C. H. BECK. Notářský časopis. 6/2005 strany ročník 22. prosince Z obsahu: Eliáš, K. Výhrada vlastnického práva a 601 ObčZ

Transkript

1 ad notam6/05.q :37 Stránka 1 Notářský časopis Vydává Notářská komora ČR v nakladatelství C. H. Beck 6/2005 strany ročník 22. prosince 2005 Z obsahu: Eliáš, K. Výhrada vlastnického práva a 601 ObčZ Marek, K. Smlouva o prodeji podniku a smlouva o nájmu podniku II. Krajánková, V. Evropský právní prostor Čechová, B. Homo sapiens koncipient Tlášková, Š. Jaký byl první Kongres notářů Evropské unie v Římě Nejvyšší soud ČR Allografní závěť a ověření pravosti podpisu zůstavitele Macková, A. Konference IBA v Praze C. H. BECK

2 Obalka_2_obsah :06 Stránka 1 AD NOTAM Číslo 6/2005 OBSAH Úvodník Články Eliá, K. V hrada vlastnického práva a 601 ObãZ Marek, K. Smlouva o prodeji podniku a smlouva o nájmu podniku II Notář a EU Krajánková, V. Evropsk právní prostor Diskuse e ina, M. Diskuse o návrhu nového obãanského zákoníku III âechová, B. Homo sapiens koncipient Ze života krajských komor Fleischer, J. Notáfiská komora v Brnû informuje Ze zahraničí Tlá ková,. Jak byl první Kongres notáfiû Evropské unie v ímû Foukal, M. Informace o zasedání Generálního shromáïdûní CNUE v Bruselu/Belgie Matyk, S. Je tû jednou Hexagonála Iniciativa stfiedoevropsk ch notáfiství (Zasedání prezidentû Hexagonály dne 4. fiíjna 2005 vpraze hotel PafiíÏ) Soudní rozhodnutí Nejvy í soud âr Allografní závûè a ovûfiení pravosti podpisu zûstavitele Informace Macková, A. Konference IBA v Praze Kondysková, E. Komora soudních tlumoãníkû âr se pfiedstavuje Stojí za pozornost Zprávy z notářské komory Slib do rukou ministra Konkurzy Vedoucí redaktor: JUDr. Martin Foukal Výkonná redaktorka: Mgr. Ladislava Janková Adresa redakce: eznická 17, Praha 1, tel , , fax ladislava-jankova@beck.cz Redakční rada: prof. JUDr. Jan Dvofiák, CSc. JUDr. Roman Fiala JUDr. Jifiík Fleischer JUDr. Martin Foukal JUDr.Václav Kouba doc. JUDr.Alena Macková, Dr. Mgr. Erik Mrzena JUDr. Martin e ina JUDr. Karel Wawerka Vydává: Notáfiská komora âr se sídlem Jeãná 11, Praha 2, tel , , tel./fax , , nkcr@nkcr.cz, v nakladatelství C. H. Beck Časopis vychází šestkrát ročně. Předplatné na rok 2005 Kč 700,, jednotlivá čísla Kč 120,. Objednávky pfiijímá, administraci a distribuci pfiedplatného a prodej jednotliv ch ãísel zaji Èuje nakladatelství C. H. Beck, eznická 17, Praha 1. Přetisk a jakékoliv jiné šíření časopisu nebo jeho jednotlivých součástí lze pouze se souhlasem vydavatele. Z obsahu kaïdého ãísla ãasopisu je pofiizována databáze anotací pro softwarovou aplikaci EPIS Ekonomickoprávní informaãní servis, INZAG, k. s., Kostelní 8, âeské Budûjovice. Podávání novinov ch zásilek povoleno editelstvím po t ã. j ze dne 26. ledna Distribuci a pfiedplatné pro Slovenskou republiku zabezpeãuje Magnet-Press Slovakia s. r. o., ustekova 10, Bratislava, korespondence: P. O. Box 169, Bratislava 3, tel. (ãasopisy) , (pfiedplatné) , fax predplatne@press.sk ISSN MK ČR E 7049

3 str_185_ :25 Stránka 185 Vydávaný Notářskou AD NOTAM Notářský časopis komorou ČR 22. prosince 2005 Milí ãtenáfii, kolegynû, kolegové, svûj pfiíspûvek pí u v ímû kolébce notáfiství, kde se koná zasedání V konné rady, Stálé rady, ãlensk ch notáfiství Mezinárodní unie latinského notáfiství. Na tento program navazuje I. evropsk kongres notáfiství zemí Evropské unie, kter je ãasovû propojen s mimofiádnou událostí audiencí u papeïe Benedikta XVI. a s pfiijetím prezidentem Itálie C. A. Ciampim. To zmiàuji právû proto, abychom si uvûdomili v znam na í notáfiské profese reprezentované UINL a CNUE, kter pfiesahuje daleko hranice právníkû, oslovuje politiky i duchovní. Znamená to, Ïe nejsme zavfieni do svého svûta notáfisk ch kanceláfií a Ïe v e, co se v nich odehraje, zûstává za jejich dvefimi. Naopak, kaïd ná klient, chcete-li úãastník, nám dává pfiíleïitost dokázat, Ïe jsme i v souãasné moderní dobû spoleãnosti prospû ní. To ov em platí jen za pfiedpokladu, Ïe svou práci vykonáváme na vysoké odborné úrovni, coï se pfiedpokládá, a Ïe navíc do této sluïby vkládáme svûj osobní lidsk, morální a etick pfiístup k tûm, ktefií se na nás obracejí s oãekáváním pomoci. To ostatnû platilo i v historii, Ïe notáfi poïíval maximální dûvûry od svého okolí a tím i váïnosti ve spoleãnosti. V dne ní dobû se ãasto mluví o maximálním vyu- Ïití moderních komunikaãních prostfiedkû. Jistû. Je nutné se snaïit o zjednodu ení administrativy i zrychlení obchodû.dnes je témûfi v e moïné vyhledat na internetu. Napfiíklad vzory smluv v eho druhu. Kdo ale poskytne odbornou radu, kdo pomûïe ve sloïit ch a citliv ch otázkách napfi. rodinn ch vztahû? Poãítaã? NE. A zde je na e nepostradatelná úloha. Na e sluïba má jin rozmûr. Proto je kladen takov dûraz na na i nestrannost, nezávislost, ale téï na morální vyspûlost. Je to také vysvûtlení, proã nemohou jiné právnické profese ãinit tytéï úkony a poskytovat stejné sluïby jako notáfii.zopakuji, Ïe posláním advokáta je hájit zájmy svého klienta, soudce spravedlivû soudit hledat pravdu, exekutora vymáhat pohledávky pro vûfiitele, notáfie sepisovat notáfiské zápisy jako nestranné vefiejné listiny. Na e poslání je zcela jedineãné, nezastupitelné a s v jimkou tûch, ktefií se snaïí parazitovat na na í profesi a zatemàují historicky osvûdãené odli nosti právnick ch profesí, je to v em zcela jasné. Pfiesto je nutné to stále pfiipomínat a opakovat. Sepisujeme nestranné a vnitfinû spravedlivé listiny, vyrovnáváme handicapy slab í strany proti silnûj í, pfiedcházíme sporûm. Snadno se na to zapomíná a tûïko vysvûtluje tûm, ktefií na i profesi neznají. BlíÏí se konec roku 2005 a tak si kladu otázku udûlali jsme nûco uïiteãného pro na i spoleãnost, nebo jsme dali pfiíleïitost k oprávnûné kritice notáfiského stavu? Myslím, Ïe od kaïdého trochu, pfiesto snad více toho pozitivního. O tom pozitivním se neslu í mluvit, vyznûlo by to jako samochvála. Kritika do vlastních fiad je vítána, a tak uvedu napfiíklad, Ïe: Dosud jsme vefiejnost neseznámili dostateãnû s na í profesí, a to ani politiky, ktefií o nás rozhodují. Nûktefií z nás dosud svou roli sami nepochopili. PfiehlíÏíme ãi omlouváme vlastní chyby i sv ch zamûstnancû, a to pfiedev ím v rovinû chování, ochoty a pochopení. Necítíme sami dostateãnû sounáleïitost k notáfiské profesi. To, co jsem pfiíkladmo uvedl, se mûïe zdát jako povzdech, jako povrchní, nepodstatné a nefie itelné. Naopak. Odbornost a odborná kvalita se u kaïdého notáfie pfiedpokládá, i kdyï málokdo ji umí zhodnotit, a dojem, kter si od nás lidé odná í, to je základ vytváfiení na eho obrazu buì záfiivého, nebo temného. Po jednání s politiky o na í profesi jsem stále více pfiesvûdãen, Ïe toto téma je dnes vysoce aktuální.proti tvrzení politika o neochotû ãi nevstfiícnosti notáfiû, jejich nevhodném chování, na to nemám Ïádn obrann argument a dopady jsou drastické snaha po odejmutí kompetencí, nedûvodné a kodlivé, neúmûrné zv ení poãtu notáfiû, atd., atd. Bránûní se je nesmírnû tûïké a stojí mnoho úsilí.vím, Ïe i s klientem je nûkdy tûïké vyjít. Pfiesto prosím, pfiijmûte tento apel a buìme trpûliví a pokorní. I stíïnosti, které fie í Notáfiská komora âeské republiky a nejsou vûcnû dûvodné, ãasto naznaãují v podtextu na e slabosti, o kter ch pí u. Milí pfiátelé, na e povolání je pfiedev ím sluïba spojená s vysokou odborností a odpovûdností.v em Vám za Va e úsilí o dobrou povûst notáfiství dûkuji, a kdyï uï se to opravdu nepovede, pouãme se, aè se tomu problému pfií tû vyhneme.tím totiï mnû i ostatním, ktefií se v na em zájmu stfietávají s politiky i laickou vefiejností, usnadníte obhajování nás v ech. Nikdy nevíte, sk m se ve své kanceláfii setkáte. Uvûdomuji si, Ïe pomluvû se nedá bránit a Ïe neexistuje Ïádn lék proti závisti, ale jde pfieci téï o na e vlastní svûdomí. Vím také, Ïe se mnoh m kolizím dá pfiedejít právû na ím chováním a vhodn m pfiístupem. Nestojí to Ïádné peníze, jen trochu více ovládání, pokory a sebezapfiení. Na emu snaïení pfieji úspûch a Vám v em k tomu hodnû sil a pevného zdraví. S úctou

4 str_185_ :25 Stránka Číslo 6/2005 AD NOTAM âlánky Výhrada vlastnického práva a 601 ObčZ Prof. Dr. JUDr. Karel Eliá * Tématem podrobnûj í studie, která se níïe pfiedkládá, je v hrada vlastnického práva, jejíï problematika je zpracována v návaznosti na v znamnûj í literární v stupy z novûj í i star í doby a ve snaze o postiïení ir ích teoretick ch a komparativnû historick ch i regionálních souvislostí. Pojednání se vûnuje úpravû obãanského zákoníku; na problematiku spojenou se stejn m institutem v obchodním zákoníku se tudíï poukazuje, jen má-li to v znam pro bliï í pojmové poznání nebo pro porovnání obou právních úprav. Literatura citovaná dále ve stati pfiirozenû zaujala k fiadû dílãích otázek rûzná stanoviska (ovlivnûná konkrétní historickou právní úpravou, v vojem názorû na cel institut i jeho poznáváním); s názory, které nejsou níïe pfiejaty, se zpravidla nepolemizuje, ani se blíïe nevysvûtlují dûvody, proã byly v minulosti zaujímány, zvlá tû proto, aby jiï tak znaãn rozsah textu dále nenarûstal. V klad je zamûfien na na e platné obãanské právo. I. Pojem 1. V hrada vlastnického práva (pactum reservati dominii) 1 je vedlej í smluvní ujednání pfii úplatn ch smlouvách, kter m se okamïik pfievodu vlastnického práva neváïe na ãas, s nímï ho právní pfiedpisy obvykle spojují, ale na dobu pozdûj í,odloïenou na úplné zaplacení ceny pfievádûného pfiedmûtu,resp.na poskytnutí ujednaného protiplnûní. 2 V dûsledku toho nabyvatel nab vá pfiedmût plnûní jeho pfievzetím do pouhé detence 3 anabytí vlastnického práva je úmluvou stran suspendováno na dobu pozdûj í. Dokud tedy v hrada vlastnického práva ve prospûch zcizitele trvá, nemûïe nabyvatel s vûcí volnû nakládat a na vûc se ve vztahu k nûmu hledí jako na vûc cizí, která je nabyvateli jen svûfiena. Pandektní právo a autofii jím ovlivnûní chápali pactum reservati dominii jako smluvenou odkládací podmínku (úmluvu o pfievodu sub conditione) nabytí vlastnického práva, 4 zatímco pozdûji je tato klauzule pojata lépe jako ujednání o urãení doby nabytí vlastnictví (úmluva o pfievodu certo tempore). 5 Sjednáním v hrady vlastnického práva není dohodnuta odkládací podmínka pro nabytí vlastnického práva ( 36), n brï je sjednán ãas, kdy bude pfiedmût do vlastnictví strany pfieveden. Neuplatní se tedy pfii v hradû vlastnického práva ani zákonná ustanovení o právním v znamu zmafiení podmínky ( 36 odst. 3 a 4) napfi. je-li na majetek kupujícího prohlá en na návrh prodávajícího konkurs, nelze proti prodávajícímu namítnout,ïe zaplacení kupní ceny zmafiil neboè v hrada vlastnického práva pfiedstavuje jin institut. 2. V hrada vlastnického práva nebyla fiímskému právu známa, 6 protoïe to spojilo nabytí vlastnického práva pfii pfievodu kupní smlouvou se zaplacením ceny (D 18, 1, 19).Tento institut se objevil aï v novûj í dobû, v reakci na v voj novûj ího civilního zákonodárství, které spojilo nabytí vlastnického práva buì s okamïikem tradice pfiedmûtu na nabyvatele,resp.s modem 7 anebo s okamïikem úãinnosti smlouvy. 8 Zmûna soukromoprávních úprav v tomto smyslu umoïnila prodej na úvûr nebo i na splátky. ZároveÀ se v ak objevila potfieba posílit právní postavení prodávajícího a funkãnû zajistit, Ïe mu bude zaplacena kupní cena. 9 To vedlo k fie ení, kdy se prodávající zabezpeãil sjednáním odkladu pro nabytí vlastnického práva kupujícím. 10 Nelze v ak pfiehlíïet, Ïe ani pro kupujícího není pfiípadné ujednání o v hradû vlastnického práva bez v hod. Získá totiï vûc do své moci je tû pfied zaplacením, aniï si musí obstarat úvûr jinde, kupní cenu mûïe pfiípadnû splácet postupnû ve splátkách, pfii- Autor je vedoucím katedry obchodního práva PF ZâU v Plzni. 1 Nûmecky Eigentumsvorbehalt, francouzsky réserve de propriété, anglicky reservation of ownership, pfiípadnû retention of title. 2 V na em právním prostfiedí, pokud jde o movité vûci, je pfievod vlastnického práva spojen s ãasem pfiedání a pfievzetí (traditio) pfiedmûtu plnûní ( 133 odst. 1), pfiípadnû, jedná-li se o prodej zboïí v reïimu obchodního práva, krom tradice také vznikem práva nakládat se zásilkou, je-li zboïí pfiepravováno ( 443 ObchZ.) Pfievod vlastnického práva k nemovit m vûcem je vázán na vklad do katastru nemovitostí ( 133 odst. 2), v pfiípadû nemovit ch vûcí nezapsan ch do katastru se nabytí vlastnického práva váïe na okamïik úãinnosti smlouvy ( 133 odst. 3).Tyto úpravy jsou obecné a doplàují je nûkteré v jimky. Napfi. v obecném právu obãanském pfiedstavuje pfii samoobsluïném prodeji takovou v jimku okamïik zaplacení kupní ceny ( 614 odst. 3 ObãZ), v obchodním právu jsou u kupní smlouvy speciálnû upraveny dûsledky sjednání koupû na zkou ku ( 471), a pokud se jedná o dal í smluvní typy, pfievod vlastnického práva k podniku se zásadnû váïe na úãinnost smlouvy ( 483 odst.3 ObchZ),pfii koupi najaté vûci je nabytí vlastnického práva k movité vûci vázáno na vznik smlouvy spojen s oznámením o uplatnûní práva na koupi ( 493 odst. 1 ObchZ) apod. 3 Tak jiï Randa, A. Das Eigenthumsrecht. 2. vydání. Leipzig : Breikopf & Härtel, 1893, s. 277 nebo Doubek, B. O podstatû a pfiípustnosti pacta reservati dominii dle práva rakouského. Právník, 1897, s Srov. Puchta, G. F. Cursus der Institutionen. Bd vydání. Leipzig : Breitkopf & Härtel, 1851, s. 679; Arndts, L. Uãební knihy pandekt. Praha : Právnická Jednota, 1886, s. 245 a 249; Dernburg, H. Pandekten. Bd vydání. Berlin : H.W. Müller, 1894, s. 505 a násl. Obdobnû Randa, A. Právo vlastnické dle rakouského práva v pofiádku systematickém. 6. vydání. Praha : âeská akademie císafie Franti ka Josefa pro vûdy, slovesnost a umûní, 1917, s Sedláãek v této souvislosti mluví o pfievedení detence s vedlej í úmluvou suspendované tradice vlastnické.srov.sedláãek, J. Obligaãní právo II. Speciální ustanovení o jednotliv ch typech smluvních. 1. vydání. Brno : Právník,1926,s.71.Dále k téïe otázce napfi.kube, V. in Rouãek, F., Sedláãek, J. a kol. Komentáfi k ãeskoslovenskému zákoníku obãanskému a obãanské právo platné na Slovensku a v Podkarpatské Rusi. IV. díl. 1. vydání. Praha : V. Linhart, 1936, s. 777; kárová, M. in vestka, J., Jehliãka, O., kárová, M. a kol. Obãansk zákoník. Komentáfi. 9. vydání. Praha : C. H. Beck, 2004, s Jhering, R., von. Geist des römischen Recht. Dritter Theil. Erste Abtheilung. 4. vydání. Leipzig : Breikopf & Härtel, 1888, s Typicky 425 ABGB. 8 Typicky ãl. 711 CC. 9 Srov. napfi. Dvofiák, J. in Holub, M. a kol. Obãansk zákoník. Komentáfi. 2. svazek. 2. vydání. Praha : Linde, 2003, s. 928; Hrivnák, J. in Oveãková, O. a kol. Obchodn zákonník. Komentár. Díl vydání. Bratislava : Iura edition, 2005, s JiÏ Zeiller, F., von. Commentar über das allgemeine bürgerliche Gesetzbuch für die gesamten deutschen Erbländer der Oesterreichischen Monarchie. Bd. III/1.Wien u.triest : Geistinger, 1811, s nemûl o pfiípustnosti v hrady vlastnického práva pochybnosti. Ve stfiední Evropû se praxe tohoto druhu zaãala v znamnûji projevovat na poãátku poslední tfietiny 19. stol. a postupnû se tato právní problematika zaãala v znamnûji odráïet i v literatufie.její pfiehled i pokud jde o star í dobu podává Stubenrauch, M., von. Commentar zum österreichischen allgemeinen bürgerlichen Gesetzbuche.Bd.2.8.vydání.Wien :Manz,1903, 286, pozn. 1.

5 str_185_ :25 Stránka 187 AD NOTAM Číslo 6/ ãemï jej prodávající zpravidla nenutí ani k zaji tûní své pohledávky na zaplacení kupní ceny zástavou, ruãením nebo jinak. 3. Obãanské zákoníky kontinentálního typu 11 volí v dané souvislosti dvojí pfiístup. Nûkteré civilní kodexy v hradu vlastnického práva v slovnû neupravují, dovozujíce moïnost ujednat si ji ze zásady smluvní svobody. 12 Vychází se z pojetí, Ïe strany si ve smlouvû mohou práva a povinnosti upravit podle své potfieby v rozsahu,kter není zákonem zakázán,a Ïe si mohou ujednat takové klauzule, které zákon neprohlásil za neplatné.typick mi pfiedstaviteli tohoto smûru jsou francouzsk Code civil,rakousk Allgemeines bürgerliches Gesetzbuch (ABGB) ãi panûlsk Código civil. 13 V jin ch kodexech, jejichï hlavním pfiedstavitelem je nûmeck Bürgerliches Gesetzbuch (BGB), je naopak v hrada vlastnického práva zvlá È upravena. Pfiistoupí-li se k v slovné úpravû vlastnického práva v obãanském zákoníku,je nutné poloïit si otázku,kam tuto úpravu systematicky zafiadit.v zásadû lze pozorovat dva rûzné pfiístupy: buì se úprava v hrady objevuje mezi ustanoveními o kupní smlouvû, anebo jiï mezi obecn mi ustanoveními o nab vání vlastnického práva pfievodem. Reprezentanty prvního smûru jsou nûmeck zákoník a dal í civilní kodexy ovlivnûné jeho pfiíkladem a vzorem.ale ani tu nelze co do detailû pozorovat jednotn pfiístup z hlediska systematiky fie ení. BGB upravil v hradu mezi obecn mi ustanoveními o kupní smlouvû ( 449). Italsk Codice civile ji naopak zafiadil mezi zvlá tní ustanovení o koupi movit ch vûcí (ãl aï 1526). Polsk Kodeks cywilny v hradu upravil (ãl. 589 aï 591) v rámci oddílu nazvaného Zvlá tní zpûsoby prodeje zafiazeného na sam závûr ustanovení o kupní smlouvû. Obdobnû postupuje litevsk Civilinis Kodeksas (ãl.6.431) kter v ak má i zvlá tní úpravu pro splátkové prodeje (ãl ) a také, jak známo, ná obãansk zákoník,kter v hradu zafiadil do oddílu oznaãeného Vedlej í ujednání pfii kupní smlouvû spoleãnû s úpravou pfiedkupního práva ( 602) a práva zpûtné koupû ( 607), jakoï i s pfiipu tûním dal ích blíïe nevymezen ch klauzulí ( 610). Druh smûr sledují typicky obãanské zákoníky v carska a Nizozemí. Zivilgesetzbuch (ZGB) upravil v hradu vlastnického práva v ãl. 714 v souvislosti se zpûsoby nab vání vlastnického práva k movit m vûcem (Fahrniseigentum). Také nizozemsk Burgerlijk Wetboek upravil t Ï institut obdobnû v rámci ustanovení o pfievodech majetku v rámci tfietí knihy o v eobecném majetkovém právu (3:83). Ojedinûle se objevují i odchylky od jednoho i druhého z obou základních pfiístupû. Pfiíkladem mûïe b t loty - sk civillikums, kter sice v hradu vlastnického práva upravuje, av ak pouze pro úãely koupû na splátky (ãl aï 2071). 4. Komunitární právo se úpravy v hrady vlastnického práva dot ká ve smûrnici EP a Rady EU 2000/35/ES z , o postupu proti opoïdûn m platbám v obchodních transakcích, která v ãl. 4 odst. 1 vyïaduje, aby národní právní fiády pfiipustily moïnost prodávajícího podrïet si vlastnické právo ke zboïí aï do úplného zaplacení, je-li doloïka v hrady vlastnického práva mezi kupujícím a prodávajícím v slovnû ujednána pfied dodáním zboïí. 5. e ení,k nûmuï pfiistoupil ná obãansk zákoník co do systematického zafiazení ustanovení o v hradû vlastnického práva, lze odûvodnit faktem, Ïe v praxi je v hrada vlastnického práva nejãastûji spojována s kupní smlouvou. Nelze v ak pominout, Ïe si pfievodce mûïe vyhradit vlastnické právo i pfii jin ch smlouvách.vlastnické právo si lze vyhradit v kaïdé smlouvû zakládající synallagma v podobû povinnosti jedné smluvní strany pfievést na druhou stranu vlastnické právo a vzájemné povinnosti druhé strany poskytnout za to první stranû protiplnûní.to v re- Ïimu obãanského práva pfiichází v úvahu zejména u smlouvy smûnné nebo u smlouvy o dílo, ale také napfi. u smlouvy o sdruïení,v reïimu obchodního práva kromû smûnné smlouvy a smlouvy o dílo, napfi. pfii prodeji podniku. II. Geneze tuzemské úpravy 1. âeské právo ve svém v voji vystfiídalo rûzné pfiístupy.pfied rokem 1951 obecné obãanské právo v hradu vlastnického práva zvlá tû neupravovalo. Pfiípustnost v hrady se dovodila z moïnosti smluvní odchylky od 1083 obecného zákoníku obãanského upravujícího prodej vûci na úvûr a od ãl. 354 v eobecného obchodního zákoníku upravujícího následky prodlení kupujícího se zaplacením kupní ceny pfii obchodní kupní smlouvû. 14 Na v hradu vlastnického práva pamatoval teprve zákon o splátkov ch obchodech z r. 1896, leã v slovnû ji upravil aï zákon o splátkov ch obchodech z r ( 2 a 6); oba pfiedpisy v ak mífiily na zvlá tní situace a sle- 11 NíÏe se tyto zákoníky uvádûjí pln m názvem. Na urãité z nich se v ãlánku odkazuje prûbûïnû, a proto jsou v textu uvedeny i bûïné zkratky názvû nûkter ch kodexû. 12 Tak k rakouskému právu,resp.k obecnému zákoníku obãanskému z r srov. Tilsch, E. Obligaãního práva ãást zvlá tní. 2. vydání. Praha : V ehrd, 1907, s ; Kube, V. op. cit. sub 5, s. 776 nebo Bettelheim, E. in Klang, H. a kol. Kommentar zum Allgemeinen bürgerlichen Gesetzbuch. Bd. II/2. 1. vydání. Wien : Österreichische Staatsdruckerei, 1934, s an.; pokud jde o souãasné pfiístupy, srov. Dittrich, R., Tades, H. a kol. Das allgemeine bürgerliche Gesetzbuch. 34. vydání.wien : Manz, 1994, s a násl. Rakousk nejvy í soud se v hradou vlastnického práva zab val patrnû poprvé v rozhodnutích Glaser-Unger ã z r a 7917 z r. 1880, kdy také rozhodl o její pfiípustnosti. O francouzském a belgickém právu referuje Pelikánová, I. Komentáfi k obchodnímu zákoníku.4.díl.1.vydání.praha :Linde,1997,s.165 a násl. 13 Nûkteré z tûchto právních fiádû vûnují úpravû v hrady zvlá tní pozornost pfii fie ení urãit ch specifick ch situací, a to buì speciálními ustanoveními v obecném kodexu (jak to uãinil ABGB v 297a ohlednû v hrady vlastnictví ke strojûm zabudovan ch do nemovité vûci; obdobnou úpravu má i ZGB v ãl. 805), anebo ve zvlá tních právních pfiedpisech. Pfiíkladem tohoto druhého fie ení mûïe b t právo francouzské, které v slovnû upravilo dûsledky sjednání v hrady vlastnického práva pro pfiípad konkursu. BlíÏe k tomu napfi. Ferid, M., Sonnenberger, H. J. Das französische Zivilrecht. Band vydání. Heidelberg : Verlagsgesellschaft Recht und Wirtschaft mbh, 1986, s. 182 a tam citovaná literatura. 14 Absence (zam lená,ãi nechtûná) úpravy nûjaké právní moïnosti v zákonném textu pfiirozenû vyvolá diskuse o pfiípustnosti postupu, jehoï rámec zákon pominul, a Ïe trvá jist ãas, neï se v klad ustálí. Promítlo se to i do úvah o moïnosti ãi nemoïnosti v hrady vlastnického práva se zfietelem k mlãení obecného zákoníku obãanského.tak napfi. v na í literatufie dovodil Kremliãka, K. Jest pactum reservati dominii pfii smlouvû trhové dle rakouského práva platn m ãili nic? Právník, 1896, s. 569 a násl. neplatnost úmluvy, zatímco Doubek, D. O podstatû a pfiípustnosti pacta reservati dominii dle práva rakouského. Právník, 1897, s. 753 a násl. shledal opak. Pro zdej í prostfiedí je do jisté míry typické, Ïe se polemika odehrála aï poté, co byla naznaãená otázka za ãesk mi hranicemi dávno vyfie ena: chce se poznamenat, Ïe s obdobn mi pfiístupy a situacemi se setkáváme i v dne ní dobû.

6 str_185_ :25 Stránka Číslo 6/2005 AD NOTAM dovaly pfiedev ím ochranu osob kupujících jako spotfiebitelé movité vûci na splátky. My lenka explicitní úpravy této klauzule v obãanském zákoníku vznikla pfii pfiípravû návrhu unifikovaného kodexu pfiedváleãného âeskoslovenska. Navrhlo se upravit v hradu vlastnického práva obecnû, av ak zásadním pfievzetím normativní konstrukce právû ze zákona o splátkov ch obchodech. To vedlo k formulacím kogentní povahy sledujícím pfiedev ím ochranu kupujícího a dûvodová zpráva mluví v té souvislosti o sociální normû ochranné. 2. Poprvé se obecná úprava tohoto druhu objevila v obãanském zákoníku z r v rámci úpravy kupní smlouvy, av ak mimo kategorii vedlej ích smluvních ujednání v kupní smlouvû ( 374), a byla formulována slovy: Má-li vlastnictví k prodané movité vûci pfiejít na kupujícího aï po zaplacení ceny, musí b t tato v hrada ujednána písemnû.neplyne-li ze smlouvy nûco jiného, pfiechází nebezpeãí nahodilé zkázy a nahodilého zhor- ení na kupujícího odevzdáním vûci. Ustanovení se aï na dva kurzívou oznaãené v razy doslova shoduje s platnou právní úpravou. Právû tyto odchylky ukazují na pfiesnûj í legislativnû technické vyjádfiení klasick ch právnick ch formulací odli ujících jednak pojmovû smlouvu, dohodu a ujednání, jednak kladoucích dûraz na to, aby se zákonodárce vyjadfioval slovesy v dokonavém tvaru. DÛvodová zpráva zdûraznila, Ïe se touto úpravou pro pfiípad prodeje vûci na úvûr pfiipou tí, aby si prodávající mohl vyhradit vlastnické právo k pfiedmûtu koupû aï do jeho úplného zaplacení a kryl si tak nebezpeãí úvûrového prodeje. PonûvadÏ v ak v tomto pfiípadû nemûïe vlastník sám o vûc peãovat, stanoví se, Ïe v nedostatku jiné smluvní úpravy pfiechází nebezpeãí nahodilé zkázy a nahodilého zhor ení vûci na kupujícího jiï jejím odevzdáním.aby bylo zabránûno nerozváïnému uzavírání tí- Ïiv ch smluv, jeï lákají proto, Ïe kupní cenu není tfieba ihned zaplatit, vyslovuje osnova pro ujednání o v hradû vlastnického práva prodané vûci poïadavek písemné formy. 3. Platn obãansk zákoník z r aï do pfiijetí novely ã. 509/1991 Sb. v hradu vlastnického práva zvlá È neupravil.s moïností ujednat si ji se v ak (s odkazem na 51) i nadále poãítalo, 15 pfiiãemï z absence v slovné úpravy plynulo, Ïe písemná forma pro tuto klauzuli nebyla pfiedepsána. 16 V slovnou úpravu v hrady vlastnického práva v ak obsahoval zákoník mezinárodního obchodu ( 324), a to v podstatû stejn m zpûsobem, jak dnes normuje v 445 ObchZ. 4. Souãasn 601 ObãZ tedy recipuje nûkdej í 374 nûkdej ího zákona ã. 141/1950 Sb., aniï to dûvodová zpráva k novele ã. 509/1991 Sb., která v slovné ustanovení o v hradû do obãanského zákoníku vrátila, nûjak blíï vysvûtluje. Pro obchodní právo, jak fieãeno, existuje zvlá tní úprava v hrady v 445 ObchZ, pfievzatá s drobn mi stylistick mi zmûnami z nûkdej ího zákoník mezinárodního obchodu. Duplicita zákonné úpravy v hrady vlastnického práva je v kontextu tradiãních kontinentálnû evropsk ch právních fiádû znaãnû neobvyklá a reprezentuje jeden z mnoha pozûstatkû nûkdej í socialistické koncepce samostatn ch kodexû. III. Strany 1. Ze systematického zafiazení 601 lze dovodit, Ïe stranami úmluvy o v hradû vlastnického práva jsou prodávající a kupující. Bylo fieãeno, Ïe klauzuli o v hradû lze ujednat i ve spojení s jin mi smlouvami, jimiï jedna ze stran úplatnû pfievádí vlastnické právo k vûci na stranu druhou, coï roz ifiuje okruh moïn ch smluvníkû i na dal í osoby, napfi. zhotovitele a objednatele apod. 2. V kaïdém pfiípadû v ak musí b t v hrada vlastnického práva sjednána ve prospûch vlastníka vûci. ObtíÏ nevnikne, je-li vlastník tou stranou, která na druhou stranu vlastnické právo pfievádí a zároveà si vlastnické právo aï do úplného zaplacení ceny vyhrazuje. 3. Mohou v ak nastat situace,kdy smlouvu o úplatném pfievodu vlastnického práva uzavfie jako zcizitel osoba, která vlastníkem vûci není.pfiípady tohoto druhu lze v zásadû rozdûlit do dvou skupin. 4. Za prvé pûjde o situace, kdy nevlastník uzavírá smlouvu o pfievodu vlastnického práva k vûci, aniï je k tomu oprávnûn. Pak pûjde pravidelnû o situaci, kdy druhá strana vlastnické právo k vûci nezíská, takïe ani z pfiípadnû ujednaná v hrada vlastnického práva nevyvolá zam lené úãinky. 17 V jimku z toho reprezentují dva pfiípady. Pfiednû lze poukázat na ujednání pfievodu s v hradou oprávnûn m drïitelem ( 130). Tehdy vlastníku nic nebrání, aby oprávnûní opfiená o své vlastnické právo, zejména subjektivní právo domáhat se vydání vûci vûãi tomu, kdo ji neoprávnûnû zadrïuje ( 126), uplatnil vûãi komukoli, tedy i vûãi osobû, které oprávnûn drïitel vûc pfiedal.uplyne-li v ak poté,co oprávnûn drïitel smlouvu s v hradou s dal í osobou uzavfiel a co v hrada vlastnického práva je tû trvá, vydrïecí doba ( 134), stává se oprávnûn drïitel vlastníkem vûci.nelze tudíï vûãi nûmu poté namítat, Ïe v hradu ujednal za situace, kdy vlastníkem je tû nebyl, ale je naopak namístû dovodit ze zásady, Ïe oprávnûn drïitel má stejná práva jako vlastník ( 130 odst. 2), platnost pfievodní smlouvy i platnost ujednání v hrady se v emi právními dûsledky, které z toho plynou. Druh pfiípad se t ká zcizení vûci s v hradou vlastnického práva, k nûmuï pfiistoupil neprav dûdic.vzhledem k tomu, Ïe je osoba, která smlouvu s neprav m dûdicem uzavfiela v dobré vífie, chránûna stejnû, jako by vlastnické právo nabyla od oprávnûného dûdice ( 486), nemûïe prav (oprávnûn ) dûdic vûãi ní namítat,ïe ujednání o v hradû vûãi nûmu nemá právní úãinky. Nastane- 15 Knapp, V. in Knapp, V., Luby,. a kol. âeskoslovenské obãanské právo. Svazek I. 2. vydání. Praha : Orbis, 1974, s. 299; Kabát, J. in âe ka, Z. a kol. Obãansk zákoník. Komentáfi. Díl I. 1. vydání. Praha : Panorama, 1987, s Kratochvíl, Z. a kol. Nové obãanské právo. 1. vydání. Praha : Orbis, 1965, s Místy se dovozuje neplatnost smlouvy, kterou zcizitel pfievádí na nabyvatele vlastnické právo k vûci, kterou má ve vlastnictví nûkdo jin (poukazem na nemoïnost plnûní).tento názor nelze pokládat za správn (shodnû vestka, J. in vestka, J., Jehliãka, O., kárová, M. op. cit. sub 5, s. 221). Dostateãnû totiï neodli uje mezi právem obligaãním a právem vûcn m.zaváïe-li se zcizitel za této situace pfievést vlastnické právo kurãité vûci na nabyvatele,aã vûc nemá,je na nûm,aby si ji opatfiil a nabyvateli fiádnû plnil.neuãiní-li to,poru í smlouvu a nabyvatel proti nûmu mûïe sankãnû nastoupit.plní-li nabyvateli cizí vûc,aniï je k tomu oprávnûn, pak vlastnické právo na nabyvatele není pfievedeno a zcizitel plní s právní vadou ( 499 in fine, 503), tudíï rovnûï poru uje smlouvu a i tu proti nûmu nabyvatel mûïe sankãnû nastoupit.

7 str_185_ :25 Stránka 189 AD NOTAM Číslo 6/ li tato situace a trvá-li dosud v hrada vlastnického práva ve prospûch nepravého dûdice jako zcizitele, plyne ze zásady, Ïe neprav dûdic vydá oprávnûnému dûdici majetek, kter z dûdictví má ( 485 odst. 1), povinnost nepravého dûdice vydat oprávnûnému dûdici nejen vûci, které z pozûstalosti obdrïel, ale i majetková práva, která má z dûdictví. Z toho lze dovodit povinnost nepravého dûdice pfievést na oprávnûného dûdice mj. i majetková práva, která mu z dfiíve uzavfiené pfievodní smlouvy spojené s v hradou vlastnického práva dosud svûdãí.uplyne- -li v ak promlãecí doba podle 105, nemûïe jiï prav (oprávnûn ) dûdic do práv a povinností zaloïen ch smlouvou nepravého dûdice a tfietí osoby úãinnû zasáhnout. Poté tedy, trvají-li za této situace je tû práva z v hrady vlastnického práva, svûdãí jiï nepravému dûdici. 5. Za druhé pûjde o situace, kdy zcizitel, aã není vlastníkem, pfievádí vlastnické právo na tfietí osobu sv m jménem, protoïe je k tomu oprávnûn.v rámci toho lze rozli it opût dvû skupiny pfiípadû. Pfiedev ím pûjde o situace,kdy takové právo zaloïí zciziteli smlouva s vlastníkem. Ze soustavy smluvních typû upraven ch obãansk m zákoníkem lze poukázat pfiedev ím na smlouvu o obstarání prodeje ( 737) jako na typick pfiípad. Dá-li obstaratel objednatelovu vûc do prodeje, má povinnost uãinit opatfiení k prodeji potfiebná. Ujedná-li s kupujícím v hradu vlastnického práva, hledí se na ni jako na úmluvu ve prospûch tfietího ( 50). Obstaratel vystupuje jako nepfiím zástupce vlastníka, a tudíï je tfieba i na v hradu vlastnického práva hledût jako na ujednání ve vlastníkûv prospûch s tím, Ïe souhlas vlastníka byl udûlen a to popfiípadû i mlãky jiï uzavfiením smlouvy o obstarání prodeje. Dal í skupinu pfiípadû reprezentují situace, kdy nevlastník zcizuje s v hradou vlastnického práva cizí vûc, protoïe jej k tomu opravàuje zákon. Jde o svépomocné prodeje, které zákoník upravil pfii opravû a úpravû vûci ( 656 odst. 2) a prodeji nevyzvednuté ãi neodebrané zásilky dopravcem ( 773 odst. 1). Za konkrétních okolností mûïe tato situace nastat rovnûï pfii zhotovení vûci na zakázku ( 650 odst.2).také tehdy prodává tfietí osoba vlastníkovu vûc jinému sv m jménem na vlastníkûv úãet. Proto je namístû i pro tyto pfiípady dovodit obdobn závûr jako shora, ov em s tím, Ïe zákonná úprava nahrazuje náleïitost souhlasu vlastníka, kter by jinak byl podle 50 ObãZ nutn. IV. Ujednání výhrady 1. Obãansk zákoník vychází z dogmat o titulu a modu pfievodu vlastnického práva a stanoví pro pfiípad pfievodu vlastnického práva k movit m vûcem, Ïe nabyvatel nenab vá vlastnické právo k movité vûci jiï úãinností smlouvy, n brï aï tradicí. Obdobnû zákoník obchodní ( 443). Úprava mobiliárních pfievodû je v obou pfiípadech dispozitivní. Ust. 133 odst. 1 ObãZ v slovnû stanoví, Ïe se od jeho právního pravidla nemohou odch lit jen zvlá tní právní pfiedpisy, n brï i ujednání smluvních stran. V hrada vlastnického práva reprezentuje jednu z moïností odch lit se z vûle smluvních stran od 133 odst Nadpis 601 oznaãuje institut jako v hradu vlastnictví. Jedná se o dûsledek faktu, Ïe obãansk zákoník v znamovû nerozli uje pojmy vlastnické právo a vlastnictví, pouïívaje je promiscue. Správnû se v ak jedná o v hradu vlastnického práva (tak i 445 ObchZ), protoïe v hradou si prodávající vymiàuje vlastnické právo k prodané vûci, dokud kupní cena nebude zaplacena: smlouvou se na kupujícího totiï pfievádí vlastnické právo. 3. V hrada vlastnického práva se váïe na zaplacení kupní ceny, tedy na její úplné zaplacení (vãetnû pfiípadn ch úrokû a dal ího pfiíslu enství). Konstrukce 601 pfiirozenû nevyluãuje moïnost stran ujednat si pro nabytí vlastnického práva kupujícím i jin okamïik, neboè právo stran postupovat naznaãen m zpûsobem plyne ze zákonné dispozice 133 odst.1 (v souvislosti s 51 nebo 36).Tyto pfiípady se bûïnû oznaãují jako roz ífiená v hrada vlastnického práva. Z hlediska 601 v ak nepûjde o v hradu vlastnického práva, n brï o jinou smluvní klauzuli, která v ak bude posuzována analogicky ( 853) podle 601. RovnûÏ tak není vylouãeno vázat nabytí vlastnického práva kupujícím na splnûní podmínky, pak ale pûjde o odchylnou smluvní klauzuli,která ustanovení 601 nepodléhá. Odchylnû tuto otázku fie í obchodní zákoník v 445. Volnûj í dikci 445 ObchZ strany vyhoví, i spojí-li nabytí vlastnického práva kupujícím s jinou skuteãností, neï je platba kupní ceny. 18 Leã i pfii postupu v obchodnûprávním reïimu pûjde o v hradu vlastnického práva, bude-li takto urãena doba nabytí vlastnického práva, nikoli ujednána podmínka ve smyslu 36 ObãZ. 4. V hradu vlastnického práva lze sjednat pfii úplatném pfievodu movité vûci. Jedná se o typické vedlej í ujednání pfii kupní nebo jiné hlavní smlouvû. Proto platnost hlavní smlouvy podmiàuje i platnost v hrady, aè jiï byla v hrada sjednána pfii uzavfiení hlavní smlouvû pfiímo v ní nebo vedle ní, ãi byla-li pfiípadnû dohodnuta dodateãnû. Pro v hradu pfiedepisuje zákon písemnou formu.vûle stran v ak nemusí b t projevena na téïe listinû ( 40 odst. 3). NáleÏitost formy podmiàuje platnost klauzule o v hradû vlastnického práva ( 40 odst.1),a to i v tûch pfiípadech, kdy pro hlavní smlouvu není písemná forma vyïadována. Z toho plyne, Ïe prohlásí-li jen prodávající, byè v písemné formû napfi.doloïkou na objednávce,v potvrzení o uzavfiení smlouvy nebo na faktufie Ïe si k prodané vûci vyhrazuje vlastnické právo aï do úplného zaplacení, nepûjde o platné ujednání, byè druhá strana dá najevo souhlas formou ústní, ãi konkludentní. Neplatnost ujednání o v hradû vlastnického práva pro nedostatek formy nebo z jiného dûvodu mûïe mít vliv na platnost, resp. neplatnost celé kupní smlouvy, vyplyne-li z povahy smlouvy, z jejího obsahu nebo z okolností, za nichï byla uzavfiena, Ïe v hradu vlastnického práva nelze od ostatního obsahu smlouvy oddûlit ( 41).Není-li v hrada ujednána v písemné formû, ale strany se pfiesto podle ní zachovají, nelze jiï po zaplacení kupní ceny namítat její neplatnost, coï plyne z pravidla formulovaného v 455 odst. 1. Není vylouãeno ujednat v písemné formû jen v hradu vlastnického práva a hlavní smlouvu uzavfiít napfi. jen ústnû. Pak ale dohoda o v hradû vlastnického práva musí vzhledem k poïadavku urãitosti a srozumitelnosti práv- 18 Srov. napfi. Bejãek, J. Obchodní závazky. 2. vydání. Brno : Masarykova univerzita, 1994, s Bejãek, J. in Faldyna, F. a kol. Obchodní zákoník. Komentáfi. Díl II. 1. vydání. Praha : Codex Bohemia, 2000, s. 330.

8 str_185_ :25 Stránka Číslo 6/2005 AD NOTAM ního úkonu obsahovat ujednání charakterizující dostateãn m zpûsobem jak hlavní smlouvu, tak i vûc, k níï se v hrada vlastnického práva vztahuje, a v i i dobu splatnosti kupní ceny.v tûchto pfiípadech je v ak nutné odli- it normativní obsah hlavní smlouvy a normativní obsah vedlej í klauzule a vzít v úvahu, jaká oprávnûní a povinnosti vznikají stranám z dohody o v hradû vlastnického práva a jaká z hlavní smlouvy. Úãelem pfiedpisu písemné formy byla pûvodnû ochranáfiská funkce vûãi spotfiebitelûm a vûbec v zájmu hospodáfisky slab ích tfiíd lidu. 19 Proto také nûkdej í zákony o splátkov ch obchodech z r a 1935, ba i pûvodní pracovní návrh ãeskoslovenského obãanského zákoníku z 20. let minulého století, nesledovaly obecné nafiízení písemné formy pro ujednání v hrady vlastnického práva ve v ech pfiípadech, ale jen tam, kde poïadavek pfiísnûj í formy odûvodàovala jeho sociální funkce.v tomto svûtle se jeví jako logick obecn pfiedpis písemné formy pro v hradu vlastnického práva zákonodárstvím totalitního státu v 50. letech, odûvodnûn sociálními a hospodáfisk mi pomûry tehdej í doby.klade se ale otázka,je-li t Ï pfiístup plnû odûvodnûn i ve zmûnûn ch spoleãensk ch a hospodáfisk ch podmínkách, a to zvlá È pokud jde o zákonnou úpravu právního styku mezi podnikateli, jak to dnes ãiní v 445 obchodní zákoník. Lze v ak namítnout, Ïe de lege lata je obecn pfiíkaz písemné formy tohoto ujednání odûvodnûn tím,ïe sleduje ochranu tfietích osob a zaji tûní jistoty v právním styku vûbec, neboè setrvávání obãanského zákoníku na zásadû nemo plus iuris ad alium transferre potest quam ipse habet vyïaduje zajistit alespoà ãásteãnou zfiejmost v hrady navenek, neboè jinak by narûstalo riziko oslabení právní pozice vûfiitelû jak kupujícího, tak prodávajícího Vlastnické právo k vûci si prodávající mûïe vyhradit, dokud je má, nejpozdûji tudíï pfii jejím pfiedávání. Nabude-li tedy kupující vlastnické právo jiï pfiedáním a pfievzetím vûci, vyluãuje to dodateãnou úmluvu stran o v hradû vlastnického práva pro prodávajícího (ledaïe by prodávající vlastnické právo opûtovnû nabyl). Z toho v ak není moïné dovodit, Ïe k ujednání o v hradû vlastnického práva nelze vûbec pfiistoupit,má-li nabyvatel vûc jiï ve své moci. ZáleÏí na právním dûvodu, z nûhoï takov stav vze el: má-li napfi. kupující u sebe vûc proto, Ïe je schovatelem, vypûjãitelem ãi nájemcem, pak následné uzavfiení smlouvy o pfievodu vlastnictví za úplatu spojené s v hradou vlastnického práva není vylouãeno, neboè takov m ujednáním se zmûní pouze právní dûvod detence u toho, kdo má vûc u sebe. Stejnû tak si nelze vyhradit vlastnické právo k vûci, která sice nebyla je tû kupujícímu pfiedána,ale pfied úãinností klauzule o v hradû vlastnického práva podlehla zkáze, byla zpracována ve vûc jinou, ãi byla prodána jinému tfietí osobou, napfi. detentorem pfii opravû a úpravû vûci (656 odst.2),pfii obstarání prodeje vûci ( 737),dále pfii prodeji nevyzvednuté ãi neodebrané zásilky dopravcem ( 773 odst.1),pfiípadnû v urãit ch situacích pfii zhotovení vûci na zakázku ( 650 odst. 2 ObãZ), anebo v reïimu obchodnûprávní úpravy pfii nabytí vûci od nevlastníka podle 446 ObchZ, ãi pfii prodeji vûci komisionáfiem ( 563 odst. 1 ObchZ) apod. Ujednání o v hradû vlastnického práva je v ak vylouãeno v pfiípadech, kde tomu brání povaha vûci.v té souvislosti lze poukázat na jiï zmínûnou úpravu samoobsluïného prodeje ( 614 odst. 3 ObãZ). Na v hradû vlastnického práva se nelze dohodnout ani tam, kde moïnosti sjednat tuto klauzuli brání kogentní ustanovení zákona. Jedná-li se o pfievody movit ch vûcí, lze poukázat na úpravu nabytí vlastnického práva pfii koupi najaté vûci ( 493 odst. 1 ObchZ), která ov em vyluãuje aplikaci 445 ObchZ, nikoli analogické ustanovení obãanského zákoníku. Pro obecné obãanské právo vyvstává obdobná otázka v souvislosti s nemovit mi vûcmi, o nichï je zmínka dále. 6. Nelze se v ak ztotoïnit se stanoviskem, Ïe v hradu lze platnû ujednat jen pfii kupní smlouvû, jejímï pfiedmûtem je vûc, která v dobû uzavírání kupní smlouvy jiï existuje, nikoli vûc, která má vzniknout teprve po uzavfiení kupní smlouvy. 21 Prodává-li se vûc, která v dobû uzavfiení kupní smlouvy je tû neexistuje (emptio rei speratae), nepopírá to platnost pfiípadné v hrady vlastnického práva, protoïe rozhodující v znam má fakt vlastnického práva prodávajícího k vûci v okamïiku, kdy vûc kupujícímu pfiedává, nikoli v okamïiku, kdy s kupujícím uzavírá smlouvu. Stejn závûr je tfieba vztáhnout k situaci, kdy se prodávající ve smlouvû zaváïe prodat kupujícímu vûc, která sice jiï existuje, ale prodávající ji zatím ve vlastnictví je tû nemá a teprve si ji zam lí opatfiit. V. Způsobilý objekt (předmět) 1. Klíãov v znam pro platnost v hrady má zpûsobilost objektu (pfiedmûtu), k nûmuï se v hrada vlastnického práva váïe. Jak obãansk zákoník v 601, tak i obchodní zákoník jak plyne z vazby 409 odst.1 na 445 spojují tuto klauzuli s prodejem movité vûci. Nerozhoduje, zda je v hrada sjednána ve vztahu k vûcem urãen m jednotlivû nebo podle druhu, 22 ãi k vûcem spotfiebiteln m nebo nespotfiebiteln m, zastupiteln m nebo nezastupiteln m, anebo k vûcem urãen ch k dal- ímu zpracování nebo ke spojení s jin mi vûcmi (jako jsou suroviny, polotovary, souãástky apod.), anebo k dal- ímu prodeji vûci jako zboïí atd. Plní-li se podle smlouvy suroviny nebo jiné vûci urãené k dal ímu zpracování, lze si platnû vlastnické právo vyhradit k tomu, co prodávající kupujícímu plní, nikoli v ak jiï k v robkûm z nich zhotoven m, 23 neboè ty nejsou pfiedmûtem prodeje,v dobû ujednání klauzule o v hradû vlastnického práva je tû neexistují a prodávající k nim ani pfii pfiedávání pfiedmûtu plnûní vlastnické právo nemá. Klauzuli zaji Èující prodávajícímu v hradu vlastnického práva nejen k tomu, co dodal, ale i k tomu, co z pfiedmûtu plnûní bude vyrobeno, tudíï stíhá neplatnost. 2. Co platí o jednotliv ch movit ch vûcech,platí i o vûcech hromadn ch. Zvlá tní situace nastává u úplatn ch pfievodû podniku a takov ch ãástí podniku, které reprezentují samostat- 19 Obligaãní právo a náhrada kody.referent:dr.egon Weiss.âást druhá: DÛvodová zpráva. Praha : Ministerstvo spravedlnosti, 1924, s Svoboda, L. V hrada vlastnictví podle obãanského zákoníku.právník, 2001, s Mruzek, K. V hrada vlastnictví pfii kupní smlouvû podle obãanského zákoníku. Právní praxe, 1995, s Ugenericky urãen ch vûcí má pro platnost a trvání v hrady v znam jejich dostateãné odli ení od jin ch vûcí téhoï druhu, napfi. oddûlen m uloïením ãi uskladnûním, zvlá tním oznaãením apod. 23 Napfi. Krãmáfi, J. Právo obãanské. III. Právo obligaãní. 1. vydání. Praha :V ehrd, 1929, s. 207 a ãetní dal í.

9 str_185_ :25 Stránka 191 AD NOTAM Číslo 6/ nou organizaãní sloïku. Ust. 5 odst. 2 ObchZ oznaãuje podnik jako hromadnou vûc. Pfievody podniku a jeho ãásti upravují 476 a 478 ObchZ, pfiiãemï 483 odst. 3 ObchZ kogentnû pfiikazuje pouïít i na pfiípad prodeje podniku 444 aï 446 ObchZ, tedy i ustanovení 445 ObchZ o v hradû vlastnického práva. SloÏité otázky vznikají v této souvislosti vzhledem k tomu, Ïe podnik mohou spoluvytváfiet i nemovité vûci. ProtoÏe se jedná o problematiku obchodního práva a obchodního zákoníku, vymykající se ze základního tématu tohoto ãlánku, na niï navíc existují rûzné názory, 24 není namístû ji zde fie it. 3. Zákon o cenn ch papírech stanovil ( 1 odst. 2), Ïe se na cenné papíry vztahují ustanovení o vûcech movit ch,nestanoví-li zákon jinak.tato normativní konstrukce sice otevírá otázku,co tedy cenné papíry z hlediska 118 ObãZ jsou, její fie ení v ak lze pro tento úãel ponechat stranou.ust. 13 odst.1 CenP totiï stanoví,ïe se smlouva o úplatném pfievodu cenn ch papírû fiídí subsidiárnû úpravou kupní smlouvy v obchodním zákoníku. TudíÏ z toho plyne, Ïe se na pfiípady koupû a smûny cenn ch papírû neaplikuje ustanovení 601 ObãZ, n brï úprava v hrady vlastnického práva obsaïená v 445 ObchZ. 4. Zákon spojuje ujednání o v hradû vlastnického práva jen s prodejem movité vûci.na otázku,zda lze ujednat stejnou klauzuli ve vazbû na úplatn pfievod vlastnického práva k nemovité vûci (napfi.s odkazem na 51), lze odpovûdût jen zápornû. 25 Neplatí to jen ve vztahu k nemovit m vûcem zapsan m do katastru nemovitostí, k nimï se vlastnické právo nab vá vkladem do této evidence ( 133 odst. 2), takïe je jiï z povahy vûci zfiejmé, Ïe jin okamïik vzniku vlastnického práva pro nab vající stranu v tûchto pfiípadech nelze sjednat.t Ï závûr platí i pro pfievody vlastnického práva k tûm nemovit m vûcem, které nejsou v katastru nemovitostí evidovány ( 133 odst. 3). 26 ZpÛsob nab vání vlastnického práva k jak mkoli nemovit m vûcem je zákonem upraven odli nû od zpûsobu nab vání téhoï práva k movit m vûcem: zákon jej stanoví zjevnû kogentnû s vylouãením moïnosti smluvní modifikace. 27 Tyto závûry pfiirozenû nevyluãují ujednání podmiàující vznik práva navrhnout vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí aï poté, co kupní cena bude zaplacena, ãi ujednání, které kupujícímu umoïní uïívat nemovitou vûc je tû pfiedtím,neï se stane jejím vlastníkem, apod.v takov ch pfiípadech ale nepûjde o v hradu vlastnického práva, n brï o jiné smluvní klauzule, které nebudou posuzovány podle Objekty bez hmotné podstaty nejsou podle pfieva- Ïujících názorû zpûsobil m pfiedmûtem vlastnického práva. 28 Vzhledem k tomu si nelze vlastnické právo pfii úplatném pfievodu majetkov ch práv (typicky pohledávek) nebo jin ch majetkov ch hodnot ani vyhradit. Ani tento závûr nezpochybàuje právo smluvních stran dohodnout se pfii úplatn ch pfievodech pohledávek ãi jin ch majetkov ch hodnot na klauzulích,které budou sledovat obdobnou funkci,jakou má pfii prodeji movité vûci v hrada podle 601. VI. Oprávnění a povinnosti stran 1. V hrada vlastnického práva má za následek, Ïe prodávající zûstává vlastníkem vûci i poté, co vûc kupujícímu pfiedal a co ji kupující pfievzal.kupující má sice vûc u sebe, není v ak oprávnûn nakládat s ní jako s vlastní, a ani nemûïe vzhledem k obsahu závazku a k tomu,co sprodávajícím ujednal mít dûvodnû za to, Ïe mu vûc vlastnicky patfií. Úmysl kupujícího se tudíï mûïe nést jen k tomu,aby mûl vûc u sebe a nabyl k ní vlastnické právo v budoucnu. Vzhledem k tomu kupující vûc ani nedrïí ve smyslu 129,nemá k vûci právo drïby,ale je pouh m detentorem vûci cizí, obdobnû jako jím je napfi. vypûjãitel. Právo vûc drïet náleïí stále vlastníkovi a detentor je vykonává jako vlastníkûv zástupce.to má v znam napfi. pro posouzení z hlediska pfiípadného nabytí vlastnického práva vydrïením ( 134), neboè vlastnické právo drïí stále prodávající. 2. Subjektivní práva, jeï kupující po pfievzetí vûci má, plynou z povahy klauzule o v hradû vlastnického práva. Kupující je pfiedev ím oprávnûn Ïádat, aby mu byla prodávaná vûc pfiedána. Dále má právo mít vûc jako detentor u sebe a, není-li jinak ujednáno, uïívat vûc v souladu s úãelem, k nûmuï obvykle slouïí, a brát z vûci plody a uïitky, a to bezúplatnû, neboè se má za to, Ïe úplata za uïívání i poïívání vûci je zahrnuta v kupní cenû. RovnûÏ je oprávnûn jednostrannû uhrazením kupní ceny dovr it pfievedení vlastnického práva na sebe samého. Tato dílãí oprávnûní se v souhrnu oznaãují jako ãekatelské právo kupujícího. 29 âekatelské právo není jen relativním právem (obligaãním), jak by bylo moïné usuzovat ze skuteãnosti, Ïe vzniká z úmluvy o v hradû vlastnického práva upravené v osmé ãásti zákoníku. Má také povahu práva absolutního, a lze dovodit, Ïe práva vûcného (vûcného práva k vûci cizí),coï lze opfiít o 126 odst.2,podle nûhoï je ten,kdo má právo mít vûc u sebe, byè není vlastník, oprávnûn domáhat se ochrany proti kaïdému, kdo do jeho práva neoprávnûnû zasahuje. 3. Není-li smluveno nic jiného, má kupující po dobu, co v hrada vlastnického práva ve prospûch prodávajícího trvá, povinnost chránit vûc pfied po kozením, zniãením ãi ztrátou, a dojde-li k nim, závadu na vlastní náklad odãinit. Kupující nese riziko nahodilého po kození ãi zkázy vûci podle dispozice druhé vûty 601, která se 24 Pelikánová, I. Komentáfi k obchodnímu zákoníku. 4. díl. 1. vydání. Praha : Linde, 1997, s. 168 uvádí, Ïe v rámci prodeje podniku mûïe b t pfievádûno také vlastnické právo k nemovitostem, coï by znamenalo pfiípustnost v hrady i pro nemovité vûci ; Fúsek, F., Kolafiíková, M. in Oveãková, O. a kol. op. cit. sub 9, s. 305 naproti tomu dovozují, Ïe ve smlouvû o prodaji podniku lze nabytí vlastnického práva kupujícím k movit m vûcem vázat napfi. aï na zaplacení kupní ceny. 25 Srov.k tomu kárová, M. in vestka, J., Jehliãka, O., kárová, M. a kol. op. cit. sub 5, s. 894; Kopáã, L., Dvofiák, J. in Knappová, M., vestka, J. Obãanské právo hmotné. Svazek II. 3. vydání. Praha :ASPI, 2002, s. 177; Fiala, J. in Fiala, J. a kol. Obãanské právo hmotné. 3. vydání. Brno : Masarykova univerzita a Doplnûk, 2002, s. 262; Dvofiák, J. in Holub, M. akol. op. cit. sub 9, s. 929; Svoboda, L. op. cit. sub 20, s. 1024; Lazár, J. in Lazár, J. a kol. Základy obãianskeho hmotného práva.svazek 2.2.vydání. Bratislava : Iura Edition, 2004, s Nedostateãn je tudíï argument, Ïe vlastnické právo k nemovité vûci pfiechází na nabyvatele vkladem do katastru, jak ãiní kárová, M. in vestka, J., Jehliãka, O., kárová, M. a kol. op. cit. sub 5, s Lazár, J. in Lazár, J. a kol. op. cit. sub 24, s Panující civilistická nauka setrvale a jednoznaãnû trvá na stanovisku, Ïe vlastnictvím se v obãanském zákoníku nepochybnû míní vlastnictví k vûci hmotné, coï lze odûvodnit dikcí 126, 127 a 128 ObãZ i systematick m v kladem. BlíÏe k tomu napfi.knapp, V., Knappová, M., vestka, J. in Knappová, M., vestka, J. a kol. Obãanské právo hmotné. Svazek vydání. Praha :ASPI, 2002, s. 265; Spáãil, J. in vestka, J., Jehliãka, O., kárová, M. a kol. op. cit. sub 5, s. 423; Lazár, J. in Lazár, J. akol. op. cit. sub 24, s Chloupek, E. V hrada vlastnictví. Právník, 1929, s. 421 a 422; Schweder, E. V hrada vlastnictví pfii smlouvû trhové. Právník, 1937, s. 92; Svoboda, L. op. cit. sub 20, s

10 str_185_ :25 Stránka Číslo 6/2005 AD NOTAM tak odchyluje od základního pravidla 590. Nahodilá zkáza vûci, stejnû jako její po kození, nemají ov em v tomto pfiípadû vliv na povinnost kupujícího zaplatit kupní cenu. VyÏaduje-li vûc opravu z pfiíãin na stranû kupujícího, je kupující povinen k opravû na vlastní náklady. Opraví- -li vûc pro kupujícího na základû smlouvy s ním uzavfiené osoba tfietí (zhotovitel), nemûïe se domáhat pfii objednatelovû neochotû ãi neschopnosti platit cenu opravy zaplacení po vlastníku vûci, a to ani s pfiípadn m poukazem na vlastníkovo bezdûvodné obohacení, neboè skutkové podstaty 451 a 454 v tomto pfiípadû nejsou naplnûny. Právo kupujícího nakládat s vûcí omezuje fakt, Ïe jde stále o vûc cizí.není tudíï oprávnûn vûc dále zcizit a to ani sleduje-li zcizením opatfiení si penûz za úãelem zaplacení kupní ceny je povinen mít vûc u sebe, nepfienechat ji k uïívání jinému a zachovat ji s respektem k trvajícímu vlastnickému právu prodávajícího. Pfiípadné zpracování ãi spotfiebování vûci tudíï v zásadû pfiedstavuje poru ení povinností kupujícího. Leã pro urãité pfiípady bude namístû dovodit, dojde-li k ujednání v hrady vlastnického práva bez dal ích podrobností, Ïe vûle prodávajícího, byè není v klauzuli v slovnû projevena, av ak není ani v rozporu s jazykov m vyjádfiením v ujednání ( 35 odst. 2), kryje jeho srozumûní, Ïe vûc bude kupujícím pfied úpln m zaplacením pfiípadnû dále zpracována nebo zcizena, musel-li b t úãel koupû prodávajícímu znám ze smlouvy nebo z okolností, za nichï byla uzavfiena. 30 Typické pfiípady tohoto druhu pfiicházejí v úvahu pfii vzájemném obchodním styku podnikatelû, kter podléhá úpravû obchodního zákoníku; není v ak vylouãeno,ïe obdobná situace mûïe nastat i pfii uzavfiení smlouvy v reïimu obecného práva obãanského. Zpracuje-li kupující vûc, spotfiebuje-li ji ãi zcizí-li vûc dále,aniï je k tomu podle smlouvy s prodávajícím oprávnûn, nehrozí mu jen soukromoprávní sankce, ale dopou tí se jsou-li pro to dány podmínky skutkové podstaty 248 TrZ trestného ãinu zpronevûry. 4. Z v hrady vlastnického práva plyne pro prodávajícího oprávnûní bránit se proti poru ení úmluvy kupujícím a pfii prodlení kupujícího pfiípadnû od smlouvy odstoupit ( 517 odst.1),pfiípadnû odstoupit od ní z dal ích ujednan ch dûvodû ( 48 odst. 1). Právo prodávajícího poïadovat zaplacení kupní ceny v ak není opfieno o v hradu vlastnického práva, n brï o hlavní smlouvu, takïe ani pfiípadná neplatnost v hrady pohledávku prodávajícího na zaplacení kupní ceny neohrozí. S tímto subjektivním právem mûïe prodávající nakládat v mezích právního fiádu podle libosti, zejména je mûïe cedovat jinému ( 524). Samotnou cessí se v ak pfievádí na tfietí osobu (postupníka) jen oprávnûní domáhat se zaplacení kupní ceny (pohledávku),nikoli vlastnické právo k prodávané vûci. To jistû nevyluãuje moïnost zvlá tního ujednání postupitele a postupníka iopfievodu vlastnického práva k vûci, k níï se v hrada váïe, pfievod ov em musí b t vázán na podmínku, Ïe kupující kupní cenu nezaplatí a vûc se vrátí do volné dispozice prodávajícího a postupitele. Hlavní povinnosti kupujícího pfiedstavují povinnost pfiedat vûc kupujícímu a povinnost strpût, aby kupující s jeho vûcí nakládal zákonn m nebo smluven m zpûsobem, jakoï i strpût aby kupující zavr il pfievod vlastnického práva na sebe zaplacením kupní ceny. 5. Pfii v hradû vlastnického práva je zapotfiebí odli it právní postavení prodávajícího z hlediska práva obligaãního (jako strany kupní smlouvy) a práva vûcného (jako vlastníka). Prodávající je stále vlastníkem prodané vûci a náleïí mu oprávnûní upravená v 123 a 126 odst. 1, která mûïe uplatnit vûãi kaïdému vûãi kupujícímu ov em jen v té mífie, která není v rozporu s omezeními, jeï na sebe smlouvou pfievzal. Prodávající je tedy, jak plyne z v kladu shora, omezen (není-li jiné úmluvy) ve volném nakládání s vûcí v tom smyslu, Ïe ji nemûïe uïívat a poïívat. NemÛÏe vûc ani zcizit tfietí osobû jinak neï za souãasného ujednání podmínky respektující jeho vázanost v hradou vlastnického práva. Oprávnûní vûc drïet ve smyslu 123, jak jiï fieãeno,je prodávajícímu zachováno,neboè v hradou vlastnického práva je na kupujícího pfievedena detence vûci, nikoli drïba,kterou kupující vykonává jako zástupce prodávajícího. Prodávající se s odkazem na 126 odst. 1 mûïe bránit proti kaïdému, kdo do jeho vlastnického práva neoprávnûnû zasahuje. 6. Je-li provádûn v kon rozhodnutí ( 265 OS ) prodejem movit ch vûcí ( 323 OS ) kupujícího a zapí e-li soudní vykonavatel do soupisu vûc, k níï si prodávající vyhradil vlastnické právo, náleïí vlastníku vyluãovací (exscindaãní) Ïaloba podle 267 OS. Stejná obrana náleïí vlastníku vûci, vydá-li exekutor exekuãní pfiíkaz ( 47 E ) k provedení exekuce prodejem movit ch vûcí povinného ( 66 E ) a zahrne-li do soupisu vûc,k níï má prodávající vlastnické právo vyhrazeno ( 52 odst. 1 E ). Také pfii prohlá ení konkursu na majetek kupujícího se prodávající jako vlastník mûïe bránit excindaãní Ïalobou,zafiadil-li správce vûc do soupisu podstaty ( 19 KV). Ménû si jiï literatura v ímá situace, kdy nafiízení v konu rozhodnutí nebo vydání exekuãního pfiíkazu k postiïení movit ch vûcí smûfiuje vûãi tfietí osobû,pfiípadnû byl-li na majetek takové osoby prohlá en konkurs, pfiiãemï se vûc s vyhrazením vlastnick m právem nachází u této tfietí osoby a soudní vykonavatel nebo exekutor ji zahrne do soupisu.v tûchto pfiípadech náleïí vyluãovací Ïaloba i kupujícímu. Lze mít za to, Ïe Ïalobní právo náleïí kupujícímu také tehdy, smûfiuje-li v kon rozhodnutí nebo exekuãní ãi konkursní postih proti prodávajícímu, a Ïe nucen prodej vûci kupující mûïe v tûchto pfiípadech odvrátit, sloïí-li soudu, exekutorovi ãi správci konkursní podstaty její kupní cenu. Vyluãovací Ïaloby, které pfiicházejí v dané souvislosti vúvahu, se ov em neopírají o hmotné právo a o 126 ObãZ, n brï o právo procesní. VII. Zánik výhrady 1. Práva a povinnosti z v hrady zaniknou zaplacením kupní ceny, a tím i pfievodem vlastnického práva na kupujícího, a to jiï okamïikem zaplacení, nikoli po zaplacení,jak 601 nepfiesnû uvádí,neboè trvání na doslovné dikci ustanovení by vedlo ke stanovení okamïiku nabytí vlastnického práva jako zcela neurãitého.t Ï úãinek má zánik platební povinnosti vyvolan zapoãtením ( 580), sloïením do úfiední úschovy ( 568), splynutím ( 584) a jin mi zpûsoby, jak mi zanikají závazky. 30 Napfi. pfii prodeji vína hostinskému, nebo potravin restauratérovi, zvlá tû je-li jako místo plnûní ujednána jeho provozovna apod.

11 str_185_ :25 Stránka 193 AD NOTAM Číslo 6/ Práva a povinnosti z v hrady zaniknou také tehdy, zanikne-li vlastnické právo prodávajícího dfiíve, neï dojde k splatnosti kupní ceny, resp. neï bude kupní cena zaplacena. V reïimu obãanského práva pûjde zejména o situace, kdy vûc bude spotfiebována, ãi zpracována ve vûc jinou, anebo podlehne-li zkáze. Pfii zpracování v ak v hrada vlastnického práva zanikne, jen jde-li o vznik nové vûci v nové formû 31 apozbyde-li prodávající vlastnické právo za podmínek 135b, nikoli v ak pfii pouhé úpravû vûci, která nemûní její podstatu. 32 Vztahuje-li se na vûc poji tûní v prospûch kupujícího, pak prodávající nenab vá zkázou vûci vyvolanou pojistnou událostí právo na zaplacení pojistné sumy. Zvlá tní ujednání podle 524 v ak vylouãeno není. Se zcizením cizí vûci obãansk zákoník kromû nûkter ch shora vzpomenut ch v jimeãn ch pfiípadû (typicky 656 odst. 2, 737, 773 odst. 1) zánik vlastnického práva vlastníka naproti tomu nespojuje, a tudíï pfiípadn prodej vûci nebo jiné její zcizení kupujícím nebude mít na trvání v hrady zpravidla vliv. Jiná situace nastane pfii kupní smlouvû uzavfiené s v hradou podle 601 ObãZ, kterou prodávající zcizí vûc podnikateli nebo jiné osobû uvedené v 261 nebo 262 ObchZ,která pfiedmût koupû dále prodá obchodní kupní smlouvou (srov. 445 ObchZ).To znamená, Ïe práva a povinnosti stran z v hrady vlastnického práva zaniknou, vyvolá-li dal í zcizení vûci zánik vlastnického práva prodávajícího. 3. Zpracuje-li kupující vûc, nebo spotfiebuje-li ji, ãi zcizí-li ji dále je tû pfied zaplacením kupní ceny a ãiní-li tak v rozporu se smlouvou uzavfienou s prodávajícím,poru í tím povinnosti, které pro nûho z existující obligace plynou. V eobecnû se soudí, Ïe obãansk zákoník pro tyto pfiípady prodávajícímu neumoïàuje bez zvlá tního ujednání ( 48 odst. 1) odstoupení od smlouvy. Lze pfiedpokládat, Ïe se tomuto stanovisku pfiikloní i judikatura. Se zfietelem k tûmto mínûním, se prodávající mûïe bránit pfiípadnû negatorní Ïalobou. Nelze v ak pfiehlédnout, Ïe dikce 517 odst.1 tak úzká není.koupí-li kupující vûc s v hradou vlastnického práva a proti úmluvû s prodávajícím vûc za trvání vlastnického práva prodávajícího zpracovává, dále ji zcizuje nebo pronajímá ji atd., tedy nakládá s ní v rozporu s tím, co bylo ujednáno, pak poru uje svoji povinnost plnit závazek ve smyslu 488, a tedy i svûj dluh ve smyslu 517 odst.1.povinností a dluhem kupujícího v daném pfiípadû pfiece jen není jen placení kupní ceny (ve smyslu dare), ale i urãité jednání (v dané souvislosti zvlá tû ve smyslu facere, omittere), jehoï neplnûním mûïe vyvolat také úãinky pfiedpokládané v Prodlení kupujícího se zaplacením kupní ceny (mora solvendi) zakládá prodávajícímu oprávnûní buì odstoupit od smlouvy podle 517 a domáhat se vrácení vûci, anebo poïadovat kupní cenu.vzhledem k tomu, Ïe uplatnûní jednoho z tûchto práv vyluãuje uplatnûní druhého, není pochybnost, Ïe prodávající mûïe jen volit mezi nimi, nikoli uplatnit obû tato subjektivní práva souãasnû. Leã to prodávajícímu jistû nebrání, aby Ïádal-li nejprve zaplacení kupní ceny jiï provedenou volbu pfiípadnû zmûnil,od uplatàování subjektivního práva na zaplacení upustil,odstoupil od smlouvy a poté zaãal uplat- Àovat vydání vûci. Odstoupí-li v ak od smlouvy, Ïádaje vydání vûci, nemûïe volbu zmûnit, neboè povinnost kupujícího zaplatit kupní cenu úãinky odstoupení od smlouvy zaniká. Klade se otázka, zda lze spatfiovat odstoupení prodávajícího od smlouvy, poïaduje-li ten za splnûní podmínek 517 pfiímo a jen vrácení vûci, aniï v slovnû prohlásí, Ïe od smlouvy odstupuje. Je totiï moïné namítnout, Ïe prodávající vrácení vûci poïadovat nemûïe, dokud obligace trvá,a Ïe je tudíï nutné nejprve vyvolat její zánik.obecnû v ak lze konstatovat, Ïe vïdy záleïí na posouzení jednotlivého pfiípadu a na interpretaci konkrétního právního úkonu ( 35) a zhodnocení, jaká je vûle toho, kdo ji projevil zpûsobem nevzbuzujícím pochybnosti a jak projevu vûle mohla a mûla porozumût druhá smluvní strana. VIII. Lex ferenda 1. Návrh nového obãanského zákoníku setrvává na v slovné úpravû vlastnického práva formulací 1800 systematicky zafiazeného do úpravy kupní smlouvy mezi vedlej í ujednání pfii kupní smlouvû: (1) Strany si mohou ujednat odchylnou dobu nabytí vlastnického práva. Má-li v ak vlastnické právo pfiejít na kupujícího teprve po dobû, kdy by je byl nabyl pfievedením drïby, musí b t v hrada vlastnického práva ujednána v písemné formû. (2) Je-li ujednána v hrada vlastnického práva ve prospûch prodávajícího a není-li ujednáno, kdy má kupující vlastnického práva nab t, platí, Ïe se kupující stává vlastníkem teprve úpln m zaplacením kupní ceny. 2. Z návrhu je patrná inspirace stávající úpravou v 445 ObchZ. Klade se v ak otázka, do jaké míry je vhodné systematické zafiazení tohoto ustanovení, a zda by nebylo vhodnûj í smûrovat tuto úpravu spí e mezi obecná ustanovení o vlastnickém právu a jeho pfievodu, neboè pak by normativní konstrukce pokryla vût í poãet moïn ch situací jednotnûj ím zpûsobem. Návrh fie- ení by tedy mûl b t co do vhodnosti systematického zafiazení je tû podroben diskusi. Setrvá-li se i nadále na stávající systematice navrïeného fie ení, stojí za zváïení, zda se více neinspirovat pomûrnû podrobnou italskou úpravou. Codice civile se totiï od ostatních obãansk ch zákoníkû li í zejména tím, Ïe vûnuje zvlá tní pozornost nejen samému obsahu v hrady a dûsledkûm jejího ujednání pro nabytí vlastnického práva kupujícím, ale také úãinkûm této v hrady vûãi tfietím osobám, následkûm poru ení úmluvy kupujícím a také zru ení smlouvy. 3. Po obsahové stránce je tfieba pfiedev ím poukázat, Ïe návrh neváïe moïnost ujednat v hradu v slovnû jen na úplatn pfievod vlastnického práva k movité vûci. (Poznamenat je tfieba, Ïe osnova pojímá movité vûci nepomûrnû ífieji, neï platné právo.) Pfii zachování intabulaãního principu pro pfievody vlastnického práva k nemovit m vûcem v ak ani napfií tû nemá b t moïné vyhradit si vlastnické právo pfii pfievodech nemovit ch vûcí,neboè lex specialis sv mi dûsledky moïnost v hrady vylouãí. 33 Vzhledem k tomu, nezmûní-li se ov em v dûsledku pfiípadného pfiijetí návrhu obãanského zákoníku 31 Napfi. je-li mouka prodaná s v hradou vlastnického práva zpracována na pekafiské v robky. 32 Napfi. je-li kulaté kmenové dfievo zpracováno na trámy a fiezivo. 33 Vzhledem k tomu, Ïe se osnova pfiiklání k zásadû superficies solo cedit, odpadá problematika úpravy nemovit ch vûcí nezapsan ch do katastru nemovitostí; je v ak tfieba fie it ji pro pfiechodné období v intertemporálních ustanoveních.

12 str_185_ :25 Stránka Číslo 6/2005 AD NOTAM právní reïim pfievodu vlastnického práva k nemovit m vûcem evidovan m v katastru nemovitostí, 34 by bylo vhodné i v novém kodexu v slovnû uvést, Ïe ujednání v hrady vlastnického práva pfiichází v úvahu jen u movit ch vûcí. 4. Návrh normativní konstrukce v odst. 2 zfietelnû respektuje právo stran ujednat si i roz ífienou v hradu vlastnictví.v té souvislosti se nabízí k úvaze, zda se neinspirovat nûmeck m obligaãním právem, novelizovan m k Nûmeck obãansk zákoník zejména prohlásil za neplatná ujednání podmiàující nabytí vlastnického práva kupujícím tím, Ïe kupující splní pohledávku tfietí osoby, zejména podnikatele, jehoï podnik je propojen s podnikem prodávajícího ( 449 odst.3 BGB).Zdá se v ak spí e,ïe taková anxiozita zákonodárce je nadbyteãná a Ïe by zbraàovala fie ení nejrûznûj ích Ïivotních situací, pfii nichï mûïe i roz ífiená v hrada vlastnického práva efektivnû pûsobit s tím, Ïe k postihu praktik zjevnû vyboãujících z rámce spravedlivého uspofiádání oprávnûní apovinností smluvních stran postaãí zákaz zneuïití práva ãi dal í obecné kautely sledující podobn úãel. 34 K tomu srov. Eliá, K. Pfievod vlastnického práva k nemovitosti fie- ení v kontinentálním právu a moïnosti pro ãeskou právní úpravu. Právní rozhledy, 2004, ã. 18, s. 659 a násl.; Remunda, I. Pfievod vlastnického práva k nemovitosti pohled z praxe. Právní rozhledy, 2004, ã. 22, s. 838 a násl.; Baudy, P. Knávrhu zfiizovat vlastnické právo k nemovitosti úãinností smlouvy. Právní rozhledy, 2004, ã. 24, s. 907 a násl.; Veãefie, K. Co je tfieba také zohlednit pfii úvahách o právní úpravû pfievodû vûcn ch práv k nemovitostem. Právní rozhledy, 2004, ã. 24, s. 910 a násl.; Spáãil, J. Problémy vlastnické jistoty v âeské republice. Právní rozhledy, 2005, ã. 1, s. 8 a násl.; Mike, J., vestka, J. Úvaha nad pfievodem vlastnického práva k nemovitostem. Právní rozhledy, 2005, ã. 11, s. 389 a násl.; Eliá, K. K dosavadnímu stavu diskuse o pfievodu vlastnického práva k nemovit m vûcem. Právní rozhledy, 2005, ã. 20, s. 742 a násl. Smlouva o prodeji podniku a smlouva o nájmu podniku II. Doc. JUDr. Karel Marek, CSc.* II. Smlouva o nájmu podniku Tzv. druhá velká novela (harmonizaãní novela) obchodního zákoníku fiadí smlouvu o nájmu podniku mezi tzv. absolutní obchody (do v ãtu 261 odst. 3 ObchZ). Pfiitom vkládá do obchodního zákoníku nová ustanovení 488b aï 488i vûnovaná této smlouvû. Ustanovení 488b (ustanovení 488b podle 263 odst. 2 z titulu, Ïe se jedná o základní ustanovení) aï 488e jsou pfiitom kogentní (uvedená v 263). Ustanovení 263 odst. 2 ObchZ urãuje, Ïe ta ustanovení, pro která je pfiedepsaná písemná forma, jsou téï kogentní. To platí pro zápis licence do pfiíslu n ch rejstfiíkû (viz poslední vûtu 488g odst. 1) a zápis o pfievzetí vûcí (viz poslední vûtu 488g odst. 2). Zápisy jsou totiï písemn m úkonem. Uvedené platí i o zápisech podle ustanovení 488g odst. 3, tj. o zápisech zániku licence a zápisech o pfiedání vûcí pfii skonãení nájmu. 1. Základní ustanovení Základní ustanovení tohoto smluvního typu tvofií 488b, kter se ãlení do ãtyfi odstavcû. Podle tohoto ustanovení se smlouvou o nájmu podniku pronajímatel zavazuje pfienechat svûj podnik nájemci, aby jej samostatnû provozoval a fiídil na vlastní náklad a nebezpeãí a aby z nûj pobíral uïitky. Nájemce se zavazuje zaplatit pronajímateli nájemné ( 488b odst. 1). Jde o podstatné ãásti smlouvy. Ustanovení 488b odst. 2 urãuje, Ïe ve smlouvû musí b t dohodnuta v e nájemného nebo zpûsob jejího urãení. Vedle dostateãného vymezení podniku je tedy v e nájemného nebo zpûsob jejího urãení rovnûï podstatnou ãástí smlouvy. Smlouva o nájmu podniku musí mít písemnou formu( 488b odst. 3). O otázkách písemné formy této smlouvy platí to, co pro smlouvu o prodeji podniku. Podle na eho názoru je tfieba souãasnû respektovat i ustanovení 67a obchodního zákoníku. I zde tedy platí, co bylo fieãeno u smlouvy o prodeji podniku. Harmonizaãní novelou bylo stanoveno, Ïe smlouva o nájmu podniku nab vá úãinnosti zvefiejnûním podle 33 odst. 1 ObchZ ( 488b odst. 4). Po vydání harmonizaãní novely se uvaïovalo o zmûnû tohoto textu 488b odst. 4. Tento odstavec mûl znít: Smlouva o nájmu podniku nemûïe nab t úãinnosti pfiede dnem zvefiejnûní podle 33 odst. 1.Tento text lze pova- Ïovat za vhodnûj í, neboè je moïno event. dohodnout dobu úãinnosti pozdûj í. K této zmûnû tzv. technickou novelou do lo. Ztextu ustanovení 488b odst.4 ObchZ plyne,ïe pronájem podniku se zapisuje (obdobnû jako prodej podniku) do obchodního rejstfiíku. Smlouva o nájmu podniku nebo jeho ãásti se ukládá do sbírky listin [viz ustanovení 38i odst. 1 písm. i)]; to platí i pro oznámení o prodlouïení doby nájmu podle ustanovení 488f odst. 1 i pro pfiípadné listiny prokazující zánik nájmu. Citované ustanovení 33 odst. 1 bylo harmonizaãní novelou rovnûï novelizováno a poté novelizováno opût a dnes má obsah, kter fie í jinou problematiku neï zvefiejàování zápisû. Dnes otázku zvefiejnûní upravuje 27 odst. 4 ObchZ. Rejstfiíkov soud zvefiejní zápis do obchodního rejstfiíku, jeho zmûnu ãi v maz,jakoï i uloïení listiny do sbírky listin bez zbyteãného odkladu po zápisu, ledaïe právní pfiedpis ukládá tuto povinnost nûkomu jinému. V navazujícím ustanovení 488c odst. 1 je upraveno, Ïe podnik nelze pfienechat do podnájmu. 2. Nájem podniku a nájemce Navrhovatelé textu zfiejmû nechtûli do obchodního zákoníku pfiepsat (z racionálních dûvodû) shodn text z právní úpravy nájemní smlouvy z obãanského zákoníku (z jejích obecn ch ustanovení). Volili proto jiné fie ení, které pro smlouvu o nájmu podniku urãuje v ustanovení 488c odst. 2: Nestanoví-li tento zákon jinak, platí pro nájem podniku 663, 665 odst. 1, 667 a 670 ObãZ. Tzv. technickou novelou byl pak 663 nahrazen 664. Ustanovení odstavce 2 mûïe vyvolávat urãité pochybnosti o jeho v znamu pro vztah úpravy smlouvy o nájmu podniku k ustanovením obãanského zákoníku * Autor pûsobí na katedfie obchodního práva PF MU Brno.

13 str_185_ :25 Stránka 195 AD NOTAM Číslo 6/ o nájemní smlouvû. 1 V souladu s citovan m komentáfiem se pfiikláníme k názoru, Ïe vyjmenování konkrétních ustanovení obãanského zákoníku nevyluãuje pouïití (podle 1 odst.2 ObchZ) i jin ch obecn ch ustanovení obãanského zákoníku o nájemní smlouvû (pokud obchodní zákoník danou otázku neupravuje). Ustanovení obãanského zákoníku v ak uvedením v kogentním 488c zaji Èují, Ïe je smluvní strany nemohou dohodou vylouãit. 2 Nájemcem pfiitom mûïe b t jen podnikatel zapsan v obchodním rejstfiíku, kter má pfiíslu né podnikatelské oprávnûní, jinak je smlouva neplatná ( 488d). Podmínky stanovené v ustanovení 488d jsou kumulativní a musí b t splnûny v okamïiku uzavfiení smlouvy. Lze dovodit, Ïe zápis v obchodním rejstfiíku se bude provádût u nájemce; u pronajímatele se zápis bude provádût jen tehdy, jde-li o osobu do obchodního rejstfiíku zapsanou. Pronajímatelem v ak osoba do obchodního rejstfiíku zapsaná b t nemusí; nemusí to b t ani podnikatel (nezáleïí na tom, jak podnik nabyl, mûïe ho napfiíklad zdûdit). 3. Práva a povinnosti smluvních stran Je stanoveno, Ïe nájemce je povinen provozovat podnik s odbornou péãí a bez souhlasu pronajímatele není oprávnûn mûnit pfiedmût podnikání provozovan v pronajatém podniku ( 488e odst. 1). Nedomníváme se, Ïe by z tohoto ustanovení vypl vala povinnost podnik nepfietrïitû provozovat. Po na em soudu spoãívá uloïená povinnost v tom, Ïe nájemce pfii provozu podniku je povinen odbornou péãi vyvíjet. Práva a závazky, které náleïejí k pronajatému podniku, pfiecházejí úãinností smlouvy o nájmu podniku na nájemce. Na tom nemohou smluvní strany, podle na eho názoru, nic mûnit, a to ani u nûkter ch práv azávazkû. To platí i pro práva a povinnosti z pracovnûprávních vztahû.zákonodárce povaïuje za dûleïité v slovnû uvést práva a povinnosti z pracovnûprávních vztahû a neuvádí závazky ze smluv o nájmu nebytov ch prostor, zatímco v 488e odst. 4 povaïuje za vhodné fie- it reïim tûchto dvou skupin závazkû shodnû a závazky ze smluv o nájmu nebytov ch prostor tedy pfiímo uvádí (viz níïe). Ustanovení 477 odst. 2 aï 4 (ustanovení o pfiecházení pohledávek a závazkû z úpravy o smlouvû o prodeji podniku) platí obdobnû. Pronajímatel ruãí za závazky, které náleïejí k pronajatému podniku a vznikly pfied úãinností smlouvy. Nájemce provozuje pronajat podnik pod svou firmou ( 488e odst. 2). Firmu pronajímatele nelze tedy pouïít. Dále je urãeno v 488e odst. 3, Ïe se vûfiitel mûïe domáhat, aby soud prohlásil v echny závazky pronajímatele, které náleïejí k pronajatému podniku, za splatné k úãinnosti smlouvy o nájmu podniku, jestliïe je nájmem podniku ohroïeno jejich plnûní.toto ustanovení se jeví z pohledu dluïníka jako velmi pfiísné (protoïe bude splatnost takov ch závazkû k úãinnosti smlouvy, mohl by se tak zfiejmû dluïník dostávat i do prodlení). Není-li toto právo uplatnûno do tfií mûsícû od úãinnosti smlouvy o nájmu podniku, zaniká. LhÛta pro uplatnûní práva vûfiitelem je velmi krátká a prekluzívní. Navazující ustanovení 488e odst. 4 fie í práva a závazky z pracovnû-právních vztahû trvajících ke dni skonãení nájmu a z trvajících smluv o nájmu nebytov ch prostor a ostatních závazkû (jin ch závazkû neï uveden ch pracovnûprávních a ze smluv o nájmu nebytov ch prostor). Práva a závazky z pracovnûprávních vztahû trvajících ke dni skonãení nájmu a z trvajících smluv o nájmu nebytov ch prostor pfiecházejí na pronajímatele. Ostatní závazky související s pronajat m podnikem se stávají splatn mi.tyto závazky tedy na pronajímatele nepfiecházejí ani zde není stanoveno pfiípadné pronajímatelovo ruãení. Ustanovení (kogentní) o splatnosti ostatních závazkû se zde mûïe nájemci jevit dosti rigorózní. Zatímco po vzniku nájemní smlouvy je moïno se splatnosti závazkû domáhat soudnû, zde je splatnost stanovena ze zákona. 4. Doba nájmu Ustanovení 488f ObchZ je vûnováno dobû nájmu. První odstavec se vûnuje smlouvû uzavfiené na dobu urãitou. Není-li dohodnuto nûco jiného, prodluïuje se nájem o dobu, na kterou byla uzavfiena smlouva o nájmu podniku, a to i opakovanû, jestliïe po uplynutí doby, na kterou byla uzavfiena smlouva o nájmu podniku, obû strany pokraãují v jejím plnûní ( 488f odst. 1). JestliÏe byla smlouva o nájmu podniku uzavfiena na dobu neurãitou, lze ji vypovûdût nejpozdûji est mûsícû pfied uplynutím úãetního období k poslednímu dni úãetního období,nestanoví-li smlouva jinou v povûdní lhûtu ( 488f odst. 2). MoÏnost v povûdi nelze smluvnû vylouãit,lze v ak dohodnout jinou délku v povûdní lhûty. Lze pfiitom zfiejmû dohodnout jinak i bûh (skonãení bûhu) v povûdní lhûty, neï ve vztahu k poslednímu dni úãetního období. Ustanovení o v povûdi nevyluãuje v ak ukonãení smluvního vztahu jin mi obecn mi zpûsoby. 5. Dal í oprávnûní smluvních stran Na základû smlouvy o nájmu podniku vzniká nájemci oprávnûní uïívat oznaãení, know-how a pfiedmûty prûmyslového vlastnictví náleïející pronajímateli a související s pronajat m podnikem v rozsahu, v jakém je toho tfieba pro fiádné provozování podniku, a to po dobu trvání nájmu. Úhrada za uïívání je souãástí nájemného. Ustanovení zvlá tních právních pfiedpisû o licenãní smlouvû a zápisu licence do pfiíslu n ch rejstfiíkû nejsou dotãena ( 488g odst.1).pfiestoïe ustanovení 488g odst.1 obchodního zákoníku není uvedeno mezi kogentnímu ustanoveními, ustanovení poslední vûty odst. 1 nelze, vzhledem ke zvlá tním pfiedpisûm, dohodou smluvních stran mûnit. V e uvedené oprávnûní uïívat má nájemce jen po dobu nájmu. Lze pfiedpokládat, Ïe zaãasté budou této otázce vûnována konkrétní smluvní ujednání. Pfiitom tam, kde pûjde o pfiedmûty prûmyslového vlastnictví, bude se uzavírat licenãní smlouva, a to buì samostatnû (v návaznosti na smlouvu o nájmu podniku), anebo v rámci smluvního fie ení nájmu podniku. Úhrada za uïívání vzhledem k dispozitivnosti tohoto ustano- 1 tenglová, I., Plíva, S., Tomsa, M. Obchodní zákoník. Komentáfi. Praha :C.H.Beck, 6. vydání, 2001, s a v dal ích vydáních tohoto komentáfie. 2 TamtéÏ.

14 str_185_ :25 Stránka Číslo 6/2005 AD NOTAM vení v ak mûïe b t dohodnuta samostatnû, nikoli v rámci nájemného. Úãinností smlouvy o nájmu podniku nebo jeho ãásti pfiechází vlastnické právo ke zboïí na skladû, k materiálu urãenému ke zpracování,k náhradním dílûm a jin m vûcem urãen m podle druhu, které se spotfiebovávají nebo zpracovávají v souvislosti s provozem podniku nebo které slouïí k odbytu,na nájemce.k pfiechodu vlastnictví v ak dojde jenom tehdy, dohodnou-li strany pfiimûfienou úplatu za tyto vûci v rámci nájemného nebo mimo nû. Strany jsou povinny sepsat zápis o pfievzetí tûchto vûcí,ve kterém bude uveden jejich soupis ( 488g odst. 2). PÛjde o problematiku vûcí podle druhu, jejichï fie ení by nemûlo b t smluvnû opomenuto ani podcenûno pfii praktickém provádûní inventury, kvalifikované pfiejímky, sepisování zápisû. Oprávnûní podle 488g odst. 1 zaniká skonãením nájmu,popfiípadû zápisem zániku licence do pfiíslu né evidence na základû zániku nájmu.vlastnictví k pfiedmûtûm uveden m v 488g odst. 2 pfiechází okamïikem skonãení nájmu na pronajímatele.strany jsou povinny sepsat zápis o pfiedání tûchto vûcí pronajímateli a pronajímatel je povinen uhradit cenu vûcí na základû zvlá tní dohody ( 488g odst. 3). U vûcí podle druhu se pfiitom bude zaãasté jednat o jiné mnoïství tûchto vûcí. Platí zde tedy to, co jsme pfiipomenuli v e k textu 488g odst. 2. Text ustanovení 488g odst. 3 je tedy jinak formulován neï 488g odst. 2. Formulace v odst. 3 by nasvûdãovala pfiechodu vlastnictví ze zákona. Z poslední vûty tohoto odstavce lze v ak navodit, Ïe pfievod vlastnictví je zde zfiejmû podmínûn (sepsáním zápisu a uzavfiením zvlá tní dohody o úhradû). 3 Pfiedposlední ustanovení 488h tohoto nového smluvního typu upravuje: Pro nájem podniku nebo jeho ãásti platí obdobnû ustanovení 672a (v ustanovení 672a ObchZ jsou pfiitom upraveny tzv. Konkurenãní doloïky pro smlouvu o obchodním zastoupení). Technická novela pak doplnila zákonn text novou vûtou: Na dobu trvání nájmu mûïe b t konkurenãní doloïkou omezena ãinnost pronajímatele;po skonãení nájmu mûïe b t konkurenãní doloïkou omezena ãinnost nájemce. Podle úpravy 672a je moïno ve smlouvû o obchodním zastoupení písemnû dohodnout, Ïe obchodní zástupce nesmí po stanovenou dobu, nejdéle v ak 2 roky po ukonãení smlouvy, na stanoveném území nebo vûãi stanovenému okruhu osob na tomto území vykonávat na vlastní nebo na cizí úãet ãinnost, která byla pfiedmûtem obchodního zastoupení, nebo jinou ãinnost, která by mûla soutûïní povahu vûãi podnikání zastoupeného. Konkurenãní doloïka odporující tûmto uveden m podmínkám je neplatná. V pfiípadû pochybností mûïe soud konkurenãní doloïku, která by omezovala zástupce více, neï kolik vyïaduje potfiebná míra ochrany zastoupeného, omezit nebo prohlásit za neplatnou âást podniku Poslední dispozitivní ustanovení, tj. 488i ObchZ zní: Pro smlouvy, jimiï se pronajímá ãást podniku tvofiící samostatnou organizaãní sloïku, platí obdobnû ustanovení 488b-488g. Nûkterá citovaná ustanovení jsou ov em kogentní. Opakuje se zde tedy znám problém vztahu dispozitivních a kogentních ustanovení (obdobná situace je i u ustanovení 487 z právní úpravy smlouvy o prodeji podniku). Jeví se, Ïe 488i a 487 mûly b t koncipovány napfi. ve dvou odstavcích tak, aby se dispozitivním ustanovením odkazovalo na ustanovení dispozitivní a ustanovením kogentním na pouïití ustanovení kogentních. Kogentnost ustanovení, na které se odkazuje, je tfieba podle na eho soudu, i u nájmu ãásti podniku respektovat. O vymezení ãásti podniku platí to, co je uvádûno o ãásti podniku v pojednáních o smlouvû o prodeji podniku. âást podniku je tfieba pfiesnû urãit. Zafiazení smluvního typu Smlouvy o nájmu podniku do obchodního zákoníku je moïno pfiivítat.pfiestoïe byly tyto smlouvy v praxi realizovány, vznikaly pochybnosti, jak je provádût 5, zda to bylo v souladu s právním fiádem. Tyto pochybnosti jsou dnes liché. Podle ãásti sedmé zákona ã. 370/2000 (úãinného k ), a to podle jeho ãl. VIII bodu 11 je stanoveno, Ïe byla-li pfiede dnem nabytí úãinnosti tohoto zákona uzavfiena smlouva o nájmu podniku nebo jeho ãásti, jsou úãastníci smlouvy povinni pfiizpûsobit ji poïadavkûm tohoto zákona,podat návrh na zápis do obchodního rejstfiíku a uloïit smlouvu do sbírky listin do jednoho roku ode dne nabytí úãinnosti tohoto zákona. Smlouva o nájmu podniku nebo jeho ãásti musí b t schválena valnou hromadou podle tohoto zákona do jednoho roku ode dne úãinnosti tohoto zákona, jinak zaniká. Závûrem je moïno jen upozornit, Ïe právní úprava je pomûrnû struãná a konkrétní smluvní fie ení by ani tady nemûlo b t provedeno jen povrchním zpûsobem. 6 Lze pfiitom vyuïít nûkteré námûty uvedené o kontraktaci smlouvy o prodeji podniku i námûty orientované pfiímo na smlouvu o nájmu podniku. 7 Je pfiitom tfieba mít na zfieteli, Ïe podnik bude ve stavu kontraktace v jiné detailní konzistenci neï pfii ukonãení nájmu (viz napfi. dynamiku jednotek vûcí podle druhu, kter podnik mj. tvofií, tj. dynamiku poãtu jednotek vstupních surovin, rozpracovaného zboïí, náfiadí atd.).v prûbûhu nájmu se mûïe mûnit obrat,v e zisku,poãet a struktura zamûstnancû,mûïe se modifikovat okruh dodavatelû a odbûratelû, mûïe se modifikovat i sortiment modelû v robkû i cílové trhy). III. Resumé Smlouvou o prodeji podniku se podle 476 ObchZ prodávající zavazuje odevzdat kupujícímu podnik a pfievést na nûj vlastnické právo k podniku, a kupující se zavazuje pfievzít závazky prodávajícího související s podnikem a zaplatit kupní cenu. Skuteãnost,Ïe v obchodním zákoníku existuje smluvní typ smlouvy o prodeji podniku, nemûïe v ak podle souãasné právní úpravy smluvním stranám bránit bude-li taková jejich vûle aby dan pfiípad fie ily i jin m zpûsobem, napfi. uzavíráním vût ího poãtu dílãích smluv nebo volbou smlouvy nepojmenované, pokud by nechtûly ãi nemohly dostát podstatn m ãástem smlouvy. V konkrétním pfiípadu by pak smlouva ãi smlouvy ne- 3 TamtéÏ, s BlíÏe Marek, K. Smlouva o zprostfiedkování a smlouva o obchodním zastoupení. In Obchodnûprávní smlouvy. Brno : MU, vejda, M., Îabenská, S. Problematika nájmu podniku. Bulletin advokacie, 1999, ã Viz Tobe, Z. Smlouva o nájmu podniku. Právní rádce, 2001, ã. 10, s Reschová, K. Smlouva o nájmu podniku. Právní rádce, 2005, ã. 7, pfiíloha, s. I VII.

15 str_185_ :25 Stránka 197 AD NOTAM Číslo 6/ musela zahrnovat cel podnik. Pak by se pfievádûlo jen to, co bylo sjednáno pfiedmûtem plnûní smlouvy ãi smluv. Pfii respektování zásady smluvní volnosti obchodního zákoníku není podle na eho názoru smluvním stranám pfiedepsáno, Ïe musí v konkrétním pfiípadu pou- Ïít tento smluvní typ. Nesmí v ak postupovat v rozporu s jin mi právními ustanoveními a ani je obcházet ãi postupovat v rozporu s dobr mi mravy. Základní ustanovení smluvního typu smlouvy o nájmu podniku tvofií 488b, kter se ãlení do ãtyfi odstavcû. Podle tohoto ustanovení se smlouvou o nájmu podniku pronajímatel zavazuje pfienechat svûj podnik nájemci, aby jej samostatnû provozoval a fiídil na vlastní náklad a nebezpeãí a aby z nûj pobíral uïitky. Nájemce se zavazuje zaplatit pronajímateli nájemné ( 488b odst. 1). Jde o podstatné ãásti smlouvy. Ustanovení 488b odst. 2 urãuje, Ïe ve smlouvû musí b t dohodnuta v e nájemného nebo zpûsob jejího urãení. Vedle dostateãného vymezení podniku je tedy v e nájemného nebo zpûsob jejího urãení rovnûï podstatnou ãástí smlouvy. Smlouva o prodeji podniku a smlouva o nájmu podniku se dnes staly standardnû realizovan mi smluvními typy; pfii jejich uzavírání je v ak nutno postupovat velmi kvalifikovanû a nepovrchnû. Notář a EU Evropský právní prostor Mgr. Vûra Krajánková* I. Evropský právní prostor Právní rámec pro evropsk právní prostor, tj. prostor svobody, bezpeãnosti a spravedlnosti vytvofiila Amsterodamská smlouva, která vstoupila v platnost v roce Opatfiení, která mají zajistit fungování evropského právního prostoru jsou definována v jejím ãlánku 65. Jedná o následující opatfiení v oblasti justiãní spolupráce v civilních vûcech: a) zlep ení a zjednodu ení systému doruãování soudních a mimosoudních písemností,spolupráce pfii opatfiování dûkazû, uznání a v kon soudních a mimosoudních rozhodnutí v civilních a obchodních vûcech b) podpora sluãitelnosti kolizních norem platn ch v ãlensk ch státech a pfiedpisû k fie ení jurisdikãních konfliktû c) odstraàování pfiekáïek pro hladk prûbûh civilnûprávního fiízení a tam kde je to nutné podpora sluãitelnosti civilnûprocesních pfiedpisû platn ch v ãlensk ch státech. II. Naplňování záměrů článku 65 Smlouvy 1. Nafiízení Rady (ES) ã. 1348/2000 o doruãování soudních a mimosoudních písemností ve vûcech obãansk ch a obchodních v ãlensk ch státech Nafiízení vstoupilo v platnost dne 31. kvûtna 2001, âeská republika je jím vázána od 1. kvûtna Upravuje následující podmínky doruãování soudních a mimosoudních písemností: zpûsoby zasílání písemností (prostfiednictvím odesílajících a pfiijímajících orgánû, zpravidla soudû ãlensk ch státû, doruãování písemností adresátûm pfiímo po tou nebo prostfiednictvím konzulárních nebo diplomatick ch úfiadû atd.), pfii doruãování písemností je tfieba pouïívat formuláfiû, jeï tvofií pfiílohu Nafiízení, vyhotoven ch v úfiedním jazyce ãlenského státu, v nûmï mají b t písemnosti doruãeny. Pfiípadnû lze pouïít jazykovou verzi formuláfiû, kterou konkrétní ãlensk stát oznaãil jako pfiípustnou. âeská republika sdûlila Evropské komisi, Ïe bude pfiijímat formuláfie v ãeském, slovenském, nûmeckém a anglickém jazyce, doruãované písemnosti je tfieba vyhotovit nebo opatfiit pfiekladem do úfiedního jazyka ãlenského státu, kde mají b t doruãeny nebo do jazyka ãlenského státu, kter pfiíjemce písemností zná. V opaãném pfiípadû mûïe pfiíjemce odmítnout písemnosti pfievzít, odesílajícími orgány v âr jsou soudy v ech stupàû a státní zastupitelství v ech stupàû, pfiijímajícími orgány jsou v hradnû okresní nebo obvodní soudy, pfiímé doruãování podle ãlánku 15 Nafiízení, tj. prostfiednictvím úfiedních osob ãlensk ch státû adresátûm na území âr není pfiípustné. DÛleÏité doruãování podle nafiízení není moïné, není-li známa adresa osoby, jíï má b t písemnost doruãena. Adresáfi pfiijímajících a odesílajících orgánû v ech ãlensk ch státû EU a oznámení, jeï k nafiízení uãinily, jsou k dispozici na webov ch stránkách Evropského soudního atlasu home/judicialatlascivil/html/i ndex.htm. Nafiízení se nevztahuje na Dánsko. 2. Nafiízení Rady (ES) ã. 1206/2001 o spolupráci soudû ãlensk ch státû pfii dokazování v obãansk ch a obchodních vûcech Jeho aplikace umoïàuje provedení následujících procesních úkonû: v slech úãastníka v jiném ãlenském státû, zaji tûní listin a napfi. zji tûní zûstatku na úãtu zûstavitele u cizí banky, popfiípadû ovûfiené kopie soudního spisu z cizího státu. Îádost o provedení dokazování a nafiízením pfiedepsan formuláfi musejí b t vyhotoveny v úfiedním jazyce stát, v nûmï bude dokazování provádûno. DoÏadující soud nese náklady doïádání zpravidla je tfieba uhradit odmûnu znalce nebo tlumoãníka,náklady na telefonickou konferenci nebo videokonferenci. Zji Èování adresy pobytu z centrální evidence je obtíïné, v fiadû ãlensk ch státû taková evidence neexistuje, kromû toho se jedná o osobní údaj podléhající pfiísné zákonné ochranû. Adresáfi orgánû ãlensk ch státû EU pfiijímajících Ïádosti o dokazování a oznámení,která ãlenské státy k na- Pfiíspûvek byl pfiednesen na V. celostátní notáfiské konferenci * Autorka pûsobí na mezinárodním odboru Ministerstva spravedlnosti âr.

16 str_185_ :25 Stránka Číslo 6/2005 AD NOTAM fiízení uãinily, lze rovnûï nalézt na Evropském soudním atlasu.v âeské republice to jsou okresní soudy. DÛleÏité nafiízení se nevztahuje na Dánsko. 3. Nafiízení Rady (ES) ã. 44/2001 o pfiíslu nosti a uznávání a v konu rozhodnutí v obãansk ch a obchodních vûcech Nafiízení se: vztahuje se na nafiízení zahájená a soudní rozhodnutí avefiejné listiny vydané v âeské republice po , pokud bylo fiízení zahájeno v âr pfied a rozhodnutí vydáno po tomto datu,je moïné je uznat a vykonat, jestliïe soud byl pfiíslu n podle pravidel, která se shodují s pravidly obsaïen mi v kapitole II tohoto nafiízení, popfiípadû jestliïe pfiíslu nost soudu byla zaloïena dvoustrannou mezinárodní smlouvou (napfi. mezi âr a Polskem, âr a Maìarskem), notáfiské zápisy pofiízené ãesk mi notáfii po lze vykonat podle tohoto nafiízení, zápisy vydané pfied tímto datem lze vykonat pouze tehdy,jestliïe to umoï- Àuje dvoustranná mezinárodní smlouva (napfi. mezi âr a Polskem, âr a Slovenskem), soudní rozhodnutí, soudní smíry a vefiejné listiny vydané v ãlensk ch státech EU po (tj.po vstupu nafiízení v platnost) a pfied se v âeské republice uznávají a prohla ují vykonateln mi podle tohoto nafiízení. Nafiízení se nevztahuje na Dánsko. âeské soudy postupují pfii uznávání soudních rozhodnutí a vefiejn ch listin a jejich a prohlá ení vykonateln mi,jakoï i pfii nafiízení jejich v konu podle kapitoly III Nafiízení, zákona ã. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, ve znûní pozdûj ích pfiedpisû a podpûrnû téï podle obãanského soudního fiádu. Pro úãely aplikace nafiízení bylo tfieba doplnit zákon ã.97/1963 Sb.o 68a a následující,jeï upravují proceduru exequatur. Obdobnû postupují soudy ãlensk ch státû EU pfii uznávání ãeského notáfiského zápisu, tj. podle kapitoly III nafiízení a jejich vnitrostátních procesních pfiedpisû. Formuláfie osvûdãení podle ãl. 54 a 58 nafiízení (k soudním rozhodnutím a smírûm) a podle ãl.57 odst.4 (k vefiejn m listinám, notáfisk m zápisûm), není tfieba je pak ovûfiovat postilou. V âr vydává osvûdãení k notáfisk m zápisûm obecn soud oprávnûného. Nafiízení se nevztahuje na vûci dûdické, majetkové vztahy mezi manïely, vûci daàové, celní, správní, konkurzy a vyrovnání, vûci osobního stavu. 4. Nafiízení ã. Rady (ES) ã. 2201/2003 o pfiíslu nosti a uznávání a v konu rozhodnutí ve vûcech manïelsk ch a ve vûcech rodiãovské zodpovûdnosti a o zru ení nafiízení (ES) ã. 1347/2000 Nafiízení: vstoupilo v platnost pro ãlenské státy EU, vyjma Dánska, dne , vztahuje se na obãanskoprávní vûci t kající se rozvodu, rozluky,prohlá ení manïelství za neplatné,nevztahuje se na majetkové vztahy mezi manïely, dále se vztahuje na pfiiznání, v kon, pfievedení a úplné nebo ãásteãné odnûtí rodiãovské zodpovûdnosti (rozumí se tím právo péãe o dítû,právo na styk s dítûtem, poruãnictví, opatrovnictví, urãení osoby nebo orgánu, odpovûdn ch za dítû a jeho jmûní, umístûní dítûte do pûstounské péãe), nevztahuje se na urãení v Ïivného (zde se pouïije nafiízení ã. 44/2001), osvojení dítûte, správu jeho jmûní nebo dûdictví, urãení nebo popfiení rodiãovství atd. viz ãlánek 1 odst. 3 tohoto nafiízení, pro úãely uznání a v konu rozhodnutí vydan ch na základû tohoto nafiízení jsou rovnûï zavedeny formuláfie (osvûdãení),legalizace rozhodnutí ani osvûdãení se nevyïaduje, spolupráci podle nafiízení usnadàují tzv. ústfiední orgány urãené ãlensk mi státy, v âr je takov m orgánem Úfiad pro mezinárodnûprávní ochranu dûtí v Brnû, nafiízení nepfiedpokládá zapojení notáfiû do jeho provádûní. 5. Nafiízení Evropského parlamentu a Rady (ES) ã. 805/2004, kter m se zavádí evropsk exekuãní titul pro nesporné nároky Nafiízení: vstoupilo v platnost pro ãlenské státy EU, vyjma Dánska, dne , umoïní uznání a v kon rozhodnutí potvrzeného jako evropsk exekuãní titul bez jeho pfiedchozího prohlá- ení vykonateln m ve státû, kde se o v kon Ïádá, tj. oproti nafiízení ã. 44/2001 odstraní proceduru exequatur u rozhodnutí o nesporn ch nárocích, nebude mít zpûtnou úãinnost, bude se vztahovat na rozhodnutí, soudní smíry a vefiejné listiny (napfi. notáfiské zápisy, exekutorské zápisy), vydané po , nafiízení umoïní vûfiiteli, aby se domohl v konu pfiiznaného práva, zároveà v ak nafiízení chrání i dluïníka tím, Ïe stanoví minimální procesní standardy, jeï musí pfiíslu né orgány pfii fiízení o nesporném nároku dodr- Ïet, (napfi. pfii doruãování písemností dluïníkovi) a minimální standardy pro vydání osvûdãení o evropském exekuãním titulu, v âeské republice budou osvûdãení o evropském exekuãním titulu vydávat soudy, jeï o nesporném nároku rozhodly, notáfiské zápisy a exekutorské zápisy bude opatfiovat evropsk m exekuãním titulem obecn soud oprávnûného, pfiíslu nou novelu obãanského soudního fiádu v souãasné dobû projednává Parlament âr. 6. Rozhodnutí Rady ã. 2001/470/ES o vytvofiení Evropské soudní sítû pro obãanské vûci Rozhodnutí nabylo úãinnosti dnem , âeská republika se do této sítû zapojila dne , nevztahuje se na Dánsko. Úkolem Sítû je usnadnit soudní spolupráci mezi ãlensk mi státy EU ve vûcech obãansk ch a obchodních,postupné vytvofiení informaãního systému urãeného pro vefiejnost (o hmotnûprávní a procesní úpravû vûcí obãansk ch a obchodních v jednotliv ch ãlensk ch státech, za jak ch podmínek je v nich poskytována bezplatná právní pomoc atd.). SíÈ tvofií tzv. kontaktní místa, která jsou k dispozici ve vûcech obãansk ch a obchodních, vnitrostátním orgánûm a orgánûm ostatních ãlensk ch státû, v âeské re-

17 str_185_ :25 Stránka 199 AD NOTAM Číslo 6/ publice jsou kontaktními místy 3 právniãky Ministerstva spravedlnosti. Do Sítû jsou dále zapojeny ústfiední subjekty a ústfiední orgány podle mezinárodních smluv, jimiï jsou ãlenské státy vázány, v âr je to Úfiad pro mezinárodnûprávní ochranu dûtí, styãní soudci a zástupci a popfi. dal í orgány jednotliv ch ãlensk ch státû, jeï se podílejí na spolupráci ve vûcech obãansk ch a obchodních. V âr je je tû zfiízena Vnitfiní síè se zastoupením NK âr. II. Právní základna další spolupráce v rámci Evropského právního prostoru Dvoustranné mezinárodní smlouvy s ãlensk mi státy EU (vstupem âr do EU nepozbyly platnosti) Mnohostranné mezinárodní smlouvy (haagské úmluvy, úmluvy Rady Evropy) Bruselská úmluva z roku 1968 Luganská úmluva z roku 1988 Úmluva o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy, tzv. ímská úmluva z roku 1980 Zákon ã. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, ve znûní pozdûj ích pfiedpisû Poskytování informací o cizím právu podle zákona ã. 97/1963 Sb. a podle úmluvy Rady Evropy Ovûfiování listin po nedoznalo zmûn ve vztahu k EU Diskuse o návrhu nového občanského zákoníku III. JUDr. Martin e ina* Diskuse Pfiiná íme dal ích 36 paragrafû vãetnû dûvodové zprávy z návrhu nového obãanského zákoníku. Rádi bychom opût vyzvali ãtenáfie Ad Notam, aby se zapojili do diskuse o tomto návrhu. Va e pfiíspûvky oãekáváme na adrese redakce nebo na Notáfiské komofie. Oddíl 2 Zvláštní pravidla o jednotlivých druzích odkazů Pododdíl 1 Při odkazu věci určitého druhu 1347 (1)Pfii odkazu vûci urãitého druhu, je-li takov ch vûcí v pozûstalosti více, rozhodne osoba obtíïená odkazem, která vûc bude odkazovníkovi vydána. Musí v ak zvolit takovou vûc, kterou odkazovník bude moci uïívat. (2)Ponechá-li se odkazovníku, aby si z nûkolika vûcí sám vybral, mûïe zvolit i vûc nejlep í (1)Pfii odkazu vûci urãitého druhu, která v ak v pozûstalosti není, není odkaz platn. OdkáÏe-li zûstavitel nû- kolik vûcí urãitého druhu a není-li jich v pozûstalosti urãené mnoïství, spokojí se odkazovník s tûmi, které v pozûstalosti jsou. (2)NeodkáÏe-li v ak zûstavitel vûc urãitého druhu v slovnû ze svého vlastnictví a není-li taková vûc v pozûstalosti, opatfií ji osoba obtíïená odkazem odkazovníku v jakosti pfiimûfiené osobním pomûrûm a potfiebû odkazovníka (1)ZÛstavitel mûïe povûfiit i jinou osobu, aby zvolila, kterou z nûkolika vûcí má odkazovník dostat. Nevykonáli tato osoba volbu, urãí odkaz soud se zfietelem k osobním pomûrûm a potfiebû odkazovníka. (2)Soud urãí odkaz také tehdy, kdyï odkazovník nevykoná volbu, která mu byla ponechána. ve lhûtû stanovené k Ïádosti osoby obtíïené odkazem Odkaz penûz zavazuje osobu obtíïenou odkazem k jejich vyplacení, aè jiï hotové peníze v pozûstalosti jsou, ãili nic. Pododdíl 2 Při odkazu určité věci 1351 Pfii opakování odkazu urãité vûci v jednom nebo nûkolika ustanoveních nemá odkazovník právo na odkázanou vûc i na její cenu zároveà.jiné odkazy,byè i obsahují vûc téhoï druhu nebo stejnou penûïní ãástku, náleïejí odkazovníku, kolikrát jsou opakovány K odkazu vûci, která v dobû pofiízení závûti náleïela odkazovníkovi, se nepfiihlíïí. Nabyl-li ji pozdûji, uhradí se mu obecná cena vûci; dostal-li ji v ak bezplatnû od samotného zûstavitele, platí, Ïe odkaz byl odvolán (1)NepfiihlíÏí se k odkazu vûci cizí nenáleïející ani zûstaviteli, ani dûdici nebo odkazovníkovi, kter ji má poskytnout nûkomu jinému. Mají-li uvedené osoby na odkázané vûci podíl nebo právo, t ká se odkaz jen tohoto podílu nebo práva. (2)Nafiídil-li zûstavitel,ïe cizí vûc má b t koupena a poskytnuta odkazovníku, av ak její vlastník ji nechce prodat za obecnou cenu, vyplatí se odkazovníku tato cena Zástava nebo jiné zatíïení odkázané vûci postihují pfiíjemce jako závady odkazu. Pododdíl 3 Při odkazu pohledávky 1355 Pfii odkazu pohledávky, která zûstaviteli náleïí za nûk m jin m, postoupí osoba obtíïená odkazem tuto pohledávku s pfiíslu enstvím a pfiípadn m zaji tûním odkazovníku, vydá mu právní pomûcky, pfievede na nûho zaji Èovací prostfiedky a poskytne mu informace potfiebné k uplatnûní pohledávky proti dluïníku. * Autor je notáfiem v Bene ovû.

18 str_185_ :25 Stránka Číslo 6/2005 AD NOTAM 1356 Odkaz v ech pohledávek zahrnuje sice v echny pohledávky po zfiízení odkazu, nikoli v ak pohledávky vzniklé z pfievoditeln ch cenn ch papírû a vkladních kní- Ïek, ani pohledávky váznoucí na nemovitostech a pohledávky vznikající z práva vûcného Odkaz pohledávky, kterou má zûstavitel za odkazovníkem, zavazuje obtíïenou osobu k tomu, aby vydala odkazovníku kvitanci anebo vrátila dluïní úpis Prominutí dluhu se nevztahuje na dluhy vzniklé po zfiízení odkazu.promine-li se odkazem zaji tûní dluhu,neplyne z toho je tû, Ïe byl prominut také dluh. ProdlouÏí-li se jen lhûta k placení, neplyne z toho je tû prominutí úrokû (1)Odkaz dluhu, kter má zûstavitel uhradit odkazovníku, má ten právní úãinek, Ïe zavazuje osobu obtíïenou odkazem uznat dluh,kter zûstavitel urãitû vyjádfií nebo odkazovník prokáïe,a uhradit jej nejpozdûji ve lhûtû pro splnûní ostatních odkazû bez zfietele k podmínkám a lhûtám, které obtíïen se zûstavitelem sjednal. (2)Nafiídí-li zûstavitel, aby odkazovníkova pohledávka byla zaji tûna, musí odkazovníku b t poskytnuta dostateãná jistota OdkáÏe-li zûstavitel nûkomu stejnou ãástku, jakou mu je sám dluïen, nemá se za to, Ïe chtûl odkazem splnit dluh. Odkazovník obdrïí dluh i odkaz. Pododdíl 4 Při jiných odkazech Odkaz dětem a příbuzným 1361 Dûtmi se rozumí jen synové a dcery, jestliïe zûstavitel pamatoval na dûti nûkoho jiného. Jedná-li se v ak o vlastní dûti zûstavitele, rozumí se tím i potomci, vstupující na jejich místo. Jedná-li se o odkazy vlastním dûtem zûstavitele a není-li jich, nabudou postavení odkazovníka jejich dûti Ipfii odkazech se pouïije K 1347 aï 1362: Návrh skupiny ustanovení 1247 aï 1362 má za úãel rozfie it jednotlivé pfiípady, které se v pofiízeních pro pfiípad smrti objevují. Do osnovy se recipují nûkterá ustanovení z vládního návrhu obãanského zákoníku z r Jsou to ustanovení, která mají pfieváïnû vykládací ráz a snaïí se dát zákonn v klad tûm ustanovením, v nichï pfiípadnû zûstavitel svoji poslední vûli neprojevil dostateãnû pfiesn m zpûsobem. Neb t tûchto vykládacích pravidel, mohlo by docházet k nejistotám a vlekl m sporûm. Oddíl 3 Nabytí odkazu 1363 (1) Odkazovník nab vá zpravidla právo na odkaz pro sebe a pro své nástupce smrtí zûstavitele. (2) Odkázanou vûc nab vá odkazovník zpûsobem, jak m se nab vá vlastnické nebo jiné majetkové právo Po smrti zûstavitele lze právo na odkaz zcizit Prohlásí-li odkazovník zpûsobem, jak je pfiedepsán pro odmítnutí dûdictví,ïe odkaz nechce,hledí se na nûho jako by právo na odkaz vûbec nenabyl (1) Odkaz jednotliv ch vûcí z pozûstalosti a odkaz práv vztahujících se k takov m vûcem mûïe b t poïadován ihned. TotéÏ platí i pro odkaz men ích odmûn pro zamûstnance a odkazy vefiejnû prospû né,dobroãinné a podobné. Jiné odkazy jsou splatné za rok po smrti zûstavitele. (2) Ustanovení odstavce 1 se pouïije, není-li zfiejmá jiná vûle zûstavitele Pfii odkazu jednotlivé vûci náleïí odkazovníku ode dne smrti zûstavitele v e, co k vûci pfiibude. Od téhoï dne postihují odkazovníka i závady na odkazu, jeho zhor ení ãi zkáza vzniklé ze skuteãností, za které nikdo neodpovídá (1) Pfii odkazu dávek splatn ch roãnû, mûsíãnû nebo podobnû nabude odkazovník právo k ãástce, která pfiipadá na celou dobu, doïije-li se poãátku této lhûty; splátka se v ak stane splatnou aï v urãenou dobu splatnosti. První lhûta bûïí ode dne smrti zûstavitele. (2)Pfii odkazu v Ïivného platí obdobnû 789. K 1363 aï 1368: Odkazovníku vzniká právo na odkaz dnem smrti zûstavitele. ZÛstavitel v ak mûïe vznik tohoto práva spojit s jin m okamïikem, uãiní-li jej závisl m na splnûní podmínky. Na projevu poslední vûle zûstavitele také záleïí, kdy právo na odkaz dospûje. Neprojeví-li zûstavitel jinou vûli, nastoupí zákonná dispozice podle Odkazy jednotliv ch vûcí, práv k jednotliv m vûcem, men ích odmûn, vefiejnû prospû né, dobroãinné a podobné jsou splatné ihned, jiné odkazy proto, aby osoby obtíïené odkazy nebyly v jeden ráz zatíïen pfiespfiíli n mi povinnostmi aï za rok po smrti zûstavitele. Návrh ustanovení 1367 a 1368 stanoví podrobnosti vztahující se k plnûní odkazû ve vûcech a opakujících se dávkách. To co bylo legatáfii odkázáno, mu musí vydat osoba odkazem obtíïená tak, aby odkazovník nabyl k odkazu odpovídající majetkové právo. Odkazovník v ak mûïe odkaz také odmítnout, pak se na nûho hledí, jako by odkaz vûbec nenabyl a pfiedmût odkazu pfiipadá do pozûstalosti, aãli se zûstavitel pro tento pfiípad nezajistil zfiízením náhradnictví k odkazu. Své právo na odkaz mûïe odkazovník také zcizit Právo odkazovníka na zajištění (1) Odkazovník má vûãi dûdici právo poskytnutí dostateãné jistoty pfii odkazech opakovaného plnûní, dále pfii odkazech, jejichï splnûní se je tû nelze domáhat se zfietelem k zákonné lhûtû nebo se zfietelem k lhûtû nebo

19 str_185_ :25 Stránka 201 AD NOTAM Číslo 6/ podmínce, jiï zûstavitel urãil. Odkazovník nemá právo na zaji tûní, je-li zfiejmé, Ïe není potfieba. (2) Jinak má odkazovník vûãi dûdici stejná práva, jako kaïd jin vûfiitel. K 1369: V pfiípadech, kdy odkazovníku nemá b t odkaz vydán okamïitû po smrti zûstavitele a splatnost nastává aï pozdûji, mûïe poïadovat po osobû obtíïené odkazem, aby jeho právo zajistila. Pokud je ale zfiejmé, Ïe zaji tûní není potfiebné a Ïe ani pozdûj í splnûní odkazu pfii pravidelném bûhu událostí nic neohrozí, není potfiebné právo na zaji tûní konstituovat. AÈ jiï odkazovníku právo na sloïení jistoty vznikne nebo nevznikne, anebo aè jiï odkazovník toto právo uplatní ãi neuplatní, nejsou tím zkrácena jeho práva jako kteréhokoli jiného vûfiitele. Uvolněný odkaz 1370 (1) Odkaz, kter odkazovník pfiijmout nemûïe nebo nechce, napadne náhradníku. Není-li náhradník a je-li cel m odkazem pamatováno na nûkolik osob buì bez urãení podílû, anebo v eobecn m v razem znamenajícím rovné podûlení, pfiibude uvolnûn podíl pomûrnû ostatním podílníkûm. (2) Je-li odkazovníku zûstaven urãit podíl,nemá právo na pfiírûstek podle odstavce 1, ledaïe je zfiejmá vûle zûstavitele zanechat vyjmenovan m odkazovníkûm cel odkaz a Ïe urãením podílû nechtûl nic jiného neï omezit odkazovníky navzájem Mimo pfiípady uvedené v 1370 povinnost splnit odkaz zanikne Kdo má podle 1370 a 1371 prospûch z uvolnûní odkazu nebo z toho, Ïe povinnost splnit odkaz zanikne, toho postihují i bfiemena s odkazem spojená.to neplatí, má-li se jednat jen o osobní úkony osoby pûvodnû obtí- Ïené. K 1370 aï 1372: Nenabude-li legatáfi odkaz, pak se odkaz uvolní. V dûsledku toho mohou vzniknout tfii rûzné situace. Pfiednû na takovou situaci mûïe pamatovat zûstavitel sám a povolat pro ten pfiípad náhradníka. Tehdy pfiipadne odkaz náhradníku podle pfiedpisû o náhradnictví. Dále mûïe dojít i k tomu, Ïe zûstavitel odkáïe urãit pfiedmût rovnomûrnû (bez urãení podílû) nûkolika osobám. Odpadne-li v takovém pfiípadû nûkter z odkazovníkû, pfiipadne jeho uvolnûn podíl ostatním. Koneãnû, nenastane-li Ïádn z obou v e uveden ch pfiípadû, povinnost splnit odkaz zanikne. Mûl-li b t pfiedmût odkazu vydán legatáfii z pozûstalosti, pfiipadne dûdicûm jako dûdictví podle ustanovení o podûlení dûdicû. Práva dědice přihlášeného s výhradou soupisu 1373 (1) Je-li ãistá pozûstalost odkazy obtíïena tak, Ïe je témûfi vyãerpána a dûdic neuplatní své právo podle 1341, má dûdic právo jen na náhradu nákladû uãinûn ch pfii splnûní odkazû a na pfiimûfienou odmûnu za svoji námahu. (2) Pokud pozûstalost k úhradû tûchto nákladû a odmûny nestaãí,hradí náklady a odmûnu odkazovníci podle hodnoty odkazû.v té pfiíãinû má dûdic k odkazûm zadr- Ïovací právo (1) Nestaãí-li ãistá pozûstalost k úhradû v ech dluhû a jin ch povinn ch v dajû, odkazy se pomûrnû sníïí. (2) Nestaãí-li ãistá pozûstalost k vyfiízení v ech odkazû, uspokojí se pfiede v emi ostatními odkaz zaopatfiení, v chovy a v Ïivy; ostatní odkazy se pomûrnû sníïí. (3) Dûdic má práva stanovená v 1373 a není povinen vyfiizovat odkazy bez dostateãného zaji tûní. (4) ObdrÏel-li v ak odkazovník jiï odkaz, provede se sráïka podle hodnoty, jakou mûl odkaz v dobû pfiijetí, a podle uïitkû, které jiï z nûho získal. Odkazovník se zbaví povinnosti pfiíspûvku tím, Ïe vydá dûdici odkaz i s uïitky nebo jejich cenu.v ostatním se na odkazovníka hledí jako na poctivého drïitele Správce dědictví Nebyl-li ustaven vykonavatel závûti a nechce-li dûdic vûnovat splnûní poslední vûle vûnovat svûj ãas a námahu, soud na jeho návrh za tím úãelem ustaví správce pozûstalosti, nebo uloïí splnûní poslední vûle správci dûdictví jiï ustavenému. K 1373 aï 1374: Nelze vylouãit pfiípady, kdy zûstavitel pozûstalost odkazy takfika vyãerpá, anebo kdy objem odkazû dokonce pozûstalost pfiev í. To mûïe nastat, nevyuïijeli dûdic právo na krácení odkazu tak, aby mu zûstala ãtvrtina dûdictví nedotãena. Tehdy nastanou rûzné situace podle toho, zda se dûdic pfiihlásil s v hradou soupisu nebo bez takové v hrady. Pfiihlásí-li se dûdic bez v hrady soupisu, pak je bez právního v znamu, nakolik odkazy pozûstalost zatíïí, protoïe takov dûdic je musí splnit bez omezení podobnû, jako musí bez omezení vyrovnat i zûstavitelovy dluhy. Hlásí-li se dûdic s v hradou soupisu, pak je v takov ch pfiípadech chránûn. ZÛstavitel mûïe urãit, kdo má b t vykonavatelem závûti, a pak vykonavatel závûti splní poslední pfiání zûstavitele za podmínek v závûti uveden ch. Nebyl-li vykonavatel závûti urãen, má dûdic vyfiídit odkazy sám, ale protoïe sám z pozûstalosti nebude mít zvlá tní majetkov prospûch, zaruãuje mu zákon odmûnu za tuto ãinnost. K této ãinnosti v ak dûdice nelze nutit. Proto se mu poskytuje právo Ïádat soud, aby za tím úãelem ustavil správce pozûstalosti, kter odkazy vyfiídí. Díl 4 Zákonná posloupnost 1376 (1) Kde nedojde k posloupnosti podle dûdické smlouvy nebo podle závûti, nastane zákonná posloupnost k pozûstalosti nebo k její ãásti. Není-li zákonn dûdic, nebo nenabude-li dûdictví, stávají se dûdici odkazovníci podle pomûru hodnoty sv ch odkazû.

20 str_185_ :25 Stránka Číslo 6/2005 AD NOTAM (2) Kdo nabyl dûdictví proto, Ïe dûdit nechtûl nebo nemohl dûdic ani náhradník povolan dûdickou smlouvou nebo závûtí, splní ostatní nafiízení zûstavitele Odúmrť Nedûdí-li Ïádn dûdic ani podle zákonné posloupnosti, pfiipadá pozûstalost jako odúmrè státu.vûãi jin m osobám má stát stejné postavení jako dûdic,kter se k dûdictví pfiihlásil s v hradou soupisu. K 1376 a 1377: Zachovává se dosavadní pravidlo, Ïe v pfiípadech, kdy nedûdí dûdic povolan pofiízením pro pfiípad smrti, nastupují dûdici podle zákonné posloupnosti. NavrÏená úprava v ak pom lí i na pfiípady, kdy zûstavitel pofiídí o své pozûstalosti dûdickou smlouvou nebo závûtí, ale dûdic takto povolan bude nezpûsobil dûdit nebo dûdictví odmítne. I za takové situace nastupují v pozûstalost dûdici podle zákonné posloupnosti, ale v tom pfiípadû nelze zcela pominout zûstavitelovu poslední vûli, byè jeho nafiízení, kdo má b t závûtním dûdicem, naplnûno nebude. Z toho dûvodu se ukládá dûdicûm nastoupiv ím podle zákonné posloupnosti, aby splnili ostatní nafiízení zûstavitele, jsou-li v jeho pofiízení pro pfiípad smrti uvedena. Pom lí se dále na pfiípad, kdy zûstavitel nemá dûdice, jimï svûdãí zákonná posloupnost a pofiídí o svém majetku závûtí, v níï povolá jednak dûdice, jednak odkazovníky. I za této situace mûïe dojít k tomu, Ïe závûtní dûdicové nebudou moci dûdit, anebo Ïe dûdictví odmítnou. V takovém pfiípadû má dûdictví napadnout odkazovníkûm v tom pomûru, jak je pomûr hodnoty jejich odkazû. Nastane-li tato situace, budou uvedené osoby vystupovat vûãi odkázan m pfiedmûtûm jako odkazovníci, vûãi ostatní pozûstalosti jako dûdicové. Nebude-li moïné, aby pozûstalost pfiipadla takto urãen m dûdicûm, pfiipadne státu jako odúmrè. Stát, kterému pozûstalost takto pfiipadne, není dûdicem. Av ak proto, Ïe i na stát v tomto pfiípadû pfiejde povinnost hradit pfiípadné dluhy zûstavitele, pfiiznává se mu totéï postavení, jaké má dûdic pfiihlá en s v hradou soupisu První třída dědiců (1) V první tfiídû dûdí zûstavitelovy dûti a jeho man- Ïel, kaïd z nich stejn m dílem. (2) Nedûdí-li nûkteré dítû,nab vají jeho dûdick podíl stejn m dílem jeho dûti. Nedûdí-li ani tyto dûti nebo nûkteré z nich, dûdí stejn m dílem jejich potomci Druhá třída dědiců (1) Nedûdí-li zûstavitelovi potomci,dûdí ve druhé tfiídû manïel zûstavitele, zûstavitelovi rodiãe a dále ti, ktefií Ïili se zûstavitelem nejménû po dobu jednoho roku pfied jeho smrtí ve spoleãné domácnosti a ktefií z tohoto dûvodu peãovali o spoleãnou domácnost nebo byli na zûstavitele odkázáni v Ïivou. (2) Dûdici druhé skupiny dûdí stejn m dílem, manïel v ak vïdy nejménû polovinu dûdictví Třetí třída dědiců (1) Nedûdí-li manïel ani Ïádn z rodiãû, dûdí ve tfietí tfiídû stejn m dílem prarodiãe zûstavitele, zûstavitelovi sourozenci a ti, ktefií Ïili se zûstavitelem nejménû po dobu jednoho roku pfied jeho smrtí ve spoleãné domácnosti a ktefií z tohoto dûvodu peãovali o spoleãnou domácnost nebo byli odkázáni v Ïivou na zûstavitele. (2) Nedûdí-li nûkter z prarodiãû nebo sourozencû zûstavitele,nab vají jeho dûdick podíl stejn m dílem jeho dûti Čtvrtá třída dědiců (1) Nedûdí-li Ïádn z dûdicû tfietí tfiídy, dûdí ve ãtvrté tfiídû jen prarodiãe rodiãû zûstavitele. PrarodiãÛm zûstavitelova otce pfiipadá polovina dûdictví, prarodiãûm zûstavitelovy matky druhá polovina. Obû dvojice prarodiãû se dûlí rovn m dílem o polovinu, která na nû pfiipadá. (2) Nedûdí-li jednotliv ãlen dvojice, pfiipadne uvolnûná osmina druhému ãlenu. Nedûdí-li dvojice, pfiipadne tato ãtvrtina druhé dvojici téïe strany.nedûdí-li ani jedna dvojice téïe strany, pfiipadá dûdictví dvojicím druhé strany ve stejném pomûru,v jakém se dûlí o polovinu dûdictví, která jim napadá pfiímo Několikeré příbuzenství Je-li kdo se zûstavitelem pfiíbuzn z více neï z jedné strany, má z kaïdé strany dûdické právo, které by mu náleïelo jako pfiíbuznému z této strany. K 1378 aï 1382: Ustanovení o dûdick ch tfiídách (skupinách) zachovává rozdûlení zákonné posloupnosti dûdicû do ãtyfi tfiíd. Pfiesto se okruh zákonn ch dûdicû roz ifiuje na úroveà existující v na em dûdickém právu pfied její redukcí v r Prvá a druhá tfiída dûdicû je navrïena shodnû se stávající úpravou ( 473 a 474 platného obãanského zákoníku). Návrh tfietí tfiídy dûdické sluãuje do jedné skupiny stávající tfietí a ãtvrtou tfiídu ( 475 a 475a platného obãanského zákoníku) podle koncepce vyjádfiené jiï ve vûcném zámûru takïe v této skupinû mají dûdit rovn m dílem zûstavitelovi sourozenci, prarodiãe a tzv. spoluïijící osoby. Novû navrïená ãtvrtá skupina zahrnuje prarodiãe rodiãû zûstavitele, tedy zûstavitelovy pradûdy a prabáby. NepÛjde o pfiípady vyskytnuv í se s zvlá tní ãetností. Nelze v ak pfiehlíïet ani stále se prodluïující délku lidského Ïivota na stranû jedné, ani nijak fiídké pfiípady náhlé a nûkdy i hromadné smrti mlad ch lidí nebo lidí stfiedního vûku (napfi. v dûsledku dopravní havárie, zloãinu a podobnû). Pak vzniká otázka, zda in eventum pfieïívající prarodiãe rodiãû zûstavitele, obvykle v dûchodovém vûku, s potfiebou podpory a péãe, ponechat bez práva na dûdictví a pozûstalost pfiifiknout cestou odúmrti státu, anebo zda vzít zfietel na jejich zájmy a pamatovat na spravedlivé uspofiádání i takov chto pomûrû.