Masarykova univerzita Filozofická fakulta. Ústav slavistiky Překladatelství ruského jazyka

Transkript

1 Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav slavistiky Překladatelství ruského jazyka Bc. et Bc. Vladimíra Válková Minimalistický deníkový román Jevgenije Griškovce: komentovaný překlad publicistického textu Magisterská diplomová práce Vedoucí práce: prof. PhDr. Ivo Pospíšil, DrSc. 2013

2 Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury... Podpis autora práce 2

3 Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala profesoru I. Pospíšilovi za cenné podněty i rady při tvorbě mé diplomové práce a za ochotu vést diplomovou práci týkající se překladu publicistického textu. 3

4 Obsah Úvod... 8 Publicistický styl Funkční stylistika Funkce publicistického stylu Na hranici mezi publicistickým textem, uměleckým textem a dokumentem doby. 16 Blog Internet a Rusko Překlad Z historie teorie překladu Teorie překladu Překladatelské metody Překlad slov a slovních spojení Překlad věty Překladatelské postupy Jevgenij Griškovec Život a dílo J. Griškovec v kontextu (ruské) literatury Výběr textů k překladu Предисловие июня июля июля августа августа сентября сентября октября ноября ноября ноября ноября ноября

5 13 декабря декабря января января января января января февраля февраля февраля марта апреля Послесловие Překlad vybraných textů z knihy Předmluva června července července srpna srpna září září října listopadu listopadu listopadu listopadu listopadu prosince prosince ledna ledna ledna

6 22. ledna ledna února února února března dubna Doslov Komentář k překladu Lexikální transformace Vlastní jména Transplantace Konkretizace, generalizace Kalkování Domácí slovní zásoba vs. internacionalismy Lexikální změny Opisný překlad; přibližný překlad Gramatické transformace Pád Číslo, rod Záměna větných členů Záměna slovních druhů Univerbizace, multiverbizace Inverze Syntaktická ekvivalence Slovesné kondenzátory Pasivum, aktivum Lexikálně-gramatické transformace Antonymický překlad Rozšíření informačního jádra Redukce Záměna Kompenzace

7 Další překladatelské problémy Interpunkce (pomlčky, spojovníky, dvojtečky, středníky, ) Grafická stránka překladu Frazeologismy, idiomy Nespisovné a hovorové výrazy Dialogičnost Stylistické úpravy Závěr Резюме Použitá literatura

8 Úvod 21. století přineslo spolu s nástupem informačních a komunikačních technologií v současné postmoderní společnosti rovněž rozvoj internetu na úkor tištěných knih a periodik i rozhlasového a televizního vysílání; ačkoli se myšlenka internetu zrodila už v roce , dochází k masovému rozvoji služby www, která zcela posunula sémantiku slova komunikace a zrušila veškeré prostorové bariéry (částečně i hranice časové), až od 90. let minulého století. Kybernetický prostor se stal do jisté míry paralelním světem zachycujícím naši činnost a pronikajícím téměř do všech oblastí našeho života od nákupů a placení účtů přes ovou korespondenci po budování profilů na sociálních sítích, vytváření identity na nejrůznějších blozích i zapojení do diskusních fór; žijeme v době technostresu pod neustálým tlakem ohromného množství informací, o jejichž objektivitě, pravdivosti a vůbec samotné možnosti orientace v tak nepřeberném množství dat bychom mohli napsat samostatnou diplomovou práci internet nabídl zcela nové pole působnosti publicistice: každé tištěné periodikum má svou plnou či zkrácenou elektronickou verzi, vlastní webovou stránku, na níž mohou čtenáři diskutovat a interagovat s autory článků, buduje si profil na sociálních sítích, pravidelně přispívá na Facebook a Twitter, kde informuje čtenáře o svých článcích a dalších zajímavostech (recipient není tedy již pouze pasivním přijímačem informací, jak by se mohlo z bühlerovského modelu komunikace zdát, i když tomu tak rozhodně není ani tam; stává se daleko častěji interagujícím článkem řetězce, který vyjadřuje vlastní názor, doplňuje či opravuje autora, umožňuje zaujmout kritické stanovisko a prostřednictvím možností internetu o svém názoru spravit poměrně velkou masu čtenářů). Publicistika ve světě internetu získává zcela jiný rozměr, nežměla například v době působení autorské generace Karla Čapka v Lidových novinách, avšak i na uvedeném případu můžeme sledovat jisté styčné body se současnou situací: autoři beletrie svým působením pronikají do oblasti publicistiky či dokumentaristiky, jedná se tedy o jisté napětí dvou profesí, které zcela jistě neučinkuje kontraproduktivně, ba naopak: přináší pro obě oblasti autorské působnosti zcela nové perspektivy a velké obohacení; autoři umělecké literatury v 21. století mají velkou možnost šířit či propagovat své dílo prostřednictvím internetu, mohou komunikovat se všemi svými 1 LEINSTER, Murray. A Logic Named Joe. Riverdale, N.Y.: Baen ; New York, str. ISBN

9 čtenáři z celého světa prostřednictvím u, budovat si okruh přátel na sociální síti Facebook či В Контакте, sbírat followery na Twitteru a informovat je v reálném čase bez závislosti na prostoru o veškeré umělecké či osobní činnosti. Spisovatelé už nemusí k propagaci vlastního díla podstupovat interview s novináři pochybného vzdělání a kvality, kteří často autorovy myšlenky zkreslí či přibarví podle potřeby, nemusí se rovněž spoléhat na knižní propagaci nakladatelství, jež v dnešní době žijí spíše z vydávání kuchařek a návodů na štěstí než z příjmů za uměleckou literaturu; každý autor může budovat vlastní značku na svých internetových stránkách, publikovat ukázky z nových i starších děl, diskutovat se čtenáři či využít možnosti psát pravidelné blogové příspěvky právě live journal jednoho z nejvýraznějších a nejznámějších současných ruských autorů sleduje i naše práce, jedná se o překlad části knihy Год жжизни 2 Jevgenije Griškovce vznikající jako live journal formou deníkových či blogových zápisků prostřednictvím autorovy webové stránky 3. Diplomová práce směřuje ke komentovanému překladu vybrané části live journal vydaného knižně v roce 2008 v mírně upravené verzi pod názvem Год жжизни jedná se o autorovy deníkové zápisky reflektující vlastní působení na poli umělecké literatury, na scéně velkých i malých divadel v rámci vlastních her, dotýkající se rovněž činnosti hudební, režisérské i dramaturgické, sledující také vztahy rodinné, přátelské i pracovní, směřující k otázkám existenciálním či prostorovým a popisující nejrůznější maličkosti i velké věci zasahující autorův život; nejedná se o každodenní zápisky, rovněž délka jednotlivých záznamů se často výrazně liší, blogové příspěvky nejsou monotematické jednotlivá výše zmíněná témata se tedy prolínají. Na základě analýzy díla o 88 stranách 4 byl proveden výběr textů k překladu, které by měly představovat reprezentativní a zároveň ucelený vzorek s co nejvyšší informační a vypovídající hodnotou o celém díle, jež respektuje všechny důležité tematické oblasti, jimiž se autor zabývá, sleduje rovnoměrně téměř všechny měsíce, v rámci nichž autor publikoval, vytváří komplexní představu o díle a zároveň splňuje maximální povolený rozsah překládaného textu 2 ГРИШКОВЕЦ, Евгений. Год жжизни. Москва: Астрель, 2008, 336 стр. ISBN ГРИШКОВЕЦ, Евгений. odnovremenno.com: Дневник Евгения Гришковца. [online] [cit. 15. dubna 2013]. Dostupné z: 4 Jedná se o znaků včetně mezer. 9

10 pro magisterskou diplomovou práci. 5 I přes veškerou snahu o výběr textů na základě výše uvedených objektivních kritérií nelze zamezit jisté subjektivitě či preferenci jednotlivých textů, proto byl vybraný vzorek ještě před zahájením samotného překladu konzultován s vedoucím práce I. Pospíšilem. Publicistický styl Styl publicistický nemůže být jednotný. 6 Funkční stylistika Ústředním tématem praktické části naší práce je překlad blogových zápisků v deníkové formě spisovatele, herce a režiséra Jevgenije Griškovce, jedná se o jeden z projevů moderní publicistiky spojených s novými médii: 7 v následující kapitole práce se pokusíme publicistiku definovat, letmo nahlédnout do její historie, zaměřit se na okraje publicistiky, které jsou provázány s uměleckým i odborným stylem, definujeme umělecký a neumělecký text; rovněž pojednáme o formě blogu. Publicistika (z lat. publicus veřejný, obecní) zahrnuje činnost publicistů, jejich tvorbu i výsledky této tvorby určené k publikování, tedy souhrn všech novin a časopisů vymezeného směru či období, ale zároveň osoby, které periodika řídí a píší texty obsažené v nich; 8 publicista je následně charakterizován jako pisatel uveřejňující 5 Doporučený rozsah překládaného textu pro magisterskou diplomovou práci je cca. 30 normostran, tedy znaků výběr textů k překladu i samotný překlad se pohybuje lehce nad tímto limitem. 6 CHLOUPEK, Jan. Knížka o češtině. Vyd. 1. Praha: Odeon, 1974, str Sám autor všechny své knihy sestavené z blogových zápisků řadí v rámci vlastní tvorby do oblasti publicistiky, proto vycházíme i z tohoto určení. 8 HAVRÁNEK, Bohuslav, BĚLIČ, Jaromír, HELCL, Miloš. Slovník spisovného jazyka českého. [online] [cit. 15. dubna 2013]. Dostupné z: Uvedená definice zcela neodpovídá moderní formě blogu, jíž se v praktické části naší práce zabýváme: nové projevy publicistiky jsou zatím v teoretických pracích pojednávány poměrně zřídka, jelikož je velmi obtížně je určitým způsobem klasifikovat. 10

11 přístupně podané články o aktuálních otázkách (zejména politických), s funkcí získávat a přesvědčovat. 9 Styl je podle J. Chloupka vnější jednotný ráz uměleckého díla, člověka, doby; 10 každý autor si postupně vypracovává svůj vlastní autorský styl, který se projevuje nejen v jeho uměleckých textech, ale rovněž v textových projevech vědeckých či publicistických. Klasifikace funkčních stylů i náhled na jejich rozdělení se velmi různí: v českém prostředí se přístupy ke stylistice začínají formovat v souvislosti s činností Pražského lingvistického kroužku ve 20. a 30. letech 20. století, a to především ve spojení s osobnostmi Bohuslava Havránka 11 a Viléma Mathesia 12 ; první jmenovaný lingvista ustanovil základní funkční styly formující se na základě cíle a způsobu projevu: zahrnul jazyk vědecký, básnický, hovorový a věcný 13 - můžeme si povšimnout, že publicistický styl se v díle Bohuslava Havránka ještě nevyskytuje. Na autora navázalo v klasifikaci stylového rozvrstvení a zkoumání funkční stylistiky velké množství dalších autorů, kteří své práce odvíjeli od Havránkem stanovených kritérií. Publicistický styl zavádí mezi funkční styly až brněnský lingvista Milan Jelínek, který tomuto stylu věnuje v roce 1957 publikaci O jazyce a stylu novin, 14 jež je příručkou ryze praktického charakteru, v níž se setkáme s nejčastějšími chybami žurnalistů, jejich přístupu ke korekturám a dalšími obecnými problémy žurnalistické praxe M. Jelínek požaduje především obecnou srozumitelnost, tedy výrazovou přesnost a přehlednost projevu, rovněž přesvědčivost, kterou autor spojuje do kontextu se správně zvolenými jazykovými prostředky i celkovou jazykovou správností projevu. Jelínek ve svých praktických 9 HAVRÁNEK, Bohuslav, BĚLIČ, Jaromír, HELCL, Miloš. Slovník spisovného jazyka českého. [online] [cit. 15. dubna 2013]. Dostupné z: 10 CHLOUPEK, Jan. Stylistika češtiny: národní vysokoškolská učebnice pro studenty filozofických a pedagogických fakult studijního oboru Český jazyk a literatura. 1. vyd. Praha: SPN, 1991, str. 15. ISBN HAVRÁNEK, Bohuslav. Úkoly spisovného jazyka a jeho kultura. [online] [cit. 15. dubna 2013]. Dostupné z: 12 MATHESIUS, Vilém. Řeč a sloh. 1. vyd. v Čs. spisovateli. Praha: Československý spisovatel, 1966, 100 str. 13 BIČAN, Aleš. Bohuslav Havránek. Ústav pro český jazyk Akademie věd ČR, v. v. i. [online] [cit. 15. dubna 2013]. Dostupné z: 14 JELÍNEK, Milan. O jazyku a stylu novin. Vydání 1. Praha: Rudé právo, 1957, 179 str. Období působení Milana Jelínka můžeme charakterizovat jako období velkého rozvoje publicistiky: je vydáváno mnoho metodických příruček, novináři procházejí jazykovými školeními. 11

12 ukázkách pracuje především s publicistickými texty regionálního charakteru, zatímco jeho následovník Josef V. Bečka přichází v publikaci Jazyk a styl novin se sledováním zásadních celonárodních periodik, jejichž jazyk charakterizuje jako intelektuální a neexpresivní. Z myšlenek Pražského lingvistického kroužku vychází publikace Základy české stylistiky od A. Jedličky, V. Formánkové a M. Rejmánkové, která v 80. letech popisuje dosavadní zkoumání i tehdejší stav funkční stylistiky: opírá se o čtyři základní funkční styly, rozebírá slohový účinek jednotlivých jazykových prostředků a pojednává zároveň o slohových postupech a útvarech. Publikace charakterizuje témata dosud teoreticky nepopsaná, a to především stylové oblasti, tedy skupiny projevů vyznačujících se stejnými charakteristickými rysy podle uplatnění slohotvorných činitelů, konkrétně oblast projevů veřejných a soukromých, mluvených a psaných ; stylovou vrstvu pak chápe jako soubor jazykových prostředků příslušný pro určitou stylovou oblast; stylový typ následně znamená soubor stylových norem. 15 Eva Minářová 16 přichází v jedné ze svých nových teoretických prací o oblasti české stylistiky s konceptem základních (primárních) a odvozených (sekundárních) stylů: do první kategorie jsou řazeny styl hovorový, odborný, administrativní, řečnický, umělecký a publicistický, zatímco v druhé skupině se setkáváme s nejrůznějšími modifikacemi tradičních stylů, jež vznikají v souvislosti s přeměnami společnosti a novými možnostmi vyjádření a publikování; z výše zmíněných poznámek je zřejmé, že Griškovcovy blogové deníkové zápisky zcela určitě patří do oblasti odvozených sekundárních stylů, jelikož představují možnost tvorby, která vznikla společně s masovým rozvojem internetu; podle Minářové 17 můžeme v souvislosti 15 Pojednávat o vývoji ruské stylistiky není pro naše účely příliš nutné, uvádíme pouze jméno významné ruské teoretičky v oblasti stylistiky I. B. Golubové, která vymezila v rámci spisovného jazyka styl odborný, publicistiký a administrativní, jež stojí v určitém protikladu k jazyku hovorovému; umělecký styl podle jejího názoru hraje samostatnou roli: prostředky umělecké literatury pak charakterizuje jako velmi individuální, tedy odpovídající vyjadřovacím schopnostem a možnostem autora, nejsou rovněž specifikovatelné, netvoří samostatnou stylistickou vrstvu a není možné je charakterizovat nějakým výčtem. Typologie M. I. Kožinové se v oblasti ruské stylistiky poněkud liší vymezuje odborný, administrativní, publicistický, církevní, hovorový a umělecký styl. КОЖИНА, М. Н., ДУСКАЕВА, Л. Р., САЛИМОВСКИЙ, В. А. Стилистика русского языка. Москва: Флинта, 2008, стр MINÁŘOVÁ, Eva, Základy stylistiky češtiny. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 1996, 82 str. ISBN MINÁŘOVÁ, Eva. Stylistika českého jazyka. 1. vyd. Brno: Univerzita J. E. Purkyně, 1983, 146 str. 17 MINÁŘOVÁ, Eva. Stylistika češtiny. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2009, str. 43. ISBN

13 s publicistickým stylem a jeho modifikacemi hovořit především o stylu reklamy a inzerce; autorka se rovněž domnívá, že žádná z klasifikací funkčních stylů není zcela závazná či definitivní, jelikož je nutné reagovat na dynamiku proměn jazyka, což platí zejména pro námi zkoumanou oblast publicistiky, která se musí každý den vyrovnávat s jazykovými změnami, aniž by čekala na kodifikaci, je nucena pružně a jazykově adekvátně odrážet současný stav jazyka: právě žurnalisté se podílejí na nejrůznějších jazykových změnách, a to prostřednictvím neologismů, z nichž činí ustálená a obecně používaná slova či slovní spojení. M. Jelínek se v Příruční mluvnici češtiny o funkčních stylech vyjadřuje jako o stylech objektivních, které ovlivňují výběr a textovou integraci výrazových prostředků: Jak vyplývá z jejich pojmenování, kritériem pro jejich vymezení jsou zobecněné komunikační funkce, kterým slouží. 18 Autor definuje funkční styl publicistický (novinářský), v rámci něhož sleduje kategorie stylu zpravodajského, úvahového, interviewového a přesvědčovacího s odpovídajícími komunikačními funkcemi. Závěrem našeho nástinu historie samotného vymezení funkčních stylů bychom rádi pojednali o terminologické otázce ústředních pojmů spjatých s tímto stylem, tedy o termínech publicistika a žurnalistika. J. V. Bečka vymezuje publicistiku v širším slova smyslu, v jejímž kontextu definuje žurnalistiku, která zahrnuje denní tisk, a publicistiku v užším slova smyslu obsahující pouze časopisy vycházející periodicky; autor oba pojmy vnímá v hyperonymickém vztahu vymezení uváděných termínů vykazuje jisté slabiny, jelikož Bečka zcela opomíjí neperiodický tisk. 19 Na problém obou pojmů naráží i výše zmíněná Eva Minářová, nejprecizněji ho však propracovává teoretička překladu z Univerzity Palackého v Olomouci Dagmar Knittlová v publikaci K teorii i praxi překladu; autorka o stylu žurnalistickém a publicistickém pojednává jako o dvou zcela samostatných funkčních kategoriích, přičemž vychází především z kontextu anglofonních zemí, v nichž se rysy obou stylů zcela liší hloubkové sondy do problematiky vymezení obou stylů na základě vnímání anglického kontextu provedl ve své monografii i ruský lingvista I. R. Galperin, jehož práci Knittlová podrobně studuje. Úkolem žurnalistiky je podle obou autorů především informovat, zatímco 18 JELÍNEK, Milan. Stylistika. In: Příruční mluvnice češtiny. Vyd. 1. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1995, str ISBN Pracovníci oddělení jazykové kultury ÚJČ ČSAV. O slohu pro novináře. [online] [cit. 15. dubna 2013]. Dostupné z: 13

14 posláním publicistiky je mimo informativní funkce rovněž funkce formativní; 20 žurnalistický styl se vyznačuje krátkými, stručnými útvary s velkou informační hutností, jež sdělují fakta rychle a přehledně, typickým zástupcem jsou krátké zprávy, oznámení nebo inzeráty; jejich specifický slovník zahrnuje vedle neutrální slovní zásoby rovněž politické a ekonomické termíny, profesionalismy, klišé či zkratky, syntaktické konstrukce žurnalistického stylu jsou často tvořeny prostřednictvím sémantických kondenzátorů a doprovázeny velmi osobitým stylem nadpisů 21 - žurnalistický styl vychází z přirozených předpokladů angličtiny jako analytického jazyka, který má ke zhuštěné prezentaci informací daleko blíže než syntetický český či ruský jazyk. Funkce publicistického stylu Z výše popsané klasifikace funkčních stylů logicky vychází určitá funkční charakteristika publicistického stylu, která se s ohledem na poměrně rozdílnou typologii u mnoha autorů značně liší. Eva Minářová 22 ve své publikaci vyčleňuje především funkci sdělovací, ovlivňovací, přesvědčovací a získávací, ruský lingvista D. E. Rozental 23 uvádí pouze funkci sdělovací a přesvědčovací, zatímco M. I. Kožinová 24 vypracovává velmi podrobnou typologii pěti funkcí publicistického stylu, mezi nimiž klíčové místo zaujímá funkce informativní, tedy fakt, že charakter sdělení je výrazně ovlivněn potřebou přinášet nejaktuálnější a nejnovější informace ve velmi krátkém čase, následuje funkce agitačně-propagační, kterou autorka spojuje 20 KNITTLOVÁ, Dagmar. K teorii i praxi překladu. 2. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 2000, str ISBN ГАЛЬПЕРИН, И. Р. Стилистика английского языка. Высшая школа: Москва, 1981 [online]. Dostupné z: Galperin 21 KNITTLOVÁ, Dagmar. K teorii i praxi překladu. 2. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 2000, str ISBN MINÁŘOVÁ, Eva. Stylistika češtiny. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2009, str. 56. ISBN РОЗЕНТАЛЬ, Д. Э. Справочник по русскому языку. Практическая стилистика. Москва: Мир и образование, 2001, стр КОЖИНА, М. Н., ДУСКАЕВА, Л. Р., САЛИМОВСКИЙ, В. А. Стилистика русского языка. Москва: Флинта, 2008, стр

15 především se sovětskou érou, jedná se tedy spíše o funkci uváděnou v rámci současné stylistiky jako ovlivňovací, důležitou roli hraje rovněž funkce expresivní i funkce populární (či popularizační), jejímž úkolem je informovat o nejnovějších poznatcích a objevech z úzce specializovaných a odborných oblastí lidského poznání, poslední funkcí je osvětová či vzdělávací funkce (autorka dále uvádí taktéž funkci analytickokritickou a hedonistickou). Výše uvedené funkce podle našeho názoru v zásadě sumarizují veškeré důležité rysy publicistického stylu, je tedy zcela zřejmé, že s ohledem na konkrétní žánry nemusí být využito všech možných funkcí publicistického stylu: každá z nich dopomáhá utvářet ráz textu; informativní funkce u blogových zápisků Griškovce pomáhá přinášet více dokumentárních záběrů, určitou objektivnost, zaměření na faktické vyjadřování, zatímco přesvědčovací funkce využívá spíše expresivity a emocionality jeho zápisků. Jednotlivé žánry publicistického stylu odrážejí charakter doby a tvoří určitý dokumentární obraz společnosti; jelikož publicistika velmi pohotově reaguje na změny společenského dění i společnosti jako takové, prochází výraznými změnami rovněž jednotlivé publicistické žánry: od konce 80. let začíná například z ruských novin mizet fejeton či esej, některé žánry ztrácí svoji popularitu a pozici, zatímco se objevují nové a specifické žánry odpovídající posunům společnosti. Podobně jako u funkcí publicistického stylu se i v rámci jednotlivých žánrů setkáváme s velmi nejednotnou, úzce či široce pojímavou klasifikací: velmi jasně člení žánry Kožinová, 25 která hovoří o stylu žánrů zpravodajských (informačních, žurnalistických), do nichž patří interview, referát, oznámení, zpráva, stylu žánrů analytických, které zahrnují komentář, glosu, recenzi, úvodník i korespondenci, a stylu žánrů literárněbeletristických, kam patří esej, fejeton, sloupek, pamflet, reportáž. 26 Do poslední jmenované kategorie by mohl podle našeho názoru spadat i blog. 25 КОЖИНА, М. Н., ДУСКАЕВА, Л. Р., САЛИМОВСКИЙ, В. А. Стилистика русского языка. Москва: Флинта, 2008, стр MINÁŘOVÁ, Eva. Stylistika češtiny. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2009, str ISBN ; КОЖИНА, М. Н., ДУСКАЕВА, Л. Р., САЛИМОВСКИЙ, В. А. Стилистика русского языка. Москва: Флинта, 2008, стр

16 Na hranici mezi publicistickým textem, uměleckým textem a dokumentem doby J. Mistrík 27 dělí texty na neumělecké, jež plní pouze funkci dorozumívací a komunikativní, zatímco textům uměleckým náleží rovněž funkce estetickokomunikativní: umělecký styl nadále charakterizuje přítomností emocionality, expresivity, sémantické mnohoznačnosti, obsahovosti a děje, tedy existencí fabule, tendencí k neukončenosti či náznakovosti, používání nepřímých pojmenování, dialogičnosti, hovorovosti, promyšlenosti formálních prostředků a zároveň jejich proměnlivosti, vymyšlenými fakty i napětím mezi estetickou normou a spisovností jazyka, rovněž uvádí jistou subjektivnost textu, kterou chápe v tom smyslu, že v textu můžeme rozpoznat obsahové i výrazové prostředky, jež nesou rysy pro autora typické; umělecký styl autor charakterizuje i prostřednictvím bohatší slovní zásoby a nižší frekvence výskytu stejných slov. Neumělecký text podle Mistríka naopak nese črty sémantické jednoznačnosti, úplnosti výpovědi, absence expresivity a emocionality, neutrality i anonymity autora; jeho monologická výpověď je zpravidla tvořena méně variabilními výrazovými prostředky, které jsou často stylisticky chudé, rovněž frekvence výskytu slov je vyšší, u neuměleckých textů nevzniká napětí mezi estetickým posláním textu a spisovnou normou. Propojení uměleckého a neuměleckého textu, jež je patrně spíše nežádoucí, sledují autoři odborného článku Umelecké prvky v neumeleckom preklade, 28 kteří se domnívají, že v souvislosti s majoritním požadavkem trhu na překlady z angličtiny, jež často neprochází z finančních důvodů řádnou redakční úpravou a jsou prováděny neodborníky za nízké honoráře, dochází k nepříliš vhodné tendenci pronikání uměleckých prostředků do neuměleckých textů, a to spíše na základě neobratnosti či neznalosti překladatele. Z formálního hlediska publikace překládaných textů v blogovém prostředí internetu bychom měli Griškovcovy deníkové zápisky zařadit do kategorie publicistiky, rovněž sám autor kategorizuje na svém webu všechny knihy vzniklé na základě těchto záznamů jako publicistiku, avšak pokud vycházíme z Mistríkovy charakteristiky uměleckého 27 MISTRÍK, Jozef. Štylistika slovenského jazyka: vysokoškolská učebnica pre filozofické a pedagogické fakulty na Slovensku. 1. vyd. Bratislava: Slovenské pedagogické nakladateľstvo, 1970, str ŠEBESTOVÁ, Valentína, ŠEBESTA, Juraj. Umelecké prvky v neumeleckom preklade. In: Antologie teorie odborného překladu: výběr z prací českých a slovenských autorů. 3., aktualiz. a dopl. vyd., Na OU 2. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, Filozofická fakulta, ISBN

17 stylu, je zcela nutné konstatovat, že v překládaných textech nacházíme expresivitu, emocionalitu, sémantickou mnohoznačnost, fabuli, neukončenost či náznakovost, tendenci k nepřímým pojmenováním, dialogičnost, bohatou slovní zásobu i některé z dalších rysů uměleckých textů; přítomnost znaků neuměleckého textu se projevuje především v monologické výpovědi, avšak další výše zmiňované rysy bychom u Griškovce nenašli. Ve svém díle Knížka o češtině přichází již výše zmiňovaný J. Chloupek zdůrazňující při definici stylu úlohu citu a působení na cit s rozlišením stylu intimního a veřejného, které je z hlediska naší práce zajímavé především v souvislosti se novými žánry, mezi něž blog bezesporu patří. Nebezpečí těchto nových žánrů tkví především v záměně dřívějších poměrně hermeticky uzavřených sfér, tedy propojování veřejného a intimního projevu, ke kterému v současné době prostřednictvím internetu a sdílení obsahu nejrůznějšího charakteru dochází poměrně často. Nepřikláníme se k pozitivnímu či k negativnímu hodnocení tohoto jevu, jelikož se podle našeho názoru jedná o nezadržitelnou tendenci související s rozvojem internetu, stíráním bariér nejrůznějšího charakteru, ale rovněž se samotnou konstitucí pojednávaných nových žánrů. I. Pospíšil pojednává ve své publikaci Genologie a proměny literatury o čtenářiposluchači, o jehož přítomnosti jsme informování prostřednictvím promluv vypravěče a který má v rámci struktury díla značný žánrotvorný význam. Autor tvoří jakoby,s čtenářem za zády, stále kontrolován a kritizován tuto okolnost posiluje i to, že oním čtenářem, oním,vnitřním hlasem bývá sám autor. 29 V případě nového žánru blogových zápisků však čtenář autorovi skutečně stojí za zády, čte jeho text již několik minut po vlastním publikování a má možnost okamžitého vyjádření prostřednictvím komentáře. Důležitým příspěvkem k nově vznikajícím žánrům je publikace pocházející ze samotné kolébky žánrových bádání a genologie, Polska, Słownik nowych gatunków i zjawisk literackich, která reflektuje jednak žánry již stávající, jednak žánry nové (resp. jednak spíše nové pro 19. a 20 století a jednak zcela nové), mezi něž se řadí zejména mailart, blog, mikroblog, poezie SMS, internetová poezie, hypertextový román, cyberpunk, internetový časopis, mural atd. Je nutno jaksi automaticky předpokládat, že nové žánry musí znamenat zásadní proměnu přístupů k žánrům a genologii jako takové? Nebo ještě jinak? Jsou ty nové žánry tak zcela nové, nebo jsou nová spíše média, tedy jejich zprostředkovatelé? Lze se právem domnívat, že nové útvary musí změnit i přístup k jejich zkoumání, současně však tu zůstává 29 POSPÍŠIL, Ivo. Genologie a proměny literatury. Vyd. 1. Brno: Masarykova univerzita, 1998, str. 39. ISBN

18 základní fraktura žánrů, a tedy i zásady genologických bádání. 30 I. Pospíšil upozorňuje ve své recenzi slovníku s názvem Nové literární žánry nová genologie? zejména na fakt, že slovník ukazuje, jakým způsobem docházelo k proměně žánrového systému postupnou trivializací žánrů a hledáním určitých způsobů, kterými lze usnadnit jejich zpřístupnění recipientovi: podle I. Pospíšila se v této oblasti projevuje jednak oslabování estetické funkce umění, tedy celková trivializace literatury, jednak komplementarita literárních textů a internetového prostředí. Recipient ocitající se pod tlakem nových technologií pociťuje potřebu neustálé vizualizace a interaktivity, tudíž se výrazně mění jeho přístup k literárnímu dílu. Knižní forma Griškovcových blogových zápisků tedy stojí mezi třemi základními oblastmi překladu: dílo můžeme pojímat jako dokument doby či dokument o době vypovídající o jedné z nejvýraznějších kulturních osobností současného Ruska a zcela přesně, avšak subjektivně mapující její život; jedná se rovněž o knihu, jejíž předlohou je blogový zápisník na platformě live journal postupně obohacovaný fotografiemi a videi, který pracuje s interaktivitou čtenářů, jejich komentáři a příspěvky, tudíž svou formou i samotným zařazením autora patří zcela jistě do oblasti publicistiky; záznamy se však vyznačují téměř všemi výše uvedenými rysy uměleckého stylu, přinášejí výpověď o světě ze všech různých stran úhlem pohledu herce, spisovatele a režiséra, muže, manžela, otce i přítele, tudíž se zcela logicky svým způsobem jedná o umělecký text. Blog 31 Blog je webová aplikace zpravidla obsahující příspěvky jednoho autora (výjimečně autorů několika) v achronologickém pořadí 32 na jedné webové stránce, jejímž autorem 30 POSPÍŠIL, Ivo. Nové literární žánry nová genologie? (Paulina Potrykus-Wożniak: Słownik Nowych gatunków i zjawisk literackich. ParkEdukacja, Warsszawa Bielsko-Biała 2010). Opera Slavica 2011, roč. XXI., č. 1, s ISSN Jevgenij Griškovec používá pro své publikování název ЖЖ живой журналь, kterému v anglické terminologii odpovídá live journal. Samotný pojem live journal označuje jednak platformu pro publikování blogů, časopisů, deníků i dalšího obsahu, jednak se může jednat o označení pro svobodný software umožňující publikovat výše zmíněné texty; live journal tedy zpravidla zahrnuje více blogů. Samotné Griškovcovo označení tedy zcela přesně nevychází z terminologie, zachycuje podle našeho názoru spíše pocit autora, který si píše živý deník. Jelikož v české terminologii neexistují jiná označení než live journal a blog, držíme se v teoretické části práce tuzemské terminologie. Překladatelské řešení samotného označení ЖЖ v autorových textech bude vysvětleno v praktické části práce, a to v komentářích k překladu. 18

19 je blogger. 33 Blogové prostředí, jednotlivé blogy a vztahy mezi nimi jsou označovány jako blogosféra. Webové zápisníky tvoří velmi nekonzistentní a téměř nerozčlenitelnou kategorii, odborníci 34 se domnívají, že není možné stanovit formální kritéria, na jejichž základě bychom mohli provést určitou sumarizaci či rozdělení blogů: spektrum blogů se pohybuje od oficiálního zpravodajství firem, politiků či veřejných sdělovacích prostředků přes blogy sdružující širší komunitu lidí po osobní deníčky jednotlivých autorů, avšak závěrem našeho pojednání o blogosféře se pokusíme klasifikovat blogy podle obecnějších kritérií. Do roku 2009 byly blogy zpravidla provozovány spíše jednotlivými osobami, zatímco v současné době jsou velmi populární blogy více autorů (multi-author blogs, MABs), které jsou často provozovány médii, univerzitami, zájmovými skupinami či nejrůznějšími institucemi. Blog vzniká ve zcela novém prostředí internetu, do kterého začíná vstupovat zároveň s žurnalistikou, nečerpá tedy z podloží zkušeností novinářů, ale zaměřuje se ve svých začátcích na poněkud jinou komunitu autorů (velmi populární byl na příklad blog Johna Carmacka, který byl svým povoláním programátor, nikoli novinář). Za předchůdce blogu jsou považovány nejrůznější formy digitálních komunit (Usenet, elektronický mailing list, Bulletin boars system); první blog si začal v roce 1994 psát student Swarthmore College Justin Hall 35. Původně se pro označení blogu ustavil termín weblog vytvořený Jornem Bargerem 36 v roce 1997; Peter Merholz 37 o dva roky později rozdělil termín na frázi we blog, z níž se postupně modifikovalo označení blog užívané dodnes. Evans Williams a Pyra Labs začali v anglofonním prostředí 32 Nejnovější blogové příspěvky bývají umisťovány nahoru na stránku, pod nimi najdeme dva nebo tři příspěvky staršího data, zatímco nejstarší záznamy jsou uloženy v archivu. 33 V české tradici se zpravidla používá označení blogger, avšak někteří autoři uvádějí i termín bloger, v naší práci se budeme držet původní terminologie. 34 BYRON, DL, BROBACK, Steve. Blogy: publikuj a prosperuj. Praha: Grada, 2008, 186 str. ISBN HARMANCI, Reyhan. Time to get a life pioneer blogger Justin Hall bows out at 31. San Francisco Chronicle. [online] [cit. 15. dubna 2013]. Dostupné z: "Time to get a life pioneer blogger Justin Hall bows out at 31". 36 WORTHAM, Jenna. After 10 Years of Blogs, the Future s Brighter Than Ever. [online] [cit. 15. dubna 2013]. Dostupné z: 37 MERHOLZ, Peter. Peterme.com. [online] [cit. 15. dubna 2013]. Dostupné z: "Peterme.com". The Internet Archive. 19

20 používat termín blog jako podstatné jméno i sloveso. 38 V současné době blogy kombinují online deníky, reklamní budování brandu určitého produktu, společnosti či osobnosti; klasický blog zahrnuje text, obrázky, odkazy na webové stránky i další blogy. V únoru 2011 existovalo 156 milionů 39 veřejných blogů, v dubnu 2013 se jenom na Tumblru 40 nacházelo 103 milionů blogů a na WordPressu milionů blogů, přes veškerou kritiku je v současné době nejpopulárnější služba Blogger 42. V ruském prostředí můžeme stejně jako v USA sledovat velmi zásadní nástup blogů v politické oblasti, v níž se projevují především autoři vyzývající k diskuzi oficiální vládnoucí politické strany. Nejznámějšími ruskými politickými bloggery dneška jsou Rustem Adagamov a Alexey Navalny 43, kteří velmi ostře vystupují proti politice Vladimíra Putina. 44 Blogy můžeme velmi schematicky rozdělit na ty, které jsou zcela neinteraktivní, a blogy, kolem nichž vzniká čtenářská komunita, jež má možnost přispívat svými názory, postřehy a komentáři k jednotlivým příspěvkům pomocí diskuzních fór či jiných nástrojů. Každý příspěvek je zpravidla označen datem i časem publikování. Velká rozmanitost panuje i v oblasti obsahu blogů, některé blogy se zaměřují pouze na krátké seznamy odkazů na webové stránky, jiné obsahují velmi dlouhé příspěvky osobního charakteru. Obsah blogů se liší i po odborné stránce, na internetu nalezneme 38 BAKER, John. Origins of Blog and Blogger, American Dialect Society Mailing List. [online] [cit. 15. dubna 2013]. Dostupné z: Origins of "Blog" and "Blogger". 39 THE NIELSEN COMPANY. BlogPulse. [online] [cit. 15. dubna 2013]. Dostupné z: "BlogPulse". 40 Tumbrl. [online] [cit. 15. dubna 2013]. Dostupné z: 41 WordPress. [online] [cit. 15. dubna 2013]. Dostupné z: 42 The Most Reliable and Unreliable Blogging Services. [online] [cit. 15. dubna 2013]. Dostupné z: FITZPATRICK, Jason. Five Best Blogging Platforms. [online] [cit. 15. dubna 2013]. Dostupné z: 43 SANDFORD, Daniel. Russians tire of corruption spectacle. BBC News. [online] [cit. 15. dubna 2013]. Dostupné z: 44 KAMINSKI, Matthew. The Man Vladimir Putin Fears Most (the weekend interview). The Wall Street Journal. [online] [cit. 15. dubna 2013]. Dostupné z: "The Man Vladimir Putin Fears Most (the weekend interview)". 20

21 vysoce odborné blogy vedle velmi osobních: podle průzkumů Raviho Kumara 45 v současné době převažují spíše blogy osobního charakteru, a to především ve věkové skupině let. Geografické průzkumy blogů tohoto autora ukazují, že největší množství bloggerů pochází z USA, konkrétně z Kalifornie, následuje Kanada, Rusko a Austrálie. Díky určitému tematickému vymezení blogů se kolem jednotlivých blogů vytvářejí komunity uživatelů, kteří prostřednictvím komentářů pod příspěvky navazují kontakty a diskutují; členové komunity často sledují aktivitu bloggera na sociálních sítích, z nichž na své blogové příspěvky bloggeři většinou odkazují, komunita uživatelů často odebírá novinky rovněž prostřednictvím RSS, mezi bloggerem a komunitou tak vzniká možnost kontaktu a osobního vztahu. Nejobvyklejšími blogy jsou tradiční osobní blogy psané zpravidla jedním člověkem, které jsou zřizovány za účelem komunikace, reflexe vlastního života, práce či umění. Blogové příspěvky tohoto typu mají často sentimentální povahu, mnohdy jsou používány pouze ke sdílení informací s blízkými přáteli a rodinou bloggera. Zajímavou formou blogu je rovněž microblogging 46, který je založen na sdílení velmi malého množství digitálního obsahu, tedy krátkých textů, odkazů, obrázků či videí: slouží především k udržování kontaktu s přáteli i obchodními partnery, sdílení zdrojů celebritami i politiky; podle našeho názoru má mikroblogging především fatickou funkci se zaměřením na sdílení potřebných i zajímavých odkazů. Důležitou oblast tvoří rovněž firemní blogy a blogy nejrůznějších organizací, může se jednat o blogy soukromé i blogy obchodního charakteru, které jsou využívány především k marketingovým účelům, PR a budování značky (branding). Podle oblasti zájmu blogů můžeme blogy kategorizovat na politické, zdravotnické, cestovatelské, vzdělávací atd. Na základě typu obsahu je možné třídit blogy na blogy obsahující videa (vlog), obsahující odkazy (linklog), kresby (sketchblog) nebo fotografie (photoblog); možná je rovněž klasifikace blogů podle mobilního zařízení, na kterém autor blog píše. František Miko popisuje ve své publikaci přeceňování aktivity čtenáře: Predstava, že by čitatel mal dotvárať dielo a byť jeho spoluautorom, predpokladá, že by mal byť 45 KUMAR, Ravi. Structure and evolution of blogspace. In: Communications of the ACM The Blogosphere. New York: ACM, Volume 47, Issue 12. [online] [cit. 15. dubna 2013]. Dostupné z: Things You Should Know About Microblogging. [online] [cit. 15. dubna 2013]. Dostupné z: "7 Things You Should Know About Microblogging". 21

22 tiež tvorivým umelcom. 47 Autor ovšem netušil, že se během několika desetiletí posunou možnosti publicistiky i umělecké literatury takovým způsobem, že bude interakce mezi autorem a čtenářem možná téměř okamžitě bez ohledu na prostor a čas, často rovněž bez ohledu na původní jazyk autorových děl a mateřský jazyk jeho čtenářů; role recipienta se v internetovém prostoru výrazně mění, čtenáři se mohou aktivně zapojit do recepčního procesu díla. Internet a Rusko Pokud budeme hovořit o Ruské federaci a o stupni připojení země k Internetu, tak je třeba chápat, že existuje element digitální nerovnosti. Úroveň internetového připojení v Moskvě je v příkrém rozporu s úrovní v málo zalidněných a vzdálených regionech země. Klasické televizní vysílání zemi rovnoměrně pokrývá a dává garanci vysílání na všech teritoriích. Nová média jsou však přivázána k dostupnosti k Internetu, která se zatím, přeci jen, omezuje jen na velká města, 48 zhodnotil situaci Ruské federace ve vztahu k internetu Nikolaj Nikiforov, masové rozšíření internetu ve všech domácnostech, firmách a školách, jak ho známe ze západního prostředí v posledních desetiletích, neproniká do všech oblastí světa stejnou rychlostí, kvalita i rozšíření internetového připojení se v rámci Ruské federace výrazně liší: není možné hovořit o srovnání Moskvy a Petrohradu s vesnicemi a provinciemi, vzniká digital divide. V roce 2012 Ruská federace následovala USA a Evropu ve všeobecném trendu odklonu od sledování televize a upřednostňování internetu: na základě průzkumu analytické společnosti TNS došlo k překonání sledovanosti nejpopulárnějšího televizního kanálu První kanál internetovým portálem Yandex 49 - internetové prostředí diskuzních fór, blogů a sociálních sítí představuje v poměrně nedemokratickém Rusku velkou příležitost pro politické i jiné změny, tudíž jejich obliba roste, o čemž svědčí i existence 47 MIKO, František, POPOVIČ, Anton. Tvorba a recepcia: estetická komunikácia a matakomunikácia. 1. vyd. Bratislava: Tatran, 1978, str ANDREJEVA, S., KOROTUN, L. Všechny HSP mají budoucnost. [online] [cit. 15. dubna 2013]. Dostupné z: 49 KABRHELOVÁ, Lenka. Internet překonal v Rusku ve sledovanosti poprvé televizi. [online] [cit. 15. dubna 2013]. Dostupné z: 22

23 specifické ruské obdoby Facebooku В Контакте. Nedemokraticky smýšlející ruská vláda v posledních letech uvažuje o vývoji softwaru, který by mohl fungovat podobným způsobem jako tzv. velký čínský firewall a umožnil by snazší kontrolu prostoru internetových sítí. 50 O cenzuře prostupující ruskojazyčným internetem a nejnovější verzi ruského cenzurního zákona, který reguluje nejen pornografické stránky či stránky týkající se drog či sebevražd, ale vyřadil z provozu na 24 hodin rovněž ruskou verzi nejznámější internetové encyklopedie Wikipedia, by se dala napsat samostatná diplomová práce. Překlad Z historie teorie překladu V úvodní podkapitole krátce sumarizujeme nejrůznější teoretické přístupy k překladu s jejich zásadními představiteli, jelikož již Chesterman zachycující překlad na základě teorie mýtu, metafory, modelu, hypotézy či výzkumného programu zcela výstižně podotkl, že překlad sám o sobě představuje teorii. Chesterman zavádí ve svém příspěvku Pssst! Theory Can be Useful translatologické supermémy, k nimž patří zdrojcíl, ekvivalence, nepřeložitelnost, volnost vs. doslovnost i tvrzení, že veškeré psaní je překlad. K otázkám nepřeložitelnosti se vyjadřoval především Katz a Edward L. Keenan, v českém prostředí pak zhodnotil poezii jako text ze své podstaty nepřeložitelný R. Jacobson. Nejvýznamnější teoretik českého překladu Jiří Levý upozorňuje zejména na normy v překladu: reprodukční normu založenou na doslovnosti a normu uměleckou, jejíž podstatou je volnost; Levý přispěl k teorii překladu především svými publikacemi České teorie překladu, Vývoj překladatelských teorií a metod v české literatuře a Umění překladu. Problematikou norem se však v českém prostředí zabýval rovněž J. Mukařovský, v mezinárodním měřítku pak Gideon Toury. Anton Popovič, slovenský teoretik překladu mající pro naše východní sousedy význam jako pro nás J. Levý, zavádí integrální vědu o překladu zahrnující všeobecnou vědu o překladu, speciální teorie překladu, praxeologii překladu a didaktiku překladu; Popovič sleduje 50 ČTK. Ruská rozvědka buduje programy na sledování internetu. Na vývoj projektu dává miliony rublů. [online] [cit. 15. dubna 2013]. Dostupné z: 23

24 ve své práci tři základní oblasti - rovinu komunikačního procesu, rovinu textu a rovinu stylu. Informační zátěží, empirickým zaměřením na testování i zaváděním pojmu transfer proslul teoretik překladu zkoumající mimo jiné překlad Bible Eugene Nida. Katharina Reiss, Hans Vermeer i Juliane House patří k první vlně teoretiků překladu, kteří se zabývají skopos teorií, jež cílový text vnímá jako nabídku informací formulovanou překladatelem v cílové kultuře a v cílovém jazyce o nabídce informací formulované někým jiným ve zdrojovém jazyce a kultuře. Generaci jejich následovníků představují Hans Hönig, Paul Kussmaul, Justa Holz-Mäntäri či Christiane Nord zavádějící dichotomii dokumentárního a instrumentálního překladu. Teorie skoposu se zaměřuje především na překlad nikoli a pouze jako lingvistický proces, vede překladatele ke správnému určení účelu, cíle či funkce překladu a uvažuje o obou kulturách i rolích jednotlivých osob s překladem spjatých. Itamar Even-Zohar a již zmíněný Gideon Toury jsou považováni za zástupce teorie polysystémů. Kulturologické přístupy k překladu pak reprezentuje Lawrence Venuti. Teorie překladu Teorii překladu předchází již poměrně dlouhá historie ustavující její metodologii a terminologii a zaujímající k překladu mnohdy značně protichůdná stanoviska, tudíž se jedná o velmi zajímavý soubor disputací na translatologická témata. Překlad můžeme jednoduchým způsobem definovat jako určitý převod informace, která je obsažena v daném produktu řeči prostředky jiného jazyka, 51 přičemž informací rozumíme souhrn všech níže zmíněných aspektů. Moderní teoretické přístupy k translatologii jsou charakterizovány především dvěma protichůdnými přístupy 52 k překladu, a to přístupem literárně-estetickým a přístupem lingvistickým, jehož ústředním těžištěm zájmu je oblast ekvivalentnosti použitých jednotek ve výchozím jazyce a cílovém jazyce. J. C. Catford prosazuje z hlediska oboru zcela převratnou teorii zakládající se na faktu, že pro schopnost lexikálních jednotek výchozího i cílového jazyka plnit stejnou funkci 51 АХМАНОВА, Ольга Сергеевна. Словарь лингвистических терминов. Москва: Советская энциклопедия, KNITTLOVÁ, Dagmar. K teorii i praxi překladu. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2000, str. 6. ISBN 24

25 není nutná jazyková shoda těchto výrazů, 53 čímž v zásadě přichází s myšlenkou pro moderní teorii překladu zcela zásadní, a to funkční ekvivalencí a funkčním přístupem k procesu překladu. Praktický dopad uvedené teorie ve své podstatě znamená, že nezáleží na tom, jakých jazykových prostředků bude použito, zcela zásadní je však fakt, zda naplňují v kontextu stejnou funkci. Podle Knittlové 54 usiluje dobrý překladatel především o ekvivalenci denotační (významově věcnou), konotační (expresivní, stylistickou) i pragmatickou (zkušenostní) kvalitní překlad zohledňuje všechny tři oblasti. Funkční přístup 55 k překladu je využíván celou řadou teoretiků překladu, v českém prostředí zastupuje tato stanoviska publikace Překlad jako kreativní proces Z. Fišera. Originál sledujeme v zásadě hned v několika rovinách propojených vzájemnými vazbami, základní rovina zdrojového textu je představována sémantickou složkou, tedy obsahem, který je vyjádřen prostřednictvím lexikálních jednotek omezovaných určitými gramatickými pravidly jazyka komentář překladu Griškovcových deníkových zápisků dělíme na kapitoly týkající se oblastí lexikálních, gramatických a lexikálněgramatických transformací, závěrem uvádíme několik dalších oblastí nezahrnutých v rámci předchozích komentářů. Na počátku procesu překladu je nutné zvážit všechny výše uvedené aspekty zdrojového textu a učinit několik strategických rozhodnutí, na základě kterých bude překladatelská práce korigována tento proces je označován jako vstupní textová analýza. 56 V rámci uvedeného postupu je zvažován především překladatelský záměr, ale rovněž záměr autora originálního textu obě strategie jsou ve většině případů totožné, avšak podle Newmarka se můžeme setkat i s využíváním odlišných strategií, a to především využitím poznámek překladatele, rozšířením informačního jádra či upotřebením vysvětlivek ve snaze o zachování funkční ekvivalence. Součástí vstupní textové analýzy je rovněž vytvoření určitého obrazu modelového čtenáře, tedy především jeho znalostí, kompetencí a požadavků uvedené hodnoty by měly být srovnávány s vlastnostmi a dovednostmi čtenáře cílového textu; 53 CATFORD, J. C. A Linguistic Theory of Translation. Oxford: Oxford University, KNITTLOVÁ, Dagmar. K teorii i praxi překladu. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2000, str. 6. ISBN 55 Můžeme se setkat i s poněkud odlišnou terminologií charakterizující v zásadě totéž, a to především u amerického teoretika překladu Eugena Nidy. NIDA, E. A. TABER, Ch. The Theory and Practise of Translation. Leyden: Brill Archive, NEWMARK, Peter. A Textbook of Translation. Harlow: Pearson Education Limited,

26 právě odlišnosti mezi oběma čtenáři pomáhají překladateli definovat strategie, metody i postupy překladu. 57 Translatologické teorie se dosud neujednotily v tom, zdali je základní jednotkou překladu slovo či věta: jedná se o problém založený především na existenci velkého množství textů nejrůznějšího charakteru, z nichž v zásadě vyplývá velký počet přístupů a strategií při překladu filozofických textů je zcela nutné považovat za základní jednotku slovo, jelikož zaujímá z hlediska tvoření některých specifických termínů klíčové postavení, zatímco při překladu odborného textu tvoří slova standardizovanou terminologii, tudíž je v tomto případě základní jednotkou překladu celá výpověď, tedy výběr pasivních konstrukcí atd. Při překladu umělecké literatury (či literatury stojící na hraně uměleckého textu a publicistiky) je zcela zásadní vycházet z estetickovýznamové jednotky, jež může být vyjádřena odstavcem či v našem případě mikropříběhem nebo částí mikropříběhu. Z poněkud nejasné definice základní jednotky překladu vychází i velká frekvence časté překladatelské chyby, a to doslovného překladu. Zcela zásadní pozornost při procesu překladu musí být věnována především vzájemnému srovnání stylistických systémů obou jazyků; ze všech typů ekvivalentnosti je tedy pro překladatele prioritní ekvivalence sémantická. Překladatelské metody Překlad slov a slovních spojení D. Žváček 58 se domnívá, že převážné většině slov ve výchozím jazyce odpovídají slova cílového jazyka, která jsou jim významově blízká, jedná se tedy o lexikální či slovníkové shody projevující se dvěma hlavními typy významových vztahů: první případ představuje ideální lexikální shodu, při níž ruské slovo v originálu odpovídá českému výrazu, jedná se tedy o rovnocenné ekvivalenty, které jsou zpravidla představovány termíny, vlastními jmény, geografickými názvy, číslovkami, názvy dnů 57 NEWMARK, Peter. A Textbook of Translation. Harlow: Pearson Education Limited, 2003, str ŽVÁČEK, Dušan. Úvod do teorie překladu (pro rusisty). Olomouc: Vydavatelství Univerzity Palackého v Olomouci, 1994, str