KVĚTEN 2013 Zpravodaj S centra Hodonín, p. o., Na Pískách 4037/11

Transkript

1 KVĚTEN 2013 Zpravodaj S centra Hodonín, p. o., Na Pískách 4037/11

2 Obsah strana Úvodní slovo Společenská kronika Ohlédnutí A co vy na to? Téma měsíce Příspěvek pana Včaly Pro dlouhou chvíli Adresa zařízení: S centrum Hodonín, p. o. Na Pískách 4037/ Hodonín tel.: fax: GSM: e mail: info@ddhodonin.cz, časopis Ven z ulity vydává: kolektiv Dílny volného času tel.: , e mail: ergo1@ddhodonin.cz, ergo3@ddhodonin.cz 2

3 Úvodní slovo Vážení a milí čtenáři zpravodaje! Pokud čtete tyto řádky znamená to, že jste si zakoupili nebo vypůjčili květnový zpravodaj a jste jistě zvědaví, co nového si zase přečtete. Můžu vám slíbit, že jistě nebudete litovat, neboť pro vás máme opět spoustu zajímavého čtení. Ostatně tak jako vždy! Pojďte společně s námi poblahopřát narozeninovým oslavencům měsíce května, přivítat novou uživatelku a také se naposled, alespoň vzpomínkou rozloučit se zemřelým. Následující stránka pak patří Ohlédnutí za uplynulými akcemi a událostmi a svůj prostor také dostane pravidelná anketa A co Vy na to?. Tématem na měsíc květen se pak staly námluvy a svatby, ke kterým patří i obrácená stránka věci rozvody. S panem Včalou prožijeme jeden nepříjemný okamžik, který ale naštěstí dobře dopadl. I takové chvíle nám občas život připraví. Naše anketa A co Vy na to? se tentokrát bude týkat otázek kolem manželství a to jak v dobrém tak i zlém. Tohle téma můžete také pročíst v našem Tématu měsíce. Ať už jste prožili život v partnerském svazku, nebo jak se dnes říká singl, tedy sám, sama, jistě najdete zajímavé informace v tomto našem příspěvku. Krásný měsíc květen, přejí děvčata z DVČ 3

4 Společná kronika Narozeniny v květnu oslavují tito uživatelé Prášková Božena Slezáková Anna Strachoň Josef Blažejová Terezie Klimková Emilie Zostal František Boráň Josef Krevňáková Jindřiška Hasíková Libuše Karika Juraj Gregáňová Věra Koutná Margita Mackrlová Květoslava Srdečně blahopřejeme všem oslavencům! Přišly mezi nás Maláníková Marie Kůrová Marie Vítáme Vás! Zemřeli Králík Alois RSDr. Macek Antonín Mgr. Šnajdr Miloslav Tiše vzpomínáme! 4

5 Ohlédnutí 26. dubna Oáza Pravidelné každoroční setkání se členy občanského sdružení tělesně postižených osob Oáza se tentokrát uskutečnilo na zahradě. Bylo krásné počasí a tak by bylo jistě škoda toho nevyužít. Tentokrát nás kromě již známé tváře Jožky Černého navštívilo také několik dalších příznivců a samozřejmě hudebníků, kteří pana Černého doprovázeli. Opět vám přinesli pro zpříjemnění odpoledne také nějaké to mlsání v podobě zákusků. Setkání se vyvedlo. Svědčí o tom vaše hojná účast a spokojenost. 29. dubna Pálení čarodějnic Konec dubna patří čarodějným rejům, kouzlům a ohňům. V našem čarodějném setkání nechybělo ani jedno a navíc jste si měli možnost ještě pochutnat na opečeném špekáčku. Bohužel však takových, kteří se do tohoto úkolu pustili samostatně, mnoho nebylo. Dalším úkolem setkání bylo sázení bylinek do připravených truhlíků, a protože mnohde se již tato čarodějná tradice spojuje se stavěním máje, podíleli jste se i vy na jejich zdobení. Příjemná hudba a čarodějné modely byli zpestřením celého setkání. Však posuďte sami, viz foto. 5

6 10. května Oslava 70. narozenin paní Jindřišky Krevňákové Rodina paní Jindřišky Krevňákové pojala oslavu narozenin své maminky ve velkém stylu. V atriu byla prostřena slavnostní tabule, ke které byli pozváni kromě rodiny také uživatelé 4. oddělení Chrpa a k dalším stolům pak uživatelé ostatních oddělení Slunečnic, Vinohrádků a Lípy. Pro všechny bylo připraveno příjemné pohoštění, za což tímto děkujeme rodině paní Krevňákové. Oslavenkyni a nejen jí, zahrála naživo cimbálová muzika. Příjemná atmosféra a dobrá nálada provázela celou oslavu. 14. května Den tance Každoročně se scházíme při příležitosti Dne tance. Letos tomu bylo také tak. Skupina Rytmus, která pro své potěšení, ale také pro vaši dobrou pohodu nacvičuje nové a nové tance se pochlubila svým vystoupení v rytmu country. S námi jste si také mohli zacvičit při několika notoricky známých melodiích a rozhýbat tak svá těla. Jsme rádi, že jste se přišli pobavit a podpořit aktivitou pestrost života v S-centru. Díky všem členům skupiny Rytmus, ale také vám ostatním. 6

7 A co Vy na to? Měsíc květen je lásky čas, jak Karel Hynek Mácha ve své známé básni Máj popsal velmi výstižně. Proto i já jsem anketu měsíce května vedla v tomto duchu. Otázky tohoto měsíce zněly : 1. Vzpomínáte si na svou první lásku? 2. Jaká byla vaše svatba. 3. Vaše nejčastější neshody v manželství. odpovědi paní Marie Jakubčíkové 4. oddělení 1. Jistěže, poznali jsme se na jednom fotbalovém zápase. Viděla jsem ho hrát fotbal a už to bylo. Byla to láska na první pohled a oboustranná. Vzali jsme se a vychovali jsme spolu 5 dětí. 2. Byla to sice malá svatba, ale moc krásná. Brali jsme se v krojích, škoda, že tehdy nepřišel fotograf, proto nemáme žádné fotografie u kterých bychom zavzpomínali. 3. Tak neshody mezi námi panovaly často. Kvůli manželovi, který chodil často do sklípku na vínko. odpovědi pana Josefa Kučery 4. oddělení 1. No, lásek bylo hodně, všechny byly krásné Měl jsem velkou svatbu v Dubňanech, ale bohužel špatně dopadla. 3. Nejčastější neshody snad kvůli dětem. odpovědi paní Jindřišky Chytilové 3. oddělení 1. Svou první lásku jsem si našla v Praze, kdy naše obec pořádala zájezd do Prahy a shodou okolností jsme byli oba ze stejné obce :-). 2. Nebyla jsem nikdy vdaná, tajně jsem doufala, že se někdy vdám, ale asi jsem nikdy nepotkala toho pravého. Chci poděkovat za vaši otevřenost a upřímnost všech co jste odpovídali na mé všetečné otázky a těším se na příští měsíc opět u ankety s Pavlou z DVČ :-). 7

8 Téma měsíce: Seznámení, svatby Nebylo třeba dlouho procházet témata, která by se hodila lépe na měsíc květen než láska. Láska se, jak víme, vyskytuje na Zemi v několika podobách. Nás ale zajímají tyto tři, na sebe (někdy) navazující stádia. Většinou začíná láska seznámením. To jsme jistě prožili všichni, ale není od věci na to vzpomenout. Někdo jen jednou, někdo hned několikrát. Budete možná s úsměvem, možná se slzou v oku vzpomínat při čtení následujících řádků, ale cílem je pobavit se. Jaká je tedy historie seznamování? Nejjednodušší seznámení měli podle Bible Adam s Evou. Jednak žili v ráji, kde neměli žádné starosti a protože byli sami dva, neměli ani problémy s výběrem partnera. Jakmile začalo lidí přibývat, začaly se objevovat i problémy. Tím nejpodstatnějším asi bylo oslovení. Jak víme, v tomto ohledu bylo téměř vždy na muži, aby zapředl řeč. Slušně vychované dívky nesměly být vyzývavé, odhalovat nepatřičné partie a vůbec na sebe upozorňovat co nejméně. Seznámení probíhalo na různých místech, stejně je tomu tak i dnes jen s tím rozdílem, že místa i způsoby jsou jiné. Vrátím se však k tomu co bylo a vy pojďte se mnou. Nechci vyhledávat na internetu všeobecné informace a raději vás, s vaším dovolení, seznámím s tím, jak to bylo u nás v rodině u dědečka a babičky: Vzpomenu-li na seznámení mé babičky s dědečkem, někdy v roce 1937 bylo vše naprosto jiné a pro mne s nádechem tajemna a kouzla. Ve své hlavě jsem si vykreslila prostředí i osoby a bylo lepší než sledovat nějaký film. Babička se jmenovala Žofie a dědeček František. Tak tedy ti dva se setkávali letmo již při procházkách po Žacléři, kde Žofinka bydlela s rodiči a sourozenci v jednom z mnoha domů hornické kolonie. František tam byl na práci u sedláka. Žofinky tatínek byl horník a ve volných chvílích chodil hrát na harmoniku do místní hospody, kde se tenkráte odehrávaly všechny možné kulturní akce, včetně divadelních představeních. Tenkrát zrovna hrál v neděli tatínek s kamarády a společnost seděla u stolů a trávili takhle poslechem nedělní odpoledne. František seděl u 8

9 stolu s kamarády, Žofinka s maminou. Najednou se před nimi objevila sklenička bílého vína a když se obě ženy se údivem rozhlédly kolem, spatřily u stolu v opačném rohu místnosti skupinku mladých mužů a Františka jak zvedá také skleničku s vínem na znamení přípitku. Pokynutím hlavy daly najevo, že přijímají a že je tato milá pozornost potěšila. František se pak osmělil a nabídl Žofince doprovod domů. Maminka ji pobídla, aby šla, že ona počká na tatínka. Cesta domů se trochu vymkla vyšlapané cestičce a oklikou se dvojice vracela k domu, kde Žofinka bydlela. Měli si co říct a také padl první polibek. Jak krásné Od té doby se vídali častěji a do roka se František s Žofinkou vzali. Byla to svatba krásná, dvojitá, neboť se ženil také Žofinky bratr a tak bylo co oslavovat. Žili spolu pak padesát let, do doby než dědeček zemřel. Také jejich životem přeletělo několik mráčků, mraků. Ale více svítilo sluníčka a já si je pamatuji jako dva skvělé lidi, kteří vždy měli pro nás vlídné slovo, hřejivou náruč a dobrou radu. Tolik z naší rodinné kroniky a teď už opět k tomu co následovalo po seznámení. Jaké měly být ženy jako manželky? Jací měli být muži jako manželé? Když se ženy vdaly, očekávalo se, že budou milé, klidné, trpělivé a tiše snášet manželovy nálady, výstřelky a úlety. Starat se o teplo domácího krbu, o děti. Nebo ne? Co se očekávalo od mužů!? Že zabezpečí svou rodiny po finanční stránce svatba v kostele asi rok 1950? a postarají se bydlení. Avšak i mezi nimi byli výjimky. Manželství však předcházela přeci svatba. A jak to bylo, nebo je jinde? Různé kultury - různé obřady, ale společný motiv: partnerský svazek ekonomicky zajistit a událost náležitě oslavit. Svatební obřad měl vždy stvrdit smlouvu uzavíranou mezi spojujícími se rodinami tak, aby bylo pokračovatelům rodu usnadněno plození potomků a rodinný majetek se pokud možno rozmnožil také. Naši předkové sice v tomto ohledu byli velmi praktičtí, ale vůbec je to neomezovalo ohledně svatebního veselí. Ve většině společností se oslavy protáhly i na několik dní a nocí. 9

10 ŘECKO Ve starém Řecku nebyla svatba součástí žádného státního náboženství a lidé si ji spojovali s domácími náboženskými obřady. Svatba měla tři etapy. Nejprve bylo třeba připravit nevěstu, a to zásadně v domě jejího otce. Pak následoval noční odchod do manželova domu, kde byla nevěsta přijata. Den po vlastním obřadu přišla etapa třetí - odevzdávání svatebních darů. Obřad samotný mohl probíhat zhruba takto: Mladý pár přivítali nejprve ženichovi rodiče na prahu domu nevěstina otce. Odtud se s pochodňovým průvodem a flétnistkami vydali ke krbovému oltáři uprostřed domu ženichova otce. Tam byl uzavřen vlastní sňatek a zároveň doprovod zasypával snoubence fíky, datlemi a dalším ovocem. Následoval odchod do svatební komory v doprovodu ženy s pochodní. STARÝ ŘÍM Naopak ve starém Římě upravovalo manželství již několik zákonů, ale hlavní obřad spočíval ve slavnostním stisku rukou snoubenců, při kterém mezi nimi a s rukama položenýma na jejich ramenou, stála nejstarší přítelkyně nevěsty. Po výměně slibů byl obřad zakončen obětováním bohu Jupiterovi. Velmi spokojený byl Jupiter zejména tehdy, pokud mu byl věnován například celý býk. V případě chudších snoubenců se ovšem projevoval jako bůh tolerantní a spokojil se i s menší obětí. Vždy však po ženichovi vyžadoval provést úlitbu nad oltářním ohněm. ŽIDÉ Židovské obřady se spíše než oběťmi zabývaly svatebními smlouvami. Svědek nejprve doprovodil ženicha pod baldachýn nesený čtyřmi sloupy a zdobenému květinami. Tam se k nim připojil rabín, ženichovi rodiče a nevěstina matka. Všichni pak čekali na nevěstu, která se svým otcem přicházela jako poslední a Židovský svatební tanec v doprovodu hudby. Ženou se stala v okamžiku, kdy vstoupila pod baldachýn. Snoubenci byli přivítáni, vyslechli krátký, ale poučný proslov, dostali požehnání a napít vína. Poté musí dodnes židovští novomanželé pronést stručný slib a vymění si svatební prsteny. Před všemi přítomnými přečtou svatební smlouvu a oba ji podepisují. Opakuje se pití vína, rozdávají se požehnání, po kterých ženich rozbíjí sklenici. Teprve potom se podepisuje matriční záznam a svatebčané odcházejí na hostinu trvající až týden. 10

11 ISLÁM Islámská svatba je v porovnání s židovskou daleko méně komplikovaná. Novomanželé nebo jejich rodiče pozvaným přátelům oznámí úmysl uzavřít sňatek. Stručně, jednou větou a bez přítomnosti kněze nebo jiného úředníka vyjádří ženich i nevěsta souhlas se svatbou. Někdy je pořizován formální zápis kvůli ochraně zájmů obou stran. Manžel totiž na sebe za ženu bere finanční odpovědnost, takže ačkoliv islám povoluje až čtyři manželky, většina mužů se spokojí s jedinou. Monogamie je zkrátka levnější. Moderní civilní manželství je instituce mladá i v českých zemích. Potřebný zákon u nás vymyslela a do praxe uvedla až legislativa rakouského mocnářství v dubnu roku (Anglie ho zná od roku 1653, Francie od roku 1792). Do té doby bylo manželství uzavíráno zásadně před Bohem a bylo považováno za svaté. Na jedné straně zákon objevil do té doby neznámý úřední akt rozvodu, na straně druhé to postupně přineslo větší prostor svobodě a otevřela se cesta k věci dříve vzácné - sňatkům z lásky. Ještě v našem století sloužilo manželství především k zaopatření a láska se měla vyvinout až v průběhu let. Nebo alespoň vzájemná tolerance. Ostatně bez ní to nejde ani dnes. ZVYKY V současné době se vytváří v podstatě jednotná struktura svatebního obřadu a stírají se dřívější rozdíly mezi městem a venkovem. Závazný je úklid, zvaní hostí, loučení se svobodou, zajištění hostiny, poděkování rodičům, odjezd ženichovy skupiny pro nevěstu a různé formy zkoušek novomanželů. Velmi často se dodržuje hierarchie rozsazování hostí u svatební tabule a pořadí přípitků a blahopřání. Vybírání do koláče a vůbec jakékoliv vybírání je spíše vesnickou specialitou, přinášení darů je všeobecné. Svatební zvyky jsou opět v módě. Mnohé vycházejí z křesťanských tradic, jiné měly spíše symbolický charakter. Životnost projevují hlavně prvky, které dnes plní zábavnou funkci a zvýrazňují svatební veselí. 11

12 Čepení - při němž ženy za zpěvu písní, vyjadřujících ztrátu dívčího vínku a rozloučení se se svobodou, rozplétaly nevěstě vlasy, sundávaly věneček a nasazovaly na hlavu čepec jako symbol přechodu mezi vdané ženy, ztratilo svůj původní význam, většinou se také již nedodržuje. Dary - vzájemné tradiční dary snoubenců (střevíce, košile a šátek) buď přetrvávají v určité obměněné formě nebo se mění ve šperk pro nevěstu, zatímco ženich nedostává nic. Často se uvádí jako svatební dar ženicha nevěstě svatební kytice, což dříve nebylo, neboť nevěsta měla při oddavkách v rukou modlitební knížky. Dříve se také udržoval zvyk obdarování tchyní: ženichova matky od snachy a nevěstina od zetě nejčastěji obdržely látku na šaty, ženich posílal i kytici. Družba - měl dříve významnou obřadní funkci, v současnosti je to již většinou jen postava k obveselování. Úloha družby se dnes přesunula na svědky. Tip: je dobré požádat někoho známého, kdo je výřečný, zábavný a dobrý organizátor, aby se staral o úspěšný průběh svatebního veselí. Družičky - instituce družiček, ačkoli přetrvala až do 20. století, má kořeny ještě v pohanských dobách a zvycích. Družičky, jejichž slavnostní šat se měl co nejvíce podobat svatebním šatům nevěsty, totiž měly tímto způsobem zmást zlé duchy, aby tak snadno nepoznali, která z dívek je nevěsta a nemohli na ní páchati zlé moci. Zpravidla se jednalo o mladší dívky, panny, z rodiny nevěsty nebo alespoň ze stejné vesnice. Družičky dnes spíše zdobí auta a svatebčany. Dnes je tato role vyhrazena spíše dětem, jimž poskytuje zábavný zážitek. Dětské dvojice družiček a mládenců nesou nevěstě závoj, což ale v tradiční svatbě nebývalo. Hostina - ať už se koná doma nebo v hostinci, dochází před vstupem k řadě zvyků: nevěsta musí říct své nové jméno, následuje rozbití talíře a jeho zametání oběma novomanželi. Tento zvyk měl kořeny hned ve dvou pověrách že střepy přinášejí štěstí a že společným zametáním novomanželé prokáží vůli spolupracovat a jejich manželství pak bude 12

13 harmonické. Patří sem také přenášení nevěsty přes práh a jídlo z jednoho talíře (polévka). Krmení polévkou - podobně jako v případě rozbíjení talířů mělo společné pojídání polévky novomanželi z jednoho talíře na svatební hostině symbolizovat jejich spolupráci. Druhý význam, který je snad ještě podstatnější, je symbol onoho společného rodinného krajíce, z něhož je nutno si brát a dávat rovným dílem. Právě pro tuto ušlechtilou symboliku je uvedený svatební zvyk dodnes velmi rozšířen. Loučení se svobodou (Svíca) - v tradičním pojetí probíhalo tak, že se v předvečer svatby podle pohlaví sešli v ženichově a nevěstině domě svobodní přátelé a vrstevníci snoubenců, kteří připravovali výzdobu na svatební den, zejména zdobili svatební májky. Přitom se notně popíjelo, zpívalo, tančilo a veselilo. Loučení se svobodou se těší velké oblibě i dnes. Jde však již o výlučně chlapskou záležitost, kdy se ženich spolu se svými kamarády několik dnů před svatbou loučí se svobodou, což se též řádně zapíjí. V tom zůstala tradice nezměněna. Námluvy - v minulých stoletích začínala v Českých zemích příprava svatby námluvami. Ty dojednával družba. Společně s ním přišli ženich a jeho otec do domu nevěsty, kde se dojednalo nevěstino věno a majetek, který přinese do manželství ženich. Pokud se otcové ženicha a nevěsty nedohodli, z námluv sešlo, což bylo provázeno vznikem zarputilé nevraživosti obou rodin, jak to ostatně barvitě popisují některá klasická díla české literatury. Oznámení a zvaní na svatbu - svatba se dnes běžně oznamuje svatebním oznámením, doplněným písemným nebo osobním pozváním ke svatební hostině. Zůstává záležitostí obou snoubenců. Charakteristické je pečení koláčů, zvací koláčky se podle tradice pečou několik týdnů před svatbou. Rozdávají se příbuzným, přátelům a sousedům a jsou zároveň pozvánkou na svatební hostinu. Koláčky, které by měly mít nejméně tři různé náplně, jsou považovány za vizitku kuchařského umění hospodyně. Vzhledem k tomu, 13

14 že se jedná o zvyk nejen hezký, ale také velmi chutný, nehrozí pravděpodobně jeho zapomenutí. Přenášení přes práh - ženich přenáší nevěstu přes práh jejich společného domova prý proto, aby přelstil zlé duchy, kteří číhají pod prahem. Jiný význam: symbolický začátek nového života. Rýže - aby bylo novomanželům dopřáno hojně potomků, jsou zasypáni po obřadu rýží, někdy také konfetami, oříšky či rozinkami nebo bonbóny. Stejný význam má i jiný zvyk, během svatební hostiny je nevěstě posazeno na klín malé dítě. Dříve při pečení koláčů nevěsta upustila kus těsta na zem, aby měla děti. Svatba se má konat podle zvyků obvyklých v místě nevěsty. Svatební den - hosté se scházejí u obou stran a ženich přijíždí se svými rodiči a svatebčany auty do domu nevěstiných rodičů. Nevěsta se obléká s pomocí kamarádek nebo žen z příbuzenstva, žádný muž nesmí být přítomen. Při příjezdu do nevěstina domu odpadá většina zvyků, místy se udržuje výkup nevěsty (za peníze, za láhev, za dort) a schování nevěsty. Zůstává rozloučení s rodiči, ať ve formě pouhého rozloučení a popřání šťastné budoucnosti, nebo tradičního požehnání a poté poděkování snoubenců za vychování. Proslov rodičů pro požehnání nemá nijak ustálenou formulaci. Děkování za svou a partnerovu výchovu je bráno jako morální povinnost, většinou je pronáší ženich. Svatební řeči - neodmyslitelnou součástí svatební hostiny byly dříve řeči a vinše, dnes za jakousi jejich náhradu lže pokládat veřejná čtení různých svatebních blahopřání, přípitky. Únos nevěsty - dochází k němu během hostiny, tento zvyk se rozšířil z Moravy, jeho provádění je spíše výjimkou, nejen pro nešťastné události, k nimž někdy dochází, ale i proto, že narušuje společenskou atmosféru svatebního veselí. Pozor: Akce by se měla každopádně časově ohraničit, aby ostatní hosté dlouhé hodiny nečekali na nevěstin návrat. 14

15 Věno a výbava - na rozdíl ode dneška, kdy se rodiče obou novomanželů zpravidla snaží podle svých možností vybavit nový domov svých potomků, jak se dá, bývala tato záležitost relativně donedávna výlučnou povinností rodiny nevěsty. Na její věno a výbavu se tak často střádalo již od dívčina narození. Podle výbavy bylo také posuzováno bohatství celé rodiny. Nevěsta si proto odvážela výbavu na otevřeném voze. Vdávat dceru nebyla v dřívějších dobách žádná maličkost. Chudší lidé si z toho důvodu často přáli spíše narození syna, kde tyto výdaje nehrozily. Vybírání peněz pro nevěstu - během svatební hostiny ztrácí svůj závazný charakter a ve své tradiční podobě se již prakticky nevyskytuje. Peníze novomanželům dávají obvykle jen příbuzní, a to spíše skrytě, často mimo průběh svatební hostiny. Zatahování - patří mezi zvyky, které se udržely, i když původní smysl, výkup nevěsty, provdávající se do cizí obce, se ztratil a dnes se udržuje jen jako zábava. Zatahuje se provazem, stuhou, šňůrou, na níž visí povijan, dudlíky, myrtové věnečky, zatahuje se i kládou přes cestu. Dnes zatahují spolupracovníci či kamarádi ženicha a dovolí novomanželům pokračovat v cestě, jen když se ženich vyplatí. Tímto způsobem se ženich vykupuje ze svých mladických hříchů. Dnes se většinou zábava soustředí k východu z úřadu ženichovi se navléká chomout, přivazuje se mu koule na nohu, nevěsta dostává do rukou bič, panenku k pochování, ženich dokazuje svou sílu štípáním špalku, společně přeřezávají tupou pilou kládu apod. K dalším tradicím svatby patří snaha uchovat něco, co by sváteční den bezprostředně připomínalo: nevěsty lisují některé kvítky ze své svatební kytice, někdy ji suší celou. Dodnes se traduje, že nevěsta by měla mít v den svatby něco nového (symbol nového života), něco starého (např. rodinný šperk, závoj), něco vypůjčeného, nejlépe od nejbližší přítelkyně. Velmi rozšířené byly i svatební podvazky, což byla dříve stuha volně uvázaná pod kolenem, a nevěsta si ochotně vyhrnula sukni, aby jí ho zájemci mohli stáhnout (nosily se pro štěstí).v případě úmrtí někoho z rodičů novomanželů pokládají ve svatební den kytici na hrob. Tato tradice je známá jak ve městech, tak i na vesnici. Převzato z internetových stránek: nasesvatba.webz.cz/historie.html 15

16 A teď něco málo z historické inzertní rubriky dnes asi působící vtipně, ale tak to opravdu bylo! Pravidla svatby: O sňatku rozhoduje věno. Právník žádá milion, sedlák 10 tisíc Nejslavnější svatba roku Sňatek princezny Zity s budoucím císařem Karlem I. 4. leden 1911: O sňatcích před sto lety nerozhodovala láska, nýbrž výše věna a společenské postavení. Věno 10 tisíc stačilo sotva na kantora, 6 tisíc na úředníka VII. třídy. Rubrika "Nabídnutí k sňatku" ve sto let starém denním tisku dokonale ilustruje sňatkovou politiku tehdejší střední a vyšší třídy. Hledám dceru továrníka nebo statkáře Text k obrázku: Požadavky na nevěstu z roku 1911: "Hledám inteligentní, hudebně vzdělanou dívku vyšší postavy. Místo jmění vítán též prosperující zavedený tovární podnik, případně velkostatek s hospodářským průmyslem." Ve středu 4. ledna 1911 byl v rubrice "Nabídnutí k sňatku" v deníku Národní listy žádán jako ženich výhradně úředník jisté třídy: "Pro 30-ti letou příbuznou hledám c. k. úředníka VII. hodnostní třídy." Inzerent dobře věděl, že hledat výše postaveného úředníka pro příbuznou, která disponuje věnem 6 tisíc korun, by bylo společensky neúnosné. Roční příjem úředníka VII. třídy, který mohl sloužit například jako vrchní účetní rada nebo pokladní kontrolor, činil 6410 korun. Mnohem vyšší věno žádal pro svého syna tento otec: "Pro svého syna, 27letého inž. chemie, reserv. důstojníka, vyšší postavy, úplně zachovalého a osvědčeného již úředníka v praxi, a jměním prozatím 160 tisíc korun, hledám nenápadným způsobem vzdělanou, domácně vychovanou a úplně zdravou dívku s přiměřeným věnem při vzájemné 16

17 náklonnosti. Otec snil o tom, že syna "upíchne" do rodiny továrníka či bohatého velkostatkáře. V závěru inzerátu přímo žádal: "Nejraději by se přiženil do zdravého průmyslového závodu nebo i eventuelně velkostatku." Dceru továrníka či velkostatkáře požadoval i otec se sotva třetinovým jměním: " Pro 29letého syna representativního zevnějšku, agrochemika se jměním 55 tisíc korun, hledám inteligentní, hudebně vzdělanou dívku vyšší postavy. Místo jmění vítán též prosperující zavedený tovární podnik, případně velkostatek s hospodářským průmyslem." Seznam bohatých nevěst za dvacetník. Také dobové seznamovací kanceláře se příliš nezajímaly o charakterové vlastnosti potenciálních snoubenců, nýbrž hlavně o jejich peněženky. "Seznamka" Františka Špalka například nabízela "přes 100 dam s jměním až 280 tisíc korun". Jejich soupis byl zájemcům zasílán za 20 haléřů. Hospodyňka s jměním 10 tisíc korun byla vhodnou partií tak akorát pro učitele. "Hledám pro svoji příbuznou, 19-ti letou sličnou blondýnku, dobrou hospodyňku s věnem 10 tisíc korun a nárokem na značné dědictví, inteligentního úředníka nebo učitele, nejraději v Praze." svatba z roku 1911 Z lásky chodívalo k oltáři hlavně dělnictvo, služebnictvo všeho druhu či pomocné síly. Holičský pomocník s platem 12 korun týdně či služka s platem 10 korun za týden si totiž na jmění či věno nemohli nikdy našetřit. Mám milion a hledám nevěstu Řadové pražské služce musel znít tento inzerát z Národních listů jako pohádka: "Velkostatkář s jměním jednoho milionu korun, nar. r. 1871, úplně zdravý a silný, zcela osamělý, právník, oženil by se se zdravou, příjemnou dámou z dobré rodiny a odpovídajícím věnem." Velkostatek za milion korun byl nadstandardem i v roce Vždyť například deskový statek s velkým representačním zámkem, sady, lesy, poli a loukami," prodával se 4. ledna před sto lety za 360 tisíc korun. Zavedený hostinec u Nového Bydžova za 16 tisíc korun (denní tržba 17

18 kolem 30 korun) a nový činžák na Vinohradech v Korunní ulici za 104 tisíc, v Žitné na Novém Městě pak za 110 tisíc korun. Bez věna nebyla možná svatba ani v selském stavu. "Selský syn z větší vesnice u Kyjova, 24letý, mající 40 tisíc korun, hledá pracovitou a hospodárnou venkovskou dcerku s věnem 10 tisíc korun," hledal mladý sedlák ze Slovácka nevěstu prostřednictvím inzerátu v brněnských Lidových novinách Převzato z internetových stránek: Týden.cz/stoletý kurýr Připomeňte si s námi kdy a jakou svatbu oslavit Jestliže chcete slavit výročí svatby, nemusíte čekat až na stříbrnou, zlatou nebo diamantovou svatbu, které se nemusíte dožít. Výročí svatby je možné slavit už první rok po svatbě. Jaké názvy mají výročí svatby a co darovat? Výročí svatby a jejich názvy: Prvních 15 let Zapomeňte na to, že prvních patnáct let po obřadu se žádné výročí svatby nekoná. Právě naopak. Každý rok má svůj název! První roky po svatbě totiž bývají náročné a řada manželství se rozpadá. Je proto skvělé, že si můžete své výročí svatby oslavit i krátce po svatbě. 1. rok výročí svatby nese název bavlněná. Mladá rodina se vybavuje a připravuje na potomky, proto je vhodné darovat nějaké praktické předměty do domácnosti. 2. rok výročí svatby nese název papírová. 3. rok výročí svatby nese název kožená. 4. rok výročí svatby nese název květinová 5. rok výročí svatby nese název dřevěná 6. rok výročí svatby nese název zinková (železná). 7. výročí svatby nese název měděná. Sedmý rok společného soužití je některými odborníky považován za kritický. Vhodné je darovat cokoli z mědi. 8. rok výročí svatby nese název plechová 9. rok výročí svatby nese název hliněná 10. rok výročí svatby nese název cínová nebo také růžová. A žena si od muže zaslouží kytici růží. 11. rok výročí svatby nese název ocelová 12. rok výročí svatby nese název niklová 13. rok výročí svatby nese název krajková 18

19 14. rok výročí svatby nese název slonovinová 15. rok výročí svatby nese název křišťálová, a pokud jste pozvaní na oslavu, věnujte něco ze skla. Výročí svatby a jejich názvy: let A zde už přestává veškerá legrace. Pokud jste s vaší polovičkou 20 let a více, zaslouží si to oslavu. Jaké názvy se výročí svatby dávají v případě kulatých výročí? A co je vhodné darovat? 20. rok výročí svatby nese název porcelánová a jako dar je vhodný porcelán (například servis). 25. rok výročí svatby nese název stříbrná a darovat byste měli něco ze stříbra. 30. rok výročí svatby nese název perleťová a je jasné, že se hodí darovat něco pěkného z perletě, popř. perel. 35. rok výročí svatby nese název lněná nebo korálová. Manželé jsou spolu již dlouho a domácnost potřebuje obnovit, proto se dávají předměty praktické a potřebné. 40. rok výročí svatby nese název rubínová a muž by měl ženě darovat šperk s rubínem. 45. rok výročí svatby nese název safírová, a pokud to finance dovolí, může muž ženě darovat cokoli se safírem. 50. rok výročí svatby nese název zlatá a manželům byste měli darovat něco zlatého. 55. rok výročí svatby nese název smaragdová. 60. rok výročí svatby nese název diamantová a bylo by hezké, kdyby muž ženě daroval cokoli s diamantem. Nicméně ve většině běžných rodin se tak nestane. 65. rok výročí svatby nese název železná nebo také kamenná. 70. rok výročí svatby nese název briliantová (platinová). 75. rok výročí svatby nese název korunová. Toto výročí svatby oslaví opravdu jen málokdo. Smaragdová, diamantová, kamenná, platinová a korunová svatba může být spojena s novým svatebním obřadem a výměnou nových prstenů. 19

20 MALÝ TESTÍK O SVATEBN ÍCH TRADICÍCH NA ZÁVĚR POVÍDÁNÍ 1. Kdy se poprvé objevilo vyměňování snubních prstýnků? a) v antickém Řecku? b) ve středověku c) až v 18. století 2. Co je to Ketuba? a) dohazovačka, kterou si páry najímaly, aby nasmlouvala a vyjednala všechny podmínky sňatku b) Židovská předmanželská smlouva, která se používá už po celá tisíciletí c) hanlivý výraz pro dívku, která přišla o panenství už před svatbou 3. O významu manželství a tradicích se hojně zmiňuje Tomáš Štítný ze Štítného ve svých traktátech. Víte jak nazývá třeba matku ženicha, čili budoucí tchýni? a) svěsť b) mrhalka c) svekra 4. Svatební šaty a především závoj nebyly vždy bílé. V Čechách se totiž vždy až do 16. století věřilo, že bílá je barva smutku. Víte jaká barva se tedy používala místo ní? a) červená b) světle modrá c) žlutá 5. Jakou funkci měl původně závoj? a) sloužil k oblíbenému svatebnímu rituálu. Nosila jej nejen nevěsta, ale také družičky a ženich mezi nimi musel najít svoji nastávající. b) měl nevěstu ochránit před nečistými silami a před prokletími ze strany jiných osob. c) tvář nevěsty mohl ve svatební den spatřit pouze jediný muž ženich. Před všemi ostatními se musela ukrývat pod závojem. 6. Aby se zamezilo uzavírání sňatku dětí, byl v roce 1811 vydán nový občanský zákoník, který stanovoval plnoletost na: a) 16 let b) 20 let 20

21 c) 24 let 7. Víte, od jakého roku je v České republice možné uzavírat předmanželské smlouvy? a) 1918 b) 1950 c) Který den v týdnu býval tradičním svatebním dnem: a) pondělí aby rodina měla přes víkend dostatek času na přípravu obřadu b) úterý počítalo se totiž s tím, že se oslavy protáhnou až do konce týdne c) neděle ve všední dny se nemohlo zahálet a oslavovat 9. V Černé Hoře bývalo zvykem, že první manželský pohlavní styk neproběhl o svatební noci, ale až druhý den. Víte proč? a) aby se ženich mohl v klidu opít a nepokazit si tak den b) nevěsta musela první noc spát na loži vedle tchyně c) oslavy trvaly až do rána, takže se o svatební noci nechodilo vůbec spát 10. Víte jakou pochoutkou dříve začínala svatební hostina? a) rýžovým nákypem b) čočkou na kyselo c) krupicovou kaší Odpovědi: 1A 2B 3C 4C 5B 6C 7C 8B 9B 10C 21

22 Příspěvek pana Miroslava Včaly JAK JSEM SE B Á L Když jsem se v šestnácti rozhodl létat, potřeboval jsem, nejsa plnoletý, povolení rodičů. Zašel jsem za tatínkem, protože od něho jsem mohl snáze očekávat příznivou odezvu. Taťka sice váhal, ale nakonec mi přihlášku do Aeroklubu Hodonín podepsal. Dokonce ji zanesl do holičské officiny pana Valáška, kde člen hodonínské letecké rodiny Staňa Bernátek pracoval. Ten ji předal zdejšímu leteckému náčelníkovi panu Kolajovi. Hangár jsme měli na Rubanicích. Myslím aspoň, že se tak to prostranství u luk jmenuje. Bývaly tam také kolotoče a cirkusy. Náš hangár byla podélná stavba, kde jsme měli uskladněny větroně a kluzáky a nezbytný naviják a klubovního Hanomaga ( auto ). V neděli ráno se větroně a kluzáky táhly pěšky přes celé město kus krajiny až nahoru na Pánov. Večerní transport byl jednodušší: Letadla se přelétla a přistála na lukách, ostatní mužstvo, později i ženstvo, se dopravilo Hanomagem. Přelet byl pochopitelně doménou vyspělých plachtařů. Já neměl šanci. Až jednou mi pomohla nešťastná a pro mne šťastná náhoda: Náčelník a instruktor pan Kolaja měl jednu specialitu. ( Ať, prosím, tam někde nahoře, promine! ) Byly to šlajyny, zkracovačky, před přistáním. Pak sedl přesně vedle přistávacího T. Přistávalo se tehdy přes Pánovský les. Pan Kolaja udělal šlajznu doleva, šlajznu doprava - a zachytil koncem křídla o krajní strom lesa. Větroň, jako veliký model, se stočil a pak zřítil čumákem k zemi. Rozběhli jsme se na pomoc. Pan Kolaja byl celkem v pořádku. Jeho první slova ale byla: Konec mýho lítání! Nu, nebylo to tak zlé. Ztěžoval si jenom na bolest v pravé ruce, jak s ní tlačil knypl ( řídící páku ) od sebe, aby si jej nevrazil do břicha. Pokud si vzpomínám, toho dne se už víc nelétalo. Pro příští neděle a volné dny převzal nyní úlohu řídícího létání Staňa Bernátek. Dokud se Kolaja nezotaví. A Staňa mě na přelet pustil. Vystoupal jsem za navijákem do 400 m, provedl zatáčku o 180 stupňů a zamířil na vzdálená luka. Z toho kluzáku je nádherný výhled! Přelétl jsem trať Hodonín Přerov a seshora si prohlédl rozestavěnou hodonínskou nemocnici. A již jsem nasazoval na přistání na lukách. Zahlédl jsem i postavu pana Kolaje, který nás očekával s pravou rukou na pásce. 22

23 Náhle se zničehonic nebe zatáhlo. Proto se mi asi tak dobře plachtilo. Zřejmě jsem nad tratí chytil termiku ( stoupavý proud vzduchu ). Strhl se liják a bouřka. Parta, která přijela s Hanomagem, pokládala za nejrozumnější schovat se s kluzákem pod mohutným dubem, stojícím osaměle na louce. Já, jako pilot, jsem měl místo u konce křídla, tedy u kmene rozložitého stromu. Tehdy jsem se opravdu b á l! Stačilo, aby si nějaký blesk zamanul strefit se do našeho dubu a bylo vystaráno. Současně jsem se ale bál upozornit ostatní, aby si o mně neřekli, že jsem sraligaťa. Nakonec to přišlo někomu samo - a šli jsme od nebezpečného stromu. Na závěr bych rád připojil několik rad, jak se chovat při bouřce. Především se uchýlit do Faradayovi elektrické klece. Může to být dům, opatřený fungujícím bleskosvodem. Nebo třeba taky celokovový automobil. A když jsme v otevřené krajině, lehněme si naplacato na zem. TAK AHOJ! Mirek VČALA To jsem já Mirek Velká žízeň na letišti. V demižónu však pramenitá voda! 23

24 Pro volnou chvíli 24 Tajenka: Až 30 metrů; Hmotnost se rovnala