Obsah Úvod Teorie operačních systémů Textový operační systém... 17

Transkript

1 O B C H O D N Í A K A D E M I E O R L O V Á P O Č Í T A Č O V É S Y S T É M Y I U Č E B N Í T E X T P R O D I S T A N Č N Í F O R M U V Z D Ě L Á V Á N Í I n g. P E T R K L I M Š A ORLOVÁ 2006

2

3 Obsah Úvod Teorie operačních systémů Základní funkce OS Přidělování procesoru a správa procesů Správa paměti Správa informací souborové systémy Dělení operačních systémů Textový operační systém Základní příkazy a jejich použití Hvězdičková konvence Základní nástroje údržby Windows Uživatelé ve Windows Uživatelské účty a skupiny Uživatelský profil Řízení přístupu k souborům a složkám Zjednodušené sdílení Řízení přístupu pomocí systému souborů NTFS (Rozšířené nastavení zabezpečení) Přístupová oprávnění Vliv kopírování a přesouvání na oprávnění Vlastnictví Sdílení souborů a složek korespondenční úkol Zálohování dat Zálohování souborů, složek a diskových oddílů Zálohování ostatních důležitých dat Umístění záloh korespondenční úkol Vytvoření malé sítě Řešení potíží se sítí Základní nástroje pro diagnostiku sítě Řešení potíží... 96

4 korespondenční úkol Server DNS Fungování DNS Instalace a nastavení DNS Řadič domény Instalace domény Active Directory Uživatelé a skupiny v doméně DHCP Závěr Použitá literatura Vysvětlení grafických symbolů

5 Vážení studenti, právě jste otevřeli studijní oporu, jejímž cílem je rozšířit Vaše dosavadní znalosti v oblasti počítačů a počítačových sítí. V první kapitole se nejdříve seznámíte s teorii operačních systémů, abyste se pak postupně naučili základnímu ovládání operačního systému z příkazové řádky a rozšířili znalosti ovládání v grafickém režimu. V úvodních kapitolách budete nastavovat lokální počítač a postupně jej zapojíte do malé sítě peer-to-peer. V posledních kapitolách se seznámíte se základními službami Windows serveru. Většinu příkladů jsem se snažil psát tak, abyste si je mohli vyzkoušet na svém domácím počítači. V části věnované serveru a jeho službám bych Vám doporučil využít možností virtuálních počítačů. Informace o této technologii získáte snadno, když do vyhledávače zadáte virtuální počítače. Celý učební text zvládnete za hodin. Je vhodnější nestudovat nárazově, ale celé studium si vhodně rozložit, a k některým částem se vracet. Přeji Vám mnoho úspěchů a pojďme na to. Autor po prostudování opory budete znát: základní teorii operačních systémů základní teorii počítačových sítí základní nástroje pro správu operačního systému popis a využití základních služeb poskytovaných serverem v síti budete umět: ovládat operační systém z příkazové řádky nakonfigurovat počítač pro připojení do sítě vyřešit některé problémy se sítí nainstalovat a nakonfigurovat některé služby serveru 1

6 2

7 1. Teorie operačních systémů 1. Teorie operačních systémů Cíl: Po prostudování této kapitoly byste měli být schopni: Vysvětlit účel a základní funkce operačního systému Popsat jak probíhá ovládání počítače prostřednictvím operačního systému Objasnit účel BIOSu a ovladačů zařízení Rozlišit textový a grafický operační systém, popsat jejich výhody a nevýhody Vyjmenovat nejrozšířenější operační systémy osobních počítačů Čas potřebný k prostudování této kapitoly: 5 Abyste mohli používat operační systém, měli byste o něm znát základní informace. Někdy se vám může zdát, že jde o zbytečnou teorii. Ale věřte mi, že její množství je hodně ořezané. Tato teorie vás naučí nejen, jak systém pracuje, ale také vás učí myslet, jak se některé problémy mohou řešit. Operační systém tvoří prostředníka mezi uživatelem na jedné straně a hardwarem na straně druhé. Základním účelem OS je spravovat počítač (ostatní programy a hardware) tak, aby uživatel mohl řádně pracovat. Jak operační systém ovládá počítač a komunikuje s uživatelem a ostatními součástmi počítače, je znázorněno na obrázku 1.1. Uživatel 2 1 Programy 3 Operační systém BIOS 8 Ovladače zařízení 9 Hardware 10 Obr. 1.1: Princip komunikace v počítači Uživatel může zadávat pokyny přímo OS (např. zkopíruj, smazej soubor apod.). Případně může využít některých programů, které jsou součástí operačního systému např. kalkulačky. Uživatel běžně na počítači využívá služeb aplikačních programů, které mají několik možností jak splnit své úkoly. Aplikační program požádá operační systém, aby pro něj provedl nějakou operaci (např. vytvořil soubor Dopis.doc). Takový způsob komunikace je pro program výhodný, protože mu stačí umět domluvit se s OS. Program nemusí zajímat, jak to operační systém dělá a co musí operační systém umět, aby se domluvil s hardwarem. 3

8 Počítačové systémy I Řada programů může chtít pracovat s hardwarem, ale neumí pracovat přímo s konkrétní verzí součástky. Musí proto použít ovladač, který umí daný hardware řídit. K tomu aby mohl aplikační program využít služeb ovladače, musí umět jazyk ovladače, aby se s ovladačem domluvil. Některé programy, které to umí, mohou komunikovat s hardwarem a ovládat jej přímo bez prostředníků. Jsou to obvykle programy napsané pro konkrétní HW. Tento způsob je pro většinu běžných programů nevýhodný, protože s nově vyrobenou verzí hardwaru by nemusely umět komunikovat a musely by být přeprogramovány. Operační systém může s hardwarem komunikovat přímo. To ale od OS vyžaduje, aby s konkrétním typem HW daného výrobce a dané verze uměl pracovat. Tohle může OS umět jen pro některé standardní typy hardwaru, které byly známy v době, kdy byl OS naprogramován. Kdyby přímým způsobem musel komunikovat se všemi HW součástmi počítače, znamenalo by to, že v okamžiku, kdy se objeví na trhu nová a trochu odlišná verze součástky, musí být OS přeprogramován. Je vám tedy jasné, že tudy cesta povede opravdu jen pro základní HW největších výrobců. V ostatních případech OS využije služeb BIOSu nebo se naučí ovládat nové zařízení pomocí ovladačů. Počítač tvoří řada hardwarových komponentů. Uvědomte si, kolik je jen součástek např. na základní desce. Pokud by operační systém chtěl ovládat základní desku přímo, musel by se všemi těmi částmi základní desky umět pracovat. A to by bylo velmi náročné. Použije proto BIOS. BIOS je program, který umí pracovat určitou skupinou hardware. Operačnímu systému pak stačí obrátit se pouze na BIOS, aby BIOS se zařízením něco provedl. O to, jak konkrétně to BIOS provede, se už OS nemusí starat. BIOS se ovšem potýká se stejným problémem jako operační systém. Co když se objeví nový hardware, s kterým BIOS neumí pracovat?! Proto existuje řešení ovladač. Ovladač je program, který je napsán tak, aby uměl pracovat s daným hardwarem a mohl komunikovat s určitým operačním systémem. Všimněte si, že když se podíváte na stránky některého výrobce hardwaru, najdete tam ovladače zařízení pro různé operační systémy. To proto, že každý OS mluví trochu jiným jazykem. Ovladač zařízení se nainstaluje do OS (případně programu) a ten se tak naučí dané zařízení používat. Operační systém, BIOS a ovládače tvoří takové prostředníky. Výhody prostředníků si můžete představit z obrázku 1.2. Každá úroveň komunikuje vždy se svým nejbližším (nadřízeným a podřízeným) okolím jazyky a způsoby, které zná. A nemusí se starat o to, jakými způsoby a jazyky se komunikuje na jiných úrovních. Obr. 1.2: Schéma komunikace 4

9 1. Teorie operačních systémů Celý systém vlastně znáte z práce. Šéf si něco vymyslí a po těch dole chce, aby to provedli a předložili mu výsledky. Šéf může např. mluvit česky se svými přímými podřízenými. Šéfovi přímí podřízení pak mohou komunikovat s dělníky třeba svahilsky a je jim jedno, jakými nářečími mezi sebou dělníci komunikují. Z hlediska řízení podniku to není nejlepší řešení, ale tady jde o princip řízení a komunikace v počítači. Takže pokud byste chtěli vysvětlit účel OS školákovi, pak je asi nejvhodnější říci, že OS oživuje počítač. Tím se nemá na mysli, že mu narostou nožičky a odkráčí, ale že umožňuje člověku ovládat počítač - operačnímu systému je svěřena vláda nad počítačem. Každý OS se skládá za tří základních částí: jádra OS (tzv. kernel): zajišťuje chod operačního systému - jaké programy jsou spouštěny, které prostředky jsou jim dány k dispozici apod. uživatelského rozhraní (tzv. user interface): část operačního systému, která zajišťuje komunikaci s uživatelem. Určuje, jakým způsobem uživatel ovládá pomocí OS počítač. Zda přes textové rozhraní (zadáváním příkazů do příkazové řádky) nebo přes grafické rozhraní (klikáním myši, výběrem z nabídek apod.). Tato část operačního systému je pro uživatele nejvíce viditelná. souborového systému (file system): stará se o to, jakým způsobem operační systém spravuje data soubory. Jak jsou soubory pojmenovány, organizovány do adresářů apod. Základní části operačního systému Tyto tři základní části operačního systému musí plnit řadu funkcí, aby mohl počítač řádně pracovat. 1.1 Základní funkce OS Operační systém plní funkci prostředníka mezi uživatelem a jeho programy na jedné straně a hardwarem počítače na straně druhé. Operační systém je složen z řady programů, které řídí a koordinují hardware a aplikační programy. Z předchozích kurzů víte, že v počítači se používá dvojková soustava a většinu výpočetních operací provádí procesor na základě instrukcí. Instrukce jsou tedy příkazy, kterými se řídí procesor. Jsou napsány ve dvojkové soustavě a uloženy přímo v procesoru. Určitě je vám jasné, že my běžní smrtelníci nemůžeme řídit počítač pomocí instrukcí procesoru - od toho je operační systém. instrukce procesoru 5

10 Počítačové systémy I funkce OS Aby operační systém uspokojil požadavky, které na něj kladete, musí plnit řadu funkcí: synchronizace správa paměti správa procesoru správa periferií správa informací správa ovládačů hardwaru (zařízení) synchronizace: hardware počítače je složen z řady částí, které spolu musí spolupracovat. Aby spolupráci mohly vykonávat efektivně, je nutné je sladit. A to je úkolem OS musí říci, kdo, co a kdy má vykonat. správa paměti: program, s kterým se pracuje, je nahrán v operační paměti. Velikost paměti není nekonečná a proto zde musí být někdo (OS), kdo operační dá paměť programu k dispozici a kdo mu ji v případě nutnosti odebere. správa procesoru: procesor je tou nejdůležitější součástkou, která provádí většinu výpočtů v počítači. Z toho plyne, že je o něj velký zájem. Samozřejmě každý program by chtěl CPU co nejvíce pro sebe. Od toho je zde OS, který čas procesoru přidělí jednotlivým programům a musí zajistit, aby se na každého dostalo. správa periferií: tak jako přiděluje OS procesor jednotlivým procesům, má OS k dispozici také ostatní zařízení (disky, tiskárny, vstupní a výstupní zařízení ), o něž se také musí postarat, aby byly co nejlépe využity. správa informací: ze své počítačové praxe už víte, že abyste se v datech vyznali, musíte vytvářet soubory a ty pak ukládat do přehledné struktury adresářů. O každém souboru a adresáři musí být navíc vedeny informace (datum a čas vytvoření, poslední změny, atributy souboru apod.). Navíc musí být jasné, kde na disku se má vámi požadovaný soubor nebo složka vyhledat. Rovněž vytváříte, měníte, mažete, kopírujete a přesouváte data. O všechny tyto operace a informace se musí postarat operační systém OS se stará o systém souborů (souborový systém). správa ovladačů hardwaru: v dnešní době existuje řada hardwarových komponentů. K tomu, aby je mohl operační systém řádně spravovat potřebuje program, který mu to umožní ovladač (angl. driver). Ovladače základního hardwaru (např. HDD, některých grafických karet apod.) jsou součástí operačního systému. Operační systém ovšem nemůže obsahovat ovladače všeho hardwaru, který existuje. Stejně tak programátoři operačního systému v době vzniku OS nemohli umět ovládat hardware, který ještě neexistoval. Proto obvykle bývají ovládače součástí dodávky hardwaru a je nutné dodatečně je doinstalovat operační systém pak bude umět HW používat. 6

11 1. Teorie operačních systémů Přidělování procesoru a správa procesů I když se v poslední době stále více rozšiřují počítače s více procesory, je většina počítačů stále vybavena jedním procesorem. O služby procesoru mají zájem všechny programy, které jsou na počítači spuštěny. Operační systém proto musí procesor programům přidělovat. Často se můžete setkat s pojmy úloha a proces. Úloha je spuštěný program např. MS Word. Takový program je ovšem velký a proto se může skládat z menších částí (dalších programů), kterým se říká procesy. Když máte zapnutý počítač tak se vám může zdát, že na něm běží současně více programů najednou píšete dopis, zpracováváte tabulku, stahujete film z internetu, komunikujete s kamarády přes ICQ a k tomu posloucháte hudbu. Většinu z těchto činností musí vykonávat procesor. Navíc vám se musí zdát, že vše probíhá současně (nechcete čekat na to až dohraje písnička, abyste mohli napsat další řádku dopisu). To že procesor vykonává více operací najednou je zdání. Procesor vykonává jednu činnost po druhé a střídá je tak rychle, že to v člověku vyvolává iluzi současného běhu více úloh najednou. Pokud na počítači běží více úloh, nazývá se to multitasking. Rozlišují se dva typy multitaskingu: 1) kooperativní multitasking starší program obdrží od OS k dispozici procesor a využívá jeho služeb. Když už jej nepotřebuje, vrátí procesor k dispozici operačnímu systému a ten jej přidělí dalšímu programu. Nevýhodou tohoto způsobu je, že pokud program uvázne (zatuhne) v okamžiku, kdy má k dispozici procesor, nemůže jej vrátit operačnímu systému a zatuhne tak celý počítač. 2) preemptivní multitasking novější operační systém přiděluje a odebírá procesor jednotlivým programům na určitou dobu (desítky nebo stovky milisekund). Výhoda tohoto řešení je v tom, že pokud proces uvázne, operační systému mu procesor po určité době odebere a předá jej dalším programům. Zatuhnutí jednoho procesu nezpůsobí pád celého systému. Preemptivní čtěte jako primptivní. Výhody preemptivního multitaskingu znáte. Občas jej používáte ve Windows. Když vám některý proces (např. okno prohlížeče internetu) zatuhne, zmačknete kombinaci kláves CTRL + ALT + DEL a zavoláte Správce úloh a uváznutý proces ukončíte. Správce procesů (součást operačního systému) musí rozhodnout v jakém pořadí přidělí procesům procesor. Rozhoduje, který proces bude aktivní (bude mít procesor) a který aktivní proces bude přerušen. Existuje několik strategií přidělování: multitasking strategie přidělování procesoru 7

12 Počítačové systémy I stavy procesů ukončení zatuhnutého procesu 1) fronta: procesy se postaví do fronty a čekají na procesor (fronta FIFO first in first out kdo dřív přijde, ten dřív mele ). Nejedná se o preemptivní strategii, ale zato je nejjednodušší 2) prioritní: každý proces má svou prioritu a podle ní mu je přidělován procesor 3) nejkratší úloha: správce nejdříve přidělí procesor procesu, který jej bude využívat nejkratší dobu 4) cyklické plánování: vlastně fronta, ale proces dostává procesor na určitý čas a pak mu je odebrán a předán dalšímu procesu ve frontě. 5) vícenásobná fronta: kombinace cyklického plánování a prioritní strategie. Správce zařadí procesy do fronty podle priority a přiděluje jim procesor na určitou dobu. Proces se může nacházet v řadě různých stavů (zde máte uvedeny jen ty základní): current: aktivní proces (má přidělen procesor) ready: proces, který je připraven a může mu být přidělen procesor waiting: proces je připraven, ale čeká (např. na stisknutí klávesy) rodičovský proces: základní proces, který spouští další procesy. Je-li naprogramován dobře, tak se spustí jako první a ukončí jako poslední. Představte si jej jako strom, kde rodičovský proces je kmen a jeho potomci tvoří větve. Ukončením stromu procesu ukončíte rodičovský proces a všechny procesy, které rodičovský proces spustil. Informace o spuštěných procesech, jejich prioritě, velikosti, kterou zabírají v operační paměti apod. zjistíte ve Správci úloh (Task manager), který zavoláte stiskem CTRL + ALT + DEL. Obr. 1.3: Ukončení uváznutého procesu Podobné techniky, které používá operační systém pro řízení počítače s jedním procesorem, se používají i pro více procesorů. V případě více procesorů se řeší problém rovnoměrného zatížení všech procesorů. 8

13 1. Teorie operačních systémů Správa paměti Stejně jako je většinou v počítači 1 procesor, je k dispozici pouze jedna operační paměť. Do operační paměti (RAM) si procesor odkládá data, s kterými zrovna nepracuje. Přestože je dnes velikost operační paměti oproti dřívějším dobám podstatně větší, není nekonečná. Musí se proto její přidělování řídit. Správce paměti má za úkol: přidělovat paměť procesům. udržovat přehled o volné paměti a přidělené paměti ( a komu) odebírat paměť procesům (je-li to nutné) ochranu paměti aby žádný proces nemohl poškodit data jiného procesu, byť změnou jediného bitu. Představte si, že na počítači úředníka v bance běží dva procesy. Jeden se stará o zápis informace, že částka byla/nebyla zaplacena. Druhým běžícím procesem je úředníkův diář, který mu má připomínat, že úkol od šéfa byl/nebyl splněn. Oba procesy zapisují informaci Ano/Ne a to je vlastně jen změna hodnoty jednoho bitu z 1 na 0 a naopak. Kdyby se operační systém dokonale nepostaral o ochranu paměti přidělené jednomu procesu před zásahem jiného procesu, mohlo by dojít k následující situaci. První proces zapíše informaci, že dům, který jste si koupili, jste už zaplatili (nastaví si jeden jediný bit na hodnotu 1 tj. ano). Poté druhý proces, který zapisuje splněné úkoly, sáhne na úplně stejné místo v paměti a zapíše 0 tj. ne. K čemu došlo? Když bude někdo kontrolovat, zda jste už za dům zaplatili, najde informaci 0 tzn. NE. To by vás asi nepotěšilo. Obr. 1.4: Využití paměti procesy virtuální paměť: místo, které si operační systém vyhradí na harddisku. V případě, že má nedostatek místa pro spuštěné procesy v operační paměti, operační systém si odloží některá data do virtuální paměti, tedy virtuální paměť 9

14 Počítačové systémy I na disk. Když se mu operační paměť uvolní, data z virtuální paměti do operační paměti přesune zpět. Práce s virtuální paměti je značně pomalejší, ale zvětší se tak velikost operační paměti. Virtuální paměť se také označuje jako stránkovací soubor nebo swapovací soubor. Proto musíte dávat pozor, co vše je na počítači spuštěno. Bude-li toho příliš, začne operační systém odkládat část dat z RAM do virtuální paměti na disk dojde k citelnému zpomalení počítače. Jak roste velikost operační paměti, tak také roste nenasytnost programů, které chtějí více a více místa v operační paměti. Proto platí, že operační paměť není nikdy dost velká Správa informací souborové systémy V této části nebudu rozebírat, jak se provádí operace jako např. kopírování, mazání apod., to už máte znát. Velice stručně shrnu základní vlastnosti souborových systémů FAT a NTFS. Souborový systém organizuje data na harddisku. Neboli jinými slovy - stará se o to, které části souboru patří k sobě, kde jsou na disku uloženy, a do které složky významově patří (ve které složce se soubor uživateli zobrazí). Soubor: skupina dat, která významově patří k sobě. Například text jednoho dopisu jsou data, která významově patří k sobě. Fotka z dovolené je také skupina bodů patřících k sobě, proto jsou uloženy v jednom souboru. Složka (adresář): slouží k uspořádání souborů a ostatních složek. Souborový systém eviduje o souboru řadu informací : název souboru přípona souboru zda se jedná o soubor nebo složku atributy souboru datum vytvoření datum změny apod. Souborový systém určuje maximální délku jména souboru a jeho přípony. Určuje zda je rozdíl v malých a velkých písmenech. Dále určuje jaké znaky mohou nebo nemohou být použity v názvech. Rovněž určuje přesný tvar, jakým se zapisuje cesta k souboru např. C:\ Dokumenty \ Dopisy \ Přihláška.doc. Pro některé operační systémy je rozdíl, zda v názvu souboru uvedete dopis.txt nebo Dopis.txt. Windows, na rozdíl od např. UNIXu a Linuxu, nerozlišují malá a velká písmena v názvech souborů a adresářů. Dnes existuje řada souborových systémů s odlišnými vlastnostmi a omezeními. Nejstarší souborový systém FAT byl nahrazen FAT32, který můžete použít i dnes. Ovšem i FAT32 je dnes zastaralý a má řadu nevýhod. Je proto výhodnější použít souborový systém NTFS (ten ovšem standardně nepodporují jiné operační systémy než Windows NT a novější). 10

15 1. Teorie operačních systémů Souborový systém FAT32: umožňuje dlouhé názvy souboru (původní FAT jen 8+3 tj. 8 znaků pro jméno a 3 znaky pro příponu) maximální velikost oddílu 2 TB maximální velikost souboru 4 GB stejně jako FAT je FAT32 náchylný k chybám. Ti z vás, kteří chtěli pracovat s velkými video soubory uloženými na HDD z DVD (tzv. rippy), a měli na disku souborový systém FAT32, určitě narazili na omezení, že maximální velikost souboru je 4 GB. K jednomu z hlavních rozdílů mezi souborovými systémy patří rozdíl ve velikosti clusteru a jak souborový systém s clustery hospodaří. Zajímá-li vás toto téma, doporučuji na Internetu vyhledat rozdíly mezi FAT a NTFS. Podívejte se např. na stránky Microsoftu a nechte vyhledat klíčové slovo NTFS. Souborový systém NTFS: maximální velikost oddílu (svazku) od 2 TB a výše maximální velikost souboru 16 TB přístupová oprávnění na úrovni souborů a složek šifrování komprese (zmenšení velikosti souboru) diskové kvóty (omezení místa na disku pro jednotlivé uživatele) větší odolnost vůči chybám složka je v NTFS rovněž souborem obsahující informace o tom, které soubory do složky patří. Obr. 1.5: Vlastnosti disku Některé ostatní operační systémy (například Novell Netware nebo Linux) mají své vlastní souborové systémy. Při volbě souborového systému byste si měli být vědomi vlastností souborového systému a jeho omezení. Myslete hlavně na to, že pokud zvolíte NTFS, nebude oddíl (partition) s tímto systémem dostupný operačním systémům Windows 98 a starším, případně jiným operačním systémům. Pokud naopak použijete FAT32, nevyužijete ve Windows přístupová oprávnění, šifrování apod. 11

16 Počítačové systémy I 1.2 Dělení operačních systémů Operační systémy můžete rozdělit z různých hledisek. 1) podle druhů počítačů pro něž jsou určeny: OS pro mainframe (mainframe jsou velké a výkonné počítače používané ve velkých firmách a institucích). OS pro osobní počítače OS pro kapesní počítače, PDA a ostatní mobilní zařízení 2) podle postavení v síti: OS pro servery OS pro stanice podle počtu uživatelů: 3) Podle počtu uživatelů, kteří mohou s počítačem v jednu chvíli pracovat: jednouživatelské (v jednu chvíli s počítačem, na kterém běží jednouživatelský OS, může pracovat pouze jeden uživatel) víceuživatelské (dovolují práci více uživatelům současně) 4) podle uživatelského rozhraní: textově orientované OS (OS systém se ovládá pomocí příkazů psaných do příkazové řádky). Textové operační systémy kladou mnohonásobně menší nároky na hardware počítače a jsou proto mnohem výkonnější. Jejich značnou nevýhodou je způsob ovládání pomocí příkazů psaných z klávesnice. graficky orientované OS (tzv. GUI graphical user interface. Operační systém se ovládá pomocí nabídek, tlačítek a ikon, s kterými manipulujete pomocí myši případně klávesnice. Grafický OS používáte zcela běžně. Typickými zástupci jsou Windows. Mezi výhody patří jednoduchost a intuitivnost ovládání a uživatelská přívětivost. Obr. 1.6: Grafický OS Obr. 1.7: Textový OS Prosím, neučte se zpaměti dělení OS! Soustřeďte se na pochopení jednotlivých pojmů a uvedené dělení berte spíše orientačně. 12

17 1. Teorie operačních systémů Běžně používané OS: MS Windows Windows 95 Windows 98 Windows NT Windows ME Windows 2000 Windows XP Windows Vista Apple Macintosh OS 8 OS 9 OS X (10) Linux Linuxy zahrnují distribuce řady různých společností a skupin. Například: Red Hat Caldera SuSE Slack ware Debian Výhody Linuxu proti Windows: o cena o dostupnost zdrojového kódu pro úpravy o méně virů Nevýhody Linuxu proti Windows: o méně aplikací pro Linux o méně uživatelů jej umí ovládat UNIX Operační systémy rodiny UNIX jsou určeny pro velké a výkonné počítače a zahrnují např. HP UX, Sun Solaris, BSD apod. Rozdíl v operačních systémech je také samozřejmě v jejich ceně. Jak jste asi už slyšeli, tak specifika Linuxu jsou ta, že jejich některé distribuce jsou zdarma (to znamená, že ne zdaleka všechny) a mají otevřený kód. Otevřený kód znamená, že zdrojový kód je k dispozici každému, kdo si jej chce prostudovat či případně změnit. Samozřejmě, že výhoda jednoho je nevýhodou druhého a naopak. Takže, když se vás někdo zeptá jaké jsou výhody Windows oproti Linux, co odpovíte? 13

18 Počítačové systémy I Chcete-li se o jednotlivých operačních systémech dozvědět více, podívejte se např. na stránky wikipedia.cz a vyhledejte v nich výraz operační systém. Cvičení 1.1 1) Jaké základní funkce plní operační systém v počítači? a. přehrává filmové záznamy a umožňuje jejich editaci b. ovládá pomocí ovládačů (driverů) hardwarové součásti počítače c. zprostředkovává komunikaci mezi počítačem a uživatelem d. poskytuje prostředí pro spuštění a provoz aplikací 2) Přiřaďte správné tvrzení I. přiděluje místo v RAM spuštěným programům II. v případě nedostatku operační paměti slouží k odkládání dat z operační paměti na disk. III. uváznutí programu, který má právě přidělen procesor, může způsobit pád celého systému. IV. OS sám přiděluje a odebírá procesor tak, aby v případě uváznutí jednoho procesu nebylo nutné restartovat celý počítač. a. virtuální paměť b. preemptivní multitasking c. kooperativní multitasking d. správce paměti 3) Rozhodněte, zda je tvrzení pravdivé: a. Všechny distribuce Linuxu jsou zdarma. b. Starší verze MS Windows jsou k volnému použití (zdarma). c. Mainframe jsou velké a výkonné počítače stojící řádově statisíce a milióny dolarů. d. Mobily a ostatní kapesní zařízení používají vlastní operační systémy. e. Aby mohl uživatel ovládat textový OS, musí znát přesný tvar příkazů daného operačního systému. f. Výhodou grafických OS je jejich větší výkonnost oproti textovým OS. g. Ve Windows nezáleží na velikosti písmen v názvech souborů a složek. 4) Doplňte: Pro označení grafického uživatelského prostředí se používá zkratka. Souborový systém umožňuje uživateli, aby svá data chránil pomocí a. zajišťuje, že na počítači může běžet současně více programů a uživatel se mezi nimi může přepínat. Správce úloh ve Windows, pomocí kterého můžete ukončit uváznutý program nebo proces, spustíte pomocí kombinace kláves. Procesy se mohou nacházet v řadě stavů. Proces, který čeká na reakci uživatele je ve stavu. 14

19 1. Teorie operačních systémů Shrnutí Operační systém je nejdůležitějším programem, který slouží jako prostředník mezi uživatelem na straně jedné a hardwarem na straně druhé, bez něhož nemůže uživatel s počítačem pracovat. Operační systém plní celou řadu funkcí. Komunikuje s uživatelem, přiděluje systémové prostředky (hardware) spuštěným programům, řídí ukládání a vyhledávání dat ve formě souborů atd. Mezi nejdůležitější funkce, které OS plní, patří správa procesoru, paměti a informací (systému souborů). V rámci správy procesoru zajišťuje přidělování procesoru procesům tak, aby se uživateli jevilo, že spuštěné programy běží současně. Současný běh více programů (tzv. úloh) se označuje pojmem multitasking. V současné době moderní OS používají preemptivní multitasking. Neméně důležitou funkcí operačního systému je správa paměti. Operační systém se musí postarat, aby spuštěné programy měly dostatek operační paměti a navzájem si nepřepisovaly data. V případě, že velikost operační paměti nedostačuje, odkládá systém data do virtuální paměti na harddisku. Způsob jakým operační systém organizuje data na harddisku, určuje zvolený souborový systém. Mnohé OS používají odlišné souborové systémy. Proto nemusí být například data uložená na harddisku se souborovým systémem Linuxu dostupná z Windows. Ve Windows lze používat souborový systém FAT (v různých verzích) a novější NTFS. Operačních systémů existuje celá řada a lze je rozdělit podle nejrůznějších kritérií. Mezi nejvýznamnější patří skupiny operačních systémů Windows, Linux, UNIX, Mac OS atd. Kontrolní otázky 1) Co je účelem operačního systému? 2) Ze kterých tří hlavních částí se skládá operační systém? 3) Pomocí obrázku vysvětlete princip komunikace v počítači. 4) Vysvětlete rozdíl mezi kooperativním a preemptivním multitasking. 5) Jaká je nevýhoda kooperativního multitaskingu? 6) Jakým způsobem zavoláte ve Windows Správce úloh? 7) Vysvětlete jakým způsobem může operační systém přidělovat procesor procesům? 8) Proč je nutné, aby operační systém chránil data v operační paměti 9) Které operační systémy znáte? Jsou textové nebo grafické? 10) Jaký je rozdíl v ovládání grafického a textového OS? 15

20 Počítačové systémy I Pojmy k zapamatování BIOS FAT32 fronta grafický OS instrukce procesoru kernel (jádro OS) kooperativní multitasking Linux MS-DOS NTFS ovladač proces složka (adresář) soubor stavy procesů textový OS UNIX user interface (uživatelské rozhraní) virtuální paměť Windows Řešení: Cvičení 1.1 1) b., c., d. 2) I.d II.a III.c IV.b 3) a. ne b. ne c. ano d. ano e. ano f. ne g. ano 4) Pro označení grafického uživatelského prostředí se používá zkratka GUI. Souborový systém NTFS umožňuje uživateli, aby svá data chránil pomocí přístupových oprávnění a šifrování. Multitasking zajišťuje, že na počítači může běžet současně více programů a uživatel se mezi nimi může přepínat. Správce úloh ve Windows, pomocí kterého můžete ukončit uváznutý program nebo proces, spustíte pomocí kombinace kláves CTRL + Alt + Del. Procesy se mohou nacházet v řadě stavů. Proces, který čeká na reakci uživatele je ve stavu waiting. 16

21 2. Textový operační systém 2. Textový operační systém Cíl: Po absolvování této kapitoly byste měli být schopni používat Příkazový řádek ve Windows znát a použít základní příkazy textového režimu umět použít hvězdičkovou konvenci pro vyhledávání souborů Čas potřebný k prostudování této kapitoly: 4 Proč se v dnešní době operačních systémů s grafickým uživatelským rozhraním ještě učit příkazy textového režimu? naučí základům práce s textovým rozhraním (naučí jejich principům) některé nástroje operačních systémů jsou použitelné pouze v textovém rozhraní hodí se v případě, že něco nejede textové rozhraní je méně náročné na systémové prostředky a tudíž rychlejší v dalším studiu se budete učit používat Linux a návyky pro používaní textového režimu ve Windows využijete. Jak už víte z předchozí kapitoly textový operační systém se ovládá pomocí příkazů, které se zadávají do příkazové řádky. Příkaz se po zadání potvrdí stiskem klávesy Enter (klávesou Enter vlastně počítači říkáte proveď). Příkazy musí být zapsány ve správném tvaru. Nezáleží na velikosti znaků. Příkazy operačního systému lze rozdělit na interní a externí. Interní Interní příkazy jsou součástí operačního systému a jsou dostupné kdykoli a kdekoli. Typickými interními příkazy jsou např. DIR, CD, MD, RD, DEL. Externí Externí příkazy jsou to samostatné spustitelné soubory (s příponou EXE a COM) a OS je spouští jako kterékoli jiné programy. Operační systém musí vědět v kterém adresáři se nacházejí, nemůže-li soubor externího příkazu najít (např. jste ho omylem smazali nebo přesunuli), zahlásí chybu. Příkladem externích příkazů je např. příkaz FORMAT nebo FDISK. Externí příkazy jsou ve Windows 2000 a XP uloženy v adresáři %SystemRoot%\ system32. Ve Windows 98 v adresáři %SystemRoot% \command. % určují proměnnou to znamená, že %SystemRoot% označuje adresář, ve kterém jsou nainstalována Windows. A to může být na každém počítači jinde. Jednou to může být v adresáři C:\Windows nebo v adresáři D:\Windows a jindy např. v adresáři C:\OS\Windows. Z toho že existují interní a externí příkazy pro vás plyne pokud chcete použít externí příkaz, musíte jej mít k dispozici. Znamená to, že když např. vytváříte bootovací disketu, CD nebo flash disk, musíte si na ně externí příkazy nahrát 17

22 Počítačové systémy I Příkazový řádek Příkazy textového režimu lze ve Windows zadávat v Příkazovém řádku. Prompt, označuje aktuální adresář a slouží k zadání příkazů Obr. 2.1: Příkazový řádek ve Windows Příkazový řádek lez spustit dvojím způsobem: 1. Nabídka Start / Programs / Accessories / Command Prompt (Nabídka Start / Programy / Příslušenství / Příkazový řádek) 2. zadáním příkazu Cmd Obr. 2.2: Spuštění příkazového řádku Obr. 2.3: Spuštění příkazového řádku Ve Windows 98 se nepoužívá příkaz cmd ale příkaz command. 18

23 2. Textový operační systém 2.1 Základní příkazy a jejich použití Základním příkazem, který budete pro práci potřebovat, je příkaz pro spuštění nápovědy. Ta obsahuje seznam všech dostupných příkazů a jejich podrobný popis. příkaz se vždy píše v přesném tvaru. za jménem příkazu následují parametry, které upřesňují nastavení příkazu. parametry se od sebe oddělují mezerou povinné parametry (ty se musí použít) se uvádí bez závorek. nepovinné parametry (nemusí se vůbec použít) se uvádí do hranatých závorek. na pořadí parametrů nezáleží nezáleží na velikosti písmen (ve Windows nezáleží na velikosti znaků) HELP vypíše seznam použitelných příkazů HELP [příkaz] vypíše nápovědu k příkazu. Tj. příkaz HELP md vypíše nápovědu k příkazu Md. Obr. 2.4: Vyvolání nápovědy Obr. 2.5: Nápověda k příkazu md 1 Pozor! Jiný způsob jak zapsat nápovědu k příkazu: Příkaz /? Tj. například Copy /? V hranatých závorkách jsou nepovinné parametry Všimněte si povinného parametru source (zdroj) Obr. 2.6: Vyvolání nápovědy pomocí /? 19

24 Počítačové systémy I úplná cesta k souboru nebo složce neúplná cesta k souboru nebo složce Zbystřete! Všimněte si, že některé parametry jsou odděleny lomítkem. Existují dva druhy lomítek a nesmíte si je plést. Pomůcka jako by se písmeno v parametru příkazu chtěl pod lomítkem schovat, aby na něj nepršelo: /a Zpětné lomítko \ se používá k zapsání cesty k souboru nebo složce. V příkazech musíte často počítači říci, s kterými soubory a složkami má pracovat a kde jsou umístěny. K tomu se používá dvojí způsob: úplná cesta: vypíšete celou cestu, kde má systém soubor hledat jméno disku neúplná cesta: C:\dokumenty\dopisy\dopis1.txt složky, kde je soubor umístěn dopis1.txt jméno požadovaného souboru Při zadání neúplné cesty vychází systém z aktuálního adresáře. To znamená, že prohledává adresář, ve kterém se právě nacházíte. V případě zadání úplné cesty bude počítač soubor hledat v adresáři, který je určen úplnou cestou. Nyní si už projdete příkazy. V závorce je uvedeno, zda jde o interní nebo externí příkaz. Kurzivou je zvýrazněn příklad použití příkazu. I. příkazy pro práci s disky a adresáři FORMAT (e): formátování diskety nebo disku. Format jméno_disku Varování!!! format a: (zformátuje disketu) Ve starších verzích Windows a v MS-DOSu se můžete setkat s příkazem FDISK. Příkaz FORMAT je dostupný i ve Windows 2000 a XP. Pokud nepracujete na cvičném počítači ale na počítači s vašimi daty, vyhněte se zkoušení a experimentům s příkazy FDISK a FORMAT. Jejich nesprávným použitím můžete nenávratně smazat všechna data na svém počítači!!! Vyhněte se proto použití příkazu Format a písmene pevného disku např. format c: DISKCOPY (e): kopíruje obsah jedné diskety na druhou. Diskcopy zdrojový_disk cílový disk Diskcopy a: a: C: (i): změna aktuálního disku ( a: obvykle přepne na disketu ). Neplést dvojtečku a dvě tečky MD (i): vytvoření adresáře Md jméno adresáře md dokumenty 20

25 2. Textový operační systém RD (i): smazání adresáře. Nelze smazat aktuální adresář (nelze mazat adresář, ve kterém se nacházíme tj. nejde si podřezat větev stromu, na které sedíme) Rd jméno adresáře rd dokumety DIR (i): vypíše obsah adresáře parametr: /p vypíše obsah adresáře po stránkách /w vypíše obsah adresáře ve sloupcích Dir dir /p dir /w CD (i): změna aktuálního adresáře ( vstoupení/vystoupení do/z adresáře) cd jméno adresáře vstoupí do adresáře cd.. opuštění adresáře (o úroveň výše) cd\ návrat do root adresáře TREE (e): zobrazí strukturu složek cd dokumenty Pokud používáte českou verzi Windows, vypíše vám systém nápovědu k příkazům v češtině. V začátcích fajn, ale zkuste si zvykat na angličtinu. Příklad 1) Vytvořte na disku C: následující strukturu složek 21

26 Počítačové systémy I 2) Vypište si obsah Root adresáře a zobrazte strukturu adresáře Moje 3) smazejte složku úkoly II. příkazy pro práci se soubory COPY (i): kopírování souboru Při použití příkazu copy velice často použijete zápis pomocí úplné a neúplné cesty k souboru. Příkaz Copy má vždy alespoň 2 parametry: odkud a co se kopíruje (musí být jasné, co chcete zkopírovat a kde to má systém najít) kam se má kopírovat Použití zápisu pomocí úplné a neúplné cesty můžete navzájem kombinovat podle toho, v jakém adresáři se nacházíte a kam chcete kopírovat. 1. copy soubor cesta kam zkopíruje daný soubor z aktuálního adresáře do zadanéhoadresáře. 22

27 2. Textový operační systém Příklad Zkopírujte soubor vzkaz.txt z adresáře Vzkazy do adresáře Vyrizene. 2. copy odkud a co zkopíruje vybraný soubor do aktuálního adresáře. Příklad Zkopírujte soubor emilce.txt z adresáře Dopisy do aktuálního adresáře 3. copy cesta a soubor cesta kam zkopíruje daný soubor do zadaného adresáře. V tomto případě můžete kopírovat, i když jste kdekoli na disku. Jediným problémem je, že musíte znát přesné názvy adresářů a souboru. Příklad Zkopírujte soubor pavle.txt z adresáře Dopisy do adresáře Vyrizene. Poznámka: Příkaz copy nekopíruje celé adresáře, k tomu slouží příkaz xcopy. MOVE (i): Přesune soubor nebo složku. Příkaz Move se používá stejně jako příkaz Copy. REN (i): přejmenuje soubor nebo složku REN původní_název nový_název ren dopis1.txt dopis2.txt 23

28 Počítačové systémy I DEL (i) smaže soubor DEL název_souboru del dopis.txt Když systém soubor smaže, neobjeví se na obrazovce žádná zpráva. Pokud si nejste jisti, podívejte se pomocí příkazu DIR, že je soubor opravdu smazán. Naopak pokud dojde k chybě, vypíše systém zprávu, že nemohl soubor smazat. Obr. 2.7: Použití příkazu Del TYPE (i) vypíše obsah souboru. Slouží k tomu, abyste si prohlédli, co je napsáno v textovém souboru. Aby vám výpis neutekl, je dobré použít jej v kombinaci s přepínačem MORE. Před MORE se zapisuje svislá čára (někdy ji na klávesnici najdete jako dvě svislé čárky nad sebou). TYPE název_souboru type dopis.txt more Obr. 2.8: Použití příkazu Type ATTRIB (i) vypíše seznam atributů souboru. ATTRIB název_souboru attrib dopis.txt Jak vidíte, výpis není žádná sláva. Ale znalost příkazu type se hodí v případech nouze. Například když se potřebujete podívat, co je napsáno v souboru, a nemáte nainstalovaný žádný textový editor. III. Ostatní příkazy: CLS (i) smaže obrazovku DATE (i) slouží k výpisu a změně aktuálního data. TIME (i) slouží k výpisu a změně aktuálního času. Po čase určitě některé příkazy zapomenete. Ale neměli byste zapomenout základní příkazy CD, MD, RD, DIR, DEL, COPY. Také byste neměli zapomenout, jak získat seznam použitelných příkazů a podrobnější nápovědu k zvolenému příkazu. 24

29 2. Textový operační systém Cvičení 2.1: 1) Příkaz pro kopírování souboru: a) move b) cop c) copy 2) Příkaz pro opuštění adresáře ( o úroveň výše): a) cd.. b) cd c) cd: 3) Příkaz pro přechod do adresáře (vstup do adresáře): a) md b) cd c) rd 4) Příkaz pro přepnutí na disketu: a) cd a b) a: c) a.. 5) Příkaz pro smazání adresáře: a) del b) rd c) cd 6) Příkaz pro výpis obsahu souboru: a) type b) move c) dir 7) Příkaz pro výpis obsahu adresáře: a) md b) type c) dir 2.2 Hvězdičková konvence Usnadní vyhledání souborů a složek nahrazením určitého počtu znaků v názvu souboru nebo složky. Přednosti oceníte v okamžiku, kdy neznáte přesný název souboru. * nahrazuje libovolný počet znaků (i žádný znak je libovolný počet znaků)? nahrazuje přesný počet znaků (? jeden znak,?? dva znaky, apod.) Zástupné znaky lze umístit na různých pozicích našeho dotazu. Příklad *pis vrátí dokumenty, které v názvu obsahují slova začínající libovolně( nějak ), ale končí znaky pis tj. ( dopis, nápis, úřední dopis, )??pis vrátí nápis, dopis,,ale již nevrátí přípis nebo opis, protože mají více nebo méně znaků. Hvězdičkové konvence lze využít zejména při vyhledávání, kopírování a mazání souborů. V následující tabulce vidíte jaké výsledky vám pravděpodobně systém vrátí na dotazy pomocí hvězdičkové konvence. Snažte se odlišovat jméno souboru a příponu. 25

30 Počítačové systémy I Dotaz *.* *.txt dopis.* *dopis.doc Dopis*.doc *dopis*.doc Dop??.*??pis.* Příklad vyhledaných souborů Vypíše úplně všechny soubory (s libovolným jménem a libovolnou příponou) Nalezne všechny soubory s příponou txt (poznámky.txt, dopis pro Pavlu.txt, manuál.txt, ) Vrátí všechny soubory jejichž jméno je přesně dopis a mají libovolnou příponu (dopis.txt, dopis.doc, dopis.pdf, ) Najde soubory s příponou doc a jejichž název začíná libovolným textem a končí slovem dopis (Můj dopis.doc, Úřední dopis.doc, Tento nerozumný dopis.doc, ) Vypíše soubory s příponou doc jejichž název začíná slovem dopis a pokračuje libovolně (Dopis.doc, Dopis Katce.doc, Dopisní předloha.doc, ) Vrátí soubory s příponou doc v jejichž názvu je (na libovolné pozici) slovo dopis (Malý dopis na rozloučenou.doc, Mé dopisní hrátky.doc, Dopis pro Pavlu.doc, Poslední dopis.doc, ) Nalezne soubory s libovolnou příponou, začínající slovem Dop a pokračující přesně dvěmi znaky (Dopis.txt, Dopis.doc, Dopij.prd, Dopni.xls, ) Vypíše soubory končící slovem pis, před nímž jsou přesně dva znaky (Nápis.xls, Dopis.doc, ), ale již nevrátí např. soubor Opis.txt Příklad Zkopírujte všechny záznamy z porad (dokumenty s názvem porada č.1.doc, porada č.2.doc atd.) z adresáře Dokumenty do adresáře Porady. Hvězdičkovou konvenci můžete využít ve Windows i v grafickém rozhraní pro nalezení hledaných souborů. Vyhledávání se spouští z nabídky Start / Hledat / Soubory či složky nebo klávesou F3. Vzhled okna pro vyhledání se liší podle verze Windows, ale princip je stejný. S nalezenými soubory, lze pracovat jak jste ve Windows zvyklí (označovat do bloku, kopírovat, mazat apod.) 26

31 2. Textový operační systém Název hledaného souboru Text, který se vyskytuje uvnitř hledaného souboru Adresář, který se bude prohledávat. Nejčastější chybou nenalezení souboru je, že se prohledává špatné uložiště Obr. 2.9: Vyhledávání souborů a složek ve Windows Pro správné použití musíte alespoň tušit jak dotaz zadat a umět si najít chybu ve vašem dotazu. Pokud systém nenalezne soubor, který zaručeně na počítači existuje, ptejte se jinak tj. obecněji. Pokud na dotaz Úřední dopis ze dne*.doc nenalezne soubor, ptejte se obecněji (např. jste udělali při zadávání chybu a soubor pojmenovali s krátkým U apod.). Zeptejte se např. *dopis*.doc. V tomto případě vám sice počítač vypíše i soubory, které vás nezajímají, ale mezi nimi by mohl být i vámi hledaný soubor. Cvičení 2.2: V daných příkladech je jedno, zda budete provádět výpis obsahu adresáře pomocí DIR nebo vyhledávat ve Windows. Pozor, lze zvolit více možností. 1) Soubor Plán sběru odpadů.xls bude počítačem nalezen na základě dotazu: a) *ěru odp*.xls b) *odpad.xls c) sběr*.xls d) Plán*.* 2) Dotaz Dopi? pro*.doc nalezne: a) Dopis pro Jirku.doc b) Dopiš prostý text.doc c) Dopisní papíry.doc 3) Dotaz??běr.txt nalezne: a) sběr.txt b) výběr.doc c) záběr.txt 4) Dotaz *ručk?.pdf nalezne: a) Příručka pro chovatele.pdf b) Nová příručka.pdf c) S příručkou.pdf d) Malý příruční slovník.pdf e) Špinavé malé ručky.pdf 5) Dotaz Žádost*.doc najde soubory: a) Žádost.doc, Žádost o půjčku.doc b) Nová žádost o půjčku.doc c) Žádost o půjčku.doc, Má žádost o půjčku.doc 27

32 Počítačové systémy I Cvičení 2.3: Vodorovně 2 příkaz pro smazání souboru 3 příkaz pro kopírování 5 příkaz pomocí něhož rozdělíte disk na oblasti 6 příkaz pro přejmenování 7 příkaz pro výpis atributů souborů 10 kterým příkazem se přepnete do adresáře? 12 příkaz pro zobrazení struktury adresářů Svisle: 1 kterým příkazem si vypíšete informace o dostupných příkazech? 3 příkaz pro smazání obrazovky 4 příkaz pro vytvoření adresáře 5 příkaz pro zformátování disku 8 kterým příkazem vypíšete obsah souboru dopis.txt? 9 příkaz pro smazání adresáře 11 příkaz pro výpis obsahu adresáře Shrnutí V této kapitole jste se seznámili se základními příkazy textového operačního systému MS DOS. Tyto příkazy můžete použít i v příkazovém řádku Windows a poslouží vám v okamžiku, kdy vás počítač přestane poslouchat a začne dělat problémy. Při práci s příkazy musíte dodržovat určitá pravidla daná operačním systémem. Příkaz musíte zadat v přesném tvaru a bez chyb. Stačí jediný překlep a počítač příkaz neprovede, nebo jej provede špatně. Myslete na to, že za příkazem vždy následuje mezera a teprve pak až zbývajíc pokyny. K upřesnění příkazu se používají parametry příkazu. Operační systém používá interní a externí příkazy. Interní příkazy jsou součástí jádra OS a můžete je použít vždy, když máte spuštěný OS. Externí příkazy jsou samostatnými soubory a z toho vyplývá, že chcete-li je použít, musí operační systém vědět, kde je má na disku nebo disketě najít. Pro vás, pracující s počítačem trochu lépe než běžní uživatelé, platí, že musíte znát základní příkazy pro práci s disky, adresáři a soubory. Je ale zbytečné, abyste si pamatovali úplně všechny příkazy. Co ale musíte znát, je způsob, jak získáte seznam příkazů a bližší informace k příkazům. Tzn. nesmíte zapomenout využít příkazu HELP případně příkaz /?. Pro práci s více soubory můžete využít tzv. hvězdičkovou konvenci. Jedná se o zástupné znaky. Hvězdička nahrazuje libovolný počet znaků a otazník pouze jeden znak. Tyto zástupné znaky můžete využít nejen pro hromadnou práci se soubory (kopírování, mazání apod.), ale také pro upřesnění vyhledávání souborů nebo složek ve Windows. 28

33 2. Textový operační systém Kontrolní otázky 1) Vyjmenujte základní příkazy pro práci s adresáři. 2) Jakým způsobem se přepnete na jiný disk nebo oddíl disku? 3) Které příkazy použijete pro kopírování a smazání souboru? 4) Napište příkaz, pomocí kterého vypíšete obsah souboru Pokyny.txt tak, aby vám výpis neutekl. 5) Uveďte příkaz pro vypsání obsahu adresáře. 6) Je ve Windows rozdíl v tom, zda příkaz zapíšete velkými nebo malými písmeny? 7) Jakým způsobem získáte nápovědu k příkazu? 8) Vysvětlete rozdíl mezi použitím úplné a neúplné cesty k souboru. 9) Objasněte rozdíly v použití lomítek. 10) Vysvětlete k čemu slouží hvězdičková konvence a uveďte příklady použití. 11) Jak spustíte příkazový řádek ve Windows XP a ve Windows 98? Pojmy k zapamatování C: Cmd, command CD, MD, RD CLS COPY, MOVE DATE, TIME DEL DIR FORMAT, FDISK Hvězdičková konvence Interní a externí příkazy REN TREE TYPE *? Řešení Cvičení c, 2.a, 3.b, 4.b, 5.b, 6.a, 7.c Cvičení a, d 2. a, b 3. a, c 4. b, e 5. a 29

34 Počítačové systémy I Cvičení 2.3 H D E L C O P M L F D I S K O R E N M A A T T R I B C D Y D I P T R E E L Y 30

35 3. Základní nástroje údržby Windows 3. Základní nástroje údržby Windows Cíl: Po prostudování této kapitoly byste měli být schopni: zjistit informace o systému vyčistit a defragmentovat disk najít hlášení o chybách v systému určit jak je váš systém zatížen Čas potřebný k prostudování této kapitoly: 2 V této kapitole se seznámíte s tím, jak získat informace o systému a jak využít některé nástroje pro údržbu systému obsažené v samotném operačním systému. V žádném případě se nebudu věnovat základnímu ovládání Windows to byste už měli znát. Proto cítíte-li nedostatky, doplňte si prosím své znalosti dříve, než budete pokračovat ve čtení této (i dalších) kapitoly. Co byste už měli umět: běžně používat Windows (spouštění programů, kopírování, vytváření složek apod.) změnit a upravit vzhled Windows o nastavení plochy, rozlišení apod. o nastavení nabídky Start a Hlavního panelu Nastavení Průzkumníka Windows (položky v okně Tento počítač v nabídce Nástroje / Možnosti složky) zjistit základní informace o: o OS (typ, verze) o HDD, RAM (využité a volné místo) nastavit v Ovládacích panelech chování základního hardwaru (myš, klávesnice, přidání nového hardwaru) nainstalovat a odebrat aplikace (a součásti operačního systému) nastartovat Windows v nouzovém režimu Instalace Instalace Windows probíhá ve dvou režimech. Nejdříve v textovém režimu a pak v grafickém režimu. Instalaci vás provede názorný průvodce, takže není se čeho bát. Nemá cenu popisovat zde konkrétní kroky instalace Windows. Těch je celý Internet. Stačí vyhledat frázi postup instalace Windows nebo obecněji instalace Windows apod. Před instalací musíte ale věnovat pozornost systémovým požadavkům operačního systému na hardware. Ty musí být splněny, aby OS mohl řádně fungovat. Všimněte si, že je najdete ve variantách minimální a doporučené požadavky. Jestliže váš počítač splňuje minimální požadavky na hardware, systém bude fungovat, ale nemůžete od něj čekat rychlostní zázraky. Platí, že čím lepší máte HW, tím rychleji bude OS pracovat. 31

36 Počítačové systémy I Systémové informace K nejdůležitějším schopnostem každého informatika patří schopnost získat základní informace o počítači, u kterého zrovna pracuje. Samozřejmě důležité je také znát, co získané informace znamenají. Ve Windows XP můžete pro přístup k informacím o systému použít také nápovědu, kde klikněte na Odborná pomoc. Poté v okně vlevo dole vyberte Informace o tomto počítači nebo Rozšířené informace o sytému. Obr. 3.1: Informace o systému pomocí nápovědy XP Dalším způsobem jak získat informace je spustit nástroj Systémové informace, který najdete v nabídce Start/Příslušenství/Systémové nástroje. Obr. 3.2: Systémové informace Nástroj Systémové informace můžete zavolat také zadáním příkazu msinfo32. Základní nástroje pro údržbu sytému Windows mají jednu základní vlastnost (chtělo by se přímo říci systémovou vlastnost ) bobtnat. Od své instalace na počítač na sebe nabalují řadu nejrůznější dat (ať už různé opravné balíčky a záplaty nebo data, které do nich dodaly nainstalované aplikace). Důsledkem nárůstu velikosti samotných Windows je mimo úbytku místa také zpomalování celého sytému. O systém se musíte trošku starat, jinak byste mohli co chvíli přeinstalovávat Windows. Proto se podívejte na některé nástroje pro údržbu systému, které jsou obsaženy ve Windows. Existuje ovšem celá řada další (mnohdy výkonnějších) nástrojů od jiných výrobců. Mnohé jsou freeware a stačí se podívat např. nebo apod. 32