Dejte šanci. Pro vodu, vzduch a přírodu. Pro vodu, vzduch a přírodu

Transkript

1 Dejte šanci OPERAČNÍ PROGRAM ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ bioodpadu! EVROPSKÁ UNIE Pro vodu, Evropský fond pro regionální rozvoj vzduch a přírodu OPERAČNÍ PROGRAM ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ EVROPSKÁ UNIE Pro vodu, Evropský fond pro regionální rozvoj vzduch a přírodu OPERAČNÍ PROGRAM OPERAČNÍ PROGRAM ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ EVROPSKÁ UNIE Pro vodu, EVROPSKÁ UNIE Pro Fond soudržnosti vzduch a přírodu Fond soudržnosti vzd Sborník přednášek k seminářům Dejte šanci bioodpadu získejte finanční prostředky z OPŽP Sborník byl financován z prioritní osy 8 OPŽP z Fondu soudr žnos ti OPERAČNÍ PROGRAM EVROPSKÁ UNIE Pro vodu, ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ Evropský fond pro regionální rozvoj vzduch a přírodu OPERAČNÍ PROGRAM EVROPSKÁ UNIE Pro vodu, ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ Evropský fond pro regionální rozvoj vzduch a přírodu OPERAČNÍ PROGRAM EVROPSKÁ UNIE Pro vodu, ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ Fond soudržnosti vzduch a přírodu w w w. b i o s a n c e.c z Další aktivity kampaně realizují medialní partneři: SLAVÍME 175 LET ZALOŽENO J. K. TYLEM V ROCE 1834

2 Sborník přednášek k seminářům Dejte šanci bioodpadu získejte finanční prostředky z OPŽP Semináře Dejte šanci bioodpadu získejte finanční prostředky z OPŽP jsou spolufinancovány z Prioritní osy 8 OPŽP Technická pomoc financovaná z Fondu soudržnosti Vydalo občanské sdružení Ekodomov V Podbabě 29b, Praha Praha 2009 Grafická úprava: Propaganda Tisk: Tiskárna A. R. Garamond Jazykové korektury: Jana Jandová Iris, o. p. s. ISBN/EAN:

3 Obsah: Operační program Životní prostředí a bioodpady, Ing. Petr Stejskal... 3 Problematika bioodpadů obecně, ukotvení v legislativě a aktuální vývoj, Ing. Jaroslav Matěásko, Ing. Alžběta Pokorná... 9 Možnosti nakládání s bioodpady, anaerobní technologie, Ing. Jan Habart Technika vhodná ke kompostování zemědělských odpadů a bioodpadů v obci, Ing. Petr Plíva, CSc., Mgr. Karolina Marešová Dejte šanci bioodpadu! Zkompostujte ho!, Tomáš Hodek... 30

4 Operační program Životní prostředí a bioodpady Ing. Petr Stejskal Statní fond životního prostředí, Olbrachtova 2006/9, Praha 4; petr.stejskal@sfzp.cz 1. Obecné informace o OPŽP Operační program Životní prostředí nabízí v letech z evropských fondů (konkrétně Fondu soudržnosti a Evropského fondu pro regionální rozvoj) přes 5 miliard euro. Objemem financí - 18,4 % všech prostředků určených z fondů EU pro ČR - se jedná o druhý největší český operační program. Cílem operačního programu je ochrana a zlepšování kvality životního prostředí jako základního principu trvale udržitelného rozvoje. Kvalitní životní prostředí je základem zdraví lidí a přispívá ke zvyšování atraktivity České republiky pro život, práci a investice, a podporuje tak naši celkovou konkurenceschopnost. Operační program Životní prostředí, který připravil Státní fond životního prostředí a Ministerstvo životního prostředí ČR ve spolupráci s Evropskou komisí, přináší České republice prostředky na podporu konkrétních projektů v sedmi oblastech: Prioritní osa 1 - Zlepšování vodohospodářské infrastruktury a snižování rizika povodní Prioritní osa 2 - Zlepšování kvality ovzduší a snižování emisí Prioritní osa 3 - Udržitelné využívání zdrojů energie Prioritní osa 4 - Zkvalitnění nakládání s odpady a odstraňování starých ekologických zátěží Prioritní osa 5 - Omezování průmyslového znečištění a environmentálních rizik Prioritní osa 6 - Zlepšování stavu přírody a krajiny Prioritní osa 7 - Rozvoj infrastruktury pro environmentální vzdělávání, poradenství a osvětu Řídícím orgánem OPŽP je na základě usnesení vlády č. 175/2006 (k Návrhu Národního rozvojového plánu České republiky na léta ) ze dne 22. února 2006 Ministerstvo životního prostředí ČR (MŽP), které odpovídá za provádění programu. Řídící orgán deleguje (na základě Dohody o delegování některých činností a pravomocí Ministerstva životního prostředí jako řídícího orgánu Operačního programu Životní prostředí na Státní fond životního prostředí ČR podepsané dne 4. prosince 2007) výkony některých činností na Státní fond životního prostředí (dále SFŽP), kterému bylo svěřeno zajištění operativní úrovně řízení OPŽP ve funkci Zprostředkujícího subjektu pro období Oblast podpory 4.1 Zkvalitnění nakládaní s odpady Oblast podpory 4.1 Zkvalitnění nakládaní s odpady a Oblast podpory 4.2 Odstraňování starých ekologických zátěží tvoří společně Prioritní osu 4. Cílem této oblasti intervence je i mimo jiné snížení produkce odpadů, zvýšení podílu využívaných odpadů na základě podpory odděleného sběru odpadů, budování třídících linek a zařízení na recyklaci odpadů, systémů na podporu odděleně sbíraných a následně využívaných specifických druhů odpadů (baterie a akumulátory, odpad z elektrických a elektronických zařízení, použité oleje, biologicky rozložitelné odpady), snižování 3

5 Operační program Životní prostředí a bioodpady Ing. Petr Stejskal množství odstraňovaných odpadů (definice těchto pojmů vyplývají ze zákona č. 185/2001 o odpadech v platném znění). Globálním cílem oblasti podpory 4.1. Zkvalitnění nakládaní s odpady je snižování produkce odpadů a zvýšení využívání odpadů a specifické cíle jsou následující: snižování měrné produkce odpadů nezávisle na úrovni ekonomického růstu, maximální využívání odpadů jako náhrady primárních přírodních zdrojů, minimalizace negativních vlivů na zdraví lidí a životní prostředí při nakládání s odpady. V souvislosti s principem adicionality je požadována finanční účast příjemce podpory na spolufinancování projektu, a to ve výši min. 10 % z celkových způsobilých výdajů projektu. 3. Podporované projekty pro Oblast podpory 4.1 integrované systémy nakládání s odpady: a) regionální systém pro využití bioodpadů, b) regionální systém pro mechanickou a biologickou úpravu KO, c) speciální zařízení na využití upraveného paliva z regionálního systému pro mechanickou a biologickou úpravu KO, v případech, jež jsou v souladu s POH ČR/kraje; systémy odděleného sběru, skladování a manipulace s odpady: a) systémy pro separaci a svoz odpadů, b) systémy pro separaci a svoz bioodpadů, c) sběrné dvory, d) překladiště a sklady KO, e) systémy pro separaci nebezpečných KO, f) systémy pro separaci nebezpečných zdravotnických odpadů; zařízení na úpravu nebo využívání odpadů, zejména na třídění, úpravu a recyklaci odpadů: a) třídičky odpadů i s navazujícími technologiemi, b) zařízení na úpravu nebo využívání ostatních odpadů, c) zařízení na energetické využití zdravotnických odpadů, d) zařízení na úpravu autovraků, recyklaci pneumatik a využívání upotřebených olejů, e) zařízení na úpravu elektroodpadů, f) zařízení na úpravu stavebních odpadů, g) kompostárny, h) bioplynové a biofermentační stanice pro zpracování bioodpadů, i) zařízení pro nakládání s nebezpečnými odpady (např. autoklávy, homogenizéry, separátory, termická desorpce, reaktory, biodegradační zařízení); rekultivace starých skládek a odstranění nepovolených skládek: a) rekultivace starých skládek, 4

6 Operační program Životní prostředí a bioodpady Ing. Petr Stejskal b) odstranění nepovolených skládek ve zvláště chráněných územích, evropsky významných lokalitách a ptačích oblastech. 4. Majetkoprávní vztahy U projektů v oblasti podpory 4.1 musí být žadatel vlastníkem předmětu podpory a zároveň musí mít vyřešený majetkoprávní vztah (nájemní, vlastnický nebo musí prokázat jiný právní vztah k pozemku na úrovni vlastnictví nebo nájmu, např. právo hospodaření) k pozemku, na kterém bude předmět podpory realizován. Trvání tohoto vztahu musí být smluvně zajištěno po dobu 5 let po dokončení projektu. Podmínka vyřešeného majetkoprávního vztahu k pozemku neplatí v případě podpory síťového rozmístění sběrných nádob odděleného sběru (v tomto případě postačí (i neformální) souhlas vlastníka daného pozemku s umístěním sběrných nádob). 5. Příjemci podpory Příjemci podpory jsou podrobně uvedeni v Implementačním dokumentu pro každý typ projektu. Jsou to například obce a města, příspěvkové organizace, organizační složky obcí a měst, svazky obcí, kraje, vysoké školy, občanská sdružení, církve a náboženské společnosti, obecně prospěšné společnosti, obchodní společnosti a družstva, podnikatelské subjekty fyzické osoby atd. 6. Způsobilé výdaje Vymezení způsobilých výdajů vychází z Implementačního dokumentu. Důležitá pravidla pro určení způsobilosti nákladů jsou uvedena jak v obecné části kapitoly Způsobilé výdaje, tak i v jednotlivých kapitolách zaměřených na jednotlivé prioritní osy. Způsobilými výdaji jsou mimo vlastní realizační náklady například: Propagační opatření (billboardy, pamětní desky) DPH (pokud není nárok na vrácení DPH) Technický dozor (do 4 % z celkových způsobilých přímých investičních výdajů projektu) Nákup pozemků (do výše 10 % celkových způsobilých výdajů na projekt) Nákup staveb (doložit znalecký posudek, čestné prohlášení, že současný nebo předchozí majitel neobdržel dotaci na danou stavbu) Vícepráce (do výše rozpočtové rezervy, max. 5 % z celkových způsobilých přímých realizačních výdajů projektu) Projektová příprava (podle obecných pravidel pro způsobilost) Letáky a brožury zajišťující osvětu občanů v souvislosti s projekty, které řeší systémy odděleného sběru 7. Výše podpory pro OPŽP Maximální výše podpory je stanovena pro příspěvek společenství (FS nebo ERDF) na 85 % a pro příspěvek SFŽP nebo SR na max. 5 % z celkových způsobilých výdajů projektu. Spoluúčast příjemce podpory musí tedy být minimálně 10 %. Minimální způsobilé výdaje na projekt jsou 0,5 mil. Kč. Výše podpory může být snížena na základě posouzení vztahu k pravidlům Veřejné podpory nebo na základě výstupu z finanční analýzy, a nebo na základě specifických pravidel platných pro jednotlivé prioritní osy. 5

7 Operační program Životní prostředí a bioodpady Ing. Petr Stejskal Veřejná podpora Základní pravidla poskytování veřejné podpory vyplývají přímo z článků 87 až 89 Smlouvy o založení Evropského společenství, ve znění Lisabonské smlouvy pozměňující smlouvu o Evropské unii a smlouvu o založení Evropské unie (dále jen Smlouva ). Jednotlivé definiční znaky veřejné podpory jsou tyto: podpora (dotace, zvýhodněná půjčka, daňová úleva, ) pro OPŽP splněno, poskytnutá členským státem nebo z veřejných zdrojů, pro OPŽP splněno, narušující nebo hrozící narušením hospodářské soutěže tím, že zvýhodňuje určité podnikání (v závislosti na typu projektu), v míře, jíž může být dotčen obchod mezi členskými státy (v závislosti na velikosti a charakteru projektu). O projekt podléhající podmínkám veřejné podpory se jedná v případech, kdy jsou splněny všechny čtyři výše uvedené znaky. Pravidla umožňující poskytnutí veřejné podpory De minimis Nařízení Komise (ES) č. 1998/2006 z o použití článků 87 a 88 Smlouvy na podporu de minimis (dále také jako Pravidlo de minimis ). S platností od je hranice de minimis stanovena ve výši EUR po dobu tří po sobě následujících let od data prvního poskytnutí podpory. V režimu de minimis je možno financovat projekty až do výše 90 % způsobilých výdajů při zachování maximální možné výše podpory ( Euro na osobu žadatele za tři roky). Regionální podpora a podpora malým a středním podnikům Nařízení komise (ES) č. 800/2008, ze dne 6. srpna 2008, kterým se v souladu s články 87 a 88 Smlouvy o ES prohlašují určité kategorie podpory za slučitelné se společným trhem (obecné nařízení o blokových výjimkách - GBER). Pro oblast podpory je relevantní regionální investiční podpora a podpora zaměstnanosti určená malým a středním podnikům. K procentu určenému na základě Regionální mapy si může střední podnik připočítat ještě 10 % a malý podnik 20 %. 6

8 Operační program Životní prostředí a bioodpady Ing. Petr Stejskal Finanční analýza Povinnost zpracování finanční a ekonomické analýzy u projektů generujících příjem vyplývá z Obecného nařízení, čl. 55. Odstavec 1 definuje projekty generující příjem jako jakékoli operace zahrnující investici do infrastruktury, za jejíž používání se účtují poplatky hrazené přímo uživateli, nebo jakékoli operace zahrnující prodej nebo pronájem pozemků či budov nebo jakékoli jiné poskytování služeb za úplatu. Finanční ani ekonomická analýza není vyžadována u projektů, které podléhají podmínkám veřejné podpory. Ekonomická analýza je vyžadována pouze u velkých projektů. Modely finančních analýz a manuály jsou k dispozici na stránkách OPŽP nebo v elektronickém prostředí BeneFill. Specifické pravidlo pro Oblast podpory 4.1 Maximální celková výše podpory u projektů předložených podnikatelskými subjekty v rámci oblasti podpory 4.1 je stanovena na 50 mil. Kč na jeden projekt a zároveň na jednoho žadatele v období tří let od podání žádosti. 8. Podporované projekty zabývající se bioodpady Regionální systém pro využití bioodpadů V těchto případech se jedná vždy o veřejnou podporu. V rámci projektu lze kompletně vyřešit sběr, svoz, úpravu a využití bioodpadů. Způsobilými výdaji jsou například pořízení svozového prostředku, nákup sběrných nádob a kontejnerů, stavební úpravy míst stání kontejnerů, vybavení zástavby rodinných domků kompostéry, výstavba areálu kompostárny spolu s pořízením technologie a potřebné manipulační techniky. Regionální systém pro mechanickou a biologickou úpravu KO Problematiku veřejné podpory bude nutné u tohoto typu projektů posuzovat individuálně. Pokud by se nejednalo o veřejnou podporu, bude nutné prokázat provozní ztrátu záměru nebo zpracovat finanční analýzu projektu. V rámci projektu lze vyřešit úpravu směsného komunálního odpadu tak, aby byly maximálně využity jeho složky. Způsobilým výdajem je například výstavba areálu MBÚ včetně oplocení, váhy, bezpečnostního kamerového systému, elektronické evidence odpadů atd. spolu s pořízením technologie a potřebné manipulační techniky. Systémy pro separaci a svoz bioodpadů V těchto případech se jedná vždy o veřejnou podporu. Způsobilými výdaji jsou například pořízení svozového prostředku, nákup sběrných nádob, kontejnerů a kompostérů, stavební úpravy míst stání kontejnerů. Kompostárny O veřejnou podporu se nejedná, pokud je žadatelem veřejný subjekt a do provozovny bude přijímán výhradně odpad vznikající na území obce, s výjimkou odpadu z podnikatelské činnosti. Jedná se zejména o odpady z městské zeleně a separovaný bioodpad od občanů. Odpad bude upravován a následně používán výhradně pro nekomerční účely a na území (pozemcích) ve vlastnictví či správě obce, případně na území svazku, kde vznikl. Upravený bioodpad lze použít na rekultivaci vlastní 7

9 Operační program Životní prostředí a bioodpady Ing. Petr Stejskal skládky, zpět na městskou zeleň nebo na jiné nekomerční využití na území a pro potřebu žadatele. Pak je nutné prokázat provozní ztrátu záměru nebo zpracovat finanční analýzu projektu. Způsobilým výdajem je výstavba areálu kompostárny spolu s pořízením technologie pro kompostování či fermentaci a nákup potřebné manipulační techniky. Bioplynové a biofermentační stanice pro zpracování bioodpadů V těchto případech se jedná vždy o veřejnou podporu. Do prioritní osy 4, oblast podpory 4.1, spadají pouze ty projekty zahrnující biofermentační nebo bioplynovou stanici, které slouží ke zpracování bioodpadů (minimálně 20 % vsázky), tj. které zahrnují další systémové prvky svozu a třídění KO, nebo svozu bioodpadů, nebo doplňují již existující takový systém svozu a/nebo třídění. Způsobilým výdajem je výstavba areálu bioplynové stanice spolu s pořízením technologie a nákup potřebné manipulační techniky. Sledovaným ukazatelem projektů zaměřených na bioodpady je projektovaná kapacita zařízení v t/rok. 9. Zdroje informací pro žadatele Všechny zdrojové informace k OPŽP a možnosti předložení žádosti o poskytnutí dotace jsou k dispozici na stránkách Na těchto stránkách jsou dokumenty, dle kterých je nutné se při podávání žádosti řídit: Implementační dokument OPŽP, Směrnice MŽP č. 5/2008, Závazné pokyny pro žadatele a příjemce a Příručka pro žadatele. Všechny doklady, které jsou požadovány jako příloha k formuláři žádosti o podporu v OPŽP, jsou pro všechny prioritní osy vyjmenovány v Příloze č.1 ke Směrnici MŽP č. 5/2008. Jsou to např.: Projektová dokumentace včetně položkového rozpočtu Stanovisko místě příslušného krajského úřadu z hlediska potřeb životního prostředí Závěr zjišťovacího řízení EIA tam kde je třeba Územní rozhodnutí nebo stavební povolení Finanční analýza u projektů generujících příjem ve smyslu směrnice ES 1083/2006 Analýza potenciálu tvorby odpadů v zájmové oblasti a materiálových toků 10. Závěr Pro úspěšné získání dotace je nutná znalost základních pravidel programu. Projektové záměry je možné konzultovat již v počátcích na bezplatné zelené lince nebo na Regionálních poradenských a informačních místech pro OPŽP, v pokročilém stadiu přípravy žádosti je možno se obrátit přímo na pracovníky oddělení odpadů na SFŽP ČR. U projektů nakládání s odpady je nutné jasně popsat materiálový tok odpadů od jeho vzniku, přes jeho úpravu, až po zajištění odbytu výsledného produktu. Klaďte prosím důraz na kvalitu a nikoli na kvantitu. Přeji mnoho štěstí a úspěchu při čerpání dotace z OPŽP. 8

10 Problematika bioodpadů obecně, ukotvení v legislativě a aktuální vývoj Ing. Jaroslav Matěásko, Ing. Alžběta Pokorná Ministerstvo životního prostředí ČR, odbor odpadů, Vršovická 65, Praha 10; jaroslav.mateasko@mzp.cz Abstrakt Článek popisuje obecnou problematiku nakládání s biologicky rozložitelnými odpady. Ukotvení v legislativě Evropské unie a České republiky a její další vývoj. Hodnotí cíle v oblasti snižování množství biologicky rozložitelných komunálních odpadů ukládaných na skládky. Poukazuje na možnost čerpání dotací z Operačního programu Životní prostředí. 1. Úvod Snížení emisí skleníkových plynů, materiálové využití bioodpadů jakožto kompostu použitelného v oblasti zemědělství a lesnictví či pro rekultivace nezemědělské půdy a energetické využití bioodpadů, které by z části nahradily spalování fosilních paliv, jsou v současné době hlavní priority v oblasti nakládání s biologicky rozložitelnými odpady v Evropské unii. Ačkoliv jde dle hierarchie způsobu nakládání s odpady o nejhorší možnost, je skládkování v EU stále ještě nejvyužívanějším způsobem nakládání s komunálním odpadem. 2. Legislativní rámec EU Snahy o snížení emisí skleníkových plynů stály u stanovení požadavku Směrnice Rady č. 1999/31/EC, o skládkách odpadů na snížení množství biologicky rozložitelných komunálních odpadů (dále jen BRKO ) ukládaných na skládky do roku 2006 na 75 % z celkové hmotnosti BRKO ukládaných v roce 1995, na 50 % této hodnoty do r a na 35 % této hodnoty do roku Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 98/2008 o odpadech stanoví v článku 4 hierarchii způsobů nakládání s odpady v následujícím pořadí: 1. předcházení vzniku, 2. příprava k opětovnému použití, 3. recyklace, 4. jiné využití, např. energetické využití, 5. odstranění. Dále v článku 22 o biologických odpadech nabádá členské státy přijmout v případě potřeby opatření s cílem podpořit oddělený sběr biologického odpadu za účelem kompostování a anaerobní digesce odpadu, přičemž vyzývá Komisi k provedení posouzení nakládání s biologickým odpadem za účelem případného předložení návrhu dalších legislativních kroků. K tomuto účelu byla v prosinci 2008 vy- 9

11 Problematika bioodpadů obecně, ukotvení v legislativě a aktuální vývoj Ing. Jaroslav Matěásko, Ing. Alžběta Pokorná dána Zelená kniha o nakládání s biologickým odpadem v Evropské unii. Jejím cílem je prozkoumat možnosti dalšího vývoje nakládání s biologickým odpadem. Shrnuje důležité informace o současných politikách týkajících se nakládání s biologickým odpadem a nová zjištění výzkumu v této oblasti, představuje klíčové otázky k diskusi a obrací se na zúčastněné strany s žádostí o příspěvky sdílející jejich znalosti a názory na další postup. Posledním právním předpisem EU týkající se oblasti bioodpadů je Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1774/2002, o hygienických pravidlech pro vedlejší produkty živočišného původu, které nejsou určeny pro lidskou spotřebu (dále jen VŽP ). Nařízení stanoví podmínky pro sběr, přepravu, uskladnění, manipulaci, zpracování a využití nebo neškodné odstranění VŽP tak, aby se zabránilo tomu, že tyto produkty budou rizikem pro zdraví zvířat nebo lidí. 3. Legislativní rámec ČR Evropská komise avizovala po celou dobu přípravy Směrnice o skládkách odpadů, že krátce po jejím vydání bude následovat příprava samostatné dceřiné směrnice o nakládání s biologicky rozložitelnými odpady. Poté, co se příprava této avizované směrnice zastavila, přistoupila Česká republika k samostatnému řešení legislativy pro tuto oblast. Na základě poslaneckého návrhu byla zákonem č. 314/2006 Sb., provedena změna zákona o odpadech. Touto novelou bylo zcela nově upraveno nakládání s biologicky rozložitelnými odpady. Cílem právní úpravy byla především podpora materiálového využití biologicky rozložitelných odpadů, v souladu s požadavkem Směrnice o skládkách odpadů snížit obsah BRKO ukládaných na skládky. Biologicky rozložitelné odpady jsou zařazeny do čtvrté části zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech, v platném znění (dále jen "zákon ), mezi vybrané odpady. Zákon stanovuje povinnosti při nakládání s nimi při jejich sběru, výkupu a zpracování v zařízeních stanovenými postupy. Zákon umožňuje provozovat tzv. malá zařízení (tj. zařízení, která zpracovávají využitelné biologicky rozložitelné odpady zejména z obecní zeleně a zahrad v množství nepřekračujícím 10 tun těchto odpadů pro jednu zakládku, roční množství těchto odpadů zpracovaných v malém zařízení nesmí přesáhnout 150 tun) bez souhlasu příslušného krajského úřadu k provozu těchto zařízení a s jeho provozním řádem podle 14 odst. 1 zákona o odpadech. Tato malá zařízení lze zřídit a provozovat na základě souhlasného vyjádření obecního úřadu obce s rozšířenou působností podle 79 odst. 4 písm. e) zákona o odpadech, v souladu s požadavky zvláštních právních předpisů upravujících ochranu veřejného zdraví a ochranu zdraví zaměstnanců při práci, a dále v souladu s technologickým popisem, kde je uveden způsob biologického zpracování odpadů spolu se základními požadavky na zřízení malého zařízení stanovenými v prováděcí vyhlášce. Jako opatření pro předcházení vzniku odpadů je ustanovením 10a zákona obci umožněno stanovit ve své samostatné působnosti obecně závaznou vyhláškou obce systém komunitního kompostování a způsob využití zeleného kompostu k údržbě a obnově veřejné zeleně na území obce. Zbytky rostlin se tedy vůbec nestanou odpadem, ale zeleným kompostem, který je následně využit na území obce. Česká republika využila možnosti odložení cílů postupného snižování množství BRKO stanovených Směrnicí o skládkách odpadů o čtyři roky pro ty státy, které v roce 1995 skládkovaly více než 80 % komunálních odpadů. Nařízení vlády č. 197/2003 Sb., o Plánu odpadového hospodářství tedy uložilo ve své závazné části snížit množství ukládání biologicky rozložitelných komunálních odpadů na skládky na 75 % celkové hmotnosti v roce 1995 do roku 2010, na 50 % do roku 2013 a na 35 % této hodnoty do roku

12 Problematika bioodpadů obecně, ukotvení v legislativě a aktuální vývoj Ing. Jaroslav Matěásko, Ing. Alžběta Pokorná Ministerstvo životního prostředí (dále jen MŽP ) ve spolupráci s Ministerstvem zemědělství a Ministerstvem zdravotnictví vydalo v září 2008 dlouho očekávanou vyhlášku č. 341/2008 Sb., o podrobnostech nakládání s biologicky rozložitelnými odpady. Předpis uvádí seznam bioodpadů využitelných v zařízeních k využívání bioodpadů, stanoví technické a technologické požadavky na kompostárny a bioplynové stanice a upravuje kvalitu výstupů z těchto zařízení, včetně stanovení možností jejich dalšího použití. Výstupy ze zařízení se nově dělí do čtyř skupin podle způsobu jejich využití. Kromě využití výstupů ze zařízení jako hnojiva na zemědělské a lesnické půdy, je možné rekultivační komposty či rekultivační digestáty jasně definované kvality využít jako substráty na povrchu terénu v rekreačních a sportovních zařízeních, v městských parcích, v průmyslových zónách nebo pro rekultivační vrstvy skládek. 4. Metodické návody V prosincovém Věstníku MŽP vyšel nový metodický návod o podrobnostech nakládání s biologicky rozložitelnými odpady, který byl vydán k upřesnění vybraných ustanovení týkajících se bioodpadů ve stávajících právních předpisech. Zejména pak v zákoně o odpadech, ve vyhlášce č. 341/2008 Sb., o podrobnostech nakládání s biologicky rozložitelnými odpady, v zákoně č. 156/1998 Sb., o hnojivech a v nařízení (ES) č. 1774/2002, kterým se stanoví hygienická pravidla týkající se vedlejších živočišných produktů, které nejsou určeny k lidské spotřebě. Ve vztahu k zákonu o odpadech metodický návod vysvětluje především požadavky na provoz komunitních kompostáren a malých zařízení, a dále vysvětluje některá vybraná ustanovení vyhlášky č. 341/2008 Sb. Příloha č. 2 metodického návodu obsahuje doporučený obsah žádosti o vyjádření obecního úřadu obce s rozšířenou působností k provozu malého zařízení. Metodický návod dále uvádí požadavky zákona o hnojivech vztahující se k uvádění kompostů a digestátů do oběhu. V neposlední řadě jsou zde uvedeny základní požadavky na provoz zařízení na zpracování bioodpadů v případech, kdy jsou zpracovávány vedlejší živočišné produkty. Ve věstníku MŽP srpen září byl zveřejněn metodický pokyn sekce ochrany klimatu a ovzduší a sekce technické ochrany životního prostředí k podmínkám schvalování bioplynových stanic (dále jen BPS ) před uvedením do provozu. Metodický pokyn sjednocuje a standardizuje postup orgánů státní správy a samosprávy, stanovuje pravidla posuzování projektů BPS především z pohledu ochrany ovzduší, značná část je pak věnována problematice potenciálního zápachu z provozu připravovaných BPS. Tento dokument poskytuje soubor podkladů pro hodnocení projektů BPS tak, aby byl již při povolovacím procesu zařízení zabezpečen řádný a dlouhodobě fungující provoz. Jedná se o další nástroj, který zamezí vzniku černých ovcí" kazících pověst k životnímu prostředí jinak šetrné technologii výroby energie. 5. Stav plnění Plánu odpadového hospodářství ČR Z výsledků hodnocení plánů odpadového hospodářství ČR je zřejmý mírný nárůst BRKO ukládaných na skládky (viz. graf - plnění cílů POH a Směrnice o skládkách odpadů v oblasti BRKO). Je patrné, že ČR se nepodaří splnit cíle stanovené POH, resp. Směrnicí o skládkách odpadů. Tento stav je způsoben zejména tím, že stále existuje dostatek levných skládkovacích kapacit a nedostatek ekonomicky dostupných alternativních kapacit pro zpracování biologicky rozložitelných odpadů. Za neplnění cílů hrozí ČR sankce ze strany EU. Z těchto důvodů je nutné přijmout patřičná legislativní opatření pro odklon těchto odpadů od skládkování. 11

13 Problematika bioodpadů obecně, ukotvení v legislativě a aktuální vývoj Ing. Jaroslav Matěásko, Ing. Alžběta Pokorná Graf 1: Plnění cílů POH a Směrnice o skládkách odpadů v oblasti BRKO legenda: rok 1995 referenční rok roky stav současně ukládaného množství BRKO roky 2010, 2013, 2020 cílová množství BRKO 5. Připravovaná legislativa Návrh nového zákona o odpadech předpokládá povinnost všech obcí zajistit pětikomoditní oddělený sběr využitelných složek komunálních odpadů (papír, sklo, plast, kovy a nápojové kartony) a od roku 2010 také separovaný sběr biologicky rozložitelných komunálních odpadů rostlinného původu. Povinnost separovaně sbírat bioodpady se nebude vztahovat na ty části obce, kde je zaveden systém komunitního nebo domácího kompostování, do kterého jsou zapojeni občané. Návrh zákona obsahuje mimo jiné také zvýšení poplatků za odpad ukládaný na skládky a měl by tím motivovat původce k dodržování platné hierarchie nakládání s odpady, tedy přednostně odpady materiálově či energeticky využívat před jejich odstraněním. Plánovaná legislativní opatření v oblasti nakládání s biologicky rozložitelnými odpady spolu s možností získání finanční podpory z Operačního programu Životní prostředí prioritní osy 4.1 v letech lze považovat za slibná opatření vedoucí k naplnění cílů Plánu odpadového hospodářství ČR a cílů daných Směrnicí o skládkách. 12

14 Možnosti nakládání s bioodpady, anaerobní technologie Ing. Jan Habart CZ Biom České sdružení pro biomasu, Bystřická 522/ Praha 4; Česká zemědělská univerzita v Praze, Katedra agroenvironmentální chemie a výživy rostlin, Kamýcká 129, Praha 6; habart@biom.cz 1. Základní možnosti jak nakládat s biologicky rozložitelným odpadem (BRO): Předcházení vzniku (domácí kompostování, komunitní kompostování) + Bioodpad se vůbec nestává odpadem dle zákona, proto se na něj nevztahují předpisy týkající se odpadů + Úspora nákladů na svoz a zpracování - Neřeší větší množství materiálu (městská zeleň, zemědělské a zahradnické odpady) Komunální či průmyslové kompostování + Použitelné od malých kapacit + Snadno zvládnutelné + Relativně nízké investiční náklady + Vysoká flexibilita, možnost diskontinuálního provozu + Vhodné zejména pro materiály rostlinného charakteru - Příjmy pouze za zpracování odpadů +? za prodej kompostu? Zpracování v bioplynové stanici + Příjmy za prodej elektřiny a tepla + Vhodné i pro velmi vlhké materiály - Relativně náročné na kontinuální příjem surovin - Složení vstupních surovin lze měnit jen pozvolna a jen do jisté míry (v závislosti na technologii) - Tři měsíce trvá nastartování biologického procesu - Reálné od kapacity cca tun/rok 2. Anaerobní digesce Anaerobní digesce je mikrobiální přeměna organických látek bez přístupu kyslíku. V přírodě nastává obvykle pod vodní hladinou, na zavodněných rýžových polích, v trávicím traktu živočichů, dále např. v tělese skládky s BRO. Tento proces může při zanedbání péče nastat i v přemokřených kompostech. Původcem tohoto procesu jsou metanogenní bakterie, které navazují na metabolické dráhy jiných mikrob. společenstev. Za nekontrolovaných podmínek, tedy když se bioplyn uvolňuje do atmosféry, je tento proces nežádoucí, neboť metan je plyn zvyšující skleníkový efekt Země, což může vést ke změnám klimatu. Jeli tento proces technologicky zvládnut a vzniklý metan využit např. ke kombinované výrobě elektrické energie a tepla, je tento proces pro ochranu klimatu přínosný, neboť se jedná o obnovitelný zdroj energie. 13

15 Možnosti nakládání s bioodpady, anaerobní technologie Ing. Jan Habart Produktem anaerobní digesce je bioplyn. Můžeme se setkat i s jinými názvy pro tento plyn. Tyto pojmy blíže specifikují bioplyn především podle místa, kde vzniká, např: skládkový plyn, bahenní plyn, kalový plyn. Bioplyn je směs plynů s proměnlivým složením. Složení závisí na prostředí a využívaných substrátech. Jako průměr u bioplynu z bioplynových stanic lze uvést 65 % metan, 30 % oxid uhličitý, 5 % ostatní složky (dusík, vodík, vodní pára, stopy sulfanu). Technologie bioplynových stanic Chod bioplynové stanice lze popsat na následujícím schématu (obr. 1). V případě, že se v bioplynové stanici zpracovávají také např. kuchyňské odpady, je nutné zajistit jejich dezintegraci (na max. 12 mm) a hygienizaci zahřátím na teplotu 70 C po dobu minimálně jedné hodiny (vstupní jímka s dezintegrací, hygienizační jednotka). Připravené suroviny či odpady jsou často za použití mezizásobníku dávkovány do reaktoru (někdy zvaný též fermentor), kde dochází k samotné anaerobní digesci. Zde jsou materiály ve formě suspenze udržovány za stálé teploty. V reaktoru dochází právě činností metanogenních bakterií a jiných mikroorganismů k produkci bioplynu. Vzniklý bioplyn je skladován v plynojemu a dále využíván, nejčastěji ve spalovacím motoru s generátorem (kogenerační jednotkou) k výrobě elektrické energie a tepla. Z vyhnilého substrátu vzniká tzv. digestát, který je jako hnojivo využíván nejčastěji aplikací na zemědělskou půdu. Digestát nelze na zemědělskou půdu aplikovat kdykoli. Proto je zpravidla součástí bioplynové stanice také jímka se skladovací kapacitou minimálně 4 měsíce produkce. Obr. 1: Schéma bioplynové stanice Technologie bioplynových stanic se liší dle vlhkosti materiálu a dle teplotního režimu fermentoru: Mokrá fermentace - materiál ve fermentoru má cca 12 % sušiny Suchá fermentace - suchá (25 45 % sušiny), vysokosušinová (nad 45 %), vysokosušinová vsázková technologie (nad 45 %) 14

16 Možnosti nakládání s bioodpady, anaerobní technologie Ing. Jan Habart V praxi je většinou využívána fermentace mokrá. Mesofilní teplota cca C Termofilní teplota cca 55 C V termofilním režimu je vyšší náchylnost ke změnám teploty a pochopitelně je také vyšší spotřeba tepla. Naopak termofilní režim přináší vyšší hygienizační účinek samotného procesu, proces také probíhá rychleji a zejména u substrátů s obsahem tuku stoupá jeho rozpustnost a tedy i přístupnost mikroorganismům. Vhodné materiály pro využití v bioplynové stanici: a) fytomasa (siláže, senáže, rostlinné zbytky, energetické plodiny, neprodejná zemědělská produkce) b) výstupy z chovu hospodářských zvířat (kejda, hnůj atd.) c) bioodpady zpracovatelského a potravinářského průmyslu (jatka, mlékárny, cukrovary atd.) d) domovní a komunální bioodpady e) bioodpad ze zahrad a údržby veřejné zeleně (kromě dřeva) f) zbytky jídelen, restaurací a hotelů g) další odpady (masokostní moučka, kaly apod.) Nevhodné materiály pro využití v bioplynové stanici: h) dřevo, sláma, papír, další lignocelulosové materiály Energetické využití bioplynu Tab. 1: Výnos bioplynu u vybraných materiálů Bioplyn, respektive metan (CH 4 ) je energeticky vydatný plyn (34 MJ/m 3 = 10 kw/m 3 ). Výhřevnost bioplynu je přímo úměrná obsahu CH 4. 1 m 3 bioplynu s obsahem 65 % CH 4 odpovídá 6 kwh tepelným. Účinnost kogenerační jednotky vyrábějící elektrický proud bývá %. Z 1 m 3 bioplynu tedy získáme 1,8 2,34 kwh ve formě elektrické energie a stejné množství tepla, zbytek jsou ztráty. Bioplyn může být použit pro kogeneraci elektrické energie a tepla, nebo pro přímé spalování (topení, sušení, chlazení, ohřev užitkové vody apod.). V některých zemích je bioplyn po úpravě zaveden do rozvodné sítě zemního plynu nebo veden na čerpací stanice jako pohonná hmota motorových vozidel. 15

17 Možnosti nakládání s bioodpady, anaerobní technologie Ing. Jan Habart Využití fermentačního zbytku (digestátu) a) Přímá aplikace na zemědělskou půdu podle zákona o hnojivech č. 156/1998 Sb., podle kterého musí být takovéto hnojivo registrováno (dochází ke změkčení limitů na Zn a Cu). b) Přímá aplikace podle vyhlášky 341/2008 o bioodpadech mimo zemědělskou půdu. c) Využití k výrobě substrátů a kompostů. Problematika zápachu Možné komplikace a nevoli občanů žijících v blízkosti BPS by mohl vyvolat zápach způsobený BPS. BPS mohou být provozovány i zcela bez zápachu. Zápach může být způsoben: Špatným návrhem technologie: Navržená kratší doba zdržení materiálů v procesu než je pro jejich kvalitní odbourání potřeba Špatný návrh receptury Neuzavřené příjmové jímky Nevhodně navržený systém míchání Špatně navržený systém odsávání přes biofiltry Provozní nekázní: Příjem jiných než uvažovaných materiálů pro fermentaci Zkrácení doby zdržení, přetížení, vysoká dávka Nepoužívání fléry nebo jiného způsobu spalování bioplynu (únik BP do vzduchu) Úniky tekutých materiálů při návozu na BPS Prodleva při naskladňování surovin Provozními nedostatky: Špatná manipulace se siláží, široká čelní stěna, nesprávně založená siláž, zbytky siláže v areálu Zbytky materiálu surovin po areálu Nevhodná aplikace digestátu, nedostatečná skladovací kapacita Nedostatečná plocha k aplikaci digestátu (omezující je množství N/ha) Zápachu je možné předejít pečlivým výběrem dodavatele a zejména správným používáním a dodržováním provozní kázně. 3. Podpora využití bioplynu Využití bioplynu je v ČR systematicky podporováno zejména na základě zákona č.180/2005 Sb., (zákon o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů) systémem stanovených výkupních cen nebo systémem tzv. zelených bonusů. Provozovatel BPS musí pro každý kalendářní rok předem vybrat jednu z těchto dvou možností. Garantovaná výkupní cena Elektřina vyrobená z obnovitelných zdrojů energie (OZE), musí být distributorem nebo správcem distribuční soustavy vykoupena za stanovenou cenu. Ceny jsou stanovovány jednou ročně cenovým rozhodnutím Energetického regulačního úřadu (ERÚ) a jsou pro zařízení uvedené do provozu v daném roce garantovány po dobu 15 let, cena je samozřejmě každoročně valorizována. Meziročně může výkupní cena klesnout max. o 5 % (rozuměj pro provozy uvedené do provozu následující rok). Garantovaná cena je důležitá pro dlouhodobou jistotu při posouzení ekonomiky připravovaných projektů, jednání o úvěru apod. 16

18 Možnosti nakládání s bioodpady, anaerobní technologie Ing. Jan Habart Zelený bonus Pokud prodejce energie z OZE zvolí tuto variantu, může obchodovat s energií na volném trhu. Distributor je povinen mu uhradit zelený bonus. Na zelený bonus má výrobce elektřiny právo, i když využije elektřinu uvnitř podniku. Výše výkupní ceny i zelených bonusů závisí na tom, jaké suroviny BPS zpracovává. Vyhláška o biomase 482/2005, resp. novela č. 453/2008 určuje tyto kategorie BPS: AF1: Zemědělské BPS Zpracovávají více než 50 % sušiny cíleně pěstované biomasy a nezpracovávají žádné odpadní suroviny (Tab. 2) AF2: Ostatní, popř. komunální bioplynové stanice nesplňují podmínky AF1 Tab. 2: Suroviny využitelné v BPS kategorie AF1 Tab. 3: Výkupní ceny elektrické energie dle kategorie BPS Dále je výstavba bioplynových stanic podporována formou investičních dotací, např. z operačních programů resortů ministerstev životního prostředí, zemědělství a průmyslu. Podporu na stavbu BPS lze získat např. z Operačního programu Podnikání a inovace, Programu rozvoje venkova nebo z Operačního programu Životní prostředí prioritní osy 4, oblasti podpory

19 Možnosti nakládání s bioodpady, anaerobní technologie Ing. Jan Habart Literatura: 1. STRAKA, F. a kol.: Bioplyn příručka pro výuku, projekci a provoz bioplynových stanic. Gas, Praha KOTOULOVÁ, Z., VÁŇA J.: Příručka pro nakládání s komunálním bioodpadem. Ministerstvo životního prostředí ve spolupráci s Českým ekologickým ústavem, Praha, NOVÁK, P., VÁŇA, J., PÍPAL V. a kol.: Výskyt dominantních zdrojů biologicky rozložitelného odpadu v ČR. Identifikace a popis zásadních původců BRO, trendy vývoje produkce a možnosti alternativního využívání a odstraňování. (zpráva k dílčím výsledkům za rok 2003). Dekont Solid, spol. s r. o., Rudná u Prahy, FAVONIO, E.: Mechanical-biological Treatment of Municipal Solid Waste. Dostupné z: 18

20 Technika vhodná ke kompostování zemědělských odpadů a bioodpadů v obci Ing. Petr Plíva, CSc., Mgr. Karolina Marešová VÚZT, v.v.i., Drnovská 507, Praha 6 Ruzyně; petr.pliva@vuzt.cz; karolina.maresova@vuzt.cz 1. Úvod Kompostování je, jako racionální materiálové využití hmoty rostlinného původu, v našich podmínkách na prvním místě v hierarchii optimálního postupu v odpadovém hospodářství při nakládání s již vzniklým biologicky rozložitelným odpadem (bioodpadem, popř. BRO). Současné kapacity kompostáren v naší republice prozatím neumožňují zpracovávat bioodpady v takovém množství, které by bylo zapotřebí, a proto bude v budoucnu nezbytné uvést do provozu nové kompostárny. Uvažuje se o vybudování několika dalších kompostáren s individuální roční kapacitou t zpracovaných bioodpadů za rok. Zbývající potřebnou kapacitu by bylo možné pokrýt menšími kompostárnami a kompostovišti s roční individuální kapacitou zpracování od t.r -1, popř. domácím a komunitním kompostováním. Dle výše uvedeného lze předpokládat, že znakem dalšího vývoje v problematice kompostování bude jednoduchá kompostovací jednotka, využívající technologii kompostovaní v pásových hromadách na volné ploše s roční kapacitou kolem t.r -1. Uvedený typ kompostárny budou s největší pravděpodobností převážně provozovat zemědělské podniky či farmy, provozovny komunálních služeb v obcích, velká zahradnictví a další podniky, které musejí řešit problematiku zpracování bioodpadů. 2. Podmínky pro optimální průběh kompostovacího procesu Z pohledu ekologického lze říci, že kompostování představuje: přirozené zpracování bioodpadů, které nevyžaduje žádnou další přídavnou energii, téměř úplné uzavření koloběhu prvků v přírodě, možnost doplnění nezastupitelné humusové složky do půdy. Kompostování je člověkem záměrně vyvolaný a řízený intenzivní rozklad BRO. Při tomto procesu organické látky postupně zetlejí do forem vhodných pro přímou aplikaci do půdy jako zdroj hmoty a energie pro růst nových rostlin. Jde o stejný proces, který spontánně probíhá u všech organických odpadů v přírodě. Na tento způsob zpracování bioodpadů je příroda zvyklá a umí ho. Při kompostování jde jen o to bioodpady ve vhodné formě přírodě podstrčit a pak už ji nechat pracovat samotnou; jen se snažit její činnost všemožně podpořit. Z technologického hlediska se rozlišují následující základní způsoby výroby kompostů: kompostování na volné ploše - kompostování v pásových hromadách, - kompostování v plošných hromadách, intenzivní kompostování - kompostování v biofermentorech (bioreaktorech), 19

21 Technika vhodná ke kompostování zemědělských odpadů a bioodpadů v obci Ing. Petr Plíva, CSc., Mgr. Karolina Marešová - kompostování v boxech nebo žlabech, kompostování ve vacích, vermikompostování. Technologie kompostování v pásových hromadách na volné ploše je ideální výchozí technologií pro technologii kontrolovaného mikrobiálního kompostování (v zahraničí označována jako CMC - controlled microbial composting; u nás jako řízené kompostování či rychlokompostování), která umožňuje vysoký stupeň mechanizace a využití vhodné techniky. Omezené prostorové možnosti a zvyšující se množství organických odpadů vhodných ke kompostování vede ke snaze maximálního zefektivnění výroby kompostu. A právě řízené kompostování lze charakterizovat příznivými ekonomickými ukazateli, možností smysluplně zpracovávat bioodpady z vlastní produkce přímo v místě jejich vzniku, obohacováním pozemků o nedostatkovou organickou hmotu a konečně i skutečností, že k jeho realizaci lze využívat techniku malé a střední kategorie. Zejména tato skutečnost umožňuje technologii využívat i při kompostování menších množství BRO, než jaká jsou obvyklá pro velké centrální kompostárny. Hlavní podmínky pro optimalizaci průběhu celého procesu lze shrnout do následujících bodů: volba správného surovinového složení zakládky kompostu, sledování procesních podmínek, využívání zařízení zajišťujících vhodné procesní podmínky. Při dodržování uvedených podmínek lze předpokládat, že se doba zrání kompostu oproti době zrání při živelném průběhu - neřízeném procesu, který trvá 3 6 měsíců a o jehož délce rozhoduje zejména surovinová skladba, homogenita surovin a např. i roční období, výrazně urychlí. Kompostovací proces řízený, kdy je každý zásah přesně načasován a má své opodstatnění, proběhne za dobu 6 8 týdnů. 3. Volba správného surovinového složení zakládky kompostu Pro správné nastartování procesu kompostování jsou důležité zejména dva následující kroky - výběr vhodných vstupních surovin (optimální surovinová skladba) a příprava vstupních surovin. 3.1 Surovinová skladba zakládky kompostu Jedním ze základních předpokladů pro správný průběh kompostování je vhodný výběr surovin do zakládky kompostu. Optimální surovinovou skladbu ovlivňuje celá řada faktorů, přičemž největší význam má správný poměr uhlíku a dusíku (tzv. poměr C : N) a počáteční vlhkost. Existuje několik programů k určení optimálního složení surovinové zakládky, které jsou volně k dispozici například na webových stránkách společnosti Biom ( 3.2 Příprava vstupních surovin Aby bylo možné kompost založit podle receptury optimální surovinové skladby, musí být zpracovávány suroviny, které budou splňovat alespoň základní požadavky kompostování. Proto musí být věnována pozornost přípravě zakládaných surovin, případně i jejich vhodnému uskladnění před samotným založením do kompostovaných hromad. Příprava zahrnuje procesy, které vedou k dosažení optimální velikosti částic, rovnováhy živin a obsahu vlhkosti vstupních surovin v rozmezí 50 až 60 % pro podporu mikrobiální aktivity. Zejména dřevní biomasa, zakládaná do kompostovaných hromad, vyžaduje pro snadnější promíchání a homogenizaci kompostovaných surovin rozmělnění či rozdrcení (jemnou dezintegraci). 20

22 Technika vhodná ke kompostování zemědělských odpadů a bioodpadů v obci Ing. Petr Plíva, CSc., Mgr. Karolina Marešová Pro jemnou dezintegraci obecně platí: čím menší jsou částice surovin, tím je větší oxidační a styčná plocha a biodegradabilní proces probíhá tím účinněji, čím surovina lépe degraduje, tím větší mohou být její částice v zakládce, čím menší částice jsou do zakládky požadovány, tím větší jsou ekonomické náklady na jejich rozmělnění, je možné ji provádět dvěma typy strojů - drtiči a štěpkovači. 4. Sledování procesních podmínek Zabezpečení optimálních podmínek pro existenci a činnost mikroorganismů je základní podmínkou pro správný průběh kompostovacího procesu a dosažení požadované kvality výsledného produktu. Proto je nutné monitorování aktuálních hodnot fyzikálních, mikrobiologických a chemických vlastností zpracovávaných surovin, popř. kompostu a na základě jejich znalostí včas provádět vhodné zásahy do kompostovacího procesu a zpětnovazebně ho udržovat v optimálních podmínkách. Mezi nejčastěji zjišťované hodnoty patří (viz obr. 1): měření teploty kompostu, hodnocení vlhkosti kompostu, měření obsahu kyslíku v kompostu, stanovení stability a zralosti kompostu, mikrobiologické hodnocení kompostu, chemické a fyzikální hodnocení kompostu. Obr. 1 Monitorované hodnoty při kompostování 5. Zařízení sloužící k zajištění správných procesních podmínek Využívaná zařízení k zajištění optimálního průběhu kompostovacího procesu musí zejména zajišťovat následující pracovní operace: provzdušňování a promíchávání kompostu (překopávání kompostu), úprava vlhkosti kompostu (zvlhčování kompostu), mikroklima v hromadě (přikrývání kompostu kompostovací plachtou). 5.1 Provzdušňování a promíchávání kompostu překopávání Překopávání kompostu je nejdůležitější pracovní operací v celém technologickém postupu řízeného kompostování. Jeho účelem je provzdušnit kompost, umožnit přístup vzdušného kyslíku a tím dosáhnout řízení mikrobiální činnosti. Z hlediska dosahované výkonnosti, celkového využití pracovního 21

23 Technika vhodná ke kompostování zemědělských odpadů a bioodpadů v obci Ing. Petr Plíva, CSc., Mgr. Karolina Marešová času, kvality práce, ale i prostorových nároků na kompostovací stanoviště, jsou nejvýhodnější překopávače kompostu pracující kontinuálně. Požadavky na konstrukční řešení překopávačů vyplývají zejména z charakteru zpracovávaných surovin azobjemu produkce kompostu. Mezi nejdůležitější požadavky patří: kvalitní promísení a provzdušnění surovin v celé výšce překopávaného profilu, nízká pracovní rychlost a možnost její regulace v rozsahu (0,1 2,0) km. h -1, částečné rozmělnění navezených surovin, formování překopávaných surovin do hromady rozměrově určeného profilu, dobrá manévrovatelnost a pojezdové vlastnosti stroje. Jedním z kritérií pro rozdělení překopávačů kompostu je typ pracovního ústrojí. Na obr. 2 jsou znázorněny základní typy. Další typy pracovních ústrojí vznikla jejich kombinací jde potom o pracovní ústrojí kombinované. Obr. 2: Typy pracovních ústrojí překopávačů kompostu (1 rotorové, 2 rotorové boční, 3 šnekové, 4 dopravníkové) Dalším kritériem pro rozdělování překopávačů kompostu je způsob pohonu pojezdového a pracovního ústrojí. Pro jejich pohon je možné buď využívat jako energetický zdroj další prostředek, převážně traktor, popř. nakladač, anebo může mít překopávač kompostu vlastní energetický zdroj pro pojezdové i pracovní ústrojí. Podle toho jsou překopávače kompostu rozdělovány na připojitelné a samojízdné. Na obr. 3 jsou představitelé připojitelných překopávačů kompostu. Jejich společným znakem je pohon pomocí mobilního energetického prostředku (traktor, čelní nakladač). Obr. 3: Překopávače kompostu připojitelné 22

24 Technika vhodná ke kompostování zemědělských odpadů a bioodpadů v obci Ing. Petr Plíva, CSc., Mgr. Karolina Marešová Na obr. 4 jsou představitelé samojízdných překopávačů kompostu. Jde o prostředek mobilní, u kterého je využíván různý druh pohonu. Samojízdný překopávač kompostu je složen z pojezdového ústrojí a překopávacího ústrojí. Pro pohon těchto ústrojí slouží jeden agregát, nebo je pro každé ústrojí agregát samostatný. Samojízdné překopávače spadající do kategorie malé bývají snadno transportovatelné a mají velmi snadnou a pohodlnou obsluhu. Jejich využití bývá spíše pro lehké a středně těžké suroviny. Většina samojízdných překopávačů však spadá do kategorie velký a jsou nabízeny různými zahraničními výrobci v nejrůznějších provedeních. Jejich pořizovací cena je značná, a proto si cestu na náš trh prozatím pouze hledají. Obrázek 4: Překopávače kompostu samojízdné ( malý / velký ) Volba překopávače kompostu podle velikosti kompostovací plochy Volba typu pracovního ústrojí, a tím pádem i typu překopávače kompostu, bývá závislá ve velké míře na velikosti objektu kompostárny, resp. na velikosti kompostovací a manipulační plochy. Každý překopávač kompostu má pro své provozování různé požadavky na velikost těchto ploch. Tu ovlivňují požadavky na plochu pro pojezd mezi jednotlivými hromadami, pro otáčení na konci hromady, pro nutné technologické přejezdy a při podélném překopávání hromady prostor pro její posun ve směru podélné osy. Při určování velikosti manipulační plochy je dále nutné zohlednit i objemovou redukci zpracovávaných surovin, která umožňuje sloučení dvou hromad stejného stáří" do jedné hromady, která bude mít po úpravě optimální šířku a výšku pro práci překopávače kompostu. 5.2 Úprava vlhkosti kompostu Při zakládání a během celé doby zrání patří vlhkost mezi parametry, které velkou měrou ovlivňují zdárný průběh kompostovacího procesu. Jako každý živý organismus, tak i mikroorganismy přítomné v kompostu potřebují určité množství vody. Optimální vlhkost je taková, při níž je 70% pórovitosti kompostu zaplněno vodou. Při nedostatku vlhkosti mikroorganismy zastavují, případně zpomalují svoji činnost, při nadbytečné vlhkosti dochází rychle k nežádoucím hnilobným procesům aktzv. zkysnutí kompostu. Při zakládání kompostu platí tato zásada: Jestliže si nejsme jisti optimální vlhkostí kompostu, volíme raději nižší vlhkost, která se snadněji koriguje závlahou kompostu. Vyšší vlhkost kompostu se upravuje mnohem obtížněji. Nejjednodušší úprava vlhkosti kompostované zakládky je pomocí ručního postřiku hromad hadicí, napojené na rozvod vody či čerpadlo, nebo přímo z mobilní cisterny (obr. 5). Jde však o způsoby 23