Opční akciové programy

Transkript

1 Bankovní institut vysoká škola Praha Opční akciové programy Bakalářská práce Eva Müllerová Červen

2 Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva Opční akciové programy Bakalářská práce Autor: Eva Müllerová Právní administrativa v podnikatelské sféře Vedoucí práce: JUDr. Aleš Rozehnal, Ph.D. Praha Červen,

3 Prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a s použitím uvedené literatury. V Kadani dne 25.června 2010 Eva Müllerová 2

4 Poděkování: Ráda bych na tomto místě poděkovala svému vedoucímu práce, panu JUDr. Aleši Rozehnalovi, Ph.D. za jeho promptní a věcné připomínky k mé bakalářské práci. Bez jeho pomoci by zcela jistě neměla tato práce dnešní úroveň a já bych se nedozvěděla tolik uţitečných informací k tématu opčních akciových programů, jeţ velmi úspěšně aplikuji jiţ nyní v praxi. 3

5 Anotace Anotace: Tato bakalářská práce se zabývá rozborem mechanismů odměňování členů představenstva akciové společnosti, členů dozorčích rad a zaměstnanců. Lze konstatovat, ţe přestoţe se jedná o téma, které je v zahraničí předmětem vášnivých debat, u nás je poněkud opomíjené (plamennější reakce vzbudil snad jen kontroverzní opční akciový program společnosti ČEZ). Práce se zaměřuje jednak na obecná pravidla odměňování, přičemţ se pokouší o právní výklad ne vţdy právě jasných ustanovení, ve kterých jsou tato zakotvena. Abstract: This thesis deals with the remuneration of the board of directors, advisory board and employees. Despite of being passionately discussed abroad, back here in the Czech Republic the debate concerning board compensation can be considered rather insignificant (with just a few passionate outbursts of disapproval concerning the ČEZ share option schemes). The first chapter focuses on general rules of board remuneration set in the Czech Commercial Code, whereas its attempt is to provide at least some guidelines on interpretation of these often unclear provisions. 4

6 Úvod Ve své bakalářské práci se zabývám problematikou moţnosti vyuţívání akciových pobídek a zejména opčních akciových programů jakoţto stále častějšího a pouţívanějšího modelu odměňování klíčových zaměstnanců. V práci se zaměřuji primárně na moţnosti, které vlastníkům podniků skýtá kapitálový trh - tedy na motivační systémy přímo vázané na vývoj trţní hodnoty podniku vyjádřené kurzem jeho akcií. Cílem práce je tedy teoretické vymezení problematiky opčních akciových programů zejména z právního pohledu a následně pak shrnutí legislativní úpravy a moţností vyuţití těchto nástrojů v právních podmínkách České republiky. Součástí práce je i přehled základních parametrů opčních akciových programů nejvýznamnějších tuzemských firem kótovaných na praţské burze, dále jsou uvedeny příklady ostatních motivačních programů pouţívaných na českém trhu i nedávná reakce české vlády na způsoby odměňování špičkových manaţerů ve státem vlastněných firmách. Samostatným tématem, které si podle mého názoru zasluhuje větší pozornost neţ umoţňuje rozsah bakalářské práce, je jistě monitorování manaţerů a moţnosti omezování jejich oportunismu v případě, kdy je vlastnictví podniků odděleno od jejich faktického řízení a s tím související problematika tzv. insider trading. 5

7 Obsah: I. Akciové motivační programy II. Právní úprava akciových programů v českém právu III. Opční akciové programy pro členy představenstva IV. Opční akciové programy pro členy dozorčích rad V. Opční akciové programy pro zaměstnance VI. Opce na akcie dceřiných společností, resp. opční právo pro třetí osoby VII. Významné opční akciové programy v ČR VIII. Nové zásady odměňování manaţerů ve státem vlastněných firmách 6

8 I. AKCIOVÉ MOTIVAČNÍ PROGRAMY Základní charakteristika akciových programů Akciové pobídky a opční programy jsou významným motivačním nástrojem a zároveň formou odměňování zejména vedoucích zaměstnanců společnosti. Způsob odměňování řídících pracovníků a členů orgánů společnosti (1) běţný nejen ve Spojených státech amerických se jiţ uplatňuje v nemalé míře i v České republice (např. ČEZ, Zentiva, GTS Novera, Česká spořitelna a mnoho dalších významných společností). Téměř všechny druhy akciových pobídek jsou zaloţeny na principu zainteresování vedoucích pracovníků tím, ţe se z nich stanou akcionáři společnosti. Tím se zájmem manaţera či zaměstnance stane zvyšování hodnoty podílu ve společnosti tedy zájem shodný se zájmy ostatních akcionářů. Cíle akciových pobídek mohou být různé: můţe jít o součást odměňovacího balíčku k přilákání nových klíčových pracovníků, motivace stávajících zaměstnanců k setrvání ve firmě, dále se můţe jednat o zainteresování na dosaţení konkrétních finančních či hospodářských výsledků, či zavedení nových pracovních postupů, nebo i tak abstraktní cíle jako je posílení firemní identity či soudrţnosti (zejména v případě nadnárodních koncernů s mnoha dceřinými společnostmi). Akciové pobídky mohou být zaměřeny na různé úrovně zaměstnanců společnosti počínaje vrcholovým managementem na úrovni představenstva (případně dozorčí rady), přes jednotlivé další stupně řízení aţ po řadové zaměstnance.. Tento úzus je běţný zejména ve Velké Británii, kde existuje poměrně rozsáhlý systém poskytování opcí na vlastní akcie společnosti zaměstnancům dané společnosti (2). V tuzemsku, stejně jako u mnoha dalších moderních metod řízení, začaly odměňování spojené s majetkovými podíly pouţívat nejprve zahraniční společnosti, především poté, co byla v lednu 1999 zrušena povinnost oznamovat nákup zahraničních akcií České národní 7

9 bance. To umoţnilo, aby se zaměstnanci českých poboček bez problémů zapojili do celosvětových plánů odměňování zahraničních firem. Těchto celosvětových plánů vyuţívá stále více nadnárodních firem a u rostoucích akcií si mohou zaměstnanci na opčních plánech vydělat více neţ na fixním platu. Ačkoliv opční akciový program jako pojem nikde definovaný není, jeho realizace vychází z principu opce na cenné papíry. Je to valnou hromadou aprobovaný způsob odměňování, jenţ umoţňuje určitým osobám zakoupit na základě smlouvy o koupi cenných papírů s odkládací podmínkou (opcí) určité mnoţství akcií společnosti, ve které tyto osoby pracují nebo vykonávají funkci některého z orgánů, a to za zvýhodněnou cenu (oproti trţní ceně dané akcie, určenou např. k určitému datu, průměrnou cenou za určité období apod.), a následně je dle své vůle prodat. Výhodou tohoto druhu odměňování je zejména provázání odměny osob v řídících funkcích společnosti s růstem hospodářských výsledků společnosti a tedy vyšší integrace řídících osob společnosti do procesu jejího podnikání. Vedle svých přínosů však s sebou nese také riziko spočívající zejména v moţném zkreslování účetních údajů společnosti danými osobami (zejména členy představenstva). Opční akciové programy se mohou ve své struktuře lišit, nicméně při jejich vytváření je vţdy nutné myslet zejména na následující skutečnosti: - jaké jsou cíle, kterých má společnost opčním programem dosáhnout, - jaký je okruh vybraných osob, kterých se program týká - personální zaměření pobídky, - zda společnost stanoví výkonnostní kritéria pro zaměstnance jako podmínku nabytí práva na opci, - druh akcie, jeţ se nabývá (kmenová, prioritní), a zda budou pouţity nové nebo jiţ vydané akcie, - časová omezení, tj. kdy vzniká nárok na podpis opční smlouvy (např. se vznikem funkce daného člena orgánu, po určité době ve funkci daného orgánu, po nějaké době 8

10 trvání pracovního poměru), od kdy je moţno opci uplatnit a zda existuje časové omezení (datum či období), do kdy je třeba opci uplatnit, - ke kterému dni a jakým způsobem se stanovuje cena akcií, za kterou je oprávněn daný subjekt akcie nakoupit (např. ke dni vzniku funkce, po nějaké době ve funkci, pomocí průměrné ceny akcií za určité období před vznikem funkce), - na jaký celkový objem akcií je subjekt oprávněn uplatnit opci, - jaký objem akcií je subjekt oprávněn najednou prodat, případně v jakém časovém odstupu, - existence povinnosti odprodat akcie společnosti za určitých okolností (zánik funkce, trestný čin proti společnosti aj.), - jiná omezení prodeje akcií (např. maximální moţný zisk, který lze získat jedním prodejem, zákaz dispozice s akciemi v citlivých obdobích, zejména před a po oznámení hospodářských výsledků aj.) - daňové aspekty programu. Druhy akciových motivačních programů a) Akciové opční plány Zřejmě nejznámější variantou získání podílu na firmě jsou opce na zakoupení akcií. Společnost nabízí zaměstnanci právo v budoucnosti odkoupit daný počet akcií firmy (případně jiné firmy v holdingu nebo mateřské společnosti, jde-li o lokální pobočku nadnárodního koncernu) za předem danou cenu (obvykle cenu platnou ke dni udělení opce). Zaměstnanec tak jasně ví, ţe při růstu kursu akcií vydělá (a při pádu kursu nic neriskuje, neboť opci nemusí vyuţít, coţ můţe někdy sníţit jeho motivaci). Jelikoţ jde většinou o dlouhodobé opce (obvykle 5-10 let) a moţnost jejich uplatnění je často vázána na trvání pracovního poměru, jde o vhodný nástroj nejen pro získání, ale i udrţení klíčových zaměstnanců. Pro zaměstnance velmi zajímavou variantou je tzv. bezhotovostní uplatnění opce, při kterém v okamţiku uplatnění opce zaměstnanec prodá určitý počet 9

11 akcií tak, aby příjem z tohoto prodeje pokryl opční cenu akcií; po provedení transakce se stává majitelem zbývajícího počtu akcií. b) Přímý nákup akcií V tomto případě si zaměstnanec přímo od společnosti kupuje její akcie, zpravidla s jistou slevou. Jeho odměnou je potom růst kursu akcií, oproti opčním plánům ale nese i riziko pádu kursu. Jelikoţ jde o jednorázovou transakci, přímý nákup akcií zaměstnance nemotivuje k setrvání ve firmě. c) Akcie zdarma Některé společnosti také své akcie zaměstnancům dávají zdarma, aniţ by museli zaplatit kupní cenu či emisní kurs, například místo prémií. I v tomto případě platí, ţe zaměstnanec nese riziko pádu kursu (ovšem jelikoţ jsou akcie zdarma, vydělá v kaţdém případě bez ohledu na aktuální kurs). Pokud je omezena převoditelnost těchto akcií, můţe jít o dobrý nástroj, jak si klíčové odborníky udrţet, navíc je tento způsob odměňování velmi flexibilní a můţe být velmi jednoduše upravován i podle výkonnosti jednotlivých pracovníků. d) Zaměstnanecké akcie Velmi dobrý a výhodný způsob, jak ze zaměstnanců učinit spoluvlastníky firmy. Výhodné jsou zaměstnanecké akcie i z daňového hlediska, neboť udělení zaměstnaneckých akcií není daňovým příjmem a povinnost uhradit daň nastává aţ při prodeji akcií; rozdíl mezi prodejní a nákupní cenou se navíc daní sazbou ve výši 15 procent a nevstupuje do základu daně ze závislé činnosti (v jejímţ rámci by byla daň mnohem vyšší). 10

12 e) Stínové akcie Stínové akcie (z anglického phantom shares) jsou z pohledu motivace zřejmě nejvhodnějším nástrojem. Zaměstnanec totiţ získá jen jakési hypotetické akcie, jejichţ kurs se vyvíjí podle společností stanovených pravidel, a pravidelně je mu vyplácen peněţní bonus, odpovídající změně hodnoty těchto stínových akcií. Zatímco všechny předchozí moţnosti jsou svázány pouze s jedinou hodnotou - kursem akcií na burze - stínové akcie mohou být přizpůsobeny strategii podniku či mohou sledovat například výkonnost jediné firemní divize. Hodnota stínových akcií se také můţe měnit podle výkonnosti firmy ve srovnání s průměrem v oboru, kde působí, můţe odráţet růst zisku, trţního podílu i řady dalších kritérií. Jelikoţ jde jen o imaginární akcie a výplata bonusu se posléze děje v hotovosti, daní se stejně jako jakákoliv jiná hotovostní prémie (kromě daně z příjmu tedy podléhá i sociálnímu a zdravotnímu pojištění). Opční list - právní úprava a její změny Opční list je cenný papír na doručitele (Forma cenného papíru) vydaný jako listinný cenný papír nebo zaknihovaný cenný papír (Podoba cenného papíru), s nímţ je spojena moţnost uplatnit přednostní právo na upisování akcií při zvyšování základního kapitálu akciové společnosti nebo přednostní právo na upisování akcií na základě prioritního dluhopisu nebo přednostní právo na získání prioritního dluhopisu. V opčním listu musí být uvedeno: a) obchodní firma a sídlo společnosti (sídlo emitenta), b) počet akcií, které lze na základě opčního listu získat, druh akcií, forma akcií, a jmenovitá hodnota, c) počet prioritních dluhopisů, které lze na základě opčního listu získat, jejich podoba, forma a jmenovitá hodnota, d) doba a místo pro uplatnění přednostního práva, e) emisní kurs akcií nebo dluhopisů, k nimţ lze uplatnit přednostní právo, nebo způsob určení emisního kursu, 11

13 f) údaj o tom, ţe zní na doručitele, g) u opčních listů vydaných v podobě listinného cenného papíru dále datum emise, podpisy členů představenstva oprávněných jednat jménem společnosti, číselné označení akcie nebo dluhopisu, k nimţ byl opční list vydán. Pokud byl opční list vydán v podobě zaknihovaného cenného papíru, je pro uplatnění přednostního práva rozhodný den, kdy mohlo toto právo být vykonáno poprvé. Společnost podá osobě, která vede evidenci zaknihovaných cenných papírů (Centrální depozitář), příkaz k vydání cenných papírů, pokud bylo právo uplatněno včas, a současně příkaz ke zrušení opčních listů, z nichţ bylo opční právo uplatněno. Po uplynutí lhůty pro vykonání přednostního práva podá společnost příkaz ke zrušení opčních listů, z nichţ nebylo přednostní právo uplatněno. Opce jako finanční derivát Opce jsou známy jiţ od starověkého Řecka, kdy se pouţívaly smlouvy podobné opcím k zaručení trţní ceny pro úrodu oliv. Aţ do poloviny minulého století byl volný trh s opcemi do značné míry neregulovatelná záleţitost a pojmy jako třeba opční kontrakt nebyly standardizovány. Do této doby byly opce přizpůsobeny potřebám individuálních investorů, kteří je nakupovali. Pokud investoři chtěli prodat tyto speciální opční kontrakty, museli je nabízet na prodej ve finančních novinách. Tohle se všechno změnilo s příchodem amerických burz s cennými papíry, které se specializovaly na vydávání a obchodování akciových opcí a téţ standardizovaly jejich dobu trvání. Opce jsou odvozené od podkladových aktiv, kterými můţou být např. akcie. V tomto případě je tedy bliţší charakteristika opcí následující: Opce je právo koupit nebo prodat akcie za předem stanovených podmínek, kterými jsou realizační cena a čas. Je to právo, nikoliv povinnost. Kupující opce má právo koupit akcie (v případě nákupu call opce) nebo prodat akcie (v případě nákupu put opce) v předem určené realizační ceně a čase. Za toto právo platí 12

14 částku, která se nazývá opční prémie. Protoţe se nejedná o povinnost, tak pokud opci nevyuţije, rizikem je maximálně částka, která byla za opci zaplacena. Druhá strana, tedy prodávající opce (nebo jinak řečeno vypisovatel), inkasuje opční prémii. Má povinnost dodat akcie, nebo odkoupit akcie, kdyţ kupující své právo uplatní. Bez hlubších znalostí přináší prodávání opcí obvykle větší riziko. Standardizace opcí Po vzniku CBOE (Chicago Board Options Exchange) v roce 1973 bylo opční obchodování standardizováno. Jako expirační den (den, kdy vyprší právo vyplývající z dané opce) byla stanovena sobota následující po 3. pátku expiračního měsíce. Standardizovány byly i intervaly realizačních cen. Realizační cena, anglickým názvem "strike price", je cena, za kterou má vlastník opce právo koupit (pokud vlastní call opci) nebo prodat (pokud vlastní put opci) akcie reprezentované opčním kontraktem. Jeden opční kontrakt představuje 100 kusů akcií. Symbol opce můţeme rozdělit na 3 části, které reprezentují: symbol akcie, měsíc vypršení a realizační cenu. Ukáţeme si to na příkladu: Jedna call opce na akcie firmy IBM (právo koupit 100 akcií IBM) s měsícem vypršení říjen a realizační cenou 80 USD bude jako standardizovaný opční kontrakt označena písmeny IBMJP. Symbol tedy rozdělíme na tři části: 1. část: První tři písmena vychází ze symbolu akcie, v našem případě IBM. 2. část: Čtvrté písmeno označuje měsíc vypršení podle následující tabulky: 3. část: Páté písmeno označuje realizační cenu. 13

15 Podle těchto převodníkových tabulek je moţné číst v opčních symbolech. Níţe uvedená opční data představují seznam realizačních cen pro call opce (levá část) a put opce (pravá část) pro měsíc vypršení říjen (October 2006). 14

16 Zdroj: 15

17 PRÁVNÍ ÚPRAVA AKCIOVÝCH PROGRAMŮ V ČESKÉM PRÁVU Opční akciové programy nejsou v českém právu, aţ na dílčí aspekty, upravené ani právně závazně definované a řídí se tak pouze základními principy práva, zejména obchodního. Přes absenci výslovné speciální úpravy opčních akciových programů lze v českém právu dohledat dva reţimy, jimiţ se řídí takto zvýhodněné poskytování akcií společnosti. Rozdílný reţim existuje pro nabývání akcií společnosti zaměstnanci společnosti a pro nabývání akcií společnosti členy orgánů společnosti 5). Právní úprava motivačních programů se odvíjí od vztahu mezi podnikem a manaţerem. Základním nástrojem úpravy vzájemných vztahů mezi podnikem a členem představenstva je smlouva o výkonu funkce, přičemţ se jedná o vztah obchodněprávní. Jakékoliv plnění poskytované členovi představenstva, které nevyplývá ze zákona nebo vnitřního předpisu, podléhá buď přímému schválení valné hromady, nebo jejímu nepřímému schválení a odsouhlasení formou sjednání smlouvy o výkonu funkce. V případě akciových opcí je následně s členem představenstva uzavřena smlouva o smlouvě budoucí kupní, ve které jsou sjednány konkrétní podmínky, za nichţ lze akciové opce uplatnit. V případě uplatnění opce je rozdíl mezi realizační cenou opce a prodejní cenou akcie předmětem daně z příjmů. Obdobný princip bude aplikován na výkonnostní akcie. Co se týče akcií s omezenou převoditelností, pak platí, ţe akcie společnosti znějící na majitele jsou neomezeně převoditelné. Stanovy nicméně mohou omezit převoditelnost akcií na jméno a to tak, ţe jejich převoditelnost je vázána buď pouze na stanovení podmínek definovaných stanovami, nebo i na udělení souhlasu orgánu společnosti. Problematika opčních akciových programů úzce souvisí s nabýváním vlastních akcií společností, které je upraveno zejména v 161 aţ 161f obchodního zákoníku v souladu s druhou směrnicí Rady 77/91/EHS ze dne 13. prosince 1976, o koordinaci ochranných opatření, která jsou na ochranu zájmů společníků a třetích osob vyţadována v členských 16

18 státech od společností ve smyslu čl. 58 druhého pododstavce Smlouvy při zakládání akciových společností a při udrţování a změně jejich základního kapitálu, za účelem dosaţení rovnocennosti těchto opatření (dále jen "druhá směrnice"), před změnou, která byla provedena směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2006/68/ES dne 6. září 2006, kterou se mění směrnice Rady 77/91/EHS, pokud jde o zakládání akciových společností a udrţování a změnu jejich základního kapitálu (dále jen "novela druhé směrnice"), jeţ byla do národního práva členskými státy transponována v červenci Akciové motivační programy v akciových společnostech v České republice podléhají schválení valnou hromadou. Jejich realizace předpokládá nabytí vlastních akcií, které upravuje 161a a následující obchodního zákoníku. Základní nutnou podmínkou je schválení nabytí vlastních akcií valnou hromadou, která svým usnesením upraví podrobnosti předpokládaného nabytí akcií. Zároveň však nabytí akcií nesmí způsobit sníţení vlastního kapitálu pod zákonem stanovenou hranici ani nesmí přivodit úpadek společnosti. Ve stanovených případech zákon vyţaduje vytvoření zvláštního rezervního fondu oproti Maximální doba drţby vlastních akcií nesmí přesáhnout 18 resp. 12 měsíců u akcií nabytých za účelem prodeje zaměstnancům podle 158. Opce, nebo-li volba (z lat. optatum = přání, tuţba), je jednostranným právním úkonem, s nímţ se setkáváme v právu veřejném (např. u volby státního občanství), včetně mezinárodního práva veřejného, stejně jako i v právu soukromém. V právu soukromém je opce (resp. právo opce) zaloţena smlouvou, která není občanským zákoníkem zvlášť upravena a jedná se o innominátní kontrakt, který lze pracovně označovat jako opční smlouvu. V právu soukromém vůbec chybí jakákoli obecná úprava opce, coţ je věcnou chybou občanského zákoníku, neodpovídající významu opce v praxi (uplatňuje se proto analogie). Při absenci obecné soukromoprávní zákonné opční úpravy nalezneme pouze zvláštní úpravu opčních obchodů v zákonné úpravě cenných papírů z roku 1992 (jí odpovídá i zvláštní zákonná úprava daňová). S opcí se v právní praxi setkáváme téţ u smluv o nájmu nebytových prostor, u smluv o šíření děl (zejména u smlouvy nakladatelské) aj., kdy se zpravidla jedná o vedlejší ujednání. S opcí je spojeno opční právo, které je právem majetkovým, převoditelným a vůbec způsobilým předmětem 17

19 občanskoprávních vztahů. Opce můţe být stanovena za úplatu nebo bezplatně, coţ je věcí smlouvy. Při absenci obecné úpravy je třeba při stanovení opce přihlédnout k zvláštní úpravě v rámci opčních obchodů, a to ve spojení se specifickou aplikací odkládací podmínky, známé občanskému zákoníku. Ustanovení občanského zákoníku o záměrném splnění a o záměrném zmaření podmínky jsou však z povahy věci nepouţitelná. Podstatu uvedeného pojetí lze ukázat na příkladu nájmu. Spočívá v tom, ţe strany určité smlouvy (např. smlouvy o nájmu nebytových prostor) mezi sebou uzavřou vedle první smlouvy téţ další smlouvu (popř. další smlouvy) shodného (nebo odlišného) obsahu, která se ovšem sjednává s účinností aţ ode dne následujícího po dni skončení prvního nájmu. Jedna strana smlouvy (např. pronajímatel) samostatnou opční smlouvou (anebo vedlejším ujednáním opce v jiné smlouvě) poskytne jako poskytovatel (optát) druhé straně jako nabyvateli (optantovi) právo opce, jehoţ obsah spočívá v oprávnění nabyvatele (např. nájemce) svým rozhodnutím sám zvolit (optovat), zda vzájemná práva a povinnosti stran z uzavřené druhé smlouvy (a popř. z dalších smluv) vzniknou. Jinými slovy platí, ţe vznik práv a povinností z této druhé smlouvy (a popř. ze smluv dalších) je vázán na odkládací podmínku podle občanského zákoníku, kterou je nabyvatelovo rozhodnutí o kladné volbě (o kladné opci). To znamená, ţe rozhodující je volba jako jednostranný právní úkon, jímţ nabyvatel autonomně projevuje svou vůli. Nabyvatel tak získává právo sám si jednostranně zvolit (optovat), zda právní následky druhé smlouvy (a popř. dalších smluv) nastanou. Smlouva můţe stanovit obsahové i formální náleţitosti nabyvatelova opčního rozhodnutí (v uváděném příkladu by muselo být rozhodnutí oznámeno poskytovateli opce ještě za trvání prvního nájmu). Oznámení opce se také někdy označuje jako vyhlášení opce, coţ je významově totéţ. Je věcí dohody stran, jaký bude právní následek nabyvatelova opčního rozhodnutí, ţe na jiţ uzavřené druhé smlouvě (a popř. dalších smlouvách) netrvá (negativní opce), jakoţ i právní následek bezvýsledného uplynutí dohodnuté lhůty pro oznámení opce (neuplatnění opce). Vada opce se posuzuje jako vada jakéhokoli jiného právního úkonu. Z povahy právního vztahu (a pouţití analogie) však vyplývá, ţe se druhá smlouva (a popř. další smlouvy) v takovýchto případech od počátku ruší a kaţdá ze stran 18

20 je povinna vrátit druhé vše, co podle ní dostala, není-li dohodnuto jiné vypořádání. Jestliţe nabyvatel opce své opční právo neuplatní v dohodnuté lhůtě, mělo by platit, ţe svého práva opce nevyuţil a ţe se jej nemůţe domáhat. Právo opce je v uvedeném pojetí chápáno jako převoditelné a penězi ocenitelné majetkové oprávnění jednostranné volby právních následků smlouvy, na níţ je vznik těchto právních následků podmíněn, oprávněnou osobou (nabyvatelem opce), získané smlouvou jako (hospodářská) výhoda. Právo opce je zapotřebí odlišovat od práva na přednostní uzavírání dalších smluv, které je rovněţ právem majetkovým a převoditelným. Obě práva mohou obstát i vedle sebe, i kdyţ to z důvodů praktických bývá spíše nadbytečné. Zatímco v případě práva na přednostní uzavírání dalších smluv stejného druhu, týkajících se totoţného předmětu (např. smluv o nájmu stejných nebytových prostor), vzniká oprávněnému pouze právo na uzavření další smlouvy, jehoţ by se v případě nenaplnění druhou stranou musel soudně domáhat, pak v případě práva opce jiţ další smlouva platně vznikla, pouze její právní důsledky jsou podmíněně odloţeny, a to ve prospěch autonomního projevu vůle nabyvatele opce, který tak jednostranně získává čas (výhodu) např. na posouzení hospodářských poměrů (vhodnosti právních důsledků jiţ uzavřené druhé smlouvy) apod. Právo opce je proto - na rozdíl od práva na přednostní uzavírání dalších smluv - významně silnějším právem. Odlišné právní pojetí je spojeno s opčními listy jako cennými papíry podle obchodního zákoníku. Opční listy jsou povahově spojeny s přednostním právem. Vydává je akciová společnost. 19

21 II. OPČNÍ AKCIOVÉ PROGRAMY PRO ČLENY PŘEDSTAVENSTVA Podmínky opčního programu pro představenstvo Představenstvo akciové společnosti je orgánem rozhodujícím o obchodním vedení společnosti a jako takové má podstatný vliv na celkový chod společnosti, který ovlivňuje strategickými obchodními rozhodnutími. Je tedy z podnikatelského hlediska ţádoucí motivovat členy představenstva k tomu, aby jejich snaha vedla k růstu hospodářského výkonu společnosti. Jedním z nástrojů takové motivace můţe být právě moţnost podílet se na zisku a hospodářském výsledku společnosti skrze příleţitost nakoupit akcie společnosti za zvýhodněnou cenu a prodat je po zvýšení jejich trţní hodnoty. Vztah společnosti a členů představenstva je vztahem obchodněprávním. Jak vyplývá z 66 odst. 2 obchodního zákoníku, vztah mezi společností a členem statutárního či jiného orgánu společnosti anebo společníkem při zařizování záleţitostí společnosti se řídí přiměřeně ustanoveními o mandátní smlouvě, pokud ze smlouvy o výkonu funkce, byla-li uzavřena, nebo ze zákona nevyplývá jiné určení práv a povinností. Člen představenstva tedy z titulu této funkce není zaměstnancem společnosti, a proto se na něj nevztahují pracovněprávní předpisy. Tato skutečnost ovšem nevylučuje moţnost člena představenstva být zaměstnancem společnosti a vykonávat pro společnost jinou specializovanější činnost, neţ je výkon funkce člena představenstva dané společnosti. Smlouva o výkonu funkce je základním nástrojem úpravy vzájemných vztahů mezi společností a členem představenstva. Musí mít písemnou formu a musí být v případě akciové společnosti schválena valnou hromadou. V této smlouvě se pak vedle povinností člena představenstva stanovuje i způsob odměňování a další poţitky - příspěvek na ţivotní pojištění, pouţívání sluţebního vozidla i případný opční akciový program. Nebyla-li uzavřena smlouva o výkonu funkce, řídí se vztah mezi členem představenstva a společností obecnými ustanoveními obchodního zákoníku. 20

22 Jakékoliv plnění poskytované členovi statutárního orgánu, které nevyplývá ze zákona nebo vnitřního předpisu, tak podléhá buď přímému souhlasu valné hromady nebo nepřímému souhlasu valné hromady formou sjednání smlouvy o výkonu funkce. Smlouva o výkonu funkce musí být podle 66 odst. 2 věta třetí obchodního zákoníku odsouhlasena valnou hromadou. V případě, ţe s ohledem na stanovy společnosti členy představenstva volí dozorčí rada, schvaluje smlouvu o výkonu funkce dozorčí rada namísto valné hromady. Kontrola akcionářů nad takto uzavřenou smlouvou je sice nepřímá, ale stále existuje, a to zakotvením volby členů představenstva dozorčí radou do stanov. Akcionáři tak mají kontrolu nad podmínkami opčního akciového programu. Realizace opčního akciového programu Jestliţe společnost hodlá realizovat opční akciový program pro členy statutárního orgánu, musí dojít k následujícímu: - rozhodnutím valné hromady bude schválen příslušný opční akciový program a/nebo příslušná smlouva o výkonu funkce, která obsahuje podmínky opčního akciového programu (pokud nejsou podmínky opčního programu jiţ stanoveny ve vnitřním předpisu společnosti - zejména ve stanovách), - s členy představenstva bude uzavřena smlouva o koupi akcií s odloţenou účinností (call opce). Při call opci má vlastník opce na akcie právo koupit určité mnoţství akcií za předem dohodnutou cenu a v dohodnutém čase. Tomu odpovídá povinnost vlastníka akcie na základě výzvy vlastníka opce na akcie prodat akcie za podmínek stanovených opční smlouvou. V této smlouvě budou sjednány konkrétní podmínky, za kterých je člen představenstva oprávněn uplatnit opci na akcie příslušné společnosti. Kdy vzniká nárok na uzavření takové smlouvy stanoví daný opční program, například od okamţiku vzniku funkce daného člena nebo po nějaké době ve funkci člena orgánu. Tento nárok můţe vzniknout i na základě jiné skutečnosti, ta je přímo závislá na prioritách dané společnosti. 21

23 - na základě existence opčního akciového programu můţe dojít k nabytí vlastních akcií společností (nevlastní-li jiţ společnost poţadované akcie), - členem představenstva bude uplatněno právo opce, společnost pak bude následně povinna způsobem předvídaným smlouvou a programem převést akcie a člen orgánu bude povinen za převod akcií zaplatit sjednanou cenu. Předpoklad nabytí vlastních akcií společností Aby společnost vůbec mohla členovi představenstva akcie za zvýhodněných podmínek v rámci opčního programu převést, musí je sama nejdříve nabýt. Nabývání vlastních akcií společností je ovládáno následujícími principy: - tvorba a zachování základního kapitálu akciové společnosti; - nutná kontrola akcionářů nad řídícími orgány společnosti; - zabránění zneuţití vnitřních informací a manipulace kursem. Tyto principy jsou vtěleny do omezení týkajících se nabývání vlastních akcií, které spočívají: - ve vymezení zákonných důvodů, na základě kterých lze nabývat vlastní akcie společnosti, - v omezení platnosti usnesení valné hromady, zmocňující společnost k nabytí vlastních akcií, respektive doby, na kterou je společnost oprávněna akcie nabýt a drţet, - v maximálním moţném objemu vlastních akcií v majetku společnosti (jmenovitá hodnota všech vlastních akcií drţených společností nesměla překročit deset procent základního kapitálu společnosti). Toto omezení bylo v novele významně potlačeno. Nabytí vlastních akcií je upraveno v 161a a násl. obchodního zákoníku (15). V souladu s obchodním zákoníkem můţe společnost sama nebo prostřednictvím jiné osoby jednající vlastním jménem na účet společnosti nabývat své vlastní akcie za účelem uskutečnění opčního akciového programu pro členy představenstva, pokud: 22

24 - se na nabytí vlastních akcií usnesla valná hromada; přičemţ usnesení valné hromady musí obsahovat podrobnosti předpokládaného nabytí akcií, a to minimálně informace o maximálním mnoţství akcií, které můţe společnost nabýt, o době platnosti usnesení valné hromady nepřesahující 18 měsíců a při nabytí akcií za úplatu o nejvyšší a nejniţší ceně, za kterou můţe společnost akcie nabýt; - jmenovitá hodnota všech vlastních akcií a zatímních listů v majetku společnosti, včetně akcií, které získala osoba ovládaná společností nebo jiná osoba, která získala akcie vlastním jménem na účet společnosti, nepřesáhne deset procent základního kapitálu společnosti; a - společnost má zdroje na vytvoření zvláštního rezervního fondu na vlastní akcie podle 161d odst. 2 obchodního zákoníku a součet výše základního kapitálu a částek uvedených v 178 odst. 2 písm. a) a b) obchodního zákoníku po vytvoření zvláštního rezervního fondu podle 161d odst. 2 obchodního zákoníku nepřesáhne výši vlastního kapitálu. Motivace a hospodářské výsledky Co se týče samotného programu a jeho uplatnění, záleţí dále jiţ na podmínkách příslušného opčního akciového programu, který se v rámci konkrétní společnosti uplatní z vůle jejích akcionářů. Je zřejmé, ţe opční akciové programy pro členy představenstva jsou vhodným nástrojem pro plnění účelu, pro který vznikly - motivují obchodní vedení společnosti k tomu, aby aktivně společnost řídilo k dosaţení hospodářského růstu. Jelikoţ však taková motivace můţe vést i ke snaze manipulovat s účetními výsledky společnosti a celkově nadsazovat hospodářský výkon společnosti, je nezbytná důsledná kontrola, zejména ze strany dozorčí rady. Nešvarem vyskytujícím se při realizaci opčních akciových programů je také změna data podpisu smluv rozhodných pro určení ceny, respektive změna data vzniku funkce členů představenstva nebo jiných orgánů. 23

25 Obchodní zákoník upravuje také postup pro případ, kdy výkon funkce příslušného člena představenstva zřejmě přispěl k nepříznivým hospodářským výsledkům, respektive kdy došlo k zaviněnému porušení právní povinnosti v souvislosti s výkonem funkce. Domnívám se, ţe dikce volená obchodním zákoníkem zakazuje v uvedených případech plnění poskytnout. Některé odborné názory tento zákaz vztahují pouze na nenároková plnění. Například Štenglová v komentáři obchodního zákoníku udává: "Určitou zábranou však... i nadále je to, že zákon zakazuje výplatu takového plnění, jestliže člen orgánu, kterému má být vyplaceno, zřejmě přispěl k nepříznivým hospodářským výsledkům společnosti anebo zaviněně porušil své povinnosti při výkonu funkce."(17) Stejný názor jsem našla i u Dědiče: "Došlo-li by k plnění ve prospěch osoby, jež je orgánem společnosti nebo jeho členem, v rozporu s tímto zákazem, vzniklo by na její straně bezdůvodné obohacení, které by byla povinna vydat společnosti podle ustanovení občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení (viz k tomu 451 až 459 ObčZ)."(18) Rozdílný názor však zastává například Dvořák, který se domnívá, ţe porušení povinnosti je moţno "odpustit"(1). 24

26 III. OPČNÍ AKCIOVÉ PROGRAMY PRO ČLENY DOZORČÍ RADY Dozorčí rada je dalším povinným orgánem akciové společnosti. Dozorčí rada plní kontrolní funkci vůči představenstvu. Dle 197 odst. 1 obchodního zákoníku : "Dozorčí rada dohlíţí na výkon působnosti představenstva a uskutečňování podnikatelské činnosti společnosti." Jedním z cílů kontroly je zabránit zkreslování účetnictví společnosti a umělému ovlivňování ceny akcií společnosti, a to tak, ţe dozorčí rada je oprávněna přezkoumávat účetní závěrky společnosti a návrhy na rozdělení zisku. Např. 198 obchodního zákoníku: "Dozorčí rada přezkoumává řádnou, mimořádnou a konsolidovanou, popřípadě i mezitímní účetní závěrku a návrh na rozdělení zisku nebo úhradu ztráty a předkládá své vyjádření valné hromadě." Pro realizaci opčních akciových programů pro členy dozorčí rady se uplatní stejná pravidla jako pro členy představenstva. Jestliţe se však zamyslíme nad účelem dozorčí rady, nabízí se otázka, zda je odměňování formou opcí na akcie společnosti pro členy dozorčí rady vhodným a účelným nástrojem. Vzhledem k tomu, ţe dozorčí rada je kontrolním orgánem a nikoliv orgánem zabezpečujícím hospodářský růst společnosti, můţe se motivační efekt v tomto případě zdát ne zcela vhodný. Hlavním důvodem hovořícím proti odměňování členů dozorčí rady touto formou je zejména to, ţe dozorčí rada kontroluje právě účetnictví společnosti a nezkreslování hospodářských údajů. Opční program na akcie pro členy představenstva i dozorčí rady pak zároveň můţe svádět k zakrytí případných nedostatků či nekalých praktik v účetnictví společnosti. 25

27 IV. OPČNÍ AKCIOVÉ PROGRAMY PRO ZAMĚSTNANCE Podmínky opčního programu pro zaměstnance Opční akciové programy jsou, jak jiţ bylo zmíněno v úvodu, oblíbeným způsobem odměňování nejen členů představenstva, ale i vedoucích zaměstnanců společnosti - vrcholových manaţerů a ředitelů. Tyto osoby jsou se společností v pracovněprávním vztahu, který zakládá zaměstnanecký poměr těchto osob ve společnosti. Právní rámec případného opčního programu na akcie jako odměny zaměstnancům je upraven zejména v 158 obchodního zákoníku, dále např. v 161a odst. 3 obchodního zákoníku. Před zásadní novelizací obchodního zákoníku zákonem č. 370/2000 Sb. (dále jen "novela obchodního zákoníku") obsahoval 158 obchodního zákoníku odlišnou úpravu zaměstnaneckých výhod při poskytování akcií. Původní úprava byla postavena na ne zcela v Evropě běţném poskytování speciálního druhu akcií, a to zaměstnaneckých akcií, které měly omezenou převoditelnost a které zaměstnanci při svém odchodu ze společnosti museli zcizit. Tehdejší právní úprava také některým podnikatelským subjektům akciové formy nedovolovala zaměstnanecké akcie vůbec vydávat (např. investičním fondům). Důvodová zpráva k novele obchodního zákoníku jako důvod změny tohoto ustanovení zmiňuje právě nezvyklost tohoto pojetí zaměstnaneckých výhod a poskytování akcií v evropských právních řádech a i s ohledem na druhou směrnici odkazuje na nutnost změny. Vzhledem k omezené moţnosti dispozice s akciemi (zaměstnanci nemohli akcie prodat na regulovaném trhu, ale pouze mezi sebou nebo společnosti zpět) a k moţným omezením ceny, za kterou bylo moţné akcie prodat (cena nemusela být vztaţena k reálné ceně akcií, ale společnost je mohla vykupovat za jmenovitou hodnotu nebo hodnotu stanovenou 26

28 ve stanovách společnosti), nedocházelo k podpoře zainteresovanosti zaměstnanců na hospodářském růstu firmy a růstu hodnoty kmenových akcií. Zároveň se společnost mohla dostat do značných finančních obtíţí, opouštěl-li zaměstnanec společnost nikoliv odchodem do důchodu (nebo úmrtím zaměstnance), neboť s odchodem zaměstnance musela společnost akcie odkoupit. Povinnost odkupu mohla v době ekonomických problémů přivést společnost i do velkých nesnází. Výkon práv ze zaměstnaneckých akcií také mohl na valné hromadě společnosti způsobit úspěšnou blokaci rozhodnutí dalších akcionářů s kmenovými akciemi. Novela obchodního zákoníku zrušila většinu omezení daných původní úpravou, zrušila akcie poskytované zaměstnancům jako speciální druh akcií a mnohem více zainteresovává zaměstnance na tom, aby společnost dosahovala dobrých hospodářských výsledků. Podstatou novelizovaného 158 obchodního zákoníku je moţnost nabytí a prodeje akcií společnosti zaměstnanci společnosti za zvýhodněných (cenových) podmínek. Takto nakoupené akcie jsou volně obchodovatelné a zaměstnanci si je nemusejí prodávat pouze mezi sebou, ani je zcizovat s odchodem ze společnosti. Rok po novele obchodního zákoníku se stala účinnou další novela, a to zákon č. 501/2001 Sb., změna obchodního zákoníku a některých dalších zákonů, která upřesnila znění 158 odstavce 1. Před touto změnou nebylo zcela zřejmé, zda stanovy mohou určit zvýhodněné podmínky pro nabývání akcií zaměstnanci jen dle odstavce dvě nebo zda existují i další moţnosti zvýhodněného nabytí, blíţe v zákoně nespecifikované. K 1. lednu 2001 tak bylo zcela jednoznačné, ţe výhody poskytované zaměstnancům dle 158 odst. 1 jsou výhody moţné pouze dle odstavce 2 stejného ustanovení. Ačkoliv byl výše uvedený zákon zrušen nálezem Ústavního soudu č. 476/2002 Sb., kontinuita změny tohoto ustanovení byla zachována, neboť výše uvedený nález zrušoval zákon č. 501/2001 Sb. k 31. březnu 2003 a k 1. dubnu 2003 začal platit zákon č. 88/2003 Sb., kterým se mění zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník a některé další zákony, který zakotvil stejnou změnu 158 odst

29 Realizace opčního akciového programu S ohledem na znění 158 odst. 1 obchodního zákoníku je první náleţitostí opčního akciového programu pro zaměstnance nutnost takovou moţnost zakotvit do stanov společnosti. "Stanovy mohou určit, ţe zaměstnanci společnosti mohou nabývat akcie společnosti za zvýhodněných podmínek uvedených v odstavci 2." Tak je dodrţena kontrola akcionářů nad opčním programem. Není moţné, aby například představenstvo na základě svého rozhodnutí stanovilo moţnost nabývat akcie zaměstnanci společnosti, aniţ by tato moţnost nebyla předem zakotvena ve stanovách. Stanovy také musí určit konkrétní podmínky zvýhodněného nabytí akcií (oprávněné osoby, počet akcií apod.). Odstavec obchodního zákoníku pak tyto zvýhodněné podmínky upřesňuje tak, ţe stanovy nebo usnesení valné hromady o zvýšení základního kapitálu mohou určit zvýhodněnou podmínku nabytí akcií společnosti zaměstnanci buď tak, ţe: - zaměstnanci společnosti nemusejí splatit celý emisní kurs akcií vydávaných dle odstavce 1, pokud bude rozdíl pokryt z vlastních zdrojů společnosti; nebo - zaměstnanci společnosti nemusejí splatit celou cenu akcií vydávaných dle odstavce 1, za něţ je společnost pro zaměstnance nakoupila, pokud bude rozdíl pokryt z vlastních zdrojů společnosti. Na základě výše uvedeného je tedy zřejmé, ţe vedle zakotvení opčního akciového programu do stanov musí dojít ke konkrétnímu určení daného opčního programu, a to stanovami nebo usnesením valné hromady o zvýšení základního kapitálu, jeţ rozhodne o udělení opce. Výše uvedené lze poskytnout za podmínky, kdy souhrn částí emisního kursu nebo kupních cen všech akcií, jeţ nepodléhají splacení zaměstnanců, nepřekročí pět procent základního kapitálu v době, kdy se o upsání akcií zaměstnanci nebo jejich prodeji zaměstnancům rozhoduje. 28

30 Také s ohledem na 178 odst. 4 obchodního zákoníku lze v případě, ţe to stanovy společnosti umoţňují, poskytnout zaměstnancům podíl na zisku společnosti tak, ţe lze uhradit část emisního kursu akcií nebo jejich kupní ceny, jeţ podléhá splacení zaměstnanci společnosti dle 158 obchodního zákoníku, a to formou započtení. Tímto způsobem ovšem nelze uhradit tu část emisního kursu nebo kupní ceny akcie, kterou doplácí společnost sama. Jak je tedy výše uvedeno, pro zvýhodněné nabytí akcií určených zaměstnancům společnosti lze pouţít pouze dva druhy postupu v podstatě se stejným účelem - umoţnit zaměstnancům nakoupit akcie za lepší cenu, neţ by umoţňoval nákup za cenu trţní. Zároveň však společnost nesmí do tohoto zvýhodnění pro zaměstnance investovat (pokrytím té části kupní ceny nebo emisního kursu podléhající splacení společnosti z vlastních zdrojů společnosti) více, neţ činí pět procent základního kapitálu. Odstavec třetí 158 obchodního zákoníku pak vymezuje subjekty, jichţ se zvýhodněné poskytnutí akcií můţe týkat. Zvýhodněné podmínky mohou uplatit pouze zaměstnanci společnosti a zaměstnanci společnosti, kteří odešli do důchodu. Předpoklad nabytí vlastních akcií společností Aby mohla společnost zaměstnancům akcie za zvýhodněných podmínek poskytnout, je opět nutné, aby tyto akcie sama nabyla. Úprava nabývání akcií z důvodu opčního akciového programu pro zaměstnance se však od úpravy pro nabývání akcií pro členy orgánů společnosti liší. Jedná se o speciální úpravu k obecnému nabývání vlastních akcií. Z relevantních ustanovení obchodního zákoníku o nabývání akcií je pro tuto situaci důleţitý zejména 161a odst. 3, který redukuje některá omezení běţného nabývání akcií, ale zároveň stanoví omezení jiná. Na základě obchodního zákoníku můţe společnost sama, nebo prostřednictvím jiné osoby jednající vlastním jménem na účet společnosti, nabývat své vlastní akcie za účelem jejich prodeje zaměstnancům dle 158, pokud: 29

31 - jmenovitá hodnota všech vlastních akcií a zatímních listů v majetku společnosti, včetně akcií, které získala osoba ovládaná společností nebo jiná osoba, která získala akcie vlastním jménem na účet společnosti, nepřesáhne deset procent základního kapitálu společnosti, - společnost má zdroje na vytvoření zvláštního rezervního fondu na vlastní akcie podle 161d odst. 2 obchodního zákoníku a součet výše základního kapitálu a částek uvedených v 178 odst. 2 písm. a) a b) obchodního zákoníku po vytvoření zvláštního rezervního fondu podle 161d odst. 2 obchodního zákoníku nepřesáhne výši vlastního kapitálu, - takto nabyté vlastní akcie společnost zcizí do dvanácti měsíců od jejich nabytí. Následky nabytí vlastních akcií společností v rozporu s výše uvedeným jsou pak upraveny v 161c odst. 2 obchodního zákoníku. Poněkud jiné konsekvence má vztah mezi podnikem a manaţery v pracovněprávním vztahu, který zakládá zaměstnanecký poměr těchto osob ve společnosti. Na tyto manaţery se vztahuje zejména 158 obchodního zákoníku týkající se nabývání akcií zaměstnanci za zvýhodněných podmínek (dříve zaměstnanecké akcie). Stanovy nebo usnesení valné hromady o zvýšení základního kapitálu mohou určit, ţe zaměstnanci nemusí splatit celý emisní kurs akcií nebo celou cenu, za něţ je společnost pro zaměstnance nakoupila, pokud bude rozdíl pokryt z vlastních zdrojů společnosti. Takto utrpěná ztráta na rozdíl od vyspělých zemí není v České republice daňově uznatelným nákladem. Souhrn částí emisního kursu nebo kupních cen všech akcií, jeţ nepodléhají splacení zaměstnanci, nesmí překročit 5 % základního kapitálu v době, kdy se o upsání akcií zaměstnanci nebo o jejich prodeji zaměstnancům rozhoduje10). Další alternativou týkající se akciových motivačních programů pro manaţery v pozici zaměstnanců je ustanovení 178 odst. 4 obchodního zákoníku, týkající se podílů zaměstnanců na zisku společnosti. Dle tohoto ustanovení se zaměstnanci mohou ve shodě se stanovami podílet na rozdělení zisku, přičemţ stanovy mohou určit, ţe tento podíl 30

32 ze zisku lze pouţít pouze k úhradě části emisního kursu akcií, jeţ podléhá splacení zaměstnanci společnosti (podle výše citovaného 158) nebo kupních cen akcií společnosti, a to formou započtení. 31

33 V. OPCE NA AKCIE DCEŘINÉ SPOLEČNOSTI, RESP. OPČNÍ PRÁVO PRO TŘETÍ OSOBY Zajímavá otázka také vyvstává v případě, kdy zaměstnanec mateřské společnosti získá opci na akcie dceřiné společnosti. Porovnáme-li znění 158 obchodního zákoníku a 161a odst. 3 obchodního zákoníku se článkem 19 odst. 3 druhé směrnice, dojdeme ke zjištění, ţe Česká republika plně nevyuţila moţnost ustanovení tohoto článku, který určuje, ţe: "Členské státy mohou vyloučit použití odst. 1 písm. a) první věty na akcie nabyté společností samou nebo osobou jednající vlastním jménem, avšak na účet této společnosti, které mají být rozděleny zaměstnancům této společnosti nebo zaměstnancům společnosti, která je s touto společnosti spojena. K rozdělení těchto akcií musí dojít ve lhůtě dvanácti měsíců ode dne nabytí." České právo tedy nevztahuje tuto výjimku neaplikace 161a odst. 1 písm. a) obchodního zákoníku na nabytí akcií zaměstnanci jiné, avšak spojené společnosti. Co je spojená společnost (associate company), není ve směrnici nijak definováno, vychází se tedy z obecných definic evropského práva. Jelikoţ se české právo o jakkoliv spojené společnosti vůbec nezmiňuje, na rozdíl od druhé směrnice se tedy uplatňuje pouze na zaměstnance dané společnosti a ustanovení 158 obchodního zákoníku nelze pouţít pro nabytí akcií třetí osobou, byť s danou společností provázanou. Chce-li společnost poskytnout své akcie jiným osobám neţ zaměstnancům a orgánům společnosti, musí postupovat podle obecných ustanovení obchodního zákoníku. Bude tedy pravděpodobně nutné posuzovat kaţdý jednotlivý případ, zda společnost jednala v souladu s péčí řádného hospodáře, pokud udělila opční právo třetí osobě. Většinou se v těchto případech bude jednat o osobu vykonávající funkci nějakého řídícího orgánu, který není uveden ve stanovách jako orgán společnosti, a bude tedy nutné posoudit, zda odměna ve formě opčního práva odpovídá přínosu takové osoby společnosti. 32

34 Pracovněprávní úprava motivačních programů Vedle obchodněprávních předpisů je pro zaměstnance nutné také myslet na pracovněprávní předpisy. Původní úprava zákoníku práce mohla vést k výkladu, ţe jiné neţ zákonem předpokládané formy odměňování nejsou moţné. K takovému výkladu pak vedl základní princip, jeţ ovládal zákoník práce: "co není dovoleno, je zakázáno". Nový zákoník práce je však postaven na opačném principu smluvní volnosti, kdy se v 2 odst. 1 zákoníku práce stanoví, ţe "práva nebo povinnosti v pracovněprávních vztazích mohou být upravena odchylně od tohoto zákona, jestliže to tento zákon výslovně nezakazuje nebo z povahy jeho ustanovení nevyplývá, že se od něj není možné odchýlit". Odlišná úprava pak je dle tohoto ustanovení nepřípustná v některých dalších případech, které se však na tuto situaci nevztahují. Odchýlení není moţné od: - úpravy účastníků pracovněprávních vztahů - od ustanovení, která odkazují na pouţití občanského zákoníku - od ustanovení o náhradě škody, není-li v zákoníku práce stanoveno jinak - od ustanovení ukládajících povinnost, nejedná-li se o odchýlení ve prospěch zaměstnance a - od 363 odst. 2 zákoníku práce. Odchýlení ve věcech mzdových, platových a ostatních práv je omezeno ( 2 odst. 3 zákoníku práce). Zákoník práce tak nezakazuje poskytnout jinou formu plnění jako odměny, neţ která je jím předvídána, a tudíţ lze z této úpravy dovodit, ţe není v rozporu se zákoníkem práce poskytnout zaměstnanci odměnu ve formě opce na akcie společnosti-zaměstnavatele. Opční akciové programy se jeví jako velmi vhodný způsob motivace manaţerů a ostatních řídících pracovníků společnosti. Vzhledem k tomu, ţe s opčními akciovými programy 33

35 souvisí i problematika tzv. insider tradingu, jsou opční akciové programy, zejména státních společností, sledovaným problémem. V České republice patří mezi jeden z významných opčních akciových programů opční program společnosti ČEZ. Diskuse, jeţ na téma odměňování členů orgánů, zejména dozorčí rady, v médiích proběhla, donutila ČEZ zrušit opční akciový program pro členy dozorčí rady a omezit maximální výnos, který můţe opční akciový program přinést členům představenstva. V nedávné době proběhlo v zahraničí vyšetřování společností jako je Pixar,7 ) Apple 8 ) či Marvell Technology 9) právě v souvislosti s jejich opčními akciovými programy. Vyšetřování vedla americká Komise pro cenné papíry (orgán dohledu nad transakcemi s cennými papíry v USA). Česká právní úprava se opčními akciovými programy zabývá zcela minimálně. Přesto však lze vypozorovat základní principy, jimiţ se tento druh odměňování řídí. Působnost valné hromady, co se týká schválení tohoto druhu odměňování, a dohled České národní banky 6) nad transakcemi s akciemi tvoří jistou záruku nezneuţití tohoto způsobu odměňování. Případná detailnější úprava by se mohla zaměřit na definování základních zásad poskytování opčních akciových programů, zejména na moţnou kolizi zájmů společnosti a členů jejich orgánů v případě poskytnutí stejných opčních akciových programů pro členy výkonných i kontrolních orgánů zároveň. 34

36 VI. VÝZNAMNÉ OPČNÍ AKCIOVÉ PROGRAMY V ČESKÉ REPUBLICE Manažerské motivační programy uplatňované na českém trhu Těsno na trhu práce donutilo firmy působící na českém trhu přemýšlet, jak si udrţet zaměstnance. Výsledkem jsou štědré výhody a to, ţe si podniky své manaţery opravdu hýčkají. Změnu chování firem v této oblasti potvrzuje letošní studie o zaměstnaneckých výhodách sta nejvýznamnějších českých firem z dílny kanceláře Hauska & Partner, kterou si objednala finanční společnost ING. Oproti roku 2007 narostl zájem o manaţerské motivační programy, moţnost nákupu cenných papírů firmy a o slevy na vyřazené automobily, mobilní telefony a příslušenství. Mezi manaţerské motivační programy přitom patří nejen opční programy, zaměstnanecké akcie, nadstandardní zdravotní péče, ale i různé druhy pojištění. Pokud jde o zaměstnanecké akcie, materiál uvádí, ţe počet firem vyuţívajících těchto výhod se od loňska dokonce zdvojnásobil. Jak se projevují změny motivace zaměstnanců v praxi? Například bankovní dům UniCredit Bank letos výhody pro zaměstnance výrazně posílí. Od října totiţ dostanou všichni pracovníci vůbec poprvé moţnost získat zaměstnanecké akcie. Hýčkat bude bankovní obr také ţeny-manaţerky. Kvůli cíli navýšit zastoupení ţen v managementu vzniká ve skupině UniCredit samostatná iniciativa, která v příštím roce na našem trhu přinese pro ţenymanaţerky speciálně zacílený mentoringový program. Firmy si však manaţery začaly předcházet i jinak neţ odměnami v závislosti na hospodářských výsledcích. V posledních letech například zdvojnásobili počet pozic na částečný úvazek. Nebo manaţerům umoţnili takzvaný career break, tedy uvolnění na určitou dobu z jejich pozice. Změny pro manaţery chystá také Generali PPF Holding. Zvaţují určitou obdobu opčního programu nebo manaţerské kapitálové pojištění. To bude 35