STRATEGIE EVROPA 2020 NÁRODNÍ PRIORITY V OBLASTI ICT VZDĚLÁVÁNÍ

Transkript

1 STRATEGIE EVROPA 2020 NÁRODNÍ PRIORITY V OBLASTI ICT VZDĚLÁVÁNÍ OBSAH Strategie EVROPA 2020 Národní priority v oblasti ICT vzdělávání... 1 Digitální agenda pro Evropu... 1 Reálné prostředí České republiky... 2 Studenti... 2 Učitelé... 3 Úředníci... 3 Zaměstnanci... 3 Nezaměstnaní a sociálně vyčlenění... 4 Zdroje pro financování ICT vzdělávání... 4 Mezinárodní koncept počítačové gramotnosti ECDL milionů lidí v Evropě bude mít příležitost zvýšit svou kvalifikaci díky podpoře ECDL Foundation pro program Digitální agenda pro Evropu... 5 Národní priority... 5 DIGITÁLNÍ AGENDA PRO EVROPU Evropská komise (EK) a její členské státy přijaly strategický plán práce pro příštích 10 let Europe 2020, který navazuje na Lisabonskou strategii a obsahuje sedm hlavních stěžejních iniciativ. Jednou z nich je Digitální agenda pro Evropu (DAE) rozdělená do sedmi hlavních klíčových směrů. 1. Vytvoření jednotného digitálního trhu. 2. Podpora interoperability produktů a služeb. 3. Zvyšování online bezpečnosti. 4. Investice do výzkumu a vývoje informačních a komunikačních technologií (ICT). 5. Šíření digitální gramotnosti. 6. Podpora digitálních dovedností a jejich využívání při začleňování. 7. Informační a komunikační technologie jako nástroj pro řešení sociálních problémů souvisejících s demografickým vývojem a nástroj pro zlepšování životního prostředí a zdravotní péče. Od každého ze členských států EK požaduje, aby začátkem roku 2011 připravil a rozpracoval návrh svého dlouhodobého plánu na zvyšování e-dovedností a digitální gramotnosti svých občanů. EK zdůrazňuje význam vzdělávání občanů v oblasti ICT i zvyšování všeobecné informovanosti o potenciálních výhodách, které využívání ICT nabízí. Proto DAE vyzdvihuje jako své cíle zvyšování informovanosti o ICT, poskytování odpovídajícího efektivního školení a certifikace ICT znalostí, a to jak v rámci celoživotního vzdělávání, tak v rámci klasického vzdělávacího systému. K tomu účelu budou investice do digitální gramotnosti navrženy jako jedna

2 z možných priorit Evropského sociálního fondu na období 2014 až Tento krok nabídne národním vládám prostředky pro finanční podporu různých iniciativ zaměřených na digitální (počítačovou) gramotnost. DAE představuje nutný krok v pravý čas směrem k ekonomickému oživení a ke zlepšení sociálních poměrů tím, že si klade za cíl vytvoření plně konkurenceschopné Evropy s rozvinutým digitálním trhem a prostředím přístupným všem. DAE správně poukazuje na to, že klíčový význam pro povzbuzení evropské ekonomiky mají zlepšování digitální gramotnosti a všeobecný rozvoj schopností efektivně využívat informační a komunikační technologie (ICT), neboť právě tyto postupy přispívají ke vzniku inovací na všech úrovních pracovního procesu, pomáhají překonávat kulturní bariéry typu digital divide, a tak vytvářejí podmínky pro zajištění trvalého růstu. REÁLNÉ PROSTŘEDÍ ČESKÉ REPUBLIKY Trh celoživotního vzdělávání v oblasti ICT je dlouhodobě poměrně nestabilní. Hlavní příčinou tohoto stavu je nedostatečné a nepravidelné financování, což vede k nezdravému vývoji a destruktivnímu konkurenčnímu boji a přílivu dumpingových a tedy velmi nekvalitních a neúčinných vzdělávacích programů. Na vzdělávacím trhu působí celá škála vzdělávacích institucí, organizací a firem. Od několika velkých nadnárodních počítačových společností, které se věnují převážně vzdělávání vedoucímu ke zvýšení prodeje svých produktů, přes řadu z tohoto pohledu nezávislých komerčních vzdělávacích organizací, jejichž produktové portfolio sahá od firemního vzdělávání k národním vzdělávacím projektům financovaným z ESF, až po velké množství malých vzdělávacích firem obvykle specializovaných na vybranou cílovou skupinu nebo oblast vzdělávání. Čím dál tím silnějším hráčem v oblasti celoživotního ICT vzdělávání se stávají střední odborné školy, které vstupují na komerční trh zejména v oblasti vzdělávání státní správy a oblasti rekvalifikací s cílem vylepšit si své hospodaření. Nerovné podmínky škol a komerčních vzdělávacích institucí komerční trh deformují ve prospěch škol, což nemá vždy pozitivní dopad na kvalitu. Digitální, dříve počítačová gramotnost, již dávno není výsadou hrstky specializovaných odborníků, kteří se v rámci celé své pracovní náplně věnují počítačům, programovému vybavení, sítím a Internetu. V dnešní době je digitální gramotnost chápána jako cosi samozřejmého, cosi, co je stejně přirozeně okolím očekávané, jako schopnost číst, psát, komunikovat, a to ještě nejlépe alespoň v jednom cizím jazyce. Digitální gramotnost se přesunula z oblasti odborných znalostí do oblasti nezbytných kompetencí. Dnes se již drtivá většina občanů ČR ve svém profesním i osobním životě setkává pravidelně s počítači a s Internetem. Počítače a Internet přestávají být pro mnoho lidí pouhým zdrojem zábavy a stávají se masově nástrojem pro komunikaci a získávání informací, přitom je v zásadě jedno, z jaké sociální skupiny osoba pochází, jaký má stupeň či druh vzdělání nebo jakou měrou či s jakým cílem počítač využívá. Vždy chce-li dosáhnout vytčeného cíle, musí vědět jak. STUDENTI S velkou mírou pravděpodobnosti lze konstatovat, že střední školství v ČR v současné době neprodukuje absolventy, kteří by měli vyrovnanou úroveň znalostí a dovedností v oblasti práce s počítačem, a kteří by byli všichni digitálně (počítačově) gramotní. Řada absolventů, zejména odborných škol, je na velmi dobré úrovni v oblasti ICT, řada absolventů je na průměrné úrovni, avšak nezanedbatelně velká část absolventů středních škol je buď zcela počítačově negramotná, nebo jejich znalosti a dovednosti v této oblasti jsou úzce specifické. Tvrzení o stupni dílčí počítačové (ne)gramotnosti je na první pohled v konfliktu s realitou, protože drtivá většina mladých lidí (tj. studentů) objektivně počítač používá, a to vesměs na vysoké rutinní úrovni. Jde ovšem o vysokou úroveň zvládnutí obecných obslužných procesů a nástrojů, získaných při volnočasovém využití ICT. Takové zvládnutí je pro počítačovou gramotnost nezbytné, avšak je jen zlomkem skutečné počítačové gramotnosti, který jen částečně souvisí s potřebami profesního růstu. Na středoškolské úrovni je ICT vzdělávání součástí výuky, avšak jen průřezově, s rostoucí náročností témat. Takže základní problematika profesní počítačové gramotnosti je řešena v nižších ročnících, kde si student ne vždy uvědomuje její důležitost, protože ICT zatím dostatečně profesně nevyužívá. Absence povinné jednotné státní maturity z informatiky (resp. jiného objektivního srovnávacího prostředku) má za následek neodhalení skutečného stavu.

3 Renomované vysoké školy si důležitost počítačové gramotnosti sice uvědomují, ale přístup jednotlivých institucí je různý. Obvykle se škola snaží předpokládané znalosti rozvíjet, a to v některých směrech (zpravidla v souvislosti s předmětem studia). Teeneger, který podcenil v 16 letech důležitost počítačové gramotnosti je odkázán na vlastní iniciativu. UČITELÉ Problémy nedostatečného financování středního školství se pochopitelně odrážejí i ve složení pedagogického sboru. Nikoli nevýznamnou část učitelů tvoří zkušení pedagogové středního a vyššího věku, jejichž pohled na počítačovou gramotnost je v mnoha případech značně konzervativní. ICT pro podporu výuky (pokud nemusí) nevyužívají. Neprezentují tak pozitivně profesní potřebu počítačové gramotnosti v okamžiku, kdy je to pro studenta nejdůležitější. Učitelé ve své profesi hrají jakousi dvojroli, kdy jsou v jedné osobě běžnými uživateli počítačů s mnoha možnostmi a problémy současně a zároveň jsou těmi pedagogy, kteří by měli vzdělávat své studenty s využitím multimediálních a informačních možností ICT. Zatímco druhá role je dobře zdůvodnitelná, moderní a podporovaná vedením škol, ta první role ustupuje do pozadí. Jedinou záchranou pro tyto učitele jsou pak kolegové učitelé informatiky, kteří jsou v jedné osobě nejen učiteli, ale také správci sítě, technickou podporou, servisními techniky i nákupčími výpočetní techniky. Není neobvyklé, že běžná střední škola s třemi třídami v ročníku má jednoho či dva učitele, kteří se stávají oběťmi slabé počítačové gramotnosti svých kolegů. Složitou situaci učitelů pak často komplikuje, že investice do ICT ve školách jsou málokdy orientovány na otázky doplnění počítačové gramotnosti. Počítačová gramotnost učitelů se povinně předpokládá. Zejména ve školství nesmí být ukazatelem stupně počítačové gramotnosti průměr ale minimum dosahované všemi. ÚŘEDNÍCI Jan vyplývá z analýzy výsledků testování počítačové gramotnosti vybraného vzorku cca 1200 úředníků jednoho z ministerstev ČR, celých 44 % není počítačově gramotných (Národní informační systém WASET pro testování počítačové gramotnosti podle mezinárodního konceptu ECDL, 2010), a to přesto, že počítač je jejich hlavním pracovním nástrojem, se kterým mnoho z nich tráví celou pracovní dobu. Přesto počítač pro svoji práci využívají, ovšem s hrozivě nízkou efektivitou a velmi omezenou využitelností svých výsledků. Není výjimkou, že úředníci tráví nad jednou zprávou elektronické pošty nebo krátkým textovým dokumentem i 10 x více času, než by bylo nezbytně nutné. Výstupy jejich činnosti, tj. dokumenty, tabulky či prezentace mívají často velmi amatérský charakter a jsou pro další zpracování v týmu či další prezentaci nepoužitelné. Téměř 27 % úředníků je v oblasti počítačové gramotnosti relativně snadno vzdělavatelných, obtížněji vzdělavatelných je pak dalších 8 % úředníků. Alarmující je, že téměř 10% úředníků je počítačově zcela negramotných a nevzdělatelných. V mnoha případech je klíčovým omezením dalšího vzdělávání v oblasti ICT počítačová negramotnost organizačních vedoucích. Většina úředníků se přesto domnívá, že jejich počítačová gramotnost je vzhledem k jejich profesním potřebám postačující. Umím to, co potřebuji je typický bonmot. Bez prostředku pro objektivní zhodnocení znalostí je obtížné tento omyl vyvrátit. ZAMĚSTNANCI Tato cílová skupina je velmi pestrá a její schopnosti a dovednosti silně závisí na firemní kultuře, možnostech a počítačové gramotnosti zaměstnavatele (vedení). Přesto lze konstatovat, že společným a převažujícím rysem je vysoká selektivita znalostí a dovedností při využívání počítačů. Dostatečnost či nedostatečnost počítačové gramotnosti se automaticky odhalí na těch pozicích, kde je kvalita zvládnutí ICT v přímé souvislosti s pracovním výsledkem. Na ostatních pozicích nabývá počítačová gramotnost na různých úrovních. Obecně platí, že dlouholetí odborní zaměstnanci mají velmi dobré znalosti, avšak v úzkém spektru. Proto pak často chybí nadhled a schopnosti operativně a efektivně se přizpůsobit novým druhům pracovních úkolů například při zastupování nebo změně pracovní náplně. Velmi častým jevem je vysoká míra využívání technické

4 podpory a zatěžování kolegů s žádostmi o pomoc při běžné práci s kancelářským programovým vybavením. Hlavním důvodem je opět vysoká míra absence základní počítačové gramotnosti. NEZAMĚSTNANÍ A SOCIÁLNĚ VYČLENĚNÍ Relativně jednoduchou cestou, jak zvýšit šance na trhu práce, začlenit zpět do společnosti a pozvednou potřebné sebevědomí této skupiny občanů, je vzdělávat tyto osoby v oblasti práce s počítačem. Vzhledem k donedávna nepředstavitelnému rozšíření počítačů a dalších digitálních zařízení v nejrůznějších oblastech společnosti a nezvratnému trendu, kdy je odhadováno, že v blízké budoucnosti bude téměř 90% pracovních pozic více či méně spojeno s využíváním počítačů, je tento druh vzdělávání a rekvalifikace naprostým základem pro další odborné vzdělávání této velmi sociálně citlivé skupiny osob. Úspěšnost tohoto procesu ovšem závisí na přizpůsobení rozsahu znalostí, vzdělávacích metod a časových dotací této cílové skupině. Nezaměstnaní a sociálně vyčlenění jsou často zatížení handicapy související s přijímáním znalostí. K přizpůsobení ale velmi často nedochází, a tak ve výběrových řízeních vítězí pestré, široké, levné a rychlé vzdělávací programy. Úloha získání přiměřené úrovně počítačové gramotnosti plněna není, ale z důvodu absence objektivního závěrečného zhodnocení znalostí tento fakt zůstane utajen. V této oblasti se ale díky novým přístupům MŠMT začínají vytvářet podmínky pro výrazné zlepšení nepříliš dobrého stavu. ZDROJE PRO FINANCOVÁNÍ ICT VZDĚLÁVÁNÍ Vzhledem k hospodářskému vývoji ČR a odhadovaným trendům lze předpokládat, že v dohledné době nebude stát schopen z vlastních zdrojů financovat veškeré potřebné ICT vzdělávání. Je vysoce pravděpodobné, že stát bude za stávajícího nedostatku zdrojů dále pokračovat v dlouhodobě nezdravém trendu vzdělávání pouze vybraných profesí či občanů, a to zejména v selektivních a účelově zaměřených znalostech s tím, že předpokládá, že je na čem stavět. Vzdělávání v oblasti základních kompetencí, tedy i v počítačové (digitální) gramotnosti, bude nadále pomíjeno s odkazem na nedostatek finančních prostředků. Typickým příkladem byl projekt datových schránek, kdy omezené finanční prostředky na vzdělávání značně počítačově negramotných úředníků napříč státní správou a samosprávou byly investovány pouze do školení obsluhy uživatelského rozhraní aplikace datových schránek. Takový postup byl a je klasickým stavěním domu od střechy, který nemůže vést ke skutečně úspěšnému rozšíření projektu. V oblasti ICT vzdělávání dochází v mnoha případech k neefektivnímu vynakládání finančních prostředků, či dokonce ke znehodnocení i toho mála finančních prostředků, které na vzdělávání stát vynakládá. Stát důsledně nedbá na ověřování výsledků vzdělávání, a buď nestanovuje žádná, anebo jen neprůkazná pravidla pro vyhodnocení požadovaných cílů vzdělávání. V posledních několika letech jsou světlou výjimkou rekvalifikace, neboť některé akreditované rekvalifikační programy jsou zakončovány mezinárodně standardizovanou a objektivní zkouškou dle konceptu ECDL. Úspěšní absolventi takovéhoto typu ICT vzdělávání vykazují výrazně vyšší míru znalostí a dovedností a následně nižší procento následné neúspěšnosti při hledání uplatnění na trhu práce než tomu bylo doposud v klasicky vedených rekvalifikačních kurzech s formálním ověřením znalostí a s typickým střetem zájmu na straně vzdělávací organizace. Stát si nemůže nadále dovolit investovat do ICT vzdělávání bez jistoty, že ke vzdělávání skutečně dojde, že prostředky budou smysluplně využity, přitom je lhostejné, zda se jedná o státní prostředky, nebo projektové prostředky získané z ESF. Proces vzdělávání musí být vždy zakončen ověřením získaných znalostí a dovedností, tj. zkouškou. Tato zkouška musí být standardizovaná, objektivní a nezávislá a nesmí vyústit ve střet zájmů vzdělávací organizace jinak jde o neúčelný alibismus a formalismus. Této skutečnosti si je EK plně vědoma a proto v navrhované Strategii Evropa 2020, v oblasti DAE uvádí, že je velmi důležité zvyšování informovanosti o ICT, poskytování odpovídajícího efektivního školení a certifikace ICT znalostí. Lze očekávat, že v programovém období 2014 až 2020 budou pro účely naplnění Strategie Evropa 2010 v oblasti DAE vyčleněny prostřednictvím ESF nemalé prostředky určené přímo na vzdělávání v oblasti digitální gramotnosti, digitálních znalostí a dovedností.

5 MEZINÁRODNÍ KONCEPT POČÍTAČOVÉ GRAMOTNOSTI ECDL 5 MILIONŮ LIDÍ V EVROPĚ BUDE MÍT PŘÍLEŽITOST ZVÝŠIT SVOU KVALIFIKACI DÍKY PODPOŘE ECDL FOUNDATION PRO PROGRAM DIGITÁLNÍ AGENDA PRO EVROPU ECDL Foundation a její celoevropská síť národních licenciátů (v ČR Česká společnost pro kybernetiku a informatiku) se společně zavazují využít svých dlouholetých bohatých zkušeností v oblasti počítačové gramotnosti proto, aby se podařilo všechny vytčené cíle úspěšně realizovat a tak podpořit program Digitální agenda pro Evropu (DAE), jednu ze stěžejních aktivit strategie Evropa ECDL Foundation zahajuje kampaň na podporu programu Evropské komise s názvem Digitální agenda pro Evropu a současně se plně hlásí ke strategickým cílům, které si tento program klade. Svůj záměr popisuje v otevřeném dopise předsedovi Evropské komise José Manuelu Barrosovi, který obsahuje výčet konkrétních akcí, kterými ECDL Foundation hodlá přispět k realizaci tohoto programu. ECDL Foundation jako jedna z vedoucích mezinárodních certifikačních autorit v oblasti ICT znalostí a dovedností se ve spolupráci se svou širokou mezinárodní sítí národních licenciátů konceptu ECDL hodlá podpořit program Digitální agendy pro Evropu tím, že podnikne následující kroky: vytvoří příležitosti pro nejméně obyvatel Evropy ke zvýšení jejich kvalifikace v oblasti počítačových znalostí a dovedností, přispěje ke snížení současného počtu zhruba 150 miliónů osob, které stále neumí používat internet, a to o 3 %. Zároveň bude podporovat využívání moderních služeb poskytovaných prostřednictvím internetu (e-government, e-commerce), bude propagovat rozvoj a zvyšování počítačové i digitální gramotnosti na všech úrovních vzdělávacích systémů v Evropě i jejich průběžnou modernizaci tak, aby mladá generace získala vzdělání i schopnosti, které jí zajistí dobré budoucí uplatnění na pracovním trhu, bude věnovat speciální pozornost znevýhodněným skupinám obyvatelstva, jako jsou například nezaměstnaní, starší lidé či zdravotně postižení, a bude hledat způsoby, jak jim usnadnit vstup do informační společnosti tím, že jim pomůže překonávat bariéry, bude spolupracovat s členskými státy EU na stanovení dlouhodobých cílů v oblasti politiky digitální gramotnosti a na začlenění ICT dovedností do národních vzdělávacích plánů tak, aby efektivnost jejich provádění bylo možno průběžně hodnotit s využitím objektivní certifikace jako vhodné míry úspěšnosti. NÁRODNÍ PRIORITY Strategie Evropa 2020 dává v zásadě členským státům EU prostor k parametrizaci hlavních cílů strategie, tj. individuálně si zvolit váhu, s jakou budou jednotlivé cíle ve specifickém národním prostředí podporovány a prosazovány. Strategie Evropa 2020 vyjmenovává celkem 7 stěžejních iniciativ, které by se měly stát nástrojem pro dosažení hlavních cílů. 1. Inovace v Unii 2. Mládež v pohybu 3. Digitální program pro Evropu 4. Evropa méně náročná na zdroje 5. Průmyslová politika pro éru globalizace 6. Program pro nové dovednosti a pracovní místa 7. Evropská platforma pro boj proti chudobě Při hlubším pohledu na obsah všech těchto iniciativ (viz. Sdělení komise Evropa 2020, Strategie pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění, Brusel, ) není možné nevidět, že všechny iniciativy buď přímo hovoří o počítačové či digitální gramotnosti, o ICT znalostech a dovednostech, anebo vychází z toho, že cílové skupiny obyvatelstva musí být pro realizaci těchto iniciativ počítačově gramotné či jinak digitálně vzdělané. ICT znalosti

6 a dovednosti se táhnou jako dlouhá tenká červená nit napříč všemi iniciativami buď jako cíl nebo jako podmínka pro dosažení cíle a potvrzují tak skutečnost, že digitální gramotnost je v dnešní době nezbytnou a očekávanou základní kompetencí každého občana. Národní priority ČR by měly být nastaveny a podporovány tak, aby byl kladen hlavní důraz na základní ICT kompetence na všech stupních vzdělávacího systému, tedy nejen klasického, ale také dalšího, resp. celoživotního vzdělávání. Zásadní chybou by bylo upřednostňovat jednu cílovou skupinu osob před jinou, neboť v případě ČR jsou všechny skupiny významné, potřebné a nezanedbatelné a ve všech cílových skupinách obyvatelstva je v oblasti ICT vzdělávání co dohánět. Stejnou chybou by pak bylo investovat prostředky ESF do specifických či odborných ICT oblastí bez základních znalostí a dovedností. Budoucí projekty financované ze zdrojů ESF pro období 2014 až 2020 by měly být velkého, resp. plošného rozsahu a měly by v ideálním případě pokrývat celou cílovou skupinu obyvatelstva. K realizaci projektů by měl být umožněn přístup celé škále vzdělávacích institucí působících na vzdělávacím trhu v ČR. Autor: Ing. Jiří Chábera, manažer ECDL-CZ, jiri.chabera@ecdl.cz,