Dnešní doba je neuviteln pesycená informacemi. Zvuky, maily, dti, billboardy všechno neustále žádá, žádá a žádá naši pozornost.

Transkript

1 Dnešní doba je neuviteln pesycená informacemi. Zvuky, maily, dti, billboardy všechno neustále žádá, žádá a žádá naši pozornost. A tak se, aniž to možná víme, bráníme. Bráníme se tím, že nedokážeme vnovat sdlením plnou energii a sledujeme je jen na velmi povrchní úrovni. Peteme si billboard a potebujeme jenom pl slova na to, abychom si udlali závr. Myslíme si, že jsme pochopili, co nám ten billboard chtl íct. Nemáme kapacitu na hluboké pemýšlení o tom, jaká za tím stojí myšlenka nebo motiv. Všechny vci prost letí vedle nás a nestíháme se nad nimi zamyslet. Musíme si dát pozor, aby se tento zpsob zrychleného uvažování, interpretací a chápání nedostal do našeho vztahu s Bohem anebo do vztahu s našimi nejbližšími. Jinak by se nám mohlo stát, že náš nejbližší bude nco íkat, a my si už po druhém slov budeme myslet, že víme, co chce íct, pro to chce íct, co tím chce íct, jaký má motiv, a už mu na to budeme rovnou odpovídat. Už se vám to nkdy stalo? A pak ten druhý íká: Ale vždy odpovídáš na nco úpln jiného, než jsem íkal! Nkdy dláme závry na základ neporozumní a pak ješt té druhé stran ekneme: Však jsi to íkal! V anglitin je pro slovo nedorozumní nebo neporozumní krásné slovo misunderstanding. Víte, co to je miss? Minout. Jako když namí- ím, a pif! Ach! Minul jsem. Takže nedorozumní je minutí porozumní. Abychom porozumli, potebujeme tomu dát prostor a dopustit, aby to šlo do vtší hloubky. To vezme energii a as. Potebujeme ale vdt, že jinak budeme neustále miss, neustále budeme míjet. Nebudeme rozumt. Bh sám si na to stžuje. íká: Mj lid mi naslouchá ušima, ale nerozumí mi srdcem. Bh mluví o tom, že mají uši ke slyšení, ale pitom 1

2 neslyší. 1 Jak mže lovk slyšet, a pitom neslyšet? Existuje totiž slyšení na pirozené rovin a slyšení, které v sob nese porozumní. Obas íkám, že zvláš my muži v sob máme zabudovaný takový speciální systém, íkám tomu buffer. Dokážeme si totiž v jakékoli situaci pamatovat posledních 30 vtein, nkdy až minutu. A tak mi nkdy manželka nco íká, já jsem ale myšlenkami nkde úpln jinde. Záhy mi íká: Ty m neposloucháš? Naež jí odpovím: Ale poslouchám. Tak se zeptá: A víš, co jsem íkala? Dokážu naprosto bezchybn zopakovat 30 vtein, nkdy až minutu: Vidíš, že t poslouchám! Ale to jsem využil své schopnosti, jakéhosi bufferu, kdy jsem vytáhl nkde z pamti poslední vtu, ale ve skutenosti jsem opravdu neposlouchal. Moje poslouchání bylo velmi povrchní. Slyšel jsem jenom tok slov, ale v tu chvíli jsem neml energii, abych k tomu piložil mysl a srdce, a tak dokázal porozumt, co se mi ten druhý reáln snaží íct. Možná se to snaží íct neumle, možná nedokonale. Ale snaží se nco vyjádit a touží po tom, abych neslyšel jen hlas, ale abych slyšel srdce, abych slyšel myšlenku. Protože pokud mineme podstatu toho, co tím chtl lovk, a hlavn Bh íct, tak v tu chvíli budeme reagovat na základ nedorozumní. Misunderstanding. Musíme do vztahu vložit as a energii a znova se ptát, znova vést dialog. Chcete-li si porozumt, tak to nemžete vzít hákem. Nejde to ošidit, pátelé. Musíte tomu vnovat as. Musíte tu vc otevírat znovu a znovu, než dojdete k porozumní. Ne nutn ke shod, co se lidí týe, ale minimáln k porozumní. Amen? Stejn tak potebujete vzít Boží slovo, a pokud vám nedává smysl, jako kdyby si protieil Boží charakter, tak potebujete znovu a znovu jít k Bohu a íkat: Pane, chci Ti rozumt. Chci tomu rozumt. Chci rozumt tomu, pro tohle dláš, pro takhle pemýšlíš o lovku. 1 Matouš 13:14 15 A plní se na nich proroctví Izaiáše, koucí: Ušima uslyšíte, ale nesrozumíte; a hledíce, hledti budete, ale neuzíte. Nebo ztunlo jest srdce lidu tohoto, a ušima tžce slyšeli a oi své zamhouili, aby snad nkdy neuzeli oima a ušima neslyšeli a srdcem nesrozumli, a neobrátili se, a já abych jich neuzdravil. 2! "#$ %&'( )$ *+,-"./($ 01

3 Toto byl jen úvod. Chci mluvit o nem úpln jiném. Ale byl bych rád, kdybychom vdli, že potebujeme jít do vtší hloubky. Abychom nebyli povrchní. Na minulém seminái pro mladé v Manicích jsme o povrchním naslouchání mluvili. Že je teba jít do hloubky. Mluvili jsme o rozsévai, který rozsévá slovo, a nkteré sím padne na skálu. To je povrchnost. Tam je hlíny hrozn málo, je jenom na povrchu. Slovo by chtlo zakoenit, ale nemá kam. Pda nemá kapacitu, aby slovo šlo do hloubky. Je tam skála, tvrdost. Nkdy v sob máme takový typ pdy. Nechápejte to podobenství tak, že nkdo je taková pda a nkdo jiný zase jiná pda. Sám jsem ve svém život objevil všechny typy pdy. Proto musím pracovat na svojí duši, abych byl pdou, která dokáže pijmout slovo, tak jak má, aby pineslo ovoce. I nám se nkdy stává, že jsme povrchní pdou, která nedopustí slovu jít do hloubky, zakoenit a pinést ovoce. A pak všechno úsilí jde vnive. Chtl bych vám dnes ukázat postup, jakým Bh chce v lovku pracovat a co chce s lovkem udlat. Nakreslím tady Mojžíšv stánek. Rozumím tomu tak, že celý stánek je o procesu, o tom, že máme dojít na místo, kde se potkáme s Bohem v plnosti. Je o promn. Velmi rád kreslím cestu, po které lovk prochází stánkem, a ve svatyni svatých je cíl. Ve svatyni svatých máme kotvu nadje. Viz verš 19 z Židm 6, že naše nadje je hozena až za oponu jako kotva. Svatyn svatých Svatyn Vnjší nádvoí Opona Na vnjším nádvoí stánku jsou dva nábytky. Mdný oltá a mdné umyvadlo. Poslední dobou jsme hodn mluvili o mdi, o bronzu. Bronz reprezentuje soud. Mluvili jsme o tom, že na vnjším nádvoí lovk pichází k Bohu a dochází k soudu. Mluvili jsme o damašském 3

4 oltái, který byl postaven na místo Božího bronzového oltáe a ten byl odsunut do rohu. Místo nho postavili knží oltá z Damašku, fantastický, velký, slavný oltá, který pochopiteln vbec nebyl z Boha, byla to modla. To se dnes v církvi stává. A nejenom dnes. Lidé picházejí k Bohu a místo toho, aby se setkali s oltáem, který pinese do jejich života usvdení neboli Boží soud, setkají se jen s lákáním: Pij do církve, je to tady super, (#23 )(24)! + #2&'(3 )(24)! +!/)5 2#6%).1 máme tyi programy, je to príma, dláme spoustu vcí Tak ale Bh nechce, abychom pistupovali k lovku. Pro? Protože to naruší celý jeho píchod k Bohu. Bh totiž potebuje, abychom na zaátku natvrdo narazili na zákon a porozumli tomu, že jsme híšní. Už o tom mluvíme ponkolikáté. lovk porozumí tomu, že je híšný, a dojde k odsouzení. Dojde k odsouzení, které si lovk reáln prožije. Mluvili jsme o tom, že si nejen uvdomím, že jsem provedl nco zlého, ale že jsem híšný ve své podstat. A pro je to tak dležité? Pokud jste nikdy neprožili soud a pochopení vaší padlé pirozenosti, tak jste nikdy neprožili reálné odpuštní. A pokud jste neprožili reálné odpuštní, tak nemžete reáln milovat. Existuje jasná spojitost mezi vaší schopností milovat a vaším porozumním, co s vámi Bh udlal. V 7. kapitole Lukáše je verš, který ukazuje spojitost mezi odpuštním a milováním. Lukáš 7:36: Prosil ho pak jeden z farize, aby jedl s ním. Proež všed do domu toho farizea, posadil se za stl. Píbh zaíná tím, že Ježíš pichází do domu farizea a posadí se za stl. A aj, žena jedna v mst, kteráž byla híšnice, zvdvši, že by sedl za stolem v dom farizea, pinesla nádobu alabastrovou masti. My možná dneska nevíme, co znamená ta mast v alabastrové nádobce. Bylo to jedno z nejvtších bohatství, které tehdy ženy mly. Bylo to vyjádení skládání si poklad do budoucnosti. Tuto vzácnou vonnou mast mly použít ve svatební den. Tak jsem to nkde vyetl. V tu chvíli to ale bylo to jediné, co zmi ovaná híšnice mla. Její jediná nadje. Jako žena híšnice ztratila nadji, že by z jejího života mohlo nco být. Kdo by si ji v Izraeli vzal, že? A pesto, i ona mla svoji alabastrovou nádobu s nadjí. I ona si 4

5 uchovávala nadji. Píše se, že pinesla alabastrovou nádobu drahocenné masti: A stojeci zzadu u noh jeho, s pláem poala slzami smáeti nohy jeho, a vlasy hlavy své vytírala, a líbala nohy jeho, a mastí mazala. Ó, jak nechutné! Z pohledu farize.. ekali, že Ježíš ekne: Och! Co to dláš?! Jdi pry, híšnice! Že? To by bylo nco, co by farizeové ocenili a ekli: Ano, dobe ji napomenul. Je to prorok. Uzev pak to farizeus, kterýž ho byl pozval, ekl sám v sob: By tento byl prorok, vdl by, která a jaká jest to žena, kteráž se ho dotýká; nebo híšnice jest. íkal si: To není žádný prorok, protože neví, co to je za ženu. Ale Ježíš byl víc než prorok. Neml jenom poznání. Nkdy dospjeme do stavu, kdy máme poznání my víme. Ale je nám to úpln k niemu, a dokonce je to kontraproduktivní. I odpovdv Ježíš, dí k nmu To je legraní, že? Odpovdl. Nikdo nic neekl a Ježíš odpovdl. Dí k nmu: Šimone, mám nco povdíti. A on ekl: Miste, povz. Ježíš zaal vyprávt: Dva dlužníky ml jeden vitel. Jeden dlužen byl pt set penz, a druhý padesát. A když nemli, odkud by zaplatili, odpustil obma. Povziž tedy, který z nich více bude jej milovati? A Šimon pochopiteln odpovdl: Mám za to, že ten, kterémuž více odpustil. A on ekl jemu: Správn jsi rozsoudil. A obrátiv se k žen, ekl Šimonovi: Vidíš tuto ženu? Všel jsem do domu tvého, vody nohám mým nepodal jsi, ale tato slzami smáela nohy mé, a vlasy hlavy své vytela. Jinými slovy: Pišel jsem a ty jsi mi neprokázal žádnou lásku, žádnou úctu. Pro tebe jsem jenom zajímavý objekt náboženské iniciativy. Nemáme spolu žádný vztah. Ty vi mn nemáš žádný vdk a vlastn m nemiluješ. Protože jsem ti nic neodpustil. Protože jsi nikdy neprožil, že bych ti vlastn odpustit ml. Nepolíbil jsi mne, ale tato, jakž jsem všel, nepestala líbati noh mých. Líbat nkomu nohy, zvláš cizímu muži, to není nco, co by lovk dlal bžn, že? To znamená, že musela odložit veškerou dstojnost. Položila veškerou dstojnost a nco vyjádila. V tu chvíli jí to bylo jedno. Olejem hlavy mé nepomazal jsi, ale tato mastí drahou mastí mazala nohy mé. Protož pravím tob: Odpuštni jsou jí híchové mnozí, nebo milovala mnoho. Komu se pak málo odpouští, málo miluje. I ekl k ní: Odpuštni jsou tob híchové. I ekl k žen: Víra tvá tebe k spasení pivedla. Jdiž u pokoji. 5 7.$ -6) "'8.)/9 #2$ 1

6 Z tohoto píbhu jasn vyplývá, že je pímý vztah mezi odpuštním a milováním. Mezi odpuštním a láskou je pímá úmra. ím to všechno zaíná? Soudem. Soud vede k emu? K odsouzení. Odsouzení nás musí pivést k odpuštní. Odpuštní vede k milování. K lásce. Vidíme postup, který Bh sleduje. Všimnte si, že procházíme vnjším nádvoím, které je plné bronzu soudu. Je to naše zkušenost pijití k Bohu, kdy jsme o sob na zaátku pijali povdomí, že jsme híšné podstaty. Pokud tohle ošidíte, pokud jste nedopustili, aby na vás dopadl v plnosti soud, a nezavrhnete sami sebe ve své (#2$ 4.& +3-')% 2 :;.25&$ / )'6/)# ( $ #&':4 "-/' <'!" -51 podstat, pokud si myslíte, že jste vlastn dobí lidé, jen obas nco udláte špatn, tak máte našlápnuto k tomu, aby se z vás stali farizeové. Farizeové, kteí pijali malou míru odpuštní, a tudíž málo milují. Pece se nebudu snižovat k tomu, abych svými vlasy otíral nohy nkomu cizímu Neprožijete lásku a schopnost milovat Boha. Amen? Zkušenost vnjšího nádvoí nás pivádí do svatyn. Svatyn už nemá nic bronzového. Ve svatyni už lovk neprožívá soud. Pro ne? Protože by nehešil? Ne, ale protože pijal odpuštní. Chodí v odpuštní. Pijal odsou-zení za svoji podstatu, nikoliv za njaký skutek, pijal i odpuštní za svoji povahu, tak už nemá za co pijmout odpuštní znovu. Znova picházíte za Bohem a íkáte: Bože, odpus mi, že se mj charakter, povaha, podstata ješt poád projevuje. Ale to už není žádná nová podstata! To je poád ta stará podstata. Vím, že se umrtvuje. Vím, že je menší a menší, a tudíž nechodím v soudu. Pedstavte si, že šlápnete do bahna. Neomlouváte se za to, že jste udlali blátivou šlápotu, ale za to, že máte zabahnné boty. Když jdete se zabahnnými botami, nebudete se omlouvat za každý krok, který ješt nechává stopu. Už je tedy mén a mén blátivá, ale to nic nemní na uvdomní, že to je vaše podstata. Nešlo o ten jeden krok, ale o to, že jste nkam sobecky vlítli a máte špinavé boty. Je vám líto každého kroku, ve kterém se projeví vaše tlo. Znovu se omluvíte. Ale v podstat žijete svobodn od soudu. eknete: Vím, co jsem byl a co bych byl bez Boha. Neustále 6

7 prožíváte vdnost za odpuštní. Prožíváte vdnost, protože si jste neustále vdomi, že Bh vám odpustil mnohé vci. Nemyslím jednu, dv, a pak ješt tehdy, když mi bylo sedm, a potom ješt v patnácti, jak jsem bžel na ervenou, ale jinak dobrý. $ /- :% /(#&)! +3 )5 2#6%).1! +3)5 2#6%).&3 8'! &+3 )! +)5 "'-!+).')= #21 Pro dti, které vyrstají v nkterých církvích, je nkdy nasazená norma tak nízko, že ani nemají pocit, že heší a že mají zvrácenou povahu. Pro? Protože nezabíjí, nekouí, nekradou, chodí hezky obleení Dti, které jste v církvi, dávejte si pozor na to, abyste si vzaly Boží ád a Boží naízení jako míru. Abyste porozumly, že samy nedosahujete na Boží povolání. Abyste si prožily, do njaké míry i v slzách, na tom není nic špatného, tu potebu, aby vám Bh odpustil, kým jste. Abyste pochopily, že potebujete odpuštní, protože ve své podstat jste sobstední a sobetí lidé, kteí ubližují. Omlouvám se, jestli to je nkomu nepíjemné, ale tak to je. Když jste byli jako malí v postýlce, tak jste si neekli: Dv hodiny v noci, máma nespala, necháme ji te chvilku vyspat. To není vaše povaha, to není nátura lovka. Místo toho jste si ekli: Já to neeším, m to nezajímá. Uááááá! Te! Jíst! A na tom se nic nezmní, pokud to nkdo neovlivní. Pokud se nic nestane, tak tohle v dítti petrvává a má poád pocit, že je stedem vesmíru. Dejme si pozor na to, abychom prožili soud a ekli: Bože, odpus mi mou povahu, tak abych mohl pijmout odpuštní. Jakmile pijmete plné odpuštní, tak už s tím nemusíte nic dlat, to ve vás vyprodukuje lásku. Nemáte-li v sob lásku, neprožili jste plné odpuštní. Neprožili-li jste plné odpuštní, je to asto proto, že jste neprožili plné zavržení a plný soud. Amen? Dobe tedy. Pojme dál. Prožili jsme odsouzení, prožili jsme odpuštní, a to v nás vytvoilo lásku. Co je další krok? Co zpsobuje láska? Pasení beránk. Kde se píše o pasení beránk? Jan 21, od 14. verše. Tady se popisuje, co se dlo po vzkíšení Ježíše z mrtvých. To již 7

8 po tetí ukázal se Ježíš uedlníkm svým, vstav z mrtvých. A když poobdvali, ekl Ježíš Šimonovi Petrovi: Šimone, synu Jonášv, miluješ-li mne více nežli tito? Mimochodem, pro myslíte, že Šimon miloval Ježíše víc než ostatní? Protože mu bylo více odpuštno. Protože si víc prožil zavržení. Petr je zvláštní postava. Petr byl horlivý. Byl horlivý v prohlášení: Já pjdu, pjdu první, v každém pípad, ano já. Ale skutek utek. Když Ježíš íkal, že té noci ho vydají, Petr íkal: Pjdu s tebou na smrt! Ježíš se na nj obrátil a ekl: Pete, kdybys vdl, jak jsem se zrovna za tebe modlil. Jak jsem se modlil za tvoji povahu. Nejde #36$ ) -.)+ 9 o skutek, ale o tvou povahu, jaký jsi. Sbalíš se pi první píležitosti. Vždy jsi mluvka. Ty toho navykládáš! Ale kde je njaký skutek? To je prost tvoje povaha, Pete. Vzbu se. Nic si nenamlouvej. Než kohout zakokrhá, tikrát m zapeš. Chodíš tady se mnou ti a pl roku a zítra ráno se budeš tváit, že o mn nic nevíš. To musel být pro Petra šok, že Ježíš ml o jeho podstat takové zjevení. A další šok byl, že se Petr s Ježíšem opravdu rozlouil zapením. Zakokrhal kohout, a co na Petra v plnosti dopadlo? Soud. Najednou na nj v plnosti dopadl soud. Petr si prožil: Co jsem to za lumpa? Já jsem toho namluvil! Jsem takový zbablec, ani se neumím jen pár hodin poté piznat ke Kristu! Jenže Petr se už s Ježíšem nikdy nevidl. Pak už byl Ježíš ukižovaný na kíži. Už nemli prostor si to vyíkat. A proto jeho píbh zdánliv koní v soudu. Ale Ježíš na Petra pamatoval. Už jsme tady o tom mluvili, že? Je to jeden z mých nej-oblíbenjších verš. Pamatujete si, jak se zjevil andl v hrob? Co andl íkal? eknte uedníkm i Petrovi, že je pedejde do Galilee a tam se s Ním potkají. (Mk 16:7) eknte uedníkm i Petrovi. Pro myslíte, že Ježíš tak explicitn poteboval, aby se to eklo i Petrovi? Protože poteboval dostat Petra z kroku soudu do kroku odpuštní. Aby si Petr, když tu zprávu dostal, najednou prožil plnost odpuštní. Píše se, že Petr plakal hoce. Pro míru soudu, kdy Petr hoce plakal a prožil si svoji povahu, pak dopadla plnost odpuštní. Ježíš mi odpustil! O hlubší bylo porozumní vlastní bídy, o to hlubší bylo odpuštní a pijetí odpuštní. Amen. 8

9 Proto si Ježíš u Petra sáhl na tetí krok. V Janovi 21. kapitole se ho ptá: Šimone, synu Jonášv, miluješ-li mne více než tito? Chápete tu souvislost? Miluješ mne více než tito ostatní? Pochopil jsi, kým jsi byl a že jsem ti odpustil? Komu je mnoho odpuštno, mnoho miluje. Ale pak pichází další krok. ekl jemu: Ovšem, Pane, ty víš, že t miluji. Dí jemu: Pasiž beránky mé. Jak byste nazvali tenhle další krok? Služba? Nazvu to milováním Boha a službou. Pokud porozumíme tomu, že podstatou všeho je láska, tak nepotebujeme ani zákon. Co na tohle téma íká Boží slovo? Milovati budeš Boha svého a milovati budeš bližního svého. V tom je celý zákon a proroci (Mt 22:37 40). To je celá podstata, kterou se nám snaží Pán Bh íct. Tomu, kdo miluje, nikdo nemusí íkat nezavraždíš. Víte, já nepotebuji zákon, že nesmím zavraždit své dti. Protože to je vzhledem k lásce, kterou mám ke svým dtem, absurdní. Je to absurdní myšlenka, že by nkdo pišel a ekl: Martine, ty je nesmíš zavraždit. To by m totiž v život nenapadlo. Pro bych ml? Nic ve mn tím smrem neuvažuje, naopak, všechna láska ve mn by se pochopiteln takové myšlence vzbouila. Tudíž, máteli lásku v sob, tak vytlaí jakoukoli formu vraždy. I nenávist. I sobectví. (#2$ / -!2" :#& '()3 # 2/(41 3 # 2#(41 Nkdy usilujeme o to, abychom nemli nenávist, místo abychom se snažili milovat. Snažíme se, abychom nebyli vytoení. Místo toho bychom mli nechat Boží lásku vypsobit v nás lásku k bližnímu. Když totiž budete mít zákon, ale nebudete mít správnou motivaci, tak jste poád ješt vedle. To není to, co po vás Bh chce. Boží slovo íká, že Bh miluje radostného dárce (2Kor 9:7). Nechte si své dary. Když je jdete odevzdat na oltá a pitom jste rozhádaní nebo máte njaký problém, Pán Bh vám íká: Nech si to. Já to nechci. V 51. žalmu se píše: Nebo neoblíbil bys obti, bych ji i dal, aniž bys zápalu mého pijal. Nech si svoji službu. Nech si svoje peníze. Nikdo o to nestojí, pokud to dáváš z jakéhokoli špatného motivu. Bh nechce, abyste pro Nj pracovali. Ani nikdo z lidí, kteí jsou v Bohu, nechce, abyste pro nj pracovali. Bh íká: Nechte si svoje desátky. Nechte si svoje služby. Nechte si to všechno, 9

10 pokud máte v srdci nenávist. Pokud máte v srdci zlobu. To pak nejsou desátky. To jsou odpustky. V rozhovoru s Petrem Ježíš íká: Miluješ mne? Pokud mne miluješ, miluj i moje beránky a projev to službou. Projev to skutkem. Je to jako vztah matky a dítte. Pro? Protože láska, kterou matka má, musí vypsobit lehkost sloužit " 2)$ &! /)' ' #2%/$ & '"'>( #3$? &':4 +)'1. &':4 $ '$ -'1 dtem. Nevnímá to jako seznam povinností, ale její láska k nim vytváí touhu, aby se mly dobe. Amen? Když Bh nkdy vidí lidi, jak pro Nj pracují, tak jim íká: Tys to minul. Nechtl jsem po tob, abys pro m dlal práci. Když se Ježíš potkal s Martou a Marií, jasn nám ukázal, jak to je. (Luk 10:38 42) Frustrovaná Marta slouží Pánu, který pišel na veei se svojí poetnou skupinou. Nechodil sám. Rozmyslete si, jestli pozvete Ježíše na veei. Obas nám lidé íkají: Víš, pozvat vás na obd není taková legrace, vás pijde rovnou šest. Mžu vás uklidnit kdyby tady byl Pán Ježíš a pozvali byste Jeho, tak jich pijde minimáln dvanáct. Takže pišli k Marii a Mart na návštvu. Uvdomte si, že Marta mla službu, sloužila Pánu. Vidí Marii, jak sedí s Ježíšem, a íká: Marie, ty si tady klidn sedíš s Ježíšem! Najednou na ni zaala být naštvaná. Zaala ale být naštvaná i na Pána. Vaše frustrace se z lidí penese na Boha a vyítáte Bohu: Bože, ekni jim nco! ekni jim nco, copak to nevidíš? V tu chvíli se Marta oboí na Pána Boha a zane Ho úkolovat. Mává tam vaekou a úkoluje Ho. Najednou si Marta s Pánem Bohem prohodila roli. Najednou se Ježíš stal jedním z jejích pomocník, kterého zane úkolovat ve služb, kterou musí dlat pro Boha. To už potom mže být tak, že se tady sejdeme, rozhodneme se, co pro Pána Boha udláme, a zaúkolujeme Ho, aby to požehnal. Místo toho, abychom Boha milovali. Ježíš Martu vbec nepodržel. Víte, Pán Bh má smysl pro humor, protože vždycky, když tu verš, kterým jí odpovdl, nebo mi ho te manželka, tak ho jemn zmkí, nete: Marto, Marto, ale: Maro, Maro. A tak staí, že mi Pán Bh, pípadn manželka, v njaké 10

11 situaci ekne: Maro, Maro, a já už vím. Ale Pán Bh velmi nžn pišel a ekl jí: Marta, Marta, pelivá jsi, a rmoutíš se pi mnohých vcech. Skoro to vypadá jako pozitivní zptná vazba, že? Pokrauje: ALE Marie si lepší vyvolila. Marta zjevn nedospla ke služb posloupností soudu, odpuštní a lásky. Nco se stalo, protože v tu chvíli pouze vykonávala práci, ale láska k Bohu tam nebyla. Ale Marie byla tak ráda, že Ježíš pišel, a chtla být s Ním. A tak si íkala: Nádobí? To se udlá! Až Ježíš odejde, tak tady budeme chvilku uklízet. Stejn tak si mžete pozvat návštvu, uklidíte, okna umyjete, udláte super luxusní jídlo. Jenom si je moc neužijete, protože budete neustále kmitat v kuchyni. Anebo návštva odpustí, že není všecko úpln dokonalé, ale budete s nimi. /('3 (#(& ( )(!5).-%& (! # #2%/1 Sedmiramenný svícen mluví o spojení Boha a lovka. Mluví o tom, že spolu vydávají svtlo, a to je služba. To je služba, proto se v Novém zákon píše, abychom nestavli svícen pod nádobu. íká nám, že jsme svtlo svta. Amen? Víme, že Bh byl svtlo svta, že? V Janovi v 1. kapitole se píše, že On pišel, aby osvcoval celý svt. Ale potom když nás osvítil, jsme se také stali svtlem svta. Amen? Bh si nás nejdív zamiloval, tím to chce penést na nás a v dobrém slova smyslu nás tím nakazit. Chce zpsobit, že si nebudeme umt pomoct a budeme ostatní milovat. Ale milujme je konkrétním skutkem, službou. Láska není emoce. Láska je rozhodnutí. Pravá láska není emoce. Láska je skutek, konkrétní vc, kterou udláte. Te se každý mže podívat na to, kde stojí. Pokud zjistí, že neslouží, že je neužitený, tak je to proto, že nemiluje. Pokud zjistí, že nemiluje, je to proto, že neprožil lásku k Bohu v plnosti. Pokud neprožil v plnosti lásku, znamená to, že neprožil v plnosti odpuštní, a to znamená, že neprožil v plnosti soud. Mže se stát, že jsme to nkdy prožili, ale v dsledku asu jsme to opustili. Zaznla tady dnes píse, která zmi uje verš ze Zjevení z druhé kapitoly: Ale mám nco proti tob, totiž že jsi tu první lásku svou opustil. Amen? Mimochodem: Vra se ke skutkm první lásky. (Zj 2:4 5) 11

12 Pokud sloužíte, dejte pozor na rozdíl mezi službou, a službou. Mezi tím je úzká linie. Mžete být Marta, anebo Marie. Pozor na službu Marty. Pozor na to, když zjistíte, že souástí vaší služby je frustrace, zloba na Boha nebo na lovka. Podívejte se, co se stalo. Najdte to a vrate se k tomu. A vrate se do služby se správným motivem. Služte proto, že milujete. Váš motiv je, že chcete vidt bratry, sestry, dti nebo kohokoli, koho vám Bh dá do života, jak se mají dobe, jak rostou v Bohu. Amen? To je motiv, který vám dává nekonen energie. Pak funguje i slovo, že bží, avšak neumdlévají, chodí, a neustávají. (Iz 40:31) Jestli máte pocit, že na tom míst nejste a soudí vás to, nech vás to nesoudí, nejste tam. Ale roste do toho. Roste do toho. lovk se neustále nachází nedokonalý a íká: Tady jsem špatn, tady jsem uhnul. Nech vás to neodsuzuje k ustávání v práci. Nech vás to povzbudí k neustálému inní pokání, abyste se neustále mnili a prom ovali své motivy, skutky a fungování. A tak celý rst do Krista, promna našeho charakteru do Božího charakteru, což ve stánku pedstavuje zlatý kadidlový oltá, je vlastn o tom, že musíme nechat Boha, aby nás provedl všemi zmi ovanými zkušenostmi, tak jako Petra. Potom nebylo nic, co by Petra zastavilo. Dostal naezáno, ale to v nm nevypsobilo hokost vi Bohu. Nevypsobilo to v nm ani žádnou hokost vi lidem. Ale ml odvahu, sílu a lásku. Obtoval svj vlastní život pro ostatní, protože ho Bh v plnosti provedl všemi kroky. To je to, co si musíme prožít. Vtšina lidí, které známe jako služebníky, velké Boží muže, si prošla na zaátku odpuštním. A velkým porozumním tomu, kým by byli bez Boha. Bh vám požehnej. Peji vám hromadu soudu, hromadu odpuštní, hromadu Božího milování a hromadu lásky k ostatním. Amen. 12