Lekce 8: Opakování a netiketa

Transkript

1 Lekce 8: Opakování a netiketa Teoretický úvod: Netiketa představuje pomyslnou sbírku pravidel a zásad, které by se měly dodržovat v internetovém světě, který čím dál víc proniká do našich domovů. Stejně jako v reálném světě, tak i v tom internetovém bychom měli dodržovat základní pravidla slušnosti a chovat se jako civilizovaní tvorové. Proto také bylo stanoveno následující dvanáctero netikety: 1. Nezapomínáme, že na druhém konci jsou lidé a ne počítač. To, co napíšeme do počítače, bychom možná dotyčnému nikdy neřekli do očí. 2. Dodržujeme obvyklá pravidla slušnosti normálního života. Co je nevhodné v obvyklém životě, je samozřejmě nevhodné i na internetu. 3. Zjišťujeme si taktně, s kým mluvíme. Politika, náboženství a podobné problémy by měly být diskutovány s taktem a v mezích slušnosti. 6. Pomáháme v diskuzích. Pokud má někdo v diskuzi nějaký problém a my známe odpověď, odpovíme mu. Někdo jiný pak zase pomůže jindy nám. 7. Respektujeme soukromí jiných. Pokud nám omylem přišla zpráva, která nám nepatří, je vhodné ji smazat a taktně upozornit odesilatele. 8. Nezneužíváme svoji moc či své vědomosti. 9. Odpouštíme ostatním chyby. I my je děláme. Nevysmíváme se ostatním. 10. Nešíříme hoaxy (řetězové maily). 11. Nerozesíláme spam a reklamu. 12. Neporušujeme autorská práva. Klíč vyhovuje, když odemkne zámek R. K. Sprenger Cíl lekce: Opakování a vysvětlení zásad netikety Časový plán: Aktivita Lov na Zvědavce 20 min Aktivita Cestovatel 30 min Aktivita Představte se prosím 20 min Zásady netikety 20 min 4. Bereme ohled na druhé. Nezveřejňujeme nepravdivé, nebo i pravdivé, ale choulostivé informace. 5. Je vhodné psát s diakritikou. Vyvarujeme se tak nedorozumění. Pokud jsme z nějakého důvodu nuceni psát bez diakritiky, snažíme se používat správný pravopis. Pomůcky: Seznamy třídy, papíry, tužky Pracovní listy č. 03, 12 a 13 Rozvoj podnikatelských dovedností na ZŠ ve Zlínském kraji

2 1 Než si povíme něco nového, pojďme si zopakovat několik věcí o vyjednávání. Říkali jsme si, že je dobré nepoužívat záporné otázky. Vzpomenete si, co jsou to záporné otázky? Výborně, pojďme si to připomenout ve hře. V jedné z předchozích hodin jste se potkali se stvořením, které se jmenuje Zvědavec. Vědcům se podařilo tato stvoření prozkoumat a zjistili, že existují dva druhy. Ty nazvaly Zvědavcus pozitivus a Zvědavcus negativus. Zatímco Zvědavcus pozitivus klade pouze pozitivní otázky, tzn. otázky, které nezačínají na ne, Zvědavcus negativus používá pouze záporné otázky, neboli otázky, které na ne začínají. Oba druhy jsou poměrně vzácné, nicméně Zvědavce pozitivuse už chodí po světě pouze pár exemplářů. Bylo by ale dobré alespoň jednoho z nich odchytit, aby mohl být dále prozkoumán. Byli jste proto vysláni na expedici, jejímž cílem je odchyt několika exemplářů Zvědavce. To se vám podařilo. Jediné co zbývá, je zjistit, zda se ve skupince vyskytuje také vzácný Zvědavcus pozitivus. Rozdáme dětem nakopírovaný seznam třídy. Každé z dětí pak necháme vylosovat kartičku s druhem Zvědavce (viz příloha č. 11), kterého budou představovat. Ostatním svoji roli neprozrazují. Poté si děti na papír připraví cca 5 libovolných otázek, na které se budou ostatních ptát musí přitom dodržet určený druh Zvědavce. Otázky zkontrolujeme. Poté necháme děti chodit po třídě, potkávat se a pokládat si navzájem otázky nemusí na ně odpovídat. Na základě položených otázek se pak snaží určit tři Zvědavce, kteří patří do druhu Zvědavcus pozitivus. Své tipy si děti napíší k příslušnému jménu spolužáka v seznamu třídy. Po cca 10 minutách aktivitu ukončíme a dětí se zeptáme na jejich tipy. Aktivitu zakončíme krátkou reflexí, pro kterou můžeme využít otázek typu: Jak můžeme třídit otázky? Jaké odpovědi vás nejčastěji napadaly, když se vás někdo zeptal negativní otázkou? Který typ otázek je podle vás lepší? S kterými otázkami se nejčastěji setkáváte? V čem vidíte výhodu pozitivních otázek? K čemu se hodí? Který typ je podle vás vhodnější pro vyjednávání? Proč si to myslíte?

3 2 Teď vyzkoušíme něco jiného. Představte si, že se chystáte na cestu kolem světa. Je to lákavá představa? Během cesty navštívíte země, které máte napsané na seznamu, který jste dostali. Pomalu si balíte všechny důležité věci na cestu, jako jsou fén, pastelky, 8 rolí toaletního papíru, váš oblíbený plyšák a podobně. Přemýšlíte nad tím, jaké to asi bude, s kolika novými lidmi se asi potkáte a zda se s nimi domluvíte. Tu vám bleskne hlavou, že by bylo dobré vědět alespoň jak pozdravit v jazycích každé země, kterou navštívíte. Sednete proto k internetu a začnete pátrat. Úkolem dětí bude s pomocí internetu nebo slovníků zjistit, jak vypadají pozdravy Dobrý den a Ahoj v různých zemích. Odpovědi zapíší do pracovního listu. Správné výsledky by měly vypadat asi takto: Země Dobrý den Ahoj Německo Guten Tag Grüß Dich, hallo Anglie Good day Hi Španělsko Buenos dias Hola Čína Ni hao Ni hao Rusko здравствуй привет Itálie Buon giorno Ciao, salve Francie Bonjour Salut Poté vybereme 7 dětí. Ty budou představovat cestovatele, kteří dorazili do dané země. Zbytek třídy představuje domorodce. Každého z cestovatelů necháme vylosovat jednu ze situací, kterou potřebuje vyřešit. Problém je v tom, že si s domorodci vzájemně nerozumí domorodci totiž nemluví jazyky, které umí cestovatelé. Úkolem cestovatelů je získat požadovanou informaci, respektive vyřešit zadaný úkol (viz příloha č. 12). Nesmí přitom použít češtinu. Po tomto vysvětlení pošleme cestovatele za dveře, kde si každý z nich připraví způsob, jakým bude jednat s domorodci. Zbytku třídy vysvětlíme tak, aby to cestovatelé neslyšeli, že na ně nesmí reagovat, dokud je nepozdraví v jejich rodné řeči (např. všichni budou nehnutě sedět se zavřenýma očima, které otevřou teprve, až zazní pozdrav v příslušné řeči, nebo budou k cestovateli otočeni zády apod.). Poté se musí pokusit zjistit, co cestovatel potřebuje a snažit se mu pomoci. Nesmí k tomu ale použít češtinu. Necháme děti zaujmout dohodnutou pozici a zavoláme zpět cestovatele. Řekneme jim, že dorazili do země, kterou náhodně vybereme z výše uvedeného seznamu a dál, že už je na nich, jak se s domorodci domluví. Na splnění úkolu mají 3 minuty. Po vypršení času je na řadě další cestovatel.

4 Cestovatelé, kteří splní úspěšně svůj úkol, nestranně pozorují další průběh hry. Snažení dvojic nijak nekomentujeme, případné úspěchy a neúspěchy shrneme až v rámci reflexe. Podle časových možností tímto způsobem postupně vystřídáme všech 7 dvojic cestovatelů. Aktivitu uzavřeme reflexí, jejímž cílem je uvědomění si pozdravu coby vhodného zahájení jakékoliv komunikace s druhým (cizím i známým). Děti by si měly připomenout, že pozdrav patří mezi základy slušnosti, že nám pomáhá upoutat pozornost druhého a začít rozhovor. Pro samotnou reflexi lze využít otázek typu: Jaký to byl pocit, když s vámi domorodci nejprve odmítli komunikovat? Co vám pomohlo navázat kontakt s domorodci? Myslíte, že to takto může fungovat i v reálném životě? Kdy, kde a jak? Je podle vás pozdrav důležitý? K čemu? V čem vám může pomoci? Kdy podle vás zdravíme? Jaká jsou podle vás pravidla pro pozdrav? 3 Pro další hru si budeme potřebovat připomenout, jak má vypadat správné podání ruky a jaká jsou pravidla představování. Vzpomenete si na ně? Vyzkoušíme si to při hře. Přeneseme se teď na ples plný lidí, kteří jsou si ale navzájem cizí. Své role si tajně vylosujete na kartičce. Každému z dětí rozdáme tři kartičky životů (viz příloha č. 03) a necháme je doplnit jejich jména. Necháme děti vylosovat jejich role a vymyslet si nové netradiční jméno, které si zapíší na svůj pracovní list se seznamem třídy. Úkolem dětí je pak zjistit co nejvíc vymyšlených jmen ostatních, která napíší do pracovního listu vedle skutečných jmen. Zjišťování bude probíhat tak, že děti budou chodit po třídě, navazovat mezi sebou kontakt a vzájemně se představovat podle rolí, které si vylosovaly. Přitom se musí snažit chovat se a pohybovat úměrně věku danému rolí dáme prostor jejich hereckému nadání. Při představování využívají základní pravidla etikety (muž ženě, mladší staršímu, apod.) a podávají si ruku. Pokud se dopustí nějakého společenského prohřešku, např. když se jako první představí starší mladšímu, nebo mladší podá jako první ruku staršímu, ten, kdo se dopustil chyby, musí odevzdat jednu kartičku života. Teprve potom může pokračovat ve sběru jmen. Takto necháme děti pracovat cca 10 minut. Poté aktivitu uzavřeme krátkou reflexí, pro kterou můžeme využít otázek typu:

5 Kolik jste získali jmen? Které je nejpodivnější? Kdo z vás neztratil život? Následně se musí vykoupit ti, kteří ztratili kartičky se životy, a to tím, že ještě jednou shrnou základní pravidla platná pro představování a správné podání ruky. Jednotlivá pravidla říkají po řadě, přitom se střídají. 4 Zopakovali jsme si pravidla etikety, která nám pomůžou v situacích, kdy se setkáváme s dalšími lidmi. Teď ale trošku odbočíme. Když jsme u toho slušného chování, myslíte, že existují také nějaká pravidla pro internetový svět? Svět, kde se denně můžete potkat se spoustou lidí, aniž byste je třeba viděli? Stejně jako v reálném světě, tak i v tom internetovém bychom měli dodržovat základní pravidla slušnosti a chovat se jako civilizovaní tvorové. Proto také bylo stanoveno několik pravidel, kterým se říká netiketa. Pojďme se na ně podívat. První pravidlo říká, že bychom neměli zapomínat na to, že na druhém konci jsou lidé a ne počítač. To, co napíšeme do počítače, bychom možná dotyčnému nikdy neřekli do očí. Na to navazuje i další pravidlo, které zní: Dodržujeme obvyklá pravidla slušnosti normálního života. Co je nevhodné v obvyklém životě, je samozřejmě nevhodné i na internetu. Co si o tom myslíte? Máte s tím nějakou zkušenost? 5 Bereme ohled na druhé. Nezveřejňujeme nepravdivé, nebo i pravdivé, ale choulostivé informace. To je třetí pravidlo, které bychom měli mít na paměti. Proč je to podle vás důležité? Čtvrté pravidlo - Je vhodné psát s diakritikou. Vyvarujeme se tak nedorozumění. Pokud jsme z nějakého důvodu nuceni psát bez diakritiky, snažíme se používat správný pravopis. S dětmi o pravidlech

6 Jak vy píšete své vzkazy a y? Používáte háčky a čárky? Čtete si po sobě, co jste napsali? 6 Už se vám stalo, že vám přišla nějaká zpráva, která vám nebyla určená? Jak jste to řešili? Z toho si můžeme odvodit další pravidlo, a to, že bychom měli respektovat soukromí jiných. Pokud nám omylem přišla zpráva, která nám nepatří, je vhodné ji smazat a taktně upozornit odesilatele. Měli bychom umět odpouštět ostatním chyby. I my je děláme. Proto se ostatním nevysmíváme. 7 Hodně velkým nešvarem je rozesílání řetězových ů, tzn. ů, které se mají rozeslat na všechny známé. Setkali jste se už s takovým em? Co jste s ním udělali? 8 Posledním pravidlem, které si dnes povíme, je to, že bychom měli respektovat autorská práva. Co to podle vás znamená? Měli bychom pamatovat na to, že ani na internetu nejsou všechny věci zadarmo. Někdo je vytvořil a má k nim autorské právo. Týká se to her, filmů, obrázků nebo třeba písniček. Když takové věci stahujeme z internetu bez souhlasu autorů, porušujeme tím jejich práva.