Rozšíření svrchnokřídových ramenonožců(brachiopoda) na chráněných paleontologických lokalitách Středočeského kraje

Transkript

1 Bohemia centratis, Praha, 15: 7-14,1986 Rozšíření svrchnokřídových ramenonožců(brachiopoda) na chráněných paleontologických lokalitách Středočeského kraje Distribution of Upper Cretaceous brachiopods (Brachiopoda) on protected paleontological localities in the Central Bohemian Country Olga Nekvasilová Předložený přehled výskytu ramenonožců na již chráněných svrchnokřídových paleontologických lokalitách ve Středočeském kraji nebo na lokalitách navržených pro ochranu podle zákona č. 40/56 Sb. byl sestaven na základě materiálu nalezeného autorkou buď přímo v terénu /v letech /, nebo vyseparovaného v laboratoři Ústavu geologie a geotechniky ČSAV v Praze z reziduí získaných proplavením fosiliferních hornin vodou přes síta velikosti ok 0,5 mm. Tento materiál bude deponován v Národním muzeu v Praze. Ramenonožci byli dosud nalezeni na těchto lokalitách: okres Praha-západ: CHPV Kněživka; okres Kolín: CHPV Lom u Nové Vsi, CHPV Lom u Radimi, CRN /návrh/ Skalka u Velimi; okres Kutná Hora: SPR Kamajka, SPR Na Vrších /Kaňk/, CHN Skalka u Žehušic, CRN /návrh/ Starkočský lom. Místem výskytu ramenonožců jsou ve všech zjištěných případech stěny opuštěných lomů nebo lůmků, na kterých můžeme pozorovat transgresi svrchní křídy /cenoman nebo spodní turon/ přes značně nerovné podloží tvořené jednak proterozoickými buližníky /Kněživka/, jednak proterozoickými metamorfovanými horninami /převážně rulami až migmatity/ kutnohorského krystalinika /Lom u Nové Vsi, Lom u Radimi, Skalka u Velimi, Kamajka, Na Vrších, Skalka u Žehušic a Starkočský lom/. 7

2 1. Schematická kresba části západní stěny CHPV Lom u Nové Vsi /kresleno podle fotografie Nekvasilové z roku 1964/: 1-suť, 2-proterozoické horniny kutnohorského krystalinika /převážně ruly až migmatity/, 3 až 5-svrchnokřídové sedimenty mořského původu /3- balvanový konglomerát s valouny tmelený organodetritickým vápencem až slínovcem, 4- slínovce s organickým detritem a fekálními hlízkami, 5-slínovce s hojnými houbami/;výška kapsy s konglomerátem je asi 3 m /orig. O. Nekvasilová/. Pro klasifikaci nashromážděných ramenonožců bylo třeba detailně prostudovat pomocí metody sériových nábrusů a jejich celuloidových otisků dosud neznámou vnitřní morfologii schránek, která je u ramenonožců základním klasifikačním kritériem. Toto studium přineslo kladné výsledky u deseti druhů, kdežto u zbývajících dvou druhů /dále uváděných v uvozovkách/ nemohla být vzhledem k silné rekrystalizaci schránek jejich vnitřní morfologie zkoumána. Ve studovaném materiálu jsou zastoupeny tyto druhy: Třída: Inarticulata HUXLEY, bezoporní Řád: Acrotretida KURN, 1949 Ancistrocrania gracilis (MUNSTER, 1833) Ancistrocrania sp. Třída: Articulata HUXLEY, opornatí Řád: Rhynchonellida KUHN, 1949 Cyclothyris aff. difformis (VALENCIENNES in LAMARCK, 1819) Cyclothyris zahalkai NEKVASILOVÁ, 1973 Řád: Terebratulida WAAGEN, 1883 Sellithyris phaseolina (VALENCIENNES in LAMARCK, 1819) "Terebratula" sp. 8

3 2. Schematická kresba severozápadní stěny chráněného návrhu Skalka u Velimi /kresleno podle fotografie Nekvasilové z roku 1973: l-suť, 2-proterozoické horniny kutnohorského krystalinika /ruly až migmatity/, 3 až 5-svrchnokřídové mořské sedimenty /3-balvanový konglomerát s valouny tmelený organodetritickým vápencem až slínovcem a hojným organickým detritem - podle S. Čecha, ústní sdělení, s Inoceramus ex gr. pictus, 4-vápnitý jílovec s organickým detritem a fekálními hlízkami, 5-slínovce s hojnými houbami - podle S. Čecha, ústní sdělení, s Inoceramus ex gr. labiatus/, 6-kvartérní sedimenty; A-kapsa Václav, B-kapsa Veronika; výška kapsy Václav je asi 7 m /orig. O. Nekvasilová/. Terebratulina chrysalis (SCHLOTHEIM, 1813) "Magas striolaris" SCHLOENBACH, 1868 Argyrotheca ep. B (viz NEKVASILOVÁ,-1983) Řád: incertae sedis Praelacazella lacazelliformis (ELLIOTT, 1953) Thecidiopsis bohemica BACKRAUS, 1959 Bifolium imperfectum (NEKVASILOVÁ, 1967) Podrobné popisy uvedených zástupců rodu Cyclothyris, Praelacazella, Thecidiopsis, Bifolium a Argyrotheca byly již publikovány (NEKVASILOVÁ 1964, 1967, 1972, 1973, 1983). Komplexní paleontologický výzkum zbývajících taxonů bude součástí studia ramenonožců z české křídové pánve, které je plánováno na období Jak způsob zachování, tak i způsob výskytu uvedených ramenonožců nasvědčuje tomu, že byli na místo svého nynějšího výskytu přemístěni, avšak, jak je možno soudit podle nízkého stupně opracování nalezených schránek nebo misek, 9

4 Rozšíření svrchnokřídových ramenonožců /Brachiopoda/ na chráněných paleontologických lokalitách Středočeského kraje Lokalita Druh horniny obsahující ramenonožce /určeno makroskopicky/ Okres Praha-západ: CHPV Kněživka Okres Kolín: CHPV Lom u Nové Vsi. CHPV Lom u Radimi CRN Skalka u Velimi /návrh/ Okres Kutná Hora: SPR Kamajka SPR Na Vrších /Kank/ CHN Skalka u Žehušic CRN Starkočský lom /návrh/ 2. slínovec 1. konglomerát tmelený organodetritickým vápencem (ZELENKA 1982) 3. slínovec s hojnými houbami 2. slínovec s organickým detritem a fekálními hlízkami 1. balvanový konglomerát s valouny tmelený organodetritickým vápencem až slínovcem písčitý organodetritický vápenec tvořící v kapse B (ZIEGLER 1982) tmel konglomerátů 3. slínovec s hojnými houbami 2. vápnitý jílovec s organickým detritem a fekálními hlízkami 1. balvanový konglomerát s valouny,tmelený organodetritickým vápencem až slínovcem s hojným organickým detritem slínovec s hojným organickým detritem až organodetritický vápenec slínovec a hojným organickým detritem až organodetritický vápenec slínovec s hojným organickým detritem až organodetritický vápenec slínovec s hojným organickým detritem až organodetritický vápenec vápnitý jílovec s organickým detritem a fekálními hlízkami Vysvětlivky: c - cenoman, Č - podle J. Čecha /ústní sdělení/, H - stáří horniny stanovené na základě foraminifer /podle J. Hercogové, ústní sdělení/, CHN - chráněné naleziště, CHPV - chráněný přírodní výtvor, M - podle F. MACÁKA et al. (1968), SPR - státní přírodní rezervace, t - spodní turon;? - nejisté zařazení, + výskyt druhu; podrobná topografická situace lokalit je uvedena v práci 0. NEKVASILOVÉ (1972). 10

5 Tabulka 1 Stáři horniny Ancistrocrania cilis Ancistrocrania sp. Cyclo- Cyclothyris thyris aff zahaldifformis - kai Sellithyris phaise olina "Tére bratula " sp. -Terebratulina chrysalis "Mágas striolaris " Argy- rothe-- ca sp.b Praelacazellala cazelliformis Bifolium imperfectum Thecidiopsis bohemica t H + c? t H + + t H + + c? +? + + t H + t H c c t H t H M t H t H t H

6 jejich transport byl pravděpodobně velmi krátký. Původním místem výskytu studovaných ramenonožců byl, jak lze usuzovat podle analogických výskytů recentních ramenonožců, vnitřní sublitorál (sensu HEDGPETH 1957), ve kterém tvořili významnou složku sesilního benthosu /sesilní epifauny/. Podle rozdílného způsobu připevnění jedinců k substrátu je možno zde uvedené ramenonožce rozdělit do dvou skupin: do první skupiny patří kranie /Argyrotheca gracilis a A. sp./ a tecidie /Praelacazella lacazelliformis, Thecidiopsis bohemica, Bifolium imperfectum/, jejich jedinci se přicementovávali přímo k podkladu ventrální miskou. V české křídě je často nalézáme přisedlé ke schránkám nebo miskám jiných bezobratlých. Druhou skupinu tvoří rynchonelidní /Cyclothyris aff. difformis a C zahalkai/ a terebratulidní ramenonožci /Sellithyris phaseolina, "Terebratula" sp., T. chrysalis, "Magas striolaris", Argyrotheca sp. B/, kteří se připevňovali svalnatým stvolem k pevnému substrátu. Jako substrát mohl, podobně jako je tomu u ramenonožců žijících v recentních mořích,(viz RUDWICK 1970), sloužit povrch skalnatého dna, valouny, balvany, úlomky hornin a Často také celé nebo fragmentální schránky či misky různých bezobratlých. Zajímavým dokladem o způsobu připevnění některých recentních i fosilních ramenonožců k vápnitému substrátu jsou charakteristicky uspořádané skupinky drobných jamek, které do substrátu vyleptávají rozvětvené konce stvolů. V české křídové pánvi jsem tyto stopy zjistila na schránkách dospělých jedinců terebratulidního ramenonožce Sellithyris phaseolina nalezených v tzv. kapse Václav na lokalitě Skalka u Velimi. Je velmi pravděpodobné, že alespoň část z těchto stop byla vyleptána stvoly jedinců S. phaseolina (viz NEKVASILOVÁ 1975). Podobný jev, kdy mladší jedinci přisedají na schránky dospělých, často ještě žijících jedinců svého druhu, je běžný u recentních ramenonožců (RICHARDSON 1981). 3. Stopy po připevnění stvolu ramenonožců k vápnitému substrátu - vyobrazené shluky drobných jamek byly vyleptány rozvětvenými konci stvolu ramenonožců do povrchu schránek ramenonožců druhu Sellithyris phaseolina nalezených na lokalitě Skalka u Velimi /orig. 0. Nekvasilová/. 12

7 Komplexní paleoekologické studium ramenonožců vyskytujících se na uvedených lokalitách není zatím možné, protože nemáme k dispozici adekvátní informace o abiotické a biotické složce původního životního prostředí /tab. 1/. Dosud nebyl proveden detailní sedimentologický výzkum fosiliferních svrchnokřídových hornin a rovněž postrádáme moderní revizi svrchnokřídové makrofauny, ve které jsou, kromě ramenonožců, zastoupeni mlži /zejména ústřice/, ostnokožci /lilijice, ježovky a místy i hvězdice a hadice/, cyklostomátní a cheilostomátní mechovky, serpulidní červi, koráli /zejména Moltkia sp. a Synhellia sp./, břichonožci, svijonožci, žraločí zoubky a v tzv. scyphiových opukách též vápnité houby. S u m m a r y The present paper deals with the distribution of the Upper Cretaceous /the Cenomanian and Lower Turonian/ brachiopods /Brachiopoda/ on the seven palaeontological nature preserves situated in the Central Bohemian County /Czechoslovakia/. In this area two inarticulate brachiopod species and ten articulate brachiopod species were so far ascertained /see tab. 1/. Both the state of preservation and the mode of occurrence of these brachiopods suggest that they were transported, most probably for a short distance only, to their final resting place. Judging from the analogical occurrence of Recent species, the original environment of here mentioned Upper Cretaceous brachiopod species was the inner sublittoral, where they were members of the benthos /sessile epifauna/. Five species of these brachiopods /Ancistrocrania gracilis, Ancistrocrania sp., Praelacazella lacazelliformis, Thecidiopsis bohemica and Bifolium imperfectum/ were attached to the substratum by cementation of the ventral valve and the remaining seven species were attached by a pedicle. The pedicles of the Recent and fossile brachiopods are often divided into hold-fast papillae or rootlets which produce characteristic etching traces by dissolving hard calcareous substrates. In the Bohemian Cretaceous Basin these interesting etching traces were ascertained on the shells of the brachiopod Sellithyris phaseolina found on the locality Skalka near Velim. Literatura HEDGPETH,J.W., 1957: Classification of marine environments. - in Treatise on marine ecology and paleoecology. - Mem. Geol. Soc. Amer., 67: Washington. MACÁK,F. et al., 1968: The Platform Cover of the Bohemian Massif. - Guide to Exeursion 12 AC, International Geol. Congress, XXIII Session, Prague. Praha. 13