Makroekonomický význam inflace a zhodnocení jejího vývoje v Rusku

Transkript

1 Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra financí a ekonomie Makroekonomický význam inflace a zhodnocení jejího vývoje v Rusku Diplomová práce Autor: Bc. Elena Tsurkan Finance Vedoucí práce: PhDr. František Jirásek, CSc. Praha Duben, 2014

2 Prohlášení: Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou použitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, že odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, že se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ, a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací. V Praze, dne Elena Tsurkan

3 Poděkování t Františku Jiráskovi, CSc. za odborné rady a připomínky, Na tomto místě bych chtěla poděkovat PhDr. Františku Jiráskovi, CSc. za odborné rady a připomínky, kterými přispěl k vypracování této diplomové práce. k vypracování této diplomové práce.

4

5 Anotace Diplomová práce Makroekonomický význam inflace a zhodnocení jejího vývoje v Rusku je rozdělená do dvou základních kapitol. První kapitola představuje teoretické vymezení inflace, vysvětlení základních pojmů a objasnění nástrojů protiinflační politiky. Druhá praktická část se zaměřuje na analýzu inflačních procesů v Rusku v letech a posuzuje účinnost protiinflační politiky státu. Závěrečná část práce předkládá shrnutí získaných poznatků, dosažených výsledků a predikci vývoje inflace v letech Klíčová slova: inflace, deflace, dezinflace, stagflace Annotation The Thesis "Macroeconomic consequences of inflation and analysis of inflation development in Russia" is divided into two chapters. The first chapter presents a theoretical definition of inflation, the explanation of the basic concepts and clarifies the anti-inflationary policy instruments. The practical part focuses on the analysis of inflationary processes in Russia from 1992 to 2013 and assesses the effectiveness of anti-inflation policy. The final part of the thesis presents a summary of the findings, results and the forecast of inflation in Key words: inflation, deflation, disinflation, stagflation

6 Obsah Úvod... 8 Metodologie Teoretické vymezení inflace a její makroekonomicky význam Podstata, příčiny a rozvoj inflace Měření inflace Příčiny inflace Typy inflace a mechanismus jejich působení Otevřená inflace Potlačená inflace Dezinflace a Deflace Phillipsova křivka Stagflace Makroekonomické důsledky inflace Sociálně ekonomické důsledky inflace Protiinflační politika státu Cíle protiinflační politiky. Fiskální politika státu Měnová politika státu. Nástroje boje proti inflaci Politika cen a příjmů Šoková terapie a gradualismus Analýza a zhodnoceni vývoje inflace v Rusku Analýza inflačních procesů V Rusku Inflace v letech

7 2.1.2 Krize a inflační procesy konce 90. let začátku Krize let a inflace v současné době Účinnost protiinflační politiky Shrnutí Závěr Seznam použité literatury Seznam tabulek, obrázků a grafů

8 Úvod Pojem Inflatio se překládá z latiny jako otok, to znamená, že podstata inflace spočívala nejprve v nadměrném zvýšení množství papírových peněz v oběhu ve srovnání se skutečnou nabídkou zboží. 1 Nicméně, definici inflace jako přeplnění kanálů peněžního oběhu znehodnocovanými papírovými penězi nelze považovat za zcela dostačující. Inflace, i přesto, že se projevuje v růstu cen komodit, nemůže být redukována na čistě peněžní fenomén. Jedná se o složitý společenský jev generovaný nerovnováhami reprodukce v různých oblastech tržního hospodářství. Během 20. století inflace se stala normou, nezbytným atributem fungování každé tržní ekonomiky. V některých obdobích v různých zemích se vyskytovaly významné rozdíly v rychlosti růstu cen. Ale samotná přítomnost růstu se proměnila ve všeobecný, všudypřítomný a konstantní faktor. Inflace by měla být považována za závažný sociální problém moderního ekonomického rozvoje ve mnoha zemích světa. Proto otázka vývoje účinných metod boje s trvalým růstem cen je velmi vážná. Tato skutečnost určuje relevanci tématu diplomové práce. Objektem studia je hospodářská politika státu, předmětem ekonomický jev zvaný inflace. Cílem práce je analýza, zhodnoceni a predikce vývoje inflace v Rusku a její dopad na vývoj ekonomiky. Vyznačené cíle jsou rozdělené do těchto základních úkolů: - rozebrat podstatu, příčiny a metody měření inflace; - identifikovat typy inflace a mechanismus jejich působení; - analyzovat příčiny inflace v Rusku v 90. letech a v moderním hospodářství; - definovat cíle a opatření regulace protiinflační politiky státu; 1 Петрунин, Ю. Ю., Панов, М. И., Логунова, Л. Б. и др. Словарь по обществознанию: Учебное пособие для абитуриентов вузов. 3-е изд. Москва: «КДУ», с

9 - analyzovat protiinflační politiku v Rusku. Ekonomika Ruské Federace po rozpadu Sovětského svazu přetrpěla značné změny tykající se přechodu od izolovaného socialistického hospodářství k tržní ekonomice. Inflace v devadesátých letech měla monstrózní rozměry. V této práci vysvětluji příčiny inflačních procesů a popsat makroekonomický význam inflace v Rusku v devadesátých letech a v současné době. 9

10 Metodologie Diplomová práce Makroekonomický význam inflace a zhodnocení jejího vývoje v Rusku se skládá z úvodu, obsahu, dvou kapitol a závěru. První kapitola představuje teoretické koncepty zahrnující deskripci podstaty a příčin inflace, typů a mechanismu rozvoje inflačního procesu. Dále se tato část věnuje charakteristice sociálně ekonomických důsledku inflace a způsobů protiinflační politiky státu. V této části jsou volně zpracovány myšlenky autorů z citovaných zdrojů. Druhá kapitola představuje analýzu a zhodnocení vývoje inflace v Rusku v 90. letech a v současné době, a identifikaci efektivních metod protiinflační politiky. V závěrečné části práce jsou shrnuté všechny poznatky z její teoretické a praktické části, a výsledkem je posouzení inflačních procesů v Rusku a efektivity vybraných způsobech řešení situace státem. Mezi dominantní metody, které jsou využité v této práci, patří systémová, statistická, metoda porovnávání a analogie, metoda syntézy. Během studia byl kladen důraz na analýzu základních ekonomických zdrojů. Byla využita jak česká a ruská literatura, tak i literatura jiných významných zahraničních ekonomů. Také byly použity články z odborných časopisů a oficiální internetové zdroje, jako je web Federální služby státní statistiky, Centrální Banky Ruské Federace a další. 10

11 1. Teoretické vymezení inflace a její makroekonomicky význam 1.1. Podstata, příčiny a rozvoj inflace Pojem inflace byl poprvé použit ve Spojených státech v období občanské války Nicméně, projevy inflace jsou známé lidem z dob, kdy se v hospodářské výměně začaly široce používat peníze. Na čem by mělo záviset množství peněz, nezbytných pro zajištění cirkulace komodit? Za prvé, na součtu cen zboží, které by měly být prodány v určitém období, jako je finanční rok. Čím větší je objem zboží z pohledu peněz, tím větší je potřeba finančních prostředků na jejich realizaci. Když se stane, že peněz v ekonomice je víc, než zboží, hodnota měny klesá. V tom i spočívá smysl inflace. Obrácenou stranou poklesu hodnoty peněz v tržním hospodářství je zvýšení cen komodit. V příkazovém systému, kde jsou ceny zboží řízeny správními orgány, se pokles kupní síly peněz projevuje v nedostatku hmotných statků. Inflace je nejen přeplnění finančních kanálů papírovými penězi, což vede k jejich devalvaci. Inflace je peněžní jev, který není omezen znehodnocením peněz. To prostupuje všechny sféry hospodářského života a začíná ničit ekonomiku země. Kvůli ní je postižen stát, výroba, úvěrové a finanční trhy, ale nejvíc se to dotýká přímo lidí. Během inflace se vyskytuje: znehodnocení peněz ve vztahu k hmotným a nehmotným aktivům; znehodnocení peněz ve vztahu k množství zboží; znehodnocení peněz ve vztahu k pevné cizí měně. Jako komplexní a multifaktoriální proces inflace představuje jednu z forem narušení všeobecné rovnováhy v makroekonomii, která je realizována v nevyrovnanosti mezi nabídkou a poptávkou. Výsledkem tohoto rozporu je růst cen v ekonomice. Ale to neznamená, že v období inflace všechny ceny rostou. Navíc, ne každý nárůst cen může být signálem inflace. Ceny v ekonomice se mohou zvyšovat v důsledku zkvalitnění výrobku, zhoršení podmínek získaní zdrojů, změny veřejných potřeb. Například, přechod na výrobu nových modifikací vozidel s úsporným motorem, odpovídajícím mezinárodním normám, zřejmě povede ke zvýšení prodejních cen. 11

12 Zároveň, systematické zvýšení cen na sériově vyráběné automobily stejného modelu bez jakýchkoliv zlepšení má výrazný inflační charakter. Inflace v podstatě znamená zvýšení obecné cenové hladiny. To jistě neznamená, že všechny ceny nutně rostou. I v období poměrně rychlého růstu inflace, mohou některé ceny zůstávat relativně stabilními, a některé z nich dokonce klesat. Jedním z důležitých bodů je to, že mají ceny tendenci růst velmi nerovnoměrně. Některé mohou mít prudký růst, jiné mírnější tempo, zatímco třetí vůbec nestoupat. 2 V reálné ekonomice se mění nejen ceny zboží, ale i měřidla jejích hodnoty peníze. Již dávno bylo zaregistrováno, že pokles kupní síly peněz (znehodnocení peněz) a rostoucí ceny komodit jsou úzce propojeny. Znehodnocení peněz znamená, že za stejné množství peněz je možné koupit menší objem zboží Měření inflace Pro správné plánování hospodářské činnosti z hlediska inflace by lidé měli vzít v úvahu sílu inflačních procesů. Jedním z hlavních a nejvíce názorných ukazatelů přítomnosti nebo nepřítomnosti inflace a její hloubky je cenový index. Změnu cenové hladiny za určité období udává míra inflace. Přesně měřit cenovou inflaci lze pomocí cenových indexů za určité období (rok, čtvrtletí, měsíc). Tyto indexy se liší strukturou statků zahrnutých v hodnotící sadě neboli koši. Za účelem výpočtu cenového indexu je nutné vědět, jaké jsou náklady tržního koše v současném roce a jeho cena v základním období (rok, který považujeme za výchozí bod). Obecný vzorec cenového indexu: Pro měření inflace se v praxi často používají tři typy cenových indexů: Laspeyresův index Index spotřebitelských cen (CPI Consumer price index) Paascheho index Deflátor HDP - poměr nominálního a reálného HDP Index cen výrobců (PPI Producer price index) 2 ВЕЧКАНОВ, Г.С., ВЕЧКАНОВА, Г.Р. Макроэкономика. Санкт-Петербург: Питер, с

13 Index spotřebitelských cen je nejvyužívanějším cenovým indexem pro zjištění inflace. Měří vývoj cen přibližně u 700 reprezentativních výrobků a služeb tvořících 12 základních skupin. V Rusku Federální služba státní statistiky publikuje indexy spotřebitelských cen, které charakterizují míru inflace. Zjišťují se ceny určitého koše statků a služeb, měří se změna nákladů na pořízení určitého pevného souboru zboží a služeb - spotřebního koše (např. výdaje je bydlení, stravu, dopravu apod.) Jako základní období slouží předchozí měsíc nebo prosinec předchozího roku. 3 Index spotřebitelských cen se vypočítává podle níže uvedeného vzorce: kde P t jednotková cena zboží (služby) v sledovaném období a P 0 v základní období, Q 0 množství zboží ve "spotřebním koši". Celá frakce se poté vynásobí 100%. Laspeyresův index nezahrnuje substituční efekt při změnách relativních cen, v důsledku čehož je růst cen systematicky nadhodnocen. Paascheho index je nejširší indikátor charakterizující inflační změny cen. Je to cenový index, který popisuje časové změny obecné úrovně cen zboží a služeb prodaných koncovým spotřebitelům. Vypočítává se jako index Paascheho a vyjadřuje se v procentech: kde Q t objem výroby (výstup) v zúčtovacím období. Při zobrazování dynamiky cen ve spotřebním koši základního období Laspeyresův index nebere v úvahu změny ve struktuře spotřeby, které vznikají v důsledku změn cen zboží. Ukazuje pouze důchodový efekt a ignoruje efekt substituční, což vede k tomu, že tento index nadhodnocuje inflaci při růstu cen a podceňuje v případě jejich snížení. 3 REVENDA, Z., MANDEL, M. a KODERA, J. Peněžní ekonomie a bankovnictví. 5. aktualizované vydání. Praha: Management Press, a.s., s

14 Při zohlednění dynamiky cen ve spotřebním koši běžného účetního období (Q t ), Paascheho index nezobrazuj v plné míře důchodový efekt. Výsledkem je nadhodnocení změny cen při jejich snížení a podceňování v případě růstu. Za účelem odstranění nevýhod a nepřesností Laspeyresova a Paascheho indexů se používá tak zvány Fisherův index, který představuje geometrický průměr dvou indexů: 4 Index cen výrobců je indikátor střední úrovně cenových změn surovin a meziproduktů vzhledem k základnímu období. Bývá specifikován pro různá odvětví a obory jako index cen průmyslových, zemědělských výrobců, stavebních prací apod. Koše obsahují příslušné výrobky a služby. Funguje, stejně jako Index spotřebitelských cen, s fixními vahami, a to dle struktury tržeb. Všeobecné se má za to, že vývoj PPI signalizuje nadcházející změny v indexu spotřebitelských cen. Index s pevně stanovenou sadou vah, který sleduje změny v cenách, za které prodávají své produkty domácí výrobci na velkoobchodní úrovni realizace. PPI se vztahuje ke všem fázím výroby: suroviny, polotovary, hotové výrobky, stejně jako všechna odvětví: průmyslové, těžební, zemědělství. Ceny dováženého zboží nejsou zahrnuty, ale mají vliv na výsledek přes ceny dovážených surovin a komponentů. To znamená, že hlavní rozdíl mezi indexem cen výrobců a indexem spotřebitelských cen spočívá v tom, že PPI se vztahuje pouze na zboží, ale nikoliv na služby, a na velkoobchodní úrovni jejich realizace. 5 Existuje i jiné způsoby měření inflace, jako je třeba pravidlo hodnoty 70. Tento způsob umožní spočítat počet let, během nichž dochází k zdvojnásobení cenové hladiny. Například v Rusku v roce 1992, kdy průměrná roční míra inflace byla kolem 2600%, ceny zdvojnásobovaly téměř každých 10 dní. V roce 1993, při snížení inflace na 1000%, zdvojnásobení cen probíhalo po dobu 26 dní ТАРАНУХА, Ю.В. Микроэкономика (в структурно-логических схемах). Москва: Дело и Сервис, с. 28. SCHILLER, Bradley R. Makroekonomie. Brno: Computer Press, s ГУКАСЬЯН, Г.М. Экономика от "А" до "Я". Тематический справочник. Москва: Инфра-М, с

15 Pocházející z peněžního trhu, metastázy inflace pronikají na komoditní a kapitálové trhy, trh pracovní sily, a v konečném důsledku ten proces zasáhne celý ekonomický organismus. To znamená, že pokud se už inflace spustila, nestačí normalizovat situaci na peněžním trhu, je potřeba zasahovat v oblastech investičních, výrobních a pracovních vztahů. Závěrem je, že inflace vzniká na základě nerovnováhy nabídky a poptávky v peněžním hospodářství a projevuje se v růstu celkové cenové hladiny při současném snížení kupní síly peněz, vyplývá z formule výměny kvantitativní teorie peněz: MV = PY kde P je cenová hladina; M peněžní zásoba; V rychlosti peněžního oběhu; Y objem HDP (hrubý domácí produkt). Z dané rovnice vyplývá, že cenová hladina je přímo úměrná s celkovými výdaji kupujících k pořízení vyrobených statků MV a nepřímo úměrná skutečnému objemu výstupu Y: Р = MV/Y Příčiny inflace Příčiny vzniku inflace můžeme rozdělit podle dvou základních myšlenkových přístupů do dvou skupin: monetaristický a keynesiánský názory Monetaristický názor Hlavní představitel monetarismu Milton Friedman (americký ekonom, nositel Nobelovy ceny za ekonomii) prohlásil: Inflace je vždy a všude peněžním jevem. Toto tvrzení jasně ukazuje příčiny inflace podle monetaristů. Inflace je vyvolána rychlejším růstem množství peněz, než je růst přirozeného reálného agregátního výstupu ekonomiky. V každém případě, kdy je po určitou dobu v zemi míra inflace extrémně vysoká, je extrémně vysoké tempo růstu peněžní zásoby této země. Inflaci je možné zabránit omezením růstu peněžní zásoby na nízkou úroveň. 7 РАЙЗБЕРГ Б.А.; ЛОЗОВСКИЙ Л.Ш.; СТАРОДУБЦЕВА Е.Б. Современный экономический словарь. 2-е изд. Москва: ИНФРА-М, с

16 Významným prvkem v uvažování monetaristů o příčinách inflace jsou inflační očekávání. To znamená, že ekonomické subjekty očekávají v následujícím období obdobnou míru inflace, jaké bylo dosaženo v období předchozím. Podle monetaristů je inflace funkcí předchozího nadměrného růstu reálného agregátního výstupu, který je vyvolán nadměrnou emisí peněz a inflačních očekávání Keynesiánský názor Keynesiánci rozlišují více příčin způsobujících inflaci. Lze je rozdělit do dvou základních kategorií: inflace nabídky a inflace poptávky. Nabídková inflace vzniká snížením agregátní nabídky (AS) v důsledku nabídkových šoků. Faktory, které mají vliv na dlouhodobou agregátní nabídku, mají dlouhodobý účinek na produkční funkci podniků. Jsou to především různé přírodní katastrofy vedoucí k dlouhodobému poklesu výrobních zdrojů. Do druhé skupiny faktorů ovlivňujících AS (beze změn přirozeného výstupu ekonomiky) spadají růst nákladů firem, růst mezd a růst cen monopolů. Poptávkovou inflaci vyvolávají faktory, které zvyšují agregátní poptávku. Jedná se zejména o: zvýšení spotřebních výdajů domácností, zvýšení investic ze strany firem, zvýšení vládních výdajů, zvýšení čistého exportu, zvýšení peněžní nabídky. 8 Podrobněji o nabídkové a poptávkové inflace v podkapitole číslo 1.2. Obecně můžeme vyčlenit 3 příčiny inflace: 1) zvýšení nabídky peněz; 2) zvýšení rychlosti peněžního oběhu; 3) pokles objemu výroby produkce. 8 ČERNOHORSKÝ, J. a TEPLÝ, P. Základy financí. Praha: Grada Publishing, s

17 Růst peněžní zásoby v ekonomice může být důsledkem nesprávné měnově-úvěrové politiky centrální banky (CB), a také rozpočtového deficitu, který tlačí stát k emisi peněz. Zkušenosti ukazují, že téměř ve všech zemích inflace je vyvolána deficitem státního rozpočtu. Vláda tiskne nové peníze, protože je to především alternativou získání daně. Výnos z tisku peněz se nazývá ražebné. Ražebné vyjadřuje, jaký díl HDP stát získá tím, že vytiskne a utratí určité množství peněz v praxi se s ražebným lze setkat, pokud centrální banka přímo nakupuje vládní dluhopisy. 9 Když stát tiskne nové peníze, snižuje to hodnotu stávající zásoby peněz ve společnosti, neboť to vede ke zvýšení cen komodit. Takový jev ekonomové nazývají inflační daň, jako inflace je daň z hotovosti. S výrazným deficitem rozpočtu, krytým dodatečnou emisí, může inflace nabývat rychlého tempa a i formu hyperinflace. Při takové inflaci dochází k prudkému znehodnocení všech důchodu, včetně příjmů z daní, což prohlubuje problém rozpočtového schodku ještě víc. Druhým nejdůležitějším důvodem pro definování míry inflace je rychlost peněžního oběhu. Zvláště pozoruhodný je tento vliv při náhlém přechodu z jednoho makroekonomického stavu k jinému (například z nízkého tempa inflace k vysokému nebo naopak). 10 V ruské ekonomice byl prudký nárůst rychlosti peněžního oběhu pozorován v lednu 1992 z 1,4 do 5,7 krát v přepočtu na rok, což bylo nevyhnutelným důsledkem liberalizace cen a přechodu z necenové inflace (deficit) k vysoké cenové inflaci (růst cenové hladiny). To potvrzuje výše uvedenou zákonitost: rostoucí tempo inflace znamená zvýšení inflační daně na peněžní prostředky, snížení jejich kupní síly, což zvyšuje tendenci držitelů peněz co nejdříve se jich zbavit, a proto vede ke zvýšení rychlosti peněžního oběhu. Třetím důvodem inflace je snížení skutečného národního produktu. To může být způsobeno růstem mezd, který vede ke zvýšení výrobních nákladů, cyklickým poklesem ekonomiky, restrukturalizací průmyslu, prasknutím ekonomických vazeb, atd. Snížení reálného objemu výroby při stabilní úrovni peněžní zásoby vede ke zvýšení inflace, jelikož menšímu objemu zboží a služeb čelí stejné množství peněz. 9 WAWROSZ, P., HEISSLER, H. A MACH, P. Reálie k makroekonomii. Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s., s ВЕЧКАНОВ, Г.С., ВЕЧКАНОВА, Г.Р. Макроэкономика. Санкт-Петербург: Питер, ISBN

18 Nicméně, tento důvod ve srovnání s prvními dvěma nehraje významnou roli v inflačním procesu. Tak, když v Rusku v devadesátých letech produkce klesla o polovinu, pak růst úrovně cen v tomto období činil tisíce procent. To znamená, že hlavní příčinou inflace je růst peněžní zásoby a rychlosti oběhu peněz. To způsobuje tzv. poptávkovou inflaci. Pokles výroby způsobuje inflaci výdajů. Zdrojem inflace může být vysoká úroveň monopolizace v ekonomice a zároveň tržní moc státu, která je realizována ve správním zvýšení cen. Při analýze příčin vzniku inflace by se měl mít na zřeteli takový faktor, jako inflační očekávání. Ty mohou generovat inflaci nebo určovat její přítomnost i v tom případě, když objektivní příčiny inflace (růst peněžní zásoby, pokles výroby) přestávají platit. Takže, když shrneme všechno výše uvedené, tak je třeba poznamenat, že inflace je produkt vývoje peněžního hospodářství a představuje monetární jev: dochází k devalvaci peněz v důsledku toho, že v ekonomice se jich stává více, než je nutné pro zabezpečení tržního hospodářství. Podstatou tohoto jevu je možné vyjádřit známým výrazem, který se objevuje ve mnoha učebnicích ekonomické teorie: "Příliš mnoho peněz honí příliš malé množství zboží." Typy inflace a mechanismus jejich působení V závislosti na tom, jaké formy přijímá inflační nerovnováha trhů, rozlišujeme otevřenou a potlačenou (skrytou) inflaci Otevřená inflace Pro otevřenou inflaci platí následující kritéria: tempo růstu inflace; míra divergence růstu cen podle různých komoditních skupin; očekávání a předvídatelnost inflace. V závislosti na tempech růstu otevřená inflace může probíhat v různých rychlostech. V tomto ohledu, ekonomové rozlišují následující typy inflace: 1. Normální inflace - s rychlostí 3-3,5 % ročně; 11 SCHILLER, Bradley R. Makroekonomie. Brno: Computer Press, s

19 2. Mírná inflace. To je proces, při kterém průměrná roční míra růstu cen nepřesahuje 5-10%. Ceny v tomto případě rostou pomalu, ale vytrvale. Hodnota peněz se zachovává. Malé tempo růstu cen je typické pro země s rozvinutým tržním finančním systémem. 3. Pádivá. Ceny rostou na 10 až 100% ročně, peníze se rychle materializuji do zboží, ztrácejí funkci uchovatele hodnoty (vklady klesají). Ceny se zvyšují rychle, náhle a nerovnoměrně (např. na začátku nového fiskálního roku). Na rozdíl od mírné inflace, pádivá se už obtížné řídí, takže v tomto případě většina obchodních smluv jsou vázáné na cenový index nebo na kurzu nějaké cizí měny. Typické pro rozvojové země. Pádivá inflace je považována za normální ekonomický jev, při tom její očekávaná míra se bere v úvahu při uzavírání obchodních smluv. 4. Hyperinflace. Míra inflace, která překračuje 200 % a trvá minimálně rok. Ceny rostou astronomicky, rozpor cen a mezd, zničení blahobytu i u bohatých vrstev společnosti. Jejím hlavním rysem je to, že tento proces je téměř neovlivnitelný: hodnota peněz klesá tak rychle, že ty již nemají možnost vykonávat své funkce, a proto se jich majitelé peněžních prostředků snaží rychle zbavit. To vede k tomu, že se zvyšuje poptávka po těch aktivech, které se mohou stát prostředkem uschování úspor (nemovitost, zlato, měna silných hospodářských velmocí, atd.). Jako výsledek, se peníze vytlačují z oběhu a jsou nahrazené barterovým obchodem. Je typická v zemích s rozvíjejícími se ekonomikou. 12 Určit přesný rozdíl mezi pádivou inflací a hyperinflací je velmi obtížné, ale formální kritérium existuje. Ten byl představen americkým ekonomem, žákem Miltona Friedmane F. Kaganem, který nabídl pokládat za začátek hyperinflace měsíc, v němž růst cen poprvé přesáhl 50%, a koncem měsíc předcházející měsíci, ve kterém růst cen klesne pod tuto úroveň a nedosáhne ji znovu nejméně po dobu jednoho roku. Po přepočtu na rok podle principu složitého procenta taková inflace se bude rozvíjet ročním tempem kolem %. Hyperinflace se stává málokdy, ale došlo k ní v Německu na počátku dvacátých let, v Řecku a Číně během druhé světové války. Hyperinflace byla v Bolívii v letech , stejně jako Peru, Argentině, Brazílii, Nikaragua, Gruzii v letech V roce 1994 průměrná míra inflace v Jugoslávii byla 1660%, za rok se ceny zvýšily o 310 milionů procent. 12 SCHILLER, Bradley R. Makroekonomie. Brno: Computer Press, s

20 Nejvyšší ze všech známých úroveň hyperinflace byl pozorován v Maďarsku (srpen 1945 červenec 1946), když cenová hladina za rok vzrostla 3,8 x1027 krát s průměrným měsíčným růstem 198 krát. 13 Hyperinflace je zvládnutelná v zásadě pouze dvěma základními velmi bolestnými způsoby: 1. Peněžní reformou doprovázenou důslednou měnovou restrikcí v dalších obdobích. Nově vydávané peníze jsou vyměňovány v nižším poměru, než který odpovídá poměru nominálních hodnot nových a starých peněz. Výměna probíhá v určité stanovené, obvyklé krátké době a nemusí se vztahovat na všechny peníze, jelikož některé vklady v bankách jsou zmrazené, či dokonce anulovány. 2. Administrativním zmrazením mezd a popřípadě i cen na určitou dobu, během které je postupně připravena i následně uplatňována opět tvrdá měnová restrikce. Současně je nutné výrazně omezit rozpočtové deficity. 14 Otevřená inflace v závislosti na příčinách vzniku může mít podobu poptávkové inflace a inflace nákladů (nabídková) Poptávková inflace Rozebereme mechanismus inflace taženou poptávkou. Ke zvýšení celkové úrovně cen v tomto případě dochází vzhledem k výskytu nadbytečné poptávky. Poptávková inflace je generována přebytkem agregátní poptávky ve srovnání se skutečným objemem výroby. Na její tvorbě se přímo podílejí kupující, proto se tomu také říká inflace kupujícího. To je situace, když ekonomika již produkuje na plnou kapacitu, ale spotřebitelé jsou ochotni kupovat ještě více zboží. Díky akumulovaným úsporám nebo snadnému přístupu k úvěru se budou spotřebitele ve výsledku snažit kupovat více výstupu, než ekonomika produkuje. 15 Poptávková inflace může být vyvolána růstem peněžní zásoby (monetární impuls), zvýšením vládních výdajů a/nebo soukromých investic, stejně jako adaptivními inflačními očekáváními posilujícími rychlost peněžního oběhu ЛЭЙАРД, Ричард. Макроэкономика. Москва: Джон Уайли энд Санз, с. 33. REVENDA, Zbyněk. Centrální bankovnictví. 3. aktualizované vydání. Praha: Management Press, s SCHILLER, Bradley R. Makroekonomie. Brno: Computer Press, s

21 V počáteční fázi poptávkové inflace se ceny zvyšují pomalu, obvykle zaostávají od tempa přírůstku peněžní zásoby. To je způsobeno tím, že v tomto období zvýšení poptávky je doprovázeno nárůstem národního důchodu a zaměstnanosti (pokud existují nevyužité výrobní faktory: kapitál, práce, suroviny). Kromě toho, se zvýšením příjmů zvyšuje se sklon k úsporám, projevuje se naděje na nákup zboží odložené poptávky, a zároveň se zachovává "peněžní iluze" (Irving Fisher), pohled na inflaci jako dočasný jev. To vše zpomaluje rychlost oběhu peněz. V hlavní fázi inflace, pokud peněžní zásoba se i nadále zvyšuje, dochází k prudkému zrychlení tempa růstu cen, které se zvyšuje kvůli rychlému oběhu peněz. Pokles kupní síly peněz motivuje jejich majitele za každou cenu převádět peníze do komodit. V důsledku toho si inflace reprodukuje ve stále rostoucích měřítkách. Při prudkém růstu cen je potřeba peněz pořád víc, a když jejich znehodnocení přesáhne zvýšení peněžní zásoby, přichází kritický bod inflace. To znamená zaostávání tempa růstu produkce od tempa oběhu peněz. Pro každou sociální skupinu existuje svůj vlastní kritický bod inflace. Prvními ho dosahují důchodci a studenti, za nimi jdou zaměstnané a nájemní dělníci, malé výrobce, a konečně velké podniky. Existuje kritický bod i pro stát: znehodnocují se daně, snižuje se ziskovost každé nové emise, což nakonec podkopává základy národního hospodářství. Nicméně, na tom tento proces nekončí. Postupem času ekonomika dosáhne plné zaměstnanosti, kdy další rozšiřování výroby již není možné. V tomto případě, výnosy zůstávají beze změny, a nadbytečná poptávka ještě výrazněji rozmotává inflační spirálu. Při konstantním růstu cen, jsou spotřebitelé nuceni zvýšit současnou spotřebu na úkor úsporám a tím ještě víc vyvolávají další růst cen. Deficit úspor vytváří další komplikace pro nové investice, stejně jako pro rozvoj výroby a nabídky zboží FLAMMANT, Maurice. Inflace. Paříž: Presses Universitaires de France, s

22 Obrázek č. 1: Model růstu úrovně cen na základě zvýšení agregátní poptávky a) Poptávkova inflace Cenová hladina E 2 E 1 Reálný produkt b) Inflační spirála, vyvolána růstem agregátní poptávky Cenová hladina Reálný produkt Zdroj: [cit ]. Na obrázku číslo1a) agregátní poptávka AD protíná nabídku ve výchozím rovonovážnem bodě E 1. V této situaci se zvýší agregátní poptávka. Bod rovnováhy se přesune do E 2. Reálný produkt se téměř nezmění, zvýší se zejména cenová hladina z P 1 na P 2. Inflace je tažená poptávkou. 22

23 Obrázek číslo 1b) zobrazuje inflační spirálu, která se rozpoutává kvůli růstu agregatní poptávky. Inflační spirála mezd a cen, která se formuje v režimu plného využití zdrojů a potenciálních objemů výroby, vede k tzv. inflaci nadměrných nákladů neboli inflaci nadměrné poptávky. Tato inflační spirála mezd a cen je charakteristická moderním rozvinutým národním ekonomickým systémům západních zemí. Nicméně, může být vytvořena i v tzv. přechodných ekonomických systémech fungujících v režimu dalekem od plné zaměstnanosti a potenciálního produktu. Zejména mechanismus rozmotávání inflační spirály mezd a cen v ruské ekonomice v 90. letech XX století byl prováděn asi podle podobného plánu. Zvýšení celkových cen potravin (pod vlivem řady faktorů) vede k odpovídajícímu zvýšení nominálních mezd, hlavními ekonomickými účinky, kterého jsou: růst ekonomických nákladů na výrobu jednotky produkce; snížení objemu agregátní nabídky; posun křivky agregátní nabídky vlevo, a jako výsledek - zvýšení úrovně cenové hladiny. Při tom nominální mzdy opět stoupají a tvoří tzv. inflační spirálu mezd a cen. V ekonomice Ruska rozmotávání inflační spirály mělo takovou zvláštnost: objem celkové produkce nebyl obnoven na potenciální úroveň, jako bylo v neoklasicistním modelu tohoto procesu, ale naopak docházelo ke snížení objemu, a míra nezaměstnanosti stále rostla. Hlavním rysem vývoje inflační spirály mezd a cen v přechodném ekonomickém systému Ruska je růst úrovně cenové hladiny, doprovázený zaprvé, snížením objemů celkové produkce, a za druhé, odpovídajícím růstem míry nezaměstnanosti nad její přirozenou úroveň Nabídková inflace Druhou formou otevřené inflace je růst nákladů, který také vede ke zvýšení cen. Tento proces se nazývá nákladová či nabídková inflace. Model tohoto typu inflace je zobrazen na obrázku č ФРОЛОВА, Т.А. Экономическая теория: конспект лекций. Таганрог: ТТИ ЮФУ,

24 Obrázek č. 2: Model růstu cenové hladiny na základě zvýšení nákladů a) Cenová hladina Reálný produkt b) Cenová hladina Reálný produkt Zdroj: [cit ]. Je to nejběžnější případ inflace způsobené negativním nabídkovým šokem, v případě, že se odpovídajícím tempem nesnižuje agregátní poptávka. Dojde, když skutečný produkt Y 2 24

25 nedosahuje potencionálního Y 1 (Obr. 2, a), tj. je nižší. Důvodem je zvýšení nákladů, které se projeví jako posun křivky agregátní nabídky nahoru (z AS na AS 1 ). V důsledku rostoucích nákladů dochází ke snížení výroby a křivka agregátní nabídky AS se posouvá doleva, což vede ke zvýšení cenové hladiny z P 1 na P 2. Teorie inflace, způsobená rostoucími náklady, vysvětluje růst cen dvojitým monopolem. Na trhu se potkávají na jedné straně oligopolní firmy a na druhé straně oligopolní odbory. Iniciátorem inflace může být jak jedna, tak i druhá strana bojující za zvětšení svých podílu na národním důchodu. Pod tlakem odborů se zvyšují mzdy, které však nezohledňují růst produktivity práce, proto, aby nedocházelo ke snížení zisku, podnikatelé jsou nuceni jít do vyšších cen. Podnikatelé mohou provádět i preemptivní úder: zakládat do ceny náklady plus určité procento na úhradu očekávané inflace. Inflace nákladů může být vytvořená na základě rostoucích cen na suroviny a energii. Suroviny se zdražují kvůli změně výrobních podmínek, přepravě, rostoucím cenám dováženého zařízení a tak dále. Analýza modelů poptávkové inflace a nákladové inflace ukazuje, že při inflaci poptávky je podstatné zvýšení cen zaznamenáno pouze v dlouhodobém horizontu. V krátkém intervalu je rostoucí poptávka doprovázena nejen zvýšením cen, ale zároveň i rozšířením výroby. Při inflaci nákladů je růst vždy doprovázen poklesem výroby a snížením důchodu. V čisté podobě poptávková inflace a inflace nákladu se téměř nikdy nevyskytují. Jsou propojené a střídající se navzájem. Na obrázku číslo 3 je ukázáno, že spojka "mzda - ceny" podporuje rozmotávání inflační spirále. Po zvýšení poptávky (posun křivky AD) je pozorováno stoupání cenové hladiny, což nutí pracovníky vyžadovat navýšení mezd. Růst mezd zároveň znamená zvýšení výrobních nákladů, a tedy posun křivky AS a nárůst cenové hladiny. Potom proces jde po spirále: odborová reakce na zvýšení cen jsou nové požadavky indexace mezd, a v případě jejího uskutečnění v ekonomice znovu roste agregátní poptávka a ceny. A tak dále do nekonečna FLAMMANT, Maurice. Inflace. Paříž: Presses Universitaires de France, s

26 Obrázek č. 3: Model kombinace inflace poptávky a nákladů Cenová hladina Zdroj: [cit ]. Reálný produkt Pro pozastavení podobného trendu jako jednoho z nejúčinnějších způsobů může být omezování růstu mezd a snížení tarifů pro energetické a dopravní služby. Takto získaný výnos (rozdíl mezi růstem cen a spotřebními náklady) umožní podnikům zamířit ho na investiční účely, což zvýší objem vyrobené produkce i při mírném růstu nezaměstnanosti. V důsledku tohoto růstu dochází ke snížení agregátní poptávky, a z toho plyne i zpomalení růstu cen. Inflační spirála se rozmotává v opačném směru Potlačená inflace Na rozdíl od otevřené inflace, se potlačená inflace vyznačuje více či méně stabilní úrovní cen v ekonomice, avšak jejím hlavním projevem slouží tržní deficit (deficit zboží). Ten také v podstatě znamená znehodnocení peněz: občané a podniky nemohou kupovat potřebné zboží a výrobní faktory, což vede k tomu, že hodnota vlastněných peněžních prostředku klesá. Potlačená inflace vzniká, když stát bojuje ne s příčinou, ale s jejími následky rostoucími ceny. Má tendenci zmrazit ceny a příjmy. 19 ФРОЛОВА, Т.А. Экономическая теория: конспект лекций. Таганрог: ТТИ ЮФУ,

27 Důsledky potlačené inflace na ekonomiku: 1. deformace tržního mechanismu, 2. vznik černých trhů, 3. zničením tržního mechanismu, omezení výroby. Prvním a nejvíce destruktivním důsledkem potlačené inflace na ekonomiku je deformace tržního mechanismu, jelikož cenový systém už není schopen řídit ekonomickou aktivitu. Druhým důsledkem potlačené inflace je rozdíl mezi správně stanovenými cenami a těmi cenami, které vyrovnávají nabídku s inflační poptávkou. Jedná se o ceny černého trhu, kam míří zboží od oficiálního sektoru ekonomiky. Ve výsledku, komoditní hlad v oficiálním sektoru a prosperita této části ekonomiky, která se zabývá překupnictvím zboží za rovnovážné ceny. Třetí důsledek se spočívá v tom, že při potlačené inflaci výrobce produkce přicházejí o cenové signály, což brání rozvoji investičního procesu, rozšíření výroby a nabídky zboží. Tudíž, zničením tržního mechanismu potlačená inflace má ničivý vliv především na výrobu. Jak se chovají spotřebitelé v podmínkách potlačené inflace? Jak již bylo zmíněno, při otevřené inflaci u spotřebitelů se vytvářejí adaptivní inflační očekávání. Při potlačené inflaci vzniká jiný typ očekávání, které lze nazvat deficitními. Projevují se v silné ažiotážní poptávce, diktované v tomto případě ne zvýšením cen, ale zmizením zboží, deficitem. Tento deficit má vlastnost se rozmotávat: čím silnější jsou deficitní očekávání, tím ostřejší bude deficit a ažiotážní poptávka. Paradoxem je, že deficit nelze likvidovat kvantitativním zvýšením produkce, rozšířením výroby zboží. To je cenový problém. Pouze přechod od potlačené inflace k otevřené a zavedení svobodných cen jsou schopny vyřešit problém deficitu zboží. Importovaná inflace inflace způsobená nadměrným přílivem cizí měny do státu, zvýšením cen dováženého zboží. Pod vlivem příliš velkého množství cizí měny, může docházet k nárůstu peněžní zásoby úvěrových institucí a bank, vzniku úvěrové expanze, která obvykle vede k inflaci. Exportovaná inflace inflace se přenáší z jedné země do druhé v procesu mezinárodních ekonomických vztahů, které mají vliv na oběh peněz, solventnost poptávky a 27

28 ceny. Hlavními faktory exportované inflace jsou: zvýšení cen na exportní zboží, růst přepravných cen na zboží vyvážené do dceřiných podniků, zvýšení objemu devizových rezerv, které se přemisťují z jedné země do druhé Dezinflace a Deflace Dezinflace snížení míry inflace. Snížení rychlosti cenového růstu, obvykle v době recese, kdy objem tržeb klesá a prodejci nejsou vždy schopny přenést rostoucí náklady na kupujících. Nesmí ten pojem být zaměňován s pojmem deflace, při které nedochází ke skutečnému poklesu cen. 21 Deflace (deflatio odfouknutí) dlouhodobější nepřetržitý pokles cenové hladiny, který je spojen s nedostatečnou emisí peněz a vede k růstu kupní síly peněž. 22 Ve skutečnosti, deflace je inflace se záporným tempem růstu cen. Nicméně, z mnoha důvodů je deflace považována za méně příznivý faktor, než inflace. Příčiny deflace: Zvýšení ceny peněz. Obvykle je spojeno s nárůstem nákladů na výrobu peněžních produktu v ekonomice s naturálními penězi (například, zvýšení složitosti těžby zlata v rámci zlatého standardu). Snížení ceny na mnoho druhů zboží v důsledku růstu produktivity práce, ale při konstantní hodnotě naturálních peněz. Při nedostatečném množství peněz pro zabezpečení obchodu, což je analogem umělého zvýšení ceny peněz. Tato příčina je dnes nejčastější, a to zejména po odepření zlatého standardu. K deflaci tohoto druhu vedou: o stahování centrální bankou nebo vládou části peněžní zásoby na trhu s cílem snížení tempa inflace. Jako způsob takového snížení může sloužit rostoucí úrokové sazby, rostoucí požadavky na rezervy bank, zvýšení daní, zabránění růstu mezd nebo její zmrazení, snížení výdajů státního rozpočtu, úvěrová Российское предпринимательство. Москва: "Креативная экономика", 2011, č. 7-1, s. 4. ФИНАНСОВО-ИНВЕСТИЦИОННЫЙ ТОЛКОВЫЙ СЛОВАРЬ [online] [cit ]. Dostupné z: REVENDA, Zbyněk. Centrální bankovnictví. 3. aktualizované vydání. Praha: Management Press, s

29 restrikce (zavádění omezení centrální bankou na počet a velikost vydávaných půjček a úvěrů), zvýšení prodeje státních cenných papírů, atd. o spad rychlosti peněžního oběhu kvůli objektivním příčinám týkajícím se procesu obratu (obtíže v přepravě, změna trasy, atd.). Je nutné mít na paměti, že rychlost oběhu naturálních peněz může klesnout z důvodu přebytečných peněžních prostředků v ekonomice v takovém případě se to stává důsledkem změn v cenách, nikoliv příčinou těchto změn. o odmítnutí populace utratit své peníze v očekávání dalšího růstu jejich hodnoty (zejména v případě tzv. likvidní pasti), nebo s cílem úspor pro jakýkoli účel, za podmínky, že finanční prostředky jsou k dispozici přímo u obyvatelstva (nejsou rozmístěny na účtech u úvěrových institucí). V moderních podmínkách deflace svědčí o spadu v ekonomice, snížení výkonu a zvýšení nezaměstnanosti. Vzhledem k poklesu cen, mohou hospodářské subjekty snížit objem investic, aby po určité době (několik let) umístit prostředky výhodnějším způsobem (koupit levnější zdroje v důsledku nižších cen). To vede k dalšímu poklesu poptávky, což ještě víc stimuluje pokles cen komodit a snižování objemu produkce. Deflační politika zahrnuje regulaci poptávky prostřednictvím měnových a fiskálních mechanismů: snížení veřejných výdajů; zvýšení úrokových sazeb na úvěry; posílení daňového zatížení; omezení nabídky peněz Phillipsova křivka Phillipsova křivka (Phillips curve) to je křivka na grafu, která ukazuje vzájemnou závislost nezaměstnanosti a inflace. 23 ВЕЧКАНОВ, Г.С., ВЕЧКАНОВА, Г.Р. Макроэкономика. Санкт-Петербург: Питер, s

30 V krátkodobém horizontu mezi úrovní inflace a úrovní nezaměstnanosti existuje nepřímo úměrný vztah: růst zaměstnanosti vede k inflaci, jelikož při deficitu zdrojů začíná jejich přetahování zvýšením sazeb mezd a cen investičních statků. Hospodářský pokles způsobuje snížení zaměstnanosti a agregátní poptávky, což vede k dezinflaci, nebo dokonce i k deflaci. Anglický ekonom Alban William Phillips v roce 1958 publikoval výsledky svého výzkumu, podle nichž mezi procentuální změnou nominální mzdy a mírou nezaměstnanosti v Anglii v období od 1861 až do 1913 existoval nepřímo úměrný vztah. Další studia, provedená zejména Paulem Samuelsonem a Robertem Solow umožnila upřesnit otevřenou O. Phillipsem závislost. Byl nahrazen faktor nominální mzdy mírou inflace. Jde o to, že podíl nominální mzdy v některých případech dosahuje až 3/4 hodnoty výdajů, takže směr jejich dynamiky se shoduje. I přes podstatné připomínky a zlepšení provedené Paulem Samuelsonem a Robertem Solow, křivka zobrazující inverzní vztah mezi mírou inflace a nezaměstnaností dostala název Phillipsova křivka. 24 Phillipsova křivka ukazuje vztah mezi nezaměstnaností a inflací v krátkém časovém horizontu. Na obrázku č. 4 je zobrazen graf jednoduchého tvaru Phillipsové křivky. V bodě, kde křivka protíná osu x, očekávaná inflace je vždy rovna nule. Phillips analyzoval národní ekonomiku Velké Británii v padesátých letech XX. Století a dospěl k závěru, že v případě, kdy míra nezaměstnanosti je rovna 2,5%, inflace v tomto okamžiku je nulová. Ekonomové Paul Samuelson a Robert Solow vybudovali podobnou křivku pro ekonomiku Spojených Států Amerických a dospěli k velmi odlišným výsledkům. V jejich studii inflace se rovnala nule, když míra nezaměstnanosti byla 5,5%, sama křivka je méně elastická. 24 RUSMICHOVÁ, L. a SOUKUP, J. Makroekonomie. Praha: Melandrium, , s

31 Obrázek č. 4: Jednoduchá Phillipsova křivka Míra inflace (%) Míra nezaměstnanosti (%) Zdroj: [cit ]. Tento inverzní vztah míry inflace a míry nezaměstnanosti je vysvětlen tím faktorem, že poměrně vysoká míra nezaměstnanosti nutí uchazeče o zaměstnání přijímat méně výhodné nabídky a šmírovat se s nižšími mzdy, což vždy udržuje rostoucí ceny. V jiné situaci naopak, když míra nezaměstnanosti je poměrně nízká, zaměstnavatele s cílem přilákat nové pracovníky jsou nuceni zvyšovat mzdy, kvůli čemuž růst mezd předhání růst produktivity práce. V jiném případě, kdy míra nezaměstnanosti je nízká, znamená, že mezi nezaměstnanými zůstávají méně vhodné pro vykonávání práce, tj. méně kvalifikovaní pracovníky. Jako výsledek, růst agregátní poptávky začíná převyšovat růst celkové nabídky, což vede ke zvýšení cenové hladiny. V takové situaci keynesiánské recepty nefungují: snižování nezaměstnanosti za pomoci zvýšení agregátní poptávky prostřednictvím vládních výdajů znamená "přikrmování" inflace. Tento fenomén byl prozkoumán podrobněji americkým ekonomem Miltonem Friedmanem. Státní politika stimulování agregátní poptávky vede ke snížení míry nezaměstnanosti, a pak (přes zvýšení nabídky peněz) k inflaci. Navíc bylo zjištěno, že původně pokles míry nezaměstnanosti nevedl k významnému nárůstu inflace. Ale každý nový pokus o další snížení míry nezaměstnanosti dává méně trvalý příznivý účinek, v důsledku čehož míra nezaměstnanosti se vrací na určitou základní úroveň, které M. Friedman dal název přirozená míra nezaměstnanosti. Při tom pořád rychleji roste úroveň cen. Tento účinek se vysvětluje tím, že přitahované námezdní pracovníci se řídí nominálními mzdy. Ale časem ceny začnou stoupat, což znamená pokles reálných mezd. Následný růst zaměstnanosti je 31

32 doprovázen očekáváním ze strany nových námezdních pracovníků poklesu úrovně reálných mezd. Vzhledem k tomu, nezaměstnaní se chovají stále skeptičtějí k nabídce nových pracovních míst, konfrontují očekávanou mzdu a velikost dávek v nezaměstnanosti. Na druhé straně zaměstnavatelé, při tlaku zaměstnanců ohledně požadavků na zvýšení mezd, přijmou rozhodnutí o propuštění častí pracovníků. V důsledku toho míra nezaměstnanosti roste a vrací se znovu a znovu k přirozené míře nezaměstnanosti. V rámci pokusu státu snížit míru nezaměstnanosti nedochází k požadovanému výsledku: míra nezaměstnanosti má přirozenou tendenci, a tempo růstu cen se pořád zrychluje. 25 Obrázek č. 5: Dlouhodobá Phillipsova křivka Míra inflace (%) Dlouhodobá Phillipsova křivka D E B Přirozená úroveň nezaměstnanosti C A Krátkodobá Phillipsova křivka Míra nezaměstnanosti (%) Zdroj: [cit ]. Na obrázku číslo 5 je zobrazen graf dlouhodobé Phillipsové křivky. Z grafu je patrné, že při každém novém pokusu snížit míru nezaměstnanosti se Phillipsova křivka posouvá směrem nahoru, a ten proces je nekonečný. Milton Friedman ve svých studiích ukázal, že dlouhodobá aktivní činnost na trhu práce mění zákonitost vyvedenou O. Phillipsem na pravý opak: míra nezaměstnanosti a míra inflace se mění ve stejném směru. Taková situace nastala v mnoha zemích v 70-tých let XX. století. 25 БАСКИНА А.С., БОТКИНА О.И., ИШМАНОВА М.С. Основы экономической теории. Курс лекций. Ижевск: "Удмуртский университет", с

33 Takže, omezení míry nezaměstnanosti prostřednictvím vládních výdajů nedává dlouhodobý pozitivní efekt. Kromě toho, to vede k růstu inflace, pokud počáteční míra nezaměstnanosti je pod přirozenou úrovní. Z toho sleduje, že je nutné hledat nové způsoby řešení problému nezaměstnanosti. Přirozená míra nezaměstnanosti je míra stabilizující inflace. Je definována jako průměrná míra nezaměstnanosti za dlouhé období (10 let a více), a tomu odpovídá přirozený (potenciální) objem HDP. Přirozená míra nezaměstnanosti se v jednotlivých zemích liší a existuje rozdíl i v časových obdobích. Faktory ovlivňující míru nezaměstnanosti: změny v podílu mladých lidí a žen na trhu práce; frekvence strukturálních změn v ekonomice; stupeň vývoje pojištění v nezaměstnanosti; příliš nízké mzdy, které podporují vznik dobrovolné nezaměstnanosti, spojené s očekáváním dobře placených pracovních míst; úroveň zákonem stanovené minimální mzdy Stagflace Stagflace je pojem používaný v moderní makroekonomice pro popis situace, ve které hospodářský pokles a depresivní stav ekonomiky (stagnace a rostoucí nezaměstnanost) se kombinují s rostoucími cenami inflací. Stagflace, která ohromila v 1970-tých letech ekonomiky vyspělých zemí, zdiskreditovala myšlenku Phillipsovy křivky. Následovníci Keynesiánství, kteří sdíleli základní předpoklady této teorie, byli nuceni přiznat, že přesný inverzní vztah mezi inflací a nezaměstnaností neexistuje, a mohou vznikat i jiné možnosti. Stagflace je relativně nový jev, spojený s cyklickým vývojem národního hospodářství a způsobený novými podmínkami reprodukce kapitálu. Pokles výroby, krize nebo deprese jsou obvykle doprovázeny ne růstem, ale poklesem cen, deflací. Na konci 1960-tých 26 EconomicPortal.ru. [online] [cit ]. Phillipsova křivka. Dostupné z: 33

34 začátkem 1970-tých let byl tento trend přerušen, což posloužilo začátkem stagflačních procesů, které se nejvíc projevily zejména v průběhu globálních ekonomických krizí v a letech. Historie Stagflace Pojem "stagflace" se objevil ve Velké Británii v roce Do druhé poloviny let pro cyklicky rozvíjející ekonomiky charakteristickým bylo to, že pokles výroby a deprese způsobovaly zpravidla snížení cen, anebo alespoň zpomalení jejich růstu. Jev stagflace se jasně projevil poprvé na konci 1960-ých let. Tak, v roce 1970 nezaměstnanost a inflace ve Spojených státech dosáhly rekordní v poválečné době úrovně 6% a 5,5% (do poloviny 1960-tých let inflace nepřesahovala 1 až 1,5%, a nezaměstnanost 2-2,5%). Druhá vlna stagflace se projevila v letech , když tempo růstu cen ve Spojených státech činilo více než 10%, a míra nezaměstnanosti dosahovala 7,6%. Podobná situace byla pozorována v době ekonomické recese let. Celkem v průběhu 16 let od roku 1949 do roku 1965 maloobchodní ceny v USA vzrostly o 29%, a za dalších 17 let o 100%, tj. průměrná míra inflace v průběhu celého období se zvýšil 3-4 krát, a míra nezaměstnanosti vzrostla nejméně 2-3 krát. Analogické tendence v tomto období probíhaly ve všech ostatních vyspělých západních zemích v Německu, Francii, Velké Británii, Itálii, Nizozemí, Kanadě, atd. Později, od let, míra inflace ve všech těchto zemích výrazně klesla, a stagflace výslovně zmizela. Dalším pozoruhodným příkladem stagflace může sloužit stav ekonomiky Ruska v letech , když při desetinásobném růstu cen došlo k téměř třikrátnému poklesu HDP. Příčiny stagflace Podle některých autorů, příčinami stagflace jsou politika monopolů, udržujících vysokou úroveň cenové hladiny v době krizí, stejně jako protikrizová opatření prováděné státem pro řízení poptávky (například veřejných zakázky) a regulování růstu cen. Avšak ani politika jednotlivých monopolů, ani politika jednotlivých států nemůže vysvětlit fenomén stagflace konce 1960-tých let začátku 1980-tých, která měla globální povahu a projevila se 34

35 současně ve všech vyspělých západních zemích. Nemůže být vysvětleno těmito faktory i ukončení stagflace jako globálního jevu po roce Existuje předpoklad, že důvodem tohoto fenoménu byla globalizace v ekonomické sféře (zrušení protekcionismu a liberalizace zahraničního obchodu), která položila konec existenci samostatných národních ekonomik rozvinutých západních zemí a vytvořila globální světovou ekonomiku k letem (vznik a vývoj WTO). Právě globalizace, podle této hypotézy, přivedla k současnému všeobecnému růstu inflace a nezaměstnanosti. Potvrzením této hypotézy může být to, že znehodnocení peněz (inflace a hyperinflace) bylo pozorováno při globalizaci i dříve v historii ve fázi formování globální ekonomiky, a to bylo zpravidla také doprovázeno hospodářskou krizí. V Rusku jev analogický stagflaci 1990-tých let se konal v době vlády Ivana Hrozného (počátek vstupu Ruska do globální evropské ekonomiky), když růst cen zlata a stříbra 6-8 krát byl doprovázen hlubokou hospodářskou krizí. 27 Mezi dalšími důvody, které by mohly urychlit vývoj stagflace v jednotlivých letech, jmenují energetické krize. Tak, energetická krize v roce 1973 byla doprovázena rostoucími cenami ropy. Krize mohla zesílit stagflaci v letech. A energetická krize roku 1979 mohla podporovat zhoršení tohoto jevu v letech Makroekonomické důsledky inflace Přestože primárními důsledky inflace jsou redistribuce důchodu a bohatství, má inflace také makroekonomické efekty. Inflace může měnit velikost a složení výstupu, a to prostřednictvím změny spotřeby, práce, úspor, investic a podnikatelského chování. Nejistota je jedním z nejvíce bezprostředních efektu inflace. Když se cenová hladina zásadně mění, je obtížnější přijímat ekonomická rozhodnutí. Nejobtížnějšími jsou dlouhodobé rozhodnutí. Oproti ekonomické situaci, když jsou ceny stabilní a víme, co můžeme očekávat, v případě růstu cen nemůžeme vědět, jak velký účet dostaneme z dlouhodobého hlediska, a proto se lidi vyhýbají rizikovým dlouhodobým závazkům z obavy zvyšujících se nákladů. Cenová nejistota ze stejných důvodů také ovlivňuje výrobní rozhodnutí КУЗОВКОВ, Ю. В. Мировая история коррупции. Москва, Анима-Пресс, s. 20. ИОХИН, В. Я. Экономическая теория. Москва: Экономистъ, s