Dentální hygiena v parodontologii

Transkript

1 MARARYKOVA UNIVERZOTA LÉKAŘSKÁ FAKULTA Katedra ošetřovatelství Petra Dundálková Dentální hygiena v parodontologii Bakalářská práce Vedoucí práce: Mgr. Zdeňka Knechtová Brno 2013

2 Čestně prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně a použila jen uvedené informační zdroje. Brno 18. června 2013.

3 Děkuji Mgr. Knechtové Zdeňce, za odborné a trpělivé vedení mé bakalářské práce. Také děkuji všem respondentům za ochotné vyplnění dotazníku. Můj dík patří i celé mojí rodině a pracovnímu týmu Parodontologie s.r.o. za podporu a trpělivost, kterou mi nepřetržitě poskytovali. V neposlední řadě chci poděkovat svému příteli, který při mně stál během mého studia a dodával mi v něm energii.

4 OBSAH: ÚVOD DENTÁLNÍ HYGIENA Vyšetření pacienta s onemocněním parodontu Vyšetření parodontálního sulku Krvácení z gingivy Hladina attachmentu Postižení furkací Pohyblivost zubů Indexy hygieny úst Pomocná vyšetření v parodontologii Motivace pacientů s onemocněním parodontu Instruktáž dentální hygieny Zubní kartáčky Technika čištění zubů Zubní pasty Jednosvazkový (solo) kartáček Interdentální hygiena Dentální vlákna Zubní párátka Interdentální kartáčky Scaling - vyhlazení zubního kořene Kyrety Ultrazvukové odstranění zubního kamene Leštění zubů

5 2 PARODONTOLOGIE Gingivitida Akutní gingivitida Akutní nekrotizující ulcerózní gingivitida Chronická gingivitida Zvláštní formy gingivitidy Marginální parodontitida Prepubertální parodontitida Lokalizovaná juvenilní parodontitida Rychle progredující parodontitida Pomalu progredující parodontitida Terapie parodontitidy Iniciální terapie Korektivní chirurgická terapie Gingivektomie Apikálně posunutý lalok Laloková operace (metoda řízené tkáňové regenerace) Augmentační materiál KOMPETENCE DENTÁLNÍ HYGIENISTKY CÍLE A OČEKÁVANÉ VÝSLEDKY METODIKA Pilotní šetření Výběr vzorku Zpracování dat - technika VÝSLEDKY PRŮZKUMU A JEJICH ANALÝZA Analýza a popis demografických údajů respondentů Pohlaví respondentů

6 6.1.2 Věk respondentů Nejvyšší dosažené vzdělání respondentů Analýza a popis znalostních a zvyklostních položek dotazníku Typ používaného zubního kartáčku Používání mezizubního kartáčku Využívání jiných pomůcek při toaletě dutiny ústní Pomůcky využívané na čištění zubů Frekvence čištění zubů respondentů Čas věnovaný čištění zubů respondenty Používání desinfekčních roztoků nebo gelů Krvácení z dásní respondentů Krvácení dásní jako běžný jev při čištění zubů Definice krvácení dásní Jak postupovat při krvácení dásní Definice parodontózy Rizikové faktory vzniku parodontózy Faktory ovlivňující vznik zubního kamene Získání informací o parodontóze DISKUZE NÁVRH NA ŘEŠENÍ ZJIŠTĚNÝCH NEDOSTATKŮ ZÁVĚR ANOTACE ANNOTATION SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY A PRAMENŮ SEZNAM ZKRATEK SEZNAM OBRÁZKŮ SEZNAM TABULEK

7 SEZNAM GRAFŮ SEZNAM PŘÍLOH PŘÍLOHY

8 ÚVOD Téma dentální hygiena v parodontologii jsem si zvolila proto, že už 6 let pracuji v odborné praxi Parodontologie s.r.o., kde provádím klientům dentální hygienu, asistuji při parodontologických operacích a zastávám i asistenci u stomatologických výkonů. Onemocnění parodontu patří k nejčastějším chronickým infekčním onemocněním dutiny ústní a má velký vliv na zdraví celého organismu, obzvláště na kardiovaskulární systém. Parodontitida bývá nejčastější příčinou ztráty zubů. Jedinou prevencí a léčbou onemocnění parodontu je pravidelné a systematické odstraňování mikrobiálního povlaku, který je hlavní příčinou vzniku parodontitidy. V praxi se setkáváme s klienty různých věkových kategorií s různě velkým postižením dásní a závěsného aparátu zubu. Hlavní cíl naší práce je vedení klientů k správné péči o dutinu ústní. Dále nám jde o to, aby klienti pochopili, že jejich potíže způsobuje mikrobiální povlak a zmírnění jejich obtíží záleží hlavně na jejich intenzivní péči o dutinu ústní v domácím prostředí. Největší problém lpí v pozdním příchodu klientů na parodontologii, který ovlivňuje záchranu některých zubů. Často pacienti s onemocněním parodontu kladou za vinu celkově špatný stav chrupu svým praktickým zubním lékařům, které pravidelně v půlročních intervalech navštěvují. Teoretická část práce je rozdělená do tří kapitol. V první kapitole je popsána a vysvětlena dentální hygiena. Objasňuje vyšetření, které se provádí u klientů s parodontitidou, hodnocení úrovně domácí péče, pomůcky a zacházení s nimi a čištění zubního kamene. Druhá kapitola je věnována parodontóze a jejímu dělení, diagnostice a léčbě. Ve třetí kapitole jsou uvedeny kompetence dentální hygienistky. Empirická část práce popisuje výsledky dotazníkového šetření. V diskuzi je znázorněno hodnocení výsledků dotazníkového šetření, vzhledem ke stanoveným cílům a očekávaným výsledkům a jejich porovnání s výsledky autorů prací obdobného zaměření. Součástí je i návrh řešení zjištěných nedostatků. 8

9 1 DENTÁLNÍ HYGIENA Dentální hygiena se zabývá prevencí a terapií parodontopatií, které jsou podmíněné zubním plakem. Byl prokázán kauzální vztah mezi onemocněním parodontu a úrovní dentální hygieny. Kvalitní dentální hygiena není vázána pouze na parodontologickou péči, její kvalitu ovlivňuje také výsledky konservační a estetické stomatologie, ortodoncie, pedostomatologie, protetiky i implantologie. Pod pojmem ústní hygiena rozumíme ošetření zubního kazu a jeho následků, léčbu ortodontických anomálií, extrakce radixů a neošetřitelných zubů, opatření vedoucí k odstranění sekundárních vlivů podporujících přetrvávání plaku v dutině ústní a v neposlední řadě opatření zaměřeným na likvidaci zubního mikrobiálního povlaku. 1 Aktivity prováděné v prevenci a léčbě parodontopatií dělíme na fázi ordinační, neboli povinnosti zubního lékaře popř. dentální hygienistky, a na fázi domácí, což jsou povinnosti pacienta. Mezi kompetence zubních lékařů patří základní vstupní vyšetření se stanovením diagnózy a návrhu plánu léčby. Nejdůležitějším faktorem při plánování léčby je motivace pacientů s instruktáží domácí hygieny a také odstranění zubního kamene Vyšetření pacienta s onemocněním parodontu Hlavní příčinou vzniku onemocnění parodontu je mikrobiální povlak, pokud není přítomen, tak onemocnění nemůže propuknout. Vyšetření pacienta je důležitým krokem k sestavení plánu ošetření a léčby. Parodontóza se projevuje zarudnutím, zduřením dásně a zvýšeným krvácením při sondáži gingiválního chobotu. V pokročilém stádiu onemocnění se objevuje pohyblivost zubů a změna jejich polohy v zubní řadě. Nezbytnou součástí vyšetření je zjištění anamnestických údajů a zhotovení rentgenového snímku, který nám napoví, zda došlo ke ztrátě alveolární kosti nebo tkáně. 1 Srov. DŘÍZHAL, I., SLEZÁK, R., Základy parodontologie, s Srov. MAZÁNEK, J., a kol., Stomatologie, minimum pro praxi, s. 45 9

10 Ke zjištění ztráty podpůrné tkáně je třeba vyšetřit všechny bukální, linguální, palatinální, distální a mesiální plochy všech zubů pomocí speciální kalibrované sondy a zaznamenat do speciální dokumentace spolu s krvácením po sondáži, hladiny attachmentu (tj. vzdálenost mezi cemento-sklovinnou hranicí a dnem dásňového chobotu), postižením furkací (objevuje se v pokročilém stádiu parodontitidy a postihuje prostor mezi kořeny distálních zubů), pohyblivostí zubů a ústní hygienou. Toto vyšetření provádí lékař při první návštěvě pacienta a dále po celkovém ošetření (přibližně po 1 měsíci aktivní léčby) Vyšetření parodontálního sulku Pro zjištění hloubky parodontálního sulku neboli ztráty podpůrné tkáně, se používá parodontální sonda, na konci zakončená kuličkou o průměru 0,5 mm a jejíž kalibrace je po 3 a následně po dvou milimetrech (Obr. 1). Obr. 1 Parodontologická sonda s kuličkou na hrotu 4 Sonda se drží podobně jako tužka. Při sondáži se prsteníkem podepíráme o zub, co nejblíže k místu sondování, zavedeme sondu paralelně s průběhem povrchu kořene na dno sulku (příp. chobotu) s minimálním vynaložením síly. Velikost sondáže je rozdíl mezi okrajem gingivy a nejhlubším dosaženým bodem chobotu, hloubka v milimetrech se zapíše do dokumentace. 5,6 Zdravý parodont je charakterizován narůžovělou barvou a hloubkou parodontálního sulku do 3 mm. Při zánětlivých změnách zjišťujeme přítomnost krvácení gingivy, zubního kamene a hloubku parodontálního sulku nad 3 mm (tzv. parodontální chobot, kapsa, což je volný prostor mezi kořenem zubu a dásní). Při hloubce chobotu 3 Srov. BOTTICELLI, A. T., Dentální hygiena, teorie a praxe, s Parodontologicka-sonda 5 Srov. BOTTICELLI, A. T., Dentální hygiena, teorie a praxe, s Srov. ČERNÝ, D., a kol., Praktický rádce zubního lékaře, kap. 3/4.5 s

11 v rozmezí 3-5 mm mluvíme o mělkém parodontálním chobotu. Choboty hlubší jak 5 mm označujeme jako hluboké parodontální choboty, které dělíme na pravé a nepravé. S ohledem na hloubku parodontálních chobotů byl stanoven index CPITN (Commmunity Periodontal Index of Treatment Needs), je to orientační index, pomocí něhož určujeme míru postižení parodontu. Pro jeho stanovení se chrup rozdělí do 6 sextantů, může dosahovat hodnot 0-4 přičemž: 0 = zdravý parodont; 1 = přítomnost krvácení; 2 = přítomnost zubního kamene; 3 = nález mělkého parodontálního chobotu; 4 = nález hlubokého parodontálního chobotu Krvácení z gingivy U zdravé gingivy se krvácení neobjevuje. Pokud po sondáži dáseň krvácí, znamená to, že se zde nachází subgingiválně uložený plak a zánětlivý buněčný infiltrát a to je známkou onemocnění parodontu. 8 Vyšetřuje se pomocí parodontální sondy, kterou se objede papila v různých mezizubních prostorách. Hodnotí se po sextantech. Vhodným indexem pro hodnocení krvácení je index PBI (Papillary Bleeding Index). Přičemž: 0 = krvácení se nevyskytuje; 1 = na okraji dásně je patrná krvavá tečka; 2 = jednotlivé body splývají a vytváří souvislou linii; 3 = interdentální trojúhelník vyplněn krví; 4 = vytvoření kapky krve v místě papily. 9 Dalším indexem je krvácení po sondování neboli BOP (Bleeding on Probing), měří se také pomocí parodontologické sondy, která se zavede na dno defektu, a tam se s ní pohybuje. Tento index je jednodušší než PBI, hodnotí se jen, zda krvácí, nebo ne. Výsledek se zaznamenává v procentech, používá se zlomek: součet krvácivých míst x 100 a výsledek se vydělí celkovým počtem měřených míst Tamtéž, kap. 3/4.5 s Srov. BOTTICELLI, A. T., Dentální hygiena, teorie a praxe, s Srov. STAROSTA, M., a kol., Praktický rádce zubního lékaře, kap. 3/4.2 s Srov. MUTSCHELKNAUSS., R. E., Praktická parodontologie, klinické postupy, s

12 1.1.3 Hladina attachmentu Cílem měření je zjištění vzdálenosti mezi hranicí skloviny a dnem dásňového chobotu. Měří se pomocí sondy s milimetrovou stupnicí tzv. Williamsovou sondou (Obr. 2). Obr. 2 Měření hladiny attachmentu Williamsovou sondou Postižení furkací Riziko postižení furkací hrozí u vícekořenových zubů a je častou komplikací u onemocnění parodontu. Měří se parodontální sondou a pro lepší určení se používá tzv. Naberova sonda (zahnutá furkační sonda, obr. 3). Dle stupně postižení furkace je volena i individuální terapie: Stupeň I. = sonda do furkace pronikne po 3mm Stupeň II. = sonda pronikne nad 3 mm Stupeň III. = sonda pronikne celým rozsahem furkace (skrz na skrz). 12 Obr. 3 Měření furkace Naberovou sondou Srov. BOTTICELLI, A. T., Dentální hygiena, teorie a praxe, s

13 1.1.5 Pohyblivost zubů Pohyblivost zubů je většinou subjektivně vnímaným příznakem pacienta spolu s putováním zubů. Při měření se používají prsty ruky nebo tupých konců rukojetí nástrojů. Přesnější a objektivnější je měření pomocí přístroje Periostest. Rozlišujeme 4 stupně viklavosti: Stupeň 0 = přirozený pohyb zubu Stupeň 1 = horizontální pohyblivost do 1 mm Stupeň 2 = horizontální pohyblivost zubu o více jak 1 mm Stupeň 3 = horizontální pohyblivost více jak 2 mm + vertikální mobilita Indexy hygieny úst V dutině ústní se vyšetřuje přítomnost plaku a stav orální hygieny a popisuje se pomocí indexů: Index pro plak podle Quigleye a Heina u tohoto indexu se používá obarvení plaku pomocí indikátoru a pak se hodnotí vestibulární a orální plošky zubů. Index pro plak podle Silnesse a Löea posouzení plaku na zubním krčku, který se setře sondou a hodnotí se ve stupních: Stupeň 0 = bez plaku; Stupeň 1 = po setření sondou tenká vrstva plaku; Stupeň 2 = přítomnost plaku na krčku zubu viditelná pouhým okem, aproximální plochy jsou čisté; Stupeň 3 = viditelný plak na krčku a na aproximálních plochách. Index pro aproximální plak (API) podle Langeho a spol. hodnocení interdentálních prostorů ano/ne (přítomen plak, nepřítomen plak). Hodnotí se pomocí sondy nebo barevného indikátoru a výsledek se vyjadřuje v procentech podle vzorce: součet zubů s nálezem plaku x 100 a výsledek se podobně jako u určení PBI vydělí součtem měřených ploch. Index orální hygieny podle O learyho vyšetření přítomnosti plaku na všech čtyřech plochách (mesiálně, distálně, vestibulárně a orálně) podle rozlišení ano/ne. Uplatňuje se zde barevná detekce a procentuální vyjádření jako u API. Jednoduché provedení a názorné pro pacienta Srov. STAROSTA, M., a kol., Praktický rádce zubního lékaře, kap. 3/4.7 s Srov. MUTSCHELKNAUSS., R. E., Praktická parodontologie, klinické postupy, s

14 1.1.7 Pomocná vyšetření v parodontologii Další, pomocná vyšetření se provádí hlavně u agresivních forem onemocnění, kde potřebujeme vyšetřit obsah parodontálního sulku. Provádí se pomocí papírových čepů, které se zasouvají do aktivního parodontálního defektu a určují se, pomocí kultivace, parodontální patogeny a DNA. Díky zjištění původců onemocnění se stanoví terapie pomocí antibiotik a chemoterapeutik Motivace pacientů s onemocněním parodontu V motivaci pacientů s onemocněním parodontu je důležitá informovanost. Informovaný pacient je zároveň i motivovaný. Pacienti, kterým byl poskytnut dostatek informací o jejich onemocnění, jsou aktivnější v léčbě, řídí se radami lékaře a mají snahu o vyléčení. Onemocnění parodontu lze znázornit různými způsoby. Vhodné je při motivaci využití modelů lebky člověka, odborné literatury nebo různých brožur, předvést jak se zachází s parodontální sondou a v neposlední řadě je podrobný popis pacientova rentgenového snímku. Pacienti musí být během rozhovoru seznámeni s příčinou parodontitidy, její léčbou a jak se dá zabránit jejímu návratu Instruktáž dentální hygieny Nejlepší prezentace ústní hygieny a doporučených technik je nejúčinnější přímo v ústech pacienta. Při instruktáži bychom neměli opomenout na srozumitelnost a taktnost. Měli bychom zabezpečit soukromí, bez přítomnosti jiných osob, s výjimkou ošetřujícího personálu. 18 Instruktáž provádí nejlépe dentální hygienistka. Ukázka a nácvik správného čištění zubů probíhají přímo v ústech pacienta, kde hygienistka ukáže jak čistit zuby, pa- 16 Srov. STAROSTA, M., a kol., Praktický rádce zubního lékaře, kap. 3/4.11, str Srov. BOTTICELLI, A. T., Dentální hygiena, teorie a praxe, s Srov. DŘÍZHAL, I., SLEZÁK, R., Základy parodontologie, s

15 cient ji pomocí zrcátka sleduje a pak se pokusí techniku zopakovat. Opakování probíhá tak dlouho, dokud pacient úkon přesně nepochopí a bezchybně ho nezopakuje. První instruktáž probíhá při prvním příchodu pacienta do ordinace a trvá přibližně 30 minut. Reinstruktáž dentální hygieny se provádí dle potřeby při pravidelných kontrolách (jednou za půl roku), využívá se u ní taktéž zubních modelů Zubní kartáčky Zubní kartáčky jsou důležité v každodenní péči o chrup, pomáhají odstraňovat zbytky potravy ze zubů včetně zubního plaku. Zubní kartáčky se vyrábí v mnoha provedeních. Mají různé velikosti, tvar, tuhost a délku štětin. Při onemocnění parodontu jsou lepší měkké kartáčky s krátkou pracovní částí a stejně dlouhými štětinami (Obr. 4). Zubní kartáčky by se měli pravidelně měnit, což je individuální záležitost (dle tlaku na kartáček a správného užívání). Výměna by měla nastat při změně postavení štětin, tvaru a směru štětin, to nastává přibližně po 2,5 měsících pravidelného používání. Opotřebovaný kartáček ztrácí schopnost dostatečného odstraňování plaku. 20 Obr. 4 Kartáčky s vhodnou velikostí pracovní části a zástřihem štětin Technika čištění zubů Při čištění by měl být kladen důraz na správnou techniku čištění zubů. Měli bychom se vyvarovat poškození dásně a zubů samotných. Špatná technika a nevhodné 19 Srov. STAROSTA, M., ADÁMKOVÁ, H., Repetitorium paradontologie, s Srov. BOTTICELLI, A. T., Dentální hygiena, teorie a praxe, s Vlastní fotografie autorky 15

16 používání pomůcek mohou vést k obnažení kořenového cementu a dentinu a obroušení zubního krčku. 22 Nejlepší technika, vzhledem k onemocnění parodontu, je Bassova technika (Obr. 5). Ta spočívá v přiložení kartáčku pod úhlem 45 tak, aby konce štětin směřovaly do parodontálního chobotu a pod lehkým tlakem se pohybuje kartáčkem tam a zpět, přičemž konce štětin jsou stále zanořeny v sulku. Díky této technice se štětiny kartáčku můžou dostat až 0,9 mm pod okraj gingivy a odstraňovat subgingivální plak. Délka trvání čištění Bassovou technikou by měla být 4-5 minut. Čištění zubů kartáčkem by mělo být 2x denně a dále vždy po jídle. 23 Obr. 5 Technika Modifikovaného Basse principem je dostat se do dásňového žlábku (sulku) Zubní pasty Zubní pasty nemají v oblasti parodontologie velký význam. Účinky past, jako je redukce plaku a zubního kamene, zmírnění zánětu, jsou až nulové. Podobně jsou na tom i ústní vody Jednosvazkový (solo) kartáček Tyto kartáčky mají jen jeden svazek štětin a zalomené držátko, pomáhají dočistit obtížně dostupná místa, jako jsou distální plochy stoliček, linguální a palatinální plochy zubů, odhalené krčky zubů, fixní rovnátka a implantáty (Obr. 6,7). Přikládají se také pod úhlem 45 do gingiválního sulku a pomocí Bassovy techniky se provádí krouživé pohyby sem a tam. 22 Srov. BOTTICELLI, A. T., Dentální hygiena, teorie a praxe, s Tamtéž, s Vlastní fotografie autorky 25 Srov. DŘÍZHAL, I., SLEZÁK, R., Základy parodontologie, s

17 Obr. 6 Dočištění distálních ploch 26 Obr. 7 Jednosvazkové kartáčky Interdentální hygiena Do kategorie interdentální hygieny řádíme čištění mezizubních prostor, na které obyčejné ani jednosvazkové kartáčky nestačí. Zde se také ukládá plak a nečistoty. Pomůcky k odstranění nečistot se volí individuálně, dle velikosti mezizubních prostor Dentální vlákna Dentální vlákna jsou vyráběná ze stočených nylonových vláken a ve dvou verzích, dental floss a superfloss. Dental floss jako samotné vlákno, nebo v držátku. Vlákno se zavádí do mezizubních prostor, přitáhne se k aproximální ploše zubu, kde se vlákno zploští a pilovitými pohyby se prostor čistí. Vlákno je k jednomu použití. Superfloss obsahuje dentální vlákno, střední část je pěnová a pevný konec, který se využívá jako zaváděcí například pod mezičleny fixních můstků a kolem implantátů. Dentální vláknem čistíme mezizubní prostory 1x denně. Při nesprávném použití může dojít k poškození mezizubních papil Vlastní fotografie autorky 27 Vlastní fotografie autorky 28 Srov. BOTTICELLI, A. T., Dentální hygiena, teorie a praxe, s. 91, Srov. DŘÍZHAL, I., SLEZÁK, R., Základy parodontologie, s

18 Zubní párátka Tříhranná párátka se využívají hlavně u větších mezizubních prostorů (Obr. 8). Kromě čistícího účinku mají i účinek masážní a to když zavedeme párátko do mezizubního prostoru a cíleně stlačujeme papilu proti kostnímu podkladu. 30 Obr. 8 Zubní párátka Interdentální kartáčky Při léčbě parodontopatií jsou interdentální kartáčky tou nejlepší volbou. 32 Na trhu jsou různá provedení kartáčků. Krátké kartáčky, které se nasazují do dlouhého držátka (Obr. 9), další jsou kartáčky s kovovým dříkem a různé provedení speciálních držátek. Také se liší svým průměrem, který by měl odpovídat velikosti interdentálního prostoru. Mezizubní kartáčky jsou vhodné na čištění klasických mezizubních prostorů, zubů po resekci kořene, také se využívají u průchodných furkací a u pevných protetických náhrad a implantátů. Čištění mezizubních prostorů by se mělo provádět 1x denně, kartáček se zavádí do interdentálního prostoru a pohybuje se s ním podél stěny obou zubů (i v gingiválním sulku) sem a tam. Zubní pasta se v tomto případě nepoužívá (Obr. 10, 11). 33 Vhodnější je namočení mezizubního kartáčku do antimikrobiální látky, chlorhexidinu. Podle studií při používání chlorhexidinu dochází k 75% redukci plaku Srov. DŘÍZHAL, I., SLEZÁK, R., Základy parodontologie, s Vlastní fotografie autorky 32 Srov. BOTTICELLI, A. T., Dentální hygiena, teorie a praxe, s Tamtéž, s Srov. MUTSCHELKNAUSS., R. E., Praktická parodontologie, klinické postupy, s

19 Obr. 9 Mezizubní kartáčky různých velikostí, které se nasazují do dlouhého držátka 35 Obr Čištění mezizubních prostor mezizubním kartáčkem v dlouhém držátku 36 Obr. 11 Srovnání mezizubního kartáčku, vlákna a párátka. Na první pohled je kartáček jediným účiným řešením Scaling - vyhlazení zubního kořene Scaling, neboli vyhlazení zubního kořene je metoda používaná k odstranění supragingiválního a i subgingiválního kamene. Většinou se provádí ve více návštěvách, 35 Vlastní fotografie autorky 36 Vlastní fotografie autorky

20 dle úrovně hygieny a množství zubního kamene. K tomuto účelům se používají především ruční, nebo ultrazvukové přístroje Kyrety Mezi ruční nástroje patří ostré kyrety různých typů, kterými se provádí scaling, neboli vyhlazení zubního kořene. Jsou však vhodné i k odstranění supra i subgingiválního kamene (Obr. 12). Toto ošetření je pro ošetřujícího náročné i pracné. Je nutná fixace ruky s nástrojem, a dále také fixujeme zuby se zvýšenou pohyblivostí prsty druhé ruky. Z povrchu kořene se musí odstranit zubní kámen, plak a i intoxikovaný zubní cement. Po ošetření se parodontální choboty vyplachují např. 3% peroxidem vodíku. Toto ošetření spadá do kompetencí zubního lékaře i dentální hygienistky. Obr. 12 tzv. kyretáž zubu a jeho kořene Graceyho kyretou Ultrazvukové odstranění zubního kamene Při používání ultrazvukových přístrojů je vyvinuta menší námaha ošetřujícího. Pracuje se s frekvencí khz. Lze je použít jak supragingiválně tak i subgingiválně a umožňují odstranění i masivních usazenin kamene Srov. DŘÍZHAL, I., SLEZÁK, R., Základy parodontologie, s

21 1.4.3 Leštění zubů Ošetření zakončujeme vyleštěním zubů a odstraněním drobných pigmentací. K tomuto účelu slouží mikromotor, na který se nasazují různé leštící gumy a kartáčky, které se namáčí do depurační pasty (leštící pasta, která odstraňuje ze zubů povlak a drobné pigmentace a zanechává zuby hladké). 40 (Obr. 13) Obr Aplikace depurační pasty pomocí leštícího kartáčku a mikromotoru Srov. DŘÍZHAL, I., SLEZÁK, R., Základy parodontologie, s Srov. 21

22 2 PARODONTOLOGIE Parodontologie je obor, který se zabývá onemocněním parodontu. Hlavní příčinou postižení parodontu je zubní plak, mezi ostatní příčiny řadíme faktory lokální a systémové. Jako lokální faktory označujeme přítomnost zubního kamene, anomálie v postavení zubů a převisy výplní a korunek. Systémové jsou pak vrozené imunologické poruchy, onemocnění metabolismu a autoimunitní choroby Gingivitida Gingivitida, neboli zánět dásně, je charakterizován zarudnutím, zduřením a i ulceracemi na gingivě. Při vyšetření zjišťujeme exsudaci z chobotu, krvácení po sondáži a hlubší parodontální choboty bez ztráty attachmentu (pseudochoboty). Gingivitidu rozeznáváme akutní, akutní nekrotizující ulcerózní a chronickou Akutní gingivitida Akutní gingivitida je vyvolaná mechanickým nebo termickým poškozením tkáně a i mikrobiálním povlakem, díky kterému po několika dnech přechází na gingivitidu chronickou (Obr. 14). Obr. 14 akutní gingivitida způsobená mikrobiálním povlakem Srov. VANĚK, J., a kol., Stomatologie pro studující všeobecné lékařství, s

23 2.1.2 Akutní nekrotizující ulcerózní gingivitida Náhle vzniklé onemocnění postihující mezizubní papily se nazývá akutní nekrotizující ulcerózní gingivitida. S postupem času postihuje i zbytek gingivy. Po vyhojení nacházíme na gingivě krátery. Nemocná gingiva je kryta mazlavou, žlutavou membránou, která se skládá z fibrinu a buněčných zbytků. Po jejím odstranění trpí pacient silnými bolestmi a zvýšeným krvácením z místa postižení. Nejčastěji bývají postiženi pacienti ve věku let, nemocní s HIV, oslabení pacienti, pacienti s chorobami krve a imunosupresivní léčbou. Nemocní si stěžují na silný foetor ex ore a zvětšení mízních uzlin. Někdy se může objevit i horečka. Mezi příčiny vzniku tohoto onemocnění řadíme nedostatečnou ústní hygienu, kouření a emocionální stres Chronická gingivitida Chronická gingivitida je charakterizována dlouhodobým krvácením gingivy a hyperplastickým zduřením. Většinou nepozorujeme úbytek kosti, ale jsou přítomny gingivální choboty. Příčinou chronické gingivitidy je pouze mikrobiální povlak a v něm přítomny grampozitivní tyčky a koky. Výsledek léčby závisí jen na spolupráci pacienta a na domácí péči. Při dodržování pokynů lékaře, nebo hygienistky, se gingiva úplně vyhojí Zvláštní formy gingivitidy Zvláštní formy gingivitidy se objevují při přítomnosti hormonálních změn nebo při dysregulací. Rozeznáváme těhotenskou gingivitidu, pubertální, gingivitidu intermenstrualis, menstrualis a climacterica, a gingivitidu vyvolanou kontraceptivy Srov. HELLWIG, E., a kol., Záchovná stomatologie a parodontologie, s Srov. HELLWIG, E., a kol., Záchovná stomatologie a parodontologie, s Tamtéž, s

24 2.2 Marginální parodontitida Hellwig, Klimek a Attin charakterizovali marginální parodontitidu jako: Marginální parodontitita je zánětlivé, bakteriálními povlaky vyvolané onemocnění všech součástí marginálního parodontu, tzn. gingivy, periodoncia, cementu a alveolární kosti. Onemocnění je spojeno se ztrátou podpůrných tkání. 47 U parodontitidy se vyskytují příznaky gingivitidy spolu s úbytkem kosti, abscesy, posuny zubů a také parodontální choboty se ztrátou attachmentu. V pokročilém stádiu onemocnění se vyskytuje i pohyblivost zubů. Většinou postihuje chrup komplexně, ale může se vyskytovat jen na některých zubech. Rozlišujeme parodontitis marginalis superficialis, kde na rentgenologickém vyšetření zjišťujeme úbytek kosti maximálně do jedné třetiny délky kořene. A parodontitis marginalist profunda kdy je ztrátou attachmentu postižena více jak třetina délky kořene zubu anebo jsou postiženy furkace (Obr. 15). 48 Obr. 15 Intraorální rentgenový snímek. Šipky ukazují úbytek kosti v interdentálním prostoru a postižení furkace Prepubertální parodontitida Počátky prepubertální parodontitidy jsou už od prořezání prvních mléčných zubů mezi 2. a 4. rokem života. Rozlišujeme formu lokalizovanou, kdy jsou postiženy jen jednotlivé zuby a generalizovanou, kdy jsou postiženy všechny mléčné zuby a kdy je 47 Srov. HELLWIG, E., a kol., Záchovná stomatologie a parodontologie,s Tamtéž, s

25 silný zánět gingivy. Může mít za následek až ztrátu všech mléčných zubů a celkovou náchylnost k infekcím Lokalizovaná juvenilní parodontitida Počátek lokalizované juvenilní parodontitidy neboli zánětlivého onemocnění parodontu je mezi 10 a 13 rokem života. Jsou přítomny těžké léze parodontu a dochází k rychle progredující osteolýze. Lokalizovaná juvenilní parodontitida postihuje především střední řezáky a první moláry. Z lokalizované formy se může stát forma generalizovaná, a to zejména při zanedbání léčby. To může vést až k úplné ztrátě závěsného aparátu. Většinou plak a zubní kámen bývá přítomen v malém množství Rychle progredující parodontitida Počátek rychle progredující parodontitidy bývá mezi pubertou a 35. rokem života a může vzniknout z juvenilní parodontitidy. Je to těžké postižení závěsného aparátu, které je rozšířené na mnoho zubů. Akutní období, kdy je gingiva zanícená, vyskytuje se i hnisavá exsudace a během několika měsíců dochází k defektům v kosti, se střídá s obdobím klidu, kdy je gingiva klidná Pomalu progredující parodontitida Vyvíjí se na podkladu gingivitidy od 30. do 35. roku života. Úbytek kostní tkáně není lokalizován jen na určitou skupinu zubů, ale častěji se vyskytuje u molárů a řezáků. Patří mezi chronické onemocnění a probíhá v atakách. Z klidné dásně a neaktivních chobotů se rázem může stát akutní zánět s exsudací, kdy je dáseň fibroticky nebo zánětlivě ztluštělá. Pomalu progredující parodontitida je u pacientů s nedostatečnou hygienou a přítomností velkého množství plaku a zubního kamene na zubech i pod dásní Srov. HELLWIG, E., a kol., Záchovná stomatologie a parodontologie, s Tamtéž, s Srov. HELLWIG, E., a kol., Záchovná stomatologie a parodontologie, s Tamtéž, s

26 2.3 Terapie parodontitidy Hlavním cílem v léčbě parodontitidy je odstranění plaku a v něm přítomných mikroorganismů z povrchu zubů. To patří i do opatření preventivních. K eliminaci plaku se využívá metod mechanicko instrumentálních a to pomocí konservativně chirurgických postupů. 54 Úspěšná terapie závisí na brzké diagnóze onemocnění, adekvátní léčbě a spolupráci pacienta. Důležitým cílem v léčbě je redukce nebo úplná eliminace Actinobacillus actinomycetemcomitans (vyskytuje se ve větším množství na postižených místech, produkuje potencionálně patogenní leukotoxin, který může vyvolat ztrátu attachmentu). Plán léčby probíhá po posouzení klinického, rentgenologického a mikrobiologického nálezu ve třech fázích, iniciální, korektivní chirurgické a podpůrné Iniciální terapie Dle Hellwiga, Klimka a Attina je cílem iniciální terapie: odstranění zánětlivých změn gingivy, zastavení progrese stávajícího onemocnění a vytvoření prostředí bez plaku a zubního kamene. 56 Vedle toho je významné i informovat pacienta o příčinách, průběhu a plánovaných krocích v léčbě jeho onemocnění. Iniciální terapie dále pokračuje instruktáží individuální ústní hygieny, která se v průběhu léčby neustále kontroluje a případně zlepšuje. Dále je nutné odstranit zuby se špatnou prognózou, u ostatních je provedena povrchová i hloubková kyretáž v lokální anestezii. Nutná je i eliminace míst s větším rizikem ulpívání plaku, což jsou převislé výplně a kazy. 57 Jako doplňkovou léčbu sem zahrnujeme i zhotovení provizorních výplní, korunek a mostů, pokud stávající řešení nebylo terapeuticky výhodné. Také provádíme ošetření kořenových kanálků z důvodu pulpitických bolestí, nebo plánovaně před am- 54 Srov. HELLWIG, E., a kol., Záchovná stomatologie a parodontologie, s Srov. Quintessenz, Parodontologie, II.listopad 2003, s HELLWIG, E., a kol., Záchovná stomatologie a parodontologie, s Srov. Quintessenz, Parodontologie, II.listopad 2003, s.28 26

27 putací kořene (hemiextrakcí). 58 Je nutné uvést dlahování zubů, které se provádí u zvýšené viklavosti, jež má negativní vliv na vznik attachmentu během parodontologické léčby. Užívá se dlah nákusných (dlouhodobé využití, obzvláště v noci, kdy zabraňuje zatínání zubů a přetěžování závěsného aparátu), dále dlahy intrakoronální (do orální nebo kousací plochy zubů se do vybroušeného žlábku vloží drát a zalije se kompozitem) a využívají se i dlahovací mosty. 59 Tato fáze léčby trvá přibližně 8 týdnů. Po uplynulé době by se mělo stanovit znovu posouzení parodontálních tkání Korektivní chirurgická terapie Ve fázi korektivní chirurgické terapie se využívá cíleného léčebného zásahu ve formě otevřených kyretáží, resektivních metod nebo rekonstrukčních technik pomocí lalokových operací. V tomto případě by mělo být nasazeno antibiotické krytí v ověřené kombinaci amoxicilinu a metronizadolu. 61 Chirurgickokorektivní zákroky se provádí při nedosažení cílů iniciální terapie, při přítomnosti aktivních zánětlivých chobotů s hloubkou nad 5,5 mm. Chirurgické zákroky mají smysl pouze tehdy, pokud pacient zcela spolupracuje při dentální hygieně a dodržuje doporučené postupy i v domácí péči Gingivektomie Gingivektomie se provádí u nepravých parodontálních chobotů a u mělkých pravých parodontálních defektů. Nejčastěji se indikuje u hyperplazie gingivy a u estetického prodloužení korunky zubu (Obr. 16). 58 Srov. MUTSCHELKNAUSS., R. E., Praktická parodontologie, klinické postupy, s Tamtéž, s. 254, Srov. Quintessenz, Parodontologie, II.listopad 2003, s Tamtéž, s Srov. HELLWIG, E., a kol., Záchovná stomatologie a parodontologie, s

28 Obr. 16 gingivektomie z kosmetického hlediska u řezáků Apikálně posunutý lalok Apikálně posunutý lalok umožňuje osteoplastiku. Provádí se tehdy, pokud po gingivektomie došlo k odhalení krčků zubu (nedostatek připojené gingivy) Laloková operace (metoda řízené tkáňové regenerace) Tato metoda se používá od počátku osmdesátých let. Laloková operace umožňuje znovuvytvoření závěsného aparátu zubů (reattachmentu) postižených parodontózou. Dochází k znovuvytvoření cementu zubního kořene, alveolární kosti, parodontu a k připojení epitelového úponu na zub. 65 Při operaci odpreparujeme mukoperiostální lalok s vestibulární i palatinální strany, kompletně odstraníme všechnu granulační tkáň z kostního chobotu, očistíme a ohladíme povrch kořene od zbytků subgingiválního zubního kamene a nekrotických částí cementu zubního kořene a také očistíme vnitřní stranu mukoperiostálního laloku od vrostlých granulačních tkání (Obr. 16, 17). Čistý kostní chobot se vyplní materiálem podobným vlastní kosti (augmentační materiál, Obr. 18, 19). Potom následuje přiklopení a adaptace mukoperiostálního laloku a fixace suturou (Obr. 20) Srov. STAROSTA, M., a kol., Praktický rádce zubního lékaře, kap. 3/7., str Srov. FASSMAN, A., Řízená tkáňová a kostní regenerace ve stomatologii, s Srov. HELLWIG, E., a kol., Záchovná stomatologie a parodontologie, s

29 Bývá pravidlem, že po zákroku se provádí kontrolní rentgenový snímek a sleduje se uložení materiálů. Vyšetření se opakuje v průběhu následujících devíti měsíců a sledujeme proces osteogeneze a osteointegrace (nárůst kostní tkáně). Pooperačně se předepisují širokospektrá antibiotika k lepšímu vhojování materiálů Augmentační materiál Jako augmentační rekonstrukční materiál můžeme použít vlastní kost (autotransplantát), upravenou kostní tkáň z jedince téhož druhu (alotransplantát) a kostní tkáň od jiného živočišného druhu (xenotransplantát). Také se využívá materiálů přírodního nebo syntetického materiálu, jako jsou kovy, slitiny, polymery a keramické nebo skelné materiály. Za nejvhodnější materiál se považuje autologní štěp, jeho odebrání je však velmi náročné a efekt nejasný. Alotransplantát a xenotransplantát se již moc neužívají, hlavně z důvodů alergických a imunitních reakcí. V současné době se používají materiály syntetické. Mezi ně patří například trikalciumfosfátová keramika, hydroxyapatit. Materiál by měl mít vlastnosti bioaktivní (vytvářet přímé spojení s kostí), resorbovatelný a schopný indukce (udávat podnět pro buněčné dělení a růst kosti). Výhodou těchto materiálů je, že nejsou závislé na dárci, jsou sterilní, nízké riziko při transplantaci, mechanická odolnost. Pro regeneraci kosti je důležité, aby se materiály spojily s krevním koagulem, zachovalé osteoblasty a kontakt s živou kostní tkání. Přes navrstvené materiály v čistém kostním chobotu se umístí membrána, která brání vrůstání měkkých vazivových tkání do defektu, překlopí se mukoperiostálním lalokem a ten se spojí suturou. Díky membráně prostupují do kostního chobotu pouze buňky z okolní kosti Srov. FASSMAN, A., Řízená tkáňová a kostní regenerace ve stomatologii, s Srov. FASSMAN, A., Řízená tkáňová a kostní regenerace ve stomatologii, s , 19-20, 93 29

30 Obr. 17, 18 odklopení mukoperiostálního laloku z vestibulární (kostní defekt u zubu číslo 15 dosahoval až k čelistní dutině) a palatinální strany a odstranění granulačních tkání z defektů 69 Obr. 19, 20 vyplnění vyčištěných defektů hydroxyapatitem a trikalciumfosfátem 70 Obr. 21 přiklopení mukoperiostálního laloku a spojení suturou Vlastní fotografie autorky 70 Vlastní fotografie autorky 71 Vlastní fotografie autorky 30

31 3 KOMPETENCE DENTÁLNÍ HYGIENISTKY Dentální hygienistka může podle vyhlášky č. 55/2011 Sb., 3 odst. 1 vykonávat činnosti: - vychovávat a instruovat pacienty k pravidelné a systematické preventivní péči o ústní hygienu; - stanovit úroveň individuální hygieny, provádět nácvik postupů a technik ústní hygieny a kontrolovat jejich účinnost; - provádět kolektivní zdravotně-výchovnou činnost zaměřenou na prevenci zubního kazu, parodontopatií, ortodontických anomálií a na racionální výživu. Pod odborným dohledem lékaře může dentální hygienistka vykonávat: - v rozsahu určeném zubním lékařem vstupní a kontrolní vyšetření ústní dutiny včetně získání anamnézy, zhodnocení stavu parodontu a měkkých tkání, orientačního zhodnocení stavu chrupu a jeho kazivosti; - provádět otisky chrupu; - odstraňovat zubní plak a kámen z mezizubních a supragingiválních prostorů, leštit povrch zubů profylaktickými materiály; - odstraňovat subgingivální zubní kámen v rámci nechirurgické léčby; - provádět ošetření citlivého dentinu a aplikaci profylaktických materiálů, jako jsou fluoridové roztoky; - provádět odstraňování retenčních míst plaku a povrchové úpravy výplní; - provádět odborné čištění zubů, bělení a obdobné estetické úpravy; - informovat ošetřujícího zubního lékaře o výsledcích ošetřování pacientů a doporučovat kontrolní vyšetření zubním lékařem nejdéle po 6 měsících. Dentální hygienistka může pod přímým dohledem lékaře vykonávat: - provádět pečetění fisur; - aplikovat povrchovou anestézii pro povrchové znecitlivění dásní

32 4 CÍLE A OČEKÁVANÉ VÝSLEDKY Cíl 1: Zjistit informovanost respondentů o parodontitidě Očekávaný výsledek: 1. Předpokládám, že méně než 50 % respondentů bude jako příčinu vzniku parodontózy uvádět dědičnost 2. Předpokládám, že méně než 50 % respondentů bude uvádět příčinu vzniku parodontózy zubní plak a zubní kámen 3. Předpokládám, že více než 50 % respondentů bude uvádět, že informace o parodontóze získali od svého ošetřujícího lékaře 4. Předpokládám, že více než 50 % respondentů umí definovat parodontózu 5. Předpokládám, že více než 75 % respondentů uvede příčinu krvácení z dásní, a jak při něm postupovat 6. Předpokládám, že méně než 75 % respondentů zná důvod vzniku zubního kamene Cíl 2: Zjistit zvyklosti respondentů v oblasti péče o dutinu ústní Očekávaný výsledek: 1. Předpokládám, že více než 50 % respondentů používá, vzhledem ke svému onemocnění (parodontóze), vhodně zvolené pomůcky při čištění zubů 2. Předpokládám, že více než 75 % respondentů využívá při čištění zubů více než dvě pomůcky 3. Předpokládám, že více než 50 % respondentů si čistí zuby 2x denně 4. Přepokládám, že méně než 50 % respondentů si nečistí zuby dostatečně dlouhou dobu (nemocní parodontitidou přibližně min.). Cíl 3: Zjistit, zda se u respondentů v průběhu ošetření objevilo krvácení dásní Očekávaný výsledek: 1. Předpokládám, že více než 50 % respondentů uvede, že se u nich objevilo při čištění zubů krvácení dásní 32

33 5 METODIKA Bakalářská práce se zaměřuje na problematiku parodontitidy. Pro mou průzkumnou část jsem si zvolila formu dotazníkového šetření. Dotazník vlastní konstrukce jsem osobně distribuovala v soukromém zařízení Parodontologie s.r.o., v období měsíce března Vedoucí pracoviště i klienti byli seznámeni s průzkumem a souhlasili, že do něj budou zařazeni. Osloveni byli všichni klienti, kteří toto pracoviště v období měsíce března 2013 navštívili. Dotazník byl anonymní a skládal se z 18 otázek, z nichž 3 byly identifikační (1-3), 8 otázek si týkalo zvyklostí respondentů při čištění zubů (4-10) a také 8 otázek (11-18) zjišťovalo informovanost respondentů o parodontitidě. V rámci mého prvního cíle, který se týkal informovanosti respondentů v oblasti parodontitidy, bylo stanoveno 6 očekávaných výsledků. První očekávaný výsledek se týkal role dědičnosti v příčině vzniku parodontitidy a byl zjištěný v položce č. 16. Druhý očekávaný výsledek zjišťoval, zda respondenti vůbec budou uvádět příčinu vzniku parodontitidy zubní plak a kámen, ten byl zjištěn také v položce č. 16. Třetí očekávaný výsledek týkající se poskytnutí informací o parodontóze (ošetřující lékař) zjišťovala položka č. 18. Definici parodontózy, což byl čtvrtý očekávaný výsledek, zjišťovala položka č. 15. V pátém očekávaném výsledku jsem mapovala, zda respondenti znají příčinu krvácení z dásní a jak při něm postupovat a to zjišťovala položka č. 12, 13, 14. Vyhodnocení šestého očekávaného výsledku vycházelo z položky č. 17 a týkalo se toho, zda respondenti znají důvod vzniku zubního kamene. Výsledky jsem zpracovala do tabulek a grafů, kde jsou uvedeny v absolutních četnostech a relativních četnostech. Druhý cíl, týkající se zvyklostí respondentů v oblasti ústní hygieny, se vztahovaly 4 očekávané výsledky. V prvním očekávaném výsledku jsem zjišťovala, zda respondenti užívají vzhledem ke svému onemocnění vhodně zvolené pomůcky ne čištění zubů, toto zjišťovaly položky č. 4, 5, 6 a 10. Položky č. 6 a 7 zjišťoval druhý očekávaný výsledek, a to zda respondenti využívají více než dvě pomůcky na čištění zubů. Zda si respondenti čistí zuby 2x denně, toho se týkal třetí očekávaný výsledek a byl zjištěn v položce č. 8. Ve čtvrtém očekávaném výsledku jsem mapovala, zda respondenti věnují dostatek času na čištění zubů, to zjišťovala položka č. 9, což byla otevřená otázka 33

34 a respondenti zde uváděli, kolik času věnují čištění zubů. Vyhodnocení je zpracované v tabulkách a grafech, uvedené v absolutní a relativní četnosti. V rámci třetího cíle kde jsem zjišťovala, zda se u respondentů během ošetření objevilo krvácení dásní, byl stanoven jeden očekávaný výsledek a byl ověřován v položce č. 11. Výsledky jsou zpracované do tabulek a grafů v relativních a absolutních četnostech. 5.1 Pilotní šetření Před zahájením distribuce dotazníku jsme provedla pilotní šetření. Rozdala jsem dotazník osmi respondentům a zjišťovala, zda byly otázky srozumitelné a zda bylo všemu porozuměno. Všechny otázky byly správně pochopeny a bylo možné přistoupit k vlastnímu výzkumnému šetření. 5.2 Výběr vzorku Dotazník vlastní konstrukce jsem osobně distribuovala v soukromém zařízení Parodontologie s.r.o., v období měsíce března Vedoucí pracoviště i klienti byli seznámeni s průzkumem a souhlasili, že do něj budou zařazeni. Osloveni byli všichni klienti, kteří toto pracoviště v období měsíce března 2013 navštívili, všichni byli orientovaní s různým stupněm postižení parodontu. S celkového počtu 120 rozdaných dotazníku se mi jich 120 vrátilo, návratnost je tedy 100%. Všechny dotazníky byly vyplněny správně a kompletně, proto jsem nemusela žádný vyřadit. 5.3 Zpracování dat - technika Pro zpracování výsledků byly použity počítačové programy Microsoft Word a Microsoft Excel. Každá otázka v dotazníku je zpracovaná do tabulky a grafu a výsle- 34

35 dek je vyjádřen v absolutních a relativních četnostech. Celkem bylo zpracováno 120 dotazníků. 35

36 6 VÝSLEDKY PRŮZKUMU A JEJICH ANALÝZA 6.1 Analýza a popis demografických údajů respondentů Pohlaví respondentů Tab. 1 Pohlaví respondentů Pohlaví respondentů Absolutní četnost (n) Relativní četnost (%) muž 51 42,5 % žena 69 57,5 % Celkem % V položce č. 1 jsem zjišťovala pohlaví respondentů. Z celkového počtu respondentů 120 (100%) bylo 51 (42,5 %) mužů a 69 (57,5 %) žen (viz. tab. 1, graf 1). 60,00% 50,00% 40,00% 30,00% 20,00% 10,00% 0,00% muž žena Graf 1 - Pohlaví respondentů 36

37 6.1.2 Věk respondentů Tab. 2 Věk respondentů Věk respondentů Absolutní četnost (n) Relativní četnost (%) let % let % let % Celkem % V položce č. 2 jsem zjišťovala věk respondentů. Tato otázka byla otevřená, respondenti měli uvádět svůj věk. Získané údaje jsem rozdělila do jednotlivých věkových skupin a to následovně: mladší dospělost (18 36 let), tato skupina byla nejméně zastoupena, a to 17 respondenty (14 %). Střední dospělost (31 45 let) zastoupena 44 respondenty (37 %) a starší dospělost (46 65 let), která byla nejpočetněji zastoupena 59 respondenty (49 %) (viz. tab. 2, graf 2). 50% 45% 40% 35% 30% 25% 20% 15% 10% 5% 0% let let let Graf 2 - Věk respondentů 37

38 6.1.3 Nejvyšší dosažené vzdělání respondentů Tab. 3 Nejvyšší dosažené vzdělání Nejvyšší dosáhnuté vzdělání Absolutní četnost (n) Relativní četnost (%) základní 3 2,5 % střední bez maturity % střední s maturitou % vyšší odborné 9 7,5 % vysokoškolské % jiné 0 0 % Celkem % Položka č. 3 zjišťovala nejvyšší ukončené vzdělání respondentů. Nejvyšší počet respondentů uvedlo variantu vysokoškolské vzdělání a to 47 (39 %). Další skupinu tvoří respondenti, kteří dosáhli středoškolského vzdělání s maturitou 38 (32 %). 23 (19 %) respondentů uvedlo variantu vzdělání střední bez maturity, 9 (7,5 %) respondentů vyšší odborné vzdělání a 3 (2,5 %) uvedlo základní vzdělání. Možnost jiné, nezvolil žádný z respondentů (viz. tab 3, graf 3). 40,00% 35,00% 30,00% 25,00% 20,00% 15,00% 10,00% 5,00% 0,00% Graf 3 - Nejvyšší dosažené vzdělání 38

39 6.2 Analýza a popis znalostních a zvyklostních položek dotazníku Typ používaného zubního kartáčku Tab. 4 Typ zubního kartáčku Typ zubního kartáčku Absolutní četnost (n) Relativní četnost (%) měkký % střední % tvrdý 3 2,5 % elektrický 2 1,5 % střídám je 8 7 % Celkem % V položce číslo 4 jsem zjišťovala typ respondenty používaného zubního kartáčku. Nejvíce respondentů, a to 65 (54 %) uvedlo, že používá měkký kartáček. Další nejpoužívanější je kartáček střední 42 (35 %). 3 (2,5 %) respondenti uvedli tvrdý kartáček, 2 (1,5 %) používají elektrický kartáček a 8 (7 %) respondentů kartáčky střídá (viz tab. 4, graf 4). 60% 50% 40% 30% 20% 10% 0% měkký střední tvrdý elektrický střídám je Graf 4 Typ používaného zubního kartáčku 39

40 6.2.2 Používání mezizubního kartáčku Tab. 5 Používání mezizubního kartáčku Používání mezizubního Absolutní četnost (n) Relativní četnost (%) kartáčku ano % ne % občas % Celkem % V položce číslo 5 jsem zjišťovala návyky respondentů v oblasti používání mezizubních kartáčků. 83 (69 %) respondentů uvedlo, že používá mezizubní kartáček, 19 (16 %) nepoužívá a 18 (15 %) respondentů používá občas mezizubní kartáček (viz tab. 5, graf 5). 70% 60% 50% 40% 30% 20% 10% 0% ano ne občas Graf 5 Používání mezizubního kartáčku 40

41 6.2.3 Využívání jiných pomůcek při toaletě dutiny ústní Tab. 6 Jiné pomůcky Jiné pomůcky Absolutní četnost (n) Relativní četnost (%) ano % ne % občas % Celkem % Tabulka číslo 6 ukazuje, zda respondenti používají i jiné pomůcky na čištění zubů. 63 (53 %) respondentů uvedlo, že ano. Odpověď ne, označilo 23 (19 %) respondentů a 34 (28 %) uvedlo odpověď občas (viz tab. 6, graf 6). 60% 50% 40% 30% 20% 10% 0% ano ne občas Graf 6 Používání jiných pomůcek na čištění zubů 41

42 6.2.4 Pomůcky využívané na čištění zubů Tab. 7 Pomůcky na čištění zubů Pomůcky na čištění zubů Absolutní četnost (n) Relativní četnost (%) jednosvazkový kartáček % dentální nit % párátka % ústní sprcha 17 9 % masážní kužel (stimulátor) % jiné 0 0 % Celkem % Na otázku číslo 6 navazovala otázka číslo 7, kde respondenti mohli volit více odpovědí. V tabulce číslo 7 je znázorněno, jaké typy pomůcek respondenti používají. Nejvíce používaná pomůcka je jednosvazkový kartáček označený 77 (40 %) respondenty. Další nejužívanější pomůckou je masážní kužel (stimulátor), který uvedlo 41 (22 %) respondentů, dále párátka 28 (15 %), 27 (14 %) respondentů uvedlo dentální nit a 17 (9 %) respondentů uvedlo ústní sprchu. Žádný z respondentů uvedl možnost jiné (viz tab. 7, graf 7). 40% 35% 30% 25% 20% 15% 10% 5% 0% Graf 7 Pomůcky na čištění zubů 42

43 6.2.5 Frekvence čištění zubů respondentů Tab. 8 frekvence čištění zubů Frekvence čištění zubů Absolutní četnost (n) Relativní četnost (%) 1x denně 7 6 % 2x denně % 3x denně % po každém jídle % nepravidelně 1 1 % nečistím vůbec 0 0 % Celkem % V tabulce číslo 8 je znázorněná frekvence čištění zubů. Čištění zubů 1x denně uvedlo 7 (6 %) respondentů, 2x denně 83 (69 %) respondentů, 3x denně 12 (10 %) respondentů, 17 (14 %) respondentů uvedlo čištění zubů po každém jídle, 1 (1 %) si zuby čistí nepravidelně. Možnost nečistím vůbec, nebyla označena (viz tab. 8, graf 8). 70% 60% 50% 40% 30% 20% 10% 0% Graf 8 Frekvence čištění zubů 43