecně známá historická fakta a zaměříme se na sílu v pozadí. Linie grálu se od řádu odpojila roku Tato událost, označovaná jako poražení jilmu, byla údajně následek zrady velmistra Templářů Gérarda de Ridefort. Sionský řád ho vinil ze ztráty Jeruzaléma. Toto nařčení bylo oprávněné. Gérard se zpronevěřil morálním zásadám řádu. Již roku 1186 se zapletl do intrik okolo nástupnictví na jeruzalémský trůn a 2. října 1187 také přispěl ke ztrátě Jeruzaléma. Za vším jeho jednáním byla osobní nenávist a pomsta. Na následky tohoto neblahého vývoje umírá v říjnu 1187 papež Urban III. V lednu (17.!) 1188 vyhlásí Sionský řád rozkol a od té doby má každý řád svého velmistra. Gérard de Ridefort umírá 4. října 1190 při obléhání Akkonu. Akt poražení jilmu se vztahuje k Merovejské dynastii a je symbolem pro zrušení smlouvy z důvodu zrady smluvních podmínek protistranou. Celé je to zahaleno tajemstvím, nemáme dost informací o tom, co se skutečně stalo a jestli konečný pád Templářů byl přímým důsledkem těchto událostí, byť po tolika letech prostě nevíme. Historický záznam o poražení starobylého jilmu v oblasti Gisors na území nazývaném Champ-sacré skutečně existuje. Tento osm set let starý strom byl údajně poražen při setkání anglického krále Jindřicha II. a francouzského krále Filipa II., kteří měli tradiční schůzku na tomto posvátném území. Tohoto roku 1188 si Sionští

15 zvolili svého velmistra byl jím Jean de Gisors a byl změněn i název řádu na Převorství sionské, které takto existuje dodnes. Úřad velmistra dostal název kormidelník neboli navigátor starofrancouzsky nautonnier. Jako podtitul přijal řád jméno Ormus. Tento podtitul byl používán až do roku 1306 tj. do doby těsně před zatčením Templářů. Pro nás je to dost významná symbolika, neboť mnich Ursus (Ormus) figuruje v zarathuštrovské filosofii a gnostických textech představuje synonymum principu světla a je to vložený digitální podpis Linie grálu a Zářících. Kalabrijský mnich Ursus také přinesl roku 1070 na panství pánů z Bouillonu vizi poslání vzestupu civilizace. Takže období let je pro Linii grálu obdobím světla. I když došlo k rozluce řádů, Převorství sionské Templářům snad nijak neškodilo zdá se, že naopak od Sionských vyšly informace, které Templáře včas varovaly před zatýkáním, takže měli čas ukrýt jak poklad, tak cenné dokumenty a artefakty. Já osobně se domnívám, že tyto věci byly ukryty právě s pomocí Sionských a že oni je dodnes střeží a ochraňují. Druhým podtitulem Převorství sionského se roku 1188 stal L Ordre de la Rose-Croix Veritas. V tomto pojednání se ale nebudeme věnovat tomuto řádu, jehož historie mimochodem sahá hluboko do historie do doby Ježíše Krista. V roce 1307 byl navigátorem Převorství Guillaume de Gisors, který působil na dvoře Filipa Sličného z této strany patrně došlo ke zmíněné špionáži. Odpojení Linie grálu od Templářů musí mít nějaký logický důvod, který mi zatím uniká. S pádem Templářů uvadla celá evropská civilizace. Po mnoho staletí byla Evropa vydána na pospas libovůli různých vladařů, krvavému sektářství církví, finančním oligarchiím, které se neohlížely na zákony ani morálku. Toto vše naznačuje jak jsem se již zmínila dříve že kořeny rozkvětu byly uťaty Anuovými Strážci systému, neboť Anuův plán byl ohrožen. Odkud tyto zásahy přišly, víme Filip IV. chtěl templářský majetek. Církev sice váhala, ale po likvidaci neposlušného papeže nakonec Filip IV. Řím přesvědčil. Pak jsou zde Johanité špitálníci, kteří také chtěli templářský majetek (ti se nepohodli s Templáři ještě v době svého působení ve Svaté zemi). To vše jsou historická fakta, ale proč plán vzestupu civilizace opustila Linie grálu již roku Ztráta Jeruzaléma byla pouhá záminka, protože s jeho ztrátou se počítalo. Jak zněla Smlouva mezi těmito řády? To bohužel nevíme. To, že Jean de Gisors instaloval tak křiklavé značky naznačuje, že zde byla obava z odsouzení budoucími generacemi. Na ochranu Sangrealu oprášil Řád Rose-Croix, který také symbolizuje Linii grálu. Avšak až do konce 16. stol. je tento řád v utajení. Rod Gisors patří k Linii grálu a to, že Guillaume de Gisors roku 1306 přeskupuje Převorství do podoby hermetického Svobodného zednářství, muselo mít také nějaký důvod. Opustíme tuto parketu pro nedostatek informací, ale slibuju, že se k ní vrátím. Samotné motivy ke zničení řádu Templářů byly odporné a hanebné. Použité prostředky jakbysmet. Rovněž Řád Dominikánů byl náhle jejich největší nepřítel přitom mezi nimi bývalo (podobně jako s Johanity) důvěrné pouto. Vilém Pařížský Dominikán, hlavní inkvizitor a králův zpovědník pečlivě rozšířil o Templářích pomluvy. Přestože Templáři o chystaném zatýkání jistojistě věděli, neboť vše cenné

16 ukryli, sami se nechali zatknout snadno a bez odporu přikazovala jim to řehole. Jediným pravdivým obviněním bylo, že nevěřili v Ježíše Krista jako v Božího syna. V době procesu vypovídali, že se ho museli zříci. Templáři samozřejmě věděli, že mýtus Ježíše Krista jak ho znali a známe dodnes, byl vytvořen uměle. První Templáři obdrželi spolu s vizí plánu na povznesení civilizace i pravdu o Linii grálu a o vtělených Mistrech, jakým byl i Ježíš. Zřejmě pomocí zasvěcovacích obřadů byli o těchto skutečnostech informováni vždy jen členové užšího kruhu uvnitř řádu a tak se nějak stalo postupem času že se Ježíše Krista zříkali proto, že byl obyčejný podvodník. Ty pravdivé informace byly vlastně překrouceny a zapomenuty. Zvláštní kapitolou je vztah Templářů k alchymii. Při procesech se inkvizitoři pokoušeli, leč marně, prokázat jejich spojení se satanismem. Jako jediný doličný předmět ale měli jednu hlavu Caput LVIII. Všechny ostatní zmizely. Nicméně, tyto hlavy byly zřejmě relikviáře a s tzv. Bafometem neměly souvislost. Bafomet je alchymický pojem je to alegorie symbolů. Domněnky, že Templáři mohli vyrábět transmutací zlato, mohou být pravdivé. Transmutace neboli přeměna jednoho prvku v jiný prvek, je možná a alchymisté toto uměli. Také je možné, že popis postupu řízené transmutace byl součástí informací, vložených v Deskách zákona. V tomto kontextu je dost zajímavý výzkum P.V.Piobba, který kolem roku 1930 zkoumal Nostradamova proroctví a došel k dost překvapivým závěrům. Piobb se domníval, že tato proroctví nejsou Nostradamova, ale templářská, a že se nejedná o proroctví, ale o náčrt plánu, který bude postupně uskutečňován. Šifry ve verších jsou zakódované instrukce pro budoucí realizátory událostí, takže tato proroctví jsou jakýmsi manuálem. My víme, že ze sub-kvantové úrovně se dá manipulovat s realitou bez ohledu na časovou kontinuitu, ale víme také, že toto by Zářící nikdy nedovolili a neodvážil se toho ani Anu Mistr programátor. Navíc, autorství Centurií je dost slušně historicky doloženo Nostradamovi. Jsou tu ale v pozadí určité souvislosti. Nostradamův dědeček židovský astrolog, kabalista a lékař, Jean de Saint-Rémy působil na dvoře Reného z Anjou (*1408). René byl navigátorem Převorství sionského, patřil k Linii grálu, byl vlastníkem mnoha šlechtických titulů a byl to otec renesance. Přinesl do umění motiv Arkádie, což je symbolika grálu, byl duchovním učitelem a šedou eminencí Johanky z Arcu. Inspiroval Cosima de Medici k velkolepým projektům, které měly změnit západní civilizaci bylo to hlavně otevření první evropské veřejné knihovny, překlady filosofických, gnostických a hermetických děl a jejich zařazení do výuky na univerzitě ve Florencii. To byl podnět pro další univerzity, které se tak staly středisky západní esoterické tradice. Tak se zrodila vysoká kultura renesance. René z Anjou po jistou dobu také zaměstnával Kryštofa Kolumba. Renesanční motiv Arkádie prezentoval jako Pas d Armes Pastýřky. Byly to zábavné směsice turnajů, maškarních plesů, divadelních dramat a inscenovaných her to vše nabité esoterikou, mystikou a alegorií. V 16. stol. se rody Guise a Lotrinských (Merovejská dynastie) soustředily na svržení dynastie z Valois tato pokrevní linie měla být vyhlazena. Během třiceti let se to podařilo. Pro tuto pokrevní mstu pracoval jako emisar Nostradamus. Nahrával tak členy královské

17 rodiny do vražedných plánů. Nostradamus čerpal z odkazu svého dědečka a sám před dráhou proroka rovněž strávil nějaký čas na dvoře Lotrinských, kde byl pravděpodobně i zasvěcen do ideologie a historie Linie grálu. Svá proroctví údajně čerpal ze staré knihy, která mu byla zpřístupněna v opatství Orval. Toto opatství se váže k počátkům Sionského řádu založili ho ve Stenay na pozemku vévodkyně Lotrinské roku 1070 kalabrijští mniši v čele s Ursusem. Toto opatství před odchodem do Svaté země roku 1108 věnovali Benediktýnům a roku 1131 se stalo jedním z prvních opatství Bernardových Cisteriáků. Takže Nostradamus možná čerpal z pramenů Desek zákona. Mnoho jeho proroctví se vztahuje k minulosti k Templářům, dynastii Merovejců a historii rodu Lotrinských. Tady je opět zvláštní styčná plocha, která odporuje známým faktům a dokazuje, že nám stále cosi uniká. Možná, navzdory všem historickým faktům, se Linie grálu s Templáři nerozešla a byla ve skrytu stále s nimi. Převorství sionské zavedlo podle starých tradic Svobodné zednářství, přímo určilo tzv. Skotský ritus, který je evidentně templářským odkazem. Podle těchto prvků a ještě pomocí některých symbolů, se i dnes můžeme orientovat v polaritě této kontroverzní tajné organizace. Jak jsem uvedla již dříve, tak jako dynastická Linie grálu kopíruje dynastické linie mocenských elit, tak i kopíruje tajné organizace těchto elit. Ba co víc, ona je mocenským elitám koncipuje a pak jim dovolí je osídlit tak je má pod kontrolou. Navíc, nikdo nepochybuje o tom, že Templářský řád přetrval pod jinými názvy, ale se stále stejnou ideou. Někdy třecí plochy těchto polarit způsobí trochu chaosu v orientaci, kdo kam patří a za čím stojí. Jedinou cestou jak to rozlišit je sledovat umístění značek a symboliku a uvědomit si, že historici sami způsobili velký zmatek, protože tyto polarity nevidí, nebo jim nevěnují pozornost. Templáři, jak víme, přežili procesy i zákazy. Vešli do ilegality a vmísili se do jiných řádů. Tovaryšstvo stavitelů, které bylo Templáři chráněno a po jejich pádu bylo také pronásledováno, vešlo také do ilegality. Idea se mnohde změnila na pomstu a ta byla vykonávána soustavně jak na moci světské, tak i na moci církevní. Tyto mstivé síly stály v pozadí selských povstání, drancování klášterů Johanitů a Dominikánů a později také při Velké francouzské revoluci. Dlužno dodat, že po celou tuto dobu nesla tato síla symboly Incunabuly (mocenských elit), které byly ale umisťovány často právě s tímto záměrem. Po francouzské revoluci se tyto temné síly přesunuly do Ameriky. Jejich pach a hořkost v Evropě ale zůstaly. Polarity byly pomíchány a rovnováha byla narušena. Téměř dvě století trvalo, než se řetězce událostí poskládaly do stavu, kdy bylo možno konstatovat, že nedojde ke konečnému souboji dobra se zlem, ale že vítězství dobra nad zlem se začíná rýsovat na obzoru. Horizont událostí je zatím nejasný, ale vrcholící chaos se blíží kritickému bodu, kdy se jednotlivé atraktory přeskupí do uspořádaného stavu řádu a rovnováhy. Proměnných je mnoho, ale ony se vzájemně přitahují jsou součástí vize evoluce Prvotního zdroje a navíc: závoje byly strženy. Řečeno jazykem proroků kdo má uši, ať slyší, kdo má oči, ať vidí neboť základem je zvuk a světlo.

18 Pro Patrika sestavila Tissa Zdroje: Svatá krev a svatý grál Michael Baigend, Richard Leigh, Henry Lincoln Svatý grál Laurence Gardner Mystérium Templářů Louis Charpentier Mystérium katedrály v Chartes Louis Charpentier Zrozeni v krvi J.J.Robinson Lyricus.cz + přímé odkazy v textu