Vypracované otázky z mikrobiologie 1. LF UK, Praha

Rozměr: px
Začít zobrazení ze stránky:

Download "Vypracované otázky z mikrobiologie 1. LF UK, Praha"

Transkript

1 Vypracvané tázky z mikrbilgie 1. LF UK, Praha Otázky z becné mikrbilgie, speciální bakterilgie a speciální virlgie, parazitlgie a myklgie CabiCz & Lenjulenka 2010/2011

2 OBECNÁ MIKROBIOLOGIE 1. VÝSKYT A VÝZNAM BAKTERIÍ V PŘÍRODĚ STRUKTURA BAKTERIÁLNÍ BUŇKY SPÓRY A SPORULACE OBALY BAKTERIÁLNÍ BUŇKY BAKTERIÁLNÍ STĚNA A PEPTIDOGLYKAN ENDOTOXIN, SLOŽENÍ A BIOLOGICKÉ ÚČINKY POUZDRO A GLYKOKALYX VNĚJŠÍ STRUKTURY BAKTERIÍ, FIMBRIE A BIČÍKY TYPY A PRODUKTY BAKTERIÁLNÍHO METABOLISMU RŮST A MNOŽENÍ BAKTERIÁLNÍ POPULACE GENETICKÁ INFORMACE BAKTERIÍ EXTRACHROMOSOMÁLNÍ GENETICKÁ INFORMACE A JEJÍ PŘENOS PŘIROZENÁ ANTIBAKTERIÁLNÍ IMUNITA ZÁNĚT A SEPTICKÉ STAVY ZÍSKANÁ (ADAPTIVNÍ) ANTIBAKTERIÁLNÍ IMUNITA PASIVNÍ IMUNIZACE A NESPECIFICKÁ PODPORA IMUNITY AKTIVNÍ IMUNIZACE TYPY OČKOVACÍCH LÁTEK, VAKCINACE FYZIKÁLNÍ METODY STERILIZACE A DESINFEKCE CHEMICKÉ METODY STERILIZACE A DESINFEKCE STRUKTURNÍ TYPY ANTIMIKROBIÁLNÍCH LÁTEK MECHANISMY ÚČINKU ANTIMIKROBIÁLNÍCH LÁTEK VYŠETŘOVÁNÍ CITLIVOSTI NA ANTIMIKROBIÁLNÍ LÁTKY REZISTENCE BAKTERIÍ NA ANTIMIKROBIÁLNÍ LÁTKY STRATEGIE ANTIMIKROBNÍ TERAPIE FYZIOLOGICKÁ BAKTERIÁLNÍ FLÓRA LIDSKÉHO TĚLA BIOFILMY A REGULACE BAKTERIÁLNÍ FLÓRY KLINICKÝ VÝZNAM FYZIOLOGICKÉ BAKTERIÁLNÍ FLÓRY PATOGENITA A VIRULENCE BAKTERIÍ FAKTORY VIRULENCE BAKTERIÍ BAKTERIÁLNÍ EXOTOXINY BAKTERIÁLNÍ ENTEROTOXINY BAKTERIÁLNÍ SUPERANTIGENY ZÁSADY ODBĚRU KLINICKÝCH MATERIÁLŮ

3 35. MOŽNOSTI DETEKCE A IDENTIFIKACE BAKTERIÍ KULTIVAČNÍ VYŠETŘENÍ KLINICÝCH MATERIÁLŮ VLASTNOSTI A KULTIVACE ANAEROBNÍCH BAKTERIÍ SÉROLOGICKÁ VYŠETŘENÍ KLINICKÝCH MATERIÁLŮ DIAGNOSTICKÉ KOŽNÍ TESTY DIAGNOSTICKÉ GENOVÉ SONDY A PCR GENETIKA VIRŮ, FREKVENCE MUTACÍ, VYUŽITÍ ATENUOVANÝCH KMENŮ, REKOMBINACE, REASORTACE STRUKTURA VIRŮ, NÁZVOSLOVÍ, KLASIFIKACE DLE BALTIMORA RŮSTOVÝ CYKLUS VIRŮ REPLIKAČNÍ STRATEGIE RNA VIRŮ REPLIKAČNÍ STRATEGIE DNA VIRŮ INTERAKCE VIRU A BUŇKY, TYPY INFEKCE, CYTOPATOGEN. EFEKTY VIRŮ VIRUS A HOSTITELSKÝ ORGANISMUS, PRŮBĚH INFEKCE MAKROORGANISMU, TYPY INFEKCE VSTUP VIRU DO ORGANISMU PROTIVIROVÉ MECHANISMY NESPECIFICKÉ IMUNITY INDUKCE A FUNKCE INTERFERONŮ A JEJICH POUŽITÍ K TERAPII ZPŮSOBY OBCHÁZENÍ ČI MODULACE IMUNITNÍ ODPOVĚDI VIRY ŠÍŘENÍ VIRU V ORGANISMU A JEHO VYLUČOVÁNÍ SPECIÁLNÍ BAKTERIOLOGIE 1. NEUROTOXICKÁ KLOSTRIDIA AEROMONAS, PLESIOMONAS AKTINOMYCETY A AKTINOMYKÓZY ATYPICKÁ MYKOBAKTERIA BACILLUS ANTHRACIS, BACILLUS CEREUS COXIELLA BURNETII BORDETELLA BORRELIA BRUCELLA, BARTONELLA CAMPYLOBACTER CLOSTRIDIUM PERFRINGENS A C. DIFFICILE CORYNEBACTERIUM DIPHTERIAE BIOLOGICKÉ ZBRANĚ A BIOTERORISMUS ENTEROCOCCUS ESCHERICHIA COLI FRANCISELLA TULARENSIS

4 17. HAEMOPHILUS, PASTEURELLA HELICOBACTER HISTOTOXICKÁ KLOSTRIDIA CHARAKTERISTIKA ČELEDI ENTEROBACTERIACEAE CHLAMYDIE KOAGULÁZA-NEGATIVNÍ STAFYLOKOKY LEGIONELLA LEPTOSPIRA LISTERIA MONOCYTOGENES MYCOBACTERIUM LEPRAE MYCOBACTERIUM TUBERCULOSIS MYCOPLASMA NEISSERIA GONORRHOEAE NEISSERIA MENINGITIDIS NESPORULUJÍCÍ ANAEROBNÍ BAKTERIE NOCARDIA NOVÉ A ZNOVU SE OBJEVUJÍCÍ INFEKCE PATOGENY CENTRÁLNÍHO NERVOVÉHO SYSTÉMU PATOGENY GASTROINTESTINÁLNÍHO TRAKTU PATOGENY RESPIRAČNÍHO TRAKTU PATOGENY UROGENITÁLNÍHO TRAKTU PODMÍNĚNÉ PATOGENNÍ ENTEROBAKTERIE PODMÍNĚNĚ PATOGENNÍ KORYNEBAKTERIA PSEUDOMONAS AERUGINOSA PSEUDOMONAS, STENOTROPHOMONAS, BURKHOLDERIA RICKETTSIA SALMONELLA SHIGELLA STAPHYLOCOCCUS AUREUS STREPTOCOCCUS AGALACTIAE A VIRIDUJÍCÍ STREPTOKOKY STREPTOCOCCUS PNEUMONIAE STREPTOCOCCUS PYOGENES TREPONEMA PALLIDUM VIBRIO CHOLERAE A DALŠÍ VIBRIA YERSINIA PESTIS, Y. ENTEROCOLITICA, Y. PSEUDOTUBERCULOSIS

5 52. NOSOKOMIÁLNÍ INFEKCE SPECIÁLNÍ VIROLOGIE, PARAZITOLOGIE, MYKOLOGIE 1. PRINCIP OBRANY PROTI VIROVÝM INFEKCÍM PROTOVIROVÉ VAKCÍNY, ANTIVIROTIKA POXVIRY VIRUS VARICELLY A HERPES ZOSTER VIRUS HERPES SIMPLEX CYTOMEGALOVIRUS (CMV) PAPILLOMAVIRY (HPV) ADENOVIRY ROTAVIRY CHŘIPKOVÉ VIRY VIRUS PAROTITIDY VIRUS SPALNIČEK VIRUS POLIOMYELITIDY VIRUS COXSACKIE (CV) RHINOVIRUS PŮVODCI PRŮJMOVÝCH VIROVÝCH ONEMOCNĚNÍ VIRY PŘENÁŠENÉ ČLENOVCI VIRY KLÍŠŤOVÉ ENCEFALITIDY VIRUS ZARDĚNEK VIRUS VZTEKLINY FLAVIVIRY A ARENAVIRY FILOVIRY PŮVODCI VIROVÝCH HEPATITID VIRUS HEPATITIDY A VIRUS HEPATITIDY B VIRUS HEPATITIDY C VIRUS EPSTEINA A BARROVÉ RETROVIRY LIDSKÉ VIRY IMUNOLOGICKÉ NEDOSTATEČNOSTI INFEKČNÍ AGENS BEZ NUKLEOVÝCH KYSELIN POMALÉ VIROVÉ INFEKCE NÁDOROVÉ VIRY TRYPANOSOMY

6 34. LEISHMANIE TRICHOMONAS VAGINALIS ENTAMOEBA HISTOLYTICA MĚŇAVKY, NAEGLERIA FOWLERI TOXOPLASMA GONDII PLASMODIA, MALÁRIE PNEUMOCYSTIS CARINII MOTOLICE TASEMNICE ENTEROBIUS VERMICULARIS, ASCARIS LUMBRICOIDES TOXOKARY FILÁRIE TRICHINELLA SPIRALIS, DRACUNCULUS MEDINENSIS PŘENOS INFEKČNÍCH CHOROB ČLENOVCI PARAZITUJÍCÍ ČLENOVCI PŮVODCI MYKÓZ CANDIDA ALBICANS CRYPTOCOCCUS NEOFORMANS ASPERGILOVÉ INFEKCE

7 OBECNÁ MIKROBIOLOGIE 1. VÝSKYT A VÝZNAM BAKTERIÍ V PŘÍRODĚ - váhvě tvří cca ½ živé hmty Země - výskyt p celém pvrchu planety - vzduch, půda, vda, na jiných rganismech, rstliny, živčichvé - i tak extrémní pdmínky, kde neexistují jiné frmy živta (hrké prameny, Antarktida, slná jezera, ) - realizují pačný prces než zelené rstliny (anrg. látky na rganické) a t - mineralizují rganické látky na anrganické, uvlňuje se tepl - dynamická rvnváha v přírdě: živtní činnst živčichů je pdmíněna živtní činnsti rstlin a ta je pdmíněna živtní činnsti bakterií - p kntaktu bakterie s pvrchem makrrganismu většinu pasivní chvání (nenachází specifické pdmínky k růstu a mnžení), jiné mají schpnst klnizvat - prnikat d vnitřníh prstředí makrrganismu a mnžit se = infekce - během živta dchází u člvěka k adaptaci (půvdně bezmikrbní rganismus se dstává d kntaktu s mikrby a ustanvuje se rvnváha mezi hstitelem a mikrbem, ta neustále bnvvána - trvalý pdnět k udržení základní hladiny prtilátek, prdukují vitaminy) - vztah mezi bakterií a makrrganismem může být různý: parazitismus - bakterie v lidském rganismu škdí kmensalismus - hstitel = vhdné prstředí a zdrj výživy, není pškzván, častěji má dknce prspěch - mikrb se stává sučástí branných mechanismů (sutěží prstředí s mikrby, které by mhly hstiteli škdit - nrmální flóra) symbisa - mikrb i hstitel mají ze sužití užitek (streptkky dutiny ústní, E. cli) patgeny - využívají prstředí hstitele, svými mtb. prdukty mhu vyvlat u hstitele reakci, která h pškdí a vyvlá příznaky nemcnění - využití bakterií k výrbě: alkhlických nápjů, kysaných nápjů z mléka, výrbu sýrů, chleba, kysanéh zelí, výrba antibitik (streptmyces, bacillus), AMK, vit.c, čištění dpadních vd,... - rganický uhlík z mrtvých a hnijících rganismů by rychle vyplýtval CO 2 v atmsféře nebýt aktivity dekmpzitrů - cyklus dusíku: rstliny jej nemhu přijímat v plynné frmě - FIXACE dusíku (bakterie - Rhizbium, cyanbakterie - Anabaena, Nstc, Spirulina) => přeměňují N 2 na citráty a nitrily - symbisa s rstlinami - denitrifikační bakterie - pačný prces (klnizují-li půdu, stane se neúrdnu) - bitechnlgie genvé inženýrství využívá bakterie prdukující: enzymy - streptkinasa (rzpuštění trmbů) hrmny - insulin! diagnstické látky, léky, ATB, vakcíny, prtilátky, hnjiva 2. STRUKTURA BAKTERIÁLNÍ BUŇKY - prtplast = celistvé těles živé hmty, hraničené tenku, semipermeabilní cytplasmaticku membránu, navenek pkrytá tuhu, prézní a relativně prpustnu buněčnu stěnu - hlavní sučást prtplasmy je cytplasma (rganický klid bsahující ribsmy, messmy - membránvé smtky, jadernu hmtu - bakteriální jádr = nukleid) 7

8 - další EC a IC struktury: cytplasmatické inkluse (rezervní látka vlutin, lipid ply-beta-hydrxybutyrát, glykgen, škrb), chranné puzdr, mikrpuzdr - vně buněčné stěny - adnexa: bičíky (phyb), fimbrie (adherace), pili (přens genetické infrmace) - na stavbě živých rganismů se pdílí bigenní prvky - např. H, C, O, N, P, S,... Bakteriální jádr - jedna mlekula dvuřetězcvé kruhvé DNA (dsdna, p rzvinutí délka 1 mm) - superhelix, funkční jedntky - geny - cca 3500 genů, jen intrny, jádr je haplidní (jeden gen v jedné alele) = nukleid - přídatné fragmenty DNA - epismy, plasmidy - reprdukce prstým dělením, nikliv mitsu - krmě genetické infrmace v nukleidu jsu další infrmace ulženy v tzv. plasmidech = kruhvité mlekuly DNA v cytplasmě, 100x menší než jaderná DNA, infrmace nejsu živtně důležité, zajišťují jisté výhdy pr přežití: resistence na ATB, těžké kvy, chemikálie prdukce txinů, klicinů - plasmidvé infrmace si mhu předávat knjuagcí, transdukcí, neb transfrmací - nemá vnější membránu ani jadérk, nestálý tvar, nebsahuje histny - jen HLP (histn like prteins) navázané na DNA, krmě nich na DNA mnh katalytických a regulačních prteinů - v klidvé nerstucí buňce jen 1 chrmsm, sučasně s růstem prbíhá pak i replikace chrmsmu - genvá exprese: nejprve vzniká půsbením DNA-dep. RNA-plymerasy (DDRP) řetězec mrna, který už není dále upravván (nejsu intrny), na DDRP se dčasně váže také σ-faktr, který je nsitelem schpnsti navázat se na prmtr, umžní tím navázání DDRP na prmtr a zahájení transkripce Cytplasma bakteriální buňky - viskózní vdní rztk bsahující - chrmsm, rzpuštěné látky (50% všech prteinů buňky), zásbní granula, ribsmy - nebsahuje: ER, mitchndrie, netvří vakuly, buňka se nephybuje amebidním phybem - enzymy - glyklýzy, pentózvéh cyklu, Krebsva cyklu, glyxalátvéh cyklu, dehydrgenasy, nukleasy, regulační mlekuly, mrna, trna, enzymy katalyzující replikaci, reparaci, transkripci, translaci, katablity,.. Ribsmy bakterií - ze dvu pdjedntek - malé (30s) a velké (50s) - dhrmady tvří 70s - menší - 16S RNA, 21 mlekul bílkvin; větší - 5S a 23S RNA, 34 mlekul bílkvin - služí pr translaci mrna (genetickéh kódu) na sekvenci AMK = prtesyntéza - nacházejí se jednak v blasti jádra (60%), kde ihned nasedají na vznikající mrna a prbíhá translace a jednak na bvdu buňky, kde dchází k translaci prteinů určených d membrány ne na exprt Inkluze - kulatá granula (agregáty metablitů) - rezerva živin vlutinvá granula (metachrmatická): silná afinita k bazickým barvivám lipidvá granula: afinita k barvivům rzpustných v tucích (sudanvá červeň), kulvitá, nestejně velká, světllmná; bsahují kys. β-hydrxymáselnu plysacharidvá granula: glykgenvá (barvení jdem - červenhnědá), škrbvá (mdrá); nejsu u všech bakterií sirná granula 8

9 Messmy - lamelvité svinuté útvary, vznikají invaginací cytplasmatické membrány směrem k jadernému tělísku - význam při dělení a sprulaci v kmpartmentalizaci DNA, lkalizace respiračních enzymů Cytskelet - analgie, prteiny pdbné aktinu, respektive tubulinu (MreB, FtsZ) => udržují tvar bakteriální b. - prkázán u E. Cli neb Bacillus subtilis (nrmálně tyčinky, pkud prteiny chybí => kulvité) - Magnetspirillum - rientuje phyb pdle mag. ple Země, prteinvá vlákna pevně rientvaná a nesucí vlákna magnetickéh xidu železitéh Cytplasmatická membrána - silná 5-10 nm, má něklik funkcí - izlace, musí tvřit tplgicky uzavřený celek, další funkcí je transfrmace energie (ftsyntetizující bakterie - světelná E => E prtnvéh gradientu; chemtrfní bakterie - respirační řetězec vytváří prtnvý gradient) - slžení převážně z mlekul fsflipidů (fsfatidylglycerl, fsfatidylethanlamin), které tvří dvjvrstvu - periferní neb integrální prteiny tvří asi 10-20% všech prteinů buňky - u bakterií membrána nebsahuje chlesterl - tvří smticku bariéru, určuje rzdílný bsah některých látek v cytplasmě a klí - aktivně selektivně transprtuje specifické živiny dvnitř a katablity ven - krmě enzymů prteáz (aktivní transprt) bsahuje i pigmenty (cytchrmy), respirační enzymy, některé enzymy trikarbxylvéh cyklu a EC struktury - je křehká, na vnější straně přiléhá na buněčnu stěnu Bakteriální stěna - viz t. č. 5 - Bakteriální stěna a peptydglykan Puzdr a glykkalyx - viz t. č. 7 - Puzdr a glykkalyx Fimbrie, bičíky - viz t. č. 8 - Vnější struktury bakterií - VELIKOST BAKTERIÍ: menší než eukaryta - 0,3 až 25 μm => pužití imersníh bjektivu (1000x) napří. Staph. aureus cca 1 μm, E. cli tyčinka cca 1x2 μm výjimku např. Thimargarita namibiensis (až 0,75 mm, těl převážně vakula se zásbní látku), Nanarchaeta (nanbakterie, jen nm) - TVARY kky 9

10 tyčinky - mnhé bakterie tzv. plemrfní = mhu se vyskytvat v různých tvarech, závislé na kultivačních pdmínkách, př. Haemphilus influenzae 3. SPÓRY A SPORULACE - endspra = klidvé (drmantní) stadium s téměř nulvým metablismem, extrémně dlná (dlává varu, UV a gama záření, vyschnutí, lyszymu a většině chem. desinfekčních prstředků; ničí je autklávvání nad 120 C) - tut schpnst mají bakterie rdu Bacillus a Clstridium (i některé další) a endspru vytvářejí při vzniku nepříznivých pdmínek pr růst a mnžení - spra se tvří uvnitř buňky a vždy jen jedna - sprulvat začíná kultura na knci expnenciální fáze růstu (mizí živiny) a tvrba spr trvá cca 10 hdin prces diferenciace na prkarytní úrvni; exprese genů dsud neaktivních a vypínány geny aktivní, mim jiné realizván náhradu dsavadníh sigma faktru v RNA-plymerase nvým (kaskádu nvých) - nvě aktivních asi 30 pernů (200 strukturních genů), výsledkem je buňka se stejným genmem, ale jinu mrflgií i fyzilgií - tvrba endspry začíná asymetrickým dělením (bě části mají úplný genm) z menší se stane endspra s dvjitu membránu, z druhé sprangium (p uknčení sprulace lyzuje) - htvá drmantní endspra je bakteriální prtplast balený mnha vrstvami s úplným genmem, úplný prtesyntetický aparát (enzymy stabilizvány dipiklinátem vápenatým), ribsmy (nezbytné pr germinaci), trna, přídatné enzymy; chybí cytchrmy, E z glyklysy - charakteristicku vlastnstí je téměř nulvý bsah vlné vdy => světllmnst a dlnst vůči t - jedntlivé vrstvy spry: cytplasmatická membrána nejvnitřnější tenká vrstva peptidglykanu základ buducí buněč. stěny krtex hutná, tlustá vrstva; mdifikvané peptidglykany, nsitel extrémní dlnsti spry prti mechanickým a jiným účinkům prstředí vnější membrána pchází z cytplasmy mateřské b. plášť spry bílkviny, až 60% sušiny spry, rezistence vůči chemikáliím, UV a iniz. záření exsprium zcela na pvrchu, membrána z lipidů a prteinů 10

11 drmantní spra má vyský bsah kys. dipiklinvé (specif. pr endspru) a Ca 2+, ty tvří asi 15% hmtnsti spry, lkalizvány v prtplastu, brání termálnímu phybu makrmlekul a jejich denaturaci (kalciumdipiklinátvé můstky zpevnění) - mhu se zpětně přeměnit na rstucí a mnžící se buňku prcesem germinace (vyklíčení), impulsem je přítmnst vhdných pdmínek (chem. a fyzikál.), prces germinace má 3 fáze: aktivace spry neživý prces, prucha neprpustnéh pláště (mechanicky, teplta, nízké ph), reverzibilní germinace vlastní klíčení, ireverzibilní a metablický, vyžaduje přítmnst vdy, spuštěn chem. impulsy z klí, hydrlyzván krtex uvlňuje se sprvý prtplast (d prstředí Cadipiklinát), d b. vda, K +, Mg 2+, atd.; mizí termrezistence a světllmnst; prces velmi rychlý fáze diferenciační přestavění ve vegetativní buňku, přepisvání jedntlivých genů, jedntlivé druhy mrna, tvrba bílkvin, replikuje se DNA, σ-faktr 4. OBALY BAKTERIÁLNÍ BUŇKY A. Cytplasmatická membrána - lipidvá dvjvrstva, prteiny, fluidní, nebsahuje chlesterl - uskutečňuje se na ní přeměna energie: respirační řetězec (chemtrfní bakterie) světelná na prtnvý gradient (ftsyntetizující bakterie) Bakteriální lipidy - bsaženy v cpl. membráně, bakteriální stěně i v cytplasmě; nachází se zde řada struktur, které v eukarytních buňkách nenajdeme - dělení na: cyklické a acyklické neutrální lipidy isprenidní slučeniny: tri- a tetraterpenidy, isprenidní chinny acyklické: kvalen, pristan, fytan také kartenidy - ftsynt. bakterie, Staphylcccus aureus plární lipidy (di)fsfatidylglycerl, fsfatidylinsitl plární lipidy s bsahem dusíku: fsfatidylserin, fsfatidylethanlamin chybí fsfatidylchlin! lipidy mykbakterií: velký pdíl extrahvatelných lipidů s řadu unikátních, bilgicky aktivních struktur archaea: charakteristické ethervé lipidy - archaely - struktura zásadné dlišná d lipidů statních živých rganismů mastné a myklvé kyseliny kyseliny liché rzvětvené se skupinu: -CH 3 (methylvá), =CH 2 (methylenvá), - OH (hydrxylvá), =O (ket) B. Bakteriální stěna - baluje prtplast, naléhá zvenčí na cpl. membránu (s výjimku mykplasem), relativně pevná, silná 20nm (G+), částečně elastická, permeabilní (mlekuly < kda a průměr max 1nm) - pra cpl. membrány prti vyskému vnitřnímu smtickému tlaku (G- 500kPa, G+ 2500kPa) a určuje charakteristické tvary bakterií (kkvité, tyčkvité, vláknité, spirální) 11

12 - uděluje bakterii dlnst - chemicku, prti záření, vyschnutí, nepříznivým smtickým pdmínkám, mechanická chrana (tuhý bal) - integrita buněčné stěny je živtně důležitá, při slabení => průnik vdy => lýza,... - rle při dělení buňky (příčná přepážka buněč. stěny - zaškrcuje jak prstenec buňku v jejím středu, až djde k rzdělení) - v běžném světelném mikrskpu u běžnéh barvení není viditelná, lze ji zviditelnit speciálním barvením neb v elektrnvém mikrskpu - bakterie bez BS = prtplasty, s částečnu BS = sférplasty (L-frmy, dlávají β-lakt. ATB => inaparentní infekce; p vysazení ATB se reverbují v kmpletní frmy) - chemické slžení se značně liší, ale u všech druhů (krmě Archaea a mykplasmat) je hlavní zpevňující slžku peptidglykan - murein (mukpeptid) = lineární plymer dvu střídajících se amincukrů (Nacetylgluksamin a kys. N-acetylmuramvé) svázaných v jeden řetězec převážně β-1-4-vazbami => pevnst stěny spčívá ve zkřížených vazbách mezi suběžnými řetězci: na karbxyl N-acetylmuramvé kys. jsu navázány 4 AMK; síťvina, kteru plymery tvří, je pevnější u G+ než u G- (méně četná prpjení a méně vrstev) - kys. muramvá je dg. významná - mají ji jen bakterie => detekce i stpvých mnžství - prpjení mezi tetrapeptidvými řetízky katalyzují transpeptidasy - jejich specifita určuje směr růstu (splu s buňku d délky neb klm na dluh su b. = dělící septum) - transpeptidasy váží penicilinvá a cefalsprinvá ATB (β-laktamvá) = PBP (penicillin binding prteins), p navázání djde k inhibici transpeptidázvé reakce a t inhibuje syntézu peptidglykanu - peptidglykanvý váček se zvětšuje splu s buňku - vsunváním stavebních jedntek peptidglykanu d stávající struktury (nejdříve rzštěpení PG, p vlžení nvé pdjedntky pětná resyntéza ); β-laktamvá antibitika inhibují syntézu, ale nevlivňují štěpení, které převládne a djde k destrukci PG, bnažení bakterie a její lýzu (přetlakem, hstitielem) - PG a jeh fragmenty mhutně stimulují imunitní a zánětlivé dpvědi rganismu na bakteriální infekci - G+ bakterie bhatší na PG (něklik vrstev), vázán na cpl. mem. teichvými kys., silnější, pevnější (hustší zkřížené vazby) teichvá kys. (plymer ribitlfsfátu neb glycerlfsfátu s glyksidicky navázanými sacharidy) - její řetězce skrz stěnu až na pvrch, kde váží katinty (zejm. dvjmcné - Ca 2+, Mg 2+ ), které jsu nepstradatelné pr integritu stěny i membrány a jsu hlavním pvrchvým antigenem G+ bakterií až na výjimky (mykbakterie, krynebakterie, nkardie) nebsahuje stěna lipidy a bílkviny - G- bakterie 1 vrstva PG, ale slžená membránvá struktura vně PG vrstvy - VNĚJŠÍ MEMBRÁNA - ktvena k PG mlekulami lipprteinu funkce vnější membrány: chrání před účinky lyszymu, žluč. kyselin, enzymů, neprpustná pr některá ATB lipid A stěnvéh lipplysacharidu (=endtxin) vyvlá při uvlnění d krve endtxinvý šk (zvýšení teplty) periplasmvý prstr - prstr mezi běma membránami, mnh mlekul imprtvaných živin, exprt. metablitů a hlavně hydrlytických enzymů, které u G- bakterií vylučeny vlně d prstředí ve vnější membráně dminuje jen jeden fsflipid (u E. cli fsftidylethanlamin), který je hl. na vnitřní straně fsflipidvé dvjvrstvy, zevní stranu tvří především lipplysacharidy 12

13 mezi vnější membránu a vnitřní cpl. membránu existují četná spjení - tzv. adhezinvá místa => bě membrány tak tvří spjité fsflipidvé kntinuum (přesun látek z jedné membrány d druhé); adhesivními místy dchází k inserci nvých mlekul LPS a bílkvin d vnější membrány a jimi také mnh bakterifágů vpravuje d buňky svjí NK bílkviny vnější membrány jsu dlišné d cpl.m. (jen něklik druhů hlavních a minritních prteinů), významné jsu specifické receptry fágů - priny - trimery tvřící nespecifické póry dvlující neselektivní průnik malých hydrfilních mlekul skrze vnější membránu k PG; také receptrem pr F-pilus dnrvé buňky při knjugaci vnější membrána především tvří chemicku branu, prpuští živiny a sučasně chrání před lytickými účinky žlučvých kys., enzymů, lyszymu, penicilinu, atd. G- buňka je tak chemicky dlnější než G+ C. Peptidglykan - viz výše +níže - u G+ bakterií je PG hustě prvázán peptidvými můstky, u G- je tat síť řidší - glykanvý řetězec je unifrmní u všech bakterií, stejně tak ligpeptidvý u G- bakterií (značván jak typ A), u G+ bakterií je slžení ligpeptidvéh řetězce velmi variabilní, pravidlem jen střídání D- a L-AMK a přítmnst D-Ala: typ A: 1. řetězec spjen přes AMK na 3. pzici s terminálním D-Ala druhéh řetězce typ B: D-Glu na 2. pzici 1. řetězce spjen s D-Ala druhéh řetězce přes můstek bsahující diaminkyselinu - přítmnst D-AMK - dg. marker pr detekci stpvéh mnžství bakterií - na PG vázány: teichvé kys., plární a neplární lipidy, atd. - bilgické aktivity PG: pyrgenita, antigenita, aktivace kmplementu!!! - bisyntéza může být inhibvána β-laktamvými ATB (penicilin, cefalsprin) => vazba PBP (transpeptidasy, syntetizují interpeptid. můstky PG) - lyszym půsbí na PG => regulace bakteriálníh sídlení lidskéh těla - přirzená nespecifická brana prti bakteriím - BARVENÍ PODLE GRAMA: absrpce kmplexu krystalvé vileti s Luglvým rztkem - rzdílné vymývání tht kmplexu rg. rzpuštědlem (acetn, ethanl) G- bsahující lipidy - snadný průnik acetnu => vymytí => následné dbarvení karblfuchsinem => světle RŮŽOVÉ G+ průnik acetnu neumžňují => MODROFIALOVÉ D. Vnější membrána u G- bakterií - viz výše E. Lipplysacharid - viz t.č.6 - Endtxin, slžení a bilgické účinky F. Další stěnvé slžky - teichvé kys. (TA) - ve vdě rzpustné plymery, vázány na kys. muramvu v PG, tvřeny plyly: glycerl, ribitl, mannitl - prpjené fsfdiestervými můstky; základní řetězec je substituván AMK (A- Ala), cukry, amincukry; řada bilgických aktivit - antigenita - teichurnvé kys. - tvří tzv. kyselý stěnvý plysacharid 13

14 - lipteichvá kys. (LTA) - analg LPS u G (+), vázány na lipidy cpl. membrány; pvrchvé antigeny, vazebné faktry (umžňuje Streptcccus - adheze k epitelu); nejsu pyrgenní ani txiceké; unifrmní slžení, řada bakterií bsahuje více či méně specifické plymery analgické k LTA: makramfifily, lipglykany, lipmannany, liparabinmannany 5. BAKTERIÁLNÍ STĚNA A PEPTIDOGLYKAN - viz t. č. 4 - Obaly bakteriální buňky 6. ENDOTOXIN, SLOŽENÍ A BIOLOGICKÉ ÚČINKY - txiny patgenních mikrbů - lipplysacharid (LPS) - slžku vnější membrány u G- bakterií, má výrazný vliv na lidský rganismus => vlivňuje imunitní aparát, zdpvědná za řadu příznaků a pškzení vyvlaných bakteriální infekcí - nespecifická dpvěď: prdukce interleukinů makrfágy, hrečka, průjem, zvracení, zvýšení permeability cév, vasdilatace (pkles tlaku), srážení krve, běhvá selhání (septický šk) - na rzdíl d extxinů se uvlňuje až p zniku bakterie (přirzená lýza, desintegrace in vitr) - LPS zaktven ve vnější membráně lipidem A - kvalentně navázán cukr s 8 atmy uhlíku a ketdexyktnát (vázaný na ligsacharidy) => vytváří vysce variabilní strukturu O-antigenu G- bakterií - bakterie s LPS s O-antigenem rstu v hladkých klniích, bez O-antigenu rstu v drsných klniích - LPS aktivuje kmplement alternativní cestu - pdstatná část účinku způsbena Lipidem A, který je splu s LPS silným aktivátrem makrfágů (indukce řady cytkinů regulujících imunitní a zánětlivu dpvěď) - Lipplysacharidy: mají strukturální blasti - specifický plysacharid (O-řetězec), který je spjen s dřeňvu blastí (cre) a ta je napjena na lipid A plymery, plysacharidvá část je tvřena O-specifickým řetězcem (z ligsacharidů, nese antigenní determinanty, určuje sérlgicku specifitu bakteriálníh druhu, chybí u Neisseria meningitidis, N. gnrrheae, Haemphilus influenzae, Brdetella pertussis, ti mají krátký branch-ligsacharid a jedndušší jádr) a dřeňvu částí (mál variabilní, druhvě specif.) existují i mutvané Enterbakteriacae - mají zkrácený O-řetězec, jsu méně virulentní a rstu v drsných klniích jak bakterie bez O-řetězce dřeňvý plysacharid je vázán kvalentně na lipid A, jehž kstra je slžena ze dvu mlekul gluksaminu spjených fsfátvými můstky - hydrxylvé skupiny jsu esterifikvány vyššími MK, lipid A je zdpvědný za txicitu a antigenitu(bilgicky aktivní) LPS jak dvjvrstva, kde hydrfilní část tvří plysacharid a hydrfbní část lipid bilgická aktivita puze p uvlnění z vnější membrány (rzpadem neb pstupným ddělváním z pvrchu ve frmě drbných puchýřků) vazba na plasmatický prtein, který se pdílí na vazbě LPS na CD14 receptr (mncytmakrfágvý systém) vlivňuje faktry kagulace (aktivuje XII, degranulace destiček) a kmplementvý systém cílvými buňkami jsu mncyty, MF, neutrfily, B-lymf., endtelie pyrgenní reakce pmcí endgenních pyrgenů z MF - IL-1, TNF; iniciuje uvlňvání bazických prteinů z neutrfilů aktivace kmplementu - cytlýza, chemtaxe, psnizace, Z reakce (C5a přitahuje neutrfily, C3b=psnin, C3a a C5a = anafylatxiny => stupá kapilární permeabilita) IL-1 => stupá pč. B-lymf. => stupá mnž. prtilátek => LPS = nespecificky pdpruje imunitu 14

15 biaktivní lipidy, ROS, cytkiny (TNF-α, IL-1, IL-6) => vyšší permeabilita, klesá kntraktilita srdce, plicní hypertenze, DIC txicita endtxinu se uplatňuje při systémvých nemcněních, při bakteremii neb v tkáních, nikliv v lumen GIT vlastní autlytické enzymy, cytlýza kmplementem, účinky membránvě půs. ATB => zaplavení rganismu endtxinem, zhršení stavu nemcnéh endtxin d krve z primárních lžisek G(-)flry, nejčastěji při perfraci střeva, ppáleninách, bstrukcích mč. traktu, infekcích žlučníku => nejčastěji bakterie nrmální flry - E.cli, Klebsiella pneumniae, Pseudmnas aeruginsa => reakce makrrganismu na endtxin je závislá na mnžství uvlněnéh endtxinu nízké dávky - hrečka, vasdilatace, zvýšená syntéza prtilátek, zánětvá reakce vyské dávky - přistupuje ještě intravaskulární kagulpatie a šk: endtxinvý šk (VD, snížení výknu MK - pruchy xidace, multirgánvé selhání - MODS, SIRS, DIC) za nrmálních klnstí se endtxin z bakterií rezidentní flry tlustéh střeva vstřebává a stimuluje imunitní systém Waterhuse-Friedrichsenův sy u meningkka - infarkt nadledvin + náhlá smrt (způs. LPS) 7. POUZDRO A GLYKOKALYX - nad buněčnu stěnu může být u G(+) i G(-) bakterií další vrstva různé tlušťky, různé stavby a různě stréh hraničení prti prstředí = puzdr/slizvá vrstva/glykkalyx - tat vrstva není u všech bakterií a není nepstradatelná pr živt bakterie, jeh tvrba je vlivněna i vnějším prstředím - s jedinu výjimku (puzdr Bacillus anthracis z ply-d-glutamvé kys.) je tat vrstva plysacharidvéh charakteru - tvří-li plymer kndenzvanu, dbře definvanu a zřetelně hraničenu vrstvu = puzdr; pku je hmta řídká a splývá v celek = sliz; je-li tvřen řídku síťvinu z jedntlivých vláken trčících z buňky = glykkalyx - gel puzdra bsahuje nejvíce vdy a 2% pevných látek - kmplexní plysacharidy (explysacharidy, jejichž slžení je druhvě specifické: Streptcccus - amincukry a k. hyalurnvá), plypeptidy neb prteiny - má antigenní vlastnsti, kapsulární antigeny (K-antigeny, u E.cli 70 K-antigenních typů) určují antigenní specifitu bakterie; u patgenních bakterií přispívá k virulenci a invazivitě, prtže puzdřené buňky jsu chráněny před vniknutím bakterifága i před účinkem prtilátek namířených prti puzdru a ne prti vlastní bakteriální buňce - GLYKOKALYX hraje důležitu rli v adheraci bakterií na pvrchy, mají funkci sacharidvých adhezinů - schpnst nespecificky adhervat ke tkáním i k inertním rganickým či anrganickým pvrchům; adherace na eukarytní buňku je první pdmínka úspěchu parazitické bakterie při klnizaci - adherace je důkladně prstudvána v případě dutiny ústní a zubních plaků (ústní dutina dmvem více než 37 rdů a 300 různých druhů bakterií, dminuje druhů streptkků (mutans, ralis, grdnii, sanguis, atd.), na bakterie adhervané na zubní sklvině či na měkké tkáně se skrze adheziny již snadn specificky váží další a další bakterie => vytvářejí tak bakteriální kmunitu = plak = bifilm; bakterie v zubním plaku usnadňují usazvání zubníh kamene, kvašením cukrů prdukují kyseliny => vznik zubníh kazu) - hlen je amrfní klidní látka, kteru nepuzdřené a puzdřené bakterie uvlňují d klí, u puzdřených má charakter puzdra (kapsula); většinu v bvyklém barvení neviditelná, puze způsbují prjasnění 15

16 - puzdra bsahují převážně vdu, při vysušení se smrští, prt nejsu suché nátěry pr průkaz puzder vhdné; nejsplehlivější metdu je negativní znázrnění puzder ve vlhkých nátěrech barvených tuší (uhlíkvé částice vytvářejí temné pzadí, puzdrem neprniknu a jeví se jak světlý zářivý brazec) - sliz - řídká nehraničená hmta vlně spjená s pvrchem buňky, čast je splečná něklika buňkám => spjuje je za vzniku bifilmu (mikrprstředí, které umžní kexistenci a kperaci bakterií, které by v daném prstředí samy sbě nepřežily) 8. VNĚJŠÍ STRUKTURY BAKTERIÍ, FIMBRIE A BIČÍKY A. Puzdr a glykkalyx - viz t. č. 7 - Puzdr a glykkalyx B. Fimbrie (pili) - četná, pměrně krátká rigidní vlákna trčící všemi směry ven z pvrchu bakterie, jsu velmi křehká a snadn se ulamují, jsu dutá a vystavěná z prteinvých jedntek - speciálním typem fimbrií jsu tzv. curli (kadeře) na pvrchu některých G- bakterií - jak glykkalyx mají funkci adhesinů, umžňující specificku adhesi k různým buňkám (epitelie, erytrcyty, kvasinky) - např. Neisseria gnrrheae, která pmcí fimbrií adheruje k epitelu uretry a pdmiňuje vznik kapavky - někdy fimbrie spjeny s prdukcí nástrjů virulence - tvrba txinu u Vibri chlerae neb entertxinu u E. cli - u G- bakterií je významná tvrba tzv. sex-pili - mezibakteriální přens genetických infrmací během knjugace - sex-pilus (F-pilus) - přens genet. infrmace nejčastěji ve frmě plasmidů (F-plasmid), nekdy i části chrmsmů; v těcht infrmacích se přenáší např. resistence k ATB, tvrba txinů => šíření C. Bičíky (flagella) - vlákn dluhé až 20 μm, průměr nm a je vystavěn z glbulárních mlekul bílkviny flagelinu (H-antigen => rzlišení H-servarů bakterií; mlekuly uspřádané tak, že vlákn je uvnitř duté, velmi křehké) - některé druhy bakterií mají bičíky na jednm pólu buňky = mntricha svazek bičíků na jednm neb bu pólech buňky = lf-/amfitricha mnh bičíků p celém pvrchu = peritricha - pčet a umístění bičíků je druhvě specifické, pr dg. mhu být zviditelněny stříbrem - bičík má 3 části: vlákn je pružně uktven d buněč. stěny a cpl.m. (u G- i vnější membrány) přes tzv. háček (klínk) svu bazální částí (připmíná rtr a statr elektrmtru) - jsu rgánem phybu, fungují jak ldní šrub; phyb může být náhdný i cílený (gradient knc. chemických slučenin v klí - chemreceptry) - phyb ve směru stupající kncentrace např. živin = chemtaxe (pačný phyb je negativní chemtaxe, která umžňuje bakterii uniknut z místa s vysku kncentrací nepříznivě půsbících látek); u aerbní bakterií existuje psitivní aertaxe D. Hlenvá vrstva (?) - amrfní klidní látka, kteru bakterie uvlňují d klí; u puzdřených má charakter puzdra 16

17 9. TYPY A PRODUKTY BAKTERIÁLNÍHO METABOLISMU - metablismus je suhrn katablických a anablických dějů a rzlišujeme typy: ftsyntetický ftlithtrpní ftrgantrpní chemsyntetický auttrfní chemrgantrfní aerbní respirace anaerbní respirace fermentace - některé bakterie mají dlišný způsb metablismu, který se jinde nevyskytuje (zejm. fylgenet. nejstarší) - Rzdíly d eukaryt: velikst bb., velikst genmu (bakterie kbp, savci kbp), na základě mapvání genmu (pprvé zmapván u bakterií) lze detekvat a identifikvat jedntlivé bakterie - metablismus je suhrn všech bichemických reakci v buňce nutných pr rvnváhu, růst a mnžení bakterií, tyt reakce můžeme dělit na: exergnické - xidace/disimilace substrátu = KATABOLISMUS endergnické - asimilační = ANABOLISMUS (enzymy) - energetický metablismus - ftsyntetický (E ze světla) a chemsyntetický (E z anrg./rg. zdrjů); energie je ulžena ve frmě ATP, ADP, acetylca (sluč. s thiestervu vazbu) A. Ftsyntéza - bakterie, cyanbakterie, sinice - redukce CO2 na gluksu ftlithtrpním a ftrgantrpním mechanismem - světelná kvanta zachycena např. chlrfylem => přeměna v E excit. e - => redukce NADP na NADPH 2 => syntéza ATP z ADP => syntéza glucsy - zdrj vdíku a e - - H 2, H 2 S (bakterie); H 2 O (sinice a rstliny) - mikrrganismy schpné ftsyntézy musí bsahvat: bakterichlrfyl, bakterirhdpsin, prterhdpsin (pslední dvě u Archaea, analgy rhdpsinu v sítnici ka) - fttrfní bakterie významné jak prducenti kyslíku a rganickéh uhlíku, žijí hlavně ve světvých ceánech - zástupci: purpurvé sirné bakterie (chrmatinaceae), purpurvé bezsirné bakterie (rhdspirillaceae), zelené bakterie (chlrbiaceae) - vesměs zanedbatelný medicínský význam, výjimku některé sinice (alergie při kupání v zamřené vdě) B. Auttrfní mechanismus - schpné využívat anrganických zdrjů E, zdrje uhlíku je CO2 - E z xidace anrganických slučenin nitrifikační bakterie (NH 3 => NO 2 -, NO 3 - ) sirné bakterie (H 2 S, S, SO 3 2- => SO 4 2- ) železité bakterie (Fe 2+ => Fe 3+ ) - nitrifikační bb. zajišťují klběh dusíku, sirné bb. - klběh síry - malý medicínský význam 17

18 C. Chemrgantrfní mechanismus - xidace rganických slučenin: dehydrgenace xidvané slučeniny za vzniku H + a e - => ihned přeneseny na akceptrvé mlekuly; E převedená na chemicku frmu (pkud ne tak vzniká tepl) => ATP; dluhdbé uskladnění E např. ve frmě gluksy - čerpání tét E mhu bakterie dvěma způsby - respirace, fermentace - elektrny získané xidací jsu akceptvány anrganicku mlekulu, pkud je tat mlekula kyslík = respirace aerbní; u některých bakterií je akceptrem jiná anrganická látka (NO - 3, SO 2-4 ) = respirace anaerbní; pkud akceptrem rganická látka (pyruvát) = fermentace - výchzí xidvaná látka - gluksa, z ní se syntetizuje ATP: glyklýzu Krebsův cyklus xidativní fsfrylace pentsafsfátvá dráha hexsamnfsfátvý zkrat (některé anaerby) - klíčvým meziprduktem je pyruvát => další zpracvání respirací neb fermentací C.1) AEROBNÍ RESPIRACE - pyruvát => Krebsův cyklus => xidván za vzniku CO 2 a elektrnů => redukce kyslíku, který je finální akceptr těcht elektrnů (elektrn prchází tzv. elektrntransprtním systémem = respirační řetězec) - hlavní slžky respiračníh řetězce: NAD a FAD (vlně v cytplasmě), chinny a cytchrmy (vázány na buněčnu membránu); dchází k předávání elektrnů, někdy i prtnů (NAD, FAD, chinny) - u bakterií je značná variabilita respiračních řetězců, částečně druhvě specifické - krmě mtch. přenašečů elektrnů existují u bakterií ještě: ferredxiny flavdxiny bakteriální chinny - velká variabilita, snadn stanvitelné => chemtaxnmická klasifikace a identifikace bakterií; chemicky dvzeny d vitaminu K, přens elektrnů xidačně-redukčními reakcemi typu chinn-hydrchinn; pdle pvahy základníh armat. jádra: naftchinny benzchinny benzthifenchinny (u Archaea) C.2) ANAEROBNÍ RESPIRACE - akceptrem elektrnů není kyslík, ale jiná anrganická látka - menší energetický zisk než u aerbní respirace, pmalejší anaerbní růst (48-72 hd, aerbní 3x méně) - musí bsahvat příslušný enzym katalyzující finální redukci (např. nitrátreduktasa) - jedntlivé typy: Nitrátvá respirace - knečným akceptrem dusičnanvý anint, který je redukván nejčastěji na dusitan (méně čast na elementární dusík až amniak) NO - 3 => NO e - NO - 3 => N 2 + 5e - NO - 3 => NH 3 + 8e - přítmnst nitrátreduktasy lze prkázat nitrátvým testem - medicínsky významné bakterie lze takt identifikvat - enterbakterie (Escherichia, Shigella, Salmnella, Citrbacter, Seratia, Klebsiella, atd.), stafylkky, mykbakteria Fumarátvá a tetrathinátvá respirace - redukce těcht akceptrů na sukcinát resp. thisíran S 4 O H 2 => 2 S 2 O H + 18

19 detekce těcht prduktů respirace významná pr diferenciaci G- bakterií (Serratia, Salmnella, Prvidencia, Prteus, Citbacter; E. cli NE) Respirace síranů - puze tzv. sulfátreduktující bakterie (striktní anaerby, O 2 je jed), pkud netvří spóry, tak na vzduchu nepřežívají SO H 2 + H + => HS H 2 O např. Desulfvibri, Desulftmaculum ze vznikajícíh anintu HS - dále může vznikat sirvdík neb reaguje s různými katinty za vzniku sulfidů => klběh síry černá barva sulfidů kvů a sirvdíkvý zápach; anaerbní krze železných knstrukcí; také v tlustém střevě Respirace CO 2 CO H 2 => CH H 2 O methangenní bakterie (anaerbní rzkladné prcesy v přírdě, skládkách dpadu) => vzniká biplyn v GIT přežvýkavců (1 kráva/den až 200 l methanu - skleníkvý efekt), v lidském tlustém střevě (Methanbrevibacter smithii) - methan absrbván prtálním systémem a vylučván dechem (tvrba vlivněna např. dietu) zvýšené vylučvání - indikátr střevních nádrů snížené vylučvání - ulcerativní klitidy, Crhnvy chrby C.3) FERMENTACE - anaerbní prces, elektrny přenášeny na rganicku slučeninu - u striktních anaerbů (nejsu schpny respirace, kyslík inhibuje růst) a fakultativních anaerbů (rstu i za přítmnsti kyslíku) - energeticky velmi nevýhdná - výchzí substrát není úplně redukván (není zcela využita jeh E: při úplné xidaci gluksy na CO 2 a H 2 O se vytvří 38 mlekul ATP, u fermentace gluksy na kys. mléčnu vznikají asi 2 ATP => fakultativní anaerby využívají přednstně respiraci - při fermentaci sensu strict - z pyruvátu vznikají karbxylvé kys., alkhly, plyny - typy: Ethanlická fermentace pyruvát => acetaldehyd + CO acetaldehyd + NADH + H + => ethanl + NAD + zejména kvasinky Hmlaktátvá pyruvát + NADH + H + => laktát + NAD + streptkky, laktbacily Heterlaktátvá krmě laktátů vzniká také mravenčí, ctvá a alkhly laktbacily Prpinvá vzniká prpinát Prpinibacterium acnes Smíšená vznikají v různých pměrech hlavně frmiát (mravenčí), acetát, laktát, sukcinát => kyselení media prkazatelné acidbazickým indikátrem (dg. test s methylenvu červení) Escherichia, Salmnella, Shigella 19

20 Butandilvá knečnými prdukty: butan-2,3-dil, acetin Vgesův-Prskauerův test - pzitivní např. pr enterbakterie (Klebsiella, Enterbacter, Serratia), ty mají narzdíl d výše uvedených negativní test s methylen. červení (nekyselé prdukty) Máselná u striktních anaerbů, prdukují hlavně butyrát Clstridium, Fusbacterium - krátké karbxylvé kyseliny vznikající bakteriálním mtb. - ptenciální faktry virulence anaerbních bakterií - inhibují některé branné mechanismy rganismu D. Bazické prdukty mtb - aminy - dekarbxylace AMK, aminace aldehydů - anaerbní i aerbní bakterie - aminy jsu těkavé, páchnucí => detekce neb i diferenciace bakterií (např. test prdukce indlu => diferenciace enterbakterií) - krmě extracelulárních aminů významné i intracelulární plyaminy (putrescin, spermin, spermidin) - esenciální slžky eukarytické buňky E. Další prdukty metablismu - krmě uvedených kyselých a bazických prduktů řada dalších metablitů, mnhé bilgicky aktivní a také diferenciační, taxnmický i průmyslvý význam - příklady: ethanl, prpanl, butanl, prpandil, butandil, ethanal, prpanal, prpann, butandin - čast prdukvány plyny: CO - Prteus, Mrganella H 2 - vydechvaný vdík pskytuje infrmace tlustém střevě, kde vzniká fermentací sacharidů, difunduje d krve a je vylučván plícemi, pkud je bsah v dechu snížený - nedstatečné sídlení střeva methangenními a sulfát redukujícími bakteriemi, které vdík sptřebvávají - pr detekci bakterií pdle specifických metablitů existuje mnh metd - zalženy na chrmatgrafii, hmtnstní spektrftmetrii, elektrnické nsy - mnhé mikrrganismy tvří tzv. sekundární metablity - vylučvány d klí neb ukládány uvnitř buněk řada barevných neb flureskujících pigmentů, tvrba druhvě specifická zástupci: pycyanin (zelený) - Pseudmnas aeruginsa; žluté - Staphylcccus aureus, Micrcccus luteus F. Anablické reakce - strukturní prteiny, enzymy, cytchrmy a další bilgicky a imunlgicky aktivní slžky - činnst enzymů je základem bichemických identifikačních testů změna barvy AB indikátrů substráty značené chrmgeny/flurgeny, které jsu uvlňvány enzymaticku hydrlýzu substrátu - extxiny - nejsilnější a nejnebezpečnější ze známých txických látek, pdle bilgických efektů rzeznáváme: neurtxiny - prdukty např. klstridií (btultxin, tetanspasmin) cyttxiny - Crynebacterium diphteriae (difterický txin) 20

21 entertxiny - stimulují hypersekreci vdy a elektrlytů z intestinálníh epitelu => vdnaté průjmy; Vibri chlerae, shigely, E.cli (některé kmeny) - unikátní D-AMK a ismery diaminpimelvé kys. (DAP) - bakterie schpny využívat nejen acetyl-ca, ale dkáží utilizvat i prpinyl-ca (vznik lichých MK)a kndenzace malnyl-ca + prdukty deaminace rzvětvených AMK - Val, Leu, Ile (=> rzvětvené MK) 10. RŮST A MNOŽENÍ BAKTERIÁLNÍ POPULACE - pkud se v prstředí nachází dstatek ptřebných živin, tak prbíhá růst izlvanéh bakteriálníh kmene definvaným způsbem - dynamika růstu sleduje tzv. růstvu křivku - prces růstu má něklik fází: lag-fáze - přestavba b. klidvé na aktivní rstucí (větší, více ribsmů), adaptace na prstředí (deprese a syntéza nvých enzymů), nahrmadění dstatečnéh mnžství metablitů a CO2 ptřebnéh k hetertrfní fixaci, buňky se zatím nemnží a v důsledku dumírání může jejich pčet i přechdně klesat Expnenciální fáze - intenzivní a pravidelný růst (gemetricku řadu s kvcientem 2), pčet v daném čase je dán rvnicí: x = x 0 2 ct, kde x 0 je pč. mnžství, c je rychlst dělení (c = 1/T, kde T je dba zdvjení = generační dba, u běžných bakterií desítky minut - nejčastěji min) a t je čas Stacinární fáze - růst a mnžení bakterií ustal, nepřibývá jich (ani neubývá), dšl k vyčerpání některé ze živin neb nahrmadění některéh z inhibujících prduktů (txické zpldiny mtb.), klesá ph Fáze dumírání - bakterie hynu, jejich kncentrace ubývá, destruktivní půsbení fyzikálních a chemických faktrů prstředí (bakterie již nedkážu vzdrvat) - v labratrních pdmínkách lze sledvat průběh růstvé křivky kultury v tekutém médiu ftmetricky (resp. turbidimetricky neb nefelmetricky): měřením zákalu kultury stanvením hmtnsti bakterií (vážení usušených vzrků kultury) pčítáním živých bakterií (resp. klnií tvřících jedntky - clny frming units - CFU) p vyčkvání na pltuhu půdu a pčítání narstlých klnií - průběžným ddáváním živin a dstraňváním zpldin metablismu včetně části namnžených bakterií je mžná kntinuální kultivace => pužívání ve fermentrech (průmyslvé měřítk) - v přirzeném prstředí se uplatňuje více vlivů než in vitr: bakterie se zde mnží jen pmalu neb vůbec - existují v některém z ustálených stavů (dpvídá zhruba stacinární fázi růstvé křivky) limitvaný přísun živin, knkurenční vlivy jiných bakterií, schpnst rganismu likvidvat bakterie (fagcytsa), vliv pdávaných léčiv (zejména ATB) - př. sužití patgenních bakterií: mtb. Fe - v rganismu živčichů jen mál vlnéh Fe (většina v Hb, transferinu, laktferinu) => tent nedstatek Fe bakterie řeší tvrbu tzv. siderfrů = látky tvřící s Fe tak silné kmplexy, že jsu schpny pr ptřeby bakterie knfiskvat a využívat Fe vázané v transferinu a laktferinu => chuzuje rganismus; příklad takvých bakterií - salmnely (siderfr - enterchelin), leginely (legibaktiny) 11. GENETICKÁ INFORMACE BAKTERIÍ - je ulžena hlavně jak dsdna v bakteriálním chrmsmu + extrachrmsmální genet. infrmace v plasmidech neb bakterifázích 21

22 - výměna prbíhá transfrmací, transdukcí neb knjugací a na přensu se pdílejí transpsny - není jádr ani jadérk, puze nukleid, při dělení se replikuje semiknzervativně a nedchází k meise ani k mitse - genetická DNA nebsahuje intrny, bsahuje živtně důležité geny (strukturní, řídící syntézu slžek, regulačních signálů, atd.) - dsdna je kruhvá (výjimku jsu Brrelia a Streptmyces, které ji mají lineární; Agrbacterium tumefaciens - 1 kruhvý a 1 lineární chrmsm), genm je haplidní - velikst DNA d cca 0, u mykplasmat d 8, u bakterií schpných kmplexní diferenciace (Myxcccus), E.cli je průměrná bakterie (1 chrmsm, 5000 kbp) - extrachrmsmální genmy - plasmidy a prfágy (genmy bakterifágů), 1 neb více kpií, menší než chrmsm, replikují se autnmně (někdy synchrnně s chrmsmem), některé DNA prfágy mhu být včleněny d chrmsmu a replikvány s ním; bsahují infrmace nutné pr své vlastní funkce (resistence na ATB, tvrba txinů), více viz t. č REPLIKACE: bakteriální chrmsm - samstatně se replikující prvek (replikn), semiknzervativní replikace; začíná na specifickém místě = pčátek, prbíhá dvusměrně, u rychle rstucích bakterií začíná nvý cyklus dříve, než je dknčen předchzí - EXPRESE: určuje fentyp, prbíhá 1směrnýn přepisem = transkripce => mrna => translace => prteiny; jak u vyšších - 1AMK = 3 nukletidy; pkud infrmace ulžena v RNA např. u retrvirů - syntéza DNA mlekuly pmcí RNA-dependentní DNA plymerasy (reverzní transkriptasy) - inkrprace infrmací z retrvirů d genmů živčišných buněk - REGULACE GENOVÉ EXPRESE: IC i EC vlivy, regulace kteréhkliv krku genvé exprese (pčátek i knec transkripce, translace, aktivita prduktů); sada genů, které přepisvány jak 1 jedntka a exprimvány krdinvaně = perna; specifická regulace může vlivnit jedntlivý gen i celý pern (indukce, represe); celkvá regulace vlivňuje sadu pernů = reguln (všechny perny krdinvaně řízeny stejným regulačním mechanismem) - MUTACE A SELEKCE: dědičné změny gentypu (mutace) se mhu a nemusí bjevit ve fentypu; typy mutací: mutace letální - ztráta živtaschpnsti mutace vitální - vznik živtaschpnéh rganismu s nvými vlastnstmi mutace bdvá - náhrada jednh nukletidu delece - vyjmutí určité sekvence inverze - vyjmutí a následné vlžení sekvence v pačném přadí inzerce - vlžení nvé sekvence mutace mhu nastat spntánně, častěji indukvané půsbením vnějších mutagenů (fyzikální - UV, RTG, radiaktiv.; chemické - analga nuklevých bazí, alkylační činidla); řada pravných mechanismů; referenční kmeny = divký typ, mutvané ptmstv = mutanty; => rzlišení: selektivní média - pdle schpnsti růstu diferenciační média - pdle fentypvéh znaku 12. EXTRACHROMOSOMÁLNÍ GENETICKÁ INFORMACE A JEJÍ PŘENOS - úvd v předchzí tázce A. Plasmidy - cirkulární (dsdna) extrachrmsmvé genetické elementy, mhu nést dplňkvu geneticku infrmaci včetně infrmace pr vlastní přens knjugací d jiných buněk; Brrelia a Streptmyces mají lineární plasmidy 22

23 - genm kóduje: vlastní replikaci, distribuci kpií d dceřiných buněk při dělení bakterie a tvrbu knjugačních pili u plasmidů autnmně přensných (velké spektrum hstitelů) - existuje uvnitř bakterie, nevytváří si bílkvinný bal a není schpen (prti bakterifágům) přežívat mim bakterie - kryptické plasmidy = nesu puze geny nezbytné pr jejich existenci a nemění fentyp bakterie - čast nesu geny, které samy neptřebují, ale dplňují geneticku infrmaci bakterie a mění její fentyp => zvýhdnění v bakteriální ppulaci neb dknce zajištění přežití při zhršení vnějších pdmínek - 2 skupiny: 1. skupina: plasmidy Tx, Vir, Hly, Cl - pdílejí se na virulenci svých hstitelů, kmbinují se Tx => řídí prdukci txinů Vir => tvrba adherenčních fimbrií ( klnizačních faktrů ) Hly => syntéza hemlysinu 2. skupinu tvří plasmidy, které řídí resistenci k ATB (R-plasmidy) - lékařsky významné plasmidy, které nesu geny pr syntézu siderfrů (transfer Fe d buněk) - dále rzeznáváme: knjugativní plasmidy - kódují funkce pdprující přens plasmidu z dárcvské (dnrvé) na přijímající (recipientní) bakterii nekjugativní plasmidy - nemají tut funkci fertilní plasmidy (F-plasmid) - některé knjugativní, pdprují přens bakteriálníh chrmzmu z dnrvé na recipientní bakterii - dle veliksti: velké pl. (>40 kbp) - bvykle knjugativní, 1 neb něklik kpií => kódují veškeré funkce nezbytné pr jejich replikaci, přesné rzdělení mezi dceřiné bb. malé pl. (<7 kbp) - bv. neknjugativní, pčet kpií => k replikaci využívají fce hstitelské b., mezi dceřiné bb. se rzděluje nahdile - replikace: vegetativní replikace genmu plasmidů (zajišťuje jejich přežití a distribuci kpií d dceřiných bb.) začíná v místě Ori-V; replikace spjená s přensem plasmidu d jiné buňky v místě Ori-T (transfer) - transfervá replikace je unikátní pr tra + plasmidy (schpné autnmníh přensu) a je ttžná s replikací dsdna bakterifágů => djde k přerušení jednh řetězce replikační mlekuly dsdna, na jeh 3 knci dreplikván, dchází k prdlužvání pdél nepřerušenéh vlákna, dsuvající se vlákn prchází dutu bílkvinnu strukturu (F-pilus, kódván samtným plasmidem), kteru se předtím buňka hstící tra + plasmid prpjila s buňku příjemce, d tét cizí buňky = semiknzervativní replikace (mdel táčejícíh se kruhu) => v buňce dárce zůstává jedna kpie plasmidu, druhá (ssdna) se v buňce příjemce dreplikuje na dsdna a stává se autnmním repliknem B. Bakterifágy (prfágy) - jsu genmy bakteriálních virů; jejich systém je zalžen na tvaru jejich kapsidy a na druhu NK tvřící genm - RNA/DNA - jsu bligatrní IC parazité bakterií, nemají vlastní metablismus a nemhu se rzmnžvat mim bakteriální buňku (pskytuje E, chem. sluč., enzymy) - díky své kapsidě (tvar hlavičky neb vlákna) mhu přežívat mim bakterii - různě dluhý bičík může být patřen ještě vláknitými přívěsky neb tzv. límečky - genm nese infrmace kapsidvých prteinech, nestrukturálních prt. pr kmpletaci fága - rzdílné fágy infikují rzdílné bakteriální hstitele - mrflgické typy: plyedrické 23

24 vláknité kmplexní - plyedrická hlavička + bičík (na něm destičky, vlákna) - někdy upravují celý mtb. bakterie ve svůj prspěch - infekce bakteriální buňky začíná nasednutím bakterifága na receptr (adsrpce fága => fáze eklipsy) na pvrchu bakteriální b., pr připjení čast nutné inty Ca 2+ a Mg 2+ (i jiné) => vpraví d buňky svu NK, bílkvinný bal zůstává mim bakterii a dpadá - uvnitř bakterie pak djde k replikaci prfága, syntézy slžek kapsidy a dalších bílkvin => naknec lýza buňky a uvlnění bakterifágů = lytická infekce bakterie virulentními fágy - je-li první syntetizvanu bílkvinu specifický receptr, brání další replikaci bakterifága - prfág zůstává v bakterii v klidvém stavu vlžen d specifickéh místa chrmsmu (fág λγ) neb mim něj (fág P1) => bakterie se stává lysgenní (pkud změna fentypu = lysgenní knverze) - fágy, které lyzgenizují = mírné/tempervané fágy; v infikvané b. jsu jeh prfágy replikvány splu s chrmsmem - různé druhy fágů tvřeny různými NK: lineáční dsdna, cirkulární ssdna, lineární dsrna, cirkulární ssrna; tempervané fágy výhradně dsdna - uvlnění bakterifága umžněn lýzu bakterie fágvým lyszmem zevnitř infikvané b. C. Přens genetické infrmace - změna genmu bakteriální b. je způsbena - mutací vlastní DNA neb vnesením další DNA z vnějšku, faktrem evluce bakterií - k přensu může dcházet intercelulárně (mezi bb.) neb intracelulárně (pmcí inzerčních sekvencí, transpsnů neb integrnů) - intercelulární přens se dělí na vertikální (na přímé ptmstv, d dceřiných bb.) a hrizntální (mezi nepříbuznými bb.), zajišťván transdukcí, knjugací a transfrmací C.1) TRANSDUKCE - přens zprstředkvaný bakterifágy - služí jak vektr = transdukční fágy - přenášen jakýkliv fragment chrmsmální neb plasmidvé DNA, při maturaci fága mylem vbalen d kapsidy míst vlastní DNA => recipient je nazývaný transduktant - přens genů u bakterií dst rzšířený, prkázán u rdu Bacillus, Crynebacterium, Escherichia, Klebsiella, Lactbacillus, Mycbacterium, Prteus, Salmnella, Shigella, Streptcccus, Staphylcccus - je buď generalizvaná (fágy dnesu zcela náhdnu část chrmsmu, transdukují jakýkliv chrmsmální gen) neb specializvaná C.2) KONJUGACE - prces, kdy djde k navázání kntaktu mezi dnrvu a recipientní bb. a DNA d dnra přím přestupuje d příjemce - genetická infrmace je nesena plasmidem = sex-faktr (transfer- faktr); jak dnři fungují bb. s tímt plasmidem (F+), bb. bez něj jsu příjemci (F-) - autnmně přensné plasmidy, přens DNA vyžaduje přímý kntakt (umžněn chemtaxí) - plasmid zprstředkující přens nese geny pr prdukci 1-2 μm dluhých bílkvinných přívesků na pvrchu dnrvé b. = pili => pmcí nich napjení na příjemce a udržení spjení - většinu je sex-faktr (zprstředkující faktr) jediný DNA, která je knjugací přenášena - 1 řetězec cirkulární DNA se na urč. místě tevře a vlný knec prchází d b. příjemce, během přestupu dchází k replikaci => p přenesení sex-faktr se recipientní b. stává dnrvu a může předávat faktr dál => rychlé rzšíření celu ppulací (infekční šíření plasmidu) - recipient nazýván transknjugant - thle platí u G- bakterií, pr G+ platí: 24

25 neúčastní se fimbrie bakterie prdukují adhesin - dnrvé a recip. bb. agregují některé streptkky - recip. bakterie => sexuální fermny - způsbují expresi dnr. fentypu v bakteriích bsahujících příslušný knjugativní plasmid, jehž přítmnst sučasně brání prdukci přísluš. fermnu dnrvu bakterií - zvláštním případem knjugace je zygtická indukce = splu s chrmsmem přechází i prfág lyzgenizujícíh fága (vlžený d chrmsmu) - v příjemci chybí bílkvinný represr fága => prfág se indukuje, pmnžení slžek, maturace => lýza recipientní b. C.3) TRANSFORMACE - přens genetické infrmace přím čistu DNA (alespň 500 ntd), která vnikla d b. recipienta z vnějšíh prstředí (d vnějšíh prstředí se dstala např. lýzu dnrvé b.) - transfrmvaný příjemce = transfrmant - p vstupu zlmku DNA dvnitř b. se inkrpruje d chrmsmu prcesem rekmbinace (jinak nepřežije) - zvláštní případ transfrmace - transfekce = vnesení purifikvanéh genmu fága, který vede k infekci a vytvření kmpletních bakterifágů - bakterie se všem p vstupu cizí DNA brání a účinná transfrmace je mžná jen za stavu kmpetence buňky C.4) TRANSPOSONY - též skákající geny, úseky DNA, které se mhu přemisťvat (uvnitř 1 DNA neb i mezi dvěma), prces transpzice (nezávislý na všebecné rekmbinaci) - způsbují mutace, změny v uspřádání genmu, přijímání nvých genů, šíření bakteriální ppulace - samy se nereplikují, musí být integrvány v jiných repliknech - dělení d něklika hlavních skupin: inzerční sekvence - na nich čast medicínsky významné vlastnsti (prdukce adherentních antigenů, txinů, resistence na ATB), např. transpsny Tn5 a TN10 (resistence na tetracyklin) hmlgní transpsny - např. TnA, resistence na ampicilin bakterifág Mu (mutátr) - p integraci d bakteriálníh chrmsmu vyvlává mutace dlišné knjugativní transpsny u G+, šíření resistence na ATB u G+ bakterií 13. PŘIROZENÁ ANTIBAKTERIÁLNÍ IMUNITA - nespecifická, brání v sídlení pvrch těla, prnikání pd pvrch, šíření, neutralizuje - deaktivuje - rzkládá bakteriální txiny, ničí a rzkládá vlastní bakterie A. Ochrana pvrchu - kůže a sliznice - bariéry sídlení a průniku patgenů - kůže mechanická bariéra, bakterie neprnikají, a pkud nejsu přizpůsbeny suchu a nedstatku živin, tak ani nesidlují, trvalé bnvvání kůže - další chrana chemické mechanismy, zejména lyszym (prti G+) a nenasyc. MK (G-); dálé např. slžky ptu (mléčná kys. snižuje ph, sli zvyšují smtický tlak) - sliznice mechanická chrana hlavně v hrních cestách dýchacích a v ústní dutině - kašel, kýchání, smrkání v nsní dutině zachycvání bakterií na chlupcích a na vlhkém členitém pvrchu nsní sliznice 25

26 v dlních cestách dýchacích bakterie baleny hlenem a vynášeny phybem řasinek nahru sliznice dutiny ústní - plachvání slinami (pdbně v mč. traktu - mč, ční spjivka - slzy) na všech sliznicích dlučvání a výměna pvrchvých buněk (nejrychleji ve střevě - 5 dnů) hlen: chrání sliznici mechanicky (bakterie baluje a imbilizuje, chemicky (vazba na receptry bakterií - blkuje adhesi), sekreční prtilátky IgA, lyszym, laktperxidáza, laktferin (bakteristatický) v žaludku většina bakterií zničena kyselým ph a trávicími enzymy, v dudenu přistupuje detergentní půs. žluč. slí B. Fyzilgická mikrbiální flóra - brání usídlení patgenů - mechanismy chrany: kmpetice živiny zábrana prniknutí patgenů k pvrchu sliznice stimuluje imunitní mechanismy (prdukce sekrečních prtilátek, prdukci a aktivitu M, T a B-bb. a makrfágů) kyselé ph (ve vagíně, brání přežívání externích patgenů, např. Döderleinvy laktbacily) C. Vnitřní chrana - chrana před bakteriemi, které prnikly d krve a d tkání - anatmické bariéry, nespecifická buněčná a humrální imunita, hrečka, zánětlivé prcesy - Anatmické bariéry: pvlaky rgánů, výstelky dutin - zejména svalvé baly (fascie), pleura, peritneum; zánětlivá lžiska se čast balí sekundární m vazivem izlující je d zdravé tkáně, brání šíření - pr Buněčnu branu jsu zaptřebí receptry buněčné chrany (vrzená schpnst rzpznat např. peptidglykan, lipplysacharid a lipteichvé kys., mannany, glukany kvasinek), spčívá v ničení bakterií fagcytózu (neutrfily a makrfágy) - neutrfily hlavně prti půvdcům hnisavých infekcí -Streptcccus, G- tyčinky, hemfily; makrfágy zaměřeny spíše prti IC parasitům - Mykbakterie, Brucely, Listerie, Salmnela; - fagcytóza má něklik částí: chemtaxe - přitahvání fagcytů plypeptidvými chemtaxiny adherence bakterií - na pvrchu fagcytu, zesílena psniny phlcení - adhervané bakterie dvnitř zničení - některý dstupný mech., např. lyszym, radikály kyslíku (H 2 O 2, O - 2, OH radikál), NK bb., esinfily - Humrální brana - zajišťuje ji zejména kmplementvý systém, lyszym, interferny, cytkiny, interleukiny, transferin - aktivace kmplementu nejčastěji alternativní dráhu (aktivvána bakteriálními slžkami - endtxin, vnější plysacharidy - ty aktivují dráhu lektinvu), p aktivaci půsbí zejména fragmenty C3a a C5a řadu reakci => až akutní zánětlivá dpvěď (dilatace kapilár, exsudát, hrmadění neutrfilů) - C5b na pvrch bakteriálních bb. => membrána pškzujícíh kmplexu => lýza; thle u G- bakterií, bakterie G+ jsu necitlivé - v krevním séru lyszym - při virvých i mykbakteriálních infekcích - tvrba interfernů (IFN) α, β, γ; lze je využít např. pr terapii virvých i jiných nemcnění - NOD (nucletid-binding ligmerisatin dmain) - zejména NOD1 (na peptidglykany ve stěně G-) a NOD2 (peptidglykany, G+) a také NALP (účast na apptóze i ve spuštění zánětu; cytplasmatické kmplexy - apptzm, inflamazm) 26

27 14. ZÁNĚT A SEPTICKÉ STAVY - zánět je dpvědí rganismu na pškzení => cílem hraničit pškzenu tkáň, eliminvat patgeny, stimulvat specifické imunitní dpvědi a reparace tkáně - tat dpvěď - dpvěď akutní fáze (kaskáda specif. reakcí) - začíná lkální dpvědí (změna hemdynamiky, aktivace buněč. ppulací a humrálních faktrů), následuje krátkdbá vasknstrikce, pak vasdilatace (zánětvé mediátry - histamin, sertnin, bradykinin, fibrinpeptidy; kagulační systém, kininvý, fibrinlytický, kmplementvý) - buněčná dpvěď - neutrfily, mastcyty, esinfily, mncyty, makrfágy a endtelvé bb., leukcyty (řízeny chemkiny, cytkiny, leuktrieny, kmplement) - následuje systémvá dpvěď řady rgánů CNS - hrečka kstní dřeň - leukcytóza kardivaskulární sys. - tachykardie endkrinní systém - glukkrtikidy játra - prteiny akutní fáze - z nich nejvýznamnější C-reaktivní prtein (CRP) => při bakteriální infekci stupá kncentrace (nrma 1mg/l, při závažnějších stavech až 100 mg/l), při virvých infekcích nestupá, prt služí pr diferenciaci bakteriálních a virvých infekcí - dg. významné makrskpické prjevy zánětu: rubr (zčervenání) - calr (zvýš. teplty) - dlr (blest) - edém - functi laesa (ztráta funkce) - SEPSE - celkvé infekční nemcnění, nadměrné mnžení mikrrganismů v důsledku selhání chranných bariér, charakteristické nálezy: přítmnst septickéh lžiska => rzsev infekčníh agens přítmnst infekčníh agens v krvi, příznaky celkvéh nemcnění tvrba metastatických lžisek - stádia sepse: Kmpenzvaná sepse : TF, kntraktilita srdce, V T sptřeba O 2 katablismus, gluknegeneza respirační alkalóza mikrcirkulace bez pruch Metablická insuficience TF, kntraktilita, V T sptřeba O 2 tkáněmi, A-V diferenciace krve prtekatablismus, prucha tlerance Glc, Glc, laktát respirační alkalóza, mtb. acidóza dsud kmpenzvaná prucha mikrcirkulace Orgánvá insuficience (selhávání škvých rgánů) TF, V T a TK sptřeba O 2 tkáněmi, A-V diferenciace O 2 prtekatablismus, laktát a armatické AMK resp. acidóza, mtb. acidóza dekmpenzace mikrcirkulace => ARDS, DIC, selhání ledvin, ischémie GIT Septický šk (přežití jen krátkdbě, není steady-state) TK 27

28 hypxie tkání - sepse = tělesná teplta > 38 C neb < 36 C, TF > 90/min, dech. f. > 20/min, leukcyty > /μl neb < 4000 /μl neb > 10% tyček; může být i bez infekčníh agens, pkud je sučasně infekce (sepse + inf.) => SIRS (systemic inflammatry respnse syndrme) - těžká sepse = předchzí + změny vědmí či chvání, hypperfuze, dysfunkce rgánů, hyptenze; MODS - septický šk = předchzí, stav nereaguje na rehydratační léčbu, masivním rzpadem bakterií a uvlněním velkéh mnžství lipplysacharidu (endtxinu) => přehnaná neregulvaná imunitní dpvěď rganismu - tvrba cytkinů (IL-1, TNF-alfa), klíčvé - vazba lipidu A (slžky endtxinu) na receptr makrfágů - ETIO: endtxin - d krve aktivuje kmplement uvlnění C5a, C3a aktivace kagulační kaskády, fibrinlýzy, kinin-kalikreinvéh kmplexu, arachidnvé kys. uvlňují se aktivvané plymrfnukleáry a makrfágy příprava rganismu na vyrvnání se s infektem (buněčné mediátry: TNF, IL-1, IL-2, IL-6, trmbcyty aktivující faktr - PAF, PGE2, atd.), celkvé účinky mediátrů spíše negativní (tachykardie, leukpenie, sekvestrace, ARDS, MODS - pslední dvě d značné míry reverzibilní, při dalším zhršení, např. hypxií, djde k rzvji těžkých, ireverzibilních změn další translkace bakterií ze střeva, pstupný rzvj septickéh šku, jaterní selhání) etilgická agens: Staphylcccus aureus meningkky, salmnely viridující Streptcccus, Entercccus; Staph. epidermidis (pvrchy, i umělé - centrální katetry, umělé srdeční chlpně) E. Cli, Enterbacter, Prteus, Pseudmnas aeruginsa, Klebsiella, atd. plísně - především candida klinický braz: celkvá a místní příznaky hrečka (téměř vždy, chrnické sepse - subfebrilní) třesavka (není zimnice, rganismus tak reaguje na vyplavení bakterií neb jejich txinů d běhu - nejvhdnější dba na dběr hemkultury) stave vědmí - u G- čast pruchy vědmí tachypne a respirační alkalóza (zpčátku), cirkulace v hyperdynamickém stavu ( V T, snížená R, skln k hyptenzi) zátěž kardipulmnální sustavy, stav hyperkatablismu (především svalvá hmta a pjivvá tkáň), s prgresí sepse klesá schpnst utilizvat tuky a cukry (pslední utilizvatelné jsu větvené AMK) 15. ZÍSKANÁ (ADAPTIVNÍ) ANTIBAKTERIÁLNÍ IMUNITA - mechanismy specifické pr daný antigen, realizván T a B ( prtilátky) lymfcyty - specifická imunitní reakce může být navzena: prdělání nemcnění asymptmatické nsičství patgenu či subklinická infekce sídlení mikrrganismem s pdbnu (zkříženu) antigenní strukturu vakcinace 28

29 - půsbení T lymfcytů neb prtilátek na patgen bakterilýza (slžky kmplementu, iniciace prtilátku), psnizace, fagcytsa (usmrcení), neutralizace virů (nejsu schpné pak prnikat d bb.), pmcí T lymfcytů zabíjejících bb. hstící patgenní mikrrganismus - prtilátky též neutralizují txiny - primární patgeny (p infekci dstatečnu dávku vyvlávají nemcnění zpravidla zdravých jedinců) - specifické pr člvěka, ale mhu vyvlat nemcnění i u jiných živčichů, pměrně mál - pdmíněné patgeny - častější, sučásti běžné fyzilgické flóry, nemcnění jen při některých příležitstech (mech. pranění, perační zákrk, ptlačení imunitních mech., stres), imunitní mechanismy na tyt patgeny nejsu tak dknale prstudvány - Prtektivní antigeny - jejich imunlgické vlastnsti jsu determinantami brany lidskéh rganismu, imunita namířena prti antigenům, které jsu sučástí intaktních mikrrganismů, neb prti individuálním EC antigenům - vylučvané txiny - Prteinvé antigeny - závislé na T-buňkách (mají specifická místa - epitpy, mhu je hydrlyzvat na peptidy buněč. prteasami); pkud jsu jimi T-bb. aktivvány => uvlňují cytkiny => pdprují dělení B- bb. => sekrece specifických prtilátek; T-buňky aktivvány i hstitelskými buňkami, v nichž parazitují IC mikrrganismy (APC - antigen presenting cells) prteiny IC parazita prezentvány s histkmpatibilními antigeny hstitelské b. pmcným T H -lymfcytům pskytují specifická místa pr T K -lymfcyty (cyttxické); prteinvé antigeny vysce specifické a jedinečné - Plysacharidvé antigeny - pvrchvé struktury G- i G+ bakterií: např. puzderné K antigeny (Streptcccus penumniae, Haemphilus influenzae, E. cli, Neisseria meningitidis), pvrchvé Vi antigeny Salmnel a vnější části lipplysacharidů G- bakterií; struktura jedndušší než prteiny, multivalentní pr každý epitp (pakující se subjendtky) prvázání receptrů na pvrchu B-lymfcytů, shlukvání a aktivace buněk; běžně přítmny v přírdě (syntéza prtilátek a rzvj přirzené imunity nejen při nemcnění, ale i během vývje za nepřítmnsti specif. hmlgníh mikrrganismu), nezávislst tvrby prtilátek na pmci T-buněk - Superantigeny - schpné aktivvat imunitní systém plyklnálně bejitím některých krků klasické imunitní dpvědi zprstředkvané antigenem - nejsu zpracvány v APC, ale váží se rvnu na mlekuly hlavní histkmpatibilitníh systému II. třídy na pvrchu APC, následně na nevariabilní část β-řetězce specifickéh receptru T-lymfcytu plyklnální aktivace velkéh mnžství T-buněk (aktivace až 50% jejich ppulace najedn) masivní uvlňvání cytkinů a interleukinů sy kapilárníh úniku a klinické příznaky; prttypem superantigenů - txin syndrmu txickéh šku (TSST 1) - prdukvaný některými kmeny Staphylcccus aureus, krmě tht i další prdukty bakterií mají vlastnsti superantigenu: další prdukty stafylkků - entertxiny, exfliatiny Streptcccus pygenes pyrgenní txiny A a C sučásti Streptcccus pygenes - M-prtein, streptkkvé superantigeny SSA-1 a SSA-2 entertxin Clstridium perfringens slžka (faktr-iii) kmplexníh txinu Bacillus anthracis mitgeny Yersinia pseudtuberculsis, Mycplasma arthritidis peptidglyklipidy Mycbacterium tuberculsis superantigeny vyvlávají řadu závažných nemcnění - sy txickéh šku, txické epidermlýzy, spála, arthritida, revmatická hrečka; vazbu na MF a mstcyty IL-1, TNF, leuktrieny ( pyrgenní reakce, 29

30 váhy, smnlence), IL-2, IFN-γ; superantigeny zvyšují citlivst k účinkům endtxinů G- bakterií => závažné simultánní infekce! 16. PASIVNÍ IMUNIZACE A NESPECIFICKÁ PODPORA IMUNITY - pdává se již htvá prtilátka (hyperimunní imunglbulin), zvířecí či lidská, z časvéh důvdu (aktivní imunizace již nemcnéh by nebyla mžná) - příklady: léčebná séra sérterapie, má kamžitý, ale krátkdbý účinek, nevýhdu - mžnst senzibilizace a nepříznivých reakcí (rizik anafylakt. šku, sérvá nemc), frakcinace/enzymatické pracvání specifické imunglbuliny prti: txinu Crinbacterium diphtheriae, Clstridium btulinum, Clstridium tetani, klstridiím plynaté směsi, prti různým živčišným jedům, prti infekci virem varicella-zster, prti viru vztekliny a klíšťvé encefalitidy; hyperimunní glbulin prti CMV (při terapii závažných psttransplačních kmplikací), hyperimunní glbulin prti viru hepatitidy B imunglbuliny prti viru vztekliny a klíšťvé encefalitidy mají mezený význam, puze jak sučást prevence; u vztekliny nutn p pranění pdezřelým zvířetem vždy čkvat! směs nrmálních lidských sér - dstatek prtilátek k chraně prti řadě infekčních nemcnění, lidský imunglbulin pr krátkdbu prfylaxi některých virvých nákaz (hep. A) či u celkvě slabených sb umělá pasivní imunizace služí v praxi k kamžité krátkdbé chraně pacienta, preparáty lidskéh půvdu jsu hmlgní a je menší pravděpdbnst nepříznivých účinků, imunita trvá 3-6 měsíců k prfylaxy a léčbě diftérie - antitxin - imunizací kně prti difterickému txinu; pdbné sérum při pdezření na btulismus k chraně sb v předpkládaném riziku, pdáváme testvací dávku před pdáním celé dávky (vylučení alergie - imunizace je v ČR řízena záknem - Nespecifická pdpra imunity: imunstimulátry/imunmdulátry chemické preparáty - levamisl, immdin, isprisin preparáty dvzené d různých bakterií celé bakterie - vakcin. kmen BC6 prevence TBC (suš. tzv. kmpletníh Freundva adjuvans) bakteriální frakce - lipidvé extrakty mykbakterií, faktr Ei z Listeria mncytgenes; frakce patgenních bakterií: Klebsiela pneumniae, Haemphilus influenzae, E. cli, Entercccus faecalis, Staph. aureus, Strept. pygenes et pneumniae, Crynebacterium pseuddiphteriticum preparáty: brnch-vaxm, bistim, ribmunyl, luivac (aktivace kmplementu, MF, NK bb., stim. B-lymf., sekrece IgA a cytkinů) virvé infekce - IFN-α, β, γ prtelyt. enzymy - preparáty enzymterapie (wbenzym) slizniční imunita - prbitika - kultury laktbacilů a bifidbakterií 30

31 17. AKTIVNÍ IMUNIZACE - k prevenci případnéh nemcnění - navzení dlnsti - prevence klinické prjevu infekce, nepškzuje příjemce - prvádí se před expzicí nákaze, p ní se čkuje puze prti vzteklině, u tetanu se pdává tzv. bster (další dávka) - vyvlá vznik specifické imunity aplikací živých neb neživých čkvacích látek - u živé atenuvané čkvací látky je antigenní signál trvalý a mžn imunizvat jen jednu dávku - prvádíme pdáním čkvací látky vyprvkuje tvrbu chranných prtilátek prti půvdci (musí bsahvat stejné antigeny - prtektivní antigen, upravený txin, apd.) - prezentace antigenu má zásadní význam, neprezentvané nevyvlají téměř žádnu dpvěď - prezentace antigenních fragmentů mikrba navázaných na MHC glykprteiny II. třídy (individuálně dlišné, prt prezentvaná část půvdníh antigenu u každéh jedince dlišná), MHC class II si vybírá, který antigen se naváže => specifický imunitní sys. každéh z nás reaguje na trchu jiné antigeny mikrbů => příliš malé části antigenu bsažené ve vakcíně nemusí dpvídat struktuře MHC class II u některých čkvaných nedjde k vytvření imunity - zkušensti s mderní vakcínu prti pertusi, která se prti klasické lépe snáší, ale je méně imungenní, ukazují, že i zde mezující hranice - čkvací látka také musí stimulvat imunitní systém dstatečně dluh, živá čkvací látka prt musí mít ptimální nízku virulenci, aby se vůbec v rganismu mnžila; dba uvlňvání txidů se prdlužuje adsrpcí na tzv. adjuvans (např. Al(OH) 3 ) - typy čkvacích látek: viz t. č Typy čkvacích látek, vakcinace 18. TYPY OČKOVACÍCH LÁTEK, VAKCINACE A. Tradiční čkvací látky - inaktivvané vakcíny usmrcení teplem, chemicky, stabilní nevýhdu relativně slabá imunitní dpvěď=> něklik dávek u bakterií tzv. bakteriny př.: pertusse (černý kašel), chřipka, tyfus, Salkva vakcína prti plimyelitis - živé slabené (atenuvané) vakcíny kultivace tak, aby ztratil svu virulenci výhdu - dbrá imunitní dpvěď již p jedné dávce, nevýhdu - vyšší nárky na skladvání, mžnst zpětné mutace d virulentní frmy (zbytkvá virulence, nepdáváme sbám s pdstatně sníženu branyschpnstí) př.: spalničky, zarděnky, příušnice (trjkmbinace) TBC Sabinva vakcina prti plimyelitis - txidy inaktivvaný txin se zachvalu antigenicitu (inaktivace frmalinem) př.: tetanus, diftérie (trjkmbinace s pertussis) B. Mderní vakcíny - knjugvané 31

32 imunitní systém dětí d 2 let nereaguje na plasacharidvé - T-independentní antigeny ty např. u Haemphilus influenzae, Streptcccus penumniae, Neisseria meningitidis => ale pkud tent plysacharid svázán (knjugván) s prteinem stane se T-dependentním antigenem a prtilátky se u dětí vytvří; prteinvý nsič nejčastěji tetanický neb difterický txid př.: Haemphilus Infl. - subjedntkvé antigen nepchází fyzicky z půvdce, prdukván např. geneticky mdifikvanými kvasinkami jedndušší tvrba, bezpečnst př.: prti hepatitidě B (purifik. HBsAg), chřipka - vektrvé gen pr antigen je inkrprván d nsičskéh neškdnéh mikrrganismu jím se čkuje exprese svých antigenů i vnesenéh antigenu vznik imunity nsičem např. vakcinální virus, plivirus, BCG, nepatgenní salmnela C. Vakcíny buducnsti - DNA vakcíny bdba vektrvé vakcíny, nsičem je hlá DNA (bdba plasmidu) vpravení d b. čkvané sby exprese vnesené infrmace zdrj antigenu (prdukce antigenu snad celživtně) vpravení parenterálně, ale také např. v buňkách geneticky mdifikvaných banánů - autvakcína inaktivvaná vakcína připravená z kmene d knkrétní sby a určená k léčbě jen tét sby nejde čkvání - úprava nenrmální aktivity imunitníh systému vůči tmut knkrétnímu půvdci (není exaktní terie účinku) př.: acne vulgaris (pacientův kmen prpinibacterium acnes, přidává se staph. anatxin) zpravidla 20 pstupně stupajících dávek, někdy tzv. stck-vakcíny (kmen z jiné sby) D. Běžně užívané vakcíny - Adsrbvaný tetanvý txid - na hlinitu sůl, více imuntenní, menší reakce, sučást trjvakcíny, 3 dávky v intervalu 6 týdnů a 6 měsíců, imunita 5 let, další dávky á 10 let - Difterický txid - adsrb. na aluminiumfsfát, sučst trjvakcíny, chrana účinná, bster při nástupu d škly, ne pr dspělé - Vakcína prti pertussis - z usmrcených celých bb. Brdetella pertussis, 3 injekce á 1 měsíc neb delší, sučást trjvakcíny, sama adjuvantní účinek - Vakcína prti plimyelitis - Salkva vakcína (směs 3 usmrcených typů plivirů, 3 injekce); Sabinva vakcína (živá atenuvaná, směs 3 typů, per s ve 3 dávkách, klnizuje sliznici střeva tvrba lkálních a humrálních prtilátek, stlice bsahuje živý virus) - Vakcína prti spalničkám, příušnicím a zarděnkám (MMR-vakcína) - směs živých atenuvaných kmenů 3 virů, 1 dávka ve 2. rce živta - BCG-vakcína - atenuvaný kmen mykbakterie (bacille Calmette-Guérin), imunita prti lidské TBC, intradermálně na drs. část paže (m. delt.), testvání na citlivst (tuberkulinvý test) - Vakcína prti hepatitidě B (HBsAg - Engerix B) - připravená geneticky, 3 i.m. injekce v intervalech 1 a 5 měsíců, imunizace trvá 6 měsíců, imunita cca 5 let, pté bster 19. FYZIKÁLNÍ METODY STERILIZACE A DESINFEKCE - SNÍŽENA/ZVÝŠENÁ TEPLOTA - různý účinek, suché/vdní páry, teplta zvyšuje účinnst chem. prstředků, závisí na vých. pčtu mikrbu a dbě půsbení - letalitní křivka; chlad - N. gnrrheae, C. 32

33 perfringens - hynu chladvým škem (t blízké 0 C), většina mikrbů přežívá 4 C; zmrazením pd 0 C většina mikrbů suspendvaných ve vdě nepřežije (mech. pškzení růstem krystalů ledu) - PASTEURIZACE - zahřátí kapaliny, při dluhdbé pasteurizaci na 62 C p dbu 30 min, většinu ale něklik vteřin na C; krátkdbá knzervace termlabilních tekutin (ptravinářských), 99% splehlivst, přežívají spry a termfilní rganismy (Streptcccus faecalis, S. lactis); ultrapasteurizace = mžikvé zahřátí kapaliny vstříknutím vdní páry přehřáté na 150 C (ničí prakticky vše včetně spór) - TYNDALIZACE - zahřátí na 60 C p dbu min, 6x pakvat á hdin, u termlabilních látek - VAR ZA NORM. TLAKU - ve vdě, 100 C, p 2-30 min hubí většinu veget. frem bakterií, virů a kvasinek; přežívají spóry a některé viry; není vhdný ke sterilizaci nástrjů - FRAKCIONOVANÁ STERILIZACE - varem při 100 C p dbu 30 min, 3x pakvat á hdin; za snížené teplty resistentní spóry vyklíčí, následný var vegetativní frmy zničí; v tzv. Kchvých hrncích, Arnldvých sterilizátrech prudem nasycené vdní páry (pára C v průmyslu k desinfekci papíru a textilu) - VAR POD TLAKEM - půsbení přehřáté vdní páry, bd varu vdy závisí na přetlaku (200 kpa C, 300 kpa C); těcht tlaků dsahujeme v autklávech = silnstěnná kvvá nádba, přívd přehřáté páry z vyvíječe; dpručení: 20 min 121 C a 10 min 134 C bezpečné zničení všech frem mikrrganismů; denaturace prinů není splehlivá ani při 1 hdině 134 C - HORKÝM VZDUCHEM - hrkvzdušné sterilizátry, hřev d 200 C, nucený běh vzduchu; suché tepl méně účinné než vlhké vyšší teplta, delší dbu: C p dbu 1-2 hdin; spóry zničeny při 180 C za 15 min - HORKÝ OLEJ - lejvá lázeň, teplta klem 200 C, sterilizace zubařských (kvvých) nástrjů - PLAMEN - prtažení plamenem není zcela splehlivé (jen zahřátí d červenéh žáru, ale t je mezen jen na bakterilgické kličky) - FILTRACE - mech. ddělení částic z termlabilních kapalin neb plynů; pdle pžadvanéh stupně - různé filtry (materiál, velikst pórů), filtry: keramické, azbestvé, skleněné, kldivé filtrační zařízení prtlačvání neb dsávání kapaliny; velikst pórů většina virů prjde (jen velké zachyceny) - UV ZÁŘENÍ nm, baktericidně, účinnst klesá s čtvercem vzdálensti, jen v nezastíněném prstru, pškzuje zrak, letální dávka se liší, hl. tzv. germicidní zářivky - jen d vzdálensti 0,5 m, ddatkvá dekntaminace místnstí (pitevny, labratře) - IONISUJÍCÍ ZÁŘENÍ - gama záření, 60 C, prniká většinu materiálů, nezahřívá, nezanechává residua, sterilizace nástrjů, dpručvaná dávka je 25 kgy, neničí splehlivě některé viry (hepatitidy, HIV) - NÍZKOTEPLOTNÍ PLASMA - v kmrách - evakuvány a naplněny parami perxidu vdíku neb perctvé kys., vyskfrekvenční elektrmag. ple převede páry na reaktivní radikály - při tepltě 50 C během 20 min splehlivá sterilizace většiny suchých materiálů - MIKROVLNY - frekvence MHz až GHz, vytvářejí uvnitř mikrbiální b. tepl, pdbný účinek jak var ve vdě, půs. dbře na mikrrganismy ve vdní suspenzy, minimální účinek na bakteriální spóry, které nebsahují vdu; nedají se pužít na el. vdivé materiály - OSMOTICKÝ TLAK - zvýš. kncentrací anrg. slí, ptlačení růstu některých mikrrganismů, knzervace ptravin, dif. dg. bakterií; při knc. slí a sacharsy většina bakterií inhibvána; řada mikrbů (plísně, kvasinky, některé bakterie) tyt pdmínky tleruje 20. CHEMICKÉ METODY STERILIZACE A DESINFEKCE - ANORGANICKÉ KYS. A ZÁSADY - HCl, HNO 3, H 2 SO 4 ; při ph < 4 usmrcují bakterie i spóry kagulací bílkvin; mezené pužití (pškzují); NaOH, KOH, Ca(OH) 2, CaO: účinné na bakterie, spóry i viry - při ph > 9 denaturují bílkviny a zmýdelňují lipidy, žíravé 33

34 - ORGANICKÉ KYSELINY - kys. ctvá, mléčná, prpinvá, benzvá, srbvá, salicylvá, citrnvá; slabé prtibakteriální účinky, lepší prtiplísňvé; ptravinářství (knservační prstředky) - MANGANISTAN DRASELNÝ - KMnO 4, dbře na bakterie, antiseptikum (výplach kůže, ran, sliznic), v knc. 1-2% účinný i na některé viry - PEROXID VODÍKU - 30% rztk, leptavý pužívá se jen 3% rztk; uvlňuje kyslík, který půsbí na bakterie, spóry a viry; velmi labilní - PEROXYKYSELINY - perxmravenčí kys. - antibakteriální, fungicidní, ale nestálá, příprava těsně před pužitím (mravenčí kys. + perxid vdíku); perxctvá kys. - nejúčinnější a nejčastěji pužívaná, desinfekční i sterilizační účinky, Persteril (36-40% rztk), již knc. 0,5% ničí bakterie, mykbakterie, spóry, viry; nepůsbí na cysty prtzí a vajíčka parazitů - OZON - účinný ale labilní, někdy dezinfekce vdy - HALOGENY A JEJICH SLOUČENINY - Cl, I, jejich slučeniny; půs. uvlňváním vlných halgenů, dbře účinné na bakterie,kvasinky, plísně, méně na mykbakteria, spóry a některé viry; plynný chlr k desinfekci pitné vdy a dekntaminaci dpadních vd, velmi txický - CHLORNANY - laciné preparáty, hrubá desinfekce, rztk chlrnanu sdnéh je pdstatu kmerčních preparátů řady SAVO - CHLORAMINY - deriváty chlraminu (H 2 NCl), uvlňují jak chlrnany aktivní chlr, becně účinnější, nejběžnější Chlramin B (knc. 2%, 30 min), pkud knc. 5% a něklik hdin - i na spóry, mykbakterie, a viry, přidáním amnných slí (aktivace) se účinek zrychluje - DICHLORISOKYANURÁT SODNÝ - půsbí rychleji a účinněji než chlrnany a chlraminy i na mykbakterie, viry a spóry - JOD - rztky neb kvalentně vázaný na rg. nsiče (jdfry), nerzpustný ve vdě, rzpuští se dbře v rztku jdidu draselnéh za vzniku plyjdidů (Luglův rztk), slabé desinfekční účinky, pr výplachy sliznic; jdvá tinktura = jd + jdid draselný + ethanl velmi dbře na všechny mikrrganismy včetně spór, mykbakterií, plísní a prvků; nejsplehlivější antiseptika kůže a klí ran - ALKOHOLY - denaturace bílkvin neb dehydratace, nepůsbí na spóry a většinu virů, účinnst stupá s délku řetězce; hlavně ethanl a ismery prpanlu; sučástí řady preparátů pr desinfekci ruku - zesilují účinky aldehydů, xidačních činidel a kyselin; další: triethylenglykl - páry k dezinfekci vzduší v uzavřených místnstech, glycerl - dekntaminace a knzervace virvých kultur - ETHYLENOXID - plynný, txický, velmi reaktivní; výbrné sterilizační účinky na všechny mikrby včetně spór; sterilizace nástrjů a pmůcek zatavených v balech z plastvé flie (prniká d plastů) - sterilizátry: 10% ethylenxidu a 90% CO 2, zvýš. vlhkst, teplta d 50 C, 2-24 hdin - ALDEHYDY - frmaldehyd (ve vdě 40% = frmalin, frml), ničí vegetativní frmy bakterií i spóry, mykbakteria, plísně a viry; hrubá desinfekce 2-20% kncentrace ve směsi s vdní páru při C - sterilizace nástrjů a chulstivých předmětů; krsivní účinky, dráždivý zápach, txický, kancergenní; glutaraldehyd - méně dráždivý, lejvitý, desinfekce nástrjů (před pužitím pláchnut) - DERIVÁTY FENOLU - fenl je klasické antiseptikum - inaktivace enzymů a kagulace prteinů, txický, desinfekční účinnst pměrně malá; dnes knservans farmaceutických preparátů; k desinfekci ve směsi s kafrem a ethanlem (Chlumskéh rztk); kresl - 10% vdný rztk, hrubá desinfekce; chlrhexidin - účinná slžka Spitadermu, residuální půs., baktericidní, fungicidní, nepůsbí na mykbakteria, spóry a viry - BARVIVA - akridinvá a trifenylmethanvá, desinfekce kůže a sliznic, dbře na bakterie, kvasinky a spóry - POVRCHOVĚ AKTIVNÍ LÁTKY - detergenty, mech. snižvání pvrch. napětí, změn pvrch. struktur, inaktivace specif. enzymů a kagulace bílkvin; spíše bakteristatický účinek, většinu jen na G+ bakterie a plísně, nepůsbí na mykbakteria, spóry a viry - ANION-AKTIVNÍ SLOUČENINY - různé druhy mýdel (drasel. a sdných slí vyšších MK), nemají desinf. úč. - AMFOTENSIDY - amfterní slučeniny, účinnější než kvartérní sluč., baktericidní a fungicidní účinek 34

35 - NEIONOGENNÍ TENSIDY - kmerční přípravky řady Tween neb Tritn; pr desinfekci nemají praktický význam - KATION-AKTIVNÍ SLOUČENINY - kvartérní amnné báze; kmerční preparáty - Ajatin, Septnex, Mukseptnex, Centrimid; dbře na G+ bakterie a plísně, špatně na G- bakterie, neúčinné na mykbakteria, spóry a viry - AZID SODNÝ - NaN 3, i v malých knc. (0,001-0,003%) účinný na G+ i G- bakterie, kvasinky a plísně; desinfekce a knzervace bilgických materiálů - dg. preparáty, léčiva; i v ptravin. průmyslu - RTUŤ A JEJÍ SLOUČENINY - klasickým desinfekčním prstředkem - sublimát a xycyanát; txické, mál účinné, již se nepužívají; rg. sluč. méně txické ale také mál účinné - STŘÍBRO - AgNO 3 v 1% rztku - vykapávání spjivkvých vaků nvrzenců (prevence gnrrheické phtalmia nenatrum. credéisace); kmplexní chlrstříbrnan sdný (kmerční Sagen) k desinfekci menších zdrjů vdy (knc. 10 g/m 3 ) - CÍN - rgancíničité slučeniny, dbře na bakterie, mykbakterie, spóry, fungicidní, residuální účinek; txické, hlavně chrana stavebních knstrukcí a v zemědělství - MĚĎ - baktericidní a fungicidní účinek slučenin, txické; pstřiky s mdru skalicí při chraně rstlin 21. STRUKTURNÍ TYPY ANTIMIKROBIÁLNÍCH LÁTEK a) β-laktamy - penicillin (penicillinum ntatum) - struktura tvřena β-laktamvým kruhem - R 2 a R 3 u penicilinu 5členný, u cefalsprinů 6členný subst. sirný hetercyklus, pdle substituentů řazení d pdskupin - KLASICKÉ PENICILINY acidlabilní (injekční, penicillin G) neb acidstabilní (per s, penicillin V); G+ i G-: streptkky, neisserie, trepnemy (sifilis), brrelie (lymeská brelióza) aminpeniciliny: amxicilin, ampicilin, amclen, augmentin; entercccus, řada G- karbxypenicilliny: pseudmnas aeruginsa methicilin, xacilin, clxacilin: prti resistentním laktamasa-psitivním kmenům Staph. aureus becně peniciliny zanedbatelná txicita, mál vedlejších účinků, z nichž ale významná alergická reakce (pdbné u citlivých anafylaktickému šku) dbře prnikají d tkání a tělních tekutin, ale snadn vylučvány mčí => pdávání v krátkých intervalech - CEFALOSPORINY širkspektrá, G+ kky (krmě enterkků), enterbakterie, G- tyčinky (včetně Pseudm. aerug.) vyšší txicita a případné vedlejší účinky - INHIBITORY Β-LAKTAMAS kys. klavulanvá, sublaktam nemají vlastní ATB aktivitu kmbinace s pravými β-laktamvými ATB (zabraňují jejich rzkladu bakteriálními β-laktamasami - častý půvdce resistence) β-laktamasa se naváže na β-laktamvý kruh, není schpna h hydrlyzvat je inhibvána b) Tetracykliny - širkspektrá: bakterie, někteří prvci - struktura 4x 6členné cykly 35

36 - časté vedlejší účinky - ptlačvání i fyzilgické flóry přemnžení resistentních druhů průjmy, GIT ptíže - špatný vliv na stesyntézu, zbarvují žlutě rstucí zuby - neměli by se pdávat těhtným ženám a dětem d 8 let c) Chlramfenikly - užívá se derivát ze streptmycet, širkspektré: aerbní/anaerbní bakterie, mykplasmata, rickettsie - závažná txicita (jen v indikvaných případech) pruchy funkce kstní dřeně, šedý sy nvrzenců d) Aminglyksidy - ATB ligsacharidy bsahující nebvyklé aminsacharidy - půvdně z aktinmycet: streptmycin (Streptmyces griseus) gentamycin (Micrmnspra) - puze parenterálně, účinné na aerbní G- bakterie (Staphylcccus, Mycbacterie), pkud jsu s β-laktamy, tak půsbí i na Entercccus, Pseudmnada - vedlejší účinky: neurtxicita, nefrtxicita, ttxicita (zejm. p pdání gentamycinu, až hluchta) e) Makrlidy - bsahují makrcyklus, navázány zatím nebvyklé mnsacharidy - základním derivátem je erythrmycin (Streptmyces erythreus) - per s, spektrum účinnsti jak penicilin - dbře půsbí i na řadu G- bakterií (haemphilus, brdetella),ic paraziti včetně leginel, mykplasmata, rickettsie i prvky - vedlejší účinky: GIT ptíže, txicita malá - dále např. spiramycin (rvamycin), klaritrmycin (klacid) f) Linksamidy - jednduchá slučenina prlin + amincukr (thilinksamin) - ze streptmycet - základní deriváty - linkmycin, klindamycin - dbrý účinek hlavně na G+ bakterie krmě enterkků, čast i na resistentní i stafylkky, na anerbní bakterie - mál txické, dbře prnikají d tkání i buněk g) Plypeptidy - cyklické, plymyxiny (10 AMK, z Bacillus plymyxa) - půsbí dbře na G- bakterie včetně resistentních pseudmnádj - špatně prnikají d tkání, výrazně nefrtxické - plymyxin B, bacitracin - ba jen lkálně h) Glykpeptidy - základní ATB vankmycin (půvdně ze Streptmycet) - léčba infekcí vyvlaných resistentními stafylkky, na G- bakterie zpravidla nepůsbí - vysce nefrtxický, neurtxický a ttxický i) Chinlny a flurchinlny - stále se rzšiřuje - základní představitel chinlnů - kys. nalidixvá a xlinvá; flurvané deriváty - ciprflxacin 36

37 - půsbí dbře na G- bakterie, flurchinlny i na řadu dalších - léčba mčvých infekcí, mál txické - vedlejší účinky: GIT, neurlgické a heatlgické ptíže j) Antituberkultika - hetergenní skupina, účinnst prti mykbakteriím (vyvlávající: TBC, lepra) - streptmycin, rifampicin (makrcyklické ATB) - bje ze streptmycet - syntetické deriváty niktinamidů: isniazid, pyrazinamid, dapsn (léčba lepry) - léčba mykbateriálních infekcí - většinu v kmbinacích TBC: např. 4kmbinace = isniazid, rifampicin, pyraziamid a streptmycin; kmbinace se mhu upravvat k) Chemterapeutika - hetergenní skupina - nitrimidazly anaerby, trichmnády metrnidazl nepůsbí na savčí bb., léčba anaerbních infekcí, i trichmniázy a Helicbacter pylri - nitrfurany ptlačuje bakteriální prtesyntézu furantin širké spektrum, jen vzácně resistence špatně prniká d tkání; mčvé infekce - sulfnamidy sirná analga paraaminbenzvé kys. G+ i G-, pužívány spíše lkálně (kžní infekce) - trimethprim čast v kmbinaci se sulfnamidy (sulfmethxazl) c-trimxazl (preparáty biseptl, sumatrlim) l) Antimyktika - vlivnění syntézy ergsterlu prušení funkce buněč. membrány plísní, kvasinek a některých vyšších parazitů (améb, prvků) - pdle chemickéh slžení 3 skupiny: plyenvá ATB - amftericin, nystatin azlvá chemterapeutika - fluknazl, cltrimazl, micnazl inhibitry mtb. grisefulvin - Penicillinum grisefulvum inhibuje mitózu bb. plísní 22. MECHANISMY ÚČINKU ANTIMIKROBIÁLNÍCH LÁTEK - dělení AML d 5 základních skupin: a) Inhibitry syntézy bakteriální stěny - stupně syntézy stěn. peptidglykanu 1. stupeň - v cpl., syntéza nízkmlekulárních prekurzrů, inhibice ATB fsfmycinem 2. stupeň - katalyzvaný enzymy na membráně, přens prekurzrů přes membránu, inhibice např. bacitracinem; pkud prjdu, tak mhu být inhibvány tvrbu kmplexů jejich C-terminálníh D-alaninu např. s vankmycinem 37

38 3. stupeň - knečná plymerizace a připjení peptidglykanu ke stěně - transpeptidasy = penicilin-binding prteins - inhibice β-laktamvými ATB (u různých bakterií různé PBP rzdílný účinek β-laktamvých ATB na různé bakterie) jestliže se ATB váže na enzym účastnící se tvrby septa při dělení bb. => výsledkem vláknité frmy bakterie - umírají) vazba na jiný PBP - tvrba výdutí bakteriální stěny a prasknutí některé - např aztrenam - váží se jen na PBP G-, prt neinhibuje G+ bakterie b) Inhibitry cytplasmatické membrány - dezrganizace membrány (prucha permeability únik katintů a smrt b.) - způsbena např.: plypeptidvými ATB (plymyxin B, klistin) antimyktiky ze skupiny imidazlů (cltrimazl, flucnazl) a plyenů (amftericin B, nystatin) gramcidiny tvrba pórů v membráně, lkální pužití c) Inhibitry syntézy nuklevých kyselin - narušení v různých stádiích: inhib. synt. nukletidů analga bazí a nuklesidů; anitivirvá (acyklvir), antifungální terapie zabránění templátvé fci DNA tvří s DNA intrusivní slučeniny; chlrquin, miracil D; pužití prti plasmdiím, schistsmám interference s plymerasami inhibice RNA-plymerasy (rifampicin), DNA-gyrasu a tpismerasu (ciprflxacin, nrflxacin, flxacin) přerušení a destrukce DNA vlákna nitrimidazly (metrnidazl) d) Inhibitry funkce ribsmů - vazbu na pdjedntky narušují prtesyntézu - některé se váží na 30S aminglyksidy (streptmycin, gentamicin), tetracykliny - některé na 50S makrlidy (erythrmycin), linksamidy, chlramfenikl e) Inhibitry metablismu kys. listvé (antimetablity) - bakterie a prtza neumí kys. listvu přijímat z klí syntetizují ji - narušení syntézy pmcí: trimethprim vazba na dihydrflátreduktásu inhibice synt. tetrahydrflátu sulfnamidy kmpetitivně blkují knverzi pteridinu a p-aminbenzvé kys. na kys. dihydrlistvu f) KOMBINOVANÉ ÚČINKY AML - při pdání různých preparátů synergické zesílení antagnistické zeslabení (např. tetracyklin/makrlidy + β-laktamy) - více ATB např. u léčby TBC - pdávání kmbinace 3 a více antituberkultik - při nedkladné léčbě naslep - sepse (není mžné čekat na výsledky lab. testů) - též při plymikrbní infekci - kmbin. slžení c-trimxazl (trimethprim + sulfamethxazl); framykin (bacitracin-nemycin); kmbinace β-laktamvých ATB + inhibitry β-laktamas 38

39 23. VYŠETŘOVÁNÍ CITLIVOSTI NA ANTIMIKROBIÁLNÍ LÁTKY - kvalitativně diskvu difusní metdu neb kvantitativně stanvením MIC resp. MBC diluční metdu resp. vyčkváním, neb tzv. E-testem A. Diskvá difusní metda - zalžena na inhibici růstu zkumanéh bakteriálníh kmene ATB difundujícím v knc. gradientu agarvu půdu z testvacíh disku (napuštěné klečk z filtračníh papíru) - pužívá se MH agar (Mueller-Hintnův agar), pr růstvě nárčné - přídavek krve; výška vrstvy 3-4 mm, ph 7,2-7,4 - suspenze ( zákalu pdle McFarlanda 0,5) se plšně načkuje přelitím (1 min nechat a přebytečné slít) - aplikujeme disky s ATB (G-/G+), inkubace hdiny klem disků inhibiční zóna s plměrem úměrným minimální inhibiční knc. danéh ATB - kvalitativní vyhdncení dle tabulek s min. inhibič. průměrem - výsledkem testu: kmen na dané ATB - citlivý/resistentní B. Stanvení MIC a MBC - v indikvaných případech: kvalitativní zjištění nedstatečné - sepse a jiné závažné stavy při neúspěchu léčby zalženém na kvalitativním vyšetření apd. - bvykle dilučním testem = načkvání zkumanéh kmene d média s různými knc. testvaných ATB v řadě jamek miktrtitrační destičky - p inkubaci pzrujeme zákal, první jamka v řadě stupajících knc. s čirým médiem (růst byl ptlačen) knc. v dané jamce udává MIC - kncentrace ATB udávána v mg/l a t např.: 0,1-0,2-0, příprava a prvedení je pměrně pracné, alternativu je tzv. E-test = kmerčně ddávané pružky filtračníh papíru napuštěné kncentračním gradientem testvanéh ATB (natištěná stupnice) plžíme na plšně inkulvaný pvrch agaru, inkubace, dečítáme inhibiční zóny - tvar kapky, nejširší na knci pružku s nejvyšší knc. a zužují se d místa, kde již k inhib. nedchází dečteme ze stupnice MIC - stanvení MBC - vyčkváním média s různými knc. ATB z dilučníh stanvení MIC na krevní neb živný agar z čirých jamek (růst jen inhibván) vyrstu klnie stejně jak z jamek zakalených (k inhibici ještě nedšl); MBC dpvídá kncentraci, která bakterie zahubí na agaru nevyrstu C. Detekce β-laktamas - β-laktamasy (penicilinasy) tevírají β-laktamvý kruh ATB knvertují tak např. penicilin na neúčinnu kys. penicilinvu - β-laktamasy dělíme na vlné (prdukvané G+ kky d klí) a vázané v periplasmvém prstru buněč. stěny hlavně G- bakterií (nejdříve nutné uvlnit lýzu z bakterií) - někdy mžný přens prdukce β-laktamas plasmidem na kmen, který je dříve neprdukval resistence vyvinuta kmbinvaná penicilinvá ATB bsahující inhibitry β-laktamas - např. klavulanvá kys. - průkaz penicilinasy - jdmetrickým testem: zalžen na redukčních vlastnstech kys. penicilinvé (narzdíl d penicilinu redukuje jd na jdid) zkumaný kmen inkubujeme v rztku penicilinu pkud β-laktamasa, tak převedení na kys. penicilinvu důkaz redukcí jdu na jdid - dbarvení fialvéh kmplexu jdu se škrbvým mazem (lze prvést na indikačním papírku napuštěném penicilinem, jdem a škrbem) - existuje kmerční beta-lactamtest rychlé stanvení β-laktamasvé aktivity stafylkků, neisserií a hemfilů (indikace kyselení kultivačníh média hydrlýzu přidanéh benzylpenicilinu) 39

40 24. REZISTENCE BAKTERIÍ NA ANTIMIKROBIÁLNÍ LÁTKY - dlnst může být primární neb získaná - příčinu primární resistence např. nízká citlivst cílvé struktury (buněč. stěny, ribsmy); G- střevní tyčky primárně resist. vůči penicilinu, streptkky vůči aminglyksidům absence struktury - mykplasmata nemají buněč. stěnu (přirzeně resist. k penicilinvým ATB) - častěji bakterie citlivé a dlnst vůči ATB získávají Staphylcccus aureus - dnes již penicilin resistentní většina kmenů, zůstával citlivý na methicilin (zálžní rezervní ATB) dnes ale čast MRSA kmeny (methicillin resistant Staph. au.) půvdci nskmiálních infekcí; vankmycin bčas už VISA (vancmycin-intermediate resistant S.a.); GISA (glycpeptide-intermediate resistant S.a.); v rce 2002 první zcela resistentní kmen VRSA (gen van A získaný knjugací d enterkků) multiresistentní kmeny Pseudmnas aeruginsa Mechanismy resistence BODOVÁ MUTACE - delece, substituce, adice části genu resistence na sulfnamidy (záměna 1 AMK v pteridinsyntase) PŘENOSEM GENU - plasmidy, transpzny, genvé kazety (phyb) resistence přenášená plasmidy - přensná, velmi stálá resistence lze pak dsáhnut různými mechanismy: rzkladem ATB vlastními enzymy mikrba zhršení průniku ATB stěnu, aktivní exkrece z b. mdifikace receptrů - cílvéh místa, metablické dráhy ROZKLAD: β-laktamasy (penicilinasy) - prdukvány 50-80% stafylkků, u G+ vylučvané d klí (exenzymy, vlné β-laktamasy), u G- vázány v periplasmvém prstru (chrání PBP) rzklad chlramfeniklu - acetyltransferasa (kódvaná plasmidem) rzklad aminglyksidů - acetyltransferasa (plasmidy, transpsny, integrny) SNÍŽENÁ KONCETRANCE ATB UVNITŘ (zhršený průnik, exkrece) silnu bakt. stěnu G+ většina ATB penetruje u G- závisí na vlastnstech ATB hydrfbní (přím skrz lipidvu dvjvrstvu, mhu být mechanicky blkvána - zvýš. hustta plárních plysacharidvých řetězců LPS); hydrfilní (puze skrz kanálky prinů snížení hustty prinů vlivní prnikání) typicky resistence na tetracyklin (snížený průnik i E nárčné vyluč. d klí); u resistence na aminglyksidy (enterbakterie, Pseudmnas aeruginsa) - změna vlastnstí prinů; některé anaerby (bacterides) - nepřítmnst transprt. sys. MODIFIKACE RECEPTORŮ pencilin-resistentní Streptcccus pneumniae či resistence stafylkků k β-laktamům změněná struktura PBP tent typ resistence významný i u MRSA - indukce syntézy PBP2a (neváže se na ně žádný β-laktam) resistenci na erytrmycin - methylasa, přenášená na plasmidech, transpsnech methyluje adenin v RNA znemžňuje tak vazbu tht ATB některé stafylkky erytrmycin aktivně vypuzují 40

41 i resistence na linkmycin specificku methylací RNA resistence na chinlny změnu struktury DNA-gyrasy 25. STRATEGIE ANTIMIKROBNÍ TERAPIE - patření mezující vznik rezistence bakterií vůči AML - selekční tlak přežívání a šíření rezistentních kmenů (neuvážené jednání lidí - laikvé i lékaři, veterináři - přidávání ATB d krmiva zvířat v zemědělství tetracyklin šíření rezistentních kmenů enterbakterií včetně salmnel) - multirezistentní kmeny v nemcnicích, vlný prdej ATB v některých státech (USA) - zásady racinální terapie: prušvání praktiky i v nemcnicích - neuvážené předepisvání ATB (i při banálních nemcech), bez indikace a znalsti infekčníh agens nejčastěji při terapii běžných respiračních virvých infekcích rzlišení bakteriální a virvé etilgie pmcí vyšetření CRP (u bakteriálních jeh knc. značně stupá, není zcela specifické - i při jiných traumatech) pzitivní výsledek je dbru indikací pr ATB terapii nejlepší indikací pr ATB terapii - izlace infekčníh agens vyšetření jeh citlivsti na AML pdávání ATB naslep právněné puze při závažných či živt hržujících stavech (sepse), nebezpečí z prdlení převažuje prfylaktické pdávání AML např. před peracemi - řada indikací: perace GIT (střeva), implantace klubních náhrad apd. při rzhdvání pmáhá zkušenst lékaře neb knzultace s antibitickým střediskem administrativní patření rzdělují ATB na vlná (předepisuje každý lékař) a vázaná (vydání vázán na suhlas ATB střediska - krdinují jeh pužívání, jak v individuálních případech, tak i Kůžev širším měřítku dle aktuální epidemilgické situace, stav resistence, atd.) 26. FYZIOLOGICKÁ BAKTERIÁLNÍ FLÓRA LIDSKÉHO TĚLA - v lidském těle bb. - jen 10% eukaryt => 90% tvří bakterie (= cca 1-1,5 kg bakterií) - FLÓRA: autchtnní - pův. flóra charakteristická pr zdravý rganismus alchtní - výskyt nepravidelný neb náhdný, uplatňuje se p narušení stability autchtnní flóry: pdání ATB, změna diety, záření, stres, aj. rezidentní rganismy - stabilní fyzil. nrmální flóra transientní - krátkdbá přechdná klnizace nepatgenní flóru => slžení výrazně prměnné - reginální, individuálně mžných druhů přítmn jen něklik desítek - minritní druhy - řada ptenciálních i primárních patgenů - prucha rvnváhy (pdání ATB), prucha imunity (DM, cytstatika, imunsupresiva, AIDS aj.) patgeny i příslušníci nrm. autchtnní mikrflóry - slžení se liší uvnitř jedntlivých lkalit: dutina ústní - rzdíly mezi bakteriemi ve slinách a anaerbním prstředím pd zubním plakem - sídlení v jedné lkalitě vliv na druhu: dut. ústní - farynx kůže - vagina střevní trakt - urgenitální trakt - v dané lkalitě je důležitá rvnváha mezi příslušníky mikrflóry, prušením dyspepsie, vaginitida 41

42 - průnikem příslušné fyzil. mikrflóry d jiné lkality (zvláště pkud je sterilní) bakterémie a sepse, mčvá infekce - pr makrrganismy je sužití s mikrrganismy nezbytné - germ-free zvířata: pmalu rstu, četné defekty, v nrmálním prvzu rychle hynu - na kůži a sliznici je chranná bariéra - střev - inhibice růstu patgenů, stimulace imunit. sys. (tvrba IgG, IgM, MF aj.); metab. prcesy: fermetnace sacharidů a AMK (10% sptřeby E), prdukce esenciálních vitaminů (B, K, k. listvá) - mtb. sterlů, xenbitik, karcingenů A. Kůže - mnžství vlivňuje vlhkst, teplta, umístění ptních a mazvých žláz - pvrch i hlubší vrstvy - zejména blast flikulu a pt. a maz. žláz - mikrprstředí + tvrba bifilmů anaerbní bakterie - např. prpinibakterie - dlnst kžních bakterií vůči dezinfekci - živiny: slžky ptu, keratin. bb., výměšky maz. žláz; lipidvé slžky (TAG, vlné MK, vsky, sterly - liplytické krynebakterie) - nedstatek vdy mezení sídlení neadaptivní alchtnní flóru, přítmny převážně G+ bakterie, které jsu ne vyschnutí méně citlivé než G- - nejvíce: stafylkky (Staphylcccus epidermidis, aureus, hminis, saprphyticus) mikrkky (micrcccus luteus, varians) sarciny (Sarcina lutea, flava) krynefrmní bakterie (Crynebacterium minutissimus, xernis) G- (E. cli, Alcaligenes faecalis) kvasinky, plísně - ptenciální patgenita: Staphylcccus aureus (flikulitis, furunkl, karbunkl, impetig), prpinibacterium acnes (akné) B. Ústní dutina - sídlení nehmgenní - sliny, pvrch sliznice, mezizubní prstry, zubní plak, tnsilly - sliny a pvrch sliznic: viridující streptcccus neisseria Staph. epidermidis Crynebacterium - zubní plak pvrch: aerbní streptkky, neisserie a crynebacterium d hlubky přibývá anaerbů zubní kaz - lkální nemcnění, Streptcccus mutans, sbrinus (sídlí v plaku, fermentuje cukry kyselina demineralizuje sklvinu), také laktbacily, aktinmycety peridntální nemcnění - gingivitidy (nespecif. gingivální zánět, G+ i G-), peridntitidy (přemnžení specif. G- bakterií ulžených hluběji v peridntálních kapsách); Actinbacillus actinmycetescmmitans, prphyrmnas gingivalis - endgenní fkální infekce úst bakteriemi zanesena d jiných lkalit: prniknutí místní mikrflóry d cirkulace - dentální zákrky (extrakce, peridntitida) přechdná bakteremie zanesení d různých rgánů slabení imunity: lkální/systémvé záněty 42

43 bakteriální endkarditidy - 50% ústní streptkky (Strept. sanguis, mutans, actinbacillus) - predispzice: pškzení endkardu, chlpenní náhrady streptkky adherují (bifilm) - ATB prfylaxe ATB predispnvání pacientů (jaterní ascites, infekce kůže a měkkých tkání, nkmyelitidy, klnizace klubních náhrad aj.) - infekce hrních cest dýchacích a pneumnie - inhalace slin/zubníh plaku - Helicbacter pylri - sučást zubníh plaku (p terapii v něm přežívá a může reinfikvat žaludek) - HORNÍ CESTY DÝCHACÍ: nsní dutina - Staph. epidermidis, crynefrmní b., Staph. aureus! tnsilly - přítmna ústní flóra - aerbní (streptcccus, neisseria, staphylcccus) častý výskyt ptenciálních patgenů: Staph. aureus, Haemphillus infl., Neisseria meningitidis uplatnění např. při superinfekci vir. nemcněnéh Streptcccus agalactiae, pneumniae (ptencinální patgenita), Streptcccus pygenes - nutn vždy hdntit jak patlgický, zvláště při nefyzikální fci sliznice - enterbakterie a jiné G- tyčinky: E. cli, Klebsiella penumniae, Pseudmnas aeruginsa - DOLNÍ CESTY DÝCHACÍ fyzilgicky sterilní C. GIT - v jícnu transientní flóru, v žaludku jen acidresistentní druhy: Helicbacter Pylri (v hlenu díky urease) - dudenum a tenké střev: transientní - ústní streptkky a stafylkky, laktbacily, enterbakterie a enterkky; knc. stupá směrem k distální části ilea - tlusté střev: stlice - tvřená převážně bakteriemi velké zastupení druhů, 400 minritních 95% striktně anaerbní druhy - bacterides sídlení střeva pstupnu klnizací - nejprve laktbacily u nvrzenců, pzději enterkky a E. cli, bakteridy aj. anaerby; závisí na způsbu výživy většinu ptenciálně patgenní druhy, běžně také nepdmíněné patgeny: CLOSTRIDIUM sp.: clstridium perfringens - až 14 letálních txinů, klstridivá mynekróza X přest přítmny ve střevech zdravých jedinců, epitel chráněn peristaltiku a sekrecí hlenu; půvdně trávení z ptravin entertxikózy těžké průjmy díky zbylé mikrflóře clstridium spruluje - uvlňuje puze entertxin clstridium difficile - p ptlačení statních mikrrganismů ATB přemnžení průjmy a pseudmembranózní klitida clstridium btulinum - infekce per s, kjenecký btulismus - širkspektrá ATB - ptlačení dminance E. cli - nahrazení rdy prteus a prvidentia; přemnžení kvasinek candida - nehmgenita některých druhů - enterpatgenní varianty E. cli - prniknutí d jiných lkalit - mčvé infekce - cystitida (enterbakterie, enterkky); G- střevní tyčky enterbacteriaceae - E. cli - usazení na tnsillách brnchpneumnie; perfrace střeva - nebezpečí extraintestinální infekce - nepříznivé důsledky účinnsti střevních bakterií - dekarbxilace AMK anaerby txické aminy prekurzr knacergenních nitrsamidů - hrmnálně vyvážená střevní flóra - eubakterióza (eubióza) - prušení rvnváhy: širkspektrá ATB => dysmikrbie (disbakterióza) průjmy, hypvitaminózy, pseudmembr. clitis, Staphylcccus enterclitis 43

44 - vlivnění dietu, rstlinná strava ptlačuje anaerby (bacterides, peptcccus, clstridium) fakultních anaerbů, laktbacilů a bifidbakterií; příznaky rizika vzniku klrektálníh ca. - prbitika - bsahují živé bakter. kultury (lactbacilus, streptcccus, therphilus, entercccus faecium) - přeceňván - baterie většinu nepřežijí pasáž žaludkem D. Vagina - sídlení se mění s věkem p narzení převládají lactbacily prepubertální věk - flóra zevníh genitálu puberta: lactbacily (měly by převažvat, klíčvý význam - ph) - fermentace glykgenu Ph 4-5, prdukce H 2 O 2 aj. ptlačení statní mikrflóry - stav vaginálníh epitelu, sekrece g- genu slžky mikrflóry: vlivněn hrmnálně (estrgeny, změna během menstruace) - vaginální laktbacily - subr druhů: Döderleinův laktbacil - lactbacily (acidphilus (56%), fermentum (16%), casei (8%), leichmanii (5%), atd.) - rvnváha může být velmi snadn psunuta sexuálně přensné nemci přemnžení některých minritních slžek mirkflóry (hrmnální vlivy, ATB) přemnžením kvasinek kandidvá vulvvaginitida (candida albicans) přemnžení E. cli, anaerby: mbiluncus sp., Gardnerella vaginalis specif. průvdce bakteriálních vaginóz (páchnucí vazký sekret) - další pdm. patgeny vaginální flóry: Sterptcccus agalactiae - vážné infekce nvrzenců Staphylcccus aureus - txin sy txickéh šku (TSST), zavlečení na menstruační tampn E. Mčvé ústrjí - fyzil. sídlené je mál - knečbná část urethry (kžní mikrflóra): Staphylcccus epidiermidis, Crynebacterium; střevní entercccus a enterbacterie F. Krev - fyzil. striktní nepřítmnst bakterií, při průniku bakterie u zdravých jedinců rychle eliminvány STŘEVO: Aerbní, fakultativně aerbní: G-: - tyčinky (enterbakterie), E. cli, Klebsiella pneumniae, Enterbacter, Prteus vulgaris/mirabilis, Prvidentia G+ tyčky: - Bacillus cereus/subtilis G+ kky: - Entercccus faecalis/faecium/durans - Staphylcccus epidermidis - Streptcccus sanguis, salivarius 44

45 G- kky: - Neisseria catarrhalis Anaerbní G- tyčky: - Bacterides fragilis/ralis/cagulans - Lepttrichia buccalis G+ tyčky: - Lactbacillus acidphilus/casei/fermentum - Bifidbacterium adlescentis, lngum, breve, bifidus, - Prpinibacterium acnes - Clstridium perfrignens, difficile G+ kky: - Peptstreptcccus anaerbius, prductus - Peptcccus niger G- kky: - Veillnella parvula 27. BIOFILMY A REGULACE BAKTERIÁLNÍ FLÓRY - rezidentní mikrflóra planktnická - vlně rzptýlená mikrklnie - častější frma, adherují na pvrch kůže a sliznic, bývají baleny EC plymery, uvlňvání jedntlivých bakterií vlastním phybem neb prudem klní tekutiny bifilmy - kmplexní pvlaky, strukturní a funkční hetergenita připmínající mnhbuněčné rganismy - tvrba bifilmů jak na epiteliálních buňkách, tak i na inertním rganickém či anrganickém pvrchu (zvláště je-li pkryt adsrbvanu vrstvičku makrmlekul - cnditining film) prt i např. na implantátech, katetrech, kanylách apd. - začíná adhezí bakterií (pvrchvé prteiny a glykpeptidy, glykkalyx, fimbrie) vznikají mikrklnie rstu dělením adhervaných bakterií a další adhezí z klí strukturvaný trjrzměrný útvar (1 neb více bakteriálních druhů, pspjvaný adhesiny a balený EC plymery) - bifilmy nejen z mikrrganismů, ale i vyšší rganismy - v lidském těle např. Candida albicans - uvnitř gradienty živin, ph, bsahu kyslíku, prduktů metablismu, prtkán kanálky (klní tekutina přivádí živiny, dvádí prdukty mtb.) - bakterie v bifilmu mhu mít trchu jiné fentyp. vlastnsti než vlně žijící, bifilm je účinně chrání před chrannými mechanismy hstitele a před ATB - nejznámější zubní plak - hlavně ústní Streptkky (adhese na inertní zubní sklvinu) - bifilmy s různými bakteriemi = eksystémy - slžité vztahy mezi jedntlivými druhy (pdprují neb mezují jejich růst), jedntlivé vztahy: prspěšné pr ba - kmensalismus, synergismus 45

46 knkurenční - amensalismus, antagnismus, parazitizmus bez interakcí - neutralismus - př. synergismu: streptkky - z cukrů kys. mléčná inhibuje jejich glyklýzu, ale může být dčerpána bakteriemi rdu Vellnella (neumějí utilizvat cukry) - thle např. v zubním plaku (vznik zubníh kazu) - dále např. dčerpání kyslíku aerbními bakteriemi umžňuje na spdině růst anaerbů - knkurenční vztahy zdrje živin (tvrba vdíku bakteriemi ve střevě sutěží něj skupina methangenních a sulfátredukujících bakterií) Baktericiny a bakterikiny - ppulace bakterií prdukce metablitů nepříznivé půsbení na jiné než vlastní druhy, např.: inhibičně půsbící kyselé prdukty fermentace aerbních a fakultativně anaerbních druhů látky pvahy ATB baktericiny - půsbí cidně na citlivé bakterie jiných druhů, prdukční druh je imunní; slubilní neb strukturní prteiny, kódvané plasmidy, uvlňvané d prstředí; název pdle prdukční bakterie kliciny (E. cli), vibriciny (Vibria), bifdicin b (Bifidbakteria), ústní viridující streptkky baktericiny inhibující patgenní Streptcccus pygenes a pneumniae (léčba rekurentních tnsilitid) bakterikiny - látky analgické cytkinům - stimulují jejich mnžení (živení klidvých bb. a zkrácení lag fáze růstu); př. siderfr (Bacillus subtilis), Micrcccus luteus Qurum sensing - mechanismy, kterými bakterie mhu vnímat přítmnst jiných bakterií ve svém klí a přizpůsbvat jim velikst své ppulace (kvórum) - zprstředkván tzv. autinduktry - metablity prdukvanými bakteriemi d klí - mechanismus: dsažení určité prahvé kncentrace autinduktru (prdukvanéh určitu hraniční kncentrací bakterií v prstředí) vlivnění transkripce některých genů vliv na mnžení bakterií udržení určité ptimální hustty jejich ppulace - tent jev zvláště v bifilmu, vlivněnými geny (krmě regulujících tvrbu bifilmu) i ty, které určují prdukci některých faktrů virulence, např. prdukci prteas u Pseudmnas aeruginsa, prakticky je mžné umělé vlivnění těcht dějů (antibakteriální kntrla) 28. KLINICKÝ VÝZNAM FYZIOLOGICKÉ BAKTERIÁLNÍ FLÓRY - viz. t. č. 26 a PATOGENITA A VIRULENCE BAKTERIÍ - typy bakteriálních infekcí (přítmnst cizíh rganismu v hstiteli, nemusí vyvlat nemcnění) a nemcnění (stav paku zdaví): pdle místa prjevů (kžní, střevní, mčvé, atd.), zdrje, způsbu nákazy, průběh a závažnst nemcnění inaparentní (subklinické) - žádné klinické příznaky, např. asymptmatická gnrrhea u žen latentní (drmantní) - spící, bvykle značván stav nsičství, př. nsičství tyfvých bacilů náhdné - vniknutí patgenu (primární) z rezerváru (člvěk, zvíře, ptrava, vda) znózy - náhdné infekce vyvlané mikrby, jejichž rezervárem jsu zvířata 46

47 primární - infekční agens je primárním patgenem, vyvlá sam a bezprstředně nemcnění, př. shigellvá dysenterie; další primární patgeny: Streptcccus pygenes, Trepnema pallidum, Brdetella pertussis, Salmnela typhi, Vibri chlerae, Neisseria gnrrheae, Bacillus anthracis, Crynebacterium diphteriae, Mycbacterium tuberculsis, Yersinia pestis, Rickettsia prwazekii příležitstné (prtunní) - bvykle příslušníky rezidentní neb transientní fyzilgické flóry (prtunní patgeny), např. při slabení branných mechanismů, při prniknutí mim míst svéh fyzilgickéh výskytu sekundární - exgenní neb endgenní infekční agens, patgen v rganismu slabeném jinu infekcí; př. bakteriální infekce hrních cest dýchacích a penumnie, nasedající na virvá nemcnění těcht rgánů, kmplikující chřipku smíšené - více infekčních agens, př. hnisavá nemcnění (Veillnva flóra) akutní - čast z plnéh zdraví, během něklika hdin či dní, trvají něklik dní až týdnů; př. záškrt chrnické - něklik měsíců až let, př. tuberkulóza a lepra lkalizvané - mezené na jeden rgán (hraničenu část), př. hnisavá nemcnění kůže (Staphylcccus) generalizvané - rznesení (diseminace) infekčníh agens d různých rgánů neb celéh těla, př. bakterémie pygenní - prvázené tvrbu hnisu, mnh bakterií - Staphylcccus, Streptcccus, nesprulující anaerby atd. retrgrádní - infekce vznikající průnikem infekčníh agens d rgánů prti prudu tekutiny, př. infekce mčvých cest (E. cli) fulminantní - infekce, které se rychle šíří ve frmě epidemií až pandemií, př. plicní frma mru PATOGENITA A VIRULENCE - schpnst bakteriálníh druhu vyvlávat nemcnění = patgenita ( patgenní bakterie) - patgeny bvykle primární (nemcnění při každé infekci) a pdmíněné (nemcnění jen za určitých pdmínek) - virulence = schpnst určitéh bakteriálníh kmene vyvlat nemcnění, vyjádřena kvantitativně - virulence je kódvaná DNA, plasmidy, transpzny, bakterifágy; exprese různých determinant regulvána krdinvaně (vlivem prstředí) - řada výjimek - řada primárních bakterií někdy infikuje těl bez příznaků nemcnění (nsičství salmnel a Neisseria meningitidis, ve střevě Clstridium perfringens), někdy způsben malým mnžství patgenu - někdy nemcnění vyvlávají jen určité kmeny - běžný kmensál E. cli - některé sérvary vyvlávají závažná nemcnění, též Haemphilus influenzae - výrazně vlivňuje patgenitu stav branných mechanismů hstitele (mezní - stav imundeficience - např. imunsupresí, AIDS i mikrby pvažvané za nepatgenní se mhu stát příčinu smrti) - kvantitativní vyjádření virulence: pčet mikrbů nutných k vyvlání nemcnění = infekční dávka stanvení pčtu veducí ke smrti přesně plviny infikvaných pkus. zvířat= letální dávka = LD 50 hdnty vlivněny různu vnímavstí pkusných zvířat, liší se svým mmentálním stavem, výživu, věkem, geneticku výbavu - definice: patgen = mikrb schpný vyvlat pškzení hstitele, primární i příležitstné patgeny, pškzení přímým půsbením neb imunitní dpvědí hstitele patgenita = schpnst danéh druhu mikrba způsbit pškzení hstitele virulence = patgenita vyjádřená kvantitativně neb pměrně ve vztahu k statním mikrbům 47

48 - vysce virulentní kmeny usmrtí většinu cílvých hstitelů ztrácí mžnst dalšíh šíření; méně virulentní kmen přežívá, mnže se a může infikvat další jedince - pkud se bakterie mnží vlně bez vazby na hstitelsku b. = extracelulární paraziti; některé přežívají uvnitř a dlávají baktericidním mechanismům MF = fakultativně IC; mtb. zcela závislí na eukarytické buňce = bligatrně IC KLASICKÉ KOCHOVY POSTULÁTY - určují, zda je daný mikrb půvdcem danéh nemcnění 1) daný mikrb ve všech případech nemcnění, přítmen i v lézích tht nemcnění 2) mikrb by měl být kultivván v čisté kultuře na umělých médiích 3) infekce citlivéh zvířete daným mikrbem by měla vyvlat pdbné nemcnění 4) z nemcnéh zvířete a z lézí by měl být mikrb pět izlván - v řadě případů nelze pužít (nelze kultivvat na umělých půdách, není citlivé zvíře) mdifikace těcht pstulátů MOLEKULÁRNÍ KOCHOVY POSTULÁTY: sekvence nuklevé kys. charakteristická pr předpkládanéh patgena přítmna ve většině případů nemcnění, převážně v pstižených rgánech a ne v rgánech zdravých sekvence by neměla být přítmna ve zdravých individuích vyléčení by měl vést k pklesu mnžství tét sekvence přítmnst tét sekvence u zdravéh individua by měla předpvědět jeh následné nemcnění nálezy tét sekvence by neměly být reprdukvatelné - někdy ještě exprese charakteristickéh genu, shdy bilgických vlastnstí jeh nsitele s příbuznými v rganismu, prdukcí prtilátek prti prduktům charakteristickéh genu - neplatí pr fyzilgicku flóru ONEMOCNĚNÍ VYVOLANÁ FYZIOLOGICKOU FLÓROU - pškzení kůže, epitelu a dalších chranných bariér: Staphylcccus aureus, Streptcccus pygenes a exgenní Pseudmnas aeruginsa infekce pranění hnisavé léze střevní bakterie Bacterides fragilis peritnitis p perfraci střeva ústní bakterie, hlavně viridující streptkky a stafylkky d krevníh běhu dásněmi (peridntální nemcnění, razantní čištění zubů, vytržením) bakteriémie; ta rychle eliminvána, ale bakterie se mhu uchytit na endkardu pškzeném dříve (revmatická hrečka), klnizvat vznik bifilmu, těžk léčitelné ptíže - přítmnst cizíh tělesa chlpenní náhrady, klubní prtézy - vznik bifilmů (bakterie z krevníh běhu) endkarditis, arthritis dčasně zavedená tělesa - katetry (vensní, mčvé) bakteriémie, nemcnění mč. traktu - prniknutí fyzilgické flóry d jiných částí těla - např. u žen retrgrádní prniknutí střevní flóry (E. cli, entercccus) d mčvéh traktu vznik cystitidy flóra úst a hrních cest dýchacích - d plic (bezvědmí, vdechnutí slin či zvratků, intubace) vznik aspiračních pneumnií (etilgie: stafylkky, streptkky, klebsielly, ústní anaerby, Pseudmnas aeruginsa) - ptlačení imunitních mechanismů 48

49 vyvlán radiační či lékvu terapií ptlačující zejména nádrvé bb., uměle navzenu imunsupresí (transplantace) - vedlejší efekt - ptlačení neutrfilů a prdukce prtilátek uplatnění řady příležitstných patgenů (enterbakterie, stafylkky, kvasinky) - slabení hstitele jinu funkcí sekundární infekce banálních zánětů hrních cest dýchacích neb chřipky - rezidentní Staphylcccus aureus, Haemphilus influenzae extrém - infekce prvázející AIDS vyvlané běžnými rezidentními krynebakteriemi, mykbakteriemi apd. - ptlačení fyzilgické flóry ATB neptlačuje jen cílvé patgeny ale i slžky fyzilgické flóry prušení zdravé rvnváhy, chranné funkce - nejčastěji střevní flóra dyspepsie, průjmy, klitidy (ulcerativní klitida - přemnžení Clstridium difficile), ptlačení laktbacilů vaginální flóry přemnžení Candida albicans vulvvaginitidy, vaginózy - neznámé předpklady rzvje nemcnění gingivitis, peridntitis, aktinmykózy, meningitida (živt hržující) 30. FAKTORY VIRULENCE BAKTERIÍ - bakteriální slžky (prdukty) pškzení hstitele, vznik nemcnění - různé faktry, půsbí v různých úrvních, stádiích nemcnění a různými mechanismy a) Adhesiny - adheze, většina vnějších struktur bakterií nespecifická adheze (glykkalyx, teichvé kys.) a specifická adheze (fimbrie, trpismus k určitému typu bb.; př. Neisseria gnrrheae - sliznice urethry, E. cli - epitel mč. měchýře; curli - adheze k entercytům - salmnely, E. cli) - nefimbriální adhesiny: puzdr - adheze klebsiel k mukusu na epitelu, Pseudmnas aerug. - epitel dých. traktu bičíky - E. cli, Salmnella Typhimurium, Vibri chlereae - entercyty prteiny vnější membrány - prtein F, M; Streptcccus pygenes; vláknitý hemaglutinin Brdetella pertussis - epitel hrních dých. cest b) Invasiny - prniknutí mikrba d hstitelvých tkání (buněk), např. prušení zubní sklviny půsbením kyselých prduktů (kys. mléčné) prdukvaných ústními streptkky prniknutí bakterií d dentinu, d krevníh běhu - enzymy - prnikání d tkání narušením jejich struktur - hyalurnidasa Streptcccus pygenes - paracytóza = prnikání bakterií skrz spje mezi bb. epitelu - Haemphilus influenzae - d buněk různými mechanismy: změna uspřádání cytskeletnu - yersinie, salmnely, shigelly, Listeria mncytgenes prniknutím buněčnými mikrtubuly - Campylbacter jejuni vynucenu fagcytózu (jinak nefagcytující bb. epitelu) - salmnely, shigelly, yersinie, leginelly, chlamydie - dle invazivity lze bakterie rzdělit na: EC (klstridia) na mukózním pvrchu (Staph. aure.) fakultativně IC (leginelly, listerie) bligátně IC (rickettsie) 49

50 c) Impendiny - umžňují vyhnut se branným mechanismům hstitele zabránění aktivace kmplementu (slžky C3b) pmcí puzdra Streptcccus agalactiae - puzdr ze sialvé kyseliny Streptcccus pygenes - puzdr z neimungenní hyalurnvé kyseliny inhibice slžky kmpelementu prteasami Pseudmnas aeruginsa, Prphyrmnas gingivalis, Streptcccus agalactiae zabránění zničení ve fagsmu makrfágů Neisseria gnrrheae - na pvrch mncytů bez psnizace pmcí prměnlivých Opa prteinů své vnější membrány inhibují xidativní mechanismus ničení fagcytvaných bakterií Mycbacterium tuberculsis - udržuje vyšší ph ve fagsmech brání lytickému účinku d) Mduliny - pškzení hstitele vyvlávají nepřím - stimulací prdukce cytkinů (TNF α, IFN γ, IL-12) signály pr funkci různých branných mechanismů (TNF-α a IL-1β silně przánětlivé - zvýšená kncentrace vlivňuje kardivaskulární sys. vznik hyptenze či jiné běhvé dysfunkce smrtelný septický a txický šk - slžky mající vliv na prdukci cytkinů lipplysacharid (endtxin) G- peptidglykan G-/G+ lipteichvé kys. G+ lipprteiny mykbakterií peptidy, prteiny, txiny - vliv na činnst buněk vazbu na jejich receptry CD14-TRL - bakteriální superantigeny plyklnální aktivace T-lymfcytů cytkiny a IL zdpvědné za sy kapilárníh úniku e) Agresiny - přímé pškzení tkání neb funkce hstitele - bakteriální enzymy a txiny 31. BAKTERIÁLNÍ EXOTOXINY - txické bakteriální prteiny, zvláštní třída jedů, antigenní bílkviny, txicita neutralizvána specif. prtilátku, čast v patgenezi nemcnění vyvlaných G+ bakteriemi (uvlňvání v průběhu růstu), u G- bakterií uvlnění až p narušení buněč. membrány - prteinvé txiny - termlabilní (inaktivace varem), dbré imungeny, mhu být změněny v txidy aktivní imunizace - aktivní transprt neb uvlnění při rzpadu pškzvání hstitele, některé mhu usmrtit - přispívají k patgenitě splu s dalšími faktry (Staph. pygenes, aureus, Pseudmnas aeruginsa, Bacillus anthracis) - hlavními faktry patgenity (Crynebacterium diphterieae, Clstridium tetani, btulinum, Vibri chlerae) - extxiny lze rzdělit pdle účinku: neurtxiny (btultxin, tetanspazmin) entertxiny (chleragen, entertxiny E. cli, stafylkkvé entertxiny) prtelytické txiny (prteinasy) cyttxiny (cytlysiny, hemlysiny - sfingmyelinasa, lecithinasa) hydrlytické enzymy (klagenasa, hyalurnidasa, streptkinasa) 50

51 superantigeny (plyklnální aktivace T-lymfcytů, TSST-1, exfliativní txin, M-prtein) kmplexní txiny (antraxvý txin Bacillus anthracis) - řada antigenních determinant - prti nim tvrba specif. antitxických prtilátek - neutralizační prtilátky (přím blkují aktivitu txinů léčba, předcházení) a) Cytlytické txiny - EC prteiny, půs. přím na membrány eukaryt. bb. - pškzení buněč. membrány: enzymvu hydrlýzu membránvých fsflipidů - štěpí fsfatidylchlin a sfingmyelin C fsflipasa - Clstridium perfringens intravaskulární hemlýza při mynekrse C sfingmyelinasa - Staphylcccus aureus C lecithinasa - Pseudmnas aeruginsa D sfingmyelinasa - Arcanbacterium haemlyticum pškzení endtelií a membrány trmbcytů, vzniká DIC a šk tvrba pórů v buněč. membráně p vazbě na chlesterl xigenlabilní hemlysiny - Streptcccus pygenes, pneumniae, klstridie, bacily, Listeria mncytgenes tetanlysin - Clstridium tetani listerlysin - předchzí mají v patgeneze nemcnění zanedbatelný význam, listerlysin je uvlňván listeriemi z vakul d buněč. cpl. streptlysin - O - karditxický pvrchvě aktivní hemlysiny δ-lysin Staph. aureus insercí d lipidvé buněč. dvjvrstvy tvřící póry α-txin Staph. aureus - schpnst prušvat ery (i jiné; tvří dermnekrsu) - prušují membrány, uvlňují z bb. mediátry, které iniciují zánět a jiné změny (srážení krve) b) IC půsbící bakteriální txiny - mechanismus půsbení má 3 fáze: vazba txinu na specif. receptry na membráně vnímavých bb. translkace txinu přes membránu interakce se substrátem v cpl. - tvří řetězce se 3 fčními částmi: fragment A (enzymvě aktivní) a fragment B (váže se na receptr) - celá mlekula enzymvě inaktivní, txická p průniku d buňky - fragment A sám netxický, fragment B se váže na receptr naštěpení fragment A dvnitř, B zůstává venku - vnímavst eukaryt. b. dána přítmnstí receptrů Txiny s transferasvu aktivitu - katalyzují ADP-ribsilaci cílvéh prteinu v buňce - 3 kategrie dle prteinu, který je mdifikván: - 1) vazba ADP-ribsy na elngační faktr 2 - zástava prtesyntézy, úhyn difterický txin - vysce txický, enzymaticky inaktivní; fragment A transferasa - přens ribsy z NAD na elngační faktr 2 inaktivace; fragment B vazba na receptry, antigenní determinanta; txin nekróza bb., vstřebávání => txémie, cíl. rgán především MK - mykarditida, perif. nerv. vlákna, ledviny 51

52 A txin - Pseudmnas aeruginsa - 2) vazba ADP-ribsy na regulační slžky adenylátcyklasy zvýšená prdukce camp - chlervý txin, termlabilní entertxin E. cli, txin Brdetella pertussis; camp sekrece Cl - a vdy, zabraňuje absrpci Na + únik tekutiny (průjem) prjevem chlery a infekce txigenním kmenem E.cli; txin Brdetella pertussis senzibilizuje pr histamin, vyvlává lymfcytsu a leukcytsu, aktivuje Langerhansvy strůvky; termstabilní entertxin E. cli cgmp entertxin Vibri chlerae - chleragen, 5 identických subjedntek B a subjedntky A A aktivuje p průniku d střev. epitelu prdukci camp (průjem) termlabilní txiny entertxigenní E. cli - nezpůsbuje zánětlivé změny sliznice, prušuje regulaci výměny vdy a intů ve střevním epitelu txin Brdetella pertussis -zvyšuje knc. camp, paralýza neutrfilů - 3) Neurtxiny Zn-dependentní endpeptidasy, selektivně štěpí synaptbrevin (bílkvina v membráně synaptickým vezikul) - vliv na uvlňvání neurtransmiterů btultxin lehký (aktivní) a těžký (vazebná část) řetězec, účinky jen celá mlekula z ptravy d střeva, krevníh běhu neursmuskulární plténky na mtrické části vyvlá presynaptický blk uvlňvání ACh irevebrzibilní chabnutí svalů, smrt v důsledku paralýzy dýchacích svalů btulismus - i jak důsledek přemnžení Clstridium btulinum - v GIT, kntaminace rány tetanspazmin lkální infekce anaerbním Clstridium tetani vychytáván nervvými zaknčeními retrgrádně d šedé hmty předních rhů míšních d bb. blkuje uvlňvání inhibičních neurtransmiterů křeče příč. pruh. sval. vazebný fragment se může uvlnit zvyšuje aktivaci kardivaskulárních sympat. mechanismů, náhlá příčina smrti entertxiny Staph. aureus lkální neurtxin stimulují viscerální receptry ve střevní sliznici zrychlení peristaltiky a průjmy iritace vegetativníh nerv. sys. sekundární dráždění emetickéh centra CNS a zvracení 32. BAKTERIÁLNÍ ENTEROTOXINY - způsbují symptmy GIT-nemcnění, lkál. půs. na střevní sliznici průjmy, zvracení, dehydratace - buď htvý txin v ptravě, většinu ale prdukci předchází klnizace sliznice entertxin Vibri chlerae - chleragen, viz výše Shiga txin (Shigella dysenteriae, bydii, flexneri, snnei) a Shiga-like entertxin (sérvary E.cli) jsu cyttx., d střevní muksy ulcerace, inhib. prtesynt., hyperselekce vdy a elektrlyt. termlabilní txiny entertxigenní E. cli - průjmy, viz výše entertxiny Clstridium difficile, perfringens a Bacillus cereus - pškzují střevní epitel, zánětlivá reakce, klitidy, průjmy entertxiny Staph. aureus - bazické prteiny resist. k prtelyt. enzymům GIT, dlávají varu p dbu 30s, lkální neurtxiny (peristaltika, průjmy) entertxiny chlera txin -like - patgenní kampylbaktery (C. jejuní, cli, lari) 52

53 33. BAKTERIÁLNÍ SUPERANTIGENY - bvykle prteiny - schpné aktivvat imunitní sys. plyknálně bejitím některých krků klasické imunitní dpvědi - zprstředkvávají antigeny nejsu zpracvaná APC dříve, než jsu prezentvány T-bb. váží se přím na mlekuly HLA II. tř. na pvrchu APC následně se váží na T-bb na nevariabilní část β-řetězce TCR (receptru T-lymf.) => plyklnální aktivace velkéh mnžství T-lymfcytů (50%) masivní uvlnění cytkinů a IL sy kapilárníh úniku, klinické příznaky - např. TSST-1 (Staph. aureus) - indukce cyttxické aktivity - prtilátkvá dpvěď ptlačena superantigenem, pkud pdán následně p - stupá pč. T-lymfcytů, také B-lymf., MF, NK cytkiny TNF, IL-1, 2, 4, 10 - spluúčast na vzniku autimunitních chrb - vazba superantigenu na MF a mastcyty (HLA II) - IL-1,2, TNF, IFN pyrgenní reakce, snížení váhy, smnlence - zvyšují citlivst k účinkům endtxinu G- bakterií závažné simultánní infekce - příklady: další prdukty stafylkků - TSST-1, entertxiny, exfliatiny Streptcccus pygenes pyrgenní txiny A a C sučásti Streptcccus pygenes - M-prtein, streptkkvé superantigeny SSA-1 a SSA-2 entertxin Clstridium perfringens slžka (faktr-iii) kmplexníh txinu Bacillus anthracis mitgeny Yersinia pseudtuberculsis, Mycplasma arthritidis peptidglyklipidy Mycbacterium tuberculsis - superantigeny vyvlávají řadu závažných nemcnění: sy txickéh šku txicka epidermlýza spála arthritida revmatická hrečka 34. ZÁSADY ODBĚRU KLINICKÝCH MATERIÁLŮ - sterilní dběrvé pmůcky, předejít kntaminaci, dezinfekce klí (hemkultura, mč) - dběrvé pmůcky ze sterilních balů těsně před pužitím, nedtýkáme se jinde, p dběru zpět d balu - mnžství vzrku - pdmínka reprezentativnsti (malý vzrek = malá šance na přítmnst patgenů, které jsu v malé kncentraci), nedstatečné mnžství např. stěry tampnem (pkud jemně a rychle) - důležitý i čas dběru (patgeny v různých fázích nemcnění v různých lkalitách - syfilis, břišní tyfus; kncentrace peridicky prměnná - malárie, sepse) - dběry před zahájením ATB léčby - při dběru na anaerby zabráníme kntaktu se vzduchem (uzavřené stříkačky - zabdnut d gumvé zátky, tampny d transprtníh media - Stuartv, Amiesv, Cary-Blairv zabraňuje vyschnutí tampnu, hynutí bakterií i jejich mnžení) - kmunikace s pacientem by měla být sučástí dběru, infrmace, případně jeh suhlas 53

54 - transprt - některé bakterie nemusí přežít, jiné se pmnží dprava c nejrychlejší, vylučen zmrazení, není dpručen ani chlazení (hemkultury, cerbrspinál. mk - transprt při 37 C), transprtní media, někdy nutný dběr přím na kultivační půdu (Neisseria gnrrheae) - důležitu sučástí je dkumentace - značení nádbky a průvdka/žádanka jednznačná identifikace, na průvdce infrmace pacientvi, anamnéze, předpkládané dg., průběh nemci, terapie (ATB) A. KŮŽE - nemcnění kůže - nejrůznější půvdci, na kůži se čast prjeví a řada nemcnění jiných rgánů - indikace mikrbilg. vyšetření: pvrchvá nemcnění (dermatmykózy, dermatfytózy) patrně seškrábnutý pvrch kůže, seškrab nehtů, vytržené chlupy, vusy, vlasy akutní infekce, vředy, furunkly, abscesy, granulmy stříkačku c nejvíce hnisu/exsudátu, stěr či výtěr tampnem, tisk léze na pdlžní sklíčk (agar. půdu) nehnisavé granulmy excise B. ÚSTNÍ DUTINA - stěr tampnem ze sliznice, z lézí - případný pvlak vhdné seškrábnut - stěr z jeh spdiny - u větších abscesů vhdný dběr tekutiny d stříkačky C. HORNÍ CESTY DÝCHACÍ - nsní dutina - výtěry tampnem navinutým na drát - pdél septa d průduchu d hlubky cca 3 cm - výtěr z krku - resp. tnsil, nejčastější, rán nalačn, před ústní hygienu, tampnem třeme pvrch tnsil (zadní stěny faryngu), neměl by se dtknut jiných sliznic; jsu-li na tnsilách hnisavé čepy, debíráme z nich - laryngeální výtěr - pměrně zřídka, vlhkým tampnem na drátě, nad epigltis zakašlat kapénky se zachytí na tampnu D. DOLNÍ CESTY DÝCHACÍ - sputum - nejlépe rán před jídlem a ústní hygienu d sputvky, nesmí t být sliny, vyšetření pr dg. tuberkulózy - pr dg. pneumnií - endtracheální aspirát neb brnchalvelární laváž (BAL) zavedením sndy a výplachem d cca 30 ml FR - kntaminaci mikrflóru hrních cest dýchacích mezují techniky chráněnéh dběru - d vybranéh brnchu dvjitý brnchskpický katétr (krmě fibrskpické kntrly dběr maléh mnžství sekretu na kartáček zasunutý v uzavřeném katétru) E. ZAŽÍVACÍ TRAKT - bsah žaludku (dvanáctníku) - při pdezření na travu ptravinami, žaludeční sndu, bvykle zvratky v nádbách se širkým hrdlem - ptvrzení alimentární intxikace - ddání zbytků pdezřelých ptravin neb knzerv - bipsie se prvádí např. pr cílené kultivační neb mikrskpické vyhledání Helicbacter pylri (fibrskpická snda, transprt v chlazeném médiu) - bakterilgické vyšetření stlice - při akutních průjmvých nemcněních, vyšetření i sb, které byly v kntaktu, preventivní vyšetření u sb v epidemilgicky rizikvých prfesích; i jiné GIT nemcnění (náhlé příhdy břišní, průkaz txinu Clstridium difficile) - dběr stlice tampnem - táčivým phybem hlubk d knečníku, v transprtním mediu 54

55 - zřídka dběr Rivasvu rektální rurku (zatavený knec, pstranní kénk) - vzrek stlice i něklik cm 3, ve sterilní (bakterilgické) neb nesterilní (parazitlgické) nádbce - pdezření nsičství salmnel - vyšetření průjmvé stlice p pdání prjímadla - usnadnění vylučvání salmnel ze žluč. cest F. VAGÍNA - kntrla pševním zrcadlem, stěr tampnem ze zadní klenby neb čípku (3 tampny - bakterilgické vyšetření, kvasinky, chlamydie), sučasně dva nátěry na pdlžní sklíčk pr vyšetření MOP (barvení pdle Grama a Giemsy); MOP = mikrbní braz pševní rientační braz stavu sídlení, umžňuje detekci některých specif. patgenů - slžení vaginální flóry se mění v závislsti na věku a hrmnálních vlivech, u dspělé ženy 6 základních typů brazů: MOP typ I (nrmální): Döderleinvy laktbacily, epitelie, leukcyty MOP typ II (nehnisavý bakteriální výtk): kky, tyčinky, vibria, bez Döderleinvých tyčinek, epitelie, leukcyty MOP typ III (hnis. bakteriální výtk): bhatá směs tyčinek a kků, bez Döderleinvých tyčinek, mál epitelií, hdně leukcytů MOP typ IV (kapavka): velké mnžství leukcytů s IC i EC diplkky (gnkky), bez Döderleinvých tyč., mál epitelií MOP typ V (trichmniáza): trichmnády, jediněle Döderleinvy tyčinky, směs různých bakterií, různě epitelií a leukcytů MOP typ VI (hnisavá neb nehnisavá mykóza): kvasinky, příp. Döderlein. tyč., epitelie, leukcyty - u chulstivých bakterií ihned načkvat d agaru (Neisseria gnrrheae) G. MOČOVÝ TRAKT - dběr bvykle přirzeným vymčením d sterilní nádbky, ihned uzavřít, předem prvést dekntaminaci (alespň mýdlem) ústí mčvé trubice - lze debírat: první prce - pdezření na zánět přední části uretry střední prud - nemcnění vyšších etáží (cystitida, nefritida), první prce dplaví bakterie z uretry a jejíh ústí knečný prud - při pdezření na prstatitidu - stačí něklik ml - přirzeně debraná mč více či méně vždy kntaminvaná - alternativním dběrem je dběr cévkvané mči - i tady není kntaminace vylučena (klnizace permanentních katétrů), rizik infekce pacienta - suprapubická punkce - pslední mžnst, rizik kntaminace minimální, jen vzácně - vyšetření mči prbíhá kvantitativně (dpručen chlazení na 4 C při transprtu - zabránění mnžení) - výtěr z uretry - dg. kapavky (citlivst N. gnrrheae - přím na kultivační médium); pr kultivaci půvdců chlamydivých uretritid - výtěr zvláštním dakrnvým tampnem (sedření uretrálních epitelií s IC chlamydiemi) H. KREVNÍ OBĚH - významné pr dg. septických stavů, bakteriémie, lézí, maligních prcesů, atd. - kncentrace bakterií malá stanvení hemkultivací (pmnžením v kultivačním médiu) - důležitá aseptická patření (stpvá kntaminace se p pmnžení jeví jak závažná) 55

56 - dbré debrat pakvaně, předejít infekci persnálu (může bsahvat krmě bakterií i viry hepatitidy neb HIV) - pr dběr řada kmerčních systémů, debírá se žilní krev d sterilní stříkačky neb přímu dběrvu sustavu, míst dběru pečlivě dezinfikvat (jdvá tinktura), nesmí se pužívat dříve zavedené jehly, míst dběru se p dezinfekci nesmí palpvat, krev ihned d hemkultivační nádbky - vhdné debrat z místa dběru kžní stěr tampnem - důležitý čas dběru - nejlépe v dbě pčátku vzestupu pacientvy teplty, nástupu třesavky atd. - nejvyšší mnžství bakterií v krvi - nutnst něklika dběrů (snadná kntaminace, nervnměrné kncentrace bakterií) - debrání krve před zahájením ATB terapie (pkud nehrzí nebezpečí z prdlení) - zjištění pzitivity hemkultury neprdleně známit lékaři jak předběžný výsledek, sučasně zahájíme identifikaci a stanvení citlivsti na AML I. CNS - dg. bakteriálních nemcnění (purulentní meningitida, mzkvé abscesy) - lumbální punkcí - mzkmíšní mk (likvr) - dběr přísně asepticky, dezinfekce místa dběru, uzavřená stříkačka (nikliv dkapáváním d zkumavky), cca 5 ml - mezi půvdce meningitidy patří i chulstivá Neisseria meningitidis - zlepšení záchytu - dběr d maléh mnžství sterilníh rztku gluksy - důležitý rychlý transprt J. HNIS A EXSUDÁTY - z abscesů, infikvaných ran (traumatických, peračních), stemyelitid, vnitřních dutin dsátí d stříkačky, excise, stěr tampnem (při malém mnžství tekutiny) - pvrch kůže neb klí rány dezinfikvat - častými půvdci anaerbní bakterie ze stříkačky vytlačit přebytečný vzduch a zabdnut d gumvé zátky, tampny d transprtníh média - btížně kultivvatelné anaerby mžn zachytit nátěrem na pdlžní sklíčk, přítmnst čast przradí charakteristický zápach K. OKO - knjuktivitidy vytření spjivkvéh vaku tampnem zvlhčeným FR - na vyšetření - tampn v transprtním médiu + těr tampnu na pdlžní sklíčk - při pdezření na chlamydie nutn debrat seškrab spjivky neb rhvky nátěr na sklíčk L. PITEVNÍ MATERIÁLY - jedntlivé rgány neb části dděleně ve sterilních nádbách - pr mikrbilgické vyšetření nesmějí být knzervvány frmalinem 35. MOŽNOSTI DETEKCE A IDENTIFIKACE BAKTERIÍ kultivace + µskpie viz tázka A.36 - IDENTIFIKACE = přiřažení izl. bakt. kmene někt. z uznávaných taxnů (druhu, rdu, někdy i určení pdrbnější variety) 56

57 - je prblematické stanvení neprměnnéh klíč. diskriminačníh znaku stanvení subru rvncenných znaků, kt. sev ppulaci kaž. kmene vyskyt./nevyskytují s c mžná nej neb nej frekvencí - subr těcht znaků je pak prvnáván s vlastnstmi typvéh kmene neb s tzv. identifikační maticí - přiřazení danéh kmene k urč. druhu je přest mžné jen s určitu pravděpdbnstí ( aberantní znaky!) - v klin. praxi se využ. hl. fentypické znaky: makrskp. a µskp. mrflgie tinkční vlastnsti bichem. vlastnsti utiliz. substrátů (cukry, AMK) a tudíž sch. růstu na urč. půdách, prdukce charakt. mtblitů - sérl. stanvení Ag struktury reakcí se známými antiséry - genetické metdy hybridizace kmplem. úseků NK typvéh a identifikvanéh kmene - metdy chemické analýzy: stanv. přítmnsti/absence charakt. celul. slžek neb prduktů mtb METODY IDENTIFIKACE - µsk. mrflgie vč. barvitelnsti dle Grama zákl. kategrie: G+/G kky/tyčky; zda tvří shluky/řetízky aj. charakt. útvary - jiné tinkční vlastnsti acidrezistence mykbakterií - tvary bakterií: krynefrmní tyčky, sarciny: smičetné shluky - někdy charakteristické: Neisseria gnrrhae: IC G diplkky v hnisu z urethry streptkky: G+ řetízky v prep. z aerbní kultury - vztah bakt. ke kyslíku: nápich agaru ve zkumavce až ke dnu: přirzeně se ustavuje c gradient kyslíku stup. de dna k pvrchu: bakt. striktně aerbní rstu jen při pvrchu fak. anaerb. b. rstu v pvrchu i v hlubce mikraerfil. v hrní části striktně anaerbní jen u dna - tvar a vzhled klnií na kult. půdě SESTAVY BIOCHEMICKÝCH TESTŮ - pestré řady cukrů: za puž. chem. indikátrů: růst na daném substrátu (např. AB indikátů reag. na Δ ph vyvl. fermentací substrátu za vzniku kyselin/aminů); prdukce mtblitu: např. prd. indlu pmcí Kvácsva činidla, deaminace Phe na fenylpyruvát pmcí chlridu železnatéh - API System k identifikaci enterbakterií MIKRO-LA-TEST varianty supravy ENTEROtestu k identif. enterbakterií: např. ANAEROtest pr anaerby STREPTOtest pr streptkky STAPHYtest pr stafylkky NEFERMtest pr nefermentující tyčky NEISSERIAtest pr neisserie aj. v rámečcích: µtitrační destičky 57

58 PROVEDENÍ IDENTIFIKACE G+ kky: G+ kky pz. katalasa neg. stafylkky streptkky mikrkky pz. gluksa neg. žluč-eskulin Staphylcccus Micrcccus STREPTOtest plasmakagulasa druh STAPHYtest druh - test na přítmnst katalasy: perxid vdíku vda a kyslík vývj bublinek = katalasa+: rzlišení stafylkků a mikrků testem utilizace gluksy pzitivní pr stafylkky - katalasa = streptkky, resp. enterkky rzlišení na ŽE agaru - pdrbnější identifikace Entercccus: EN-COCCUStest - dhad identity Streptcccus pdle hemlýzy na KA: viridující str. (dut. ústní): Hb verdglbin: zelené zabarvení klem klnií; S.pygenes: úplná beta-hemlýza - bližší určení streptkků CAMP-testem neb STREPTOtestem - dlišení strept- a stafylkků by měl suhlasit s µskp. mrflgií: strept = řetížky, stafyl = shluky - stafylkky: nejvýzn. Staphylcccus aureus: - plasmakagulasa vlná/vázaná (S.a. má bě, vlnu může mít i S.intermedius) plymerizace fibringenu plasmy na fibrin želatinózní kagulum: sklíčkvá aglutinace; latexvá kaglutinace: stanvení vázané kagulasy (=clumping faktr) specif. pr Staphylcccus aureus - výsledek kagulasvéh testu by měl suhlasit s makrskpiku klnií: zlatžluté, bklpené zónu hemlýzy - bližní určení pm. STAPHYtestu G tyčky: G tyčky xidace fermentace pz. (O/F, gluksa) neg. fermentace xidace pestrá řada, nefermentující tyčinky (NFT) ENTEROtest (Pseudmnas spp.) druh zpětná aglutinace (Salmnella, Shigella) 58

59 - O/F test = test schpnsti fermentace = růstu za anaerbních pdmínek - (O/F = xidace fermentace): paralelní sledvání růstu v živném A s glc za aer. a anaer. pdmínek; růst je indikván AB indikátrem reag. na kyselení půdy rstucími bakt. 2 zkumavky s živným agarem s glc: nač. kmene zápichem, jedna ze zkum. se převrství parafin. lejem = anaer. pdmínky kultivace 24 hd Δ barvy AB indikátru v bu = G-neg. fermentující tyčky = Enterbacteriaceae Δ barvy jen ve zkum. s paraf.. = anaerbní nefermentující tyčky = Pseudmnadaceae: P.aeruginsa určí se na základě prdukce trimethylaminu: charakt. zápach + prdukce mdrzel. pigm pycyaninu charakt. zbarvení klnií i kult. půdy KRÁTKÁ PESTRÁ ŘADA - dnes užívaná vzácně - diferenciace na zákl. 7 fentyp. znaků někt. příslušníky čeledi Enterbacteriaceae - znaky jsu zřejm. barevnými indikátry utilizace substrátů/prdukce mtblitů - dluhé pestré řady APItest, ENTEROtest gluksa: utilizace glc: kyselení tek. média a Δ barvy ABI: + pr všechny enterbakterie kntrla správnéh načkvání a růstu; vlžena brácená µzkumavka = plynvka záchyt event. plynu sacharsa: utilizace sach: kys. tek. média a Δ barvy ABI; + pr Yersinia enterclitica, Klebsiella pneumniae, někdy i E.cli laktsa: utiliz. lac: kys. tek. m. a Δ barvy ABI (analg. MacCnkey půdě): + pr E.cli, Klebsiella pneumniae a Citrbacter freundii Hajnva půda: zahušť. agarem, prdukce sulfanu z cystinu, indikátr: Fe inty vznik černých sulfidů: + zejm. pr Salmnella spp., také Prteus, Citrbacter indl: sleduje se prdukce indlu z Trp červené zbarvení p přidání Kvácsva činidla: + pr E.cli urea: šikmý agar, sled. se přítmnst ureasy (urea amniak) alkalizace média: Δ barvy ABI (fenlftalein); + pr Prteus, Yersinia, Klebsiella Simmns citrát: šikmý agar; sled. se utilizace citrnanu Δ barvy ABI; typicky + pr Citrbacter, ale také pr Salmnella a Klebsiella ENTEROtest - k identifikaci význ. příslušníků čeledi Enterbacteriaceae: hlavně ENTEROtest 16 = 16 fentyp. znaků - µtitrační destička se 16 jamkami: sušený substrát rzpustí se v suspenzi inkul. bakterií - někt. z jamek se před kultivací zakapávají parafin. lejem; d jiných se p kultivaci přidá ABI - může se dplňvat dalšími testy (indik. papírky): test na přítmnst β-galaktsidasy = ONPtest xidasa = OXItest β-glukurnidasa = COLItest pr předběžný průkaz E.cli VPtest na prdukci acetinu SALMtest pr předběž. identifikace Salmnella - identifikace se prvádí prvnání zjištěné sestavy znaků se znaky typ. pr daný druh výsledky variabilní: výskyt s fr. než 80%, pzitivní/negativní u více než 80% kmenů IDENTIFIKACE KVASINEK - význ. je µskpická mrflgie v barvených i nebarvených preparátech 59

60 - sledvání bichemických znaků asimilace růz. sacharidů = auxangramy prvádí se na minimálním agaru bez cukrů plšné načkvání kmene, na půdu se plží tablety jedntl. substrátů p inkub. se jak + hdntí růst v klí jedntl. tablet fermentace sach. = zymgramy ve zkumavkách s jedntl. sacharidy; růst je indik. Δ barvy ABI (bdba KPŘ) - µskp. mrflgie: p kultivaci na rýžvém agaru sleduje se tvrba chlamydspr, pseudmycelia, mycelia, puzder aj. barvení dle Grama: zachv. si fialvu barvu rzmnžvání pučením: tvrba zárdečných klíčků přibližná identifikace Candida albicans: v séru tvří blastspry (vzhled jak klíčící hrách) st. tut schpnst nemají (pzrvání v nativním preparátu = Gt test germ tube test pzrvání bez imerse) 36. KULTIVAČNÍ VYŠETŘENÍ KLINICÝCH MATERIÁLŮ - Metdy detekce, záchytu a identifikace: přímé a nepřímé PŘÍMÉ METODY = kultivační a µsk. průkaz kultivace: také pr bližší určení vlastnstí µrg./stanvení citlivsti na AML - kult. nález etil. účast mikrba na nem pdmíněné patgeny - neg. kult. nález nepřítmnst patgenu - nevýhdná je časvá nárčnst - kult. někt. bakterií prblematická až nemžná např. Mycbacterium leprae rste jen v lidských bb. neb bb. pásvce; stiktně IC parazité rickettsie, chlamydie, viry na živých bb. ve zvířeti, kuř. embryu neb tk. kultuře (prvádí se jen zřídka) - ml-bil. techniky: průkaz IC parazitů, virů, kvasinek a plísní: značené hybridizační sndy kmplem. k charakteristické sekvenci NK µrganismu rzliš. kmenů patg./nepatg., citlivých na ATB/rezistentních apd.; amplifikace: PCR umžn. kvantifikaci např. hepattrp. viry, HIV NEPŘÍMÉ METODY = sérlgické a chemické; sérl. průkaz Ag může být pvaž. za metdu přímu - chem. metdy: průkaz charakt. bun. slžek, mtblitů apd. - v dg. µbilgii se pužívá kultivace statická (kntinuální submerzní kult. pr prdukci bimasy µbů neb jejich mtblitů např. ATB) kultivační půdy: živiny a růst. faktry, pt. ph a t termstat při 37 C; někt. µrg. vyžadují úpravu xred. ptenciálu přídavek růz. činidel, pvaření, uzavření parafin. lejem - úprava atmsféry: µbi striktně anaerbní, mikraerfilní, kapnfilní - kult. média: bujóny tekuté zkumavky, jamky, baňky, velké nádby = fermentny 60

61 pevné půdy = agary přidáním agaru = plysacharidu mř. řas (c 1-2%) při t pd 40 C gel 80 C tají rzlévání d Petrih misek, na kult. destičky, d zkumavek: rvnm. tlušťka/klíny/šikmý agar - v tek. půdách růst µrg: dif. zákal / pvrch. blanka / sediment - pevné půdy: inkulace na pvrch (někdy vpich d hlubky) klnie izl. klnie = kln jediné B. = clny frming unit (CFU) klnie je čistu kulturu základ bakt. kmene DRUHY KULTIVAČNÍCH PŮD a) základní půdy větš. běžných bakterií - masvý bujón: masvý vývar; dnes masvé extrakty a peptny prdukty z bílkvin (jater, kaseinu, kvasnic, mléka) natrávením enzymy + 0,5% NaCl b) bhacené půdy růst. nárčné BB. vitam., AMK, cukry, kenzymy, Fe 3+ sli apd. např. krevní agar bs. hemin esenc. např. pr hemfily neb Neisseria gnrrhae; ddán ve frmě Hb neb tepelnu hemlýzu ery čkládvý agar c) diagnstické půdy sled. bichem. vlastnstí a znaků: - schpny: utilizvat: cukry, citrnan, ctan, malnát deaminvat AM štěpit mčvinu (Prteus, Helicbacter) - prdukce charakt. prduktů: sulfan, indl, acetin, pigmenty - prdukce enzymů: plasmakagulasa, DNAsa - tlerance někt. inh. růstu: NaCl, KCN, bacitracin zřejmvání indikátrem - např. pestré řady, ENTEROtest d) půdy selektivní bs. inhibitry zabraň. růstu všem bakteriím krmě jedné, kt. inhibitr tleruje např. - NaCl - teluričitan - žlučvé sli - malachitvá zeleň - ATB např. Löwenstein-Jensenva půda pr kultivaci mykbakterií e) půdy selektivně diagnstické inhibity i indikátry např. - Endva půda - MacCnkay půda - DC agar chrmgenní a flurgenní média: bezbarv. substrát (glc, lac) s naváz. chrmfrem utilizace = uvlnění chrmfru char. zabarvení např. - žluč-eskulinvý agar ident. enterkků - Rambachův agar pr difer. enterbakterií f) půdy transprtní přeprava chulst. BB. gnkky: bs. thiglyklát, fsfát. pufr, sli, min. živin, aby se nepmnžily dlnější druhy, někdy aktivní uhlí např. Amiensv, Cary-Blairv médium 61

62 ŽIVNÉ PŮDY - nějběžnější: mas. extrakt, peptn a NaCl; tek. bujón neb zahušť. agarem větš. lidských BB.; základ pr bhacené půdy KREVNÍ AGAR - živ. půda + 7% krve větš. BB.; přítmnst a pvaha hemlýzy ENDOVA PŮDA - peptn, NaCl - laktsa - siřičitan sdný - bazický fuchsin - narůžvělá (uchv. ve tmě na světle růžví) - laktsa+ bb.: ferment. lac na aldehyd: reag. s fuchsinem Schiffvy base: zbarv. klnií červeně PŮDA MACCONKEY - peptn, NaCl - laktsa - acidbaz. indik. neutrální červeň / brmkreslvý purpur - laktsa+ bb. Δ barvy AI d růžva, resp. d žluta - v tek. médiu prdukce plynu DEOXYCHOLÁT-CITRÁTOVÝ AGAR - citrnan sdný a železitý - thisíran sdný - dexychlát sdný - laktsa - AI neutr. červeň - bezbarvá půda; G+ nerstu - G zkvaš. lac kys. klí klnie: Δ zb. AI d růžva až červena, v klí kl. bilý precipitát - laktsa-neg. bb. rstu v bílých klniích (shigely pzději zčervenají) - klnie bb. prdukujících sulfan Salmnella, Citrbacter, Prteus černá sraženina sulfidů železa - ptlačen plaz. růst Prteus ŽLUČ-ESKULINOVÝ AGAR - eskulin - Fe 3+ inty - citrnan - žluč - bakt. prd. β-gluksidasu: eskulin na eskuletin kmplex se železit. inty: zbarvuje půdu d černa - růst stafylkků a strep., kt. také mají β-galaktsidasu, je ptlačen žlučí - růst enterkků neptlačen reakce pr ně specifická 62

63 WILSON-BLAIROVA PŮDA - peptn - siřičitan sdný - citrnan vizmutitý - briliantvá zeleň - hydrgenfsfrečnan sdný - síran železnatý - krémvá až nažlutlá, zakalená - citrnan vizmutitý a briliant. zeleň ptlačují růst klifrm. bb. krmě salmnel prdukce sulfanu a redukce vizmutité sli: černé zbarvení klnií; st. klifrm. bakt. (pkud rstu) tut reakci nepskytují CLAUBERGOVA PŮDA - peptn - krev - glycerl - sli - teluričitan draselný - teluričitan inh. vš. bb. krmě krynebakterií reduk. h na tellur: Crynebacterium diphtheriae: barví se šedě pdle charakteru zbarvení rzliš. typus gravis, intermedius a mitis - klnie st. neinh. bb. mají dliš. vzhled a černu neb bílu barvu TINSDALOVA PŮDA - peptn - kvasničný extrakt - sli - sérum - cystin - teluričitan draselný - šedé/hnědé/černé klnie krynebakterií: dif. znak šedčerný zákal = hal klem klnií reakce telluru se sulfanem vznik. cystinu rzlišení C.diph. typus gravis (černé klnie, hal), typus mitis (tmavě hnědě klnie), typus intermedius (světle hnědé kl., hal) - pkud rstu jiné bb., tak malé klnie a bez hala ČOKOLÁDOVÝ AGAR - přid. krve d KA při t 85 C hnědě zbarv. denat. krví: růst nár. bakt.: Neisseria gnrrhae, brdetelly, hemfily LÖWENSTEIN-JENSENOVA PŮDA - asparagin - glycerl - vaj. žlutek a bílek - škrb - sli - malachitvá zeleň 63

64 - zahušť. kagul. vejci - žlutá až nazelenalá, zakalená - mal. zeleň inh. plísně a někt. bb. krmě mykbakterií, nutn mři NaOH, HCl pr jejich selekt. růst OČKOVÁNÍ NA TEK. A PEVNÉ PŮDY = inkulace bakterilgická klička: platinvý drát, z plastu na jedn puž. - bjem kapaliny, kt. čk pjme, může být kalibrván - sterilizace vyžíhání d červenéh žáru = vypalvaní - zprac. materiál/kultura = inkulum - plné čk = lpful - také Pasteurva pipeta při čkvání z kap. média KULTIVACE V DEFINOVANÉ ATMOSFÉŘE - aerbní µrg. na vzduchu - anaerbní µrg.: anaerstaty dstraň. kyslík (pr strikt. anaerby mtb. jed!) a) Frtnerva metda na část půdy v Petrih misce aerbní bakterie, na část anaerb miska se uzavře, aerbní b. sptřebuje kyslík, ale část h zůstává není vhdné pr striktní anaerby, už se nepužívá b) vyčerp. vzduchu pm. vývěvy už se nepužívá c) vytváření defin. atm. vytlačením vzduchu z anaerstatu prfukáváním inert. plynem neb směsí plynů ddáv. v tlak. lahvích; také ve velkých uzavř. systémech: rukavicvé bxy: i čkvání a další perace bez expzice bb. kyslíkem d) chemické metdy anaerbisy: dstraň. kyslíku reakcí s vhd. chem. činidlem - zapálení svíčky bh. CO 2, ale zbytk. c kyslíku značná jen nuz. pdm. - alkalický rztk pyrgalllu (abs. kyslík) - kmerční systémy sáčky: bs. směs tetrahydrbritanu neb hrčíku, hydrgenuhličitanu a kys. vinné p přid. vdy vyvíjí vdík a CO 2 kyslík se sptř. reakcí s vdíkem na sučasně vlženém katalyzátru z kvu; alternativně jemná železná síťka, prášk. želez před vlžením se navlhčí kyslík je sptř. krzí železa BARVENÍ BAKTERIÍ A MIKROSKOPIE - nativní/barvené preparáty - nativní: huby, prvci, vyšší paraziti - barvené: bakterie - barvení pdle Grama puzder tuší dle Burrih metachrmatických granulí na acidrezistenci dle Ziehl-Neelsena v parazitlgii: Giemsa-Rmanwski - někt. bakt. v nat. preparátu: spirchety v zástinu µskpie s imerzním bjektivem, 1000x zvětš. - u bakt. je mžné jen výjm. a p spec. barvení pzrvat např. přít. puzdra neb metachr. granulí; zjišť. tvaru bakt. a jejich barvitelnsti dg. důležité 64

65 - ke sled. bun. struktur a virů: elmi - flurescenční µskpie: detekce bakt., virů a parazitů a jejich Ag barv. flurchrmy (flurescein) mhu být naváz. na specif. Ab a deteg. imunflurescencí prchází UV zář. flurchrm pak na temném pzadí světélkuje BARVENÍ DLE GRAMA absrpce kmplexu krystalvé vileti s Lugl. rztkem (jd v jdidu dras.) d bakt. bb. rzdílné vymývání: G bakt. tenká stěna + mn. lipidů snadnější průnik rg. rzpuštědla (acetn) a vymytí kmplexu; dbarvení karblfuchsinem na růžv G+ se nedbarvují: fialvé Pstup: VLAK: vileť Lugl vda acetn vda karblfuchsin vda BARVENÍ DLE ZIEHL-NEELSENA vlastn. stěny acidrezistentních bakt. = mykbakteria bs. 30% lipidů, špatně abs. barviva barví se za hrka pak se špatně dbarvují sil. kyselinami = acidrezistence; barví se karblfuchsinem + malachitvá zeleň červené na zeleném pzadí - průkaz BK v klin. mat. (sputum); hledat jed. BK prhlédn. alespň padesáti zr. plí BARVENÍ DLE GIEMSY Giemsv barviv: esin a methylenvá mdř: barvení Giemsa-Rmanwski, May-Grünwald-Giemsa aj.) - preparát: tlustá krevní kapka, fix. vag. výtěr - bakt. se barví mdře, puzdra světlemdře, sliz růžvě - prvci: patrné růz. zbarv. rganely CAMP-test interakce růz. hemlysinů růz. bakterií - hemlýza alfa, beta, gama... - úplná beta-hl: Streptcccus pygenes - neúplná HL: Staphylcccus aureus prd. něk. hemlysinů část. dbarv. KA, kt. se pst. prjasňuje: něk. sustředných zón růz. intenz. HL - alfa-hl: viridující streptkky dut. ústní: Hb na verdglbin KA d zelena - CAMP-test (autrky Christie, Atkinsn, Munch-Petersen): na KA čára testvacíh kmene: Staph. aureus křížem čára neznáméh testvanéh kmene: a) pzitivní CAMP-test: např. Streptcccus agalactiae, Listeria mncytgenes, Listeria seeligeri HL jsu synergistické v zónách bu neúplných HL se bjeví mašlička prjasnění = úplné HL b) negativní CAMP-test: např. Streptcccus pygenes HL neinteragují c) inverzní CAMP-test: např. Arcanbacterium haemlyticum, Crynebacterium ulcerans HL jsu antagnistické v zónách neúplných HL jsu zakrjeny červené zóny nedtčených ery 65

66 37. VLASTNOSTI A KULTIVACE ANAEROBNÍCH BAKTERIÍ - nejpčetnější a nejstarší na Zemi, velmi hetergenní, Eubacteria i Archaea - živtní prjevy jsu velmi rzmanité, patří mezi ně i tzv. extrémfilní rganismy = schpné živta i při vyských tepltách ( C = termfilní; neb pd 0 C = psychrfilní), vyských kncentracích slí (halfilní), nízké ph klem 1 (acidfilní), vyské ph klem 9 (alkalfilní), velkých tlacích (barfilní) - anaerbní bakterie lze klasifikvat pdle: schpnst sprulace vztah ke kyslíku - striktně anaerbní (kyslík je mtb.jed), mikraerfilní (kyslík v nízké knc. jak staveb. prvek), aertlerantní (přežívají při nízké knc. kyslíku, nevyužívají), fakultativně anaerbní (xidativní i anaerbní mtb.) - při růstu a mtb. vznikají prdukty redukce kyslíku - např. superxidvý anint O - 2, ten je pr bakterii destruktivní, ptencván reakcí s perxidem vdíku, kdy vzniká hydrxylvý radikál (nejsilnější známé bilgické xidační činidl), pkud znvu reaguje superxidvý anin s hydrxyl. radikálem singletvý kyslík (el. excitvaný stav, všechny el. párvány) - nutné dstraňvat superxidvý anin superxiddismutasa převede na kyslík a perxid vdíku perxid vdíku může být dále dstraňván katalasu neb perxidasu (katalasa pužívá k redukci druhý perxid vdíku, perxidasa pužívá jiné redukční činidl) - zpravidla závisí tlerance dané rganismu ke kyslíku na přítmnsti a aktivitě superxiddismutasy, tlerance vlivňvána i dalšími faktry: lkalizace chranných enzymů v b. (vlné, vázané) rychlst tvrby txických hydrxyl. radikálů neb singletvéh kyslíku citlivst IC kmpenent k těmt txickým prduktům spjité spektrum citlivsti (tlerance různých mikrrganismů ke kyslíku) KULTIVACE ANAEROBŮ - nutný správný výběr, dběr a transprt vzrků - prcenta falešně negativních výsledků značně velká - indikace vyšetření na anaerby: bsah hnisavých abscesů tracheální a plicní aspiráty pleurální a ascitecké tekutiny hnis, biptické vzrky, krev, žluč - nejvhdnější části tkání a aspiráty tekutých exsudátů - pr transprt uzavřené zkumavky či nádbky s anaerbní atmsféru, pužití transprtníh média (Amiesv, Stuartv) pr transprt tampónů - před kultivací - makrskpický vzhled (vzhled klnií), zápach, mikrskpicky barvený nátěr (tvar bb., tvrba spór), bichemické testy k identifikaci jedntlivých druhů - kultivační půdy - nezbytné živiny, nízký xidačně-redukční ptenciál - nutná vhdná atmsféra nad kulturu - pr vylučení přítmnsti kyslíku: rukavicvé bxy - nejdražší ale nejúčinnější Frtnerva metda na část půdy v Petrih misce načkujeme aerbní bakterie a na část anaerbní, uzavřeme zalepením víčka plastelínu a inkubujeme rychle rstucí aerbní bakterie vydýchá kyslík část kyslíku ale vždy zůstane není vhdné pr striktní anaerby už se mc nepužívá 66

67 ANAEROSTATY fyzikální dstranění kyslíku vývěvy - mc se nepužívá vytlačení vzduchu z anaerstatu prfukáním inertním plynem (dusíkem) neb směsí plynů, užívá se i např. v rukavicvých bxech chemické dstranění kyslíku (reakcí s vhdným činidlem) zapálení svíčky - djde k bhacení CO 2, zbytkvá knc. kyslíku je značná, v nuzvých pdmínkách alkalický rztk pyrgalllu - absrbuje kyslík kmerční systémy - sáčky: směs tetrahydridbritanu neb hřčíku, hydrgenuhličitanu a kys. vinné - p přidání vdy vzniká vdík a CO 2 kyslík se sptřebvává s vdíkem na sučasně vlženém katalyzátru z jemně rzptýlenéh kvu (platinvá/palladivá čerň); alternativně jemná železná síťka neb práškvé želez - před vlžením navlhčit - sptřeba kyslíku krzí železa 38. SÉROLOGICKÁ VYŠETŘENÍ KLINICKÝCH MATERIÁLŮ reakce Ag-Ab, z nichž jedna slžka je neznámá - rychlejší než kultivace; umžňuje detekci agens, která není mžn běžně kultivvat zejm. virů - klin. mat. je bvykle krevní sérum; sliny, mč, MM mk aj. - průkaz Ag pmcí známých Ab přítmnst předpkl. Ag celéh rg., který daný Ag nese - Ab se připravují imunizací zvířat: Ab plyklnální reakce s více epitpy danéh Ag - méně čast mnklnální Ab technlgie buněčných hybridmů - přítmnst Ab pmcí známých Ag přítmnst inf. agens se zjišťuje nepřím jak reakce im. systému (při defektech imunity prblematické) - prblematické může být i získání Ag: např. špatně kultivvatelná Trepnema pallidum Ag nahrazen nespecif. reagujícím hvězím kardilipinem, kt. má pdbné Ag vlastnsti - třeba uvážit dynamiku prtilátek (IgM, příp. IgA na začátku nem., IgG v pzdějších fázích a čast přetrvávají); rzdíly v dynamice Ab při 1. neb pak. setkání s Ag alespň 2 dběry v urč. čas. dstupu - reakce krpuskulárních Ag celé bakterie neb uměle připrav. částice s naváz. Ag ty jsu naváz. Ab pspjvány d sítě makrsk. shluků = aglutinace (bílý zákal neb drbná zrníčka) - slubilní neb klidní Ag např. txiny nerzp. kmplex Ag-Ab precipitace = flkulace prvád. prstencvu reakcí ve zkum. neb precipitací v gelu v zóně ekvivalece se tvří precipitační linie PŘÍMÁ AGLUTINACE - stanvují se Ab v séru pacienta přidáním suspenze známých bakterií - Ag je pvrch. struktura bakterie (PG, LPS, bičík) - LPS: Ab se vážu na specif. plysach. řet. = O-antigen vznik kmpaktníh aglutinátu - bičíkvé H-antigeny aglutinát vzhledu nadýchaných bláčků neb zamlženéh skla Widalva reakce dg. břišníh tyfu (průkaz Ab prtit salmnellám) Wrightva reakce brucelly Weil-Felixva reakce rickettsie, leptspiry 67

68 NEPŘÍMÁ AGLUTINACE - určuje se typ Ag izl. d pacienta pmcí známéh séra (Ab) sértypizace bakterií: důl. u Salmnella; detekce enterpatg., entertxig., enterinvaz. a enterhemrag. sérvarů E.cli: zejm. sérvar O157:H7 půvdce nebezp. nem průjmy až HUS PŘÍMÁ HEMAGLUTINACE - Ag = ery vážu heterfilní Ab (= s bb. jinéh typu reagující Ab) pzitivita = aglutinace ery - Paul-Bunnelva reakce = průkaz inf. mnnuklesy (EB virus) INHIBICE HEMAGLUTINACE (HIT) neutralizační metda - hemaglutinace způs. virem je Ab naváz. na tent virus inhibvána - dg. chřipky, zarděnky aj. virózy, jejichž půvdci nesu hemaglutinin AGLUTINACE NA NOSIČÍCH - Ag neb Ab jsu uměle naváz. na pasivní nsič: ery neb latexvé partikule ery: nepřímá hemaglutinace: Ag naváz. na ery, kt. se p přidání séra s Ab shlukují; Ag může být LPS, txiny, pvrch Vi Ag salmnell, viry, tuberkulin; nejčastější je reakce TPHA = Trepnema pallidum haemagglutinatin dg. syfilis latex. částice: latexvá aglutinace: Ag na částicích např. gamaglbulin aglutinace je průkazem revmatidníh faktru při latexfixačním testu dg. revmatidní artritidy - kmerně ddáv. latex. částice s růz. naváz. Ag: streptkky, pneumkky, meningkky, hemfily, rtaviry aj. v likvr, séru, mči, sputu apd. - latexvý test se užívá také k typizaci izlvaných streptkků PRECIPITACE reakce Ab s rzpustným/klid. Ag nerzp. kmplex - ve vdné rztku neb v agarvém/agarsvém gelu - prstencvá reakce ve zkum. se převrství rztk Ab rztkem Ag prstenec na rzhraní bu vrstev; smísení rztků: kmplex se vylučuje ve frmě vlček = flkulační reakce např. screening. testy na syfilis: VDRL (Veneral Disease Reasearch Labratry) a RRR (Rapid Reagin Reactin) - precipitace v gelu jamky vykrjené v agaru Ab a Ag difundují gelem tvří v zóně ekvivalence precipitační linie - průkaz difterickéh txinu: raznicí se v agaru v Petrih misce vyříznu 4 jamky uspř. d uprstřed mezi jednu dvjici: čára zkušenéh kmene Crynebacterium diphtheriae, mezi druhu: čára referenčníh txigenníh kmene - d jamek se nakape antidifter. sérum (bs. antitxin), d levých v c 5 m.j., d pravých 25 m.j. p inkubaci se sleduje vznik precip. linií v prstru mezi čáru bakt. kultury a přísl. jamku - dvjité uspřádání pdle Ouchterlnyh: klem cent. jamky se sérem vykrjen něk. jamek s růz. Ag p difúzi se mezi centr. a perif. jamkami vytvří prec. linie lze vyčíst údaje specifitě Ag a Ab: jestliže precipitační linie plynule splývají = kaleskují ttžnst Ag 68

69 v místě styku linií je část. kalescence a jedna z linií pkračuje nezávisle ve frmě tzv. struhy příbuznst Ag linie nepříb. Ag se nezávisle prtínají VAZBA KOMPLEMENTU (kmplementfixace, KFR) - vlný kmplement lyzuje ery; pkud se naváže na kmplex Ab-Ag vázaný kmplement nelyzuje ery - vzrek = lidské sérum (vlastní kmplement nejdříve inaktivván zahřátím na 56 C) - Brdet-Wassermanva reakce při dg. syfilis: pužití kardilipinu jak Ag, s nímž. Ab prti Trepnema pallidum nespec. reagují za vzniku kmplexu kmplement nelyzuje ery = pzitivní výsledek - neg. výsledek = hemlýza - např. pr průkaz Ab v dg. brucellsy, listerisy, Q hrečky, inf. Mycplasma pneumniae a vir. inf. NEUTRALIZACE inh. někt. z bil. vlastnstí Ag prtilátkami přít. ve vzrku - např. virusneutralizační testy: přít. Ab se prjeví inhibicí infekčnsti virů a jejich neúčinnstí v indik. systému (pkusné zvíře, bun. kultura) - neb výše uvedený test kmplementfixace: inhibice HA schpnstí virů prtilátkami v séru - test na průkaz antistreptlysinu O (ASO) = Ab prti streptlysinu prduk. streptkky (hl. S.pygenes) přidání vyš. séra ke známým knc. kmerčně ddáv. streptlysinu O; nezneutraliz. streptlysin = hemlýza indik ery; jeh knc. se udává v m.j. c d 200 m.j. = nrmální; vyšší c ukazuje na nedávnu inf. hemlyt. streptkky, příp. její pzdní následky (revmat. hrečku, glmerulnefritidu) METODY ZNAČENÝCH PROTILÁTEK - Ab neb Ag jsu znač. naváz. indikátrem: flurescenční barviv, radiistp, enzym - tyt knjugáty se vážu na přísl. Ag neb Ab ve vzrku zřejmují vznik kmplexu Ag-Ab - imunflurescence - ELISA indikátrem je navázaný enzym přísl. barevná enzymat. reakce - RIA (RadiImunAssay) reakční slžky značeny radiistpy - Western bltting dělení slžek kmplexníh Ag elf v plyakrylamidvém gelu (p část. denaturaci) rzdělení slžky se přepijí d nitrcelulsvé membrány nanese se zkumané séru: jsu-li přít. Ab, navážu se na frakce Ag a přít. vznikléh kmplexu se dkáže následnu reakcí se znač. antihumánním Ig za vzniku barevných pružků na mem. v místě kmplexu průkaz Ab prti HIV, lymeské brelióze a HCV SÉROTYPIZACE = stanvení Ag struktury = sérvaru virulence nemusí být vázána na urč. druh bakterie ale urč. typy a variety, kt. se v tét vlastnsti liší: patgenní a nepatgenní kmeny: např. kmeny EHEC, EIEC aj. E.cli a její kmenzální kmeny; dále se uvnitř patgenních druhů mhu nalézat variety lišící se charakterem a prjevy vyvl. nem. Salmnella enterica: různé sérvary různá nem. (břišníí tyfun, průjmy i metast. hnis. nem.); liší se také závažnst nem.: Vibri chlerae sérvar O1 chlera, kt. je čast ; nn-o1 vibria (neaglutinvatelná NAG) způs. méně závažné prjevy nemcnění - patgenita jedntl. variet je čast váz. na další vlastnsti, někdy je spj. i s dliš. bichem. vlastnstmi (např. E.cli prd. vertxin jsu větš. srbitl-neg.); bv. je však spjena s antigenní strukturu danéh kmene 69

70 vazba na strukturu smatickéh O-antigenu (vnější plysach. části LPS) G bakterií; Ag specifika O-Ag je velmi rzmanitá velká variabilita struktury plysach. řetězce (unikátní imundeterminantní mnsacharidy; variabilní přadí v subj. plys. řet., var. délka deficientní mutanty s krátkým/žádným O-řet: rustu v R fázi); chem. struktura O-řet. je u enterbakteriií pdrb. stanvena Kaufmann-Whitev schéma bičíkvé H-Ag pvrchvé Vi-Ag kapsulární K-Ag diferencuje sérvary např. Neisseria meningitidis - charakteristika a identita kmene: ppisují se Ag vlastnsti jeh O-, K-, H- aj. Ag: např. E.cli 160 O-Ag a 50 H-Ag - nejvýzn. je O157:H7 sérvar pův. hemragické klitidy - TYPIZACE SALMONEL přes 2500 sérvarů; genspecies Salmnella enterica: sérvary = názvy půvdních druhů: např. půvdce břišníh tyfu S.enterica sérvar Typhi; paratyfu S.enterica sérvar Paratyphi; invaz. půvdci hnis. dissemin. nem. (sérvar Chlerasuis, Gallinarum, Dublin aj.); neinvaz. půvdci GIT nem. (průjmy, salmnellsy) nejčast sérvar Enteritidis - prvádí se aglutinací se skup. (plyvalentními) a mnvalentními imunními séry - přímá aglutinace Ab v neznámém séru detekce prtilátek prti O- a H-Ag = Widalva reakce - rient. stanvení sérvaru: zpětná aglutinace (sklíčkvá aglutinace) 39. DIAGNOSTICKÉ KOŽNÍ TESTY - průkaz specifické buněčné imunity (resp. pzdní přecitlivělsti) prváděný in viv - aplikace příslušnéh antigenu (alergenu) známé kncentraci d kůže pacienta pupen + zarudnutí = pzitivní dpvěď - vhdné především pr dg. alergií - becné dělení: kžní náplasťvé testy - rztky alergenů na kůži zad, 3 dny krbýt speciálním bvazem, bjeví-li se zarudlé skvrny = reakce pzitivní kžní vpichvé testy - alergen se aplikuje d kůže jehlu neb lancetu, bvykle na kůži předlktí neb zad, alergen (IgE) se navazuje na žírné bb. uvlňvání histaminu reakce (zčervenání a svědění, v centrální části pupen - velikst pupene úměrná veliksti alergie), lze testvat na cca alergenů skarifikační test - pškrábání jemně pvrchvé vrstvy kůže - kápneme alergen intradermální test - tenku jehlu alergen d kůže prick-test - nejčastěji, základní kžní test, speciální lancetu d kůže předlktí, přesně definvané mnžství alergenvéh extraktu - testy by se měly prvádět v bdbí relativníh klidu alergickéh nemcnění, vysadit léky, které vlivňují reaktivitu kůže, nelze prvádět u lidí s kžními chrbami - další testy: tuberkulinvý test (pdle Mantuxvé) - antigenem směs prteinů prdukvaných mykbakteriemi = tuberkulin, v sučasnsti částečně purifikvaný preparát PPD (purified prtein derivative) p aplikaci d kůže během něklika dní lkální zánětlivá reakce (erytém, indurace); pzitivní reakce u sb s tuberkulózu neb úspěšně imunizvaných leprminvý test (pdle Mitsudy) - dg. lepry, antigenem tkáňvý hmgenizát z lézí, bsahuje leprmin 70

71 Shickův test - intradermálně aplikujeme malu dávku difterickéh txinu (Crynebacterium diphteriae) - kntrla alergické reakce i txidu; negativní výsledek - prtilátky zabrání zánětlivé reakci - znamená dstatečnu imunitu brucelinvý test - antigenem aktivvané brucely neb antigeny brucelin (brucelergen); pr průkaz nemcnění jen mezený význam (prmření byvatelstva, inaparentní infekce v blastech s výskytem brucelózy) Ducreyův test - intradermálně suspenze inaktivvaných hemfilů dg. Haemphilus ducreyi - sexuálně přensný měkký vřed (ulcus mlle) Freiův test - dg. sex. přensnéh nemcnění lymphgranulma venerum vyvlávanéh Chlamydia trachmatis - antigen Lygranum fungální nemcnění - pr jejich dg. - Histplasma capsulatum - histplasmin, Ccciides immitis - kkcidiin 40. DIAGNOSTICKÉ GENOVÉ SONDY A PCR - hmlgie řetězců dsdna - p rzpletení (ph, tepl) a navrácení zpět d fyzilgických pměrů, se řetězce (neb jejich fragmenty) pět párují s dpvídající hmlgní částí umžňuje hledání specifických úseků s jedinečnu sekvencí nuklevých basí pmcí tzv. DNA snd - DNA sna = v labratři vytvřený úsek DNA, dluhý ntd, hmlgní k hledané sekvenci, která je typický pr určitý rd, druh neb skupinu bakterií či virů - sndy jsu značeny - radiaktivně neb slučeninu barevná, světelná reakce - pkud snda v klinickém materiálu najde hledaný úsek naváže se pdle značení identifikván, nenavázané sndy jsu ze směsi vymyty - nalezení fragmentu genmu neprkazuje prezenci živéh patgenu!! - citlivst stupá s pčtem cílvých sekvencí vhdné vybrat např. části ribsmální RNA, které je v b. asi 10000x víc než ttžné sekvence DNA - neb je mžné cílvu sekvenci určitým způsbem pmnžit, amplifikvat, nejčastěji in vitr DNA plymerázvá řetězvá reakce (PCR) RNA amplifikace pmcí replikasy RNA fága Qβ PCR - dchází k expnenciálnímu pmnžvání určitých úseků DNA - pr průkaz přítmnsti specif. sekvence (většinu mál kpií pužívá se jak matrice např. geny pr syntézu rrna, je jich více) DENATURACE - rzštěpíme dsdna na dvě ssdna (ph, teplta nad 90 C) HYBRIDIZACE (dsednutí primerů) - pužíváme dva primery (na 5 knci může být značení jak u DNA snd) nasednu na specif. míst (renaturace, teplta už nižší C) na matrici ELONGACE - d 3 knce primerů prbíhá syntéza nvých úseků DNA, které jsu hmlgní k matrici (amplikny) - pté znvu rzpleteme dsdna a všechny řetězce (už jsu 4) služí jak matrice - celý cyklus se pakuje cca 30-40x (celkvý pčet sekvencí - 2 n, kde n je pč. pakvání) - p první cyklu jsu nvé řetězce dluhé, pté už se amplifikuje hledaný úsek d pčátku jednh primeru ke knci primeru druhéh - slžky reakční směsi: templát - neměl by být kntaminván, nesmí bsahvat látky, které inhibují DNA plymerasu primer specifický, kmplementární 71

72 vzájemně by neměly být kmplementární rzlžení AT, CG párů rvnměrné teplty, při kterých dsedají, by se neměly mc lišit značují se: kódující (frward) a antikódující (reverse) plymerasa pužívají se termstabilní DNA plymerasy (izlvané z bakterií žijících v hrkých pramenech) - např. Taq plymerasa (z bakterie Thermus aquaticus) - aktivní při cca 75 C, nad 90 C neaktivní výrba rekmbinantními technlgiemi základní reakční rztk všechny 4 dexynuklesidtrifsfáty pufrující slžka a sli vhdná intvá síla prstředí hřečnaté inty - kfaktr plymerasy další slžky stabilizace plymerasy, zlepšení specifičnsti prduktu 41. GENETIKA VIRŮ, FREKVENCE MUTACÍ, VYUŽITÍ ATENUOVANÝCH KMENŮ, REKOMBINACE, REASORTACE - RNA neb DNA viry - 1vláknvá NK/2vláknvá - mncistrnická/plycistrnická - RNA viry: 1vláknvá, mncistrnická (pikrnaviry, tgaviry, paramyxviry, rabdviry, krnaviry, retrviry)/plycistrnická (rtmyxviy, areanaviry a bunyaviry); reviry 2vláknvá, plycistrnická (10 segmentů); picrnaviry bs. kvalentně vázaný PP neb AMK na 5 knci RNA - DNA viry vš. známé mncistrnický genm; parvviry 1vláknvá lineární DNA (např. u adenassciated virů jsu v různých virinech bs. ba kmplem. řetězce); statní dvuvláknvá DNA - papvaviry, papillmaviry uzavřená cirkulární DNA - adenviry, herpesviry lineární 2vl.; u adenvirů je na každém knci kvalentně naváz. prtein; u herpesvirů je na 3 kncích jednnukletidvá extenze - pxviry lin.; 3 knec je kval. vázán na 5 knec kmplement. vlákna tvří smyčku EXPRESE A REPLIKACE VIROVÉHO GENOMU A. 1vlákn. RNA viry: 3 skupiny: 1. (+) RNA viry: picrnaviry a tgaviry: PICORNAVIRY RNA služí jak mrna p vstupu d b. se RNA picrnavirů vážen a ribsmy a celá translatvána PP je štěpen prtelyt. enzymy vir. půvdu; navíc je tent PP sám enz. aktivní a může štěpit statní PP; RNA služí také jak templát pr kmplem. (-) vlákn RNA pr plymerasu, která vznikla štěpením PP tt (-) vlákn ptm služí jak templát pr vznik více kpií (+) RNA. TOGAVIRY: nejdříve se přepisuje jen část RNA ve fázi časné syntézy fce prduktů je zřejmě přepisvat genm. RNA t (-) RNA plné délky, ta pak služí jak templát pr a) malé mrna vzniklé z genm. RNA, kt. nebyly přepsány ve f. 72

73 časné syntézy PP je štěpen na strukturální prteiny; b) (+) genmvá RNA plné délky, kt. je pak zabalena d virinu. Schpnst genm. RNA služí jak mrna hned p infekci enzymy pr replikace nemusí být zabaleny ve virinu izlvaná RNA extrahvaná z virinů je infekční 2. (-) RNA viry: plycistrnické: rthmyxviry, bunyaviry, arenaviry; mncistrnické: paramyxviry a rabdviry - jejich genm. RNA musí služit jak templát pr 2 účely: a) syntéza mrna, b) syntéza kmplementárníh (+) vlákna, které služí jak templát pr genmvu (-) RNA hstit. buňka pstrádá příslušné enzymy: vš. (-) RNA viry mají ve virinu zabalené splu s genmem i transkriptasy izlvaná RNA není infekční - mrna vzniklá z (-) RNA dává vzniknut jedinému PP; někdy díky specifickým signálů pr splicing RNA může vniknut něklik mrna tzn. že (+) transkript, který služí jak mrna, se liší d (+) vlákna, které služí jak templát pr vznik genmvé (-)RNA. - plycistrnické viry: na kncích RNA, kt. služí jak mrna, mají na 5 knci čepičku cap a na 3 knci ply(a) sekvenci 3. Retrviry: jejich genm je mncistrnický, ale diplidní - vlákna se na sebe částečně váží vdík. můstky; RNA služí jak templát pr vznik virvé DNA RNAdependentní-DNA-plymerasa = revezní transkriptasa; jak primer služí hstitelská trna nasyntetizuje DNA kmplem. k RNA, kt. je zárveň štěpena RNAsu (zabalená ve virinu), která je specifická pr RNA-DNA hybridy výsledkem je lin. DNA, která nese kmpletní gen. inf. bsaženu v pův. RNA + sekvence na bu kncích jsu zdvjené dsdna je ptm translkvána d jádra a zaintegrvána d hstitelskéh genmu - gen. exprese začíná až p urč. stimulu RNA plymasa II hstitele prduktem je genmvá RNA plné délky a také kratší mrna, které jsu translatvány d plyprteinů ty jsu štěpeny na virvé prteiny - genmy všech retrvirů kódují respnsivní elementy ( cis-acting sites) pr přeregulvání bun. mtb; mhu být tkáňvě specifické, a pr iniciaci transkripce DNA hstitelvu RNA-plymerasu B. 2vlákn. RNA viry: reviry - genm revirů je plycistrnický; transkribvaný uvnitř částečně tevřené kapsidy vlastní virvu plymerasu (sučást virinu) d 10 různých mrna (+ vlákna), ty jsu pak vypuzeny z kapsidy 73

74 - tyt mrna mají 2 fce: první jsu translatvány jak mncistrnická infrmace d vir. prteinů; druhé vytvří znvuspjením prekurzrvu mlekulu, která služí jak templát pr syntézu kmplementárníh vlákna RNA C. DNA viry: 4 skupiny: - PAPOVAVIRY, ADENOVIRY A HERPESVIRUS genm je přepisván a replikván v jádře utilizují transkripční enzymy hst. b. pr vznik mrna DNA těcht virů je infekční - POXVIRY transkripce a replikační cyklus prbíhá z větší části v cpl.: genm je transkribván virvými enzymy iniciální transkripce prbíhá ve dřeni virinu - PARVOVIRY aden-assciated virus: vyžaduje adenvirus neb herpes simplex virus jak pmcný virus pr vlastní multiplikaci pkud není pmcný virus přítmen, integruje se DNA parvviru na specif. lkus hstitelskéh chrmzmu; jiné parvviry jsu schpné se replikvat nezávisle na helper-viru; replikace viru zahrnuje syntézu kmplementárníh vlákna DNA k ss-genmvé DNA v jádře a transkripci genmu - HEPADNAVIRY (virus hepatitidy B) genm. DNA je nejdříve pravena a knvertvána d uzavřené cirkulární mlekuly DNA plymerasu bsaženu ve virinu a pak transkribvána d 2 tříd RNA: mrna prteiny; genmvá RNA přepisvána reversní transkriptasu d genmvé DNA MUTACE 1) fyzikální mutageny UV, RTG záření 2) přirzené chvání bází přecházení z ket d enl-frmy neb z amin d imin-frmy 3) chyby enzymů, které replikují NK nejčastější mech. vzniku mutací viry se splehlivými enzymy frekvence mutací a napak - DNA viry: pd. frekvence mutací jak eukar. bb. jak eukar. DNA plymerasy mají jejich replikační enzymy schpnst pravy DNA - mutace se bjevují zřídka 1: stvkám až tisícům genmvých kpií - RNA viry: repl. enz. nemají schpnst pravy mutace se bjevují v každé genmvé kpii - mutace, kt. interferují se zákl. fcemi adsrpce, penetrace, bnažení genmu, replikace, kmpletace a uvlnění virinu rychle ztraceny; díky nadbytečnsti (redundanci) gen. kódu žádná Δ ve vir. prteinu/zařazení AMK s pdbnu fcí takvé mutace mhu perzistvat a zůstat fixvané ve virvé ppulaci - jiné mutace mhu pzměnit vir. fentyp: vznik nvých Ag determinant např. influenza virus A: mutace v genu pr hemaglutinin mlekula hemaglutininu se změněným epitpem specif. Ab epitp nerzpznají nvé mutanty mhu infikvat jedince imunníh vůči viru, kt. exprimval půvdní hemaglutinin - např. mezi lety mutace změnily 10 % AMK hemaglutininu viru chřipky sérvaru H3 = antigenvý drift 74

75 - využítí mutací k výrbě atenuvaných živých vakcín: např. Sabinva živá vakcína prti pliviru vyrbena na pičích ledvinách: mutace pstihly geny, kt. kódují plivirvé plášťvé prteiny mutanty se nedkáží vázat na lidské nervvé bb., ale jsu schpny infikvat lidské střevní bb. - vakcíny pliviru kmeny 1 a 2 mají mnhčetné mutace v genech pr plášť. prteiny a jsu velmi stabilní; kmen 3 je nestabilní zpětné mutace, kt. mhu bnvit neurální virulenci tat vakcína může způsbit brnu u 1 ze 7 mil. vakcinvaných sb REKOMBINACE a) reasrtace = nezávislé přeuspřádání genů b) rekmbinace mezi geny s neúplnu vazbu - rekmbinace se může udát při kinfekci jedné hst. b. dvěma dlišnými kmeny téhž viru v průběhu replikace vznik dceřinnéh genu, kt. má některé geny d jednh, jiné d druhéh předka nvé sértypy se změněnu Ag výbavu neb virulencí - REASORTACE: u virů se segmentvaným = plycistrnickým genmem v průběhu replikace: geny nejsu ve vazbě a náhdně se přeuspřádávají: např. virus chřipky a další rthmyxviry + reviry (dsrna) - frekvence reasrtací u influenza viru je 6-20 %; může být i reasrtace mezi lidským a zvířecím kmenem viru chřipky v průběhu smíšené infekce kmeny se Δ Ag výbavu: viry, kt. mhu infikvat člvěka, ale nesu hemaglutininvé Ag a/neb neuraminidasu zvířecíh kmene velká náhlá změna v antigenní výbavě = antigenvý shift mhu vzniknut pandemie - díky tmu, že pčet sértypu hemaglutininů a neuraminidas je mezený, určitý kmen se může bjevit, zmizet a znvu se bjevit např. H1N1 pandemie (20 mil. ), pak 1934, 1947, 1977 v důsledku rekmbinačních změn reasrtací ze dvu variant viru - rekmbinace se může udát mezi geny, které jsu přítmny na jedné a té samé mlekule NK geny, které vždy segregují splu = geny vázané; ty, mezi nimiž se někdy bjeví rekmbinace = vazba neúplná: rekmbinace break-rejin mechanismem 2 mlekuly DNA 2 různých virů se rzštěpí a pak se překříží u všech DNA virů - u RNA virů u (+)ssrna virů retrviry, picrnaviry, crnaviry: retrviry: rekmbinace se děje na úrvni DNA frmy genmu stejný mechanismus jak u DNA virů; může se udát mezi dvěma příbuznými retrviry neb i mezi retrvirvu DNA a DNA hstitelské buňky nvý dceřinný virus s přeuspřádanými geny, může nést nevirvé geny: pkud t jsu geny kódující růstvé faktry, receptry růst. faktrů apd., rekmbinantní retrvirus může být nkgenní picrnaviry a crnaviry: rekmbinace se děje na úrvni interakce virvých RNA cpy-chice mechanismus: RNA-dep. RNA-plymerasa začne přepisvat templát: v důsledku slabé vazby plymerasy na templát se může ddělit a celý plymerasvý kmplex (enzym + nvě nasyntetiz. RNA) se může spjit s templátem virvé RNA jinéh viru; frekvence je 0,2-0,4 % - rekmbinacemi mhu vznikat nvé antigenní a/neb virulentní charakteristiky také mhu vznikat varianty virů neschpné adsrpce na b. pvrch, ale přest imungenní, neb varianty nesucí geny bun. půvdu, které jim dávají nkgenní ptenciál - vakcíny vzniklé díky rekmbinacím a genvá terapie: - např. virus vakcinie (DNA virus čeledi Pxviridae) živá vakcína k eradikaci pravých neštvic rekmbinantní viry vakcínie nesucí krmě své vlastní DNA i exgenní DNA může být virvéh, bakteriálníh půvdu čkvaný jedinec je imunizvám prti pravým neštvicím i imungenu, který je vyprdukván z exgenních genů 75

76 - při genvé terapii: vnášení nrmálních lidských genů d genmů virů (=vektry) např. DM, cystická fibrsa, SCID: např. u CF už byla účinnst gen. terapie pmcí rekmbinantních adenvirů nesucích nrmální CF transmembránvý prtein věřena 42. STRUKTURA VIRŮ, NÁZVOSLOVÍ, KLASIFIKACE DLE BALTIMORA - virin = virvá částice, genm chráněn jedním neb něklik baly - genm - cirkulární neb lineární, pdle pčtu vláken: dsdna, +ssrna, -ssrna, výjimky (Parvviridae - ssdna, Reviridae - dsrna) - +ssrna má pvahu infrmační RNA - přím překládána na ribsmech, infekční v izlvaném stavu - -ssrna přepisvána d irna RNA-plymerasu (sučástí virinu) - někdy genm není suvislý (separátní mncistrnické segmenty) - snadná reasrtace segmentů čast v přírdě v mnha antigenně a bilgicky dlišných variantách (např. čeleď Orthmyxviridae, Bunyaviridae, Reviridae) - bsah NK ve virinu úměrný velikst a slžitsti částic, d 5,5 kbp (parvviry) d 200 kbp (cytmegalvirus), méně než 10 genů u nejmenších až p cca více než 100 genů - kapsida - plášť klem genmu vytvřený navázanými prteiny na NK (především prteiny určvané virvými geny, něklik druhů, steretypní řazení), symetrické uspřádání (helikidální, kubické) - kapsidy s helikidální symetrií: jedntlivé plypeptidy (prtmery) se řadí za sebu šrubvice klem vlákna genmu, řada RNA virů - symetrie kubická: většina DNA a pár RNA virů, pravidelný dvacetistěn, 3 sy symetrie, autagregace kapsmer (pdjedntek) dvjíh druhu - pentny (12 vrchlů 20tistěnu) a hexny (tvří stěny) - tvřeny 5 neb 6 d kruhu spjenými ttžnými plypeptidy, pčet kapsmer stálý a charakteristický; viry s tut symetrií mhu vytvářet pseudkrystaly - krmě prteinů kapsidy na NK i plypeptidy s regulační neb enzymaticku aktivitu, prteiny hstitelskéh půvdu tvří vnitřek (dřeň) virinu - kapsida bsahující genm = nuklekapsida - pkud samtná = nebalené viry - NEOBALENÉ viry - resistentní vůči etheru, tukvým rzpuštědlům, dlné k zevnímu prstředí; přens tét nákazy i kntaminvanými předměty, vdu či ptravu; nejsu inaktivvány kyselým ph žaludku (d dlních ddílů GIT, vylučvány stlicí, přetrvávají dluh v dpadních vdách) - OBALENÉ viry - lipprteinvý bal klem kapsidy - lipidvá dvjvrstva hstitelskéh půvdu, balení při prstupu skrze membránu hstitelské b.; pdle místa kde vznikají nuklekapsidy a dchází k pučení: skrze jadernu membránu (Herpesviridae) z cisteren při prstupu cpl. retikulem (Arenaviridae, Flaviviridae, Crnaviridae) na cpl. membráně (Orthmyxviridae, Paramyxviridae) na vnitřní straně balu - membránvý (M) prtein - váže bal k nuklekapsidě, pr každý druh specifický, na pvrchu balu výběžky (peplméry, bilgicky aktivní glykprteiny, zaktveny k M prteinu neb v lipidvé membráně) adsrpce virinů na vnímavé bb.; snadn desintegrvány etherem a tuk. rzpuštědly, citlivější vůči chem. a fyz. vlivům prstředí (inaktivace nízkým ph); přens infekce přímým stykem (kapénkvá nákaza, přímý kntakt sliznice na sliznici) - ATYPICKÁ STRUKTURA: Reviridae - dvjitá kapsida Arenaviry - NK ulžena v amrfní prteinvé matrix, dřeň bsahuje různý pč. hstitelských ribsmů viry hepatitidy B - kapsida kubické symetrie kryta lipid-glykprteinvu vrstvu (rezistentní subjedntky HBs - antigenu) 76

77 Pxviridae, Retrviridae - kmplexní atypické uspřádání - neknvenční viry (PRIONY) - liší se svu pvahu, půvdci přensných spngifrmních encefalpatií, aktivita vázána na defektní prtein (tvřený nerv. bb.) - přensný, přítmnst navzuje prdukci vadnéh prteinu i v půvdně zdravých bb., nebyla prkázána přítmnst NK KLASIFIKACE - čeleď: stejný typ NK, stejné uspřádání virinu a stejná strategie replikace (Pxviridae) - pdčeledi: některé základní splečné vlastnsti, bez hledu na antigenní příbuznst (Chrdpxvirinae, Entmpxvirinae) - rdy (pdčeledi Chrdpxviridae): příslušníci čeledi, antigenně příbuzní (Orthpxvirus, Parapxvirus, Capripxvirus, Lepripxvirus, Suipxvirus) - druhy (rdu Orthpxvirus): přísluší d stejnéh rdu, liší se bilgickými vlastnstmi, někdy sdružvání d skupin a pdskupin (v. varily, v. vakcinie, v. kravských neštvic, v. pičích neštvic, v. králičích neštvic atd.) - čeledi (-viridae), pdčeledi (-virinae), rdy (-virus) DLE BALTIMORA - dělení d 7 tříd I : dsdna viry (Adenviridae, Herpesviridae, Pxviridae) II: ssdna viry (Parvviridae) III: dsrna viry (Reviridae) IV: (+)ssrna viry (Picrnaviridae, Tgaviridae) V: (-)ssrna viry (Orthmyxviridae, Rhabdviridae) VI: ssrna-rt viry (+RNA s DNA mezikrkem během replikace, reverzní transkriptasa, Retrviry) VII: dsdna-rt viry (Hepadnaviridae) 43. RŮSTOVÝ CYKLUS VIRŮ - prces mnžení virů: syntéza nestrukturálních regulačních prteinů Δ buněč. mtb. ve prspěch vir. NK a vir. prt. prdukce enzymů nutných pr synt. kmplementár. vláken NK, ty matricí pr nvé genmy syntéza strukturálních prteinů virinů - virvé prteiny vznikají překladem z virvé irna v cpl., dtud na míst určení (irna vznikající v jádře se nejdříve přesuvá d cpl. - překlad na ribsmech - návrat d jádra) - pdmínku mnžení viru je průnik d genmu hst. bb (virvá NK d místa replikace, kde pak také nalézáme patgnmnické inkluze) - DNA viry (výj. pxviridae) - replikace v jádře; RNA viry (výj. virů chřipky) - replikace v cpl. - OBECNÉ SCHÉME: adsrpce - na cpl. mem., jak rec. různé gp (dané druhvě, geneticky, věkvě) chybění/exprese receptrů přirzená resistence/vyšší vnímavst/dlišný průběh průnik - mechanismy průniku rzmanité: fúze (následuje p adsrpci) d hst. b. puze nuklekapsida; endcytóza či pincytóza (nebalené/balené) djde k balení virus ve vakule uvnitř cpl. bnažení genmu - destrukcí virvých balů (prtelyt. enzymy; lyzsm, cpl., jádr); nutné pr zahájení replikace; nejjedndušší u malých RNA virů (+RNA): průnik d cpl. prtelýza kapsidy bnažený genm na ribsmy - translace; u většiny statních slžitější (přes cpl. mem. - 77

78 transprt d jádra: adenviry: váží se na mikrtubuluy transprt k jádru těsně u něj destrukce kapsidy DNA prstupuje jadernými póry; papvaviry: v cpl. ve vakule splývá se zevní jadernu mem. adsrpce viru na vnitřní vrstvu jader. mem. invaginací d nukleplasmy teprve zde destrukce kapsidy) replikace genmu DNA viry: iniciván nestrukturálními prteiny, každé z vláken přepis. buněč. DNAplymerasami d kmplementárních následně ke každému dtvřen řetězec s pač. plaritu; dsdna hepadnavirů: (-)DNA d kmplement. RNA jak pregenm d cpl. splu s terminál. prteinem a RT d kapsidy zde pstupně přepisván d dsdna RNA viry: přepis pmcí RNA-dep. RNA-plymeras d kmplement. vlákna t pak matricí pr nvé genmy; retrviry: RNA RT dsdna jak prvirus d chrmsmu hst. b. buněč. RNA-plymerasu d (+)RNA genmu nvých virinů exprese virvé genet. infrmace - virvý genm irna plypeptidy; čtecí rámec pr různé prteiny se může překrývat; různá ddatečná úprava transkriptů (capping na 5 knci připjením 7-metylguansinu, plyadenylace na 3 knci, vystřižení nekódujících intrnů) stabilizace irna dlávají degradaci v cpl.; při transkripci a translaci rzmanité strategie - viz t. č. 42 zrání a uvlnění virinů - během pzdní translace vznikají strukturální prteiny migrují d místa replikace genmu autagregací vytváří kapsidu; virvé glykprteiny glyksylvány v Glgih aparátu a transprtvány d buněč. mem. (pkud M-prtein na vnitř. str. cpl. mem) spjváním prteinů v mem. s prteiny kapsidy vybulení buněč. mem. balená částice puští míst vzniku pučením; další způsby uvlnění: mezibuněč. kanálky, d sused. bb. p fúzí cpl. mem., nebalené: brácenu pincytsu, p lýze buňky 44. REPLIKAČNÍ STRATEGIE RNA VIRŮ - viz t. č REPLIKAČNÍ STRATEGIE DNA VIRŮ - viz t. č INTERAKCE VIRU A BUŇKY, TYPY INFEKCE, CYTOPATOGEN. EFEKTY VIRŮ - schpnst viru infikvat buňku závisí na vnímavsti (přítmnst vhdných receptrů umžňujících adsrpci a penetraci virinu) a permisivnsti (buňka je mtb. vybavena k realizaci úplnéh replikačníh cyklu) k danému viru - nepermisivní bb. - vstup virinů d cpl. - destrukce kapsidy - genm se může integrvat d chrmsmů/latentně persistvat ve frmě plasmidu; řada činitelů může změnit permisivitu b. aktivace latentní infekce (lymfkiny, hrmny, prstaglandiny, neurtransmitery aj.) - receptry pr tyt regulační prteiny čast na nervvých bb. a bb. imunit. sys. časté rezerváry latentní virvé infekce lymfcyty: většinu nepermisivní pr lymfcyttrpní viry - latentní persistence virvých genmů; mtb. aktivita p stimulaci Ag kmpletní cyklus replikace prdukce virinů např. u EBV, CMV, HIV) nervvé bb.: pakvaná aktivace replikace viru v latentně infikvaných, při slabení imunlgické kntrly hstitele, např. rekurentní infekce HSV - latentní infekci vyvlávají zejména DNA viry a retrviry (RNA - SSPE, cxsackie B) - transfrmační účinek viru na buňku: 78

79 při transkripci a translaci časných genů - buněč. enzymy i v nepermisivních bb. nahrmadění nestrukturálních virvých Ag; strukturálních prteiny se netvří - infekce neprduktivní některé časné virvé plypeptidy stimulují synt. buněč. i virvé DNA, integraci vir. DNA d chrmsmů a transfrmaci buňky: zrychlené dělení, ztráta kntaktní inhibice, změna Ag struktury a fluidity membrány např.: infekční mnnukleóza (EBV) rec. pr EBV všechny B-lymfcyty - nejsu většinu permisivní - bsahují časné nestrukturální virvé Ag a jsu transfrmvány získávají schpnst nemezenéh růstu in vitr - VIRY A NÁDORY - viz t. č nádrvé viry buněčné nkgeny, exprese ptlačena, ale aktivvána: začlenění prviru ncrnavirů - virvý nkgen - virvý prmtr aktivuje expresi bu genů začlenění genmu DNA viru d blízksti buněč. nkgenu v hst. chrmsmu infekce translkace buněč. nkgenu d vysce aktivní blasti exprese genet. kódu b. bdvá mutace v nkgenu - karcingeny, radiaktivní záření ÚČINKY VIROVÉ INFEKCE NA HOSTITELSKOU BUŇKU - mezují neb zcela blkují buněč. prtesyntézu - vazba na ribsmy, destrukce buněč. irna, změna vazebných vlastnstí ribsmů ve prspěch virvé irna - stimulace/suprese syntézy buněč. DNA/buněč. dělení - virvé genmy, prdukty časné translace - transfrmační účinek - prdukty vir. replikace při infekci nepermisivních bb. - změny v antigenním slžení pvrchů hst. bb. - začleňvání (ne)strukturálních vir. glykprteinů d cpl. mem., mdifikace Ag histkmpatibility, exprese neantigenů při transfrmaci infikvaná b. rzpznávána jak rganismu cizí terčem nástrjů specif./nespecif. brany - prdukce interfernů - viz t. č Indukce a funkce interfernů a jejich pužití k terapii - MORFOLOGICKÉ ÚČINKY VIROVÉ REPLIKACE: změny v důsledku napadení virvu infekcí = cytpatický účinek (CPE) v krajním případě (úplná inhibice buněč. mtb.) smrt a lýza buňky zpmalené dělení infikvaných bb., bez zjevnéh mrflgickéh pškzení (malfrmace pldu intrauterinní infekcí virem rubelly) buněčná hyperplazie (infekce CMV) transfrmace buňky (EBV) splývání bb. a tvrba mnhjaderných syncycií (u virů s pvrchvu slžku glykprtein F - lytický účinek na membrány) - FUNKČNÍ DŮSLEDKY MNOŽENÍ VIRU: někdy bez zjevných mrflgických změn, ale dchází k pruchám buněč. funkcí (zejm. u bb., které v makrrganismu plní vysce specializvané a důležité úkly) virus vztekliny nepškzuje lyticky nerv. bb., ale infekce vlivňuje vznik neurtransmiterů primární chřipkvá pneumnie zástava prdukce surfaktantu klaps plicníh parenchymu v bb. imunitníh sys. imunlgické pruchy - ztráta citlivsti mnnukleárů vůči chemtaktickým pdnětům, slabení fagcytární funkce leukcytů 47. VIRUS A HOSTITELSKÝ ORGANISMUS, PRŮBĚH INFEKCE MAKROORGANISMU, TYPY INFEKCE - selekční tlak - přežívají lépe vybavení jedinci 79

80 - bratlvci si během kexistence s patgeny vytvřili účinný systém jejich rzpznávání a eliminace, mikrrganismy se rychle replikují a adaptují získanými vlastnstmi (virulencí) se jim daří bcházet branný sys. hstitele - v průběhu evluce virů mutanty a rekmbinanty - různá virulence virulentní rychle usmrcují nemají příležitst es šířit lehčí frmy nemcnění + prtrahvané vyluč. virů sekrety + schpnst vyvlávat persistentní nákazy přetrvání virvéh druhu - adaptvané viry na člvěka jak výhradníh hstitele čast inaparentní infekce (pliviry, HAV, EBV, CMV aj.) neb latentní persistující nákazy; zatímc náhdná infekce zvířecím viry - člvěk není hlavním hstitelem čast těžká nemcnění (extické viry - Marburg, ebla, Lassa smrtelné hemragické hrečky) - vztah virus-makrrganismus v průběhu infekce - studium patgeneze virvých nákaz (způsb průniku d rganismu, šíření, mech. nemcnění; vývj a knečné důsledky závisí na patgenních vlastnstech a virulenci mikrrganismu a prtivirvé braně hstitele) TYPY INFEKCE Typ infekce AKUTNÍ lkalizvaná infekce RSV, rhinviry diseminvaná varila, spalničky příklad CHRONICKÁ symbitická (neprduktivní) persistence adenvirů v tnsilách persistentní (trvalá prdukce viru) latentní (aktivace při slabení imunity) pmalá adnátní rubella, chrn. HB rekurentní herpes labialis, h.zster SSPE, PML, AIDS 48. VSTUP VIRU DO ORGANISMU - přirzená bariéra - str. crneum kůže (resistentní vůči virvé nákaza) - překnání např.: bdnutí hmyzu (arbviry) kusnutí/škrábnutí (vzteklina) vpich infekční jehly (HBV, HCV, HDV, HIV - většina nákaz začíná sídlením sliznice (intimní kmunikace se zevním prstředím) primární pmnžení v sliznič. epitelu, někdy sliznice hlavní míst manifestace (krátká inkubační dba, např. virvé respirační infekce, gastrenteritidy, knjunktivitidy apd.) - pkud mnžení viru výhradně na sliznič. epitelu (rhinviry, rtaviry) lkalizvaná infekce - viry s širším spektrem vnímavých bb. d submukózy a lymf. uzlin u slabených jedinců krví d dalších rgánů (někdy hlavní příznaky nemci pstižením rgánů - játra, CNS, kst. dřeň aj.) sliznice submukóza lymf. cesty spádvé lymf. uzliny (mnžení - MF, čast permisivní) stupá pčet virinů unikajících d krve PRIMÁRNÍ VIREMIE - nedaří se izlace viru z krve, všechny částice ihned fagcytvány; mnžení v bb. sliznice, mncyty, makrfágy = zvětšující se základna mnžení viru v rgnismu přesáhnutá kapacita mnnukleárníh fagcytárníh sys. vznik SEKUNDÁRNÍ VIREMIE - virus v krvi vlně neb vázaný na bb. (je mžná 80

81 izlace bb. z krve), vzestup teplty hematgenní šíření cílvé rgány (selektivní usídlení dán afinitu virů k receptrům urč. typů bb.) hlavní a charakteristické příznaky nemci = DISEMINOVANÁ (SYSTÉMOVÁ) INFEKCE (inkubace 2-3 týd.) - četné výjimky: patgeneze vztekliny - virus z rány pdél neurnů d CNS - virémie nevzniká transplacentární přens - zastavení prcesu mech. (ne)specif. imunity v kterékliv etapě, čast již v místě primár. pmnžení (inaparentní průběh); někdy až ve stadiu sekundární virémie stp šíření d cíl. rgánů (krátký průběh, hrečka, značván jak abrtivní); při úplném rzvinutí pstupná eliminace stupající účinnstí brany - někdy specif. brana zabraňuje šíření, ale není schpná ji dstranit persistentní infekce (některé neškdné nsičství bez vyluč. viru, jiné - např. adnátní rubella, cytmegalie, chrn.hb - trvalá prdukce viru zdrj nákazy) - latentní, akutně exacerbující infekce - persistence virvéh genmu, při slabení rganismu aktivace replikace lkalizvané klinické prjevy - pmalé virvé infekce - mnh let asymptmatická latentní persistence viru, čast v imunsupresi aktivace rychle prgredující nemcnění, smrt 49. PROTIVIROVÉ MECHANISMY NESPECIFICKÉ IMUNITY - jak první se účastní branné prstředky první linie: vrstva hlenu a phyb řasinek v dýchacích cestách, jen kapénky menší než 7μm se dstanu k plicnímu parenchymu; hlen brání adhesi a phybem řasinek transprt d nshltanu splykáním d žaludku, kde zničenu kyselým ph peristaltika - eliminace mikrrganismů z GIT, mezuje jejich adhesi nespecifické inhibitry - glykprteiny a mukplysacharidy v sekretech a krvi, váží se na pvrch virinů dčasná neb trvalá neutralizace, usnadnění shlukvání tím zlepšení mechanickéh dstraňvání teplta - zpmaluje replikaci termsenzitivních virů, snížená virulence - první linie může být různým způsbem prlmena (velikst infekční dávky, termrezistence, nebalené viry dlávají kyselému ph a dstanu se až d dlních ddílů GIT, neuraminidáza - uvlňuje vazbu nespecif. inhibitrů na virin, zkapalňuje vrstvu sliznič. hlenu) pté djde k zapjení nespecifické brany druhéh sledu : kmplement - subr sérvých prteinů (C1-C9), pvaha prenzymů, kaskádvitě aktivvány p vazbě C1 na kmplex Ag-Ab, výsledkem lýza mikrrganismů; váže se na viriny - neutralizace, usnadnění fagcytózy; některé viry aktivují kmplement alternativní cestu již v časné fázi likvidace; významná slžka prtivirvé brany zánět - infekce tkáň prdukce cytkinů, aktivace kininů, lkální změny (vazdilatace, změna permeability únik tekutiny a krevních prtein); viry nemají chemtaktický účinek na plymrfnukleární leukcyty => převažují makrfágy - prdukce cytkinů (př. TNF, psilují zánět); hlavní nespecifický účinek: teplty, ph, neutralizace nespecif. inhibitry, fagcytóza, dplavení infekčních částic lymfu (v uzlinách fagcytvány a prezentvány); specificku imunitní dpvědí je zánět psilván (prdukty aktivace kmplementu, lymfkiny prdukvané T H -lymf., uplatnění T K -lymf.); již v časné fázi přispívají k destrukci NK buňky (nespecif. cyttxický účinek na infikvané bb. - předčasně přeruší replikační cyklus), aktivvány interfernem či některými virvými glykprteiny 81

82 fagcytóza - pr nespecificku branu jsu důležité zejména plymrfnukleární leukcyty (mikrfágy) a bb. mnnukleárvéh fagcytárníh systému (mncyty, makrfágy); d statních bb. se liší přítmnstí Fc-receptrů a receptrů pr C3 slžku kmplementu, účinnými prstředky pr ničení phlcených mikrrganismů a schpnstí chemtaxe; mikrfágy mají malý význam (viry na ně nepůsbí chemtakticky) klíčvá rle makrfágů - phlcují, degradují viry a předkládají jak antigeny imunkmpetentním lymfcytům, také hlavní nástrj dstraňvání kmplexů Ag-Ab (Fc-receptry, phlcují je), vlivňvány lymfkiny, které je aktivují a stupňují jejich účinnst; makrfágy mim jiné prdukují mnkiny (IL-1 indukce imunit. dpvědi T H lymfcytů); makrfág, který je permisivní vůči virvé infekci, dkáže virus namnžit a reaguje až na změny mtb - pak se stane nepermisivní interferny a jiné cytkiny s přímým antivirvým účinkem - interferny = cytkiny ptlačující mnžení virů již v nejčasnějším stádiu infekce, dále ptlačují buněč. prliferaci, mdulují prdukci prtilátek a buněč. imunitu, stimulují zvýšenu expresi Ag histkmpatibility, aktivuji NK bb. a makrfágy, ptencují dpvěď T C -lymfcytů; tvří se dříve, než se rzvine specifická imunitní dpvěď nejprve inhibiční vliv, pzději imunmdulace, mezení imunpatlgických důsl. prtivirvé brany; 50. INDUKCE A FUNKCE INTERFERONŮ A JEJICH POUŽITÍ K TERAPII - důsledkem replikace virů prdukce interfernů (IFN) - IFN = glykprteiny, časná nespecifická brana prti infekci na buněč. úrvni, genet. infrmace pr vznik IFN ve všech bb. - induktry prdukce IFN: viry a další rganismy (bakterie, chlamydie, mykplasmata, prtza) mikrbiální slžky (endtxin) vyskmlekulární látky (plynukletidy) nízkmlekulární slučeniny (deriváty akridinu, pyrimidinu) - viry - nejúčinnější induktry prdukce - aktivace exprese přísluš. genus - uplatnění 2vláknvých meziprduktů replikace vir. RNA - nástup tvrby IFN 1-3 hdiny p infekci (p 6-8 hd ustává) - IFN secernván infik. b. d klí interakce s buněč. mem. dčasná aktivace enzymů: prteinkinasa - inaktivuje translační faktr eif-2 zastavení translace ligadenylátsyntetáza - aktivace RNAsy L rzkládá mrna a rrna zastavení translace a zvýš. rzklad mrna/rrna blkvání prtesyntézy = ANTIVIROVÝ STAV (viry se nereplikují); též imunmdulační a prtinádrvé účinky IFN - glykprteiny (IFN) nemají jednt. pvahu (slžení dle živčiš. druhu), rzdíly dány typem prdukující b.: lidské makrfágy IFN α lidské fibrblasty IFN β (liší se d IFN α), léčba rztrušené sklerózy - inhibiční účinek na mnžení virů je nespecifický - všechny interferny prdukvané in viv různými infikvanými smat. bb. patří k interfernům typu I (lišeí se zásadně velikstí, stabilitu a zejm. bilg. úč. d interfernu typu II - IFN γ) - IFN γ = specif. imunitní interfern, prdukvaný stimulvanými Th-lymfcyty (dpvěď na Ag pdnět) interferny typu I - výraznější prtivirvý účinek interferny typu II - výraznější imunmdulační a prtinádrvý efekt - inserce genů pr lidské IFN d chrmsmů kvasinek neb E. cli bjemná průmyslvá prdukce prakticky pr terapii chrnických virvých hepatitid a nádrů 82

83 51. ZPŮSOBY OBCHÁZENÍ ČI MODULACE IMUNITNÍ ODPOVĚDI VIRY - cytkiny, šíření mim dsah imunkmpetentních bb. (vzteklina), změna Ag výbavy, atd. - viz některé tázky 52. ŠÍŘENÍ VIRU V ORGANISMU A JEHO VYLUČOVÁNÍ - viz t. č

84 CabiCz & Lenjulenka 2010/2011 SPECIÁLNÍ BAKTERIOLOGIE 1. NEUROTOXICKÁ KLOSTRIDIA A. Clstridium btulinum, btulismus - - rvné (mírně zahnuté), anaerbní, phyblivé G+ tyčinky, tvří subertminální válné spóry termlabilní (spóry přežívají i var) v přírdě ve střevech zvířat, ryb i lidí půda, vda ptraviny rste na krevním agaru: kruhvé, bělavé klnie, úplná výrazná hemlýza všechny krmě typu G bsahují lipasu splečnu vlastnstí druhu Clstridium btulinum je prdukce neurtxinu btultxin patří sem 4 bilgicky dlišné skupiny klstridií, prdukují neurtxin stených fyzilg. vlastnstí, ale různých antigenních typů (A-G): 1. skupina - prtelytické kmeny, btultxin A, B, F; bčas přiřazván C. sprgenes (neprdukuje txin) 2. skupina - sacharlytické kmeny, btultxin E, B, F 3. skupina - btultxin C, D; C. nvyi - letální, nekrtizující txin 4. skupina - prtelytické, btultxin G; někdy řazen i C. subterminale (netxické) pdařil se v C. nvyi A navdit prdukci btultxinu C, přensem fágu z kmene C. btulinum C BOTULOTOXIN - - neurtxin, 7 typů, uvlňván p rzpadu buňky, i ve spórách pr člvěka patgenní A, B, E, F, G nejprstudvanější A - největší specifická txicita (zvýšená afinita k nervvé tkáni), prdukván jak plypeptid, rzštěpen (prtelytické - již v bakteriální buňce, sacharlytické - v tenkém střevě trypsinem) na 2 řetězce stává se txickým ničen teplem (10minutvý var), světlem, zářením a silně alkalickým prstředím frmlem h lze změnit v txid BOTULISMUS nejčastěji alimentární intxikace btultxinem v ptrvině (masvé, rybí knzervy, plknzervy) inkubační dba 1-3 dny GIT krev CNS zaknčení mtrických nervů vnímavst na Ca2+ na presynaptické membráně nedjde k přenesení ACh mediátru chabé brny (nejdříve svaly inervvané hlavvými nervy: dvjité vidění, pkles víček, vlivnění plykání, slinění, sekrece ve střevě; pak pstupně brny ksterníh svalstva); knčí pruchami dýchání (brna bránice), zástava srdce (bulbární paralýza) 2 frmy: trava z rány infikvané C. btulinum btulismus kjenců - prjev i jak náhlá smrt, nedaří se prkázat přítmnst btultxinu v krvi kjence, ale výrazné namnžení C. btulinum v tlustém střevě a prdukce txinu hyptnie, úprná zácpa; zdrj asi včelí med (spóry), p 9. měsíce si tent btulismus nevyskytuje léčba i.m. pdáváním kňskéh IgG (prti typům A, B, E) 2-3x denně d vymizení příznaků, p určení typu btultxinu se přechází na mnvalentní Ig, nevázaný txin dstraňujeme výplachem, přítmnst C. btulinum ve střevě - ATB (chlramfenikl), léčba zlepšuje prgnózu 84

85 - prevence: čkvání trivalentním txidem - jen labratrní pracvníci neb kžešinvá zvířata; dále tepelnu úpravu ptravin B. Clstridium tetani, tetanus - svým neurtxinem nemcnění zvané tetanus, nrm. flóry ve střevě savců (zejména kní, někdy i lidí) - štíhlé, středně dluhé, phyblivé, G+ tyčinky, snadn tvří kulaté terminální spóry (značně rezistentní) - vegetativní bb. antigenně jedntné - na krevním agaru: jemný pvláček, transparentní klnie, nevýrazná hemlýza, p 2-3 dnech spóry - štěpí gluksu, půdu nekyseluje TETANOTOXIN - 3 slžky: tetanspasmin (vlastní neurtxin), tetanlyzin (hemlyt. vlastnsti), enzym reninvéh účinku - tetanspasmin - hmgenní plypeptid, 1 antigenní typ, v netxické frmě se hrmadí v tyčinkách, uvlňván v txické frmě při autlýze tyčinek; frmlem v txid; k účinkům vnímaví teplkrevní živčichvé, rezistentní ptáci a kčky TETANUS - tnické i klnické křeče ksterníh svlastva - inkubační dba cca 1 týden (kratší = zhršená prgnóza; mimřádně krátká intxikací velmi txingenním kmenem - část txinu přím d CNS; delší dba - lkální tetanus klem kntaminvané rány u částečně imunních sb - vzácné) - intxikace tetanspasminem u lidí, je-li sprami infikvána hlubká rána zhmžděná rána rána se sníženu vitální funkcí (dekubity, bércvý vřed) rána bsahující cizí těles či zhnisaná - krmě exgenníh existuje i tetanus endgenní (zdrjem spr je střev neb vagina) a pupečníkvý tetanus nvrzenců (už se dluh nevyskytl) - txin z rány krev, lymfa nervvá zaknčení na nervsval. plténkách CNS - mtrické neurny (receptrem je sialvá kys. ganglisidu) - tetanspasmin prniká d membrán pdbně jak btultxin (1 fragment vytvří v mem. kanálky, 2. fragment prnikne dvnitř) fragment uvnitř blkuje inhibici mtneurnů (zabrání uvlňvání inhibičních mediátrů - glycin, GABA) práh dráždivsti mtneurnů tnické a klnické křeče - spasmy nejdříve bličejvých svalů - sardnický úsměv, trismus; ptm ksterní svaly - nejdříve zádvé blukvité prhnutí dzadu = pisttnus - txin rychle vychytán nervvu tkání nedstane se k imunkmpetentním bb. - tetanlyzin a hemlyzin se na patgenez tetanu neúčastní, je dermnekrtický a leukcidní - léčba pakvaným pdáváním antitetanvéh lidskéh IgG; nespecifická léčba - chirurgická revize a šetření rány, pdpra dýchání, medikamentózní snížení dráždivsti - prevence - přítmnst antitxinu v krvi - aktivní imunizace (txid z txinu prdukvanéh E. cli); základní imunizace 3 injekcemi (0, měsíc, měsíc), imunita dluhdbá (10 let) - prfylaxe tetanu řádné chirurgické šetření, dstranění nekróz, aktivně pátrat p cizích tělesech pdat d svalu adsrbvaný txid - začátek čkvacíh schematu neb bster pdle klnsti vzniku pranění, charakteru, dby čkvání, stáří zraněnéh - zvážit pdání lidskéh antitetanvéh IgG 85

86 2. AEROMONAS, PLESIOMONAS A. Rd Aermnas - - p celém světě, hlavně ve vdě, ale i ptraviny, půda - krátké, kkidní, G- tyčky, někdy krátké řetízky, nesprulují, fakultativně anaerbní - dělení na 2 skupiny: nephyblivé: patgenní pr ryby, nerstu při tepltě nad 30 C (prt ne u člvěka), A. salmnicida phyblivé: 3 samstatné druhy - A. hydrphila (nejdůležitější), A. sbria, A. caviae - krevní agar: velké mukózní klnie, klem zóna úplné hemlýzy - dlišné d enterbakterií prdukcí xidáz - patgenita: cyttxický entertxin (pdbný chler. txinu), cyttxiny, hemlyzin, adhesiny, invasiny; prdukce faktrů patgenity variabilní - klnizují střev (extraintestinální nemcnění vzácně) tepl-/studenkrevných živčichů, jen některé kmeny vyvlají nemcnění - průjem, chrnický zánět tlustéh střeva; pkud snížená imunita, tak může vyvlat až septikémie - pr záchyt - selektivní půdu - na β-laktamvá ATB většinu rezistentní B. Rd Plesimnas - jediný druh Plesimnas shigellides - nesprulující G- tyčinky - v trpech a subtrpech, pvrchvé vdy, vdní živčichvé - pdbné Ag jak některé druhy shigel (zkřížené reakce) - prkázán entertxin střevní infekce pdbně dysenterii (krvavé průjmy); extraintestinálně - infekce ran, septikémie, meningitidy - zřídka - pr záchyt - selektivní půdu 3. AKTINOMYCETY A AKTINOMYKÓZY - nález bakterie rdu Actinmyces v hnisu ve splečenství s jinými bakteriemi znamená zpravidla aktinmykózu (i když aktinmyceta je v menšině) - plemrfní G+, dluhá větvená vlákna splétání v mycelium - vlákn - dělením v jedné rvině, krmě th ještě pučení větvení ve tvaru V a Y - vlákna se rzpadají v tyčky až kky - připmínají plísně, ale příbuzné mykbakteriím, krynebaktériím, nkardiím a rthii - s nimi tvří čeleď Actinmycetales - nevyztvářejí spóry, vyčleňuje se skupina mikraerfilních (až anaerbních) aktinmycet: utilizují glukózu za nepřítmnsti kyslíku - glukózu fermentující aktinmycety vyvlávají aktinmykózu, základním půvdcem je A. israeli (další: A. naeslundii, A. viscusus, Arachnia prpinica, Rthia dentcarisa) sidlují dutinu ústní kultivačně nárčné (rstu pmalu, speciální půdy, anaerbní pdmínky, nutná přítmnst CO 2 ) fázvé varianty R (virulentní) a S - nejsu invazivní, neprdukují exgenní txin, fakultativní IC parazité 86

87 - patgenita - zvláštní slžení buněč. stěny - přežívají uvnitř fagcyt. bb., rzpadvými prdukty navzují stav přecitlivělsti hstitele, hlavní slžku BS - druhvě specif. peptidglykan (vyvlává přecitlivělst, aktivuje kmplement, nespecif. aktivuje lymfcyty, chemtaxigen pr leukcyty); pškzení tkání nepřím nepřiměřenu imunitní reakcí přecitlivěléh rganismu (místní aktivace kmplementu - cyttxické pškzení tkáně, stimulace makrfágů a leukcytů uvlnění prtelyt. enzymů pškzení tkáně; specifická imunita - fagcyty vlivněné lymfkiny pškzení tkání) => kmbinací všeh - nadměrná fibrprdukce - typická pr aktinmykózu - prtilátky v krvi nemají význam - aktinmycety uzavřeny v puzdřených abscesech, přežívají uvnitř fagcytů; aktinmycety pvažvány za etilgické agens u paradntitidy, p prdělané aktinmykóze se vytváří imunita - medicínsky významné např. rd Streptmyces - prducenti ATB streptmycinu, nemycinu, erytrmycinu, amftericinu atd.; některé - S. smaliensis - způsbují tzv. aktinmycetické mycetmy (infekce d pranění, pdkžní uzlvité tky, tvří abscesy s hnisem, bčas žlutá až hnědá granula) - řadil by se sem i Arcanbacterium haemlyticum - G+ krynefrmní tyčinka, tvří hemlytický txin D- sfingmyelinasa, půvdce tnsilitid připmínajících streptkkvu angínu, hnisavých infekcí ran, sepsí; dg. důležitý - inversní CAMP test - Rthia dentcarisa - aerbní aktinmyceta, ústní dutina - zubní plak - spluúčast na tvrbě zubníh kamene, zub. kazu a peridntitid AKTINOMYKÓZA - vyvlávají ji mikraerfilní aktinmycety, chrnický granulmatózní prces, vznik mnhtných abscesů a jizev (abscesy - samvlné vyprazdňvání na pvrch těla, d dutin - píštěle hnis, někdy s drůzami = zrníčkvité agregáty bakterií) - prgresivní charakter, lkalizvané/generalizvané - hjí se nvtvrbu vaziva, jizvením, srůsty - frmy: cervikfaciální (lividní prknvité zduření v pdčelistní krajině, píštělě s výtkem hnisu s drůzami; puze 1/3 případů), thrakální a abdminální (více než 1/3; plíživé frmy, jediný příznak může být ztráta na váze a únavnst; v plicní krajině napdbuje nádr neb tbc) a v pslední dbě v suvislsti s nitrdělžním tělískem (rzvj aktinmykózy dělhy, prevence: bezdkladné dstranění tělíska, jestliže djde k zánětlivému výtku z dělhy; p rzvji aktinmykózy je mžná puze histerektmie) - terapie kmbinací chirurgickéh zákrku, parenterální pdávání penicilinu (zpčátku megadávky) až 1 rk - splehlivé určení dg. jedině mikrbilgickým průkazem půvdce (nárčné), vyšetření z hnisu - epidemilgie a prevence: endgenní infekce, ingescí d distál. částí GIT, u 1/3 branu vstupu je trauma, u plicních frem předchází aspirace aktinmycet mikraerfilní aktinmycety se v přírdě nevyskytují aktinmycety sučástí ústní flóry neexistuje prevence (ústní hygiena) pstižení paradntu je častým nemcněním - bez léčby prušení závěsu zubu, viklavst, ztráta (nejdříve pstižena gingiva - gingivitis chrnica zarudnutí, mírný edém, krvácivst dásní; ptm zánět přejde i na závěsný aparát zubu) léčba gingivitis chrnica u stmatlga dstraněním zubníh kamene a sérií výplachů dentgingiválníh sulku dezinfekčním prstředkem; důležitá vhdná metda čištění zubů (závisí na věku), kartáček starší než 1 měsíc je silně kntaminván ústní flóru a měl by se vyměnit 87

88 4. ATYPICKÁ MYKOBAKTERIA - statní mykbakteria, která primárně/příležitstně patgenní až saprfytická - vyvlávají nemcnění analgická k tbc - suhrnně mykbakteriózy - incidence nálezu značně menší - 3-7% (Mycbacterium kansasii, M. grdnae, M. xenpi, M. avium) X M. tuberculsis - 65% případů - výskyt ve vdě a v půdě - bvyklý zdrj nákazy, nedchází k přensu mezi lidmi - rste v ptimu C, drbné transparentní granulvané a bjemnější hladké šedbílé S klnie, v tekutých půdách bjemný amrfní sediment a mléčný zákal - klasifikace: I - ftchrmgenní - ve tmě nepigmentvané, p světlení žluté (indukce kartenů z nebarvených prekursrů); M. kansasii II - sktchrmgenní - žlutě/ranžvě pigmentvané i ve tmě; M. grdnae III - neftchrmgenní - nepigmentvané; M. avium IV - rychle rstucí - růst d 5 dnů; M. frtuitum, M. chelnae - z klinicky významných nejdůležitější: M. avium, M. intracellulare a někdy M. scrfulaceum - kmplex MAI/MAIS - hlavně u ptáků a prasat, bvyklý zdrj infekce; u člvěka krční lymfadenitidu a tbc pdbná plicní nemcnění, pkud diseminují d tkání, tak mhu připmínat leprmatsní lepru M. xenpi - teplvdní systémy, vyvlává plicní nemcnění; drbné žluté S klnie M. ulcerans - hlavně v trpech, specifické nemcnění burulský vřed M. kansasii - u nás časté (70. léta v Karviné epidemie - hrníci infikvaní vdním aerslem ze sprchvých růžic klnizvaných tímt mykbakteriem); vdvdní vývdy, nehmgenně se barvící granulvané dluhé až vláknité tyčinky, šedé S klnie, v tekutých půdách vlčkvitý sediment - mykbakteriózami hrženi hlavně pacienti s AIDS, čast smrtelné - léčba kmbinacemi antituberkultik, neexistuje jedntné schéma 5. BACILLUS ANTHRACIS, BACILLUS CEREUS A. Bacillus anthracis, Antrax - nephyblivé velké G+ tyčinky, řazeny čast d řetízků (stnek bambusu) - p kultivaci in vitr za přítmnsti kyslíku centrálně ulžené válné spóry - rste dbře na živném neb krevním agaru: velké klnie s rzeklanými kraji a dluhými výběžky - caput Medusae - virulentní kmeny - faktry virulence - puzdr(kódván v plasmidu px02) a antraxvý txin (plasmid px01) pkud pstrádají jeden - malá virulence; ba - avirulentní - puzdr - plypeptid, z ply-γ-dglutamvé kys., chrana před fagcytsu, uplatnění v prvních fázích nemci ANTRAXOVÝ TOXIN (KOMPLEXNÍ) - 3 samstatně půsbící slžky: faktr I (edemgenní faktr) - kalmdulin-dep. adenylátcyklasa zvyšuje bsah camp, následný únik vdy a intů, mtb. klaps charakteristický edém při antraxu 88

89 faktr II (prtektivní antigen) - váže se na plasm. membránu eukaryt. bb. - tvří kmplexy s faktrem I a III umžňuje jejich průnik d buňky (jak subjedntka A chlervéh txinu) faktr III (letální faktr) - kmplex Zn-dep. prteas - prtelytická aktivita destrukce buněk, uvlňvání mediátrů zánětu; vlastnsti superantigenu ANTRAX (sněť slezinná) - typická znóza, zdrjem infekce jsu bakterie, resp. jejich spóry - zemina, prach (i prach při zpracvání vlny, kůže, textilu), zvířata - frma industriální (získané při zpracvání materiálů, viz výše) a neindustriální (sby ve styku se zvířaty), neliší se svými prjevy - bránu vstupu je určen charakter a průběh nemcnění kžní, plicní neb gastrintestinální (rfaryngeální frma) kžní frma - nejčastější (90%), prniknutím spór d drbnéh pranění kůže spóry vyklíčí prdukují txin vznik svědící papuly, pzději neblestivé hemragické černé léze bklpené edémem (uhlákem); není dprvázena hrečku, čast spntánní zhjení; pkud d reginálních uzlin - až 20% smrtelná sepse plicní frma - vdechnutí zárdků (bvykle na prachvých částicích) pkud 1-5 μm - d alvelů alvelárními makrfágy d mediastinálních uzlin vznik jejich hemragické nekrózy a mediastinitidy; klinické příznaky: zpčátku nespecificky chřipkvité, vlastní plíce nejsu pstiženy, nešíří se kapénkvě; rychle (dny, hdiny) septický šk - bez terapie 100% smrt gastrintestinální frma - pžitím infikvané ptravy (masa), blesti břicha, hrečka, zvracení, krvavé průjmy; pzději septikémie (50% smrtelná) rfaryngeální frma - hemragické léze na mandlích neb v ústech - dg. mikrskpicky (ne zcela splehlivé) - barvení pdle Grama (G+ tyčky), pdle McFaydena (methylen. mdř, mdrčerné bacily bklpené růžvým puzdrem); kultivačně - hemkultury, krevní agar (caput medusae bez hemlýzy); dále např. imunflurescence, pkus na zvířeti či PCR - terapie - velké dávky β-laktamvých ATB (penicilin G, amxicilin), erytrmycin, chlramfenikl, dxycyklin, vankmycin, aminglyksidy - prevence - veterinární patření (čkvání, kntrla dvážených) - čkvání - neprvádí se plšně (jen vybrané případy či při nebezpečí biterrismu); vakcína bsahuje živý atenuvaný kmen (pstrádají px02) - navzuje tvrbu prtilátek specif. prti faktru II - thle u zvířat; u lidí filtrát Sternva kmene vázaný na hydrxid hlinitý - bsahuje prtektivní Ag (jeh txid) - u sb pdezřelých z expzice antraxem - preventivní pdávání amxicilinu, ciprflxacinu (2 měsíce) B. Bacillus cereus - mrflgie pdbná b. anthracis, ale netvří puzdr a rste ve velkých plstnatých klniích (KA) bklpených zónu úplné hemlýzy - řada txinů a faktrů virulence: fsflipasa, hemlysiny (xygenlabilní cerlysin a xygenstabilní hemlysin II), entertxiny (termstabilní emetický txin, termlabilní txin průjmvéh sy) prdukce camp a cgmp, vasdilatace, permeabilita; mají vlastnst superantigenů - běžně v klním prstředí, půdě, prachu, částečně sučástí fyzilg. střevní flóry (manifestuje jen za urč. pdmínek) - nejčastější nemcnění - trava z ptravin (značné mnžství bakterií) - prbíhá jak entertxikóza: emetický syndrm - inkubační dba 1-5 hdin, zvracení, nauzea průjmvý syndrm - inkubace 8-16 hdin, vdnaté průjmy, blesti břicha 89

90 - zdrjem infekce: ptraviny, které p uvaření delší dbu skladvány a přežívající spóry bacilů v nich vyklíčily, pmnžily se a vyprdukvaly entertxiny (průjmvý sy - mastné výrbky; emetický sy - velký bsah škrbu - rýže, těstviny) - entertxikóza tak 24 hdin - travy z ptravy i jiné bacily - např. Bacillus subtilis, Bacillus lichenifrmis - B. cereus další nemcnění: sepse, pneumnie, endkarditidy, meningitidy, stemyelitidy; v trpech hnisavé a ulcerující infekce pranění; endftalmitida (při pranění ka, až ztráta) - terapie - bvykle není ptřeba, vhdná puze rehydratace, pdávání střevních dezinficiens; u sys. infekcí nutná ATB terapie (aminglyksidy, linksamidy, vankmycin) - prevence - náležité zacházení s ptravinami (pvaření, nesmí se rekntaminvat s nevařenými, znečištěné nádbí; uchvávání v chladu d 4 C) 6. COXIELLA BURNETII - jediný druh rdu Cxiella - malé G- tyčinky, stěna - peptidglykan, prteiny, lipplysacharid - ultrastrukturní plemrfismus - velké a malé varianty a frmy připmínající endspóry - striktně IC parazitické nelze je kultivvat na umělých půdách (jen zvířata, tkáňvé kultury) - růstvé fáze: fáze I - v čerstvých izlátech, kmpletní LPS fáze II - nekmpletní LPS, není virulentní - v přírdě širce rzšířeny, v různých zvířatech (asymptmatická infekce, cxielly vylučují mčí, trusem, mlékem) či členvcích (i klíšťata) - dlné vůči vnějším vlivům, přežívají v kntaminvané zemině dluh ve frmách pdbných spórám - vše zmíněné zdrjem lidské infekce - nejčastěji inhalací kntaminvanéh prachu (pracvníci se zvířaty), méně čast pžitím kntaminvanéh mléka, zřídka infikvaným klíštětem - vysce infekční (stačí vdechnutí jediné bakterie) Q-HOREČKA (query, queer) - nemcnění vyvlané cxiellami, nejasnéh půvdu, různá závažnst (asymptmat. - akutní - chrnické) - inkubační dba 2-3 týdny (prliferace v alvelárních makrfázích) - akutní frma hrečka, blesti hlavy, atypická pneumnie (bez kašle a expektrace), rzsev d dalších rgánů (játra - vznik hepatitidy, jaterní dysfunkce; slezina - splenmegalie) - akutní může přejit v chrnicku frmu (už častěji smrtelná) - trvá řadu let, hlavní nebezpečí - chrnická endkarditida - dg. hlavně sérlgickým stanvením prtilátek prti LPS Ag fáze I neb prteinvým Ag fáze II - terapie - tetracykliny, u chrnické frmy dluhdbá aplikace kmbinací ATB 7. BORDETELLA - striktně aerbní, nesprulující, nephyblivé, malé a krátké G- tyčinky, puzdřené - růstvě velmi nárčné (pr kultivaci Brdetva-Genguva půda - krev, škrbvý extrakt z brambr, glycerl) - BG půda: 2-5 dnů malé, průsvitné a perleťvě lesklé klnie, někdy hemlýza 90

91 A. Brdetella pertussis - kultivačně velmi nárčná (jak Haemphilus influenzae vyžaduje přítmnst heminu a NAD) - krmě B-G půdy také Regan-Lwe Medium (přídavek aktivníh uhlí) - snadný přechd mezi růstvými fázemi: fáze I - čerstvě izlvané, puzdřené, antigenně kmpletní, virulentní; hladké klnie, S fáze fáze II a III - pakvanými kultivacemi, ptm až fáze IV - drsné klnie fáze R, pstrádá puzdr i většinu faktrů virulence, neimungenní - antigenní struktury a faktry virulence: puzderný antigen (specif. pr jedntlivé kmeny, epidemilgický identifikace) LPS (resp. lipligsacharid, LOS; 2 antigenní typy, jak endtxin enterbakterií) antigenní prteiny (4 druhy) aglutingeny (AGG, 14 typů, aglutinace brdetel se specif. prtilátkami; váží též různé typy fimbrií adhese brdetel k buňkám, na které se splupdílí tzv. vláknitý hemaglutinin; váží se i na plymrfnukleární leukcyty fagcytvány IC persistují) PERTUSOVÝ TOXIN - typ AB 5, tvřen 6 peptidvými subjedntkami (S2, S3, 2x S4, S5 tvří kruh, naváží se na buňku transprt subjedntky S1) - S1 subjedntka vliv na epiteliální bb. vazba na regulační prtein G1 (inhibuje adenylátcyklasu) nefunkční G1 nekntrlvaná činnst AC a sekrece velkéh mnžství hlenu - další účinky: prdukce adrenalinu (stimuluje tvrbu insulinu hypglykémie) citlivst na histamin a kapilární permeabilita (šk) uvlňvání T a B lymfcytů z kstní dřeně, sleziny a lymf. uzlin lymfcytóza; lymfcyty jsu defektní, nejsu schpny se vrátit d lymf. tkání - krmě tht txinu i další txiny: vlastní adenylátcyklasu (inhibuje fagcytózu a baktericidní aktivitu fagcytů) tracheální cyttxin (txický pr bb. řasinkvéh epitelu) letální dermnekrtický txin - nemcnění vyvlán jen lkálně v hrních cestách dýchacích, ale půsbením vyluč. txinů i systémvé (i p eliminaci vlastních bakterií) ČERNÝ KAŠEL (dávivý, pertuse) - hlavně děti předšklníh věku - přens mezilidsky kapénkvě - inkubační dba 1 týden nejprve necharakteristické katarální stádium (jak byčejné nachlazení s kašlem, rýmu, zvýšenu tepltu, únavu), brdetely ve výtěru p 1-2 týdnech parxysmální stádium - časté a úprné záchvaty kašle, vykašlávání hlenu, zvracení, sípavý dech, vyčerpání, cyanóza; brdetely již nemusí být ve výtěru, příznaky půsbením txinů p dalších 2 týdnech stádium reknvalescence - ustávají záchvaty kašle, nebezpečí sekundární infekce pškzených tkání (pygenními kky), vznik pertusvé encefalpatie (neurlgická kmplikace) 91

92 - dg. hlavně v časných stádiích, kultivačně načkváním výtěru; prtilátky ve týdnu průkaz metdu ELISA; PCR - terapie - ATB (erytrmycin, chlramfenikl, ampicilin); pdmínku zahájení již v časném katarálním stádiu (jen zřídka rzpznána pdstata nemcnění); preventivní pdávání ATB u sb v kntaktu s nemcnými - prevence - čkvání pdle čkvacíh kalendáře (5 dávek - 3., 4., 5. měsíc, 1.-1,5. rk, rk; první 4 dávky - hexavakcina DTaP-IPV-HBV+Hib; 5. dávka jen DTaP); pdstatu vakcíny jsu inaktivvané bakterie (bakterin), známy i bezbuněčné (směs antigenních slžek); pdávání parenterálně neb inhalačně; před zavedením čkvání jedna z hlavních příčin nemcnění a úmrtí dětí - u nás ne tak častá, hlavně u dětí, které čkvání unikly B. Brdetella parapertussis - velmi pdbné vlastnsti, menší růstvé nárky - rste na čkládvém i krevní agaru: větší hnědé klnie, zóna hemlýzy - liší se v testech na xidázu a ureasu - pdbné txiny s výjimku pertusvéh txinu (neplatí pr kmeny, které získaly příslušný gen přensem z chrmsmu B. pertussis) - dlišnst v kapsulárních antigenech (AGG 14 - specif. pr B. parapertussis) PARAPERTUSE - nemcnění pdbné pravému černému kašli - kratší trvání, neznamená lehčí průběh - méně čast než pertuse 8. BORRELIA - patří d třídy Spirchet, nesprulující, barví se špatně pdle Grama, lepší pdle Giemsy, (také stříbření neb pzrvání v zástinu) - strukturu G- bakterie s peptidglykanvu stěnu a lipidvu vnější membránu, tvří spirály s 5-10 závity, ve stěně přítmnst chlesterlu (charakteristické, u jiných výjimečně) - významný antigenem je flagelin tvří periplasmatická flagela - ve stěně další Ag - lipprteiny OspA až OspF (slžení variabilní, může se cyklicky měnit uniká prtilátkám relaps) - neprdukuje žádné EC txické prdukty - jsu mikraerfilní, kultivují se ale špatně (jen na kmplexních médiích - AMK, MK, vitaminy, ) - rd bsahuje 32 druhů, důležité: Brrelia burgdrferi lymeská chrba B. recurrentis návratná hrečka (i jiné klíšťaty přenášené brrelie: B. hermsii, B. caucasica, B. duttni, B. hispanica atd.) B. vincenti - dnes de d B. burgdrferi sensu strict dličuje dalších 10 druhů zvaných B. burgdrferi sensu lat (liší se slžením NK, antigenů, průběhem chrby; B. b. s. s. - hlavně v USA; v Evrpě - B. afzelii, garinii) LYMESKÁ CHOROBA (brrelióza) - pdle místa Old Lyme v USA, pprvé brrelie izlvány z klíšťat; půvdce B. burgdrferi 92

93 - dnes cca 1500 případů rčně - přens kusnutím infikvaným klíštětem (Ixdes ricinus, Ixdes dammini) - brrelie v jejich GIT - uvlňvání d jejich slinných žláz; také pasivní přens kmárem (p sání na infikvaném hstiteli) - trjfázvým průběhem připmíná sifilis: 1. stádium: p 1-2 týdnech, brrelie se šíří pkžku d reginálních uzlin - vznik charakteristickéh erythema migrans (zarudnutí/zduření - kruhvitě něklik cm - býčí k ); sučasně nespecifické příznaky připmínající chřipku (únava, hrečka, blesti hlavy, nechutenství) 2. stádium (diseminvané) - p 1-2 měsících; brrelie d krve, d různých rgánů; sekundární erythema migrans, brrelivý lymfcytm, lymphadensis benigna cutis, CNS - aseptická meningitida, parézy nervů; srdce, kluby, játra atd. 3. stádium (pzdní) - p něklika měsících až letech, pškzením některých rgánů, úbytek pdkží, svalů, fialvé skvrny na kůži, tupý až dřevěný pcit = acrdermatitis chrnica atrphicans; arthritida velkých klubů, karditida, prgresivní encefalitida, periferní neurpatie, u těhtných žen mžný přens na pld - dg. prblematická (klinické příznaky, bipsie tkání); kultivačně na speciálních půdách (BSK médium); mikrskpicky v zástinu - není splehlivé; ani hybridizace DNA není splehlivá; nejlepší výsledky sérlgických metd (jejich kmbinací až 98% specificity vyšetření; nevýhdu pzdní tvrba prtilátek - IgM d 3./4. týdne, IgG p 6 týdnech; zachycení ve stádiu erythema migrans jen u 40-50% pacientů); imunflurescenční detekce Ag, ELISA, Western blt - terapie - peniciliny (2-4 týdny per s; penicilin G ve velkých dávkách parenterálně v pzdějších stádiích), dále např. tetracyklin, dxycyklin, cefalspriny - prevence - vyhýbat se kntaktu s klíšťaty (rychle dstraňvat přisátá, dezinfikvat), pužívat repelenty; specifická vakcinace není zatím k dispzici B. RECURRENTIS - pdbné vlastnsti, ještě hůře se kultivuje - dbrý záchyt na kuřecím embryu - půvdce návratné hrečky (vratný tyfus) - rezervárem je člvěk; přens infekce - veš šatní (p nasátí krve infikvanéh hstitele se mnží v GIT) - p vniknutí d krve - mnží se inkubační dba 5-10 dní hrečka, hepatsplenmegalie, ikterus; asi p týdnu brrelie většinu eliminvány, částečně ale změní strukturu antigenů p pmnžení nvéh Ag typu se hrečnaté stavy p něklika dnech pakuji (menší intenzita, p něklika cyklech dezní) - dg. mžná mikrskpickým průkazem brrelií v krvi; kultivačně na kuřecím embryu; sérlgicky tzv. Weilvu-Felixvu reakcí (prtilátky prti B. recurrentis nespecif. aglutinují suspenzi bakterií Prteus hauseri) - terapie - tetracyklin - prevence - hygienická patření, dvšivvání B. VINCENTI - spirální bakterie, dříve nalézána ve směsi s anaerbními bakteriemi z případů nekrtizující tzv. Plaut- Vincentvy angíny, pdezírána z účasti na vzniku tét nemci 93

94 9. BRUCELLA, BARTONELLA - bartnelly a brucely mají pdbné vlastnsti, vyvlávají nemcnění, která jsu přenášena krmě zvířat většinu hmyzem A. Rd Brucella - malé a krátké (kkbacilární) G- tyčinky, nesprulují, nemají puzdr ani bičíky - nephyblivé - dluh přežívají např. v půdě, v mléce; velmi citlivé na UV a zahřátí (pasterizace) - vnější membrána bsahuje LPS (jak endtxin enterbakterií) - 2 pvrchvé antigeny: A (abrtus antigen) a M (melitensis antigen) - přítmnst různá u různých druhů L - analgický Vi antigenu salmnel - txické lipidy (připmínají lipidy Mycbacterium tuberculsis) - fakultativní IC parazité, in vitr rstu pmalu na bhacených půdách (sérum, AMK, cukry, vitaminy), dbře se mnží ve žlutkvém vaku kuřecíh embrya - striktně aerbní - rstu v hladkých a lesklých klniích fáze M, na tuhých médiích přecházejí d drsných klnií fáze R (ztrácí virulenci a schpnst specif. aglutinace) - rzlišení druhů pdle prefervanéh hstitele BRUCELÓZA - různé frmy v závislsti na půvdci (u různých zvířat: B. abrtus - dbytek, B. canis - psi, B. melitensis - kzy a vce, B. netmae - krysy, B. vis - vce, B. suis - prasata) - u zvířat pstiženy reprdukční rgány (ptraty, epididymitida), vylučují brucely mlékem - u člvěka typická znóza, patgenní je hlavně Brucella melitensis (B. abrtus - subklinická nemcnění) - infekce asi nejčastěji perkutánně (drbnými praněními při kntaktu s nakaženými zvířaty); dříve alimentární infekce pžitím kntaminvané ptravy (vymizel p zavedení pasterizace mléka); další mžný přens - aerslem, inhalačně, přes spjivky - IC parazitizmus - fagcytvány - přežívají d lymfatických uzlin, d krve a dalších rgánů (játra, slezina, phlavní rgány atd.) v rgánech tvrba granulmů, destrukce tkání - klinický braz velmi různrdý: inkubační dba 2-4 týdny chřipkvitá fáze, hrečky (až 40 C), splenmegalie, anémie p dalších 2-4 týdnech - spntánní uzdravení, čast vracení hrečnaté fáze v intervalech 10 dnů p cca 1 rce se pět část spntánně uzdraví, čast v rgánech lžiska nemcnění ve frmě hepatlienální, kardiální, stemyelitidy, meningitidy, epididymitidy, adnexitidy nemcnění běžně relapsuje - různé frmy značvány jak Bangva nemc, undulující hrečka, maltská hrečka atd. - pr dg. významná anamnéza (kntakt s infekcí, cestvání); mikrskpicky a kultivačně - jednznačné; kultivačně zejména v hemkulturách (kultivace až něklik týdnů); ze sérlgických metd - aglutinace, imunflurescence, ELISA; pmcný kžní alergický test (intradermální aplikace inaktiv. brucel neb Ag) - terapie - velké dávky tetracyklinu, streptmycin, dxycyklin, rifampin, ctrimxazl (2-6 týdnů); při chrnické - vakcinace - prevence - čkvání dbytka živu atenuvanu vakcínu - u nás už dluh ne, ale v řadě zemí (i evrpských) an - nebezpečí zanesení B. Bartnella - plemrfní G- bakterie, fakultativní IC parasitismus 94

95 - kultivace in vitr btížná (bhacená média - krevní sérum, čkládvý agar) - infekce přensem hmyzem, ze zvířat - adherují k bb. endtelu neb erytrcytů - prnikají a mnží se - Bartnella bacillifmris - bdnutím hmyzu (ktule - Phlebtmus verrucanum), mnží se v erytrcytech hemlytická anémie - hrečka Orya (Carrinva nemc); pzdním následkem - kžní léze (peruánské bradavice); v jižní Americe, smrtelné ve 40% - Bartnella henselae - půvdce nemci z kčičíh škrábnutí - lymfadenpatie; bvykle spntánní vyhjení; pkud u sb s defektem imunity (AIDS) - bacilární angimatóza (hemangimatické léze na kůži a viscerálních rgánech, bacilární pelióza jater s tvrbu cyst) - Bartnella quintana - přenášena vší šatní (Pediculus humanus) - aktivně (bdnutím) i pasivně (výkaly), kntaminvanými stříkačkami (narkmani); rzšíření v armádách v první světvé válce - zákpvá (vlyňská) hrečka; prjevy: peridicky vracející se hrečka, neuralgické blesti, někdy chrnická lymfadenpatie a endkarditida - dg. většinu sérlgicky - terapie - tetracyklin, aminglyksidy, chlramfenikl 10. CAMPYLOBACTER - nefermentující, nesprulující, G- tyčinky, plárně umístěné bičíky, tvar prměnlivý (tyčinky zahnuté až spirální, někdy přecházejí v kkidní frmy) - růstvé nárčné, na speciálních půdách (přídavek krve, heminu, aktivníh uhlí, čkládvý agar) - růst pmalý, něklik dní - mikraerfilní a kapnfilní (snížená tenze kyslíku - 5% O 2 + vyžadují též CO %) - hlavním lidským patgenem je Campylbacter jejuni, méně čast se vyskytují: C. cli, C. fetus, C. hyintestinalis, C. lari atd. - prdukují entertxin (pdbný chlera txinu), některé kmeny cyttxiny (pdbné Shiga txinu) - ve stěně bsahují lipplysacharid (analgický endtxinu) a antigenní prtein (pdíl na adhesi) - dalším antigenem je bičíkvý prtein - v přírdě hlavně ve střevech zvířat (prasata, vce, skt, rackvé) většinu bez příznaků - u lidí prvřadým zdrjem infekce nedstatečně tepelně upravená ptrava (mas, někdy i mlék, vda aj.) - p pžití dávky campylbacter se mnží v tenkém střevě adheruje k epitelu prnikají d něj a vyvlávají zánět průjem, čast s krví, hrečka, blesti břicha, hlavy (něklik dní, většinu dezní bez terapie, nutná rehydratace); d lehkéh průběhu až p těžké relapsující klitidy připmínající ulcerativní klitidu neb Crhnvu nemc - zvláště u dětí může Campylbacter fetus prniknut d krve generalizvaná nemcnění (sepsi) pak nutná ATB terapie (makrlidy, chlramfenikl, aminglyksidy, tetracyklin) - dg. kultivačním záchytem - prevence - důkladná tepelná úprava ptravin 11. CLOSTRIDIUM PERFRINGENS A C. DIFFICILE - půvdci infekcí měkkých tkání (splu s statními histtxickými klstridiemi) - d neprgredujících infekcí p závažné: anaerbní traumatózy, flegmóny, nekrtizující fasciitidy, klstridivé mynekrózy, plynaté sněti, gangrény; nejčastěji izlván C. perfringens, dále např. C. nvyi, C. septicum, C. bifermentans, C. histlyticum, C. difficile - více viz. t Histtxická klstridia 95

96 A. Clstridium perfringens - silná G+ tyčinka, někdy puzdřená, válné subterminální spóry (pzrvatelné ve střevě), nephyblivá, aertlerantní - dbře rste na KA: dvjitá zóna hemlýzy - prdukuje řadu txinů (pdle nich 5 typů A až E, nejnebezpečnější je A): α (lecithinasa, fsflipasa C) - letální (L), nekrtizující (N), hemlyzující (H); štěpí membránvý lecithin smrt napadených bb. β (nekrtxin) - L, N, cyttxický (C) δ (hemlysin) - L, H ε (lipasa) - L, N η (trpmysinasa) - L θ (hemlysin) - L, H; aktivuje plymrfnukleáry - adhese leukcytů k endtelu leukstáza, trmbózy, hypxie tkání; zdpvědný za vznik šku - indukuje zánětlivé mediátry (PAF, TNF, IL-1) ι - L, N, permeabilita kapilár κ (hemlysin) - L, N, želatinlytický λ (prteasa) - prtelytický μ (hyalurnidasa) - L, H, N ν (dexyribnukleasa) - leukcidin neuraminidasa - invazivní entertxin - entertxický - půvdce alimentárních infekcí p pžití masivně kntaminvané ptravy - trava entertxinem prjevy průjmem, blesti, zvracení, hrečka - infekce se může rzvinut v nekrtizující enteritidu někdy až perfrace střeva, čast smrtelné (dmrdci na Nvé Guineji - pig-bel disease - knzumací nedstatečně tepelně upravenéh vepřvéh masa s jamy a bataty bsahujícími inhibitry trypsinu); v našich zeměpisných šířkách vzácně B. Clstridium difficile - ve střevě nemcných i zdravých jedinců ve dvu frmách - štíhlé / silné tyčinky, subterminální spóry (ve střevě), skln k autlýze - membránvý glykprtein druhvě specifický - kultivace nárčná, na selektivních půdách - striktně anaerbní, nehemlytické, neprdukují lecithinasu - prdukuje řadu enzymů degradujících tkáně: prteasy, klagenasy, hyalurnidasa, heparinasa, entertxin A, cytpatický txin B (nekrtizující) - jeden z půvdců klitidy spjené s pdáváním ATB (ATB assciated clitis, AAC) = průjmy kmplikující léčbu ATB (nejčastěji AMP, CfSp, TTC, ChlFn), ATB ptlačují běžnu střevní flóru, krmě jiných střevních patgenů se pmnží i endgenní či exgenní Cl. difficile - txiny d lamina prpria prdukce fibrinu, hlenu, leukcytů - šedé membrány pseudmembranózní klitida blesti, vdnatý až krvavý průjem, někdy perfrace střeva (smrt. 10%) - dg. pmcí endskpickéh nálezu pseudmembrán, průkaz txinů neb charakteristickéh metablitu C. difficile (2-methylmáselná kys.) - terapie - vysazení půvdních ATB, nasazení vankmycinu neb metrnidazlu 96

97 12. CORYNEBACTERIUM DIPHTERIAE - fakultativně anaerbní, nesprulující, G+ krynefrmní tyčinka, starší kultury jsu G-labilní - metachrmatická granula (z plymetafsfátu - methylenvu mdří mdrčerveně) - bsahuje txický diester trehalsy s krynemyklvymi kys. - kultivace na půdách bsahující krev neb sérum (KA, Löfflerva, Claubergva, Tinsdalva půda) tlerance přítmnsti telluričitanu (Clauberg, Tinsdal), kterým je většina bakterií inhibvána, krynebakteria h redukují na kvvý tellur tmavé až černé zbarvení klnií šedčerný zákal - hal - klem některých klnií (reakce telluru se sulfanem vznikajícím z cystinu) pdle vzhledu klnií 3 kultivační typy: mitis intemedius gravis (minimus) DIFTERICKÝ TOXIN - faktrem virulence - pdmínku jeh prdukce je přítmnst tx genu (přenášen lysgenním β-bakterifágem) - 3 strukturní a funkční dmény receptrvá váže se na eukarytní buňku transmembránvá transprt katalytické dmény přes membránu katalytická ireverzibilně blkuje prtesyntézu smrt buňky - letální dávka cca 100ng/1kg váhy - frmaldehydem v alkal. prstředí na txid (netxický, imungenní) imunizace ZÁŠKRT - txigenní frmy - sidlují farynx, nasfarynx a kůži diftérie, bez terapie vysce smrtelná - hlavně ve faryngu - šíření typicky kapénkvým přensem na sliznici nasfaryngu a tnsily (branu vstupu i praněná kůže, vagína) - pdmínku vzniku nemcnění - schpnst klnizvat sliznici a schpnst prdukvat difterický txin - inkubační dba něklik dní - mnžení v epitelu, prdukce txinu pseudmembrány (šedhnědé pablány v hrdle nemcnéh, tvřené dumřelými bb., fibrinem, lymfcyty a bakteriemi - lnu k pdlžním bb., není mžné je dstranit bez prušení tkáně) může vést k bstrukci dýchacích cest - pč. příznaky: faryngitida, tnzilitida, laryngitida (krup) + tk hrdla, nevlnst, hrečka - txin z bakterií na spdině pseudmembrán: nekróza dalších bb. d krevníh běhu diseminace vznik celkvé intxikace; může se vázat na periferní mtrické nervy - paralýzy (prucha plykání, selhání srdeční činnsti) - v psledních 20 letech se u nás nevyskytla (prčkvanst), mimřádné případy způsbené imprtem infekce, pstižené bvykle rizikvé skupiny (alkhlici, knzumenti drg); v řadě rzvjvých zemí časté nemcnění - hlavním prstředkem chrany je čkvání - txid vázaný na xid hlinitý, pdávaný dle čkvacíh kalendáře v trjkmbinaci; účinnst lze věřit Shickvým kžním testem - intradermálně d předlktí 97

98 velmi malé mnžství txidu jak kntrla mžné alergické reakce imunní jedinci - žádná reakce, neimunní - lkální erytém - dg. hlavně kultivací, před výtěrem z hrdla nejprve částečně strhnut pablány; předběžné vyšetření mikrskpicky, kultivace na výše uvedených médiích; sučástí vyšetření je průkaz txigenity - imunprecipitací v agaru - Elekův test (přes načkvané bakterie pružek filtračníh papíru napuštěný antitxinem, p inkubaci pzrujeme případné precipitační linie); průkaz tx genu PCR - terapie - zaměřena na zachvání živtních funkcí: bstrukce dých. cest zabezpečit dýchání, mezit tk dávkami krtiksteridů, trachestmie aplikace terapeutické dávky antidifterickéh imunglbulinu sučasné pdávání ATB (AMP, ERY, chnny) - eradikace infekce a nsičství 13. BIOLOGICKÉ ZBRANĚ A BIOTERORISMUS - mhl by být zneužit půvdců: bakterie: antraxu, mru, tularémie, brucelózy, vzhřivky, Q-hrečky, btulismu viry: pravé neštvice, vzteklina, transmisivní flavivirvé nemci, hemragické hrečky - větší nebezpečí představuje asi spíš jejich psychlgický efekt (nedstatečné znalsti a přehnané představy jejich účinnsti) - první zpráva - šestá rána egyptská - dpvídá epidemii antraxu - ve středvěku metání výkalů, zdechlin zvířat i mrtvl lidí d bléhaných hradů (Tataři - mrtvly lidí d bléhané Kaffy nákaza na ldích d jižní Itálie dtud mr d Evrpy, vyhuben 1/3 byvatelstva; bj prti americkým Indiánům - přikrývky zamřené virem pravých neštvic) - 1. světvá válka - pkus rzšíření antraxu Němci v severním Nrsku a Finsku (vyhubení transprtních sbů britské armády); japnská armáda - pkusná základna - Jedntka pr vývj a testvání bilgických zbraní (pd záminku čištění vdy) - pkusy s mrem, chleru, antraxem prváděné na lidech; za války v Mandžusku rzptylvání infikvaných mrvých blech a bacilů z letadel - 2. světvá válka - pkusy anglické armády se sprami Bacillus anthracis na strůvku Gruinard u Sktska zamřen tak, že teprve kncem 80. let dekntaminván na přijatelnu míru spálením vegetace a plšným pstřikem rztkem frmaldehydu dhda Bilgical Weapns Cnventin, uzavřená na půdě OSN - zakazuje pkusy s bilgickými zbraněmi (pchybnsti bezvýhradném ddržvání v Světském svazu zalžena rganizace Bipreparát - výzkum a výrba bilgických zbraní; velkým mnžstvím antraxu a btultxinu dispnval v 90. letech Irák) - v sučasnsti nebezpečí spíše d terristických rganizací - nábženský neb jiný fanatismus, neb jedinci s různými mtivy (psychické, knkurence, žert ) - u terristických rganizací nejsu takvé mžnsti jak ve státem rganizvaném výzkumu útky menšíh rzsahu, hlavní cíl: vyvlat strach a paniku; nebezpečí též ve fanatismu příslušníků chtných k sebebětvání (japnská sekt Óm šinrikjó (Nejvyšší pravda) - zamření tkijskéh metra bjvým plynem sarinem a zárdky antraxu; rzšiřvání antraxu dpisy sektu al Kajdá v rce 2001 v USA - spíše individuální akce - důkaz malé účinnsti amatérských pkusů: 11 případů inhalačníh a 8 kžníh, 5 mrtvých) závažnější důsledky jsu eknmické a psychlgické ANTRAX - nejzávažnější je plicní frma - snadná výrba velkých mnžství kultury antraxvých zárdků, stálst ve frmě spór 98

99 MOR - není snadné vyvlat masvu epidemii, nejúčinnější aplikace frmu aerslu (vznik nemcnění nejpravděpdbnější u částic 1-5 μm) - nárčné na výrbu - infekční dávka pměrně vyská (tisíce až desítky tisíc zárdků) - laická prevence - při pdezření na zamření dýchat přes přelžený šátek přitisknutý na ns a ústa; při kntaktu s pdezřelým práškem pečlivě umýt ruce; zákaz jakékliv další manipulace, přivlat dbrníka - dg. pměrně snadná, z bezpečnstních důvdů ve specializvaných labratřích - dbru chranu je preventivní i pstexpziční čkvání - B. anthracis pměrně citlivý na ATB, k léčbě - ciprflxacin, dxycyklin, penicilinvá ATB (vhdná též k prfylaxy) - půvdcem Yersinia pestis - snadná výrba kultur a jejich rzptýlení - v aerslu (technicky nárčné) neb pmcí nakažených blech či krys - nesprulují mezená živtnst (hdiny, nejvýše dny) - zamřené prstředí je pměrně snadné dekntaminvat prstředky typu chlraminu - terristický ptenciál spčívá hlavně v psychlgickém efektu (zakřeněné představy mru - trest Bží) - preventivní patření jsu mžná, ale nedstatečná (rzsáhlé simulvané cvičení v rce 2002 v Denveru a klí rzsáhlé napadení mrem by se nepdařil dstupnými prstředky zvládnut) - průkaz je snadný, ale prevence nikliv - žádná vakcína není zcela splehlivá - terapie - dxycyklin, ciprflxacin, tetracyklin, chlramfenikl TULARÉMIE - zaječí nemc, půvdce Francisella tularensis - pněkud pdbné mru, nemcnění v něklika frmách, nejvyužitelnější: plicní frma- šířená frmu aerslu, phazvání mrtvl nakažených zvířat (mál účinné) - btížná kultivace, nemcnění se mezilidsky nepřenáší, pstrádá terristicky využitelný psychlgický aspekt BRUCELÓZA - jeden z půvdců Brucella melitensis - typická znóza, přens hlavně kntaktem s nemcnými zvířaty a knzumací kntaminvaných prduktů (mléčných); mžný přens i aerslem neb kntaminvaným prachem (ptenciální využití pr biterrismus) - snadná kultivace, značná dlnst půvdců (živtaschpná frma i něklik týdnů p vyschnutí) - jak u tularémie malá pravděpdbnst zneužití VOZHŘIVKA - malleus, půvdcem je Burkhlderia mallei - především nemcnění kní, na člvěka kntaktem se zvířetem; přens vzduchem mál pravděpdbný (půvdce nepřežívá vyschnutí) - lidské nemcnění bez léčby smrtelné, ale dbře léčitelné - ATB - spíše histrický význam pužití jak bilg. zbraně - likvidace vjenských a hspdářských tažných zvířat 99

100 Q-HOREČKA - půvdce Cxiella burnetii, znóza - zdrjem řada zvířat (také hspdářská a ptáci), přežívají v půdě a prachu i p vyschnutí - infekce inhalační cestu - dg. prblematická, závažné nemcnění, ale krmě chrnické frmy má dbru prgnózu - léčba - dxycyklin - prevence - vakcinace - ppsány epidemie vjska ncujícíh v zamřených stájích a stdlách, bjvé pužití spíše teretické BOTULISMUS - půvdce Clstridium btullinum - lákavé pr pužití - nejúčinnější známý txin, kmeny se dají snadn získat, snadná příprava velkéh mnžství a snadný transprt - experimenty a testvání - japnská speciální Jedntka 731 za války v Mandžusku, za 2. světvé války zkušela výrbu armáda USA; Světský svaz na strvě Vzržděnije v Aralském mři; v 90. letech - Irák - asi l btultxinvéh kncentrátu, část již ve frmě náplní raket, bmb a dělstřeleckých granátů - intxikace nejčastěji alimentární cestu, vstupní branu může být i spjivkvý vak, respirační trakt neb tevřené pranění (intaktní kůží neprniká) - mžnst rzptýlení ve frmě aerslu (rychlá degradace tepltu, vlhkstí, UV zářením); snadné zamření vdních zdrjů (txin sice vydrží ve vdě něklik dní, ale rychle deaktivván standardní úpravu a chlrací pitné vdy) - příznaky: bulbární chrnutí, sestupné parézy, GIT ptíže, nikdy hrečka - léčba antitxinem - prevence - multivalentní txid; laická - dýchání přes přelžený šátek, umytí mýdlem pd sprchu a dekntaminace šatstva varem či chlrvými prstředky PRAVÉ NEŠTOVICE - půvdce Pxvirus varilae - splu s antraxem ptenciálně nejnebezpečnější - dříve epidemie běžné, smrtnst klem 30%, p zavedení vakcinace ptlačvání nemcnění (v rce 1977 v Smálsku pslední případ varily, 1979 ficiálně prhlášena za eradikvanu a uknčena plšná preventivní imunizace vakcinálním virem, měla někdy nepříznivé kmplikace) - předpkládá se, že virus v přírdě již neexistuje (jediným hstitelem je člvěk, není znám nsičství) - sbírky virů všem ficiálně uchvávány ve dvu labratřích (USA a Rusk) - některé indicie ukazují na přetrvávající nebezpečí: nedávn virus ještě v labratřích v Jižní Africe a ve Velké Británii v Birminghamu, kde v rce 1998 dšl k náhdnému úniku - nakazila se a zemřela ftgrafka Janet Parkervá (przatím pslední běť pravých neštvic) ne zcela vyjasněný incident z klí Vladivstku, nemcí pdbnu neštvicím se zde nakazil něklik dětí; zdrjem byly ampule, které našly u ppelnic (údajně z vakcinálním virem) pdezření na nelegální uchvávání viru - Irák, Severní Krea v Iráku důkazy pkusech s virem velbludích neštvic (nejbližší příbuzný) též nebezpečný pičí pxvirus, izlvaný pprvé z lidskéh nemcnění v Kngu (1970) úplná reknstrukce viru na základě známé sekvence jeh DNA (dnedávna sic-fi) 100

101 - výhdné mezilidské šíření nemcnění hlavně inhalační cestu, v prstředí přežívá virus 24 hdin, infekční dávka je velmi malá šíření pmcí aerslu neb i pmcí nakažených sebevražedných dbrvlníků cestujících p světě a rznášejících infekci (rychle by se rzšířila, hržení mladší nečkvané generace) - prevence - izlace nemcných, při rzsáhlé epidemii prblematické; účinná puze plšná vakcinace (chrání i p pdání 3 až 4 dny p expzici virem), není dstatek čkvacích dávek (zejm. v USA bnva výrby vakcíny, úvaha bnvení plšnéh čkvání - nvé bezpečnější vakcíny) - terapie - antivirtiku typu cidfviru, účinnst není přesně známa VZTEKLINA - přenášena a šířena zvířaty (psvité, kčkvité a kunvité šelmy, hldavci, srny atd.) - stprcentně smrtelné (jedinělé případy přežití - dívka přežila vzteklinu přenesenu netpýrem) - přens typicky pkusáním, mžný i inhalační přens (využitelný pr terrismus, ale btížný výběr a kultivace virulentních kmenů, příprava a rzptylvání jejich aerslů - malá pravděpdbnst) - splehlivu chranu je pstexpziční vakcinace TRANSMISIVNÍ FLAVIVIROVÉ NEMOCI - patří sem: žlutá zimnice, japnská encefalitida B, západnilská hrečka, hrečka dengue a různé frmy klíšťvé encefalitidy - půvdcem jsu viry rdu Flavivirus - přens kmáry či klíšťaty, mžné i inhalačně - biterristické zneužití velmi nepravděpdbné - kultivace příslušných virů je pměrně btížná, efekt spíše psychlgický a jen prblematický HEMORAGICKÉ HOREČKY - nemci vyvlané viry rdu Hantavirus krymskknžská hemragická hrečka, hrečka Ebla a Lassa, Marburská nemc, lymfcytární chrimeningitida - průběh bvykle dramatický a smrtnst vyská - přens hlavně kntaktem s nemcnými neb se zvířaty (pice), mžné i aerslem - biterristické zneužití není pravděpdbné, btížná kultivace (jen na zvláštních buněčných kulturách, specializvané labratře) 14. ENTEROCOCCUS - fakultativně anaerbní, nesprulující, G+ kky (jedntlivě, dvjice neb krátké řetízky), netvří puzdr, jediněle krátké bičíky, jsu phyblivé - fermentují, katalasa-negativní - velmi dlné, přežívají: velké knc. žlučvých kys. a slí velké změny ph a teplty (10 až 60 C) - kultivačně nenárčné, většina běžných médií (KA), výjimečně hemlýza - splečným antigenem je skupinvý antigen D (glycerlteichvá kys.) - prdukují baktericiny = enterciny ptlačují knkurenční bakteriální flóru 101

102 - z faktrů virulence mají jen adhesiny (fimbrie, pvrchvé plysacharidy), agregační substance (chrana před fagcytózu, usnadňuje invazi) a tzv. Esp prtein (adhese k epitelu mčvéh traktu, tvrba bifilmu na inertních pvrších) - neprdukují pravé extxiny (s výjimku gelatinasy - hydrlýza klagenu neb Hb), jen některé kmeny prdukují hemlysin - resistentní na ATB (přirzená resistence + velká schpnst výměny genetickéh materiálu, rychlé získávání nvé resistence) KOMENZÁLNÍ ENTEROKOKY - nezbytná sučást střevní flóry (Entercccus faecalis, E. faecium), ve vagíně - jak fekální znečištění i v živčišných prduktech (mas, mlék) kažení (stanvení enterkků pr kntrlu hygienických patření v ptravinářství) - při zrání některých sýrů - prtelytická aktivita, prdukce armatických látek - výjimečné pstavení - Entercccus durans: není v lidském střevě dlišné bichemické vlastnsti někdy hemlyzuje a může vyvlávat střevní infekce (statní enterkky - nepvažvány za patgeny střevníh traktu, nemcnění při prniknutí d jiných částí těla) - E. faecium - sučástí prbitik (bnva mikrbiální rvnváhy ve střevě, snížení chlesterlu, stimulace imunitníh systému) PATOGENITA ENTEROKOKŮ - nemcnění důsledkem endgenních, exgenních i nskmiálních infekcí, většinu E. faecalis - nejčastější nemcnění mčvéh traktu (endgenní i nskmiální infekce) perm. mč. katetr kmplikace peračních zákrků léčba širkspektrými ATB - při průniku d krve (i.v. katetry, inj. aplikace drg, infik. mčvý trakt) sepse u pacientů s pstiženým CNS - meningitidy při srdečních chrbách - endkarditidy p peritneální dialýze - pánevní infekce, tvrba abscesů kmplikace perací - peritnitida příležitstně gyneklgické záněty, infekce žluč. cest - frekvence stupá (nskmiální infekce - multiresistentní kmeny) - dg. kultivační a mikrskpický průkaz; selektivní dg. půdy: žluč-eskulinvý agar (žluč. kys. + eskulin + Fe 3+ ) hydrlýza eskulinu na eskuletin a reakce s Fe 3+ černé zbarvení půdy - terapie - vzhledem k multirezistenci prblematická - primárně vůči cefalsprinům, xacilinu, mnbaktamům aj.; čast prdukují β-laktamasy (zejména E. faecium); E. faecalis citlivý na ampicilin + inhibitry β-laktamas (klavulanvá kys.) léčba mčvých infekcí; stupá rezistence na vankmycin - VRE (vancmmycin-resistant enterccci); - nezbytné vyšetření citlivsti 15. ESCHERICHIA COLI - rd Escherichia: 7 druhů: E. cli, E. fergusnii, E. hermanii, E. vulneris 102

103 - G- tyčky, phyblivá, fakult. anaerbní, chemrgantrfní, nesprulující, má bičíky a fimbrie - katalasa(+), xidasa(-) - svými vlastnstmi je E. cli prttypem enterbakterií, štěpí gluksu za vzniku plynu, prdukuje indl, je laktsa(+) (laktsu-fermentující - sytě červené klnie na EA, McCnky); pravidelná a nezbytná sučást střevní mikrflóry - symbit. účinek: prdukce vit. K a ptlačvání příp. sídlení střevními patgeny - jak extraintestinální patgen se E. cli uplatňuje při mčvých infekcích, pneumniích, inf. ran a sepsích - nskmiální charakter, většinu endgenní inf. vlastními kmens. kmeny, přest kmeny izlvané z extraintestinálních infekcí mají čast dlišné vlastnsti d kmenů izlvaných ze střeva - některé z těcht vlastnstí se mhu uplatnit jak faktry virulence: hemlysiny (vlné i vázané) lýza ery za uvlnění Hb z něh pak pmcí kmplextvrných siderfrů dčerpány esenciální inty Fe siderfry - aerbactin a enterchelin fimbrie (pili typ 1, P-pili, S-pili) - adhesiny - zejména při mčvých infekcích pili typu 1 adhese k bb. epitelu mčvéh měchýře P-pili vznik pyelnefritidy S-pili krmě mčvých infekcí: vznik meningitid (E. cli izlvané z meningitid - čast Ag K1 - zkřížená imunlgická reaktivita s plysacharidvým kapsulárním Ag Neisseria meningitidis typu B) - dg. mikrskpicky, end, krátká řada, aj. - terapie extraintestinálníh nemcnění - ATB, zejména ampicilin, aminglyksidy (na které není E. cli narzdíl d jiných enterbakterií primárně resistentní), vhdné vyšetřit citlivst - některé kmeny E.cli - intestinální patgeny - přítmnst adhesivních fimbrií a prdukce txinů (vázán na některé sérvary zahrnující kmeny txigenní i netxigenní vyvlávají různými mech. různá nemc.); dělení na: kmeny invazivní kmeny neinvazivní - kategrie: entertxigenní E. cli - ETEC - tenké střev enterpatgenní E. cli - EPEC - tlusté střev enterinvazivní E. cli - EIEC enterhemragické E. cli - EHEC - tlusté střev becněji: E. cli asc. s průjmy: diarrhea-assciated hemlytic E. cli - DHEC - další skupiny patgenní E. cli: difůzně agregativní E. cli - DAEC enteragregativní E. cli - EAEC nekrtxigenní E. cli - NTEC ETEC KMENY - nejsu invazivní - prdukují prteinvé entertxiny - zvláštní pili: clnizatin-factr antigens (CFA) vazba na specifické plysacharidvé receptry bb. epitelu tenkéh střeva - prdukce txinu je vázána na plasmidech; jen částečně váz. na 30 sérvarů - entertxiny se dělí na: termstabilní nízkmlekulární entertxiny typu ST termlabilní, 2 jedntkami tvřené entertxiny typu LT s vyšší mlekulární hm. - imungenní 103

104 - mechanismus účinku: aktivují buněčnu adenylátcyklasu (LT - camp) neb gunalytácyklasu (ST - cgmp) hypersekrece vdy a elektrlytů vdnaté průjmy dehydratace (země s nedstatečnu hygienu: místní byv. adaptván - zejména u cestvatelů a turistů) EPEC KMENY - dyspeptické neb enteradherentní, neprdukují entertxiny - schpnst pevné vazby na pvrch buněk epitelu tlustéh střeva pmcí antigenních adhesinů - bundle-frming pilus (BFP), d buněk přitm neprnikají, ale vyvlávají charakteristické změny - zejména ztrátu mikrvili - nejčastěji sérvar O111 - nemcnění se prjevuje prakticky jen u nvrzenců - tzv. nvrzenecké průjmy = klidyspepsie - přens rfekální cestu d nemcných dětí neb zdravých dspělých; průjmy dluhtrvající až chrnické EIEC KMENY - Shigella-like - pdbné například tím, že nemají bičíky, respektive H-Ag a jsu nephyblivé; pdbný mechanismus a průběh nemcnění - průnik bakterií d buněk - braz bacilární dysenterie = úplavice - nejčastěji sérvar O124 EHEC KMENY - vertxigenní (VTEC) neb shiga-like txigenní (STEC) - nejnebezpečnější - prdukují shiga-like txin neb Ver-txin (VT) - pdbný shigellvému txinu a půs. cyttxicky na Ver bb.; vyskytuje se ve 2 antigenně dlišných, ale efektem pdbných frmách: VT1 a VT2 - zdrjem infekce je hvězí mas, mlék a další ptraviny - bakterie adherují na epitelvé bb. tlustéh střeva invadují d nich a vyvlávají akutní zánětlivu reakci s destrukcí tkáně vdnaté průjmy s příměsí krve a částí dlupanéh epitelu; bakterie čast prnikají d hlubších tkání a krev. běhu generalizace: hemlytick-uremický sy (HUS): trmbcytpenie, hemlyt. anémie a selhání ledvin - nejčastější sérvar O157:H7 - u nás je nemcnění zaznamenán jediněle; v USA každrčně nemcní sb (kntaminvané hamburgery) 16. FRANCISELLA TULARENSIS - striktně aerbní, nefermentující, nephyblivá, nesprulující, G- tyčinka - barvení spíše pdle Giemsy - kultivačně velmi nárčná (přítmnst řady esenciálních růstvých faktrů - KA s gluksu, čkládvý agar, půdy s přídavkem vaječ. žlutku) - malá bichem. aktivita, prakticky nefermentují cukry - antigenně je hmgenní, antigenem - endtxin, u virulentních též Vi antigen a jsu puzdřené chrana před fagcytózu plymrfnukleáry, ale snadn fagcytvány mnnuklárními bb. dluhdbě přežívají, také v bb. RES (játra, slezina) - IC parazitismus - významný pr patgenitu, zdpvědný za chrničnst nemcnění a za malu účinnst ATB; v patgenese nemcnění je endtxin mál účinný 104

105 - v přírdě - zvířecí rezerváry (zajíci, hldavci); rezervárem i přenašečem - klíšťata TULARÉMIE - půvdcem je právě F. tularensis, česky zaječí nemc - rzmanitý způsb infekce i průběh a klinický braz - znóza - velmi nebezpečná - malá infekční dávka, vyská smrtnst (cca 30% u neléčených) - přens přímým kntaktem se zvířetem (živé/mrtvé), branu vstupu: děrky, drbná pranění, k - typicku rizikvu skupinu jsu myslivci a lvci - typickým zdrjem ulvení zajíci - infekce dále mžná: alimentární cestu - pžitím vdy kntaminvané trusem inhalační cestu - manipulace s kntaminvanými předměty nepřím kusnutím infikvanéh hmyzu (klíšťata) labratrní infekce - zpracvání pdezřeléh materiálu - průběh nemcnění v něklika frmách (dané způsbem infekce): frma ulcerglandulární - infekce drbných pranění, v místě vstupu p něklika dnech vřed zduření reginálních uzlin + celkvé prjevy: hrečka, třesavka alimentární infekce frma: rfaryngeální anginózní (vstup přes tnsilly) gastrintestinální - může přejít ve frmu tyfidní vředy a krvácení d GIT; bakterie d krevníh běhu sepse; diseminace multirgánvé pstižení frma plicní - p vdechnutí infikvanéh prachu frma kulglandulární - vniknutí d ka; knjunktivitida, reginální lymfadenitida - dg. kultivační průkaz nejistý a pmalý lepší flurescenční průkaz: fluresceinem znač. prtilátky; neb sérlgicky (aglutinace, ELISA) - nevýhdu: pzdní nástup tvrby prtilátek (až p něklika týdnech), mžná zkřížená reakce s antigeny brucel - terapie - při pstižení lymfat. uzlin chirurgické dstranění; ATB - streptmycin, aminglyksidy, tetracyklin (vzhledem k IC parasitismu je však ATB léčba prblematická) - případná imunizace - živá atenuvaná vakcína (něklikaletá imunita) 17. HAEMOPHILUS, PASTEURELLA A. Haemphilus - nephyblivé, nesprulující, výrazná plemrfie, G- tyčinky až dluhá vlákna, mhu být puzdřené - aerbní, mikraerfilní neb fak. anaerbní - růstvě nárčné, vyžadují přítmnst heminu (faktr X) a NAD (resp. NADP, faktr V) kultivace na bhacených půdách, na upravených KA, na čkládvém agaru (drbné průsvitné klnie) - KA: v zóně hemlýzy jiných bakterií, např. staphylkků prdukují NAD a hemin uvlňují z ery - tent jev = satelitismus - většinu kapnfilní (bhacení atmsféry: 5-10% CO 2 ); čast na sliznici dýchacíh traktu zdravých sb HAEMOPHILUS INFLUENZAE - nejvýznamnější, jmén mylem (čast izlván z nemcných chřipku) - rzlišujeme 8 bivarů, nejčastější I, II a III 105

106 - hlavním faktrem virulence: puzdr (chrání před fagcytózu); splu s fimbriemi schpnst adheze a invaze d epitel. bb. nasfaryngu a d krev. běhu - nepuzdřené kmeny jen mál virulentní - pdle struktury puzdra 6 antigenních typů: a až f, nejvirulentnější sérvar b - puzdr z plyribsylribitlfsfátu (PRP) - typizace kmenů aglutinačními reakcemi - nepuzdřené kmeny = netypvatelné - dalším faktrem virulence - lipligsacharid (LOS), pdbné endtxinu, kratší řetězec zdpvědný za zánětlivu reakci, pškzení řasinkvéh epitelu - neprdukuje extxiny, výjimku některé kmeny prdukují prteasu štěpí sekreční IgA, slabuje slizniční imunitu - vyvlává nemcnění respiračníh traktu: katary sinusitidy faryngitidy až těžké pneumnie - rzvj a průběh nemcnění závisí na typu infekčníh kmene některé (netypvatelné) - sučást fyzilgické flóry; většina nemcnění vyvlána typem b - predispzicí je stav pacienta: virvá nemcnění dých. traktu, chřipka chrnická brnchitida bstrukční pruchy plic plicní karcinm pdvýživa, alkhlismus aj. mhu se uplatnit i netypvatelné kmeny, čast pdíl na hnisavých zánětech dutin (sinusitidy, titidy) - další nemcnění průnikem hemfilů d tkání či krevníh běhu (hlavně typ b) - v dýchacích cestách: celulitida v hrtanu a pjivvých tkáních epiglttis následná bstrukční laryngitida (epigltitida) až zadušení - hemfilvá meningitida - hlavně děti 1-4 rky (hemfily u nich způs. až 70% meningitid): d CNS prnikají přes epitel nasfaryngu, krevní běh a lymfat. sys.; bez léčby smrtelné, terapie ale čast neúspěšná - průnik d krev. běhu bakteriémie, zřídka septická artritida, glmerulnefritida, endkarditida - též sídlení ženskéh genitálu při prdu infekce nvrzence (fulminantní nenatální sepse) - dg. kultivací, užitečné mikrskpické vyšetření, imunflurescence, puzderný materiál prkážeme prtisměrnu elektrfrézu; latexvá aglutinace pr průkaz v mzkmíšním mku - terapie - ampicilin, amxycilin; přibývá kmenů prdukujících β-laktamasu cefalspriny, chlramfenikl, c-trimxazl; meningitidy a epigltitidy - nebezpečí z prdlení - prevence - dětem vakcína z puzdernéh materiálu typu b (Hib, splu s DTaP + HBV + IPV) HAEMOPHILUS ACTINOMYCETEMCOMITANS - dprvdná flóra při aktinmykóze, může vyvlávat nemcnění pdbná aktinmykózám - někdy půvdce endkarditid, sepsí neb pleuritid - čast výskyt v ústní dutině (účast na peridntálních nemcněních) 106

107 HAEMOPHILUS DUCREYI - půvdce sexuálně přensnéh nemcnění - měkký vřed (ulcus mlle, šankrid) - vředy na genitálu, zduření reginálních uzlin - přens puze phlavním stykem - jediným nsitelem je člvěk - dg. významná mikrskpie materiálu z vředu; kultivace na bhatých půdách a v atmsféře CO 2 ; kžní Ducreyův test = intradermální aplikace suspenze inaktiv. hemfilů B. Pasteurella - nejvýznamnějším lidským patgenem rdu: Pasteurella multcida (subspecies gallicida, multcida, septica); další např. P. aergenes, P. canis, P. haemlytica aj., které čast u zvířat - kntaktem se zvířaty, pkusáním infekce ran, dýchacíh traktu i endkarditidu - P. ureae - puze u člvěka záněty hrních dých. cest PASTEURELLA MULTOCIDA - krátké (kkbacilární), nephyblivé, biplárně se barvící G- tyčinky - na půdách s krví rste ve velkých mukózních klniích fáze M neb S: puzdr s hyalurnvu kys. - in vitr h pstupně ztrácí a rste v drsných klniích - pdle puzdernéh antigenu - 4 typy: A, B, C, D u člvěka nejčastěji A - puzdr nástrjem virulence inhibice fagcytózy a plymrfnukleárních leukcytů; smatickým antigenem je LPS - běžně u řady zvířat, čast jak kmensální flóra, ale i smrtelné pneumnie a septikémie - humánní vakcína není známa - na člvěka přens bvykle zvířecím kusnutím (škrábnutím) prjev hnisáním, pmalým hjením rány, případně absces vzácně může metastazvat sepse, stemyelitidy, arthritidy, meningitidy, pneumnie atd. - mžný přens inhalací infikvanéh prachu pneumnie - terapie - dbře citlivá na β-laktamvá ATB; také dxycyklin, chlramfenikl, tetracyklin - velké dávky 18. HELICOBACTER - mikraerfilní a kapnfilní, nesprulující, G- tyčinky (tvar S, vlnvky až spirály), nefermentující, plárně něklik bičíků; za nepříznivých pdmínek přechází na kkidní frmy (dlnější, přens infekce) - kultivace nárčná na speciálních půdách s přídavkem krve, heminu, aktivníh uhlí, příp. čkládvém agaru; růst bvykle pmalý - hlavním patgenem H. pylri, další patgeny: H. cinaedi, H. felis, H. fennelliae - u zvířat, přens na člvěka neprkázán HELICOBACTER PYLORI - hlavním lidským patgenem - schpnst rzkládat mčvinu na amniak pmcí enzymu ureasy - hlavní míst výskytu - žaludek, infikván 50% ppulace, bčas v ústní dutině - vlastnsti pr přežívání v kyselém prstředí žaludku = faktry virulence: výhradně ve vrstvě hlenu na stěně žaludku, neutralizuje hlen ve svém klí prdukvaným amniakem 107

108 vyská phyblivst pmcí bičíků rychlá chemtaxe ve směru příznivéh gradientu ph i ve viskózním hlenu; vazba na epitel pmcí adhesinů prtein inhibující tvrbu žaludeční HCl - jeden z EC prduktů prjevem je hypchlrhydrie další EC prdukty: fsflipasy, katalasa, prteasy, hemlysiny, Ag prtein caga, faktry vlivňující imunitní mechanismy hstitele - časté bezpříznakvé nsičství - nemcnění: chrnická gastritida žaludeční a dudenální vředy - rzvine se nejvýše u 20% infikvaných sb (žaludeční: 60-80%, dudenální: 90% případů způsbené H. pylri; zbylá prcenta: léky s acetylsalicylvu kys.) žaludeční karcinmy - asi u 1% infikvaných, hlavně kmeny prdukující caga prtein (může prnikat d bb. žaludeč. epitelu strukturní změny v cytskeletnu, aktivace MAP (mitgenactivated prtein), který indukuje prdukci prtnkgenů) - infekce H. pylri: suvislst se záněty nádry jícnu neb s rzvjem ICHS a atersklerózu - přens zřejmě alimentární (kntaminvaná vda, fekálně rální, z úst d úst mezi partnery) - dutina ústní rezervárem při endgenních reinfekcích vyléčených pacientů - manifestní nemcnění jen u menší části infikvaných - dg. invazivní metdy: gastrskpické debrání vzrku tkáně ze sliznice žaludku/dudena průkaz ureasvé aktivity H. pylri (přidáním urey změna barvy acidbazic. ind.) histlgické vyšetření kultivační vyšetření - 100% specifita neinvazivní metdami dechvý test - p vypití rztku urey značené istpem 13 C stanvujeme vzniklý 13 CO 2 stanvení prtilátek IgG a IgA prti Ag caga a vaca - ze slin, krve; neb Ag ve stlici - ELISA - terapie - antimikrbiální látky - vlba prblematická, nutné pužít kmbinaci něklik AML, eradikace dsažen v 80-90% případů - indikace abslutní - pacienti: s gastr./dud. vředem, lymfmem MALT, p resekci žaludku, s exsudativní gastrpatií relativní: rdinná anamnéza žaludeč. vředu, karcinmu, astrfická a erzivní gastritida - kmbinace AML - preparáty na bázi inhibitrů prtnvé pumpy (meprazl/ranitidin + citrnan bismutitý), např.: meprazl-amxycilin-klarithrmycin, meprazl-metrnidazl-klarithrmycin 19. HISTOTOXICKÁ KLOSTRIDIA - viz t Clstridium perfringens a Cl. difficile - další klstridia: Clstridium nvyi - striktně anaerbní, skln k autlýze, spóry ulženy centrálně i subterminálně; pdle tvrby txinů typy A (významně patgenní pr člvěka), B a C; typ D značván jak Clstridium haemlyticum Clstridium septicum - aertlerantní, phyblivá, štíhlá tyčinka, krátké řetízky (2-3členné), spóry subterminálně, úplná hemlýza, nejvýz. txinem hemlysin, krmě snětí vyvlává i sepse; mynekrózy; spluúčast na vzniku nádrů, zejména klrektálníh karcinmu, leukémie, lymfmů a sarkmů 108

109 Clstridium histlyticum - aertlerantní, phyblivá, štíhlá tyčinka, spóry subterminálně, tvrba prtelytických enzymů - kleganasy (txin β) schpnst rzpuštět měkké tkáně Clstridium srdellii - sučást běžné střevní flóry, prdukuje něklik txinů, vzácně vyvlává infekce pranění, půvdce náhlých a smrtelných endmetritid jinak zdravých žen Clstridium tertium a C. ramsum - byly pvažvány za nepatgenní, v pslední dbě izlace z krve (bakteriémie), patgeneza není jasná PLYNATÉ SNĚTI - půvdci plynatých snětí - běžně ve střevní flóře, ve sprulvané frmě přežívají v půdě a prachu (zdrj nákazy); uplatnění p pranění, zejména pkud prušen krevní běh = hypxie gangrény, typicku kmplikací zranění válečných, p chirurgických zákrcích (půvdcem střevní flóra) či při nádrvých nemcněních - inkubační dba pdle půvdce 10 hdin až 6 dní (pmnžení, prdukce txinů): txiny půsbí lkálně (tk, páchnucí exsudát, flegmna, hnisavý absces, plyn prsycující tkáně, hemrrhagie), příznaky pdle vyvlavatele: C. perfringens a C. septicum - řídký exsudát, svaly jak uvařené, plyn třaskající při phmatu (pdkží, mezi svaly) C. nvyi - želatinvitý exsudát, méně plynu C. histlyticum - rzbředlá mynekróza, mál plynu častá přítmnst něklik druhů najednu, čast i další flóra (Prteus, Bacillus, Escherichia aj.) celkvá intxikace, vzácně i septikémie + hrečka, tachykardie (příčina rychlé smrti, až 50% případů) ANAEROBNÍ CELULITIDA - infekce mrtvé tkáně klstridiemi txiny se nešíří d klí, pstupuje pmaleji než plynaté sněti - nedchází k systémvě txémii, může se bjevit tvrba plynu v pstižené tkáni (ztížení dlišení d pravé gangrény - nejlehčí frmu je pvrchvá kntaminace mezená jen na nekrticku tkáň, jen bčasná tvrba exsudátu, zhršení hjení ran; C. perfringens ve směsi se stafylkky a streptkky - dg. anaerbních traumatóz na základě klinických příznaků, Gramv barvení, kultivaci a na průkazu txinů (zejm. α-txinu); důležité dlišení d streptkkvé mysitidy - terapie - chirurgické šetření rány, čast nezbytná amputace (vyská); prtiškvá terapie; sučasně velké dávky ATB (penicilin, chlramfenikl, klindamycin); mžné pdávat kmplextvrné látky (EDTA, DTPA váží a inhibují α-txin C. perfringens); hyperbarická kmra s kyslík. atmsféru inhibice mnžení klstridií - prdělané nemcnění nezanechává imunitu 20. CHARAKTERISTIKA ČELEDI ENTEROBACTERIACEAE - suhrn: fakultativně anaerbní nesprulující G- tyčinky, v lidském střevě i v klním prstředí, slžitá antigenní struktura; většinu ptenciálně patgenní druhy: intestinální nemcnění, extraintestinální nemcnění, čast mčvá; primární patgeny: rd Salmnella, Shigella, Yersinia - 44 rdů, nepatgenní druhy i půvdci závažných nemcnění až brvských pandemií (Salmnella, Yersinia pestis) - nesprulující G- tyčinky, některé mají puzdra, barví se hmgenně μm dluhé a 1 μm silné; někdy téměř kulvité neb napak vláknité 109

110 - mikrskpická mrflgie v rámci čeledi unifrmní (neumžňuje jejich rzlišení) - až na výjimky (Klebsiella, Shigella, Salmnella) phyblivé pmcí peritrichálních bičíků, na pvrchu četné fimbrie - faktry virulence - ahdeze, sex-pili - rdy Klebsiella a Enterbacter schpny tvřit puzdr - charakteristický hlenvý vzhled klnií, statní hladké klnie - fakultativně anaerbní, v anaerb. prstředí tvří z cukrů fermenatitvním mtb. kyseliny, někdy plyn (respirační i fermentativní mtb.) - katalasa (+), xidasa(-) - dbře rstu většinu při 37 C, Hafnia a Serratia se mnží i při 4 C - na selektivně dg. půdách rzlišvány pdle schpnsti zkvašvat laktsu (End a McCnky) neb pdle dlnsti prti žlučvým slím (dexychlátcitrátvý agar) - v přírdě, ve vdě, v rstlinách i zvířatech; lidské střev: Escherichia, Klebsiella, Enterbacter, Serratia, Citrbacter a Prteus, které bývají (s výj. Prteus) pr své příbuzné vlastnsti nazývány klifrmní bacily - antigenní struktury smatický O-antigen: zaktvený d vnější membrány lipidem A, zdpvědný za bil. endtx. účinky LPS; tat struktura velmi variabilní - přítmnst nebvyklých imundeterminantních mnsacharidů, u jedntlivých druhů se vyskytuje něklik desítek až stvek mžných struktur dpvídajícím sérvarům přísluš. druhu (znač. čísly, např. O25, O127); O-antigeny jsu termstabilní; deficientní mutanty O-Ag částečně neb úplně ztrácejí změna vzhledu klnií z hladké fáze na drsnu + ztráta virulence bičíkvé H-Ag: bičíkvá bílkvina - flagelin, termlabilní; ve 2 frmách zvaných fáze: 1. se značuje písmeny a až z, druhá číslicemi kapsulární K-Ag: plysach. kmpnenty bakt. puzdra + prteinvé Ag tvřené bílkvinami pdbnými flagelinu a bílk. fimbrií; u E. cli např. Ag K88 a K99; plysach. Ag jsu termstabilní, prteinvé jsu termlabilní; pdlé tepelné stálsti rzdělujeme K-Ag d skup. A, B, L; jsu lkalizvány dále d pvrchu bakterie než O-Ag, prt je mhu překrývat a způsbvat O-inaglutibilitu - není mžn stanvit aglutinací typ O-Ag; významné faktry virulence M-Ag: tenká vrstva slizu na pvrchu, serlgicky nespecif. mikrkapsulární Ag Vi: u salmnel a některých citrbakterů Frssmanův Ag: v pvrch. vrstvě stěny, vlný glyklipid, nespecif., splečný pr celu čeleď symblika: např. E. cli O111:K58(B4):H2 PATOGENITA KOLIFORMNÍCH ENTEROBAKTERIÍ - pravidelná sučást mikrflóry střeva lidí - kmensální až prspěšné / půvdci řady nemcnění (extra)intestinální - intestinální průjmvá nemcnění mhu krmě primár. patgenů (salmnely, shigelly, yersinie aj.) vyvlávat i pdmíněné patgeny, které se uplatňují při prušení rvnváhy sídlení střeva (širkspektrá ATB, radikální změna diety, změna prstředí - cestvatelské průjmy) - k infekci dchází zejm. kntaminvanu vdu, ptravu, fekálně rálním přensem, kapénkvu infekcí - závažná nemcnění - virulentní kmeny - virulence může být váz. na určité sérvary (např. enterpatgenní E. cli) - přens chrmsmálních i extrachrmsmálních (plasmidvých) genet. infrmací - knjugace pmcí sex-pili: přens inf faktrech virulence a resistence na ATB - extraintestinální nemcnění: mčvé infekce, zejména cystitida - endgenní enterbakterie (zejména E. cli), katetrizací; dých.trakt - přirzená kntaminace z HDC, katary HDC - chirurg. výkn, instrumentální vyšetření;nskmiální pneumnie (Klebsiella pneumniae): 3. nejč. příčina p S. aureus a Ps. aeruginsa 110

111 - půvdci sepsí a meningitid - u nvrzenců a kjenců neb u velmi starých sb - čast letální - méně časté jsu infekce ran a dalších rgánů, např. ledvin neb phyb. aparátu - dg. kultivací (mč, stlice, dud. šťáva, klubní punktát, hnis) mikrskp, selenitvá půda - pmnžvací, End, XLD - xylsa, laktsa, dexychlát; krátká řada, ENTEROtest, ELISA; bližší určení: bichemické testy; zvláště u střevních nemcí vyvl. E. cli nutné určení sérvaru (latex. aglutinace) a stanvení txigenity izl. kmene; pr detekci txigen. sérvarů - kultivační média se specif. chrmgenními substráty - terapie - střevní infekce: pdpůrná terapie - rehydratace, stř. dezinficiens; ATB bvykle ne; ATB terapie nutná u extraintest. nemcnění - sepse, mč. infekce, meningitidy, systém salmnelóz - vzrůstající pčet resistentních kmenů ATB terapie prblematická vhdné vyšetřit citlivsti izlvanéh kmene 21. CHLAMYDIE - zvláštní bakterie, vzhledem k nebvyklému růstvému cyklu pvažvány za viry, pzději za rickettsie - v závislsti na fázi růst. cyklu - dvě frmy: elementární tělísk (el. bdy, EB): kulvitý útvar průměru cca 0,3 μm, rigidní stěna (nebsahuje muramvu kys.) tvřena vnějším membránvým prteinem (MOMP), prteiny a LPS; infekční, d hstitelských savčích bb. (pdbné endcytse), v cpl. neb cpl. vakule (endsmu) přechází ve větší retikulární tělísk; elementární tělíska špatně dlná vůči vnějším vlivům, nesnášejí vyschnutí, tepltu nad 50 C a dezinfekční činidla (výj. Chlamydiphila psittaci - přežívá dbře a dluh v ptačím trusu) retikulární tělísk (RB): průměr 0,6 až 1 μm, metablicky aktivní (mtb. neúplný), k tvrbě ATP a dalších funkcí využívá mtb. hstitelské bb.; během 24 hdin se mnží binárním dělením a přecházejí v tělíska elementární; p hdinách hstitelská b. lyzuje uvlněná elementární tělíska připravena infikvat další b. - striktní IC parazité, btížně kultivvatelné na tkáň. kulturách - v přírdě Chl. psitacci u řady ptáků a savců (včetně člvěka); Chlamydia trachmatis téměř výhradně u člvěka; Chl. pneumniae zcela výhradně u člvěka - splečným Ag chlamydií je lipplysacharid, pdle vlastnstí MOMP a dalších prteinů u Chl. trachmatis a Chl. psittaci řada sérvarů; Chl. pneumniae - jediný sérvar značvaný TWAR CHLAMYDIA TRACHOMATIS - půvdce nemcnění: trachm lymphgranulma venerum urgenitální infekce infekce nvrzenců - TRACHOM: trpy a subtrpy, sérvary A, B, Ba a C; chlamydie d ka v prstředí s nedstatkem vdy a špatnu hygienu muchami, rukama chrnická keratknjunktivitida nekrtické jizvy na spjivce stáčení víčka při mrkání řasami abradvána rhvka, p letech zakalení a slepta; začíná v dětském věku, v endemických blastech nejčast. příč. slepty - LYMPHOGRANULOMA VENERUM: výhradně v trpech, půvdcem sérvary L 1, L 2, La 2, L 3 ; přens sexuálním stykem; nejprve léze na zev. genitálu inguinální lymfadenpatie (zduření, hrečka); první dvě stádia u žen čast asymptmatická a neléčená; třetí stádium destruktivní zánět genitálu a 111

112 knečníku; snadné zanesení a rzšíření - kmplikace (kulglandulární sy, cervikální lymfadenpatie, hepatitida, artritida, meningitida) - UROGENITÁLNÍ SEUXÁLNĚ PŘENOSNÉ INFEKCE: sérvary C až K, narzdíl d předchzích u nás velmi čast; Chl. trachmatis zdp. až za 50% urgen. infekcí; čast bez dg., léčby a evidence, někdy sučasně s gnrrheu; pkud půvdcem chlamydie u mužů braz negnkkvé uretritidy (NGU), ale i epididymitidy, prstatitidy neb prktitidy + blest a další btíže; u žen častá uretritida i pánevní zánětlivá nemcnění (PID), tj. cervicitida, salpingitida, endmetritida, barthlinitida neb peritnitida; ještě častěji nemcnění bezpříznakvé - snadn v chrnické důsledkem zjizvení vejcvdů (mimdělžní těhtenství, tubární sterilita); u mužů Reiterův sy - sučasná artritida, uretritida a knjunktivitida; při zanesení d ka hrzí inkluzní knjunktivitida - INFEKCE NOVOROZENCŮ: děti infikvaných matek, infekce při průchdu prdním kanálem, prjevem nejčastěji inkluzní knjunktivitida, i pneumnie (zvláště u nednšených) CHLAMYDOPHILA (CHLAMYDIA) PNEUMONIAE - mezilidský kapénkvý přens - u mladých lidí banální brnchitidy, faryngitidy, sinusitidy; pkud nskmiálníh půvdu atypické pneumnie (nebezpečí u dluhdbě hspitalizvaných, starých a imunkmprmitvaných) - pdezření z účasti na vzniku atersklerózy, následně též IM, mzk. příhd a dalších cévních nemc. CHLAMYDOPHILA (CHLAMYDIA) PSITTACI - na rzdíl d předchzích čast u různých zvířat a ptáků nemcnění rnitóza - na člvěka vdechváním infikvanéh prachu z ptačíh trusu neb kntaktem psitakóza prjev někdy lehkými chřipkvými příznaky, zvracením, průjmem, čast ale i atypicku pneumnií (kmplikace - hepatitida, endkarditida); chvatelé a šetřvatelé ptáků (papušků) - bez terapie smrtelná ve 20% případů - - pr dg. chlamydivých nemcnění nutný správný dběr materiálu (stěr či výtěr rasantní abrazí, aby bsahval c nejvíce epiteliálních bb. bsahujících chlamydie); stanvením Ag (ELISA); mikrskpicky p barvení jdem (Lugl) neb pdle Giemsy-Rmanvskéh; btížně prveditelná kultivace na tkáňvých kulturách; citlivé a splehlivé genetické metdy (PCR) - terapie - pdávání tetracyklinu (něklik týdnů); penicilin neúčinný (sučastně prbíhající kapavka je penicilinem vyléčena, ale chlamydivá infekce přetrvává jak pstgnkkvá uretritida); sučasná terapie všech zúčastněných sexuálních partnerů 22. KOAGULÁZA-NEGATIVNÍ STAFYLOKOKY - příležitstné lidské patgeny: Staphylcccus epidermidis S. haemlyticus S. hminis S. saprphyticus S. hylcccus sciuri S. warneri - některé (S.haemlyticus a hminis) prdukují hemlysin, jinak pstrádají nástrje virulence - v patgenese nemcnění uplatnění hlavně faktry - peptidglykan, adhesiny (teichvá kys., pvrchvé prteiny, plysacharidy) adheze na trmbcyty neb epiteliální bb., inertní pvrchy neb 112

113 fibrinnektinem pkrytý pvrch implantvaných cizích těles (katetry, umělé chlpně, rtpedické pmůcky) tvří mikrklnie pzději bifilm (stafylkky balené vrstvu EC slizu - chrana před fagcytózu i půs. ATB), můžu se uvlňvat a šíři d krev. běhu - sučást fyzilgické flóry, zejména S. epidermidis, hlavně na kůži a HDC - nemcnění pak u predispnvaných neb slabených sb, zejména: pacienti s implantvanými cizími tělesy (katétry, stimulátry, implantáty) imunkmprmitvané sby (přirzené defekty, imunita slabená těžkým úrazem, perací, ppáleninami, imunsuprese u nádr. léčby) i.v. narkmané - nemcnění čast nskmiální charakter, nejzávažnější pstihují krevní běh bakteriémie, septikémie, endkarditidy, záněty srdeč. chlpní, katetrvé sepse - smrtelná až v 50% případů, dle závažnsti - zdrjem infekce jsu stafylkky vnesené d cévníh řečiště (při pranění, banálním zákrku - vytržení zubu); infekce spjené s implantvanými kardistimulátry - lkalizace v pdkžní kapse neb v místě zavedení elektrd d srdce - v tmt případě hrzí sepse neb endkarditida; zdrjem též kntaminace katetru při peritneální dialýze - peritnitida; méně závažné infekce rtpedických implantátů - stemyelitida (někdy musí být implantát dstraněn); infekce ran p různých peracích; infekce mčvých cest u permanentních katetrů - dg. kultivačním průkazem (btížené dlišit d fyzilg. flóry) - terpie - nesnadná, šířící se resistence na většinu ATB stanvení citlivsti - prevence - ddržvání zásad asepse, ATB prfylaxe (cefazlin) 23. LEGIONELLA - tenké, někdy vláknité G- tyčinky, phyblivé (plární bičík) - ve stěně velké mnžství rzvětvených MK (jinak prakticky jen u G+), některé druhy - charakteristické dihydrxykyseliny - jsu aerbní, pr výrbu E - AMK spíše než cukry - fakultativní IC parazité - dbře se mnží na žlutkvém vaku kuřecíh embrya; kultivace in vitr velmi nárčná (přítmnst cystinu, ph 6,8-7,0, železité inty systémem reduktas na Fe 2+ ), nejčastěji médium BCYE agar (buffered charcal yeast extract; krmě růst. faktrů - aktivní uhlí a pufr ACES) - v buňkách knfiskují želez pmcí siderfrů - legibaktiny - charakteristicku vlastnstí flurescence klnií vyvlaná UV zářením (mdře, červeně) - výskyt v půdě, v přírdních i užitkvých vdách, chladicí a klimatizační systémy, vdvdní pitná vda - IC mnžení leginel v amébách ve vdě - dle Ag vlastnstí (struktura LPS a prteinů vnější membrány) více než 60 sérvarů - přesnu identifikaci nepskytují ani běžné fentyp. znaky, jen geneticku analýzu DNA - krmě stěnvéh endtxinu tvří řadu EC txinů - hemlysin, cyttxin, prteasy, lipasu aj. = faktry virulence, v patgenese se mc neuplatňují - ptenciální patgeny většina druhů leginel, jak půvdce nemcnění nejčastěji L. pneumphila a méně čast L. bzemanii a L. micdadei LEGIONELÓZY - nemcnění vyvlané leginelami, tzv. leginářská nemc a Pntiacká hrečka 113

114 - LEGIONÁŘSKÁ NEMOC: šíření inhalační cestu vdechváním vdníh aerslu neb kntaminvanéh prachu, mezilidský přens pravděpdbně není mžný; leginely se mnží IC v alvelárních makrfázích něklikadenní inkubační dba blesti hlavy a svalů, hrečka, suchý kašel, velmi rychle jak hlavní prjev pneumnie (s plicními mikrabscesy a blestí na prsu), i průjem a zvracení; další šíření d jater, sleziny, CNS a ledvin (vylučvány mčí); pstiženy hlavně staré sby a pacienti s defekty imunity (neb p transplantaci); v pslední dbě výskyt spradicky, hržení hlavně pacienti v nemcnicích s nevhdnu klimatizací; smrtnst 15-20% (u imunsuprimvaných mnhem více) - PONTIACKÁ HOREČKA: mírnější frma, hlavně hrečka, blesti hlavy a zimnice; bez pneumnie; spntánní uzdravení p něklika dnech - dg. mžná kultivačním záchytem na BCYE agaru; v mči Ag metdu ELISA; stanvení prtilátek imunflurescencí neb ELISA - terapie - nejsu vhdné penicilinvými deriváty (častá prdukce β-laktamas); dpručen tetracyklin a erytrmycin; levflxacin (u imunkmprmitvaných pacientů) - prevence - knstrukční úpravy klimatizačních zařízení (vda před rzprašváním zahřátá, údržba, desinfekce, častá výměna vdy) 24. LEPTOSPIRA - dluhé, G- spirálvité bakterie s mnha závity, na kncích spirál zahnuté háčky - phyblivé pmcí periplasmatických flagel, barví se špatně, pzrvatelné v zástinu - striktně aerbní - kultivace: na bhacených médiích bs. MK - patgenita: hemlysin, LPS, fsflipasy - širce rzšířeny v přírdě - vdy (nesnášejí vyschnutí), zvířata (nemusí vyvlat nemc) - hlavně hldavci (vylučují leptspiry mčí) - nemcnění leptspirózu - charakter hniskvé znózy: infekce pžitím infikvané vdy neb ptravy, kntaktem se zvířaty, průnik leptspir drbným praněním (infekční dávka velmi malá) - u nás něklik desítek případů zaznamenán p pvdních, pstižení zejm. záchranáři - průběh se liší pdle pvahy infekčníh kmene a pdle lkality: frma ikterická: půvdce hlavně Leptspira icterhaemrrhagiae, = WEILOVA NEMOC: leptspiry prnikají d krve a tkání, příznaky: hrečka, pstižení jater; smrtelné asi v 10% přapdů frma anikterická: půvdce Leptspira gripptyphsa - blaťácká, plní, žňvá hrečka; Leptspira pmna - hrečka chvatelů prasat; lehčí průběh, zřídka smrtelné, čast jen braz chřipkvitéh hrečnatéh nemcnění, i rzvj v meningitidu či selhání ledvin - dg. přímým mikrskpickým pzrváním v zástinu; kultivací z krve (1. týden nemci) neb z mči (pzději) ve speciálních tekutých médiích (1-2 týdny); hlavním dg. prstředkem jsu sérlgické metdy (aglutinace) - terapie - peniciliny (v lehčích případech per s, v těžších i.v.); příp. tetracyklin, dxycyklin 25. LISTERIA MONOCYTOGENES - rd listeria příbuzný laktbacilům a krynebakteriím spíše než aktinmycetám (některé spleč. znaky) - patgenní zejm. Listeria mncytgenes; příležitstně i L. ivanvii a L. seeligeri - nesprulující, aerbní neb fakultativně anaerbní, krátké G+ tyčinky, phyblivé s bičíky, tvří shluky neb řetízky - nejsu acidresistentní, netvří puzdra - dlnst L. mncytgenes vůči vyské knc. sli, schpnst růstu při nízkých tepltách (i při 4 C) 114

115 - všude v přírdě: siláže, dmácí zvířata (vce, kzy, skt) listerióza = znóza - u L. mncytgenes známe faktry virulence: lipidvý mncytsis prducing agents (MPA) hemlytický listerilysin O faktr Ei - připmíná endtxin G- bakterií slubilní hemlysin - IC parasitismus - prnikání pmcí invasinů = internaliny - aktivně sacharlytické - esenciální je gluksa - kataláza(+), ureasa(-), hydrlyzují eskulin LISTERIÓZA - infekce přes GIT kntaminvanu ptravu (sýry) neb kntaktem se zvířaty - listerie d bb. střevníh epitelu šíření v makrfázích - u nás případů rčně - něklik frem - latentní až generalizvaná; mhu vznikat lžiska - listerimy, někdy smrtelná meningitida - nebezpečí pr sby s defektem imunity neb pr pld - příčinu ptratů u lidí i zvířat (např. zmetání vcí): p průchdu placentu infikuje pld za vzniku prenatální granulmatsis infantiseptica s abrtem prd mrtvéh pldu neb smrt krátce p narzení; přežívající děti pškzeny (meningencefalitida, hydrcefalus) - listerie zřejmě může za vymření rdu Stuartvců na zač. 18. stl. v Anglii :-) - dg. mikrskpickým vyšetřením, kultivace na KA CAMP+, na selektivních půdách při 4 C; sértypizace - terapie - citlivé na ampicilin a flurvané chinlny - prevence - kntrla ptravin, pasterizace mléka, preventivní vyšetření těhtných žen pracujících se zvířaty 26. MYCOBACTERIUM LEPRAE Úvd mycbacteria - velký a rstucí pčet druhů (dnes 115) - čast bligátní patgeny: M. tuberculsis, M. leprae, M. bvis, M. africanum - další příležitstné patgeny, mál běžné neb saprfytické (M. avium, ulcerans, xenpi) - hranice mezi patgenitu a saprfytismem nestrá - hl. u imunkmprmitvaných sb mhu vyvlat nemc. i druhy dříve pvaž. za nepatgenní - typická mykbakteria: M. tuberculsis, M. bvis (včetně kmenů BCG), M. leprae - atypická mykbakteria: všechna statní; kmplex MAIS: (M. avium, M. intracellulare, M. scrfulaceum), viz t. č. 4 - Atypická mykbakteria - kultivace - Löwenstein-Jensenva půda, typická dluhá generační dba a dba kultivace (18-24 hdin, respektive dní - první známky růstu, bvyklá kultivace 3-6 týdnů) květákvité klnie; M. leprae puze v živých bb. člvěka neb pásvce :-) - mikrskpický vzhled - acidresistence - Ziehl-Neelsenv barvení - zahřívání nátěru s karblfuchsinem, dbarvvání HCl v alkhlu a kntrastní dbarvvání malachitvu zelení červené tyčinky na zeleném pzadí; s Muchvými granulami - virulentní kmeny: prvazcvé útvary = crds - přítmnst crd-faktru - flurescenční barvení: auramin O - rdamin žluté tyčky na červeném pzadí - pstrádají specif. nástrje virulence (jediný txin myknlaktn u M. ulcerans) 115

116 - virulence pdmiňuje schpnst přežívat v makrfázích d reginálních uzlin a cílvých rgánů; za pškzení zdpvědná reakce pzdní přecitlivělsti na mykbakterický Ag - celulární lipidy - nebvykle velké mnžství (30% suché hmty) - dlišné d jiných bakterií mnh unikátních slžek: arabingalaktan esterifikvaný myklvými kys., glyklipidy = myksidy, crd faktr (dimyklyltrehalsa), vsky atd. (jen u M. tuberculsis 99 různých lipprteinů na mem. virulence) - výrazné bilgické účinky: Ag, navzuje stav buněčné přecitlivělsti, vlivňuje permeabilitu cpl. membrány, txické až letální, granulmatsní změny v plicích a slezině; imunl. adjuvantní účinky - Freundv adjuvans = muramyldipeptid - stavba stěny: něklik vrstev mdifikvanéh peptidglykanu; krmě něj velké mnžství bilgicky aktivních lipidvých kmpnent, v acyl. zbytcích těcht kmpnent charakteristické tuberkulsterarvé kys., myklvé kys. (dluhé hydrxy-rzvětvené MK bec. struktury R 1.CH(OH).CH(R 2 ).COOH); lipidvé kmpnenty bb. mykbakterií hydrfbní, chráněné prti vnějším vlivům (vyschnutí, půs. detergentů); přítmnstí myklvých kys. acidresistence MYCOBACTERIUM LEPRAE LEPRA - acidresistentní, někdy název Hansenův bacil - značně redukvaný genm: DNA v prvnání s M. tuberculsis jen asi 75% ntd, téměř plvina genů nefunkčních (pseudgeny) - není schpné růst a mnžit se mim buňku - mnží se velmi pmalu s generační dbu klem 2 týdnů, ptimální teplta růstu je 37 C - není mžn kultivvat in vitr, krmě člvěka se mnží jen v pásvci devítipásém (Armadill) - nazýván též malmcenství; v suč. hl. v trpech a subtrpech, dle WHO dnes 10 mil. pstižených, rčně přibývá nvých - zdrjem infekce je člvěk, prkázán i přens vdu - p infekci phlcení makrfágy mnžení napadá Schwanvy bb. nerv. sys. a inhibuje tvrbu myelinu znetvření tkání a knčetin - rzvj nemcnění pmalu něklik let, něklik stádií: pčáteční stadium indeterminvané lepry - léze v nervech, svalech či kůži drbné depigmentace; spntánní vyhjení neb další stádia: tuberkulidní frma - může se spntánně vyhjit, není infekční nestabilní frma = brderline - infekční, čast přechází v maligní a infekční leprmatózní leprmatózní frma - maligní, z lžisek uzlvité leprmy a vředy s defrmacemi tkání (lví bličej, dpadávání prstů) - dg. hlavně mikrskpicky tkání a tzv. Mitsudův leprminvý test (analgie tuberkulinvéh testu, antigenem je hmgenát pstižené tkáně) - bj prti lepře - izlace v leprsáriích - terapie - dbré výsledky s preparátem Dapsn, příp. v kmb. s rifampicinem a clfazinem 27. MYCOBACTERIUM TUBERCULOSIS - úvd viz t. č půvdce tuberkulsy - pdle WHO na světě 2 mld. lidí, rčně nvě 8 mil., zemře 2-3 mil. (chudba, hygiena a prevent. patření - rzvj. a zastalé země); stupá incidence kmenů resistentních na antituberkultika 116

117 - rizikvu skupinu jsu bezdmvci, alkhlici, starší a pdvyživené sby, imigranti (čast Vietnamci - žlutá rasa citlivější než bílá, za staletí prmřená TBC) - u nás každrčně 1000 případů - méně vyšetření, ale stupá incidence pzitivních nálezů - vzrůst imprtu + nedstatky ve zdravtnické plitice (mezvání preventivní péče) - bjev M. tuberculsis - Rbert Kch - Kchův bacil (BK) - frmulace klasické verze Kchvých pstulátů TUBERKULÓZA - většinu jak plicní TBC, charakteristický chrnicita - zdrjem je člvěk s aktivní TB - mykbakteria jsu v zevním prstředí vysce resistentní na vyschnutí a detergenty, ale dbře citlivá na desinf. prstředky a UV záření - infekční dávka velmi malá (i 10 bacilů) - imunitní dezva je buněčná (aktivace T a B bb.), prtilátkvá dpvěď mál významná - přežívají v makrfázích mění se v epitelidní neb Langhansvy bb. lžisk a granulm (tuberkul) - může nekrtizvat (kaseifikační nekróza) - primární lžisk + příslušná infikvaná mízní uzlin = primární kmplex rzns d dalších rgánů kalcifikace lžiska a puzdření kaverna - zdánlivé ustupení, mžná reaktivace za vzniku tzv. tevřené tuberkulsy z tevřenéh tuberkulu uvlněná mykbakteria rznášena d nepstižených částí plic, vylučvání d sputa a kašlem d klí; plknutím d střev; destrukce plicní tkáně hemptýza - další rzsev mimplicní tuberkulóza - ledviny, meningy, ksti, kůže; pkud d krve mnhčetné rgánvé granulmy = miliární rzsev - dg. není nikdy zcela splehlivá; mikrskpicky barvení na acidresistenci dle Ziehl-Neelsena, flurescenčně auraminem O a rhdaminem; vyšetřujeme sputum, lépe brnchalvelární laváž; pr dstranění statní bakteriální flóry - mření vzrku rztkem NaOH a neutralizací HCl přežijí jen BK; nález se hdntí kvantitativně - falešná pzitivita saprfytickými mykbakteriemi, falešná negativita pkud pacient nevylučuje; kultivační průkaz pr bližší identifikaci - nevýhdu dluhá kultivace (3-6/9 týdnů); mlekulárně genetické metdy - PCR; chemická analýza - průkaz charakteristických slžek mykbakterií (tuberkulstearvá a myklvé kys.) - terapie dříve izlace v sanatriích, příp. chirurg. zákrku (pneumtrax) v sučasnsti: kmbinace antituberkultik (dluhdbé, 9 měsíců až rk), kmbinace nutná vzhledem k rychlému vzniku resistentních mutant; klasické schéma už mnhdy nepstačuje, musí se dplňvat dalšími antituberkultiky (rifabutin, capremycin, clfazimin) individuální přizpůsbvání; incidence kmenů resistentních na rifampicin a isniazid = multiresistence (multidrug resistant, MDR) - klem 2% - prevence: aktivní vyhledávání nemcných izlace a terapie nejdůležitější aktivní imunizace - vakcína z živéh bakteriál. kmene: BACILLUS CALMETTE-GUÉRIN (BCG) - kmen M. bvis zbavený virulence dluhdbým pasážváním v médiu se žlučí - tent kmen ddnes udržván v nárdních labratřích u nás pvinná vakcinace - první dávka již ve věku 4 dny až 6 týdnů, přečkvání ve 2 a 11 letech, chráněn více než 80 % čkvaných; kntrla tuberkulinvým testem - klasický tuberkulin (kncentrát směsi prteinů, uvlněné d kultivačníh média při růstu mykbakterií); dnes purified prtein derivative (PPD) - vlastní test dle Mantuxvé i.c. aplikace 0,1 ml rztku 117

118 MYCOBACTERIUM BOVIS tuberkulinu - p 2 až 3 dnech dečítání zánětlivé reakce měřením průměru kžní indurance; pzitivní reakce úspěšná imunizace, ale i známku aktivní TBC; tuberkulin-negativní sby se přečkvávají, pzitivní v žádném případě - blízce příbuzné M. tuberculsis, více než z 90% shdný genm - těžk dlišitelné (netlerance glycerlu - patgenní pr různá zvířata (prasata, krávy), na člvěka hlavně knzumací infikvanéh mléka - spíše než plicní frmu vyvlává tuberkulózu lymfatických uzlin - dnes p utlumení TBC sktu se u nás už nevyskytuje 28. MYCOPLASMA - suhrn: nejjedndušší bakterie, nebsahují peptidglykan, nemají rigidní stěnu; velké mnžství chlesterlu v buněč. membráně - vyžadují jeh přítmnst při kultivaci; patgenní hlavně Mycplasma pneumniae atypické pneumnie s kmplikacemi; Mycplasma genitalium, M. hminis a Ureaplasma urealyticum zánětlivá nemcnění urgenitál. traktu - půvdně pvažvány za viry - nejmenší a nejjedndušší bakterie - genm jen 1000 kbp, vývj degenerací z G+ bakterií (nejbližší příbuzní jsu klstridia) - kky (cca 0,3 μm), mhu tvřit prstence neb rzvětvené vláknité útvary - připmínají mycelium plísní - nebsahuj peptidglykan, nemají rigidní stěnu někdy značvána jak mllicutes (měkký, kůže) - baleny trjvrstevnu buněčnu membránu - převážně prteiny, asi 30% lipidů (velké mnžství chlesterlu pevnst a pružnst membrány smticky stabilní) - hlavně u M. pneumniae a M. genitalium - z membrány zvláštní rganela - kntaktní destička (přísavka) adhese na pvrch epiteliálních bb. - pr kultivaci ptřebují lipidy, které si neumí syntetizvat, in vitr na půdách s přídavkem esenciální MK a chlesterlu + nutná přítmnst dalších faktrů (arginin, zvýš. tenze CO 2 ); specifická kultivační média (PPLO agar, PPLO bujón) - přidávání penicilinu a ctanu thallnéh pr ptlačení růstu jiných bakterií; růst pmalý a nechtný; drbně klnie na agaru vzhled sázenéh vejce (vlskéh ka - hustý střed zanřený d agaru, nízká plcha na periferii) - hlavní antigenní determinanty - membránvé prteiny, glyklipidy, lipglykany sérlgická detekce mykplasmat - M. pneumniae - jen jeden sérvar, statní více (Ureaplasma urealyticum - znám 15) - faktry virulence adhesiny - kntaktní destička, prtein P1 (membránvý), buněč membrána - některé vlastnsti endtxinu; váží se na pvrch bb., neinvadují perxid vdíku půs. jak hemlysin a cyttxin prdukují amniak - pmcí ureasy pškzení epitelu fsflipasa - u U. urealyticum - pškzení rganismu: vlastní imunitní reakce + dčerpání MK a chlesterlu z bb. ATYPICKÁ PNEUMONIE - půvdce M. pneumniae, řada kmplikací - infekce kapánkvým přensem - mykplasmata adherují k epitelu dých. traktu mhu přetrvávat asymptmaticky neb manifestní příznaky: katary HCD + blest v krku, pcit únavy, mírně zvýš. tepltu 118

119 - u 10-25% d plic primární atypická pneumnie (PAP) - hrečka, suchý dráždivý kašel, blesti hlavy, relapsuje, dbře diagnstikvatelná (RTG nález) - nemcnění časté, rzšířené, čast v epidemiích, jen zřídka smrtelné (sby s pruchu imunity umírají na DIC) - při rzšíření d dalších rgánů kmplikace: hemlytická anémie, plyradikulitida, artritida, encefalitida, asept. meningitida, pstižení CNS - sy Guillain-Barré, perikarditida, pankreatitida, hepatitida UROGENITÁLNÍ TRAKT - M. genitalium, M. hminis, U. urealyticum - asi u plviny ppulace, zejména v uretře a vagíně - buď asymptmaticky, ve větších případech zánětlivá nemcnění - negnkkvé uretritidy (NGO), prstatitidy, salpingitidy, endmetritidy - skutečný pdíl na etilgie nemcnění není jasný (častý výskyt i u zdravých sb) - M. hminis a Ureaplasma urealyticum častěji u sexuálně prmiskuitních sb - pravděp. sexuální přens, ženy jak asymptmatické rezerváry - d - dg. mykplasmat kultivací na PPLO agaru (14 dní) - M. pneumniae - aerbně; M. hminis a U. urealyticum - anaerbně; M. genitalium - kultivace bvykle neúspěšná; nepřímý důkaz prtilátek ne M. pneumniae (ELISA); PCR - terapie - v důsl. nepřítmnsti peptidglykanu jsu nevhdná ATB půsbící mech. inhibice synt. stěny vhdné např. tetracykliny, makrlidy, flurchinlny (něklik týdnů) 29. NEISSERIA GONORRHOEAE - Úvd - rd Neisseria: NEISSERIA GONORRHOEAE nesprulující, aerbní, čast kapnfilní, G- kky (diplkky) většina není kultivačně nárčná (výjimku je N. gnrrheae), na KA (ne na Endu) N. cinerea, N. lactamica aj. - sučást fyzilgické flóry úst a HCD (u imunkmprmitvaných mhu někdy vyvlávat meningitidy, endkarditidy, pneumnie) významné patgeny zejména N. gnrrheae a N. meningitidis - příbuzné, mnhu splečných vlastnstí, liší se v patgenese nemcnění - zvaná gnkk, G- kky - d dvjic - charakteristický tvar kávvéh zrna - jediným hstitelem je člvěk, těžk přežívá ve vnějším prstředí (citlivá na vyschnutí, změnu teplty, dezinfekční prstředky) - velmi nárčná na kultivaci: kapnfilní, neselektivní půdy - čkládvý agar - přidávání ATB ptlačující statní flóru (např. Thayerův-Martinův agar) a GC (gncccal) agar - pdle vzhledu klnií typy T 1 až T 4, patgenní v drbných klniích rstucí T 1 a T 2 - pdle pvrchvých a fimbriálních antigenů něklik sérvarů - fimbrie + Opa prteiny (vnější membrány) adhese k epiteliálním cylindrickým bb. uretry, cervixu, rekta či faryngu; Opa prteiny též zdpvědné za endcytsu neisserií smrt buněk - ve vnější membráně LPS (endtxin) - pstrádá O-antigenní subjedntky (narzdíl d LPS enterbakterií) bvykle značván jak lipligsacharid chrání před lýzu kmplementem, významný faktr virulence (nepřím způs. pškzení tkání) 119

120 prin - mžný faktr invazivity prteasy schpné rzkládat lidský IgA1 KAPAVKA - půvdcem jsu gnkky, přensné sexuálním stykem (přens kntaminvanými předměty je mžný, ale vzácně dlžený), významný přens z infikvané matky na nvrzence - pč. stádium: adhese gnkků k epitelu (fimbrie) průnik d epiteliálních bb., i d subepiteliálních prstrů, lymfcytů (ty usmrcují) - další průběh a klinický braz dlišný u muže a ženy: u muže: zpravidla manifestní, pstižena sliznice uretry hnisavý výtk, blesti, btíže při mčení až dysurie; rzšíření na prstatu u hmsexuálů infekce sliznic rekta a faryngu; adhervané gnkky nejsu vyplavvány prudem mči, v důsl. nepříznivéh ph se v mči nemnží ani neprnikají d vyšších etáží mč. traktu u žen: akutní fáze čast asymptmaticky neb příznaky přehlédnuty (nebezpečí pr další šíření či přechd d těžk diagnstikvatelné i léčitelné chrnické fáze); prjevy: uretritida, cervicitida (vaginální výtk, vlastní vaginální sliznice pstižena jen zřídka), výtkem na sliznici rekta; abscesy barthlinských žláz; snadné šíření i d vyšších etáží genitálníh traktu (endmetritida, salpingitida, peritnitida) = zánětlivé pánevní nemcnění (PID) - blesti, hrečka, zimnice; mezi následky patří i nepldnst DALŠÍ INFEKCE - u mladých děvčat bvyklá infekce vaginální sliznice, dsud není keratinizvána a vlivněna estrgeny vulvvaginitida; přens nephlavní cestu v prstředí rdin s hygienicku úrvní - faryngeální infekce u žen a hmsexuálních mužů - generalizvané infekce některými kmeny gnkků (zvláště u žen, ale i mužů) - průnikem d lymf. a krev. běhu bakteriémie, metastázy, diseminvaná nemcnění různých rgánů (artritidy, endkarditidy, meningitidy) - infekce d ka keratknjunktivitida až perfrace rhvky (slepta) - nebezpečné hlavně pr nvrzence nakažené při prdu DIAGNOSTIKA, TERAPIE, PREVENCE - diagnstika hlavně mikrskpicky a kultivačně; přítmnst G- diplkků IC v leukcytech; pr kultivační průkaz je klíčvý dběr a transprt (transprtní médium); kultivace na bhacených půdách (čkládvý agar s přídavkem ATB a CO 2 ); ptvrzení mžné bichem. testy utilizace sacharidů; sérlgické stanvní prtilátek hlavně u chrnických, asymptmatických neb diseminvaných frem - terapie - dříve splehlivý penicilin (už kmeny prdukující penicilinasu) flxacin, ciprflxacin, azitrmycin - kapavka čast prvázena infekcí Chlamydia trachmatis - pdávání dxycyklinu neb erytrmycinu - neexistuje specifické čkvání, prdělané nemcnění nezanechává imunitu - prevence - ddržvání zásad bezpečnéh sexu - prfylaxe nvrzenecké keratknjunktivitidy - vyplachvání spjivkvéh vaku nvrzenců dezinfekčním rztkem (crédéizace) - zředěný rztk dusičnanu stříbrnéh, septnex neb jd. prep. 120

121 30. NEISSERIA MENINGITIDIS - nazývaná meningkk, přechd mezi primárně patgenní N. gnrrheae a nepatgenními neisseriemi - G- diplkky pdbné gnkkům, ulžené IC, bvykle puzdřené - není tak citlivá na vnější vlivy a kultivační pdmínky (ve vlhkém prstředí přežívá dbře); v atmsféře bhacené CO 2 rste i na KA (hladká S fáze, někdy hemlýza) - patgenní puze pr člvěka, patgenita pdmíněná (u 10-30% zdravých sb) - nemcnění nebezpečné a vysce smrtelné - dělení pdle kapsulárních antigenů - 12 sérvarů (A, B, C, H, I, K, L, X, Y, Z, 29E, W135) - chemické slžení puzder je znám: typ B - hmplymer: neuraminvé kys. statní - heterplymery: mansa, galaktsa, gluksamin aj. - puzdr chrana před fagcytózu, imungenní (výjimka typ B - špatný Ag) - nemcnění hlavně sérvary A, B, C, Y a W135 (pslední dva u nás vzácně) - ve vnější membráně - faktry virulence: antigenní prteiny - 5 tříd, některé analgické k Opa prteinům a prinům gnkků - faktry virulence LOS - pdbná struktura jak u gnkků další sérlgické vlastnsti, nezávisle na jiných antigenech, vysce txický; letalita a endtxické účinky 10x vyšší než u endtxinů enterbakterií fimbrie + pvrch. prteiny Opa, Opc adhese prteasa IgA enzymvý systém knfiskace železa (transfering binding prteins - TbpA, TbpB) superxid dismutasa aj. - nutná sučinnst více faktrů na straně mikrba (hypervirulentní kmeny) i na straně hstitele (ne zcela definvané) pr prjevení nemci - infekce mezilidským přensem, kapénkvě, přímým dtykem sliznic (při plibku) - sidlují sliznice nasfaryngu hlavně starších dětí a mladých dspělých - asymptmaticky - stav nsičství něklik dní až let - rezervár infekce, pdpra imunity hstitele; někdy mhu prnikat d epiteliálních bb. a krev. běhu pstižení dalších rgánů, zejm. CNS - rizikvé skupiny: mladí lidé v těsném klektivu, stresující pdmínky (vjáci, děti v internátech) - predispnujícím faktrem - stres či jednrázvá tělesná námaha - částečně sezónní charakter, častěji kncem zimy a začátkem jara - vlastní nemcnění: symptmatické nsičství - lkální prjevy (mírná rhinfaryngitida) při průniku d krve invazivní frma meningkkcémie - příznaky intxikace endtxinem; transientní nemcnění s hrečku, nevlnstí, kžní vyrážku p celém těle (hl. v bličeji) závažnější je akutní meningkkcémie - kmplikvána meningitidu; příznaky - hrečka (u malých dětí čast pačně - hyptermie), zimnice, nevlnst, blesti hlavy ( intrakraniální tlak), nauzea, zvracení; v pzdějším stádiu pruchy psychické a mtrické, zástava dechu, kma fulminantní meningkkcémie - nejzávažnější frma, příznaky velmi rychle z plnéh zdraví (hrečka, zimnice, myalgie, slabst, nausea, kžní léze, blest hlavy, neklid); během něklik hdin delirium, plicní nedstatečnst; nejsu patrné příznaky meningitidy, bvykle dprvázena tzv. Waterhusevým-Friderichsenvým syndrmem endtxin uvlněný d krve krvácení d nadledvin, jejich selhání; mrtalita klem 30%, bez terapie až 85% (čast během 1 až něklika dní i při vhdné ATB léčbě) 121

122 - dg. hlavně z výše uvedených klinických příznaků; při pdezření - vzrky s nasfaryngu, krve, mzkmíšníh mku mikrskpicky (MMM, deslat rychle, teplta 37 C pzitivním ale ne zcela specif. nálezem je přítmnst leukcytů s IC diplkky); kultivace na čkládvém agaru (atmsféra CO 2, dluhá dba růstu - až 2 dny); rychlá dg. sérlgicky - MMM a sérum - latexvá aglutinace; PCR - terapie - velké dávky penicilinu (i.v., i.m.), některé kmeny prdukují penicilinasu chlramfenikl, cefalspriny, c-trimxazl - prevence - čkvání vakcínami (purifikvané puzderné plysacharidvé Ag), k dispzici vakcína prti A, C, Y a W135; prti častému, ale neimungennímu typu B vakcína neexistuje; čkvání plšně jen u vybraných rizikvých skupin 31. NESPORULUJÍCÍ ANAEROBNÍ BAKTERIE - G+, G- kky i tyčinka - sučást běžné flóry: ústa, střeva, kůže, vagína - různé hnisavé prcesy - ve směsích - Veillnva flóra (anaerby, etilgické agens jak celek) - btížný záchyt a diferenciace - striktně anaerbní - G+ kky: rd Peptcccus (Peptcccus niger) rd Peptstreptcccus (P. anaerbicus, asaccharlyticus, magnus) anaerbní mynekróza - G- kky: rd Veillnella (V. parvula, V. alcalescens) rd Acidamincccus rd Megasphaera - G- tyčinky: rd Bacterides (B. fragilis, B. melangenicus) rd Fusbacterium stemyelitida, ústní záněty rd Mbiluncus vaginózy rd Prevtella rd Prphyrmnas - G+ tyčinky a difteridy rd Actinmyces (A. israeli) aktinmykózy rd Bifidbacterium (B. breve, dentium, lngum) zubní kaz? rd Eubacterium (E. lentum) rd Lactbacillus (L. acidphilus, L. casei) endkarditida? rd Prpinibacterium (P. acnes) acne vulgaris - kultivace ze zánětvéh lžiska - plymikrbní braz: Veillnva flóra (= anaerby) + fakult. anaerby - pstrádají specif. txiny kyselé metablity enzymy: klagenasa, heparinasa - lkální nemcnění: abscesy, peritnitis, apendicitis, vředy putridní (páchnucí) hnis - zdrj infekce je endgenní - pranění spjené s hypxií, ppáleniny, peritnitidy při perfraci střeva; exgenní - pkusání - terapie - chirurgický zákrk - excize, drenáž; ATB - klindamycin, metrnidazl, gentamicin, chlramfenikl - prevence - ATB před perací, imunizace není 122

123 A. G+ KOKY PEPTOCOCCUS - P. niger; běžná flóra kůže a sliznic - plymikrbní anaerbní infekce PEPTOSTREPTOCOCCUS - P. anaerbicus, P. asaccharlyticus, P. magnus, P. micrs - specifická nemcnění: anaerbní streptkkvá mynekróza (připmíná mynekrózu klstridivu) edém, exsudace, plyn - pdílejí se na: mzk. absces - chrn. titis media, jiné infekce (krví zanesená metastáza) pleurpulmnální nemcnění - plic. abscesy, aspirační pneumnie, nekrtiz. pneumnie, empyémy kůže a měkké tkáně - synergická gangréna, synergická nekrtizující celulitida, nekrtizující fascitida, chrnické vředy vždy hnisavý páchnucí exsudát, úmrtnst až 75% kmplikace gyneklg. perací peridntální nemcnění intraabdminální abscesy - predispnující faktry: DM, vaskulární nedstatečnst, dekubity B. G- KOKY VEILLONELLA - charakteristická červená flurescence pd UV světlem - V. parvula - ústa, nshltan, střev, ženský genitál - smíšené infekce ACIDAMINOCOCCUS, MEGASPHAERA - sliznice C. G- TYČINKY - prměnlivý vzhled - plemrfní, 23 rdů, identifikace na základě: chrmatgraf. stanvení kyselých prduktů r. Fusbacterium - kys. máselná (+), kys. ismáselna (-), kys. izvalervá (-) r. Bacterides - kys. ismáselná (+), kys. jantarvá (+) - sučástí fyzilgickéh sídlení - nemcnění: hypxické tkáně abscesy + páchnucí hnis - patgenita: kyseliny enzymy pškzující tkáně (klagenasa, neuraminidasa, DNAasa, heparinasa, prteasy) infekce kdekliv v těle - ATB: chlramfenikl, klindamycin, linkmycin 123

124 BACTEROIDES - zablené knce, bvykle puzdřené - dlnst prti žlučvým kyselinám - B. fragilis - B. melaningenicus - tenké a tlusté střev, HDC, vagína - neúčinný endtxin - nebsahuje lipid A, nebsahuje β-hydrxymyristvu kys. - faktrem virulence je plysacharidvé puzdr PREVOTELLA - citlivá na žlučvé kys. - nápadně černě pigmentvaná - sidluje HDC ( angíny, sinusitidy), střev, vagínu FUSOBACTERIUM - HDC, střev, vagína - dluhé až vláknité tyčinky - účinný LPS - nemcnění: pneumnie - aspirační i nekrtizující empyémy abscesy (plíce, játra, mzek) specifické záněty a gangrény stemyelitida (vzácně) MOBILUNCUS - atypická stěna - bez vnější membrány - vagína - přemnžení nespecif. záněty - vaginózy PORPHYROMONAS - příbuzné rdu Prevtella - účast na chrnické pardntitidě (sulcus dentgingivalis) D. G+ TYČINKY ACTINOMYCES - dluhá rzvětvená vlákna, připmínají mycelium - patgenita - buněčná stěna s nebvyklým slžením peptidglykanu - rzsáhlá skupina aerbních, z nich se vymezují anaerbní, které vyžadují CO 2 - sídlení dutiny ústní, ženskéh genitálu - A. israeli, A. dentalis - specifické nemcnění aktinmykóza + gingivitis, pardntitits, křenvé granulmy - aktinmykóza je dluhdbá, úprná, btížně diagnstikvatelná/léčitelná nemc granulmy, píštěle, výtk hnisu s drúzami - bvykle rfaciální blast (cervikfaciální aktinmykózy) - ústní pranění, dentální zákrk 124

125 - dg. kultivací či mikrskpicky - terapie - chirurgické šetření, vyské dávky penicilinu - prevence - pečlivá hygiena dutiny ústní GARDNERELLA VAGINALIS - mikraerfilní - stěna tenčí než G+ Gram-labilní - způsbuje bakteriální vaginózy vazký sekret, rybí zápach; na základě hrmnálně vyvlaných změnách fyzilgické flóry přemnžení G. vaginalis - dg. kultivací; KOH test (senzrický průkaz páchnucích aminů a merkaptanů p alkalizaci výtku neb výtěru silným luhem) - terapie - metrnidazl PROPIONIBACTERIUM - krynefrmní tyčky - běžní kmenzálvé kůže - P. acnes acne vulgaris - P. granulsum - P. prpinicum - běžná sučást ústní flóry - lipasa: štěpí TAG MK dráždění kůže - účastní se různých zánětů (titis media), mhu půsbit sepse BIFIDOBACTERIUM - tyčinkvité, někdy se větví - ústa, GIT - B. breve, B. lngum - B. dentium zubní kaz - v GIT nevyvlávají nemcnění - benefitní slžka střevní mikrflóry sučást prbitik LACTOBACILLUS - anaerbní a fakult. anaerbní, rvné/mírně zahnuté, někdy tvří řetízky - fermentace sacharidů (glykgenu) laktát, H 2 O 2 - L. acidphilus - nejběžnější - L. casei - L. leishmanii - ptravinářský průmysl (jgurty) - nepatgenní, přítmnst ve vagíně (Döderleinův laktbacil), ve střevě je nezbytná - sučástí prbitik - bčas ale izlvány ze směsných infekcí neb hemkultur při endkarditidách a sepsích 32. NOCARDIA - 70 druhů bakterií, G+ tyčinky, ve starších kulturách - vlákna s krátkým větvením - částečně acidresistentní (mdifikvané barvení pdle Ziehl-Neelsena) - rstu na běžných kultivačních půdách - na pvrchu klnií vlákna vzdušnéh mycelia 125

126 - širké tepltní rzmezí růstu, charakterizvány zejm. specif. detaily v chem. slžení buněč. stěny a typicku mrflgií - příbuzné s mykbakteriemi, mrflgicky pdbné aktinmycetám aerbní aktinmycety ; splu s rdem Rhdcccus (př. R. equi, hržení hlavně pr imunkmprmitvané jedince) a dalšími = nkardifrmní aktinmycety - výskyt v přírdě: vda, půda; inhalace infikvanéh prachu častým zdrjem infekce; nebyl prkázán mezilidský přens - nejsu známy faktry virulence - patgenní: Ncardia asterides plicní nemcnění pdbné TBC s vykašláváním hnisavéh sputa, čast metastatický mzkvý absces (smrtelný v plvině případů) Ncardia caviae N. brasiliensis - v trpech - p infekci praněné kůže mycetmy = lkalizvané nádry někdy s píštělemi (připmínají aktinmycetmy) - nemcnění vyvlaná nkardiemi (nkardisy) - kmplikace rzvinutéh AIDS - terapie - ATB (c-trimxazl, tetracyklin); u abscesů a lézí nutný chirurgický zákrk 33. NOVÉ A ZNOVU SE OBJEVUJÍCÍ INFEKCE - chrby, které se buď zcela nvě bjevily, neb byl nvě bjeven jejich etilgické agens; dále chrby dříve pvažvané za zvládnuté, ale bjevující se znvu - průběžný vývj infekčních agens i člvěka jak jejich hstitele změny frekvence výskytu a závažnsti nemcnění, výskyt nvých nemcnění - na straně mikrbů vývj rychlý: různě virulentní mutanty selekce resistentních kmenů psuny v zastupení různých variet danéh mikrba v prstředí - bilgický vývj člvěka pmalý - nepříznivý vliv faktrů - technlgický pkrk, industrializace (změna živtníh stylu), phyb sb při cestvání, migrace byvatelstva, zneužívání ATB - pkrky v mikrbilgii bjevy dříve neznámých mikrbů, pkrky v dg. metdách - existují i příznivé trendy - některé nemci výrazně ptlačeny až eradikvány (prevence, dg., terapie, adaptace hstitele apd.) NOVÉ INFEKCE - příkladem prinvé spngifrmní encefalpatie (scrapie - první záznam již z r. 1732, ale určitě již dříve, za etilgické agens pvažvány dluh pmalé viry) - u těcht i jiných chrb nebyl etilgické agens znám neb určen chybně - příkladem: peptické vředy - za půvdce pvažvány faktry zmíněné u rdu Campylbacter a Helicbacter - bjevy helikbakterů neb leginel - bjev dsud neznámých rganismů; pdbným příkladem Brrelia burgdrferi a Lymeská nemc - zcela nvý mikrb zřejmě virus HbIV (spekulace půvdu: mutace půvdně pičíh SIV, artificiální vytvření jak bilgické zbraně atd.) - není uzavřen - ptačí chřipka (H5N1) - chřipkvý virus - velká variabilita (prměnlivé slžení antigenů H - hemaglutininu a N - neuraminidasy); prasečí chřipka (H1N1) 126

127 Rk bjevu Infekční agens Pvaha mikrba Onemcnění 1973 Rtaviry virus dětské průjmy 1973 Hepatitida A a B virus akutní a chrnický zánět jater 1977 Ebla virus virus hemragická hrečka Ebla 1977 Leginella pneumphila bakterie leginářská nemc 1977 Campylbacter jejuni bakterie enteritidy 1980 Lidský T-lymftrpní virus 1 (HTLV-1) virus T-buněčný lymfm, leukémie 1981 Txigenní kmeny S. aureus bakterie syndrm txickéh šku 1982 E. cli O157:H7 bakterie hemragická klitida, HUS 1982 HTLV-2 virus vlasatá leukemie 1982 Brrelia burgdrferi bakterie Lymeská nemc 1983 Virus lidské imundeficience (HIV) virus syndrm získané imundeficience (AIDS) 1983 Helicbacter pylri bakterie peptické vředu 1988 Hepatitida E virus perrálně přenášená hepatitida nn-a, nn-b 1989 Hepatitida C virus parenterálně přenášená hepatitida nn-a, nn-b 1992 Vibri chlerae O139 bakterie nvý sérvar vyvlávající epidemicku chleru 1992 Bartnella henselae bakterie nemc z kčičíh škrábnutí, bacilár. angimatóza 1995 Streptkky skupiny IGAS bakterie invazivní mynekrózy 1996 Priny PrPsc a PrPc prtein lidské a zvířecí spngifrmní encefalpatie 2002 Krnavirus SARS virus syndrm akut. resp. selhání, zánět plic ZNOVU SE OBJEVUJÍCÍ INFEKCE - definván pněkud neurčitě (chrby, které byly pvažvány za zvládnuté, se staly znvu medicínsky a epidemilgicky důležitým prblémem - typický zástupce u nás - TBC - d rku 2000 výrazně ptlačena, uvažvání úplné eradikaci; v důsledku řady faktrů (migrace byv., nedstatek prevence, sciální situace, resistentní kmeny mykbakterií) pět závažný prblém - dále např. syfilis - v rce 2001 téměř 10x vyšší výskyt než v rce 1990 (částečná adaptace hstitele, pmalejší a méně dramatický průběh) - bakterie, které získaly resistenci na ATB - MRSA, VRSA, multiresistentní kmeny Pseudmnas aeruginsa - důvdy návratu: 127

128 selhání imunizačníh prgramu (mr, diftérie, pertuse, tuberkulsa) migrace (hemragické hrečky, dengue, neurcysticerkóza, viscerálnílieshmanióza) nedstatečná úprava pitné vdy (chlera, giardióza) eklgické změny (malárie, echinkkóza, mr) nadužívání ATB, resistence (TBC, pneumkkvá pneumnie, žlutá zimnice) změny ve zpracvání ptravin (salmnelózy, E. cli O157) rstucí pčet imunkmprmitvaných sb (txplasmóza) 34. PATOGENY CENTRÁLNÍHO NERVOVÉHO SYSTÉMU BAKTERIE Organismus Charakteristika Okruh pacientů Klinické prjevy Clstridium btulinum anaerbní txigenní G+ tyčinky děti a dspělí, p pžití btultxinu E. cli G- tyčka, laktsa ferm. nvrzenci meningitida Haemphilus influenzae G- plemrfní tyčka nečkvané děti (d 2001 se čkuje) Listeria mncytgenes G+ krátká tyčka, katalasa + nvrzenci, imundeficientní dspělí btulismus, chabé parézy meningitida meningitida Mycbacterium tbc. acidresistentní tyčka děti, pacienti AIDS tuberkulózní meningitida Neisseria meningitidis G- diplkk, xidasa+ všechny věkvé skupiny (ne adlescenti), epidemie v klektivech Streptcccus pneumniae G+ kky, katalasa- primárně malé děti a staří lidé meningitida, meningkkvá sepse meningitida - další: G+: Actinmyces sp. (mzkvý absces), kagulasa neg. stafylkky (meningitida), Staphylcccus aureus (meningitida), Streptkky skup. B (meningitida), Streptkky dut. ústní (mzk. absces) G-: Citrbacter diversus (meningencefalitis s abscesem), Pseudmnas aeruginsa (meningitida) HOUBY Aspergillus sp. Cryptcccus nefrmans stře se větvící septvané hyfy v tkáních nepuzdřená kulatá kvasinka imundeficientní pacienti s invazivní aspergilsu imundeficientní jedinci, zvl. AIDS mzkvý absces (aspergilm) meningitida PARAZITÉ Naegleria fwleri améba jedinci ve styku s teplenu vdu (bazény) fatální amébvá meningencefalitida 128

129 Txplasma gndii velké cysty ve tkáních imundeficientní jedinci, zvl. s AIDS, kngenitální infekce (kalcifik. v mzku) Plasmdium falciparum jemné kruhvé frmy v krvi jedinci, kt. navštívili blast s endemic. výsk. malárie encefalitidy, abscesy mzkvá malárie Taenia slium larvální cysta jedinci, kt. pžili vajíčka záchvaty, kalcifikvané léze v mzku neb svalech VIRY Encefalické viry balené i nebalené ssrna děti i dspělý pkusaní hmyzím vektrem (klíště) encefalitida, čast smrtelná Herpes simplex virus balený dsdna nvrzenci nekrtizující encefalitida, benigní aseptická meningitida HIV bal. RNA retrvirus AIDS AIDS-ascivaná demence Pliviry nebalené ssrna nečkvaní, živá atenuvaná vakcína u imundeficientních pli paralýza Virus vztekliny balené ssrna kusnutí, škrábnutí infikvaným zvířetem vzteklina 35. PATOGENY GASTROINTESTINÁLNÍHO TRAKTU BAKTERIE Organismus Charakteristika Zdrj infekce Klinické prjevy Bacterides fragilis anaerbní G- tyčka endgenní břišní absces Campylbacter sp. mikraerfilní G- drůbež průjem, sepse u AIDS zakřivená tyčka Clstridium difficile anaerbní txigenní G+ tyčka endgenní, nskmiální ATB vyvlaný průjem, pseudmembranózní klitida Clstridium perfringens anaerbní G+ tyčka endgenní gangrenózní léze ve střevě a žlučníku enterhemragické E.cli srbitl nefermentující G- tyčka entertxigenní E.cli laktsu fermentující G- tyčka Salmnella sp. laktsu nefermentující G- tyčka infikvané hvězí mas vda, čerstvé vce a zelenina zvířecí prdukty enterhemragická klitida, HUS cestvatelské průjmy průjem, břišní tyfus Shigella sp. laktsu nefermentující člvěk průjem, dysenterie G- tyčka Staphylcccus aureus kataláza+, G+ kky kntaminace ptravin nauzea, zvracení, průjem Vibri sp. xidasa+, G- tyčka syrvé ryby, krýši chlera, vdnatý průjem 129

130 Yersinia enterclitica laktsu nefermentující G- tyčka mas průjem PARAZITÉ Girardia lamblia trfzit, bičíkvec, cysty fekálně kntaminvaná vda průjmy mastnéh vzhledu Ascaris lumbricides vajíčka ptrava GIT ptíže Cryptspridium cysty fekálně kntaminvaná průjmy (chrnické u AIDS) parvum vda Cyclspra sp. kkcidivý parazit vda, čerstvé vce a zelenina Echincccus sp. tasemnice psvitých šelem vajíčka v trusu psvitých šelem Entameba hystlytica améba vda, čerstvé vce a zelenina průjem cysty v játrech, v plicích průjem, amébvá dysenterie VIRY Rtaviry nebalený RNA virus fekálně-rální zvracení, průjem Enterviry nebalený RNA virus infikvaná ptrava a ruce průjem, nem. RT, aseptická meningitida, exantémy Hepatitis A virus nebalený DNA virus krev, přímý sex. kntakt akutní hepatitida Hepatitis B virus RNA virus krev akutní a chrnic. hepatitida, ca-jater Hepatitis C virus nebalený RNA virus z člvěka na člvěka ak. a chrn. hep., ca-jater 36. PATOGENY RESPIRAČNÍHO TRAKTU BAKTERIE Organismus Charakteristika Okruh pacientů Klinické prjevy Actinmyces sp. větvené G+ tyčky, zpravidla anaerbní dspělí (aspirací) plicní absces Brdetella pertussis G- kkbacil děti i dspělí černý kašel, atypický černý kašel Chlamydia pneumniae Chlamydia trachmatis Crynebacterium diphteriae bligátně IC, nebarví se dle Grama bligátně IC, nebarví se dle Grama kyjvité G+ tyčky, katalasa+ děti i dspělí nvrzenci nedstatečně čkvané děti i dspělí pneumnie, brnchitida knjunktivitida, pneumnie C záškrt Enterbacter sp. G- tyčky, fermentující dspělí nskmiální pneumnie 130

131 E.cli Streptkky sk. A (S. pygenes) Streptkky sk. B (S. agalactiae) laktsu G+ kky v řetízcích, katalasa - G+ kky v řetízcích, katalasa - děti starší 2 let nvrzenci Haemphilus influenzae plemrfní G- tyčka děti, dspělí s chrn. plicním nemcněním Klebsiella pneumniae G- tyčky, fermentující laktsu dspělí Leginella pneumniae G- tyčky, tvří i vlákna dspělí se sníženu imunitu faryngitida, pneumnie s empyémem pneumnie, brnchitida titis media, knjunktivitis, epigltitida, pneumnie, brnchitida pneumnie získaná mim nemcnici/ nskmiální pneumnie Mycbacterium tbc. acidresistentní tyčky děti i dspělí (HIV+) TBC Mycplasma kkvité tělísk, děti, adlescenti, dspělí atypická pneumnie pneumniae nebarví se dle Grama Neisseria gnrrheae G- diplkk, xidasa+ jedinci s rálně genitálními kntakty, nvrzenci faryngitis, knjunktivitida HOUBY Histplasma capsulatum Pneumcystis carinii Rhizpus sp., Mucr sp. velmi malá IC kvasinka dspělí, zvl. s AIDS pneumnie huba, ve tkáních a sekretech vytváří cysty neseptvané hyfy ve tkáních sby se sníženu imunitu, zvl. s AIDS diabetici, sby se sníženu imunitu pneumnie invazivní pneumnie, rhincerebrální mukrmykóza PARAZITÉ Ascaris lumbricides (škrkavka) larvy děti i dspělí plicní infiltrát, průnik d rgánů, perianální pruritis Strngylides stercralis vajíčka, larvy sby se sníženu imunitu kašel, ztížené dýchání, pneumnie VIRY Adenviry balený DNA virus děti i dspělí faryngitida, pneumnie, knjunktivitida CMV balený DNA virus sby se sníženu pneumnie imunitu Hantavirus balený RNA virus děti i dspělí škvá plíce, pneumnie Herpes simplex virus balený DNA virus sby se sníženu pneumnie 131

132 imunitu Influenza virus balený RNA virus děti i dspělí chřipka, pneumnie Parainfluenza viry, typ I -III balený RNA virus batlata a malé děti krup, pneumnie RS virus balený RNA virus batlata a malé děti kašel, ztížené dýchání, brnchitis, pneumnie Rhinvirus balený RNA virus děti i dspělí nemc z nachlazení, rýmy Varicella zster virus balený DNA virus sby se sníženu imunitu, těhtné pneumnie 37. PATOGENY UROGENITÁLNÍHO TRAKTU BAKTERIE Organismus Charakteristika Zdrj infekce Klinické prjevy Actinmyces sp. anaerbní G+ tyčka endgenní PID suvisející s užíváním nitrdělž. tělísek Bacterides fragilis anaerbní G- tyčka endgenní absces v pánvi Chlamydia trachmatis Enterbacter sp. bligátně IC, nebarví se dle Grama G- tyčka, fermentující laktsu přímý phlavní styk endgenní uretritis, cervicitis, PID hrmadné a nskmiální infekce mč. traktu Entercccus sp. G+ kky, katalasa - endgenní nskm. infekce mč. tr. E. cli G- tyčka fermentující laktsu endgenní hrmadné a nskmiální infekce mč. traktu Haemphilus ducreyi štíhlé plemrfní tyčky přímý phlavní styk blestivý vřed genitálu Klebsiella pneumniae G- tyčka ferm. laktsu endgenní hrm. a ns. inf. mč. tr. Mrganella mrgani G- tyčka, neferm. lakt. endgenní hrm. a ns. inf. mč. tr. Neisseria gnrrheae G- IC diplkk přímý phlavní styk uretritis, cervicitis, PID Prteus mirabilis G- tyčka neferm. lakt. endgenní hrm. a ns. inf. mč. tr. Pseudm. aeruginsa G- tyčka neferm. lakt katetrizace nskm. infekce. mč. tr. Staphylcccus aureus G+ kky, katalasa + endgenní hrmad. získ. inf. mč. tr. Trepnema pallidum spircheta, nebarví se dle Grama přímý phlavní styk neblest. vřed genitálu, syfilis (prim., sek., terc., nenat.) HOUBA Candida albicans kvasinka s pseudhyfami endgenní vaginitida, nskmiální infekce mč. traktu VIRY Herpse simplex virus balený DNA virus přímý phlavní styk, vertikální, matka-dítě pakující se vředy na genitálu, fetální a 132

133 nenatální infekce HIV retrvirus přímý phlavní styk, krev AIDS, nenatální infekce, demence Lidský Papillmavirus nebalený DNA virus přímý phlavní styk bradavice genitálu, ca cervixu 38. PODMÍNĚNÉ PATOGENNÍ ENTEROBAKTERIE - E. cli (viz t. č. 15), Klebsiella, Enterbacter, Hafnia, Serratia, Citrbacter, Prteus A. Klebsiella - 12 druhů: K. pneumniae, K. xytca, K. zaenae - blízce příbuzné rdu Enterbacter - nephyblivé, plysach. puzdr mukózní klnie; laktsa pzitivní - d Escherichie se liší bílý pigmentem - běžně v lidském střevě, dbře přežívají i v klním prstředí zdrj infekcí - čast vyvlávají mčvé infekce, půvdci nskmiálních infekcí: pneumnie u pacientů na JIP sepse meningitidy (hlavně nvrzenci - infekce kmplikující ppáleniny - příčiny infekcí: invazivní zákrky - katetrizace, trachestmie kntaminvaná zařízení na inhalační terapii a umělu plicní ventilaci - K. zaenae atrfie nsní mukózy - zvláštní frma rýmy = zéna - primárně resistentní na ampicilin, nemcniční kmeny čast multiresistentní znesnadňuje terapii B. Enterbacter - 17 druhů, významné hl. E. aergenes, E. clacae - méně patgenní než Klebsielly - běžně ve střevech, nevyvlávají nemcnění - příležitstně záněty mč. cest - E. sakazakii dětské meningitidy - primárně resistentní na řadu ATB C. Hafnia - jediný druh rdu - Hafnia alvei - blízce příbuzný klebsiellám - jediněle střevní infekce, někdy extraintestinální infekce (ční) D. Serratia - 12 druhů, typickým zástupcem Serratia marcescens (resistentní k cefalsprinům) - příbuzné klebsiellám, liší se výskytem - spíše v klním prstředí než ve střevě - výrazná červená pigmentace většiny kmenů S. marcescens - v pslední dbě stupá frekvence jimi vyvlaných nskmiálních infekcí (pneumnie, infekce pranění) na JIP a nvrzeneckých dděleních 133

134 E. Citrbacter - 11 druhů, významný hl. Citrbacter freundii, C. amalnaticus, C. kseri - blízce příbuzné salmnelám (O-Ag pdbný salmnelám) - prdukce sulfanu (H 2 S) - narzdíl d salmnel ale sidlují běžně střev příležitstně lehčí průjmy - půvdci endgenních mčvých infekcí - nebezpečné p prniknutí d intraabdminální dutiny bakteriémie až sepse, endkarditidy, meningitidy, mzkvé abscesy F. Prteus - 8 druhů, významné: Prteus vulgaris, P. mirabilis - vyčleněny blízce příbuzné rdy Mrganella (M. mrganii) a Prvidencia (P. alcalifaciens, P. rettgeri, P. stuartii) - výskyt: ve střevě, v klním prstředí - prtelytická aktivita rzklad dpadů - většina phyblivá, na kultivačních půdách - plazivý růst v pdbě mřských vln přerůstá rychle celu plchu Petrih misek - jak intestinální patgeny jen vzácně - pměrně čast vyvlávají mčvé infekce - tvrbu amniaku dráždí sliznice, pškzují epitel ledvin, někdy hyperamnemicku encefalpatii - příležitstně izlváni z extraintestinálních infekcí v ranách, dekubitech, ušních zánětech - hržení zejm. nklgičtí a imunsuprimvaní pacienti - resistentní k penicilinům a cefalsprinům 1. generace 39. PODMÍNĚNĚ PATOGENNÍ KORYNEBAKTERIA - statní krmě např. Crynebacterium diphteriae CORYNEBACTERIUM JEIKEIUM - příslušník skupiny CDC crynefrm grup JK - půvdce nskmiálních infekcí - jen zřídka sidluje kůži zdravých lidí, ale čast na kůži sb dluhdbě hspitalizvaných p peracích neb v imunsupresi dtud šíření, infikvání nemcničníh zařízení včetně katetrů katetrvé sepse, endkarditidy aj. CORYNEBACTERIUM PSEUDODIPHTHERITICUM - běžně v hrních cestách dýchacích a u imunsuprimvaných sb nemcnění - vzácně jak půvdce endkarditidy CORYNEBACTERIUM PSEUDOTUBERCULOSIS - zvířecí patgen - přens na člvěka kntaktem s nakaženým zvířetem - prdukuje D-sfingmyelinasu - vzácně infekce dých. traktu a kůže CORYNEBACTERIUM ULCERANS 134

135 - příbuzné difterickým krynebakteriím - liší se prdukcí ureasy a txické D-sfingmyelinasy díky tmu inverzní CAMP test - může prdukvat txin pdbný difterickému - půsbením txinů lehká frma diftérie kžní zánět či infekce mízních uzlin - i u zvířat a v kravském mléce - zdrj infekce CORYNEBACTERIUM UREALYTICUM - tvrba ureasy - čast sídlení kůže, dtud zřídka d mč. cest mčvé infekce GARDNERELLA VAGINALIS, ARCANOBACTERIUM HAEMOLYTICUM - dříve přiřazvány ke krynebakteriím CORYNEBACTERIUM XEROSIS - kmensál: nasfarynx, kůže, sliznice, spjivkvý vak - infekční endkarditida chlpenních náhrad - infekce u pacientů s nádry, selh. resp. a ledvin - resistentní na gentamicin a klindamycin; citlivé k penicilinům CORYNEBACTERIUM MINUTISSIMUM - erytrazma - červené skvrny v meziprstních štěrbinách, slabinách, axille - v UV světle fsfreskuje králvě červeně 40. PSEUDOMONAS AERUGINOSA - striktně aerbní, nefermentující, nesprulující, rvné neb mírně zahnuté G- tyčinky, phyblivé (plární bičíky) - kultivačně nenárčné, dbře rstu na běžných médiích charakteristická prdukce barevných pigmentů a páchnucích těkavých metablitů (někdy vní p jasmínu) - běžně v přírdě: vdy, půdy, rstliny, na lidské kůži, stlice, hrní cesty dýchací - dbře přežívají na zařízení v nemcnicích zdrj infekce - významný patgen nskmiální infekce - kultivace na běžných půdách (KA) aerbně, bvykle hemlýza, kvvě lesklé klnie - schpnst utilizvat při růstu řadu rganických substrátů, schpna růst v rzmezí teplt 20 až 42 C, tleruje vyské knc. slí, čast dlává běžným desinfekčním prstředkům a většině ATB - d kultivačních půd charakteristicky zbarvené pigmenty pycyanin - mdrzelený flurescein - žlutý - charakteristický zápach (vůně vce či jasmínu) - mhu mít slizvý bal připmínající puzdr pdle jeh přítmnsti - růstvé fáze: R - drsná S - hladká M - mukózní 135

136 - pdle smatických Ag 17 sérvarů; další Ag: bičíky, fimbrie chrana před fagcytózu, jak adhesiny umžňují klnizaci - řada faktrů virulence: endtxin - LPS, struktura pdbná jak statní G- tyčinky, něc méně txický než u enterbakterií alginát - vázaný EC plysacharid, u kmenů rstucích v mukózní fázi, baluje bakterie izlace d klí, chrana před fagcytózu a vnějšími vlivy prteasy - elastasy, alkalické prteasy, mucinasy; štěpí řadu bílkvin (klagen, fibrin, elastin, kasein aj.) narušení stěn kapilár hstitele hemragie, nekrózy narušení až inaktivace funkcí kmplementu zábrana psnizace a fagcytózy dva typy hemlysinů (fsflipasa C, termstabilní glyklipid s cyttxicku aktivitu) extxin A - půs. pdbně jak difterický txin exenzym S - lkální i systémvá txicita leukcidin pycyanin - mezuje phyb řasinek sliznic dých. traktu, inhibuje mtch. enzymy, též baktericidní účinky - s výjimku LPS je přítmnst výše uvedených faktrů virulence prměnná u různých kmenů (přizpůsbení prdukce na základě urč. kmunikace mezi bakteriemi) - schpnst snadn a rychle přejímat d statních bakterií infrmace resistenci na ATB rychlé šíření multiresistence (hl. rezidentní nemcniční kmeny) - řada závažných nemcnění - pr manifestaci nutné nějaké jiné pstižení neb kmprmitace hstitele - zdrje infekce: endgenní - sídlení střeva neb kůže exgenní - př. nemcnění: infekce ppálenin a jiných tevřených ran - čast smrtelné - rizikvými skupinami jsu pacienti s pruchami imunity, dg. různých malignit, diabetici, p léčbě cytstatiky, imunsupresivy, krtikidy, širkspektrými ATB (ptlačení přirzené flóry) - zdrje nskmiálních infekcí: kntaminvané terapeutické a dg. pmůcky (katétry, kanyly, endskpy); mčvé katetry (zvláště permanentní) zdrjem mčvých infekcí; cévní katetry - bakteriémie sepse, endtxinvý šk, u nvrzenců endkarditidy a meningitidy - nskmiální pneumnie - těžké, čast smrtelné, zdrjem čast kntaminvaná zařízení pr řízenu ventilaci; nebezpečí zvl. u pacientů s cysticku fibrózu - uplatňují se kmeny s prteasvu aktivitu - prtelytické kmeny též ční infekce, až slepta neb ztráta ka - dg. snadná díky bezprblémvému kultivačnímu průkazu a identifikaci - terapie - prblematická, častá multiresistence na ATB, nezbytné stanvení citlivsti - prevence - ddržvání hygienických patření, sterilizačních pstupů 41. PSEUDOMONAS, STENOTROPHOMONAS, BURKHOLDERIA A. Pseudmnas - viz t. č Pseudmnas aeruginsa - další pseudmnády: P. alcaligenes - mžní půvdci hnisavých infekcí ran, čních infekcí a endkarditid 136

137 P. flurescens, P. putida - čast ve vdě, infuzních rztcích, jen vzácně půvdci nemcnění, většinu endtxinvý šk P. mendcina - významný u imundeficientních jedinců P. stutzeri - záněty středníh ucha, endkarditidy B. Stentrphmnas - např. Stentrphmnas maltphilia - izlvána čast z vdy neb z mléka, půvdce různých nemcnění: pneumnie, septikémie, endkarditidy, meningitidy, infekce ran, infekce mč. traktu - nemcnění u slabených jedinců čast smrtelná C. Burkhlderia - dříve řazené d rdu Pseudmnas; k patgenům patří zejm. B. mallei, B. pseudmallei, B. cepacia BURKHOLDERIA MALLEI - půvdce septickéh nemcnění = malleus (vzhřivka), dříve čast nemcnění kní - příležitstně přens na lidi (kčí, veterináři) - k nákaze - inhalací, infekce drbných pranění - nemcnění: akutní frma: většinu smrtelná chrnická frma - u nás se již nevyskytuje, může být imprtvána z trpů BURKHOLDERIA PSEUDOMALLEI - půvdce nemcnění - meliidóza - rezervárem: kůň, ale i další zvířata (vce, sel, kza, kčka) - hlavně v trpech - přens inhalačně neb praněním - průběh akutně septikémie neb chrnicky hnisavé nemcnění - smrtnst neléčenéh nemcnění téměř 100% - účinná terapie - tetracyklin, chlramfenikl, kanamycin BURKHOLDERIA CEPACIA - rstlinný patgen cibule a česneku - v pslední dbě půvdcem nskmiálních infekcí - hržení zejména: pacienti s primární dg. cystické fibrózy chrnické infekce plic a systémvé infekce pacienti s cévními implantáty sepse u žen mčvé infekce - terapie - btížná, častá multiresistence na většinu ATB (včetně aminglyksidů) 42. RICKETTSIA úvd: - G- striktně IC parasité hrečnatá nemcnění: skupina tyfvá a skup. skvrnitých hreček: Rickettsia prwazekii skvrnitý tyfus 137

138 Rickettsia rickettsiii hrečka Skalistých hr Ehrlichia ehrlichiózy Orientia tsutsugamushi křvinný tyfus - rickettsie pjmenvané p H. Rickettsvi je ppsal jak půvdce hrečky Skalistých hr a v r zemřel na skvrnitý tyfus : ( - RICKETTSIE: G- kkbacily průměru 0,5 μm; stěna: vnitřní a vnější membrána + vrstva PG, bsahuje LPS a mem. prteiny určují sérvary i druhy nemcnění (tyf. skup. X skvrn. hrečky); EC sliz - neúplný energ. mtb. hl. při získávání ATP a NAD dkázáni na mtb. hstitelské buňky = bligátní IC paraziti in vitr nekultivvatelné: na zvířeti, kuřecím embryu neb tkáňvé kultuře - rezerváry: hldavci, členvci - zárveň i přenašeči - dbře a dluh přežívají v trusu členvců ROD RICKETTSIA - Rickettsia prwazekii: rezervárem člvěk; přenašeč - veš šatní (Pediculus humanus) pmnžení na střevním epitelu vší vylučvané trusem - infekce pasivním přensem - prnikání d drbných pranění při škrábání svědících kusnutí SKVRNITÝ TYFUS kmunity se špatnu hygienu a vysku kncentrací sb (vjenské a kncentrační tábry); epidemie skvrnitéh tyfu na knci 2. světvé války v Terezíně inkubační dba 2 týdny náhlá hrečka, blesti hlavy, bluzení, dýchací ptíže; pzději petechiální až makulózní exantém; gangrény knčetin, nefrpatie, atypické pneumnie neléčený smrtelný v 50% p uzdravení někdy přetrvává v endtelvých bb. Brill-Zinsserva nemc = typhus recrudescens - pdbný, ale lehčí průběh, vzácně smrtelné - Rickettsia typhi: rezervárem hldavci; přenašeč - blecha ENDEMICKÝ TYFUS příznaky pdbné, ale lehčí; vzácně smrtelná - SKUPINA SKVRNITÝCH HOREČEK: druhý přežívají v klíšťatech - v jejich ppulaci přens transvariálně endemické hrečky s makulpapulózním exantémem hrečka Skalistých hr (Rcky Muntains sptted fever, RMSF) - R. rickettsii; přenašeč klíšťaty rdu Dermacentr - v severamerických Skalistých hrách každrčně něklik set případů; neléčená - smrt v ¼ případů pdbné hrečky - R. africae v Africe; ve středzemí R. cnrii marseilleská hrečka, přenášejí psí klíšťata; na Slvensku a v Maďarsku: R. slvaca - přenašeč: klíšťata piják lužní a stepní rickettsivé neštvice - prvázeny vznikem puchýřků jak u neštvic: R. akari - rezervár: myši; přenašeči: rztči - dg. kultivací na kuřecím embryu, tk. kulturách neb žlutkvém váčku - nárčné + vyské rizik labratrní nákazy; průkaz Ag v bipsiích: přímá imunflurescence pmcí značené prtilátky prti Ag buněč. stěny a kapsuly; neb Weil-Felixva aglutinační reakce: pdbnst O-Ag rickettsií a Prteus mirabilis kmenů OX19, OX2 a OXK průkaz prtilátek prti rickettsiím, ale mál specif. a faleš. negativní při sučasné infekci rdem Prteus; dnes: latexvá aglutinace, ELISA, PCR - terapie - tetracyklin, chlramfenikl - prevence - tlumení rezervárů (hldavců) a přenašečů (vší); specifická imunizace neexistuje 138

139 EHRLICHIA, ORIENTIA, WOLBACHIA - ERLICHIE: pdbné vlastnsti jak rickettsie, ale malé mnžství PG ve stěně rezervárem: zvířata, člvěk; přenašeč: klíšťata ehrlichiózy: hrečka, blesti hlavy, kmplikace (gastritis, pneumnie, meningitis), čast změny krev. brazu E. napadají bb. imunitníh sys.: nemcnění připmíná infekční mnnukleózu: mncytární ehrlichióza neb granulcytární ehrlichióza; smrtelné hl. u imundeficientních sb hrečka sennetsu: E. sennetsu: infekce přes GIT pžitím syrvých ryb, výhradně v Japnsku dg. jak rickettsie; terapie - tetracyklin, rifampicin - ORIENTIA: O. tsutsugamushi - dlišné d rickettsií: stěna tvřená hl. prteiny, nebsahuje PG ani LPS a prteinvé Ag rickettsií křvinný tyfus = hrečka cucunamuši, japnská říční hrečka - přens larvami rztčů = písečné blechy; p vniknutí d rganismu fagcytvána, fagsm rzkládá svu fsflipasu A a p pmnžení v cpl. fagcytů rznášena d rganismu exantém, pneumnie, encefalitida dg. na buněč. kulturách, imunflurescence a ELISA, zkřížená aglutinace s Prteus mirabilis kmen OXK terapie - tetracyklin, chlramfenikl - WOLBACHIA: nepřímý medicínský význam: léčba filariózy parazitární nemcnění vyvlané Onchcerca vlvulus: tvrba kžních bulí (ndulů), při pranění d ka = říční slepta pr jedn z významných stádií je nutná symbióza s IC wlbachiemi ty jsu citlivé na dxycyklin: lze tak přerušit vývjvý cyklus hlístic a léčit filariózy 43. SALMONELLA - suhrn: nesprulující, fakultativně anaerbní G- tyčka; u lidí, zvířat, v klním prstředí; slžitá Ag struktura, velké mnžství sérvarů lišících se patgenitu; půvdci alimentárních infekcí: salmnelóza břišní tyfus paratyfus septické stavy, hnisavá nemcnění různých rgánů - G- krátké tyčky, až na výjimky (S. gallinarum, S. pullrum) phyblivé pmcí bičíků - patgeny, vyskytují se ve střevech lidí a zvířat, některé sérvary mají specializvanéh hstitele (S. gallinarum - drůbež), fakultativní IC paraziti - přežívají chlad i zmrazení, inaktivvány nad 65 C - bichem. vlastnsti: prdukce sulfanu zkvašují gluksu, mannitl a srbitl s tvrbu plynu (ne indl, nehydrlyzují mčvinu) laktsa-negativní (endva půda světlé, laktsa-nefermentující klnie) - kultivace na selektivních a dg. půdách - End, DC, Salmnella-Shigella agar, Wilsn-Blairva půda, Rambachův agar, Müller-Kauffmannův tetrathinátvý bujón - stanvení bichemických vlastnstí - API neb ENTEROtest - slžitá Ag struktura sérvary: určené pvrchvými Ag O, H a Vi: smatický O-Ag = LPS (endtxin), jeh antigenní specifita dána slžením cukrů v jeh O-specif. plysacharidvém řetězci; jádr (R-cre) a lipid A lipplysacharidu prakticky u všech salmnel stejné; v 1 bakterii i více O-antigenů; také deficientní mutanty - žádný O-Ag méně virulentní (avirulentní), suché a drsné klnie; pdle hlavníh O-Ag řazeny d skupin A až Z, jedntlivé Ag typy: čísla 1-50 H-antigeny (bičíkvé) - ve dvu frmách: první fáze - a až z; druhá fáze - 1 až

140 Vi antigeny (pvrchvé, mikrpuzderné) - typické pr salmnely vyvlávající břišní tyfus Frssmanův antigen (glyklipidvý) - některé salmnely - pdle Ag struktury řazeny d klasickéh Kauffmannva-Whiteva schématu - rzlišvání kmenů pdle: fagtypizace (citlivsti k bakterifágům), citlivsti na ATB neb pdle přítmnsti urč. plasmidů - Taxnmie salmnel: Salmnella bngri Salmnella enterica subsp. ariznae subsp. diariznae subsp. enterica subsp. hutenae subsp. indica subsp. salamae Salmnella subterranea (List f Prkarytic Names z r. 2005) dříve uznávané medicínsky významné druhy S. enteritidis, S. partyphi, S. typhimurium, S. typhi synnymy značení druhu Salmnella enterica subsp. enterica - patgenita salmnel - rzdělení d 3 skupin: tyfózní salmnely - invazivní půvdce břišníh tyfu (S. enterica sérvar Typhi) a příbuzných nemcnění - paratyfy (sérvar Paratyphi) enteritické salmnely - neinvazivní půvdci GIT průjmvých nemcnění - salmnelózy; sérvar Enteritidis invazivní půvdci diseminvaných infekcí - bakteriémie, septikémie, metastatická hnisavá fkální nemcnění; sérvary: Chlerasuis, Gallinarum, Dublin BŘIŠNÍ TYFUS A PARATYFUS - půvdcem tzv. tyfózní salmnely servarů Typhi, Paratyphi A, Paratyphi B, Paratyphi C = primární antrppatgenní salmnely (hstitelem člvěk) - patgenese těcht nemcnění se liší jen mál: paratyfus - méně závažný průběh - nutné dlišvat břišní tyfus d skvrnitéh tyfu (R. prwazekii) - Salmnella Typhi : O-Ag typu 9 a 12, bičíkvý H-Ag typu d, pvrchvý Vi antigen - nákaza mezilidským přensem d nemcných neb nsičů, alimentární cestu kntaminvanu ptravu - p pžití bakterie se zachycují na střevní sliznici prnikají, mnží se v mesenterických mízních uzlinách = inkubační fáze (asi 14 dní) pak bakterie prnikají d krevníh běhu septický stav (hrečka, blesti hlavy, schvácenst, pruchy vědmí, červené skvrny na kůži) - narzdíl d salmnelóz nejsu GIT příznaky - míst průjmu spíše zácpa - ve fázi bakteriémie vylučvání salmnel mčí, někdy i stlicí - akutní fáze trvá klem 2 týdnů, smrtnst neléčenéh břišníh tyfu je až 20% - čast v zemích s nízku hygienicku úrvní, zdrjem infekce čast kntaminvaná vda - dg. spléhá na izlaci salmnel z krve a mči; z krve mžný i sérlgický průkaz aglutinační Widalvu reakcí stanvením prtilátek prti O, H a Vi antigenům (nemusí být splehlivý) - prevence - pdáváním živé vakcíny (deficientní mutanty salmnel) 140

141 - terapie - vhdná ATB - ampicilin, flurchinlny, chlramfenikl (v kmplik. případech); kmplikací ATB terapie septických frem uvlnění velkéh mnžství endtxinu endtxinvý šk - nebezpečnu frmu nemcnění - bezpříznakvé nsičství - salmnely ve žlučvých cestách, pacient asymptmatický, ale vylučuje salmnely stlicí zdrj infekce; při pdezření na nsičství se vyšetřuje stlice (pdání prjímadla usnadní vylučvání salmnel ze žluč. cest); prkázanéh bacilnsiče - izlvat, eradikace salmnel pdáváním ATB čast neúspěšné nutné dstranit žlučník SALMONELÓZY - půvdcem rzsáhlý subr sérvarů - tzv. primárně zpatgenních salmnel - hstitelem různá zvířata - slepice, kachny, rackvé, vrabci, dmácí užitkvá zvířata: skt - S. Typhimurium a Dublin prasata - S. Chlerasuis vce - S. Abrtusvis u dmácích mazlíčků (psi, kčky, želvy - S. Derby) - vylučené salmnely přetrvávají dbře v klním prstředí přens na člvěka fekálně-rální cestu - kntaminvané surviny (zejm. vejce) neb ptraviny kntaminvané při přípravě v důsledku nedstatečné hygieny (technlgické nekázně); mžný i přímý přens na ze zvířete na člvěka - typické salmnelózy spjeny s veřejným stravváním, šklními jídelnami, bčerstvení apd. - u nás v psl. letech případů rčně - nemcnění: inkubační dba - 1 až 2 dny, významným faktrem je infekční dávka ( salmnel na 1g ptravy) brana - nespecifická kyselst v žaludku, střevní hlen, peristaltika, střevní flóra, laktferin a lyszym; specifická slizniční prtilátky a genetická dlnst prti invazi průběh nemcnění v něklika frmách: frma asymptmatická - p pžití malé infekční dávky, salmnely prjdu GIT, krátkdbě vylučvány stlicí jak při nsičství; léčba není nutná frma gastrenterická - salmnely vázány adhesiny na střevní sliznici (na receptry bsahující mannsu), prnikají d bb. epitelu a d makrfágů pmnžení akutní zánět, stimulace adenylátcyklasy nekrvavý průjem, stlice vdnatá, někdy zelená; těžší případy - hrečka, nauzea, zvracení, křečvité blesti břicha; u starších hrzí dehydratace až selhání ledvin a smrt; bvykle dezní d 3 dnů, něklik týdnů vylučvání salmnel stlicí septická (tyfidní) frma u sb se závažnu základní dg. (diabetes, cirhóza, revmatická hrečka, malignity, AIDS) - u zdravých sb p infekci sérvarem Chlerasuis salmnely d krev. běhu (mžná izlace), GIT btíže chybějí, něklik dní vyská hrečka; rzns d různých rgánů hnisavá lžiska stemyelitis, abscesy, meningitis, endkarditis, artritis; smrtnst až 30% - dg. spléhá na kultivační záchyt ze stlice, z pdezřelé ptravy; dále určujeme sérlgicky, fagtypizací - hlavní sérvary vyvlávající salmnelózy u nás: Enteritidis, Typhimurium - prevence - důsledné ddržvání hygienických patření - terapie - u gastrenterické frmy nutné předcházet dehydrataci (tekutiny per s); překnání akutní fáze - dietní patření, prbitika; nevhdné pdávání ATB - nezkrátí akutní fázi, prdluží dbu pstinfekčníh vylučvání salmnel, přispívají k selekci resistentních kmenů; ATB terapie nezbytná u septických frem a hnisavých lžisek - vhdné stanvit citlivst 141

142 44. SHIGELLA - suhrn: nesprulující, fakult. anaerbní G- tyčka, u lidí, ve vdě; S. dysenteriae, S. flexneri, S. bydii, S. snnei; blízce příbuzné escherichiím; půvdci průjmvitéh hrečnatéh nemcnění - shigelóza = bacilární dysenterie = úplavice, fekálně-rální přens - G- tyčinky, nephybliví, nesprulující, fakultativně anaerbní - hstitelem člvěk a primáti - dbře přežívají v kntaminvané vdě, jinde pměrně špatně - blízcí příbuzní rdu Escherichia - dlišitelné hybridizací DNA; pdbné rvněž bichem. vlastnsti diferenciační význam: test na phyblivst prdukce plynu z gluksy zkvašvání laktsy, xylsy přítmnst β-galaktsidasy u Shigell negativní - d escherichií se liší svu patgenitu a antigenní strukturu sérlgické dlišení (neplatí pr enterinvazivní E. cli (EIEC) - pdbají se shigellám bichemicky průjmvitá nemcnění, pdbná Ag struktura, některé aglutinují s antiséry prti Shigella dysenteriae) - rd Shigella - 4 druhy ttžné s Ag skupinami: Shigella dysenteriae - skupina A, 12 sérvarů S. flexneri - skupina B, 6 sérvarů S. bydii - skupina C, 18 sérvarů S. snnei - skupina D, 1 sérvar bichemicky se liší jen různu schpnstí zkvašvat mannitl; identifikace druhů zpravidla sklíčkvu aglutinací s králičími antiséry - patgenita: výhradně lidské patgeny, půvdci průjmvéh nemcnění = bacilární dysenterie, úplavice = shigelóza; adaptvány na mnžení ve střevním epitelu; něklik faktrů virulence: Shiga txin - uvlňvaný z lyzvaných bb. S. dysenteriae sérvar 1 půs. jak entertxin, neurtxin, cyttxin destrukce kapilár, fkální hemragie různé entertxiny - např. u S. flexneri: ShET1 a ShET2 (druhý i u statních druhů shigell, kódván na plasmidech) Ipa (invasin plasmid antigens) a Ics (intercellular spread prteins) - také kódvány na plasmidech, umžňují adherenci a prnikání d bb. střevníh epitelu a makrfágů, indukují IL-1 cytkin apptsa makrfágů, lyzují plasm. membránu napadených bb. - patgenetický mechanismus shigell: kmplexní - entertxický, cyttxický mech., cytkiny zánět střeva a nekróza střevníh epitelu; v epitelu tlustéh střeva se mnží vředy, nekróza uvlňvání hlenu, hnisu, krve d stlice SHIGELÓZA - přens u nás výhradně fekálně-rální; v zemích se špatnu hygienu přens kntaminvanu vdu - infekční dávka dalek menší než u salmnel, přest salmnelózy častější - nejčastěji: S. dysenteriae a S. flexneri nejvíce virulentní - inkubační dba něklik hdin až dní pak těžké průjmy, hrečka, nucení na stlici časté a křečvité, stlice vdnatá s příměsí krve, hlenu a hnisu, nausea a zvracení; nebezpečí dehydratace není tak závažné jak u salmnelóz; jen vzácně infiltrace d submukózy a krevníh běhu - akutní fáze dezní p něklika dnech - p prdělaném nemcnění někdy nsičství 142

143 - dg. kultivačně ze stlice + bichem. a sérlgická identifikace; sigmidskpické vyšetření: difusní erytém pvrchu mukózy, četné drbné vředy - terapie - rální rehydratace (v těžkých případech i parenterální), střevní dezinficiens; ATB terapie je nutná jen v těžších případech a p stanvení citlivsti (stále častěji resistentní) - prevence - hygienický patření (individuálně mytí ruku, chrana vdních zdrjů); specifická vakcinace neexistuje 45. STAPHYLOCOCCUS AUREUS - kagulasa +, jeden z nejčastějších lidských patgenů, subspecies: subsp. Aureus subsp. Anaerbius - ne u člvěka - shluky G+ kků - není mžné mikrskpicky dlišit d statních stafylkků ani jiných G+ kků - rste na běžných půdách: matné a hladké klnie, pigment žluté (zlatžluté, žluthnědé); na KA bklpeny zónami hemlýzy; selektivní půdy - s přídavkem 10% NaCl (stafylkky - NaCl tlerantní) - čast na kůži a sliznicích zdravých sb A. Pvrchvé Ag a faktry virulence: 1) stěnvý prtein A - vázaný na PG, druhvě specif. Ag determinanta, schpnst nespecif. vazby na Fc fragment IgG (IgA, IgM), chrání před psnizací, fagcytózu a půs. kmpelementu 2) teichvé kyseliny (plysacharid A) - druhvě specif. Ag, 2 sérvary: Aα a Aβ; adhesiny pvrch bb., fibrnektin v ranách 3) aglutingeny - pvrchvé Ag, termlabilní prteiny, termstabilní plysacharidy 4) stěnvý peptidglykan - zkřížené reakce s jinými G+ bakteriemi, účinky pdbně endtxinu G- bakterií stimuluje prdukci cytkinů, aktivuje kmplement, cyttxický 5) plysacharidvé puzdr (mikrpuzdr) - jen některé kmeny, 11 kapsulární sérvarů; puzdřené velmi virulentní chrana před fagcytózu, prtilátkami, půs. kmplementu 6) další prteinvé adhesiny vazba: fibrnektin, klagen, laminin; usnadňují průnik d tkání 7) vázaná kagulasa (shlukvací faktr, clumping f.) - na pvrchu schpnst vázat fibringen přeměňuje na fibrin aglutinace suspenze stafylkků, kagulace králičí plasmy; narzdíl d vlné kagulasy se vyskytuje jen u S. aureus B. Extracelulární enzymy 1) plasmakagulasa - vlná kagulasa, nemá enzymaticku aktivitu, váže se na fibringen fibrin adhese k bb. + balení vrstvu fibrinu (chrana před fagcytózu; fibrinvý bal ddělující lézy d klí hraničená lžiska, abscesy 2) stafylkinasa (fibrinlysin) - pačný účinek, rzpuští fibrinvé sraženiny invazivní faktr šíření stafylkků a jejich txinů 3) hyalurnidasa (spreading factr) - hydrlyzuje hyalurnidvu kys. rzrušuje mezib. tmel a pjiv. tkáně 4) lipasy - invazivita 5) nukleasa - štěpí DNA i RNA 6) penicilinasa (β-laktamasa) - rzkládá penicilinvá ATB 7) katalasa - rzkládá perxid vdíku, chrana před jeh baktericid. půsbením 8) hemlysiny - viz níže 143

144 C. Extracelulární txiny 1) Hemlysiny α, β, γ, δ hemlysin α - hlavní faktr virulence, mnmer na buněč. membránu ligmeruje d hexamervéh kruhu perfrace membrány lýza buňky; půsbí na ery, TC a mncyty; v kůži vyvlává dermnekrózu hemlysin β (sfingmyelinasa) - štěpí membránvý sfingmyelin bez prušení integrity membrány nejvýše změna barvy erytrcytu (prušení membrány p chlazení kultury na 4-10 C = ht-cld fenmén), spíše u S. intermedius; inhibuje úč. hemlysinu α, ale ptencuje δ hemlysin γ - 3 samstatné prteiny (A, B, C) - vzájemná kperace: A,B hemlýza; B,C leuktxiny hemlysin δ - malý peptid na membrány erytrcytů (pvrchvá aktivita); účinek na KA inhibván - úplná hemlýza teprve ve splupráci s hemlysinem β zvláště hemlysin β - interakce s hemlysiny jiných bakterií využití v CAMP testu; interakce: synergické v místě interakce úplná hemlýza; druhu bakterií: Strep. agalactiae, List. mncytgenes inhibice hemlýzy - druhu bakterií: Cryne. ulcerans, Arcanbacterium haemlyticum 2) Leukcidin (Pantnův-Valentinův txin, PV) - dvě synergicky půs. slžky (Fast, Slw chrmatgrafie), jen malá část kmenů S. aureus; významný faktr vyvlávajíc dermnekrtické léze 3) Txin syndrmu txickéh šku (TSST-1) - jen některé kmeny S. aureus, prttyp superantigenu aktivuje přím až 30% T lymfcytů masivní uvlnění cytkinů, TNF-α, IL-1, IL-6 sy. kapilárníh úniku; je pyrgenní, vyvlává multirgánvé selhání, ptencuje účinek endtxinu G- bakterií 4) Entertxiny - resistentní vůči varu i tráv. enzymům, některé typy S. aureus, Ag typy A až E; p pžití v GIT jak lkální neurtxiny (i bez živých bakterií) dráždí viscerál. receptry a veget. nervy průjmy, zvracení; vlastnsti superantigenu, mhu vyvlat sy txickéh šku jak TSST-1 5) Exflianty (epidermlytické txiny) - enzymy s esterasvu (částečně i prtelyt.) aktivitu; něklik antigenních typů - nejč. A a B; půs. na bb. stratum granulsum rzvlňvání epidermis trhliny, puchýře, lupvání kůže; vlastnst superantigenu D. Onemcnění - častu sučást fyzilgické flóry (30%) HCD, kůže, zev. ženskéh genitálu - půvdce nemcnění - endgenní, exgenní, nskmiální půvd - dvě kategrie: invazivní - prniknutí stafylkků d tkání, hnisavé hraničené léze a abscesy, flegmóny; někdy d krevníh běhu - rzns d řady rgánů intxikace (txikózy) - exgenní txiny d GIT (entertxiny) neb txiny prdukvané in situ d krevníh běhu (TSST-1) INVAZIVNÍ ONEMOCNĚNÍ - hnisavá nemcnění kůže = PYODERMIE z kůže d vlasvých flikulů a maz. žláz zánět a nekróza epitelu jedntlivé/mnhčetné pustulky s červenými kraji - hl. v chlupení = FOLIKULITIDA FURUNKL - zánětlivý kžní absces z infik. a zanícenéh flikulu (z něj zánět d blízkéh klí) KARBUNKL - hnisavé lžisk z něklika furunklů, nejčastěji na šíji, splynutí v rzsáhlý vřed + bakteriémie, hrečka - zanícené mazvé žlázy na čním víčku JEČNÉ ZRNO (hrdelum), ZÁNĚT VÍČKA (blepharitis) neb KONJUNKTIVITIDA 144

145 - zánět epidermis = IMPETIGO - hl. u malých dětí, puchýře a pustuly se žlutým hnisem - zánět ptních žláz - v pdpaží = HIDRADENITIS SUPPURATIVA - záděry infekce měkkých tkání psl. článků prstů hnisavé záněty: PANARICIUM, PARONYCHIUM - ZÁNĚTY MLÉČNÉ ŽLÁZY (puerperální mastitis) - end- i exgenní zdrj, kjící ženy, čast nskmiální pův. neb ze sliznice infikvanéh kjence - hnisavá lžiska: rzsáhlejší pranění ppáleniny perační rány - klem stehů - PSEUDOMEMBRANÓZNÍ KOLITIDA - ptlačení fyzilgické flóry širkspektrými ATB, průjmy až hypvlemický šk - průnik d lymfatických uzlin LYMFADENITIDA - d krevníh běhu BAKTERIÉEMIE až sepse, metastatické zanesení d dalších rgánů: endkarditis pyelnefritis meningitis hnisavé abscesy tělní dutiny vyplněné empyémem - pstup zánětu k pvrchu píštěl - ENDOKARDITIDA - tvrba bifilmu na srdečních chlpních zdrj dalšíh hematgenníh rzsevu - S. aureus - nejč. půvdce OSTEOMYELITID (zánět kstní dřeně) - hematgenní rzsev neb následek infikvanéh pranění (tevřená zlmenina), rtpedické perace; v dluhých kstech, v bratlích; pstižení klubů hnisavá artritida - PNEUMONIE a BRONCHOPNEUMONIE - stafylkky HCD či infekce hematgenním rzsevem; kmplikace virvých zánětů HCD a chřipky; inhibice imunit. mech. (činnsti řasinek) umžňuje klnizaci plic vdechnutými stafylkky; hrženy sby s: defekty imunity, kjenci, velmi staří, pac. s imundeficiencí; nskmiální infekce - ventilátrvé pneumnie - časté, smrtelné ve 30%, na JIP TOXIKÓZY - ENTEROTOXIKÓZY - alimentární travy (stafylkk entertxin v ptravě), zdrjem čast majnéza, zmrzlina, mas, mléčné výrbky - stačí 1 μg entertxinu; d 6 hdin nausea, průjmy, zvracení, slabst d 24 hdin se upraví, nebezpečí dehydratace - SYNDROM TOXICKÉHO ŠOKU (TSS) - p prniknutí TSST-1 (i entertxinu) d krevníh běhu; půvdcem txigenní kmeny S. aureus (také Streptcccus pygenes i viridující streptkky); zdrj - vaginální vyskabsrpční menstruační tampóny - pacientky ženy ve fertilní věku, ale i jiní pacienti - infikvaná pranění (nemenstruační případy dnes převažují); závažné, není-li včas rzpznán, tak i smrt; příznaky nespecif. dg. nesnadná (častá záměna); 6 kritérií pr dg.: > 38,5 C exantém (difusní, makulózní, petechiální) lupvání kůže (p 1-2 týdnech d začátku nemci) hyptenze plyrgánvé pstižení (alespň 3): GIT: zvracení, průjem svalstv: myalgie, vzestup kreatinfsfkinasy sliznice: hyperémie ledviny: 2x sérvé urey neb kreatininy, pyurie bez infekce mč. cest játra: 2x bilirubin, AST neb ALT 145

146 krev: TCpénie CNS: dezrientace, prucha vědmí negativní výsledek hemkultivace dg. TSS když všech 6, při 5 - pravděpdbná; četné výjimky; u žen dtaz na pužívané tampny kultivace: txigenní stafylkky v hemkultuře jen ve 3%, častý nález ve vagíně neb ráně; vaginální kmeny prdukce TSST-1; izláty z ran entertxiny; u streptkkvéh TSS izlvány streptkky v 60% hemkultur; nález dplnit stanvením txigenity - EXFOLIATIVNÍ DERMATITIDA (txická epidermlýza) - kmeny stafylkků prdukující exfliativní txin; děti d 10 let - výsev skartatinfrmníh exantému může přecházet d frmy pemphigus nenarum (kžní puchýřky); generalizvaná frma = syndrm pařené kůže (Reiterův syndrm) - krmě puchýřů i rzsáhlé erze a dlupvání plátů pvrchvých vrstev pkžky; superantigenní vlastnsti hrečka, šk DIAGNOSTIKA - přímý mikrskpický a kultivační průkaz - hnis, exsudát, výtěry, krev, cerebrspinální mk, mč atd. - nevyžaduje speciální transprt - p barvení dle Grama - shluky G+ kků; kultivace: hladké pigmentvané klnie, zóny hemlýzy na KA - další testy: aglutinační srážení plasmy stanvení clumping factru, vlné plasmakagulasy latexvá aglutinace stanvení prteinu A a kapsulárních plysacharidů ELISA entertxin, TSST-1 TERAPIE - chirurgické šetření: hnisavá lžiska, abscesy dstraněné hnisu, cizích těles - generalizvaná nemcnění ATB terapie - prblematická penicilin - bjeven díky úč. na S. aureus brzy p bjevu kmeny - plasmidy penicilinasy resistence na penicilin; dnes resistentních 80-90% kmenů pdbně u dalších ATB: makrlidy, tetracyklin, chlramfenikl vhdné PENICILINASA-RESISTENTNÍ PENICILINY: xacilin, methicilin, clxacilin neb PENICILINY KOMB. S INHIBITORY β-laktamas: klavulanvá kys., sublaktam - methicilin, xacilin - pměrně dluh zálžní ATB (vyská citlivst) dnes již dcela čast výskyt MRSA kmenů (methicilin-resistant S.au.) nskmiální infekce zálžní ATB: vankmycin pstupně menší citlivst = VISA (vancmycin-intermediate resistant S. au.) - pravděpdbně dán abnrmálně silnu vrstvu stěn. PG; v r izlván první kmen - knjugačním přensem z enterkků gen van A zcela resistentní na vankmycin = VRSA - vždy vhdné stanvit citlivst izlvaných kmenů stafylkků 46. STREPTOCOCCUS AGALACTIAE A VIRIDUJÍCÍ STREPTOKOKY ÚVOD - nesprulující, většinu fakultativně anaerbní, některé striktně aerbní, kapnfilní, - G+ kky, řetízky; S. pneumniae - diplkk - katalasa -, fermentující cukry na laktát, rsu na agaru s přídavkem séra, KA - puzdřené hladké mukózní klnie, průměr 2 mm - nepuzdřené drbné klnie s lesklým/drsným pvrchem - různé typy hemlýzy, některé - pigmenty 146

147 - stěna: PG (N-acetylgluksamin + N-acetylmuramvá kys.; plypeptidvý můstek variabilní - charakteristické slžení); kmeny s defektní stěnu nerstu na běžných půdách - výskyt - sliznice - patgeny: S. pygenes S. pneumniae S. agalactiae + viridující streptkky - fyzilgický ústní flóra zubní kaz (jinak zřídka patgenní) - klasifikace pdle Lancefieldvé: pdle stěnvéh plysacharidu = plysacharid C A až Z; sučasná klasifikace jiná Ag skupiny dpvídají jen částečně klasifikaci druhvé - řada druhů nebsahuje žádné Ag - S. pneumniae - Hemlýza (α, β, γ, úplná, neúplná, viridace) hemlýza β dbarvení agaru = úplná hemlýza S. pygenes agar zůstane zakalený = neúplná hemlýza S. agalactiae hemlýza α změna Hb na zelený verdglbin hnědzelené zbarvení v klí klnií viridující streptkky ústní dutiny, S. pneumniae hemlýza γ - streptkky, které nevykazují hemlýzu typ hemlýzy se může změnit v závislsti na stáří pužitých erytrcytů na pdmínkách kultivace: S. pneumniae - anaerbní kultivace úplná β-hemlýza, interakcí s jinými bakteriemi ve směsné kultuře - vzhled vlivněn efekty využívanými např. při CAMP testu A. Streptcccus agalactiae - na KA: zóna neúplné hemlýzy β, někdy jen viridace neb žádná hemlýza - patří mezi streptkky skupin B pdle Lancefieldvé - bvykle plysach. puzdr - prdukuje CAMP faktr vlastnsti hemlysinu, ptencuje hemlýzu vyvlanu sfingmyelinasu Staph. aureus neb Staph. intermedius - čast u dbytka mastitida krav - u člvěka: HCD, GIT, vagína klnizuje asymptmaticky - příležitstný patgen nejčastěji sérvar III -puzdr z N-acetylneuraminvé kys. - patgen pměrně zřídka: mč. infekce faryngitidy hnis. infekce peračních ran (p císařském řezu) pr vznik jiných nemcnění nutná predispzice defekty imunity pneumnie, endkarditidy, meningitidy infekce nvrzenců sepse, meningitidy, pneumnie, stemyelitidy v důsledku časných infekcí: aspirací neb plknutím kntaminvanéh vaginálníh sekretu neb pld. vdy při prdu; pzdních infekcí: d 1 měsíce p prdu, zdrjem matka, nskmiální kntaminace nvrzeneckéh ddělení bezpříznakvé nsičství - min. 10% rdiček infekce pldu asi v 1% případů smrtnst 10% 147

148 - dg. především kultivačně na KA, selektivní dg. půdy, typizace pmcí latexvé aglutinace; stanvení interakce hemlysinů pmcí CAMP testu (Christie, Atkinsn, Munch-Petersen) na KA čára testvacíh kmene (Staph. aureus) a křížem čára neznáméh kmene v místě překřížení interakce: synergismus úplné prjasnění ve tvaru mtýlích křídel neb mašliček = pzitivní CAMP test (Str. agalactiae, Listeria mncytgenes, L. seeligeri); negativní CAMP test - hemlýza S. aureus není vlivněna, S. pygenes antagnismus vzájemná inhibice, KA v místě průsečíku beze změny, v neúplných hemlýzách bu kmenů zakrjeny červené zóny nedtčených ery = inversní CAMP test (Arcanbacterium haemlyticum, Crynebacterium ulcerans) - terapie - penicilin, ampicilin - prevence - předcházení nvrzeneckých infekcí - screening rdiček (vaginální a rektální výtěr, případná lkální desinfekce prdních cest) B. Viridující streptkky - S. ralis, S. mutans, S. sanguinis, S. sbrinus aj. - výskyt v dutině ústní, střev, vagína nepatgenní - S. mutans zubní kaz (tvrba kyselých prduktů narušuje sklvinu) - pstrádají specif. faktry virulence - tvří pvrchvé plysacharidy (glykkalyx) adheze k inertním pvrchům, narušenému epitelu - tvrba bifilmů (na pvrchu zubů = zubní plak) - z ústní dutiny - drbná pranění, pardntické pstižení dásní, stmatlgické výkny d krev. běhu bakteriémie (přechdná); při setkání s pškzeným endkardem či chlpenními náhradami uchycení, vytvří bifilm = vegetace z něj pstupně uvlňvány a rznášeny dál subakutní endkarditida (sepsis lenta), pměrně vzácně meningitida, pneumnie, stemyelitida - dg. mžná kultivačním záchytem, přesnější určení prblematické, mál významné - terapie - dluhdbé pdávání velkých dávek ATB (ceftaxim, cefrtiaxn, vankmycin - stále častěji resistentní na penicilin a další β-laktamy, cefalspriny a erytrmycin) 47. STREPTOCOCCUS PNEUMONIAE - značván jak pneumkk - diplkk, v místě dtyku bb. zplštělé, na druhém knci prtažené d tvaru lancety, krátké řetízky - muže mít puzdr - kultivačně nárčné: vyžadují krev, sérum; na KA klnie bklpeny zónu viridace, vlastní klnie malé a drsné (dpvídají nepuzdřeným pneumkkům v růstvé fázi R) neb větší a hladké (puzdřené, růstvá fáze S), při velkém mnžství puzderné substance - velké, nepravidelné klnie lejvitéh vzhledu (fáze M, mukózní); p pakvané kultivaci d fáze R - většinu aerbní, některé kmeny anaerbní, kapnfilní - až u 30% asymptmaticky v HCD (fyzilgická flóra, hl. pkud nepuzdřené); puzdřené kmeny čast patgenní - pstrádají specif. stěn. Ag, hlavní Ag - puzderný plysacharid 100 sérvarů, též hlavním faktrem virulence (není txické, brání fagcytóze, může aktivvat alternativní drahu kmplement) - vlný puzderný plysacharid = specifická slubilní substance (SSS) - není v rganismu degradván, přetrvává - kmeny tvřící více puzdernéh plysacharidu více virulentní; nepuzdřené kmeny avirulentní - další Ag vázané na stěnu tvřeny lipteichvu kys. a chlinem: Frsmannův antigen (F Ag) - Ag příbuzný pvrch. Ag lidských bb. 148

149 stěnvý plysacharid C - reaguje s CRP (akutní fáze zánětu) - faktry virulence: puzdr adhesiny - pvrchvý adhesin A, chlin vázající prtein A (CBPA) invasiny - hyalurnidasa, neuraminidasa enzymy - autlytický rzpad jejich vlastních bb. - amidasy, které štěpí peptidglykan p lýze pneumkků uvlnění txickéh cytlytickéh PNEUMOLYSINU (pdbný hemlysinům) pškzuje: membrány bb. brnchiálníh, alvelárníh a kapilárníh epitelu, stimuluje tvrbu cytkinů, pdpruje vznik zánětu - hlavní příčina pškzení při pneumkkvých infekcích - vznik zánětlivé dpvědi - velká metablická aktivita p prniknutí d krev. běhu rychle sptřebvávají gluksu a glykgen vzniká laktát mtb. rzvrat ONEMOCNĚNÍ - nejčastěji p prniknutí pneumkků d plic - hrženy hl. staré sby a malé děti, predispnvané sby (srpkvitá anémie, cirhóza, imundeficit) - hlavně p slabení rganismu (virvé či jiné nemcnění HCD, chřipka) neb p pškzení chranné funkce řasinkvéh epitelu - celkvá anestezie, vdechnutí nsníh sekretu, prchladnutí - časté nskmiální pneumkkvé pneumnie (pac. s řízenu ventilací) - mnží se v alvelech zánět (pneumnie, brnchpneumnie), pkud d krevníh běhu bakteriémie - přím z nasfaryngu neb přes krev. běh sinusitidy, titis media, purulentní meningitidy, peritnitidy, artritidy, srdeční chlpně - dg. kultivací, s výjimku výtěru z krku - mikrskpický průkaz; na KA mhu být dlišeny d statních viridujících streptkků pdle vzhledu klnií (rzpuštění v důsledku autlýzy za přítmnsti žluč. slí); ptchinvý test - na kulturu plžíme disk napuštěný ptchinem - na něj pneumkky citlivé klem vznikne zóna inhibice; sérlgicky - latexvá aglutinace MMM - terapie - penicilin (v r první resistentní kmeny - plasmidvá knjugace/bakterifágvá transdukce); v sučasnsti 10% resistentních kmenů; resistence - změnu struktury penicilin-binding prteinů (neprdukují β-laktamasu) čast účinné i.v. pdávání vyských dávek penicilinu/amxicilinu; další ATB - vankmycin, cefalspriny, chlramfenikl, erytrmycin 48. STREPTOCOCCUS PYOGENES - KA: úplná β hemlýza - primární patgen - pvrchvé antigeny: peptidglykan - jak endtxin G- bakterií plysacharid skupiny A pdle Lancefieldvé strukturní prteinvé Ag R, T sérvý pacitní faktr (SOF) = lipprteinasa zakalení krevníh séra stěnvá lipteichvá kys. = adhesin prtein M - nejvýznamnější Ag, vyčnívá d klí, kncvé části variabilní 100 sérvarů; významný faktr virulence adhese na bb. sliznice invaze 149

150 váže fibringen ptlačuje alternativní dráhu aktivace kmplementu určuje druh nemcnění: Ag pdbnst s bb. ledvinvých glmerulů GLOMERULONEFRITIDA afinita k jiným bb. infekce HCD REVMATICKÁ HOREČKA sérvary nefritgenní a revmatgenní aj. kmeny bez prteinu M avirulentní prteiny pdbné prteinu M - Mrp, Enn, atd.; pdbné vlastnsti, určují Ag specifitu kmene prtein F - váže fibrnektin adhese k epiteliálním bb. faryngu a kůže cytplasmatický membrána - u S. pygenes bsahuje slžky Ag pdbné pvrch. slžkám lidských bb. srdce a srdečních chlpní, kstí, hl. svalů, fibrblastů, nervvé tkáně aj. MIMIKRY znesnadňující rzpznávání streptkků puzdr - hyalurnvá kys., velmi špatný Ag (kys. hyalurnvá je v lidské pjiv. tkáni); chrana před psnizací a fagcytózu EC ENZYMY A TOXINY - HYALURONIDASA - spreading factr, rzvlňuje mezibuněčný tmel prnikání streptkků d tkání - STREPTOKINASA A, B - aktivace sys. lýzy fibrinu, kmplementu, kininvéh systému usnadnění šíření - STREPTODORNASY - dexyribnukleasy štěpí DNA i některé RNA - PROTEASY - štěpí bílkviny nekrózy, granulmatózní reakce; vznik TSS - HEMOLYSINY - dvjíh typu streptlysin O - S. pygenes (streptkky skupiny A, C, G), xygenlabilní cytlysin; krmě erytrcytů lyzuje: leukcyty, TC, je karditxický, antigenní; indukuje tvrbu antistreptlysinu O (ASO) dg. pzdních (sterilních) následků streptkkvých infekcí streptlysin S - xygenstabilní, není antigenní, pškzuje buněč. rganely (mechanismem pruchy funkce membrán) - PYROGENNÍ EXOTOXINY (znač. Spe) - bližší identifikace pmcí A až M: SpeA, SpeC - genetická infrmace přenesena bakterifágem; značvány jak erytrgenní = SPÁLOVÝ TOXIN (Dickův) vyvlává SPÁLU; všechny Spe - vlastnst superantigenu, vznik TSS ONEMOCNĚNÍ - na kůži neb transmisivní flóra HCD hnisavá nemcnění (vliv stavu hstitele a statní bakteriální flóry, vlastnstí danéh kmene) v HCD AKUTNÍ FARYNGOTONSILITIDA = ANGÍNA (těžk dlišitelná d jiných angín ); zčervenání a zduření sliznice faryngu a tnsil, zánět a zduření pdčelistních lymf. uzlin, hrečka; nedprvází kašel a rýma invaze d klí: OTITIS MEDIA, SINUSITIS, MENINGITIS invaze d krev. běhu: BAKTERIÉMIE, FOKÁLNÍ INFEKCE (pneumnie, stemyelitis, artritis, endkarditis); HNISAVÉ ABSCESY Kůže PYODERMIE - IMPETIGO (suč. se S. aurus) - hlavně u malých dětí, pvrchvé puchýře a pustuly se žlutým hnisem průnik d hlubších vrstev CELULITIDA 150

151 drbná pranění kůže hraničený, charakteristicky rudě zbarvený zánět = ERYSIPEL (růže), hlavně na DK infekcí ran hnisavé kmplikace hjení prdní infekce sepse = hrečka mladnie (sepsis puerperalis) nedstatečné aseptické a hygienické patření Invazivní infekce hlubké infekce mhu přecházet NEKROTIZUJÍCÍ FASCIITIDA FLEGMÓNA MYOSITIDA MYONEKRÓZA (připmíná klstridivé mynekrsy - záměna) M-typy streptkků s vysku virulencí (skupina IGAS = invasive grup A Streptcccus) = masžravé streptkky Txiny ne tak šíření vlastních streptkků, spíše půs. txinů SPÁLA (scarlatina, scarlet fever) - txigenní kmeny pyrgenní erytrgenní (spálvý) txin hrečka, malinvý jazyk, charakteristický exantém POSTSTREPTOKOKOVÉ STERILNÍ NÁSLEDKY - revmatická hrečka, akutní glmerulnefritida; bvykle vyvlané některými M-typy streptkků, něklik týdnů p deznění akutní infekce (neléčené angíny) pdíl na vzniku: streptlysin O, S a streptkinasa významná Ag pdbnst některých tkání se slžkami streptkků, ukládání imunkmplexů, autimunitní mechanismy REVMATICKÁ HOREČKA - hrečnatý zánět mykardu, endkardu a mitrální chlpně, zánět klubů (stěhvavá artritis), vzácně pstižení CNS (chrea minr) neb kůže (erytema migrans) PYROGENNÍ EXOTOXINY - zdpvědné za TSLS (txic shck-like syndrme) - pdbný TSS (S. aureus); dprvdné hlubké fkální streptkkvé infekce (fasciitis, mysitis), příznaky šku + hrečka, hyptenze, zánět měkkých tkání, kagulpatie, vyrážka, nausea, průjem, pruchy funkce ledvina jater - dg. přímým průkazem streptkků v místě infekce (výtěr z hrdla, hnis. lézí, krve apd.); mikrskpicky - významné jen u hnisavých lézí (ve výtěru z hrdla nedlišitelné d vždy přítmných viridujících streptkků); kultivace na KA - vlastnsti hemlysinů; přesné stanvení pmcí bichem. znaků a sérlgické určení - latex. aglutinace - při pststreptkkvých sterilních následcích již nezachytíme streptkky - pr dg. též důležité zvýšení hladiny CRP, hlavně průkaz antistreptlysinu O (prtilátka) - terapie - penicilin, stále dbrá citlivst S. pygenes; jiná ATB (erytrmycin, tetracyklin aj.) při alergiích na penicilin případně jeh selhání - prevence - splehlivá prevence neexistuje 49. TREPONEMA PALLIDUM - půvdce syfilis - nepatgenní druhy čast na sliznicích dut. ústní a genitálu falešně pzitivní výsledky vyšetření na syfilis - anaerbní, phyblivá, spirální bakterie (cca 10 závitů), nebarví se běžnými pstupy, pzrujeme v zástinu, p stříbření neb el. mik. - nelze kultivvat in vitr, mnží se puze ve zvířatech (králičí varlata) a na tkáň. kulturách 151

152 SYFILIS - velmi citlivá na vnější vlivy: vyschnutí, nad 39,5 C, vzdušný kyslík, běžné dezinfekční prstředky - vnější membrána: lipprteinvé Ag dg. - jediný přirzený hstitel je člvěk - půvdce Trepnema pallidum, sexuálně přensná chrba, zvaná také lues neb příjice - celsvětvě, v Česku výskyt stupá (migrace z výchdu) - infekce - nechráněným sexuálním stykem, mžný přens z matky na pld či kntaktem s kžními prjevy neb infikvanými tělními tekutinami; díky citlivsti trepnem přens kntaminvanými předměty jen vzácně - rzlišujeme syfilis získanu a vrzenu, pdle stádia pak časnu a pzdní - typicky 3 stádia: první - 10 dní až 3 měsíce p infekci vznik tvrdéh vředu (ulcus durum) bvykle na genitálu zhjení během něklika týdnů; sučasně trepnemy d reginálních uzlin a další šíření druhé - již diseminvané, v místech lézí na kůži - nesvědivá vyrážka neb bradavčité výrůstky (cndylmata lata), p něklika týdnech dezní, p měsících až létech se mhu znvu bjevit až sem = časná; první a druhé stádium vysce infekční třetí - p létech až desetiletích, důsledek braných reakcí rganismu (přítmnst imunkmplexů bsahujících trepnemvé antigeny), není infekční (trepnemy jen přetrvávají v lymf. uzlinách); jeh prjevy: nejnebezpečnější - kardivaskulární pškzení - infarkt (zúžení krnárních cév a aneurysma arty) tvrba uzlvitých útvarů (gummat) v srdci i jinde pstižení CNS - pškzení zadních křenů míšních (tabes drsalis) a prgresivní paralýza - 3. stádium se díky terapii bjevuje jen jediněle - VROZENÁ SYFILIS - pněkud dlišný průběh, závisí hl. na dbě infekce pldu infekce v 1. trimestru zpravidla ptrat či prd živta neschpnéh pldu živé narzené děti pstižené atrfií, zánětlivými prjevy na nsní sliznici, změnami v kstech či na rgánech; pzdní příznaky v pdbě různých malfrmací a tzv. Hutchinsnvy triády (sudkvité řezáky, hluchta, zánět rhvky slepnutí) - dg. na základě klinických příznaků, velmi nesplehlivé; přímý průkaz trepnem mžný v 1. a 2. stádiu mikrskpicky v zástinu neb p stříbření, imunflurescence, PCR; kultivace spíše k udržvání kmenů než k dg.; histrický Nelsnův-Mayerův imbilizační test - zábrana phyblivsti trepnem v pzitivním séru půsbením prtilátek zvaných imbiliziny; pměrně splehlivá dg. pmcí sérlgických metd: klasická Brdetva-Wassermanva reakce - průkaz prtilátek (reaginů) reagujících s hvězím kardilipinem (stejné Ag vlastnsti jak trepnemy); metdu vazby kmplementu rientační průkaz - vlčkvací testy - na pdlžním sklíčku: VDRL (Veneral Diseases Reference Labratry test) RPR (Rapid Plasma Reagin) RRR (Rapid Reagin Reactin) USR (Unheated serum reagin) aj. pzitivní někdy už 2. týden p infekci, nevýhdu časté falešné pzitivní reakce využití kultivvaných trepnem jak Ag k průkazu prtilátek TPHA (Trepnema pallidum hemagglutinatin assay) - aglutinace erytrcytů ptažených trepnemvým Ag stanvení prtilátek imunflurescencí, ELISA, Western blt 152

153 - terapie - kntrverzní léčba uměle navzenu hrečku (citlivst trepnemy na tepltu) - infekce malárií; v sučasnsti i.m. pdávaný penicilin, u alergických pacientů jiná ATB (tetracyklin, dxycyklin); mžným vedlejším účinkem terapie je hrečka txické sučásti rzpadlých trepnem (Jarischva- Herxheimerva reakce) - specifická vakcinace neexistuje 50. VIBRIO CHOLERAE A DALŠÍ VIBRIA - suhrn: fakultativně anaerbní, nesprulující G- tyčky, zahnuté; hjné rzšíření v přírdě, nejvýznamnější Vibri chlerae chlera: průjmvité nemcnění, šíření alimentárně hl. kntaminvanu vdu; prevence hygien. patř. a čkvání, terapie: rehydratace VIBRIONACEAE - čeleď: 8 rdů, příbuzné enterbakteriím - nejvýznamnější rd Vibri (75 druhů), další rdy: Entervibri, Listnella, Phtbacterium - G- tyčky, zakřivené jak rhlík, vysce phyblivá (plární bičík) - fakultativně anaerbní, katalasa +, xidasa + (narzdíl d enterbakterií: kat + / xid -) - růstvě nenárčná, tleruje vys. knc. slí, alkalické prstředí d ph 10 (v kys. prstředí pd ph 6, vyská teplta a běžné dezinfekční prstředky rychle hynu) - vibria nehalfilní (striktní patgeny), halfilní (fak. patgeny) - závisí na knc. sli ve vdě - výskyt v přírdě: ve vdách, v mřích jak kmenzálvé cyanbakterií, řas a planktnu - krmě V. chlerae patgenní ještě: V furnisii, V. parhaemlyticus, V. vulnificus průjmvá nemcnění, infekce ran; Listnella damsela infekce ran, prdukce extxinu s pvahu D-sfingmyelinasy - štěpí fsfatidylchlin v membráně erytrcytů (analg. txinům Cryneb. ulcerans, Arcanbacter haemlyticum) - - V. parahaemlyticus - ve vdě s širkým rzmezím salinity, halfilní, nákaza pzřením nedstatečně tepelně upravených mřských ryb; citlivé na pteridin, katalasa a xidasa+, tvří indl; střevní epitel invazivní - termstabilní přímý hemlysin (kanagawa fenmén); průjmy s hlenem a krví jak důsl. travy - V. vulnificus - halfilní, pdmíněný patgen: gastrenteritidy, průjmy; dlný vůči fagcytóze, baktericidním účinkům séra; invazivní - septikémie, u nás se nevyskytuje - L. damsela - v mřské vdě, subtrpy, těžká smrtelná nemcnění, extxin D-fsflipasa VIBRIO CHOLERAE - půvdce chlery, přirzeným rezervárem je člvěk - typickým zástupcem čeledi, intenzivně se mnží za aerbních a méně intenzivně za anaerbních pdmínek; nenárčné na slžení kultivačníh média - schpn tzv. prttrfickéh růstu v médiu bsahujícím jen anrg. zdrj dusíku, cukry a minerály - dbře přežívá i v pměrně čistých vdách, dbře rste v alkalickém prstředí i při ph 10 labratrní dif. dg.; nesnáší kyselé prstředí - rychle hyne (jen těžk prchází žaludkem s vyským bsahem kyseliny živé lidé hypchlrhydričtí více náchylní) - výskyt ve 2 bivarech: klasický El Tr - v sučasnsti převažuje, pdle Ag - pdle Ag struktury rzlišujeme 157 O-antigenních typů, bičíkvý H-Ag je splečný 153

154 - půvdce chlery: sérvar O1 a sérvar O139 (Bengal), který vznikl nejspíše mutací bivaru El Tr sérvar 1; Vibria jiných sérvarů značvána jak NAG-vibria (nn-agglutinating) neb též nn O1-nn O139 - txigenní kmeny V. chlerae prdukují řadu txinů jak faktrů virulence: chlervý entertxin (dříve chleragen) - 1 subjedntka A a 5 subjedntek B txiny s cyttxickým účinkem pruchy lipidvých membrán a cytskeletnu lýza či reverzibilní mrflgické defrmace bb. aditivní txiny - hemlysin, shiga-like txin, txiny zt (Znula ccludens txin), ace (accessry chlera entertxin) CHOLERA - přens alimentární: vda, kntaminvané lidské výkaly, kntam. ptraviny (zelenina zalévaná kntaminvanu vdu) - infekční dávka velká, závisí na řadě faktrů a je individuální; závislst na ph v žaludku - vnímavější jsu sby s plným žaludkem, zvl. citliví jsu achlrhydričtí jedinci a pdvyživení, kjené děti jsu dlné - vibria čerstvě pršlá lidským tělem - až někliksetkrát větší schpnst vyvlat nemcnění než vibria kultivvaná in vitr neb žijící delší dbu ve vdě chudé na živiny - vibria d střeva pmcí prtelyt. enzymů a mucinas k entercytům adherují, ale neprnikají d hlubších tkání - na sialganglisidvé receptry epitel. bb. se váže 5 B subjedntek chlervéh txinu subjedntka A prniká d buňky stimuluje adenylátcyklasu => 100x vyšší prdukce camp masivní vylučvání vdy a intů d lumen VODNATÉ PRŮJMY - krátká inkubační dba (něklik hdin) krmě vdnatých průjmů, zvracení, stlice - přítmnst dlupaných epitelií a vlček hlenu - vzhled rýžvéh dvaru; ztráta tekutin až něklik litrů denně dehydratace, acidóza, někdy urémie, bez terapie smrtelné v 50% případů - pměrně časté je bacilnsičství - bezpříznakvé, které trvá až něklik měsíců - dg. kultivací vzrku stlice, transprt v transprtním médiu (Amies, Cary-Blair); p pmnžení v alkal. peptnvé vdě vyčkvání na selektivní (se žlučí, thisulfátcitrátem, sacharózu) i neselektivní půdu; žluté klnie; pzrvání phyblivsti vibrií - inhibice přidáním specif. antiséra; průkaz entertxinu - terapie - rehydratace - per s neb i.v. - Hartmanův rztk (Ringier laktát) bsahující gluksu a sli; nebezpečí superhydratace plicní edém; perrální rehydratace rztkem gluksy a slí; tut symptmaticku terapií se daří snížit úmrtnst pd 1%; pdávání ATB (dxycyklin, tetracyklin) - vibria stále častěji resistentní - sprný terapeutický účinek - prevence - hygienická patření, zajištění zdrjů nezávadné vdy; čkvání parenterálně celbuněčnu vakcínu (prti sérvaru O1), perrálně vakcínu (usmrcená neb atenuvaná, prti sérvaru O1) žádná z nich není splehlivá 51. YERSINIA PESTIS, Y. ENTEROCOLITICA, Y. PSEUDOTUBERCULOSIS - suhrn: G- nesprulující tyčinky, patgenní hl. Y. pseudtuberculsis, Y. enterclitica gastrenteritidy; Y. pestis půvdce mru - 14 druhů, bligátní lidské patgeny: Y. pestis, Y. pseudtuberculsis, Y. enterclitica, Y. aldvae - G- tyčky, nesprulují, plemrfní, phyblivé - dbře rstu na běžných kultivačních půdách; schpny mnžení i při 4 C, dbře citlivé na tepl a běžné dezinfekční prstředky 154

155 YERSINIA PESTIS MOR - půvdce mru, není phyblivá, d statních enterbakterií se liší některými bichem. vlastnstmi - mrflgicky: biplární barvení tyčinek - invazivněji prbarveny na bu kncích připmíná zavírací špendlík; také kkbacilární neb vláknité - puzdřená, puzdr špatně patrné; kultivačně nenárčná - fakultativně IC parazité - mnží se v makrfázích, ve vlném prstředí přežijí jen něklik hdin - citlivé na vyschnutí; - hstitelem zvířata: krysy (Rattus rattus) neb ptkani (Rattus nrvegicus) - pdle zvířecíh rezerváru jak zdrje infekce: městská (urbánní) frma mru lesní (sylvanitická) frma mru - mnží se v GIT blech = přenašeči (Xenpsylla chepis) - různé kmeny - různý stupeň virulence - závisí na přítmnsti/absenci antigenních struktur: kapsulární Ag F1: rzpustný imungenní kmplex plysacharidu a prteinu značvaný - A druhvě specifický rzpustný plysacharid - B nerzpustný neimungenní plysacharid - C smatický Ag - tvřen převážně prteinvými Ag, značeny číslicemi prteinvé Ag V a W - tvřeny plně virulentními kmeny - většina těcht faktrů - termlabilní, jen některé prtektivní, některé má Y. pestis splečné s Y. enterclitica - jejich tvrba kódvána na chrmsmech, plasmidech, závislá na kultivačních pdmínkách; in vitr ztrácejí virulentní kmeny virulenci - 1. epidemie dlžena z rku 540 v Egyptě - během 50 let zahubila desítky mil. lidí - na pč. 1. tisíciletí hl. v jižní Asii imprtván na ldích d jižní Itálie dtud d Evrpy - v našich zemích pslední velká epidemie (umřel lidí) v letech menší epidemie ddnes: Indie (1994), Madagaskar (1995); dle WHO v letech celkem případů v různých částech světa - přen - kusnutí nakaženu mrvu blechu Xenpsylla chepis - rezervárem jsu krysy - nemcnění má 3 frmy: BUBONICKÝ (DÝMĚJOVÝ) MOR - nejčastější, d 2-3 dnů se yersinie nahrmadí v reg. lymf. uzlinách velké zduření - mrvá bule = bubny, dýměje - velmi blestivé, čast se prvalí vytéká kašvitá krvavá tkáň bsahující velké mnžství yersinií; neléčená v 50% smrt SEPTICKÁ FORMA - při průniku bakterií d krve prucha srážlivsti (DIC), krvácení d sliznic a kůže, pškzení až destrukce vnitřních rgánů, vyská hrečka, delirium; kůže se barví tmavčerveně až černě černá smrt, prakticky 100% smrtnst PLICNÍ FORMA - infekce vdechnutím yersinií na prachvých částečkách neb kapénkvu infekcí, také jak kmplikace bubnické frmy; inkubační dba 1-3 dny v plicích zánětlivý tk s krví pacient se dusí a úprně kašle další rznášení infekce; plíce se prakticky rzpadnu, 95% smrtnst, rychlá (KOŽNÍ FORMA - puchýřky, vřídky - spntánní zhjení) - epidemie čast spjeny s přírdními katastrfami, zejména zemětřeseními; války 155

156 - terie vzniku epidemií: v některých kmenech identifikván gen hms - způs. shlukvání bakterií hladvé blechy: yersinie se jim v přední části GIT shlukly d chuchvalců, nemhu plykat, kušu pakvaně a snaží se chuchvalce vyvrhnut pkud se pdaří, nakazí běť; blechy hstící neshlukující se yersinie (bez genu hms) mhu nerušeně sát, bakterie plykají a svu běť nenakazí dle jiné terie - gen PLD - umžňuje přežívání v GIT blechy - dg. musí být rychlá (rychlý průběh nemcnění); mikrskpicky - materiál z bubnů, hemkultur, sputa; supravy pr citlivu imunflurescenci; průkaz prtilátek pasivní hemaglutinací; kultivační záchyt a bichem. identifikace (delší trvání) - terapie - ATB - flurchinlny, chlramfenikl, tetracyklin, streptmycin snižuje úmrtnst pd 5%; resistentní na penicilin - prevence - mrtvá i živá vakcína, ale ne zcela splehlivé, krátkdbý účinek Y. PSEUDOTUBERCULOSIS, Y. ENTEROCOLITICA - běžné patgeny zvířat, hlavně hldavců, prasata, skt, ptáci - přens na člvěka rfekální cestu; kntaminvané mas a vda - nejčastěji izlván sérvar O3, virulence jedntlivých kmenů se značně liší - virulentní yersinie se vážu na lymf. tkáň střeva, prnikají d bb. hlavně v klí apendixu, mnží se v makrfázích granulmy, abscesy, vředy, nekrózy těžká gastrenteritida s průjmy, u dětí s hrečku, blesti břicha jak u apendicitidy - abscesy mhu perfrvat střev peritnitis; u slabených jedinců průnik d krve bakteriémie (hlavně u Y. pseudtuberculsis připmíná mrvu septikémii) - Y. enterclitica - G- tyčka, při nízké tepltě phyblivá, smatický O-Ag; virulence - chrmsmy i plasmidy, invazivní, afinita k lymf. tkáni; granulóza nekróza, vředy; alimentární infekce; rezervárem jsu prasata - Y. pseudtuberculsis - hldavci, G- tyčka, při nízké tepltě phyblivá, GIT mezenteriální uzliny, apendicitis, enterklitida, sepse - dg. kultivačním záchytem ze stlice (selektivní půdy); sérlgický průkaz O-Ag a prtilátek prti nim - terapie - ATB - tetracyklin, Y. enterclitica β-laktamasa resistentní na penicilin - prevence - tepelná úprava ptravin, specifická vakcína neexistuje 52. NOSOKOMIÁLNÍ INFEKCE - nemcnění exgenníh neb endgenníh půvdu, vznik v suvislsti s hspitalizací pacientů v nemcničním zařízení; patří sem i takvá, jež se prjeví p prpuštění, ale ne ta, se kteru byl pacient přijat - nemcniční kmeny mají vyšší resistenci na AML i dezinfekce - pdle půvdců: exgenní (agens zavlečen zvenčí), endgenní (vlastní infekční agens, d jinéh systému, d rány, serózní dutiny - krví, perace, invazivní výkny, imunsuprese) - pdle epidemilgickéh hlediska: nespecifické (drážejí epidemilgicku situaci ve spádvé blasti zdravt. zařízení neb jsu ukazatelem hygienické úrvně danéh zařízení) a specifické (důsledek dg. a terap. výknů, jejich výskyt lze vlivnit asepsí, sterilizací, dezinfekcí hygienickým režimem) - pstižen může být téměř jakýkliv systém - respirační, katetrvý, urinfekce, GIT, rané infekce, phlavní ústrjí - prces se šíří ze zdrje přensem na vnímavéh jedince a z něj na dalšíh - zdrjem může být pacient (vlastní mikrflóra), zdravtník neb návštěvník ( závažné - regul. návštěv) 156

157 - nskmiální infekce se může prjevit - manifestní (méně nebezpečné, dbře diagnstikvatelná, léčitelná) neb nemusí - nsičství (asymptmatické přechvávání infekce, vylučváním infekčníh agens) - Přens: přímý: přítmnst zdrje nákazy a vnímavéh jedince kntaktem (plibek, sexuální styk) přens rukama zdravtnickéh persnálu nvrzenci - ční infekce (sliznice vagíny) kapénkvá infekce alimentární cestu - příprava mléčné stravy na nvrzeneckém ddělení nepřímý: závisí na schpnsti mikrrganismu přežít mim těl hstitele a na existenci vhdnéh prstředku - pmnžení a přenesení nákazy - nejčastější bakteriální půvdci nskmiálních infekcí jsu: stafylkky enterkky Streptcccus pneumniae Clstridium difficile enterbakterie Pseudmnas aeruginsa Helicbacter pylri Mycbacterium sp. myktická agens - v pslední dbě vznik bakteriálních resistencí - neadekvátní pužívání ATB, nejvíce v prstředí JIP, ARO (aplikace více druhů ATB), resistence způsbena: prdukcí bakteriálních enzymů, alterací bakteriální stěny, mdifikací cílvých míst ATB, zvýš. vyluč. ATB z bakterií; příklady resistentních bakterií: MRSA - methicilin-resistentní Staphylcccus aureus; v USA incidence v r %, Anglie, Španělsk a Francie - cca 30%; v ČR: v r ,8% r ,8% MRCNS - methicilin-resistentní kaguláza negativní stafylkky VISA - vankmycin-intermediate ressistant S. aureus PRSP - Streptcccus pneumniae resistentní na penicilin VRE - vankmycin-resistentní enterkky enterkky s vysku resistencí k aminglyksidům G- bakterie: s prdukcí širkspektrých β-laktamas s resistencí na karbapenemy, flurchinlny, aminglyksidy - represivní patření: likvidace hniska již vzniklé infekce hlášení výskytu nskmiálních nákaz léčba pacienta a jeh izlace, bariérvá šetřvatelská péče vyhledávání kntaktů a zdrje nákazy, dezinfekce v hnisku nákazy zvýšení dlnsti rganismu vnímavých pacientů - nskmiální nákazy mčvých cest % všech; permanentní katetry; prevence - sterilní katétr, důkladná dezinfekce, sterilní rukavice, fixace katétru - infekce v místě chirurgickéh výknu - 3. nejčastější, infekce: pvrchvá, hlubká, rgánu; prjevuje se zarudnutím serózní sekrecí, hnisavu sekrecí; prevence - před: důkladná kupel, přeléčit jiné infekce, ATB 157

158 prfylaxe; během: zásady asepse, chranné pmůcky, 1rázvé ruškvání, dezinfekce, ventilace a klimatizace; p: sterilní krytí, asepse při převazech, edukvat správném šetření - respirační trakt - pneumnie %, incidence na JIP až 65% (smrtnst nad 25%), rizikvé sby nad 70 let; specifické rizikvé faktry: vnitřní: věk, kuření, alkhl, pdvýživa, bezita, plicní chrby, mikrbiální flóra rfaryngu; vnější: délka hspitalizace, imunsuprese, léky, chirurgické zákrky, trachetmie, brnchskpie, ventilátry - becná prevence: desinfekce sterilizace asepse hygiena ruku ddržvání hygienick-epidemilgickéh režimu 158

159 SPECIÁLNÍ VIROLOGIE, PARAZITOLOGIE, MYKOLOGIE 1. PRINCIP OBRANY PROTI VIROVÝM INFEKCÍM A. Nespecifické branné mechanismy - viz t. č. A.49 - Prtivirvé mech. nespecif. imunity B. Specifické branné mechanismy - specifické prtilátky prdukvány plasmat. bb. = knečné stádium diferenciace stimulvaných B-lymf.: 1 plasm. b. prtilátky stejné třídy a stejné specifičnsti - největší uplatnění: IgM - prdukvány nejdříve, přítmnst IgM = právě prbíhající neb recentní infekce IgG - 70% v séru, specifické přetrvávají dluh, někdy trvale (anamnestické prtilátky), jak jediné prcházejí placentu IgA - převážně jak mnmer, 2 pdtřídy (IgA1, IgA2), asi 20% všech Ig v séru; vzestup hladiny průvdním znakem u chrnických virvých infekcí; nejdůležitější v sekretech sliznice, slinách, klstru a mateřském mléku; sekreční IgA (SIgA) - frma dimeru: 2 mlekuly IgA + J-řetězec + sekreční kmpnentu (Sc), prdukvány plasm. bb., které se usadily v submukóze; důležité usídlvání plasm.bb. sekrečníh systému v aktivní mléčné žláze a přens SIgA mateřským mlékem; specifické SIgA přetrvávají p sknčení infekce v sekretech relativně krátce nvá infekce, pakvaná klinická manifestace příznaků - sérvé prtilátky: v krvi, v tkáních, lymfě, peritneu, MMM; prdukvány v lymfidních rg.; B-bb stimulvaný Ag - na APC neb vlně cirkulujícími parenterální pdání Ag převážně humrální (sérvá) prtilátkvá dpvěď blkují hematgenní šíření viru, nrmálně prnikají jen na slizniční pvrchy (u reinfekce nebrání anamnestické prtilátky mnžení viru na sliznici), ve větší míře prnikají puze d dlních partií dých. traktu a alvelů (u respiračních mezují šíření virů na plicní parenchym) sérvé mateřské prtilátky chrání v prvních měsících živta před virvu pneumnií MECHANISMY UPLATNĚNÍ SPECIF. PROTILÁTEK - neutralizace viru - vazba prtilátek na virin brání jeh adsrpci na vnímavu b.; neutralizační účinek hlavně prtilátky prti pvrchvým Ag virů; není-li pkryt celý pvrch - imunkmplex může být infekční - vznik imunkmplexů - usnadňuje mech. dstraňvání shluků (řasinky, peristaltika) či eliminaci fagcytózu; pdpřen vazbu Fc Ig neb C3 kmplementu na rec. makrfágů = psnizace - rec. pr Fc IgA na jater. bb. dstraňvání IgA-kmplexů ze séra žlučí - SIgA neutralizační, agregační a psnizační účinek; brní adhesi ke sliznicím - sérvé ani sekreční prtilátky neaktivují kmplement AKTIVACE KOMPLEMENTU - indukce: vazba C 1 na imunkmplexy tvřené IgM a IgG interakce s pvrch. Ag a kmplementem destrukce balených virů 159

160 - aktivace kmplementu kmplexy prtilátek s vir. Ag lýza infikvaných bb. - pdíl na eliminaci - na prtilátkách závislá cyttxická aktivita (ADCC, antibdy-dep. cyttxic activity) některých leukcytů: tyt leukcyty - Fc rec. spjení přes specif. prtilátku s vir. Ag (pvrch bal. virů, infikvané bb.) destrukce některé mncyty a makrfágy, subppulace lymfcytů K-bb (killer cells) - vliv specif. prtilátek: virvé Ag - prtilátkami agregvány d shluků na jednm pólu buňky čepička (cap) psléze buňku dvržena = capping (chybění vir. pvrch. Ag brání maturaci a uvlňvání balených virů pučením, brání též specif. cytlýze infikvané b.) - např. vir chřipky, spalniček vazba na membránu infik. bb. může někdy inhibvat replikaci viru vznik persistentní infekce, aktivace při pklesu hladiny prtilátek SPECIFICKÁ BUNĚČNÁ OBRANA PROTI VIROVÝM NÁKAZÁM - viry striktní IC parazité buněčná brana velmi důležitá při eliminaci - pdílejí se: časná fáze: NK bb., mncyty, makrfágy pzději: T-lymfcyty (B-bb převážně v lymfidních rgánech, T-lymfcyty z 90% cirkulují - krev, lymfa, výstup z kapilár, tkáně, lymf. cestami zpět d lymf. rg.) recirkulace = aktivní vyhledávání kntaktu s cizrdými Ag v rganismu - při setkání T-b. a Ag klnální prliferace a diferenciace krátce přežívající efektrvá buňka - narzdíl d B-bb., T-lymfcyty rzeznávají menší epitpy lepší schpnst rzlišvání cizích mlekul; na pvrchu specif. receptry (plypeptidy, integrální) = TCR: reagují puze na kmplex Ag-MHC (glykprteiny MHC vlastníh typu), narzdíl d B-lymfcytů aktivvány výhradně MHC II. třídy v cpl. membráně APC - pdle znaků CD (cluster designatin) rzlišujeme 2 subppulace T-lymfcytů: CD4: Pmcné T H (helper): p aktivaci efektrvé bb. lymfkiny (aktivace, prliferace, zrání imunkmpetentních bb., aktivace makrfágů, fenmén pzdní přecitlivělsti) CD8: Supresrvé T S : regulace imunitní dpvědi Cyttxické T C : výknně, ničí bb. s cizími pvrch. Ag; transplantační a prtinádrvá imunita; u virvých nákaz rzhdujícím způsbem - buňkami zprstředkvaná brana zbavuje rganismus infikvaných bb. zpřístupňuje prtilátkám virus ukrytý uvnitř bb. lymfkiny sustředění brany d místa infekce, aktivace buněč. dpvědi, lkální prdukce interfernu - T H lymfkiny - více než 100 druhů, např. IL-2 (aktivace, diferenciace a zrání lymfcytů), lymfkiny zánětlivý infiltrát, stimulace lkální prliferace a aktivace makrfágů, např. faktry: MIF - inhibuje migraci MF MGF - mitgenní MCF - MF chemtaktický MAF - MF aktivující SRF - zvyšuje permeabilitu cév (skin reactive factr) 160

161 interfern γ - regulace imunitní dpvědi, aktivuje NK-bb. a MF, prdukce T H lymfcytů zvyšuje v místě zánětu celk. hladinu interfernu inhibice virvé replikace - T C rzpznávají změny Ag histkmpatibility I. třídy - začleněním virvých Ag d cpl. membrány infikvaných bb. (mdifikace MHC interakcí s vnitřními strukturálními prteiny neb časnými nestrukturálními virvými plypeptidy v hstitelské b. splu s nimi transprt d cpl. mem.) při kntaktu s pzměněným pvrchem vlastních bb. prdukce perfrinů lýza infik. b. - knečná eliminace virvé infekce - Tc-lymfcyty - buňkami zprstředkvaná dpvěď pměrně rychle pmíjí, u akutních virvých nákaz 6-21 dní - některé stimulvané T-lymfcyty nedspějí ke kneč. stádiu diferenciace paměťvé bb. při pakvané expzici pdmiňují rychlejší a mhutnější dpvěď (anamnesticku, bb. zprstředkvanu) NEPŘÍZNIVÉ DŮSLEDKY PROTIVIROVÉ OBRANY - imunpatlgické prjevy infekce - Důsledky mnžení virů v bb. imunit. sys.: permisivnst mncytů a makrfágů pkud nemá replikace na MF cytpatický účinek mnžení a disseminace viru, rzvj persistentní nákazy funkční pruchy MF snížená dlnst rganismu vůči bakteriální superinfekci pkud destrukce permisivních MF a mncytů - není dluhdbě slučitelné se živtem krmě infekce mncytů a MF někdy i plymrfnukleárních leukcytů a lymfcytů disseminace, zanesení infekce d lžisek zánětu; pkud lymfcyty nsitelé latentní infekce jejich aktivace bnvení prduktivní replikace viru (EBV, CMV, HIV, spalničky, echviry, pliviry, HSV) virvá infekce destrukce lymfcytů: cytpatický účinek virů, aktivita Tc-bb. (HIV), funkční změny (snížená schpnst reagvat na Ag pdněty, mezení prliferace, pkles prdukce prtilátek) suprese buněč. brany vymizení reakce pzdní přecitlivělsti (spalničky, chřipka, plané neštvice, rubella, partitida) stavy přechdné imunlgické nedstatečnsti spjeny se zvýšenu vnímavstí vůči infekci streptkky, stafylkky aj. - Důsledky tvrby imunkmplexů přesažení úklidvé kapacity fagcytů přechdná/dluhdbá cirkulace imunkmplexů (IK) krevním během ucpávání kapilár, usazvání na stěnách, lkální záněty (anafylaktgenní prdukty a vazaktivní aminy; interakce IK, bsahujících specif. IgE s bazfil. leukcyty substance agregace trmbcytů, látky zvyšující prpustnst cév) přechdné zvýšení hladiny cirkulujících IK myalgie, artralgie, svědění, kpřivka, exantém; rzvj nemcnění z IK - periarteritis ndsa, glmerulnefritida, zánět klubů aj. - Důsledky buňkami zprstředkvané imunity lymfkiny pzdní přecitlivělst - indukce zánětu v místech nahrmadění virvých Ag (nepříznivě u virů, které samy sbě neničí hstitelsku buňku - zarděnky, Hep. B) klinické příznaky imunlgicku reakcí hstitele - Prjevy autimunity někdy vznik prtilátek prti vlastním tkáním (pdbnst Ag determinant, imunitní dpvěď vůči epitpům vlastních membrán se začleněnými virvými Ag, prti slžkám buněk destruvaných virvu infekcí) některé viry (EBV) - plyklnální aktivátry lymfcytů přechdné prjevy autimunity; u chrnických frem i nemci z autimunity 161

162 autimunitní mechanismy hemlytické anémie, pstvakcinační encefalitida, Guillain-Barré, chrnické artritidy, glmerulnefritidy 2. PROTOVIROVÉ VAKCÍNY, ANTIVIROTIKA A. Aktivní imunizace - vznik specif. imunity živé/neživé čkvací látky - nákazy s krátku inkubací: navzení aktuální prtektivní hladiny sekrečních a sérvých prtilátek (chřipka) - disseminvané nákazy: indukce dstateč. mnžství paměť. bb.: při kntaktu s Ag zabrání šíření viru krví (klíšť. encefalitida) - viry se šíří přestupem z buňky na buňku: indukce specif. buněč. mech. brany ŽIVÉ OČKOVACÍ LÁTKY - dstatečná mhutnst a trvání Ag pdnětu - přirzená aktivace všech slžek imunitní dpvědi - rizik generalizace u sb s imundeficitem - kntraindikace - těhtenství - neúčinnst pr interferenci s paralelně prbíhající infekcí (čkvání prti plymyelitidě při entervirvé infekci) - geneticky stabilní avirulentní mutanty, kmeny s výrazně slabenu virulencí - pasážvání na nepřirzeném hstiteli za různých nutričních neb tepelných pdmínek selekce mutant, které se v rganismu mnží pmaleji a navdí imunitu dříve, než djde k disseminaci neb ztrácí schpnst mnžit se v některých tkáních - např. kmeny adaptvané na chlad = Ca-mutanty (cld adapted) indukce sekreční imunity prti virům chřipky - mnží se puze na nsní sliznici a nešíří se d nižších etáží dých. traktu - metdy mlekulvé genetiky (delece genů virulence) - i.d./s.c. aplikace: mnží se pmaleji Virus vakcinie - pravé neštvice, eradikace varily; d jeh genmu lze začleňvat separvané geny různých virů vznik imunity Vakcina 17D prti žluté zimnici - avirulentní, gen.stabilní kmen Živá vakcína prti plimyelitidě - atenuvané kmeny ztratily neurtrpní charakter, aplikace per s mnží se v GIT; interference s enterviry! čkvání na jaře, kdy nejnižší výskyt entervir. nákaz; výskyt prakticky eliminván Vakcína prti spalničkám - avirulentní kmeny - neimungenní užívá se atenuvaný virus - parenterálně; čkvání p 1. rce: neblkují mateřské prtilátky, vrz. defekty imunity už rzpznány, nižší pravděpdbnst persistence viru v rganismu a pzdější vznik SSPE (subakutní sklertizující panencefalitida) Vakcína prti zarděnkám - prevence nemcnění těhtných, dnes všechny děti; kntraindikace - těhtenství Vakcína prti příušnicím - d plviny 80. let všechny děti, parenterální aplikace; není interference mezi viry spalniček, zarděnek a příušnic trjkmbinace NEŽIVÉ OČKOVACÍ LÁTKY 162

163 - virus purifikván a inaktivván - UV, frml - relativně bezpečné, splehlivá imunizace něklik dávek celvirinvé subjedntkvé vakcíny (izlvané virvé antigeny) - celvirinvé vakcíny bsahují slžky uplatňující se jak prtektivní Ag nepdstatné: zatěžují zbytečně imunitní systém, nepříznivé vedlejší účinky včetně autimunitních prjevů - subjedntkvé méně reaktivní, ale i méně imungenní Vakcína prti vzteklině - celvirinvá, inaktivvaná, u sb vystaveným nebezpečí nákazy = pstexpziční vakcinace; virus se šíří nervvými vlákny nedchází ke kntaktu s bb. imunit. sys. řada dávek s.c. d břišní krajiny: navzení imunity dříve, než virus d reginál. ganglia a zabránění šíření d CNS Salkva neživá vakcína prti Plimyelitidě - celvirinvá, frmlizvaná, parenterálně ve 3 dávkách; brání vzniku virémie a infekce nerv. bb.; nemezuje mnžení viru v GIT zdrj infekce klí; lépe pužívat živu čkvací látku, hl. v rzvj. zemích, kde jsu časté infe. enterviry Vakcíny prti Arbvirům - celvirinvá, s výjimku vakcíny prti žluté zimnici, inaktivvané; nejdůležitější: vakcína prti Japnské encefalitidě B vakcína prti klíšťvé encefalitidě - u nás Prtichřipkvé vakcíny - neživé vakcíny nenavzují dstatečnu sekreční imunitu: chranný účinek (60-70%); celvirinvá/subjedntkvá (izlvané virvé pvrchvé glykprteiny) Vakcína prti Hepatitidě A - inaktivvaná suspenze HAV, dbře imungenní, 2 dávky v rzmezí 6-12 měsíců; před výjezdem d míst s častým výskytem HA Vakcína prti Hepatitidě B - subjedntkvá, purifikvaný HBa-Ag, má přirzenu tendenci k agregaci d krpuskulárních útvarů dst imungenní; parenterálně neb i.m. tvrba sérvých prtilátek; čkvání hržených skupin byvatel, dnes už pvinná - imungenní ptenciál neživých vakcín zvyšván začleňváním virvých Ag d umělých lipidvých micel dbře fagcytvány makrfágy B. Pasivní imunizace - aplikace specif. hyperimunních glbulinů Prti infekci virem Varicela-zster - prevence a terapie u dětí s imundeficitem prti CMV - terapie vážných psttransplantačních kmplikací prti Hep. B - u sb, u kterých dšl k vědmému hržení (pranění kntaminvanu jehlu) C. Prtivirvá chemterapie - první chemterapeutika v 60. letech - Marbran - blkval mnžení pxviru; Amantadin - prti virům chřipky typu A - preparáty musí přednstně interfervat s uskutečňváním jedntlivých fází virvéh replikačníh cyklu - nejmdernější - sekvenvání genů a irna syntéza kmplementární lignukletidů vazbu na významné úseky NK virů blkují jejich transkripci, translaci neb způsbují jeji štěpení - PRINCIPY: inhibice adsrpce - plyaniny: heparin, dextransulfát změní nábj buněč. pvrchů, např. Suramin HIV zábrana uvlnění virvé NK - vazba na centrální prhlubeň kapsmer pikrnavirů dlné vůči desintegraci buněč. prteasami; Amantadin, Rimantadin - prti virům chřipky A: alkalizace fagsmu brání fúzi virvéh balu s membránu interference s transkripcí a translací - nejlepší; 163

164 analga nuklesidů: prti herpesvirus: jd-dexy-uridin = Idxen, adeninarabinsid = Vidarabin; nejúspěšnější acyklguansin acyklvir jeh aktivace vázána na virvu thymidin-kinasu prt účinkuje selektivně v infikvaných bb. a je netxický inhibuje většinu herpesvirů (v. herpse simplex a varicella-zster); ganciklvir - derivát acyklviru CMV (acyklvir neefektivní) inhibitry DNAplymeras: k. fsfnmravenčí = Fscarnet ( HIV), k. fsfnctvá = PAA inhibitry RNAplymeras: látky, které nemají pvahu nuklesidů: Marbran, Envirxim picrnaviry, viry chřipky (neschválené pr pužití); nejvýznamnější analg guansinu ribavirin - širké spektrum antivirvých účinků infekce dých. cest: respirační syncyciální virus (RSV viry chřipky B adenviry viry parainfluenzy (PIV) v kmbinaci s interfernem-α léčení chrnických virvých hepatitid; též výhradní specif. lék prti vysce letálním extickým virvým nákazám (hemragické hrečky arenaviry: virus Lassa; neb filviry Marburg, Ebla) inhibitry reverzní transkriptasy: pr terapii infekcí HIV, analga substrátu RT: zidvudin (azidthymidin) didansin (didexyinsin) zalcitabin (didexycytidin) stavudin (didehydr-didexythmidin) interfern-α: specif. prtivirvý prstředek při terapii chrnických hepatitid B, C - v kmbinaci s Ribavarinem; také u infekce papillmavirem a HIV - většina preparátů má nežáducí účinky: ty např. při dluhdbé terapii u HIV (v důsledku prměnlivsti viru čast resistence na urč. preparát) řešení kmbinací něklika virstatik: lze snížit dávky pd práh txicity, střídání antivirvých chemterapeutik; kmbinace může mít aditivní, synergický neb antagnistický úč. 3. POXVIRY - charakteristika - největší, nejkmplexnější (230x300 nm), lin. dsdna, narzdíl d všech statních DNA virů: úplný cyklus replikace v cytplasmě - význam v medicíně virus varily - jen člvěk, vakcinie - rd Orthpxvirus (další viry primárně patgenní pr zvířata, puze viry pičích a kravských neštvic mhu příležitstně infikvat člvěka) rd Parapxvirus: infekce hspdářských zvířat příležitstné prfesinální nákazy viry statních rdů nejsu pr člvěka infekční výhradně lidské patgeny: virus MOLLUSCUM CONTAGIOSUM (Ag se liší d všech statních pxvirů nezařazen d žádnéh rdu) - mrflgie: válné viriny/cihla se zablenými rhy; zev. plášť (fsflipidy, chlesterl, glykprteiny); nukleid - plypeptidvý bal z cylindrických subjedntek, bklpen prteinvým prstencem = el. mikrskpu jak laterální tělíska - citlivst: dlné k fyzikálním i chemickým vlivům, zejména k vyschnutí, k tukvým rzpuštědlům; nejúčinnější dezinfekce - xidační halgenvé preparáty 164

165 A. Virus varily - jen u člvěka - těžké generalizvané nemcnění pravé neštvice = varila (úmrtnst 15-40%) - mírnější průběh = varila minr - termsensitivní varianta viru - varila čast v epidemiích, d ř eradikvána - experimentální infekce: kultivace na chrialantidní membráně kuřecíh embrya charakteristické hyperplastické uzlíky - jejich vzhled jak dif. dg. znak - replikace: adsrpce d vakuly - lyzsmální enzymy destrukce balů; RNA plymerasa přítmna ve dřeni - zahajuje v průběhu destrukce balů přepis časti genmu d irna enzym, který umžní uvlnění virvé DNA rzlžením prteinvéh balu nukleidu; celý prces v cytplasmě; blast vzniku nvých virinů lze imunflurescenčně neb histlgicky identifikvat - charakteristické cpl. inkluze = Guarnierih tělíska; bal získávají částice při výstupu z buňky; v průběhu infekce prdukují hemaglutinin, který není sučástí virinu vznik prtilátek prti hemaglutininu - už v 1. týdnu - patgeneze a klinický průběh: přens vzduchem (prach ze zaschlých krust), kapánkvě, kntaktem mnžení ve sliznici rfaryngu, bb. lymf. uzlin, RES šíření d rgánů: rzvj sekundární virémie - hrečka; mnžení v endtelu kapilár průnik k vnímavým bb. kůže a sliznic lkalizace virů v kůži hrečka charakteristické kžní prjevy: infekce všech vrstev epidermis s výjimku str. crneum zduření a leukcytární infiltrace: papuly balnvá degenerace bb. puchýře neštvice = pustuly - mléčně zakalené detritem rzpadlých bb. a leukcyty na sliznicích neštvičné léze dříve než na kůži, charakter ulcerací - chybí rhvá vrstva nebezpečný zdrj infekce na kůži pstupně jak makuly a papuly (4 dny), vezikuly (další 4 dny) a pustulu (2-6 dní), p dnech zasychání s tvrbu krust, p dlučení (zvl. v místech maz. žláz) zanechávaly charakteristické dlíčkvité jizvy hemragie d pustul = ČERNÉ NEŠTOVICE - špatná prgnóza častá kmplikace - bakteriální kntaminace pustul stafylkky sepse - dg. nález Guarniervých tělísek v cpl. bb. z lézí p barvení HE (dlišení d pdbných eflrescencí vyvlané viry čeledi Herpesviridae); izlace viru chrialantis kuř. embrya, ptvrzení IF; stanvení specif. prtilátek pr zjištění stavu imunity - terapie a prevence - Marbran (blk. virvé RNA plymerasy), aktivní imunizace virem vakcinie - pdmínky eradikace varily: člvěk = výhradní hstitel agens nevyvlává latentní, persistující neb chrnické frmy nemcnění - varila eradikvána v r. 1979, dnes se u nás už nečkuje B. Virus vakcinie - samstatný druh rdu Orthpxviridae : k vakcinaci prti varile (Jenner) - z léze djičky krav ( pův. se říkal, že šl virus kravských neštvic) - geneticky stabilní hybrid, který je antigenně varile bližší než virus kravských neštvic - experimentální infekce: mnží se dbře v kuřecím chrialantis - cytpatický účinek - čkvaní prti varile (živá vakcína) půvdně zdrjem - lymfa vezikul z kůže telat/vcí infikvaných virem vakcinie 165

166 pzději na kuřecím embryu čkuje se i.d. vývj charakteristické pustuly = chráničky hjí se: trvalá jizva imunita p přestálé varile je stálá/ pkud získaná čkváním - jen 3-5 let - kmplikace čkvání: sby s deficitem tvrby prtilátek generalizace: chránička se šíří d plchy a hlubky - vakcinia gangrensum; ekzematici - virus zanesen d ekzémvéh zánětu (eczema vaccinatum); těhtné - může transplacentárně infikvat pld - dnes (už se prti varile nečkuje) - jak nsič genů pr navzení imunity prti některým virů, které nemhu být samy pužity ve frmě živé vakcíny C. Virus Mlluscum cntagisum - jen člvěk - šíří se kntaktem benigní tumrky (průměr 1-5 mm), mnhčetné, šedrůžvé, lalčnaté, v centru prhlubené - na kůži a sliznici převážně u dětí - p něklika měsících až letech spntánně ustupuje - mikrskpicky nález prliferace epidermis - v cpl. bb. stratum basale - velké inkluze = mlluskvá tělíska D. Zvířecí pxviry přensitelné na člvěka - prfesinální nákazy s lehkým průběhem - např.: virus pičích neštvic, kravských neštvic - rd Orthpxviridae virus paravakcinie - rd Parapxviridae, temně červené hyperplastické papuly na vemeni krav uzel djičů virus Yaba, Tana - pice 4. VIRUS VARICELLY A HERPES ZOSTER ČELEĎ HERPESVIRIDAE - balené DNA viry, kapsida kubicky symetrická, replikuje se v jádře - všechny herpesviry navzují persistentní, latentní, rekurentní nemcnění - aktivvány za stavů imunlgické nedstatečnsti - některé se pdílejí na vzniku maligních nádrů - mrflgie: lin. dsdna, 162 kapsmer, kapsida uzavřená v lipidvém balu ční glykprteinvé prjekce = nástrj adsrpce; schpné vázat Fc Ig (pvaha Fc-receptru); mezi balem a kapsidu - tegument - prteinvá vrstva - některé strukturální virvé enzymy - citlivst: inaktivvány tuk. rzpuštědly, citlivé k nízkému ph a vyschnutí infekci přenáší jen bezprstředním kntaktem - replikace: fúze balu s cpl. mem. bnažená nuklekapsida k jádru d jádra jen DNA - replikace a transkripce; časné nestrukturální geny - přepisvány RNAplymerasu, řada regulačních plypeptidů: určují, zda bude infekce latentní, persistentní neb lytická; všechny strukturní i nestrukturní virem kódvané glykprteiny se integrují d buněč. membrány; při lytické infekci se DNA spjuje s nvtvřenými kapsidami na vnitřní straně jaderné membrány nuklekapsidy získávají bal prstupem skrz vnitřní lamelu jaderné membrány shrmažďují se mezi lamelami (vnitř. a vnější) a puštějí buňku mikrtubuly; infekce d susedních bb. plasmdesmy, pzději fúzí cpl. membrán 166

167 VIRUS VARICELLA-ZOSTER (VZV) - plané neštvice = varicella - pásvý par = herpes zster - experimentální infekce: zvířata vůči infekci nevnímavá, mnžení v buněč. kulturách lidských embrynál. tkáních; viriny se šíří přestupem z buňky na buňku za tvrby syncycií - patgeneze a klinické příznaky: 90% priminfekcí v dětském věku = plané neštvice (priminfekce v dspělsti - těžší průběh) primární pmnžení - faryngeální sliznice reginální lymf. uzliny virémie inf. mnnukleárů, MF a bb. RES z endtelu kapilár d vnímavých bb. kůže a sliznice; šíření axny nerv. vl. d paravertebrálních ggll. latentní persistence inkubace dnů prdrmální příznaky (hrečka, únava) charakteristický exantém: růžvé skvrny s centrálním puchýřkem (bsah čirý) puchýř se zvětšuje, bsah zakaluje zasychá v krustu viremie cyklicky p 3-5 dnech vždy nvý výsev v místech exantému zánětlivá infiltrace, v jádrech infikvaných bb. esinfilní inkluze cytpatický účinek zduření, tvrba syncycií, balnvá degenerace epitelu v dbě vzniku eflrescencí už specif. imunita, vznik zánětu na základě imunpatlgických mechanismů (svědění - prdukty aktivace kmplementu imunkmplexy) - kmplikace: sekundární bakteriální infekce pustul (stafylkky); závažné - primární varicellvá pneumnie, meningencefalitida; u nvrzenců a těžce imunsuprimvaných prgresivní varicella (pstižení rgánů i CNS) - REKURENTNÍ INFEKCE klinická manifestace - pásvý par (herpes zster) aktivací infekce latentně persistující v senzrickém (paravertebrálním) ggl. neuritida, neuralgie v inervvané blasti virus centrifugálně d kůže EXANTÉM (mrflgicky ttžný s planými neštvicemi) anamnestická imunitní dpvěď brání diseminaci a generalizaci zdrjem nákazy vnímavých sb bjevuje se v důsledku slabení imunity (vyčerpání, prchlazení, nádrvé nemcnění, imunsuprese), bvykle 1x za živt, častěji u starších jedinců u AIDS častá rekurence herpes zster, plšné šíření, diseminace, pstižení čí, plic, jater, CNS - dg. z kžních lézí izlace na kulturách diplidních bb. lidskéh půvdu; CPE až za týdny detekce virvých antigenů imunflurescencí; přítmnst specif. prtilátek - nepřímá IF neb ELISA - terapie a prevence - u dětí s imundeficitem - hyperimunní glbulin; léčba těžkých frem a rekurentních aktivací u AIDS - acyklvir; nvě vyvinutý famcyklvir - derivát acyklviru, specificky prti VZV pr terapii pásvéh paru; v psledních letech - živá vakcína - kmen OKA s slabenu virulencí, u nás není registrvána 5. VIRUS HERPES SIMPLEX - jen člvěk - 2 Ag typy: T1 - infekce na bličeji a v ústech T2 - infekce perigenitálně - citlivý k tukvým rzpuštědlům, nízkému ph a účinkům tepla 167

168 - inaktivván běžnými dezinfekčními prstředky - experimentální infekce: pr studium latentní rekurentní infekce - mrče; mnžení v buněčných kulturách s cytpatickým účinkem; v infikvaných bb. prkazvány intranukleární inkluze = inkl. Cwdryh, typ A - patgeneze: kapénkvá infekce, kntaktem primárně mnžení na sliznicích ka, úst, nsu, genitálu tvrba syncycií, balnvá degenerace bb. nekróza infikvaných bb. a zánětlivá infiltrace pstižené blasti na kůži praskající puchýřky, na sliznici afty; nezanechávají jizvy primární infekce HSV-1 v dětství, asymptmaticky; klinciky jak akutní herpetická gingivstmatitida s hrečku a lkální lymfadenpatií inkubace asi 5 dnů u větších dětí/dspělých - primár. infekce HSV-1 jak nediferencvaný katar DC (faryngitis, rýma) infekce spjivky keratknjunktivitida kntakt praněné kůže herpetická léze na kůži (traumatický herpes, herpetické panaricium) kmplikace: Kapsih varicellifrmní erupce rzšířením viru infikvanými leukcyty d ekzému infekce HSV-2 nejčastější phlavní nákaza hepretické výsevy na glans penis/cervix, vagina, vulva, perianálně aktivace latentní infekce u žen: asymptmatické vylučvání viru cervikálním sekretem vzácně při primární infekci v těhtenství - transplacentární infekce pldu; častěji v průběhu prdu: perinatální infekce nvrzenců bez včasné léčby smrt (generalizvaná nemcnění, sepse, encefalitidy) - REKURENTNÍ INFEKCE: HSV je neurtrpní vstup d zaknčení nerv. vláken virvé kapsidy se šíří axny d neurnů reginálních sensr. ggll. latentní persistence v pdbě epismů (latentní persistence i v Langerhansvých bb. kůže a bb. rhvky) reaktivace: UV, teplta, stres: virus prniká z nerv. zaknčení d bb. sliznice/kůže replikace hraničená léze v půvdních místech priminfekce: rekurentní herpes labialis rekurentní herpetická keratknjunktivitida generalizaci brání existující imunita - HERPETICKÁ ENCEFALITIDA nejzávažnější prjev infekce HSV-1: nekróza nervvých bb. v temprální blasti mzku pstižení jednstranné 40% nemcných bez včasné léčby umírá, u statních vážné neurlgické důsledky bez hledu na existující imunitu se šíří buď ze zaknčení fila lfactria při reinfekci nsní sliznice neb z ggl. trigeminu p reaktivaci infekce - dg. izlace z lézí buněč. kultury IF, mnklnální prtilátky; u herp. encefalitidy - IF, el.mikrskpie biptickéh materiálu, PCR z MMM - nízké hladiny anamnestických prtilátek u většiny lidí p priminfekci p celý živt - primární infekce časná prdukce specif. IgM - přetrvávají asi 6 týdnů; rekurentní infekce může/nemusí být prvázena nálezem specif. IgM; IgM prti HSV-1 specifické, prti HSV-2 reagují s běma 168

169 - terapie - acyklvir (Zvirax, Herpesin) inhibitr DNAplymerasy, aktivván virvu thymidin-kinasu (fsfrylván) přednstně v infikvaných bb. netxický; dluhdbé pužívání selekce resistentních mutant 6. CYTOMEGALOVIRUS (CMV) - enrmní zvětšení hstitelské buňky a jejíh jádra - hstitelé: různí savci (každý druh - specif. hstitel) - p překnané nákaze CMV vždy latentně persistuje - priminfekce - inaparentně, přens viru na pld, perinatální infekce - čast smrtelné kmplikace p transplantaci, při léčbě cytstatiky a AIDS - experimentální infekce: na zvířatech nejde na lidských fibrblastech; CMV silně asc. s hstitelsku b. - d média se uvlňuje mál šíří se z buňky na buňku: vznik charakteristických lngitudinálních plaků; cytpatický účinek (CPE) - zvětšení bb., intranukleární basfilní inkluze s hal - patgeneze a klinické příznaky: CMV se mnží zejm. v plymrfnukleárech, mncytech a lymfcytech - splu s bb. epitelu duktů slinných žláz a mč. cest sídl latentní persistence vylučvání slinami a mčí; sperma, cerv. a vaginální sekret; mateřské mlék přens úzkým kntaktem, transfúzí, transplantací tkání akutní nemcnění - lymfcytsa - zejm. T-bb. cyttxické účinky na bb. infikvané CMV (i na bb. transfrmvané EBV) přechdně stav snížené imunlgické dlnsti - AKUTNÍ INFEKCE CMV u malých dětí asymptmaticky, někdy hrečka s lymfcytózu u dspělých: příznaky infekční mnnuklesy - není prvázena vznikem heterfilních prtilátek - INTRAUTERINNÍ INFEKCE úmrtí pldu/kngenitální malfrmace; jindy asymptmatická dluhdbé vylučvání CMV p narzení někdy pzdní příznaky: duševní retardace, hluchta transplacentární přens pravděpdbnější při infekci matky v 1. trimestru v psledním trimestru - aktivace latentní infekce CMV vylučvání viru v pševním sekretu infekce nvrzence při prdu - PERINATÁLNÍ INFEKCE asymptmatická; ale např. u nednšených sepse, intersticiální pneumnie - INFEKCE OSOB S IMUNODEFICITEM vážné kmplikace p transplantacích: hrečky, příznaky infekční mnnuklesy a prucha jaterních funkcí nejvážnější - čast smrtelné - intersticiální pneumnie a CMV klitida AIDS: známky trvalé aktivace infekce CMV pstižení různých rgánů: retinitida, encefalitida, klitida - dg. mč, sliny, sekrety: izlace a detekce CMV - nejednznačné (třeba jen asymptmatické vylučvání viru), relevantní jen izlace z krve; alternativu: průkaz CMV Ag v leukcytech perif. krve; pdíl bb. krespnduje s klinickým brazem; PCR a hybridizace in situ - přímý důkaz CMV v pstižených rgánech; stanvení specif. IgM průkaz aktivity CMV, neptvrzuje primární infekci (i u reaktivace) splehlivější průkaz cytlytických IgM metdu CRT (chrmium release technuque) - pzitivní jen u priminfekce 169

170 - terapie a prevence - p transplantaci hyperimunní glbulin; mál citlivý k acyklviru ganciklvir: aktivace CMV-fsftrasnferasu, ale txický; chrnická aktivní infekce CMV (u AIDS) prjevy např. CMV-retinitis dluhdbé pdávání ganciclviru txicita + vznik resistence alternativu je fskarnet (ale též txický) => kmbinací - snížení dávky bu na únsnu míru, mezuje selekci resistentních mutant; čkvání živu atenuvanu vakcínu Twne pkusy na dbrvlnících 7. PAPILLOMAVIRY (HPV) - čeleď Papvaviridae - nebalené, značně resistentní, kapsida kubické symetrie (72 kapsmér), cirkulární dsdna - infekční v izlvaném stavu; replikuje se v jádře; schpnst latentní infekce a indukce transfrmace nepermisivních bb.; výhradně na lidech - benigní tumry a hyperplasie kůže/sliznic - infekce některými kmeny vyské rizik vzniku maligních nádrů!! - experimentální infekce: nejsu infekční pr zvíře, kultivace na buněč. kulturách derivvaných z lidské předkžky neb rgán. kultury lidské kůže - patgeneze a klinické prjevy: výhradně na bb. kůže a sliznic - prduktivní infekce puze v plně diferencvaných keratincytech a epiteliálních bb. latentní infekce v nezralých bb. - aktivace pklesem imunity, hrmnál. vlivy, UV, transaktivace vlivem časných prduktů replikace viru herpes simplex některé nestrukturální plypeptidy transfrmace nepermisivních bb. zdrj infekce: lupané epitelie a keratincyty; přens: kntaminvanými předměty, kntaktem, charakteristický přens sexuálním stykem infekce čast inaparentně, někdy spntánní regrese inkubační dba 1-20 měsíců každý typ HPV - jen predilekční místa, určitá klinická manifestace infekční bradavice verruca vulgaris verruca plana verruca plantaris perigenitálně lkalizvané cndylma acuminatum laryngeální papilmatóza epidermdysplasia verrucifrmis - vzácně, stavy s nedstatečnu buňkami zprstředkvanu branu (transplantace, AIDS), veliké plchy pkžky - mnhčetné plché bradavice histlgické vyšetření prliferace epidermis se zbytněním str. granulsum a spinsum; str. crneum - hyperkeratóza str. basale: průkaz virvé DNA, ve světelném mikrskpu bazfilní Lipschützvy intranukleární inkluze + pyknza jader a perinukleární vakulizace (kilcytóza) některé HPV: dysplasie - pvaha prekanceróz kžní bradavice - HPV 5 léze dělžníh čípku - HPV 16, 18, 33, 52 HPV 5 - čast v kžních nádrech na sluněných místech HPV 16-50% ca dělž. čípku; statní méně častější typy - 40% ( HPV: 90%); dba latence d nákazy k rzvji tumru: let 170

171 - dg. metdy mlekulární hybridizace - PCR; prtilátky prti kapsidvým Ag jen u 50% sb; prtilátky prti nestrukturálním E7 plypeptidu: významně vyšší hladinu u ca dělžníh čípku než u zdravých nsiček latentní infekce - terapie a prevence - preparáty psilující buněčnu imunitu; vakcinace u prepubertálních dívek (před zač. phlavní aktivity) LIDSKÉ POLYOMAVIRY - výhradní hstitel je člvěk JC virus - prgresivní multifkální leukencefalpatie (PML) BK virus - čast izlván z mči u imunsuprimvaných - ba viry geneticky příbuzné, liší se bilg. vlastnstmi - výrazný rgantrpismus k ledvinám, krmě th JCV neurtrpní - genm se integruje d chrmsmu hstitelské b., persistuje v ledvinách aktivace (imunsupresí, AIDS, těhtné) a vylučvání mčí - u nepermisivních bb. transfrmace - velmi resistentní - ba plymaviry značně rzšířené, většina sb se s nimi setká (zdrje: mč nsičů p aktivaci infekce při slabení imunity); vstup nákazy per s neb vdechnutím krví d ledvin, persistuje - primární infekce převážně asymptmaticky - důsledky aktivace BKV mezen na mčvé cesty; aktivace JCV fatální nemcnění CNS - PML - PML - pmalé virvé infekce: p dluhdbé latenci djde k aktivaci infekce v CNS s letálními důsledky prgredující demyelinizace: replikace JCV v ligdendrcytech, astrcyty transfrmvány a silně prliferují klinická manifestace: plíživé neurlgické pruchy (mtrika, řeč, zrak) smrt během něklika měsíců; v suč. dbě stále častější výskyt - imunsupr., AIDS, transaktivační účinek HIV na JCV - dg. specif. prtilátky nebrání aktivaci infekce, u 80% dspělé ppulace - jejich stanvení zejm. k epidemilgickým průzkumům; dg. PML se pírá histlgické vyšetření bipt. materiálu - terapie a prevence - analga bazí v kmbinaci s interfernem zpmalení rzvje PML 8. ADENOVIRY - nebalené, kapsida kub. symetrie (252 kapsmer, hexny stěny, pentny vrchly 20stěnu), z pentnů vlákna s paličkvitým zaknčením adsrpce + nsitel typvé specifičnsti a hemaglutinačních vlastnstí - dsdna, replikace v jádře s tvrbu charakteristických inkluzí - resistentní - replikace: vstup endcytózu, lytické účinky na stěnu endsmu uvlněná kapsida transprtuje genm d jádra; 2 časné virvé plypeptidy: vyřadí prtesyntézu, stimulují synt. virvé i buněč. DNA, v nepermisivních bb. transfrmace; strukturální plypeptidy v nadbytku - detekce in vitr jak tzv. slubilní Ag; v průběhu replikace vznikají defektní částice a prázdné kapsidy; nvé viriny uvlňvány p lýze hstitelské b. - čast využívány jak vektr - genm se vyhýbá destrukčním účinkům endsmů dprava DNA bez ztrát (např. u cystické fibrsy) LIDSKÉ ADENOVIRY - pdrdy A až F: A,B nádry u nvrzených křečků; nkgenní účinek u člvěka není 171

172 - splu s viry rdu Mastadenviry mají splečný hexnvý antigen; nsitelem druhvé specifičnsti jsu pentny (2 Ag slžky): txická báze + vlákn: bsahují skupinvé specif. Ag paličkvité zaknčení vlákna: typvě specif. plypeptid 41 sértypů - infekce spjeny se zánětem dých. cest, spjivek, urgenitálu - experimentální infekce: na buněč. kulturách lids. pův. - nejč. bb. linie HeLa; v časné fázi zvýšená glyklýza v hstitelských bb. pkles ph kultivačníh média; pzději CPE: charakteristické zakulacvání bb., dlučvání d pdlžky - patgeneze a klinické příznaky: přens kapénkvě, alimentárně, sexuálně, kntakt s kntaminvanými předměty vylučván stlicí primární pmnžení: epitelvé bb. spjivek, nshltanu a střev d hlubších vrstev sliznice, d tnsil a lymf. uzlin destrukce bb. a zánět při slabené imunitě virémie rgány: CNS, ledviny brana: zejm. siga ; reinfekce běžné, anamnestické prtilátky brání šíření a prstupu d hlubky prt těžký průběh hlavně priminfekce u dětí d 6 měsíců d 6-7 let (už nejsu mateřské siga, ale vlastní imunita ještě nedstatečná) 10% vyžaduje hspitalizaci persistují v lymfidních tkáních a ledvinách, asymptmaticky AKUTNÍ INFEKCE p inkubační dbě 5-8 dní faryngknjuktivální hrečka katar HCD tnsillitida laryngitida brnchitida, brnchilitida, pneumnie infekce adenviry T8, T19, T37 čast rzvj epidemické keratknjunktivitidy - něklik týdnů, může zanechat jizvy na rhvce; šíří se snadn v prašném prstředí infekce T37 - přens sexuálním stykem infekce mč. cest btížná kultivace T40 a T41: druhá nejč. příčina závažných kjeneckých a dětských průjmů kmplikace u imunlgicky slabených jedinců - adenvirvá hepatitida, pankreatitida - velmi špatná prgnóza adenvirvé nákazy jsu běžné, nejčastější typy 1-6 zjevná nemcnění zejm. u dětí; respirační nákazy dspělých typy 4, 7, 11, 14, 21 - dg. výtěry z nshltanu, spjivek, stlice; T40, 41 se nedají kultivvat el. mikr. vyšetření - terapie a prevence - specif. chemterapeutikum není; ribavirin - děti s generaliz. adenvir. inf. p transpl.?parvoviridae - nejmenší, nebalené, ssdna, většinu (-)ssdna, dlné - v jádře charakteristické ezinfilní inkluze - genm neumžňuje samstatnu reprdukci - závislé na funkci pmcnéh viru neb na faktrech (exprimvané v S a G2 fázi buněč. mitózy - lidské adenascivané viry (AAV) - nevyvlávají zjevné nemcnění, šíří se splu s adenvirvu infekcí; není-li přítmen pmcný virus integruje se gnem AVV d buněč. chrmsmu a replikace aktivvána až p infekci pmcným virem 172

173 - některé studie prkazují mešní výsky nádrů u nsičů AAV: inhibují buněč. transfrmaci indukvanu viry: studie na HeLa: AAV infekce snižuje rychlst dělení a mezuje znaky maligní transfrmace; nksupresivní jsu také prdukty časné translace AAV + uplatňuje se CPE parvviru na nádrvé buňky - LIDSKÝ PARVOVIRUS B 19 replikuje se autnmně; aerslem, rfekální přens i transplacentární na pld; prtilátky má 60-80% sb způsbuje dětský infekční erytém (pátá dětská nemc) replikuje se na bb. kstní dřeně pkles retikulcytů a hladiny Hb 14 dní inkubace exantém: nejdříve na tvářích, pzději na knčetinách; u dspělých infekce prvázena čast plyartritidu; symptmy: imunpatlgické mechanismy, navzuje trvalu imunitu infekce virem B19 může vyvlat aplasticku krizi - pdmíněna chrnicku hemlyt. anémií u jedinců s vrzeným/získaným defektem imunity persistentní infekce + prjevy chrn. anémie dg. histlgické vyšetření velké, esinfilní inkluze v jádrech; průkaz DNA metdu PCR; příprava Ag geneticku rekmbinací - sérlgicky průkaz specif. IgM a IgG - ELISA 9. ROTAVIRY - nebalené, dsrna (10-12 segmentů) - dvjitá kapsida: vnitřní prteinvá - kub. symetrie - skupinvě specif. Ag vnější glykprteinvá - kub. symetrie - hemaglutinační vlastnsti a typvě specif. Ag - resistentní: vzdrují éteru, nízkému ph, značně termresistentní - replikace: v perinukleární části cpl. - inkluze; enzym. štěpení pvrch. prteinů v GIT vznik infekční subvirvé částice (ISVP) a aktivace RNAtraskriptasy přepis (-)RNA vlákna d irna - prbíhá v neúplné virvé částici v lyzsmu; irna puštějí dřeň a připjují se k ribsmům translace plypeptidy vytvřené v cpl. seskupují se v částice hraničené vnitřní kapsidu: bs. transkriptasy vir. RNA s (+) plaritu a enzymy uvnitř syntéza kmplementárníh vlákna RNA; vnější kapsidu získávají rtaviry pučením d vesikul endplasmatickéh retikula splu s lipidvým balem, který při výstupu z cisteren pět ztrácejí - replikace vede k zástavě prtesyntézy a k smrti hstitelské b.; nvtvřené viriny uvlněné p lýze b. - vyvlávají gastrenteritidu lidí i zvířat, menší než reviry - rzděleny pdle d 5 skupin (A až E) a dvu pdskupin (I, II) - druhy rtavirů pdle hstitele: lidské, pičí, hvězí, psí apd.; některé širší půsbení lidské mhu infikvat selata, telata a pice; přens ze zvířat na člvěka je výjimečně - prduktivní infekce buněč. kultur lidskými rtaviry pdmíněna přítmnstí trypsinu, pmnžvání nejlépe na rgánvých kulturách bb. lidskéh střeva neb diplidních bb. lidské embrynál. ledviny - patgeneze a klinické příznaky: nejdůležitější vyvlavatele dětských průjmů! šíření infekce rfekálně, kntaminvané předměty inkubace 2 dny, virus se mnží v pvrchní vrstvě bb. sliznice tenkéh střeva změna permeability buněč. membrán sekrece vdy, ztráta intů; histlgicky změna struktury mikrvilli a zánětlivá infiltrace lamina prpria; k viremii ani ke generalizaci nedchází AKUTNÍ GASTROENTERITIDA vylučvání virů maximální den, nejvíce děti d 6 měsíců d 2 let 40% průjmů vyvlán rtaviry 173

174 větší děti a dspělí čast inaparentní infekce rzhdující úlha v braně - specif. siga; sérvé prtilátky nemají chranný účinek reinfekce běžná infekce se čast šíří v prdnicích, kjeneckých dděleních a dětských ústavech; vyšší výskyt becně v zimním bdbí - dg. izlace se běžně neprvádí, dg. nejčastěji z příméh průkazu virů ve stlici - el. mikrskpie, ELISA; nejpraktičtější: latexvá aglutinace částic pkrytých specif. anti-rtavirvými prtilátkami (test Rtalex) - terapie a prevence - specifická terapie neexistuje; důležitá rehydratace a krekce A-B rvnváhy, ztráty intů 10. CHŘIPKOVÉ VIRY - čeleď Orthmyxviridae - (-)ssrna, 8 (7) segmentů, asciván s RNA-transkriptasu, balené, helikidální kapsida, replik. v jádře - bal: lipidvá membrána (z cpl. mem. hst. b.), z pvrchu virinu ční glykprteinvé výběžky; - antigeny pvrchvé: hemaglutinin (HA1, HA2), neuraminidasa rzlišení Ag subtypů a variant vnitřní: prteiny nuklekapsidy (NP) a prtein M (M1, M2) druhvě specif., relativně neměnné, pdle nich lze rzlišvat viry chřipky typu A, B, C - NP antigen během infekce d cpl. mem. infikvaných bb. indukuje specif. bb. zprstředkvanu imunitní dpvěď, terčem cyttxických lymfcytů - rdy Influenzavirus - typ A, B Influenzavirus C - jen 7 segmentů RNA, pvrchvé Ag relativně stabilní: hemaglutinin + RDE (enzym destruující receptry) - citlivé na tukvá rzpuštědla, inaktivvány teplem - nejstabilnější při ph replikace: adsrpce HA + R na buněč. mem. bsahující kys. sialvu endcytsa: endsm ph5 způsbí knfrmační změnu v HA2 fúze vir. balu s mem. endsmu nuklekapsida d cpl. d jádra a NP rzlžen buněč. prteasami; RNA-transkriptasa: (-)RNA plyadenylvaná (+)RNA : jak irna neplyadenylvaná (+)RNA: matrice pr nvé virvé genmy jedntlivě segmenty překládány separátně, hemaglutinin jak jediná mlekula, ddatečně štěpena; nvě vznikající prteiny nuklekapsidy transprtvány d jádra připjeny k nvtvřeným genmům; prtein M se začlení d cpl. mem. pučením získávají lipidvý bal - segmentvaný genm a separátní translace reasrtace segmentů RNA různých kmenů téhž druhu prměnlivst virů chřipky - chřipka typ A: HA: 14 typů H1 až H14 N: 9 typů N1 až N9 - přirzení hstitelé: člvěk, vepř, kůň, ptáci, mřští savci - pdbné vnitřní antigeny NP a M, liší se pvahu pvrchvých glykprteinů - Ag SHIFT: zásadní změna v genmu = reasrtace; náhlý vznik nvých Ag typů pandemie s vysku mrtalitu; člvěk vnímavý ze zvířecích virů jen k virům vepře: reasrtace při infekci vepřů ptačími viry adaptace na člvěka pandemie - Ag DRIFT: mutace (vyská frekvence); selekce mutant, které uniknu anamnestickým prtilátkám 174

175 - nmenklatura dle WHO: typ (A, B, C), míst (+ přad. čísl) výskytu a rk - imunlgie: specif prtilátky prti HA blkují adsrpci; prti N je mál; hlavní specif. buněč. imunita: Tc-lymfcyty - v časné fázi: plicní MF - permisivní - replikace viru zhršení: fagcyt. funkce, chemtaxe a kperace s Tc-lymfcyty stav imunsuprese sekundární bakteriální nákaza (stafylkky, streptkky, hemfily) - patgeneze kapénkvý přens sliznice nshltanu a DC; N snižuje viskzitu hlenu; mnžení viru zánětlivý infiltrát, edém, destrukce sliznice; hrmadění buněč. detritu bstrukce DC, atelektáza plicníh parenchymu vzácně: primární chřipkvá pneumnie až náhlá smrt imundeficit virémie a šíření infekce klinický braz: 2-3 dny inkubace, hrečka, neurčité příznaky: myalgie, blesti hlavy, zad, suchý kašel sek. bakt. inf.: hnisavá rýma, expektrace influenzavirus B - u dětí: Reyův sy (encefalpatie se steatsu jater a ledvin) influenzavirus C - lehké katary DC u dětí - dg. izlace, specif. prtilátky - epidemilgie: vyská nakažlivst, explzivní šíření, hrmadný výskyt převaha nvéh subtypu: rychlé převládne (Ag Shift); Ag drift - pmalé změny; nejčastěji na jaře a na pdzim Španělská chřipka: , H1N1, virus chřipky A vepřů Asijská chřipka: H2N2, pzději H3N2 Ptačí chřipka: H5N1 Prasečí chřipka: H1N1 - léčba a prevence: Amantadin (ale neurlgické kmplikace - nespavst, nesustředěnst) Rimantadin (nemá neurlgické kmplikace) Ribavirin ve frmě aerslu čkvání: před sezónu (jar a pdzim), musí bsahvat Ag typu, který hrzí (dle WHO) celvirinvá vakcína subjedntkvá vakcína izlvané pvrchvé Ag; účinnst jen 60-70% živé slabené vakcíny - geneticky stabilní termsensitivní mutanty (ca-mutanty), mnží se jen na nsní sliznici, nešíří se d dlních DC, zatím experimentálně VIRUS PARAINFLUENZY - čeleď Paramyxviridae - (-)ssrna, jediné vlákn, balené, helikidální kapsida - replikace v cpl. - pvrchvé Ag: prtein F - fúze membrán, lýze erytrcytů glykprtein - vlastnsti prteinu F, HA a N - značvané HN zkřížená reaktivita mezi splečnými determinanty F a HN - vnitřní Ag: prtein M a virvá transkriptasa: druhvě a typvě specif. - replikace: (-)ssrna virvá transkriptasa: v celé délce d kmplementární (+)RNA - matrice pr synt. nvých genmů 175

176 d 5 kratších plyadenylvaných irna - pak jedntlivé plypeptidy - bal vzniká pučením - bsahuje cytplasmatické inkluse - způsbuje: respirační nemcnění různéh stupně a závažnsti (lehké katary až pneumnie); asi 40% akutních respiračních nákaz předšklních dětí, nejvíce pstihvána věkvá kategrie d 2 let - patgeneze - jak influenzavirus - pstižení dlních DC spjen s infekcí virem PIV 3 - pseudkrup (edém sliznice laryngu) - kmplikace respiračních nákaz malých dětí, častěji způsben PIV 1, 2 - brana: specifické siga, humrální prtilátky se neuplatňují; specifické chemterapeutikum ani účinná vakcína nejsu k dispzici - dg. izlace z výtěru z nshltanu, stanvení virvých Ag imunflurescencí 11. VIRUS PAROTITIDY - čeleď Paramyxviridae, rd Paramyxvirus - virus epidemické partitidy; více viz t. č jediný Ag typ, přirzený hstitel člvěk - virus se mnží v amniu kuřecíh embrya a v buněč. kulturách lidskéh neb pičíh půvdu - viriny mají neuraminidasvu, hemaglutinační a hemlyticku aktivitu - patgeneze a klinické příznaky: kapénkvě, primární mnžení - sliznice nshltanu - asymptmaticky lymfaticku drenáží d krčních uzlin virémie prnikání d dalších vnímavých tkání afinita k slinným žlázám, žlázám s vnitřní sekrecí a meningám 30-40% infekcí inaparentně 2-3 týd. inkubace vzestup teplty, zduření příušních neb pdčelistních žláz (1 neb 2stranné) kmplikací - rchitis, pankreatitis, aseptická meningitida (kmplikace i bez pstižení příušní žlázy) virus vylučván 3-5 dní před a asi týden p nástupu klinických příznaků (i sby infikvané inaparentně) - dg. izlace ze slin, likvru, mč. sedimentu na kuř. embryu; p 24 hd. IF techniku virvé Ag v sedimentu bb. amnia; rychlá dg. stanvením specif. IgM - prevence - čkvání: živá atenuvaná vakcína, v kmbinaci s vakcínu prti spalničkám a zarděnkám; v ČR pvinné 12. VIRUS SPALNIČEK - čeleď Paramyxviridae, rd Mrbillivirus - přirz. hstitel výhradně člvěk, viriny nm - pvrch. glykprteiny H a F hemaglutinační a lyticku (ne neuraminidasvu) aktivitu - zvláštnst replikace: hrmadění N-prteinu (strukturní prtein) v jádře inkluze - vysce nakažlivý, in vitr se mnží v kuř. embryu a kulturách lidských, psích neb pičích - v zaschlých kapénkách sekretů nshltanu přetrvává aktivní p dluh dbu - patgeneze a klinické prjevy: kapénkvý přens inkubace dní: mnžení v respirač. traktu, spjivkách, lymf. tkáních a RES; brvské mnhjaderné bb. v lymf. uzlinách, tnsilách, slezině a apendixu důsledkem mnžení: sekundární virémie; přestupem z endtelu kapilár - infekce spdních vrstev sliznice a epidermis ke knci inkubační dby rýma, zánět spjivek, kašel = katarální stádium - prvázenu hrečku 176

177 mnžení viru v sliznicích a kůži enantém - nejdříve na bukální sliznici = Kplikvy skvrny; histlgicky v enantému mnhjaderné bb. a nekróza v násl. 4-5 dnech humrální prtilátkvá dpvěď imunpatlgicky přispívá k rzvji viditelnéh zánětu v místech mnžení viru v endtelu kapilár a kriu pkžky charakteristický spalničkvý exantém bez kmplikací - d 6. dne ústup příznaků; virus vylučván ještě 2 dny p vzniku vyrážky, replikuje se v T a B lymfcytech a MF lymfcytpenie, snížená reaktivita v kžních testech; imunsupresivní vliv infekce 3-6 týdnů pneumnie, brnchitida, titis media výjimečně těžká pneumnie (primární spalničkvá pneumnie) u malých dětí (nedstatečně vyzrálá prtiinfekční brana) může persistvat v lymfat. tkáních u dětí, které nemcněly velmi brzy (6.M až 2.R), někdy subakutní sklertizující panencefalitida (SSPE) - pzdní důsledek infekce, plíživé nemcnění CNS, p 6-7 letech d infekce, během něklika měsíců smrt; zjišťvány vyské hladiny specif. prtilátek v krvi, v bb. CNS nuklekapsidy viru spalniček - dg. izlace na primárních lidských kulturách - sekrety DC a spjivek, krev, leukcyty, mč; praktičtější sérlgicky - stanvení specif. IgM (ELISA, IF) - prevence - živá atenuvaná vakcína vynikající chranný účinek; v ČR čkvání pvinné; kntraindikace - těžký defekt imunity; čkvání dětí starších 1 rku: už dhalena imunlgická prucha již ne mateřské prtilátky snížené rizik SSPE 13. VIRUS POLIOMYELITIDY - čeleď Picrnaviridae, rd Entervirus - nebalené, (+)ssrna, kapsida kubicky symetrická (32 kapsmer), replikace v cpl. - penetrace p interakci virinu se specif. receptry buněč. pvrchu likvidace kapsidy lyzsmálními enzymy - replikace: (+)RNA přím transkripce a translace v cpl. 1 velký plypeptid - ddatečné štěpení strukturální plypeptidy (VP1-VP4) a 7 nestrukturálních plypeptidů + prteasy + virvá RNAplymerasa replikace genmu viriny uvlněny p lýze hstitelské b. - resistentní; UV záření a vysušení infekčnst rychle ničí - vylučvání stlicí rfekální přens; špinavé ruce, kntaminvaná vda, ptraviny; nejčastěji pstiženy děti; p infekci celživtní imunita - pliviry DĚTSKÁ OBRNA (plimyelitis anterir acuta) pstižení CNS, destrukce mtneurnů trvalé paralýzy - vyhraněný neurtrpismus - in vitr se mnží v buněč. kulturách lidskéh neb pičíh půvdu, charakteristické CPE - výskyt: špatné hygienické pdmínky - hrké klima endemicky: d 5 let prmřen 90% dětí zejména starší děti a adlescenti v našich zemích - změna endemickéh výskytu na epidemický během 20. stletí dnes 99% snížení díky zavedení čkvání - 1. Salkva neživá vakcína, pzději živá atenuvaná vakcína - patgeneze a klinické příznaky: většinu INAPARENTNĚ, přechdné vylučvání virů stlicí a nasfaryngeálním sekretem někdy replikace v GIT prvázena zvýšenu tepltu a prsáknutím nshltanu, p něklika dnech dezní = ABORTIVNÍ FORMA plimyelitidy 177

178 někdy p deznění prvních příznaků bez ptíží náhle ( den nemci) hrečka = stádium sekundární virémie virus krví skrz plexus chriideus k meningám ASEPTICKÁ MENINGITIS, trvá 2-5 dní, většinu knčí uzdravením u 1% infikvaných sb něklik dnů p nástupu příznaků známky PARALYTICKÉ POLIOMYELITIDY: meningeální příznaky, brna sval. skupin knčetin a trupu (vzácně svaly inerv. hlav. nervy) - známku invaze viru d CNS p infekci reginálních nerv. ganglií ve viremické fázi; afinita plivirů k mtr. nervům lkalizace infekce v CNS zasaženy hl. přední rhy míšní a mtr. centra blngaty, kmeny, jádra mzečku, mtr. krtex neurny destruvány a fagcytvány; zánětlivá infiltrace klí a edém zprvu větší rzsah paralýz než dpvídá destruvaným neurnům; s ustupujícím edémem rzsah brn, trvale pstiženy svaly inervvané destruvanými neurny závažnst závisí na typu viru (nejnebezpečnější typ 1), pr rzvj těžších nemcnění přispívá fyzická námaha v inkubační dbě bulbární frmy - čast p tnzilektmii neb jak knečná fáze Landryh vzestupné frmy plimyelitidy (asc. průběh: nejprve DK trup smrt v důsledku brny dých. centra) - dg. výtěr, lepší ze stlice (i 2-4 týd. p deznění klinic. příznaků); čtyřnásbný vzestup prtilátek při vyšetřvání párvých sér z akutní a reknvalescentní fáze nemcnění - terapie a prevence - specifická terapie není, důležitá intenzivní rehabilitace (už v rané fázi) navzení kmpenzační hypertrfie svalvých skupin, jejichž inervace zůstala zachvána - čkvání: Salkva neživá vakcína - Ag pdnět malý, aplikace s.c. ve 4 dávkách, přečkvání á 3 rky, vyvlává tvrbu sérvých prtilátek, nebrání replikaci virulentních plivirů v GIT a jejich vylučvání živá atenuvaná vakcína - bez neurtrpismu, mnží se v GIT, aktivace všech slžek imunity; každrční čkvání nvě narzených dětí na jaře viry vyluč. stlicí d klí: upmínací dávka u dříve čkvaných psílení imunity 178

179 14. VIRUS COXSACKIE (CV) - čeleď Picrnaviridae, rd Entervirus - nemají výrazný neurtrpismus plivirů - celá paleta klinických příznaků (včetně pstižení CNS), paralytické frmy krajně vzácně - k infekci CV vnímavé nvrzené myšky pdle patlg. účinků dělení na: viry cxsackie A (CVA) - u myšek - mysitis s chabými parézami, nereplikují se in vitr viry cxsackie B (CVB) - fkální záněty ve svalech a mezilpatkvém hnědém tuku, encefalitidu a spastické paralýzy ksterníh svalstva - patgeneze: pdbná jak statní enterviry pdle druhu a virulence kmene a phtvsti prtiinfekční brany různé stádium rzvje nejčastěji inaparentní někdy infekce CV jak respirační nemcnění pkud viremie hrečka + příznaky letní chřipky disseminace krví pstižení různých rgánů: meningy, kůže, kster. svaly, srdce, perikard, pankreas, CNS př. prjevů: letní chřipka - A, B katar HCD, pneumnie - A, B aseptická meningitida - A, B herpangína (hrečnaté nemc. s puchýřky na měkkém patře, uvule, tnsilách) - A aftózní stmatitida - A zánět mykardu, perikardu - B nenatální infekce (nebezpečná, čast letální infekce nvrzenců, příznaky - encefalpatie a pankarditidy) - B - dg. izlace viru z výplachu nshltanu neb ze stlice, při pstižení CNS izlace z likvru; pr určení druhu nutné prvádět paralelně izlaci na nvrzených myškách i buněč. kulturách; v suč. i PCR - terapie a prevence - specifická terapie není, čkvací látky jen prti pliviru; ddržení sbní hygieny, zabezpečení nezávadnsti vdních zdrjů a hygiena stravvání 15. RHINOVIRUS - čeleď Picrnaviridae, rd Rhinvirus - nebalené, (+)ssrna, viz t. č lidské, bvinní a kňské viry; d entervirů se liší labilitu v kys. prstředí rzklad jednh struktur. prteinu neprniká d střev a není vylučván stlicí - nejlépe se mnží při tepltě nsní sliznice - replikace jak u entervirů - lidské rhinviry nejčastější vyvlavatelé rýmy = nembc z nachlazení - in vitr na diplidních lidských embrynálních fibrblastech Ag dlišných sértypů některé reagují zkříženě - 2M mčvina neb ph 5 při 56 C částečná destrukce kapsidy a bnažení Ag splečných všem rhinvirům prtilátky prti těmt splečným Ag nemají chranný účinek prti infekci - patgeneze a klinické prjevy: nejvyšší knc. na nsní sliznici kapénkvé šíření při kýchání a smrkání; přens i kntaminvanými předměty (p znečištění nsním sekretem infekční min. 3 hdiny) 179

180 branu vstupu: sliznice nsu, nshltanu a spjivek replikace viru destrukce řasinkvých bb., překrvení, zánětlivá infiltrace, edém, zvýšená sekreční aktivita inkubační dba 2-4 dny 24 hdin - izlace viru z nsníh sekretu den max. prdukce infekčních částic 2. týden u priminfekce - vzestup hladiny specif. sekrečních a humrálních prtilátek u reinfekce - anamnestická dpvěď kl 7. dne, nestačí zabránit klinickým symptmům pakvaný pstih dětí i dspělých rýma, kašel, zarudlý nshltan nešíří se d dlních DC - specifická terapie ani prevence neexistuje 16. PŮVODCI PRŮJMOVÝCH VIROVÝCH ONEMOCNĚNÍ - echviry, caliciviridae a astrviridae, rtaviry, crnaviry A. Echviry - čeleď Picrnaviridae, rd Entervirus - nebalené, (+)ssrna, kub. sym. kapsida (32 kapsmer), replikace v cpl., resistentní - ECHO = enter-cytpathgenic human rphan viruses - výhradně člvěk, většina nákaza inaparentně - labratrní zvířata nejsu vnímavá (výj. typu 9 - patgenní pr nvrzené myšky) - šíření a patgeneze pdbné jak u statních entervirů - pkud nemcnění charakteristické symptmy: katar HCD (typ 21) průjem dětí (typ 4, 18) aseptická meningitida (4, 6, 9, 11, 14, 16, 30) + někdy přechdné parézy meningitida s makul-papulární vyrážku (Bstnská exantematická nemc, typ 16) B. Čeleď Caliciviridae a Astrviridae - nebalené, lin. (+)ssrna, kapsida kub. sym. - typické kalíškvité prhlubeniny na vrchlech, 32 kapsmer - jediný strukturální prtein - lidské kaliciviry zvracení a průjmy u malých dětí - viry skupiny Nrwalk přensné gastrenteritidy, všechny věk. skupiny - nvě i virus hepatitidy E d čeledi Caliciviridae - v. skup. Nrwalk se d lidských kalicivirů liší: velikstí a rganizací genmu replikací a bilgickými vlastnstmi nvě řazeny d samstatné čeledi Astrviridae - na rzdíl d zvířecích kalicivirů nejsu kultivvatelné in vitr - LIDSKÉ KALICIVIRY běžně ve stlibci malých dětí s průjmvým nemcněním rfekální přens, kntam. ptrava, vda 80% prmřenst dětské ppulace běžná infekce, čast inaparentně vede k trvalé imunitě - VIRY SKUPINY NORWALK 3 Ag dlišné sértypy: Nrwalk, Hawaii, Snw Muntain 180

181 nejdůležitější půvdci nebakteriálních gastrenteritid - dspělí a děti šklníh věku; rfekální přens, typicky rdinný výskyt - patgeneze a klinické příznaky: d rganismu alimentární cestu; viry vyluč. stlicí, ve zvratcích nemcných sb mnžení v tenkém střevě mnnukleární infiltrace lamina prpria, vakulizace bb.; villi a mikrvilli jsu destruvány - vše plně reverzibilní náhlý začátek: nausea, zvracení, průjem, hrečka, myalgie, zánět hrdla sérvé anamnestické prtilátky nechrání před reinfekcí - specifická terapie ani vakcina neexistuje - dg. stlice: průkaz virů: RIA, ELISA; věření: stanvení specif. prtilát. v párvých vzrcích sér nemcných KALICIVIRŮM PODOBNÉ NEZAŘAZENÉ VIRY - půvdci gastrenteritid - nejsu antigenně příbuzné virům skup. Nrwalk ani lidským kalicivirům - charakteristická mrflgie - minireviry (malé strukturvané kulaté viry) - nebalené, kub. sym. kapsida, resistentní k éteru - dlné ke kys. ph a tepltě C. Rtaviry - viz t. č. 9 - Rtaviry D. Crnaviry - čeleď Crnaviridae - (+)ssrna, helikidální nuklekapsida, lipidvý bal - paličkvité výběžky dvjíh druhu: dluhé - nástrj adsrpce viru na buňku, nsitel HA a lytické aktivity krátké - funkce M-prteinu, prcházejí balem, pdstatná část mlekuly na vnitř. straně - citlivé k éteru, tuk. rzpuštědlům; druhy, které ve střevech - resistentní ke kys. ph - 14 druhů, většinu zvířecí patgeny; lidské krnaviry - vedle rhinvirů 2. nejč. vyvlavatel nemci z nachlazení - replikace: d b. virpexí/fúzí balu s buněč. mem., mnžení v cpl., genm jak irna vznik RNAtranskriptasy indukce transkripce genmu d kmplementárníh vlákna RNA, t ptm: jak matrice pr synt. nvých genmů p jedntlivých cistrnech přepis. d něklika irna translací struktur./nestruktur. prteiny - pvrchvé glykprteiny překládány na ribsmech asc. s ER a buněč. mem. - bal získávají pučením d cisteren ER transprt k buněč. pvrchu ve velkých vakulách puštějí intaktní buňku fúzí s cpl. mem. - během replikace vznikají četné mutanty a defektní virvé částice - výhradně člvěk vnímavý vůči lidským krnavirům, kultivace lidských kmenů je btížná - zatím známy 3 druhy lidských krnavirů: 229E a OC43 půvdci ZÁNĚTU HDC, výskyt na celém světě, šíření kapénkvě, mnží se v epitelu; nákaza někdy inaparentně, jindy p 3-5 dnech rýma, zánět nshltanu, výjimečně pneumnie; humrální prtilátky v séru většiny lidí, brana - specif. siga, reinfekce časté HECV (lidský střevní krnavirus) AKUTNÍ GASTROENTERITIDY - krnaviry pzrvány ve stlici (el. mikr.) sb s akutními nebakteriálními průjmy a u dětí s nenatální nekrtizující enterklitidu - dg. izlace se běžně neprvádí; lab. ptvrzení hlavně zjištění vzestupu hladiny prtilátek; ELISA, PCR 181

182 17. VIRY PŘENÁŠENÉ ČLENOVCI = ARBOVIRY (arthrpd-brne virus); člvěk jak slepý článek - nákaza členvců (= přenašeči) sáním krve infikvaných zvířat v průběhu virémie aktivní mnžení v hmyzu celživtní infekce na ptmstv transvariálně přetrvávání infekce v mírném klidvém pásmu: bnvení cirkulace na jaře p zimní přestávce - eklgické pměry výskyt rezervárů i přenašečů; migrace: stěhvaví ptáci šíření - v mírném klidvém pásu nákazy d jara d pdzimu - becné rysy patgeneze: virus prniká d rganismu sacím ústrjím infik. hmyzu primár. mnžení v reginál. lymf. uzlinách infekce může být v časné fázi likvidvána přirzenu imunitu asymptmatický průběh pkud ne virus d krve = primární virémie infekce na bb. dalších lymf. tkání a RES mnžství a virulence viru určuje další průběh - 2fázvé: pkud sekundární virémie hrečka, neurčité chřipkvé příznaky není-li infekce zastavena specif. imunitu prpagace viru d cíl. rgánů CNS (meningencefalitis), játra, slezina, ledviny, kůže aj. viscertrpní infekce, hemragické hrečky - Arbviry: rd Orbivirus (čeleď Reviridae) čeleď Bunyadviridae rd Bunyavirus rd Nairvirus rd Phlebvirus (rd Hantavirus - nepatří mezi arbviry!!) rd Flavivirus (čeleď Falviviridae) virus Japnské encefalitidy v. dengué v. žluté zimnice v. kmplexu klíšťvé encefalitidy rd Alfavirus (čeleď Tgaviridae) rd Vesiculvirus (čeleď Rhabdviridae) A. Rd Orbivirus - čeleď Reviridae - nebalené, dsrna s dvjitu kapsidu: vnější - amrfní prteinvá vrstva vnitřní - kub. symetrická - vnímavější vůči teplu, ph, částečně citlivé vůči tuk. rzpuštědlům - mnží se v lymfatických a hematpetických tkáních, způsbují virémii; p infekci persistují v ery. - více viz t. č. 9 - Rtaviry - čeleď Reviridae - 12 pdskupin pdle Ag příbuznsti - nejvýznamnější: KOLORADSKÁ KLÍŠŤOVÁ HOREČKA - v USA, nemc ve 2 vlnách, příznaky pdbné chřipce, výjimečně jak hemragická encefalitida - výskyt v závislsti na výskytu přísluš. hmyzích vektrů: viry Lipvník a Tribeč - pdskup. Kemerv - izlvány na Mravě a Slvensku - klíšťata, hldavci 182

183 B. Čeleď Bunyaviridae - (-)ssrna, 3 segmenty v 3 cirkulárních nuklekapsidách, bsahují též RNAplymerasu, bal s glykprteinvými výběžky: HA aktivita - zahrnuje 4 rdy - citlivé k éteru, mál dlné, replikují se v cpl. - zrají pučením d cisteren Glgih aparátu - nvé viriny puštějí buňku fúzí vakuly s viry s buněč. membránu neb p lýze ROD BUNYAVIRUS - více než 100 druhů virů - rezervár: veverky (drbní savci); přenašeč: kmáři Aedes, mskyti virus La Crsse - skup. kalifrnské encefalitidy - americký středzápad virus Ťahyňa a Čalv - u nás v pvdí Dyje a na jižním Slvensku; rezervárem zajíc a králíci, přenašečem kmáři; infekce většinu inaparentně ROD NAIROVIRUS - bunyaviry přenášené klíšťaty Ixdes; rezervárem divcí ptáci virus Krymské hrečky - ve střední Asii, hemragická hrečka s encefalitidu, 50% letální virus Knžské hrečky - v Africe, méně virulentní kmeny, mírnější průběh ROD PHLEBOVIRUS - skupina virů flebtmvé hrečky nemcnění: hrečka Papatači Neaplská hrečka flebtmvá hrečka zvýš. teplta, artralgie, myalgie, svědivý exantém - rezervárem drbní hldavci, přenašeč: kmárci Phlebtmus - hniska nákaza: Středzemní mře, Střední Asie, Panama, Brazílie virus hrečky údlí Rift - hemragické hrečky s lymfadenpatií, meningencefalitidy s retinitidu; rezervár: divcí sudkpytníci; přenašeči: mskyti; Egypt, stř. a již. Afrika, Austrálie C. Rd Flavivirus - čeleď Flaviviridae - lineární (+)ssrna, lipidvá membrána s krátkými glykprteinvými výběžky, kubický kapsida - uvnitř densní dřeň - d tgavirů se liší menším rzměrem a způsbem replikace - genm překládán d jedinéh plypeptidu štěpen na nestrukturální a strukturální plypeptidy - replikace v cpl., bal - pučením d cpl. vakul - přenášeny členvci, labilní, citlivé k éteru a tuk. rzpuštědlům - pdle Ag příbuznsti se dělí d 4 skupin: virus Japnské encefalitidy virus dengué virus žluté zimnice virus kmplexu klíšťvých encefalitid 183

184 VIRUS JAPONSKÉ ENCEFALITIDY - v blastech pěstvání rýže - rezervár: divcí ptáci; přenašeči: kmáři rdu Culex - většinu inaparentně, u části encefalitida - inaktivvaná vakcína snižuje výskyt nemcnění VIRY DENGUÉ - rezervár: člvěk, pice; přenašeč: mskyt Aedes aegypti, Aedes albpictus - subtrpy, trpy, endemická nákaza - zjevné klinické příznaky jen u člvěka: HOREČKA DENGUÉ - chřipkvé příznaky, benigní průběh - někdy rzvj sy hemragické hrečky a šk, čast smrtelný - izlace nesnadná, lab. průkaz - sérlgické vyšetření - specifická terapie ani vakcína neexistuje VIRUS ŽLUTÉ ZIMNICE - menší než statní flaviviry, subtrpy, trpy (Afrika, jižní Amerika) - viscertrpní infekce s hemragickým syndrmem - játra, KD, ledviny vyská hrečka, žlutenka, prteinurie, krvácivst; letalita 25-50%; nezanechává následky - městská frma: R: člvěk; P: Aedes aegypti - džunglvá frma: R: pice; P: kmáři Haemaggus - kmen 17D atenuvaný pasážváním na kuř. embryu živá slabená vakcína prti žluté zimnici - byla vymýcena městská frma ve Střední a Jižní Americe; džungle - trvalý ptenciální zdrj infekce VIRY KOMPLEXU KLÍŠŤOVÉ ENCEFALITIDY - Evrpa, Asie, Severní Amerika - R: drbní a větší divce žijící savci; P: klíšťat různých druhů - snášejí lépe kys. prstředí (2,5-11,5 p 24 hdin) - jedntlivé druhy navzájem antigenně příbuzné, liší se závažnstí nemcnění virus nemci Kyasanurskéh lesa - Indie virus Omské hemragické hrečky - Sibiř ba: těžká nemcnění CNS s hemragickým syndrmem virus vrtivky (Luping-ill) - epizcie vcí v Británii, u lidí inaparentní infekce neb lehké meningencefalitidy virus Pwassan - S. Amerika, infekce lidí vzácně, průběh lehký viry klíšťvé encefalitidy výchdníh typu = ruská jar-letní encefalitida, na V d Uralu; u nečkvaných těžké meningencefalitidy někdy trvalé paralýzy; asi 30% letální viry klíšťvé encefalitidy západníh typu (Středevrpské kl. enc.) - na západ d Uralu, vyválvají klíšťvu meningencefalitidu (lét až pdzim); R: myšvití hldvaci; P: klíšťata Ixdes ricinus na další zvířata i dmácí (kzy, vce, skt) inaparentní infekce, ve viremické stádiu vylučují virus mlékem zdrj infekce; výskyt na celém území ČR - patgeneze a klinické prjevy: nákaza lidí p napadení infik. klíštětem; zjevné nemc. asi u 30% sb virus se mnží v reginál. lymf. uzlinách další lymf. uzliny není-li zlikvidván imunlgicku branu sekundární virémie chriidální plexus MMM meningy: mnžení replikace v endtelu kapilár CNS infekce d tkání CNS infekce všech typů bb. 184

185 inkubace 7-14 dní 1. viremická fáze: lehká chřipka, nemusí být, něklika denní remise, pak rzvj 2. vlny 2. fáze: meningitida, meningencefalitida, encefalitida (pslední dvě - charakter panencefalitidy, perivaskulární zánět) více pstižena: basální ganglia, šedá hmta bulbu a kůra mzečku akutní fáze trvá 1-2 týdny reknvalescence dluhá, prgnóza dbrá zcela výjimečně trvalé paralýzy neb smrt - dg. izlace z krve ve viremickém stádiu, rychlá dg. specif. IgM v séru akutně nemcných - prevence - čkvání: celvirinvá, frmaldehydem inaktivvaná vakcína - adsrbvaná na hydrxid hlinitý na pžádání (vystavení riziku); dstatečná imunita p 3 dávkách v rzmezí 300 dnů (zkrácené schéma během 21 dnů při aktuálním hržení) D. Rd Alfavirus - čeleď Tgaviridae - lin. (+)ssrna, lipidvý bal s výběžky adsrpce, HA; kubická kapsida (32 kapsmer) - ničeny tuk. rzpuštědly, tepltu nad 56 C a kys. ph - mnžení v cpl. - replikace: genm - (+)RNA - jak irna translace úseku kódujícíh nestrukturální prteiny ty zabezpečí syntézu kmplementárníh vlákna (-)RNA: matricí pr nvé genmy (+)RNA zčásti přepisván d kratších irna strukturální prteiny (nejdříve jak veliká mlekula, štěpeny na prteiny kapsidy a prekursry glykprteinů ty glyksylvány a začleňvány d buněč. mem.) - bal získávají pučením - d čeledi Tgaviridae 3 rdy: rd Alfavirus - arbviry, přenášené kmáry, puze na americkém kntinentě rd Rubivirus - virus zarděnek, výhradní hstitel člvěk ROD ALFAVIRUS - americké kntinenty encefalitida kní chvaných vlně na pastvinách; příležitstně infekce člvěka - R: divcí ptáci, drbní savci; P: mskyti virus výchdamerické encefalitidy kní (EEE) - R: ptáci; P: kmár Culiseta melanura - místa dlehlá d bydlí infekce lidí vzácné; v 50% smrtelné; epiztie encefalitid kní na vých. pbřeží; předcházení vakcinací kní frmlizvanu vakcínu virus západamerické encefalitidy kní (WEE) - R: ptáci; P: Culex tarsalis; zvýšený výskyt infekce lidí - většinu inaparentně, někdy různě těžké encefalitidy; prevence - hubení kmárů a vakcinace kní živu atenuvanu vakcínu virus Venezuelské encefalitidy kní (VEE) - R: drbní hldavci, kně; epiztie kní spjeny s endemickým výskytem encefalitid u lidí; lehký neb středně těžký průběh E. Rd Vesiculvirus - čeleď Rhabdviridae - epizcie u kní, krav a vepřů na americkém kntinentu - P: kmáři, muchy, mál přímým kntaktem - člvěk vnímavý, infekce - nejč. prfesinální - čast v endemických blastech - připmíná chřipku 185

186 18. VIRY KLÍŠŤOVÉ ENCEFALITIDY - viz t. č Viry přenášené členvci 19. VIRUS ZARDĚNEK - čeleď Tgaviridae viz t.č část D - Rd Alfavirus - čeleď Tgaviridae ROD RUBIVIRUS - jediný zástupce je virus zarděnek (v. rubely) - citlivý k éteru, teplu a ph rychle inaktivván - všechny viry antigenně ttžné, někdy různé bilgické vlastnsti (indukce interfernu, teratgenní úč.) - přirz. hstitel puze člvěk - patgeneze a klinické prjevy: infekce běžná zejm. u dětí; spradicky neb v epidemií, nejč. na jaře kapénkvý přens primární mnžení viru: sliznice nshltanu a krční lymf. uzliny d 6. dnu virémie prpagace viru d DC, spjivek, kůže p rzvinutí humrální prtilátkvé dpvědi virus z krve mizí imunpatlgická reakce na imunkmplexy v kžních kapilárách a kůži charakteristická makul-papulární vyrážka jen asi plvina zjevné nemcnění - ZARDĚNKY: většinu lehký průběh inkubační dba dnů - zduření lymf. uzlin (retraurikul. a subkcip.) mírně zvýš. teplta a typický exantém - začíná na bličeji trup knč.; čast rýma, kašel, zánět spjivek za 1-3 dny zpravidla dezní bez následků někdy kmplikace: artralgie, artritida, TCpenie, velmi vzácně encefalitida virus vylučván sekrety nshltanu - INTRAUTERINNÍ INFEKCE: nákaza v 1. trimestru (čím dříve tím větší rizik) infekce pldu a pškzení infekce všechny tkáně/některé rgány pldy zánětlivé infiltráty: srdce, plíce, střední uch, chriidální plexus důsledky: nízká prdní hmtnst defekty srdce (ductus arterisus), čí (mikrftlamus, glaukm, retinipatie) hepatsplenmegalie nefritida, meningencefalitida, TC-penie prjev pzději: psychmtr. retardace, hluchta perinatální úmrtnst vyská nenavzuje tleranci; nedstatečná imunlgická zralst čast infekce persistuje p narzení CHRONICKÁ ADNÁTNÍ RUBELLA někdy rzvj nemci z imunkmplexů (periatritis ndsa) - imunita p přirzené pstnatální infekci trvalá - dg. izlace: výtěr z nshltanu, krev, mč, MMM, vzrky fetální tkání; klasické sérlgické metdy, ELISA; sérlgický průkaz intrauterinní infekce - stanvení specif. IgM v séru dítěte - prevence - dg. rubely v 1.trimestru indikace pr přerušení; užívá se živá atenuvaná vakcína (pasážvání na lidských diplidních bb.) navzuje inaparentní infekci a dpvěď všech slžek 186

187 imunlgické brany; kntraindikace čkvání - těhtenství; pdávání v trjkmbinaci (partitisspalničky-zarděnky) - u nás všechny děti 20. VIRUS VZTEKLINY - čeleď Rhabdviridae - cylindrické, na jedn knci zakulacené, na druhém plché - prjektil - lipidvý bal s glykprteinvými výběžky; prtein M spjuje bal s helikidální kapsidu - lineární (-)aarna, nesegmentvané - sučástí virinu RNA-transkriptasa - replikace v cpl., bal získávají pučením na membráně - Rhabdviry bratlvců: rd Vesiculvirus - viz t. č arbviry rd Lyssavirus - virus vztekliny aj. příbuzné VIRUS VZTEKLINY - inaktivván éterem, tuk. rzp., detergenty, alkal./kys. ph; UV záření h rychle ničí - virin: 5 strukturálních prteinů: glykprteiny - pvrch. výběžky, adsrpce, HA vlastnsti prtein M - vnitř. str. balu, 2 plypeptidy prtein kapsidy virvá RNA-plymerasa - identifikace kmenů pmcí mnklnálních prtilátek prti NP Ag - prtilát. prti pvrch. glykprteinům zkříženě se všemi kmeny vakcína účinná prti všem variantám - replikace: fúze balu s cpl. mem. penetrace viru replikace v cpl. + tvrba charakteristických válných inkluzí (virvý nukleprtein) = Negrih tělíska nvtvřené viry pučením získ. bal - výrazně neurtrpní smrtelná infekce všech druhů lab. zvířat; divké - tzv. uliční kmeny příznaky p různě dluhé inkubační dbě - p sérií pasáží viru aplikvanéh d CNS zvířat selekce mutanty = FIXNÍ VIRUS příznaky p knstantní inkubační dbě, není patgenní při perifer. pdání - pprvé Pasteur: 1882: vakcína prti vzteklině - eklgie: nikdy v Austrálii (a malých strvech Karibiku); zcela vymýcen: Anglie, Irsk, Španělsk, Prtugalsk, Japnsk, Taiwan - jinak p celém světě; nakažlivý pr všechny teplkrevné bratlvce, většinu smrtelné nemcnění; rezervár: psvité, kčkvité a kunvité šelmy netpýři, primáti, vlci, skunk, mýval, lemur u nás LIŠKY přen na jiná zvířata = slepý článek - patgeneze a klinické prjevy: vniknutím kusnutím, škrábnutím (američtí netpýři: vylučují virus ns. sekretem - aerslem) p 1 cyklu replikace ve sval. bb. v místě pranění přestup d nerv. zaknčení centripetálně axplasmu d reginálních ganglií: zde mnžení CNS: za chvíli infekce všech bb. centrifugálně neurny infekce různých tkání 187

188 mnží se ve slinných žlázách vylučván slinami ještě před nástupem klinic. příznaků (u všech rezervárvých zvířat vylučvání virů velmi dluhé) viremie se nerzvíjí - virus šířící se axplasmu dluh chráněn před bb. imunit. systému čkvání neindukuje intrathekální tvrbu prtilátek důležitá zn. infekce CNS: specif. Ig v MMM klinické příznaky zejm. fčními pruchami nerv. bb. inkubační dba dní začátek: prdrmy: únava, anrexie, blesti hlavy, hrečka typické parestezie kl rány deprese, pdráždění, nespavst během něklika dnů vystřídán symptmy pstižení CNS: meningeální příznaky záchvaty hyperaktivity pruchy vegetativních funkcí (slinění, pcení) zvýšená tenze svalů (křeče - čast plykacích svalů) hyperestezie brny (asymetrické, generalizvané) - u ascend. typu p 1-2 dnech smrt - zástava srdce nemcnění zvířat - dmítají ptravu, změna chvání (agrese, apatie), během něklik dnů hyne - diagnstika: průkaz Negrih tělísek: IF, inkluze největší v bb. hippcampu a Purkyňvých bb. izlace viru z CNS/slin ne nvrzených myškách virvé antigeny - IF technika: tisky rhvky, ústní sliznice, sval. tkáně z rány sérlgická dg. ve fázi zjevných klinic. příznaků: specif. prtilátky v MMM - prevence a terapie - čkvání psů, likvidace tulavých zvířat, per s vakcinace lišek; djde-li k pranění vymytí a dezinfekce alkhlem, detergenty, Ajatin/Septnex infiltrace klí rány antirabickým sérem zahájit aktivní POSTEXPOZIČNÍ PROFYLAXY: nedkládat, zahajujeme kdykliv d expzice - pkud se ještě NEPROJEVILY příznaky 1 dávka 0,1 až 1,0 ml základní čkvání: 5 dávek (nvě 4 dávky - Essenské schébma): (30) den, u starších lidí dpručena dávka i 90. den v závažných případech čkvání v 0. den 2 dávky na pač. str. těla 4 dávky (2x den - Záhřebské schéma) antirabické sérum synergicky pdpruje imunitní dpvěď, aplikace v klí pranění nejpzději 7 dní p zahájení pstexpziční prfylaxe nejčastěji i.m., s.c. d deltid. blasti; intradermální aplikace rychlá tvrba antirabických prtilátek - preventivní neb bster imunizace; nesmí být i.v. pstexpziční čkvání - jediný prstředek jak zabránit manifestaci, prtilátky již 7. den - PREEXPOZIČNÍ PROFYLAXE: dávka 0,5-1,0 ml; nejdříve ve věku 2.M, základní třídávkvé: /28 den; pdání bsteru závisí na výrbci - někdy 1 rk základním čkvání, další á 5 let; kntraindikace: d 2 týdnů p hrečnatém nemcnění, neléčená TBC, krtiksteridy, neplázie kstní dřeně neb lymf. sys., závažná prucha imunity, alergické reakce na některu ze slžek, těhtenství - vakcína - inaktivací Lyssavirů, mnžení na lidských diplidních bb.; např. Rabipur, Verrab - chycení zvířete, které napadl člvěka utracen mzek d antirabickéh střediska na vyšetření; dmácí zvířata: karanténa, veterinární dzr min. 10 dní 188

189 21. FLAVIVIRY A ARENAVIRY - flaviviry - čeleď Flaviviridae, rd Flavivirus - arenaviry - čeleď Arenaviridae A. Flaviviry - viz t. č Viry přenášené členvci - část C B. Čeleď Arenaviridae - sférické, plemrfní částice, lipidvý bal kryt paličkvitými výčnělky - ze dvu glykprteinů - amrfní dřeň virinů: elektrndenzní zrna = ribsmy z hstitelské b., RNA-transkriptasa, 2 cirkulární helikidální nuklekapsidy každá 1 cirkulární segment (+)/(-)ssrna - bnažení genmu syntéza kmplementárníh vlákna - nestrukturální prteiny: kódvány (+)ssrna, přísluš. irna přepisvány z kmplementárníh vlákna - strukturální prteiny: irna přepisvána přím z (-)RNA - replikace v cpl., citlivé k éteru a jiným vlivům - všechny navzájem antigenně příbuzné, splečný NP Ag zkřížené reakce prtilátek - v přírdě infikují drbné hldavce a hmyzžravce, výskyt druhu vázán na urč. hstitele; čast vertikální přens; u rezervárvých zvířat persistentní inaparentní infekce trvalá virémie a vyluč. viru - pr lidi infekční: virus lymfatické chrimeningitidy (LCMV) - Evrpa, S. a J. Amerika virus Lassa viry kmplexu Tacaribe (Junin, Machup, Guanarit) krmě LCMV je výskyt statních mezen na hraničená území Afriky a Ameriky - člvěk slepým článkem klběhu virů - hlavní zdrje: vda, ptrava, prach, kntaminvané exkrety zvířat; Lassa a Machup - mezilidský přens - patgeneze: replikace v mnha tkáních systémvé infekce hlavní mnžení v lymf. sys. a RES hemragické hrečky pškzení kapilár průvdní jevy: petechie, fkální subpleurální a perikaridální hemragieb, krvácení d dutin, únik tekutiny a prteinů, edém plic, hypvlem. šk VIRUS LYMFOCYTÁRNÍ CHORIOMENINGITIDY (LCMV) - R: dmácí myš (Mus musculus); člvěk se infikuje pžitím kntaminvané ptravy (exkrety), prach - část nákaz inaparentně - inkubace 6-13 dnů hrečka, příznaky chřipky s rýmu, myalgie, brnchitida; někdy aseptická meningitida ( lymfcyty v likvru); zcela výjimečně meningencefalitida - dbrá prgnóza ARENAVIRY VYVOLÁVAJÍCÍ HEMORAGICKÉ HOREČKY - VIRUS LASSA - západní Afrika, R: Mastmys natalensis; hrečka Lassa: hemragická hrečka, 30-60% letální; zdrjem exkrety kmensálních hldavců, přens i kntaktem s infikvanu sbu; čast nskmiální, v endem. blastech má prtilátky až 40% ppulace - VIRUS JUNIN Argentinská hemragická hrečka; SZ Argentina, hl. na jaře, převáženě zemědělci; R: plní hldavci (Calmys laucha, Calmys musculinus) - jen na plích - VIRUS MACHUPO Blivijská hemragická hrečka; R: Calmys callsus (nevyhledává lidská bydlí); infekce při přemnžení hldavce, jinak vzácně; 30% letální 189

190 - VIRUS GUANARITO Venezuelská hemragická hrečka; letální; R: bavlníkvá krysa, mezilidský přens nebyl pzrván - dg. arenavirů: izlace virů: krev v hrečnatém stádiu, likvr, mč (u hrečky Lassa); izlace mc ne - nebezpečná manipulace; průkaz hlavně sérlgicky - terapie a prevence: Lassa a Junin: i.v. ribavirin Junin - živá atenuvaná vakcína Lassa - rekmbinantní vakcína účinky zatím věřeny na picích 22. FILOVIRY - čeleď Filviridae - balené s GP výběžky, extrémně prtáhlý, vláknitý tvar (80x nm) - v pdélné se helikidální kapsidy - centrální kanál - (-)ssrna, replikace v cpl., tvrba cpl. inkluzí v místech shrmažďvání virvých nuklekapsid - bal pučením na cpl. mem - inaktivvány tuk. rzp., UV a gama zářením, fenly, dezinfekcí; relativně dlné k teplu - 3 druhy virů: virus Marburské hrečky (MDV) viry Ebla - 2 Ag i bilgicky dlišné varianty: Ebla-Zaire, Ebla-Sudan virus Restn - příbuzný Eble, - prtilátky prti virům Ebla a Restn částečně zkříženě reagují při IF vyšetření - Marburg a ebla těžké hemragické hrečky, 80% letální, znsy, ale i mezilidský přens - Restn hemragická hrečka u pic - rezervár nebyl dhalen (antilpy?) - patgeneze a klinické prjevy: mnžení v MF, mncytech a interstic. fibrblastech důsledky: pruchy srážlivsti krve, intravaskulární kagulace infekce - kntakt s krví, sekrety a exkrety nemcných, kapénkvě inkubace 4-10 dnů typické příznaky: hrečka, zvracení, průjem, krvácení d rgánů (plíce, perikard, GIT) příč. smrti - ztráta krve a šk - VIRUS MARBURSKÉ HOREČKY pprvé 1967: epidemie lab. pracvníků - styk s tkáněmi pic z Ugandy přens na šetř. persnál a rdinné příslušníky pzději nemcnění pzrván v Zimbabwe, JAR, Keňa - VIRUS EBOLA pprvé 1976 pblíž řeky Ebla v Kngu (Ebla-Zaire) v řadě afrických zemí: Zaire - pakvaně epidemie hemragických hreček pův. zdrj nákazy nebyl bjeven - dg. izlace viru na bb. linie Ver; průkaz prtilátek v séru (předem sterilizvána gama zářením): IF, ELISA - prevence a terapie - známá chemterapeutika nefungují, vakcína - neúspěšné 190

191 23. PŮVODCI VIROVÝCH HEPATITID HAV: čeleď Picrnaviridae (nebal. (+)ssrna) HBV: DNA-virus, čeleď Hepadnaviridae (bal. cirk. dsdna) HCV: čeleď Flaviviridae (bal. (+)ssrna) HDV: malý RNA-virus, nezařazen d čeledi (bal. cirk. (+/-)RNA) HEV: čeleď Caliciviridae (nebal. (+)ssrna) - člvěk výhradním hstitelem - kultivace není mžná - klinické prjevy nerzeznatelné A. Virus hepatitidy A (HAV) - čeleď Picrnaviridae, rd Hepatvirus - (+)ssrna, nebal. kub. kapsida, replikace v cpl. - výrazný trpismus k jaterním bb. - termstabilní - pmalá replikace bez CPE - resistentní: kys. ph, tepl, tuk rzp., detergenty - inaktivván xidač. činidly - chlrvé desinfekční preparáty, kys. perctvá - patgeneze: rfekální přens inkubace dnů - virus prkazatelný ve stlici (max. na knci inkubační d.), pzději v krvi replikace v GIT primární virémie jaterní bb. mnžení v cpl. jaterníh parenchymu: vakulizace a degenerace infik. bb. difusní zánětlivá infiltrace jater hyperplasie Kupfervých bb. hrmadění MF s lipfuscinem virus žlučí d střeva specif. prtilátek d 4. týdne, s rzvjem speci. imunity eliminace infekce + pstupná regenerace jaterníh parenchymu imunita pravděp. trvalá - klinický braz: čast inaparentně, zejm. u děti zjevné nemcnění: únava, hrečka, nechutenství, nausea, zvracení; játra zduřelá; žlučvá barviva v krvi ikterus; mč je tmavá, stlice světlejší; v séru stupá AST, ALT, změna pměru albumin/glbulin nekmplikvaná cca měsíc, zpravidla uzdravení nevyvlává chrnické persistentní infekce - prevalence v létě a na pdzim; rfekálně, kntaminvaná vda, ptrava; šíření usnadňují špatné hyg. pdmínky, častěji infikvané děti - dg. psl. 1/3 inkub. dby až bdbí kulminace: el. mikr., ELISA, RIA - ve stlici; neb stanvení specif. prtilátek prti HAV - již na pč. zjevnéh nemcnění IgM (nejvíce 14 dnů p zač. prvních symptmů) - terapie a prevence - p vědmém kntaktu aplikace lidskéh Ig; prevence: inaktivvaná vakcína B. Virus hepatitidy B (HBV) - čeleď Hepadnaviridae, rd Orthhepadnavirus - cirk. dsdna, resistentní ( ph, t) 191

192 - výrazný trpismus k jaterním bb. - tendence persistvat chrnická hepatitida, nemc z imunkmplexů, jaterní cirhsa, hepatcelulár. ca - kmpletní virin = Daneva částice; kubická kapsida, klem bal tvřený glykprteiny, prteiny a lipidy; dřeň bsahuje: prteinkinasa, plymerasa s aktivitu reverzní transkriptasy cirk. dsdna - 1 kruh není uzavřen - ničen tepltu 98 C p 2 miniutách - in vitr - lidské fetální hepatcyty - HBV-ASOCIOVANÉ ANTIGENY: HBs - bal virinu, lipidy hstitel. pův. a 3 virvé prteiny (1 gen, liší se místem startu translace): S - small, převažují M - medium L - large bsahuje splečnu antigenní determinantu pr všechny kmeny HBV - a se 2 alelvými páry Ag determinant (d-y, w-r) existence 4 Ag subtypů HBs (adw, adr, ayw, ayr); všechny slžky balu prduk. v nadbytku a vyluč. infikvanu buňku; Hbs v séru: sférické/vláknité útvary, u akutně i chrnicky infik. sb HBc - kapsidvý prtein, lkalizván výhradně v cpl.infik. bb.; reaguje s nukleprteinem dřeně tvří nuklekapsidy, tendence k autagregaci (i bez přít. nukleprteinu) - vznik prázdných kapsid Hbe - slubilní glykprtein, jeh prdukce prvází pravidelně mnžení HBV; kódván stejným genem jak HBc, ale sučástí je i prdukt translace tzv. pre-c blasti genmu určuje psttranslační štěpení, glyksylaci v Glgih ap. začlenění d buněč. mem. a vylučvání; antigenně se d HBc liší; přítmnst v séru = zn. AKTIVITY INFEKČNÍHO PROCESU - další prteiny: virvá plymerasa - 4 enzymat. aktivity (reverzní transkriptasa, RNA/DNA-plymerasa, RNasa H) prtein X (px) - malý, transaktivátr virvých prmtrů HBV - replikace: Ag M reaguje s plymerizvaným albuminem; Ag L váže na cpl. mem. jater. bb. a mnnukleárů; v průběhu destrukce vir. balu - v dřeni uknčena synt. neúplnéh (+)DNA vlákna p bnažení prniká DNA d jádra; (-)DNA přepisván RNA-plymerasami: d kratších irna strukturální prteiny d (+)RNA-kpií v plné délce = pregenm splu s vir. plymerasu a terminálním prteinem uzavírán nvtvřeným HBc d kapsid HBV plymerasa: reverzní transkriptasa: pregenm (-)DNA, terminální prtein = primer tét reakce; sučasně pregenm degradván až na krátký zbytek primer pr synt. kmplementár. (+)DNA vlákna; bal získává na ER, prteiny L, M, S zčásti glyksylvány; viriny puští b. sekreční cestu dříve než uknčena synt. kmplementárníh (+)DNA vlákna ŠÍŘENÍ, PATOGENEZE, KLINICKÉ PROJEVY - hl. zdrjem nákazy: krev a sekrety (mateř. mlék, sliny, sperma) - dříve přens transfúzemi, dnes ne - dnes hlavně: phlavní styk kntaminvané jehly perinatálně (vzácně transplacentárně) - prfesinální infekce - hržení zdravtníků - endemické blasti v Africe a JV Asii: špatné hyg. pdmínky - přens úzkým sb. kntaktem (matka-dítě) 192

193 - primárně hepattrpní prduktivní infekce latentní persistence virvé DNA (v jádře, část. exprese vir. genet. infrmací) - akutní stádium infekce: virvé Ag ve všech hepatcytech (většinu HBs, méně HBc) - chrnická stádia: velmi klísá pdíl infik. hepatcytů, někdy jen HBs - aktivní infekce v séru vyská knc. HBs, Danevy částice, HBe a virvá DNA - vnímavé i bb. imunit. sys. (B-lymfcyty, NK-bb. s rec. pr Ag L) - nebsahují aktivač. faktr pr HBV replikují virus méně; přítmnst V-DNA, pregenmů, HBV-Ag v lymfcytech dluh p překnané infekci rezervár HBV, zdrj infekce při chrnické infekci (pravidelná reinfekce transplantvaných jater u sb p hepatální insuficienci způs. chrnic. HB) - HBV nemá přímý lytický účinek na hst. b. - destrukce hepatcytů aktivitu specif. cyttxic. lymfcytů (indukce antigeny nuklekapsidy) - imunitní dpvěď eliminace nákazy; pkud imunit. dp. nedstatečná asymptmatický průběh rzvj chrnické frmy (90% perinatálně infik. dětí = chrnické nsičství) - prtilátky prti HBs - neutralizační účinek, indukvány čkváním; v časné fázi akutní infekce - účinek prtilátek částečně blkván mnžstvím HBs v krvi - inkubační dba - 2 měsíce (a více) - vývj nemcnění - 3 nejč. typy: 70% infekcí přechdná antigenémie, HBs v séru týd. p infekci, přetrvává 1.týd až 5.M; symptmy za 3-6 týd. p vzniku HBs antigenémie 25% infekcí primární prtilátkvá dpvěď, HBs nelze p infekci v séru zjistit - puze anti-hbs prtilátky; zpravidla inaparentní průběh 5-10% infekcí persistentní infekce, HBs pzitivní déle než 5 měsíců (titr stálý), anti-hbs nezjistitelné; HBe u 40% chrnických nsičů - AKUTNÍ HB: pdbné statním hepatitidám inaparentní a anikterické středně těžké hepatitidy + ikterus fulminantní průběh nemcnění - rzsáhlá nekrsa hepatcytů - 2% čast smrt - CHRONICKÁ PERSISTENTNÍ HB menší histlgické změny charakteristické bčasné pruchy jaterních funkcí může sknčit spntánním uzdravením (za různě dluh) - CHRONICKÁ AKTIVNÍ HB u 3-5% sb, prgredující histlgické změny (mnnukleární infiltrace, lžiskvá nekrsa hepatcytů, fibrtizace), struktura jater narušena narůstající mnžství imunkmplexů usazvání v bazálních mem. artritidy, glmerulnefritidy čast rzvj makrndulární cirhózy - nekrsa hepatcytů, jaterní fibróza rizik vzniku hepatcelulárníh karcinmu, mech. nebyl bjasněn DIAGNOSTIKA - sérlgické vyšetření - ELISA, RIA HBV-asc. Ag: HBs, HBe + prtilátky anti-hbs, HBe, HBc - inkubace + akutní fáze: HBs, HBe (známka aktivity infekčníh prcesu X anti-hbe = ústup infekce) - knc. HBs v séru blkuje vznikající anti-hbs průkaz až p vymizení HBs ze séra 193

194 - mezi vymizením HBs a detekvatelným vzestupem anti-hbs = diagnstické kn nejsu zjistitelné antigeny HBs, HBe ani prtilátky prti nim v tét fázi průkaz IgM prti HBc (anti-hbc) - čast již v inkubační dbě, nízké hladiny přetrvávají řadu let - u chrnických infekcí: zjistitelné HBs, ale anti-hbs není detekvatelné; psuzení aktivity infekčníh prcesu a infekčnsti séra - přítmnst HBe antigenu - aktivní infekce též věřena průkazem vir. plymerázy neb stanvením vir. DNA mlekulární hybridizací AKUTNÍ HB: CHRONICKÁ HB: SPECIFICKÁ TERAPIE A PREVENCE - terapie - akutní: krtiksteridy (ptlačuje klinické prjevy, ale pdpruje replikaci virů); chrnická - něklik měsíců vyské dávky interfernu-α vymizení známek aktivity infekce u 25-40% - prevence - kntrla krve dárců na HBs v séru, hygienický režim, sterilizace nástrjů, čkvání hržených subjektů; užití hyperimunníh glbulinu (HBIg) při vědmé infekci; HBIg + vakciná prti HBV nvrzencům brání perinatálnímu přensu 194

195 - čkvání: subjedntkvá vakcína, purifikvaný HBs antigen, zdrjem HBs kultury S. cerevisiae - d jejich DNA včleněna genet. infrmace pr tent Ag; u nás: Engerix B - 3 dávky měsíc; vysce imungenní, splehlivá chrana C. Virus hepatitidy C (HCV) - čeleď Flaviviridae - balený (+)ssrna, nesegmentvaný - půvdci hepatitid nn-a, nn-b - mírnější, častější přechd d chrnické frmy - pdle genet. příbuznsti kmeny rzděleny d typů (1-6) a 40 subtypů - v Evrpě nejč. HCV 1a, 1b, 2a, 2b, 3a - GB-VIRY (GBV) - příbuzné hepattrpní, parenterálně přensné viry: GB-A GB-B GB-C - asi jak jediný půvdce lidské hepatitidy pdbné vlastnsti jak HCV, nejsu tak geneticky a Ag dlišné; splu s HCV řazeny d samstat. rdu virů hepatitidy C čeledi Flaviviridae - replikace: jak statní flaviviry: genm překlad d plyprteinu štěpen na 7 plypeptidů: neglyksylvaný prtein kapsidy - méně prměnlivé 2 pvrch. glykprteiny - značně prměnlivé Ag DRIFT: mutace v hypervariabilní části genmu kódující tyt antigeny 4 nestrukturální prteiny (NS2-NS5) - Ag prkazatelné v cpl. infik. hepatcytů imunflurescencí, kapsidvý prtein i v jádrech - inaktivace tuk. rzp. a detergenty, UV - velmi termresistentní (i tepltu 100 C p dbu 2 minut) - šíření, patgeneze, klinický průběh: hlavně parenterální cestu; vzácně phl. stykem neb vertikálně (matka-dítě) kntrla krve dárců mezení přensu transfúzemi rizikvu skupinu - narkmani patgeneze nejasná HCV se mnží v hepatcytech a mnnukleárech; při replikaci mnh defekt. částic + Ag DRIFT + selekce variant (nejsu neutraliz. prtilátkami) 80% infekcí CHRONICKÁ FORMA mnžení viru prvázenu zánětem a nekrsu bb. (imunpatlgický mech.) buněčná dpvěď u většiny persistentně infikvaných nestačí eradikvat infekci nedá se dlišit d statních, inkubační dba kratší než u HB (7-8 týdnů), klinické prjevy mírné - někdy inaparentní bez hledu na závažnst příznaků chrnická aktivní hepatitida p řadu let čast jaterní cirhóza, rizik hepatcelulárníh ca - dg. vyšetření séra na prtilátky (prtilátkvá dpvěď nejdříve 4-6 týdnů p infekci) - směs antigenů (rekmbinantní techniku); screening: ELISA, RIBA (recmbinant immunbltt assay); sérlgické testy nedstatečně citlivé, neumžňují rzlišení chrnicity d překnané infekce; nejcitlivější pr průkaz aktivní infekce: stanvení vir. RNA v séru pmcí PCR - terapie a prevence - specifická terapie pmcí interfernu-α a ribavirinu; trvalý léčebný efekt u interfernu je jen u 25% chrnicky infik. jedinců, u ribavirinu ještě menší kmbinací se prcent zvýší; účinná čkvací látka neexistuje 195

196 D. Virus hepatitidy D - defektní, výhradně lidský RNA virus - způsbuje těžké hepatitidy s fulminantním průběhem - balené, cirk. (+/-)RNA - cca 70% kmplementárních - dřeň bsahuje antigen delta - ze 2 prteinů (malý, velký), reaguje se všemi slžkami pvrchvých Ag HBV - RNA má pvahu ribsmu - schpnst autkatalytickéh štěpení + vazebná aktivita - bal tvří HBs, puze HDV nesucí na pvrchu L-Ag jsu infekční - replikace: přímý CPE na hst. b., vstup d hepatcytu zprstředkvává HBs dál plně autmatické; replikace v jádře pmcí buněč. RNA-plymeras; slžky Ag delta p překladu na ribsmech d jádra spjení s nvu RNA; v cpl. se dřeň nvých virinů spjí s HBs puští buňku - při replikaci četné mutace - nelze jej zařadit d žádné čeledi virů, připmíná spíše některé rstlinné patgeny - resistentní vůči tuk. rzp. a detergentům, velmi termsenzitivní - patgeneze a klinické prjevy: na celém světě, v Evrpě - středmří; nejrizikvější - narkmani (i.v. drgy) - sučasně největší rezervár parenterální přens - krev, sperma, pševní sekret infekce sučasně s HBV neb ddatečně, inkubace 3-7 týdnů a průběh je těžší než u HB (HDV se mnží i v hepatcytech, které prdukují HBs nekrsa bb.) vznik fulminantní (smrtelné) hepatitidy více pravděpdbný než u jiných hepatitid kinfekce HBV a HDV - mírnější začátek, akutní infekce častěji bez následků překnány vede k chrnickému nsičství; u 80% cirhsa - dg. průkaz prtilátek prti Ag delta: ELISA - terapie - specifická neexistuje; čkvání prti HB suč. prevencí prti HDV E. Virus hepatitidy E - nebalené, (+)ssrna - kmeny mají spleč. Ag determinanty - jediný přirz. hstitel - člvěk - HEV ve srvnání s statními pměrně labilní, destruván v prstředí s vysku knc. slí neb zmražením - půvdce alimentárně přensné hepatitidy - šíření rfekálně, kntaminvanu vdu - inkubační dba - 6 týdnů na knci - přítmnst virů v krvi; mnžení v hepatcytech (jemné cpl. inkluze) - virus vylučván žlučí d střeva desintegrace prteasami ve stlici mál - v séru: specif. IgM a IgG - hladina rychle klesá, reinfekce mžné - prjevy: subklinické frmy až fulminantní hepatitidy, častěji děti a sby d 40 let většina - středně těžká hepatitida s chřipkvitými příznaky, nauzeu, zvracením; u dětí čast inaparentně X velmi těžký průběh a 20% letalita u těhtných (9x více pstiženi během epidemií) transplacentární přens je mžný perinatální mrbidita a mrtalita nvrzenců - dg. průkazem specif. prtilátek v séru: ELISA - terapie není k dispzici 24. VIRUS HEPATITIDY A - viz t. č Půvdci virvých hepatitid 196

197 25. VIRUS HEPATITIDY B - viz t. č Půvdci virvých hepatitid 26. VIRUS HEPATITIDY C - viz t. č Půvdci virvých hepatitid 27. VIRUS EPSTEINA A BARROVÉ - bjeven r v b. kult. Burkittva lymfmu, pzději identifikván jak půvdce infekční mnnukleózy - výskyt běžný - priminfekce většinu inaparentně; latentní persistence v epitelu rfaryngu a klidvých B-lymfcytech; při pklesu dlnsti hstitele aktivace nákazy - jak jediný z herpesvirů způsbuje transfrmaci bb. nkvirus - v jádrech přetrvávají jak epismy - persistence: prvázena expresí nestrukturálních antigenů: 6x EB-nukleární Ag (EBNA) 3x membránvý prtein (LMP) dalším znakem - krátké řetězce RNA (EBER-1 a 2) - netranslatvány, zůstávají v jádře - antigeny při latentní infekci se liší pdle pvahy hstitelské b. a stavu její aktivity - 4 typy latence (I - IV) - LYTICKÁ INFEKCE EBV - navzena translací časných nestrukturálních Ag (EA) spuštějí transkripci a translaci kapsidvých virvých prteinů (VCA) a pvrch. vir. glykprteinů; překládán též gen kódující virvý interleukin vil-10 (z 80% identický s IL-10 prdukvaným výknnými lymfcyty, plní stejné fce) vil-10 blkuje aktivitu interfernů, ptlačuje prliferaci T-bb. imunsupresivní účinek EBV - experimentální infekce: jen člvěk, infekce kultur lidských lymfcytů transfrmace, imrtalizace bb. - patgeneze a klinické příznaky: přens intimním kntaktem - líbání infekce epitelu nshltanu a vývdů slinných žláz lymfcyttrpní: virvý rec. na pvrchu B-lymfcytů - CD21 (také rec. pr C3d slžku kmplementu); B-lymfcyty nejsu permisivní transfrmvány imrtalizace: klnální prliferace (EBV v pč. fázi infekce jak plyklnální aktivátr bb.) vznik autprtilátek (prdukce za nrm. pdmínek ptlačena): rheumatidní faktr, antinukleární, antimitchndriální a jiné prtilátky; neantigeny v transfrm. bb. indukce vzniku heterfilních prtilátek (reagují s erytrcyty zvířat - průkaz); změněné pvrchy lymfcytů - terčem cytlytickéh úč. NK-bb., Tc-lymfcytů a kmplementu v imunkmpetentním rganismu - likvidace persistence virvé DNA v B-lymfcytech a nediferencvaných epiteliálních bb. nshltanu a slinných žláz; při slabení imunity aktivace replikace viru vyluč. slinami INFEKČNÍ MONONUKLEÓZA (IM) - inkubační dba asi 1 měsíc - primární pmnžení viru v epiteliálních bb. nshltanu a v B-lymfcytech v submukóze, tnsilách a krčních míz. uzlinách - prliferace transfrmvaných B-lymf. infiltrace dalších lymf. tkání (slezina, játra) rzvj IM - neurčité prdrmální příznaky 197

198 - manifestace faryngitis, tnsilitis, symetr. zvětšení lymf. uzlin, hrečka; zvětšená slezina, známky pruch jaterních funkcí - typický krevní braz: lymfcyty: tis./ml; aktiv. bb. zvětšené - pěnvitá cpl. a tmavá ledvinvitá j. - na prliferaci transfrmvaných B-lymf. reakce imunit. sys.: aktivace a klnální prliferace Tc a Ts-lymf. v průběhu IM nejhjněji zastupeny - nemcnění spjen s výraz. slabením imunity - zejm. buněčné; u nrmálně reagující jedinců je imunsuprese dčasná; u sb s imundeficitem různé nemci z autimunity (reumatidní artritida, prliferativní lymfhisticytózu, hemfagcytární sy) - KOMPLIKACE: hemlytická anémie encefalitida plyradikulneuritida (sy Guillain-Barré) mykarditida, pankreatitida někdy: syndrm chrnické infekční mnnukleózy: rekurentní aktivace latentní infekce EBV únava, subfebrilie, faryngitidy, artralgie, alergie FATÁLNÍ LYMFOPROLIFERATIVNÍ SYNDROM - u sb s genet. pdmíněným imundeficitem váz. na chrmsm X - ppsány změny v histlgické struktuře thymu: vymizení Hassallvých tělísek, nekrsa, zánětlivá infiltrace - u sb v imunsupresi (p transplantaci) plyklnální lymfmy - AIDS: v rálních epiteliálních buňkách: vlasatá leukplakie (prliferace epitel. bb. jazyka a bukální sliznice) - EBV - též pdíl na vzniku retinpatií prvázejících AIDS BURKITTŮV LYMFOM (BL) - endemicky v rvníkvé Africe a na Nvé Guiney - nejč. typ zhubných nádrů u dětí - nádrvé bb.: znaky B-lymfcytů - typická translkace c-myc prtnkgenu na chrmsmu 8 d blasti kódující Ig (chrmsm 14) = t(8,14) - nádr je mnklnální - mnhnásbně vyšší hladiny prtilátek prti EA a VCA; přítmnst virvé DNA a EBNA v tumrvých bb. - z plypeptidů pdmiňující stav latentní infekce zde nejsu LMP - EBV-ascivaný BL vzniká 7-31 měsíců p akutní fázi IM, rzvji předchází vzestup hladiny prtilátek prti EA = aktivace latentní infekce NASOFARYNGEÁLNÍ KARCINOM (NPC) - nekeratinzující, nediferencvaný, suvislst s infekcí EBV; čast - Čína a JV Asie - ve všech bb. nádru: genmy EBV, EBNA 1, LMP - nádrvé bb. in vitr: transfrmace B-lymf. - průvdním znakem - vyské hladiny IgG a IgA prti EB-VCA a prti D kmpnentě EA - při úspěšné terapii pkles prtilátek, nárůst = rekurence neb metastázy HODGKINOVA NEMOC (HD) - vyská knc. prtilátek prti EBV-Ag - v maligních Reed-Sternbergvých bb. u 50% nemcných - virvá DNA, RNA i EBV-asc. Ag 198

199 - dg. EBV: izlace ze slin sérlgicky; průkaz prtilátek prti EBV-Ag: akutní fáze: prtilátky prti VCA a EA; chrnická IM: trvale zvýš. hdnty IgG prti VCA; známky přetrvávající aktivity: přetrvávají EA prtilátky - terapie a prevence - acyklvir jen u rální vlasaté leukplakie (p vysazení relaps); lymfprlif. nemcnění: IFN + gamaglbulin; krtikidy: léčba aplat. anémie, encefalitida, mykarditida (ne v průběhu nekmplikvané IM - může vést ke zhršení klinickéh stavu); vakcína experimentálně v Číně 28. RETROVIRY - čeleď Retrviridae, kmplexní struktura - lipidvý bal s glykprteinvými výběžky, na vnitř. str. vrstva m-prteinu; pd balem zevní kapsida hraničující nukleid - kulvitý/kónický tvar - dřeň nukleidu: 2 stejná vlákna lin. (+)ssrna - spjená vdík. vazbu, nesegmentvaná; RNA na sebe váže prtein helikidální kapsidy + reverzní transkriptasu (charakteristická replikace retrvirů) - replikace: genm (+)RNA přepsán d (-)DNA následná synt. kmplementár. vlákna (+)DNA transkript dsdna d jádra integrván d buněč. DNA jak prvirus; virvé irna přepisvány puze z prviru - 3 pdčeledi: Oncvirinae viry lidských T-buněčných leukemií Lentivirinae viry lidské imunlgické nedstatečnsti Spumavirinae význam lidských spumavirů je nejasný A. Viry pdčeledi Oncvirinae - indukují sarkmy, leukémie, lymfmy neb ca mammy - šíření hrizntálně (exgenní nkviry) neb vertikálně (prvirus v DNA cytu - endgenní nkviry) - první lidský nkvirus izlván v r. 1980: lidský T-buněčný leukemický virus (kultura bb. z lidskéh T-lymfmu): HTLV-1 - pzději z bb. ze sleziny nemcnéh s vlasatu leukemií další nkvirus: HTLV-2 - HTLV-1 a 2 = exgenní nkviry, geneticky stabilní, antigenně příbuzné - splu s viry pičích a bvinních leukemií = zvláštní skupina nkvirů schpnst indukvat vznik speciálních regulačních prteinů vliv na intenzitu replikace a na některé buněč. fce - HTLV-1, 2 dluhdbé latentní, asymptmatické infekce - člvěk jediný přirz. hstitel, replikace nemá CPE - infekce způsbuje transfrmaci a imrtalizaci T-lymfcytů: HTLV-1: mnží se hlavně v CD4 lymfcytech HTLV-2: hlavně CD8 lymfcyty mitgenní účinek bu: zvýšená exprese rec. pr IL-2 + transaktivační úč. na různé viry (HIV) HTLV-1 - půvdce vzácných, maligních T-leukemií - zejm. mladí a dspělí jedinci = ATL (adult T-cell leukemia) - hepatsplenmegalie, lymfadenpatie, kžní infiltráty T-lymfblastů (lalčnaté jádr) - prgresivní myelpatie, trpická spastická paraparéza - infekce HTLV-1: Japnsk, Karibik, Afrika - pměrně čast 199

200 - u 2-5% nsičů zhubná leukémie - přens: transfusí krve, sexuálně z mužů na ženy, z matky na dítě (mateř. mlék) - infekce většinu inaparentně HTLV-2 - pstupně izlván d sb s hemfilií, AIDS, bez spjení s maligním prcesem - není prkázána suvislst s nádrvým bujením - infekce čast u narkmanů - latentní nsičství pdbné neurlgické a hematlgické důsledky jak u HTLV-1 B. Viry pdčeledi Lentivirinae - cytpatgenní, netransfrmující retrviry - navzují chrnická, pmalu prgredující smrtelná nemcnění - např. viry Visna a Maedi pmalé virvé infekce vcí a kz virus infekční anémie kní lidské viry imunlgické nedstatečnsti - HIV viry imunlgické nedstatečnsti pic (SIV) a kček (FIV) LIDSKÉ VIRY IMUNOLOGICKÉ NEDOSTATEČNOSTI (HIV) prgresivní úbytek branyschpnsti rganismu AIDS (acquired immundeficiency syndrme) - 2 zásadné dlišné typy: HIV-1: centrální Afrika a další kntinenty, kam se dtud rzšířila HIV-2: výhradně v záp. Africe, pdbné symptmy jak HIV-1, rzvj pmalejší, blízký SIV - AIDS známe d r. 1981: hrmadný výskyt mezi hmsexuály; infekce existvala patrně nejdéle v Africe - archivvaná séra - již na pč. 70. let pté rzšíření d střední Afriky, Karibiku (Haiti) - v sučasné dbě šíření HIV-1 charakteru pandemie (35 mil. lidí) - izlace HIV-1 v r. 1983/84, HIV-2 v r mrflgie: balené - lipidvý bal z mem. hst. b., výběžky ze dvu glykprteinů (Gp41, Gp120) nástrjem adsrpce na buněč. rec.; pd balem mem. prtein p18; nukleid hraničený zevní kapsidu p24 - asymetrický, kónický tvar; dřeň: 2 identická vlákna (+)ssrna, na genm navázané prteiny p7 a p9 (tvří vnitřní helikidální kapsidu), RT, integrasa atd. - HIV-1 a 2 jsu velmi labilní: ničeny tuk. rzp. a detergenty, kys. ph, teplem, chlr. preparáty, iniz. zářením a UV - replikace: specif. rec. pr HIV je D-dména mlekuly CD4 na pvrchu T-lymf., mncytů a MF: Gp120 se na něj váže fúze balu s mem. hst. b. (zprstředkvané Gp41) průnik bnaženéh nukleidu d cpl.; během desintegrace balů - genm přepsán RT d dsdna d buněč. jádra integrasu 200

MIKROBIOLOGIE PŮDY. Složení půdy

MIKROBIOLOGIE PŮDY. Složení půdy MIKROBIOLOGIE PŮDY hlavní rezervár mikrrganizmů, 90 % druhů lze nalézt v půdě hlavní míst mineralizace rganické hmty významné míst bisyntéz Slžení půdy minerální pdíl 45 % vda + vzduch v pórech 50 % rganické

Více

Proudění energie a koloběh uhlíku v ekosystému

Proudění energie a koloběh uhlíku v ekosystému Prudění energie a klběh uhlíku v eksystému světelná energie ftauttrfní rganizmy CO 2 rganické látky chemhetertrfní rganizmy KOLOBĚH UHLÍKU NA ZEMI ATMOSFÉRICKÝ CO 2 planktn ryby mikrrg. suchzemské frmy

Více

Projekt: Inovace oboru Mechatronik pro Zlínský kraj Registrační číslo: CZ.1.07/1.1.08/03.0009

Projekt: Inovace oboru Mechatronik pro Zlínský kraj Registrační číslo: CZ.1.07/1.1.08/03.0009 Prjekt: Invace bru Mechatrnik pr Zlínský kraj Registrační čísl: CZ.1.07/1.1.08/03.0009 Pdmínky živta abitické pdmínky - tj. slžky neživé přírdy: sluneční záření, vda, vzduší, půda... bitické pdmínky -

Více

9. Membránové procesy

9. Membránové procesy 9. Membránvé prcesy Obsáhlá, různrdá prblematika, širké uplatnění v praxi ( výrba pitné vdy dslení mřské vdy, příprava čisté vdy ve farmaceutickém průmyslu, membránvé sušení plynů, dělení azetrpických

Více

Metabolismus, taxonomie a identifikace bakterií. Karel Holada khola@lf1.cuni.cz

Metabolismus, taxonomie a identifikace bakterií. Karel Holada khola@lf1.cuni.cz Metabolismus, taxonomie a identifikace bakterií Karel Holada khola@lf1.cuni.cz Klíčová slova Obligátní aeroby Obligátní anaeroby Aerotolerantní b. Fakultativní anaeroby Mikroaerofilní b. Kapnofilní bakterie

Více

4. PROKARYOTICKÉ ORGANISMY

4. PROKARYOTICKÉ ORGANISMY 4. PROKARYOTICKÉ ORGANISMY A. Struktura a morfologie virů, bakterií, sinic a prochlorofytů, jejich význam v přírodě a pro člověka B. Mikroskop optický a elektronový, mikroskopická technika A. Struktura

Více

RODINA GENŮ CYP450 A METABOLISMUS LÉKŮ

RODINA GENŮ CYP450 A METABOLISMUS LÉKŮ Dplňující infrmace RODINA GENŮ CYP450 A METABOLISMUS LÉKŮ Cytchrm P450 je rdina genů, která se nachází téměř u všech živých bytstí na zemi. Odhaduje se, že tyt geny, které hrají důležitu rli v metablismu,

Více

Obsah. IMUNOLOGIE... 57 1 Imunitní systém... 57 Anatomický a fyziologický základ imunitní odezvy... 57

Obsah. IMUNOLOGIE... 57 1 Imunitní systém... 57 Anatomický a fyziologický základ imunitní odezvy... 57 Obsah Předmluva... 13 Nejdůležitější pojmy používané v textu publikace... 14 MIKROBIOLOGIE... 23 Mikroorganismy a lidský organismus... 24 Třídy patogenních mikroorganismů... 25 A. Viry... 25 B. Bakterie...

Více

ZŠ ÚnO, Bratří Čapků 1332

ZŠ ÚnO, Bratří Čapků 1332 Biscpia Media Trade - úvdní brazvka - Nastavení, Nvá hra (p spuštění přibude Pkračvat ve hře, Ulžit hru a Nahrát hru), Mzkvé centrum, Uknčit Biscpii Nastavení Kmentář Zapnut/Vypnut (kmentář hlasvý průvdce

Více

F-1 Přehled laboratorních vyšetření prováděných na Oddělení klinické mikrobiologie ONMB

F-1 Přehled laboratorních vyšetření prováděných na Oddělení klinické mikrobiologie ONMB F-1 Přehled laboratorních vyšetření prováděných na Oddělení klinické mikrobiologie ONMB Aktuální verze platná ode dne: 1.2.2011 Členění přehledu: 1. Infekce cest dýchacích a infekce související str. 2

Více

integrované povolení

integrované povolení Integrvané pvlení čj. MSK 102663/2010 ze dne 12.10.2010, ve znění pzdějších změn V rámci aktuálníh znění výrkvé části integrvanéh pvlení jsu zapracvány dsud vydané změny příslušnéh integrvanéh pvlení.

Více

PLETIVA, VEGETATIVNÍ ORGÁNY ROSTLIN

PLETIVA, VEGETATIVNÍ ORGÁNY ROSTLIN Na www.studijni-svet.cz zaslal(a): Cugee PLETIVA, VEGETATIVNÍ ORGÁNY ROSTLIN PLETIVA = trvalé subry buněk, které jsu velmi pdbné a mají shdnu funkci Puze u nejníže rganizvaných rstlin je jedna buňka (krásnčk),

Více

Budeme zmiňovat jen některé nejvýznamnější bakteriální choroby člověka a ty si rozdělíme do skupin podle cesty přenosu.

Budeme zmiňovat jen některé nejvýznamnější bakteriální choroby člověka a ty si rozdělíme do skupin podle cesty přenosu. Pracvní list patgenní bakterie (upravený pr ptřeby CvBi) Stejně jak viry i bakterie napadají všechny statní skupiny rganismů, parazitují na nich a svým půsbením (prušvání buněk, vylučvání txinů aj.) vyvlávají

Více

Sportujeme s ENERVITEM

Sportujeme s ENERVITEM Sprtujeme s ENERVITEM 1. Stravvání u vytrvalstních výknů Během jakéhkliv vytrvalstníh výknu čerpají svaly energii především ze tří zdrjů: - glykgen (především svalvý glykgen), - endgenní (vnitřní) tuky

Více

BEZPEČNOSTNÍ LIST podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1907/2006

BEZPEČNOSTNÍ LIST podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1907/2006 Stránka 1/6 BEZPEČNOSTNÍ LIST pdle nařízení Evrpskéh parlamentu a Rady (ES) č. 1907/2006 Datum vydání: 24.9. 2009 Revize: I. vydání Vydal: BOHEMIACOLOR s.r.. Pčet stran: 6 Část 1 Identifikace přípravku,

Více

Akreditované zkoušky prováděné v Laboratořích CEM

Akreditované zkoušky prováděné v Laboratořích CEM Strana č.: 1 Nahrazuje stranu: 1 Akreditované zkoušky prováděné v Laboratořích CEM EIA - stanovení protilátek HIV-1/2, HIV-1 p24 antigenu a současné stanovení protilátek HIV-1/2 a HIV-1 p24 antigenu SOP-NRL/AIDS-01-01

Více

Otázka: Nebuněčné a prokaryotické organismy. Předmět: Biologie. Přidal(a): Kristýna Brandová VIRY: CHARAKTERISTIKA

Otázka: Nebuněčné a prokaryotické organismy. Předmět: Biologie. Přidal(a): Kristýna Brandová VIRY: CHARAKTERISTIKA Otázka: Nebuněčné a prokaryotické organismy Předmět: Biologie Přidal(a): Kristýna Brandová VIRY: CHARAKTERISTIKA vir= x částic, virion= 1 částice můžeme/nemusíme je zařadit mezi živé organismy stejné chemické

Více

V. NEŽÁDOUCÍ REAKCE U pacientů s citlivostí na latex se můžete setkat s alergickou reakcí na gutaperču, která obsahuje sušený přírodní kaučuk.

V. NEŽÁDOUCÍ REAKCE U pacientů s citlivostí na latex se můžete setkat s alergickou reakcí na gutaperču, která obsahuje sušený přírodní kaučuk. GuttaCre POPIS PRODUKTU GuttaCre bturátry se pužívají pr plnění křenvých kanálků. I. INDIKACE Tyt prdukty je mžn pužít puze v klinickém neb dentálním zařízení, kvalifikvaným stmatlgem. Aplikační ple: GuttaCre

Více

Teplota a její měření

Teplota a její měření 1 Teplta 1.1 Celsiva teplta 1.2 Fahrenheitva teplta 1.3 Termdynamická teplta Kelvin 2 Tepltní stupnice 2.1 Mezinárdní tepltní stupnice z rku 1990 3 Tepltní rzdíl 4 Teplměr Blmetr Termgraf 5 Tepltní rztažnst

Více

Katalogový list kladičkové lineární vedení typu MR

Katalogový list kladičkové lineární vedení typu MR Země půvdu kladičkvéh lineárníh vedení typu ML je EU, knkrétně Itálie. Země půvdu pužitéh materiálu na výrbu kladičkvéh lineárníh vedení typu ML : vdící lišty - EU jezdců včetně příslušenství - EU valivé

Více

ZŠ ÚnO, Bratří Čapků 1332

ZŠ ÚnO, Bratří Čapků 1332 Chemicus Media Trade - úvdní brazvka - Nvá hra, Pkračvat ve hře, Výukvá část, Uknčit Biscpii Nvá hra start výukvé adventury Chemicus Pkračvat ve hře pkračvat v přerušené hře na předchzím místě Výukvá část

Více

nejnižší mezi 2. - 5. hodinou nejvyšší mezi 15. - 18. hodinou kolísání je považováno za fyziologické, pohybuje-li se mezi 36-36,9 C Záznam teploty

nejnižší mezi 2. - 5. hodinou nejvyšší mezi 15. - 18. hodinou kolísání je považováno za fyziologické, pohybuje-li se mezi 36-36,9 C Záznam teploty Vitální funkce Tělesná teplta je značení pr přirzenu tepltu danéh rganismu, za kteréh dchází k jeh bvyklému fungvání Hyptermie 35,5-35,9 C Nrmtermie 36-36,9 C Subfebriliezvýšená 37-38 C Hypertermie-hrečka

Více

Posuzování zdravotní způsobilosti k řízení motorových vozidel jako součásti výkonu práce

Posuzování zdravotní způsobilosti k řízení motorových vozidel jako součásti výkonu práce Psuzvání zdravtní způsbilsti k řízení mtrvých vzidel jak sučásti výknu práce Zdravtní způsbilst řidiče mtrvých vzidel je jednu ze základních pdmínek bezpečnsti prvzu na pzemních kmunikacích. Prt je zdravtní

Více

PREGRADUÁLNÍ VZDĚLÁVÁNÍ V LÉKAŘSKÉ MIKROBIOLOGII

PREGRADUÁLNÍ VZDĚLÁVÁNÍ V LÉKAŘSKÉ MIKROBIOLOGII PREGRADUÁLNÍ VZDĚLÁVÁNÍ V LÉKAŘSKÉ MIKROBIOLOGII Milan Kolář Lékařská fakulta UP v Olomouci ZÁVĚRY Z PŘEDCHÁZEJÍCÍCH SETKÁNÍ Výuka lékařské mikrobiologie patří k nezbytným předpokladům pro výuku klinických

Více

Interpretace výsledků bakteriologických vyšetření

Interpretace výsledků bakteriologických vyšetření Interpretace výsledků bakteriologických vyšetření Veškeré nálezy vyšetření je nutno hodnotit vzhledem k diagnóze, věku, zánětlivým parametrům, klinickému stavu pacienta, ev. k dalším důležitým anamnestickým

Více

Energetický metabolizmus buňky

Energetický metabolizmus buňky Energetický metabolizmus buňky Buňky vyžadují neustálý přísun energie pro tvorbu a udržování biologického pořádku (život). Tato energie pochází z energie chemických vazeb v molekulách potravy (energie

Více

GLOBÁLNÍ ARCHITEKTURA ROB

GLOBÁLNÍ ARCHITEKTURA ROB Přílha č. 1b zadávací dkumentace GLOBÁLNÍ ARCHITEKTURA ROB verze 1.0 Obsah 1 Vymezení cílů prjektu 3 2 Prcesní architektura 4 2.1 Základní výchdiska návrhu prcesní architektury 4 2.2 Pstup tvrby a pužité

Více

Základní škola Valašské Meziříčí, Vyhlídka 380, okres Vsetín, příspěvková organizace

Základní škola Valašské Meziříčí, Vyhlídka 380, okres Vsetín, příspěvková organizace Základní škla Valašské Meziříčí, Vyhlídka 380, kres Vsetín, příspěvkvá rganizace Zpráva z testvání 7.rčníků ZŠ v rámci prjektu Rzvj a pdpra kvality ve vzdělávání Termín testvání : 18.2.-20.2.2015 Pčet

Více

Gymnázium a Střední odborná škola pedagogická, Čáslav, Masarykova 248

Gymnázium a Střední odborná škola pedagogická, Čáslav, Masarykova 248 Gymnázium a Střední odborná škola pedagogická, Čáslav, Masarykova 248 M o d e r n í b i o l o g i e reg. č.: CZ.1.07/1.1.32/02.0048 TENTO PROJEKT JE SPOLUFINANCOVÁN EVROPSKÝM SOCIÁLNÍM FONDEM A STÁTNÍM

Více

Model rostlinné buňky Kat. číslo 108.6381

Model rostlinné buňky Kat. číslo 108.6381 Návd k pužití Mdel rstlinné buňky Kat. čísl 108.6381 CONATEX DIDACTIC UČEBNÍ POMŮCKY s.r.. Velvarská 31 160 00 Praha 6 Email: cnatex@cnatex.cz http: www.cnatex.cz Návd k pužití Obsah Pznámky pr učitele

Více

RESPIRAČNÍ INFEKCE. Milan Kolář

RESPIRAČNÍ INFEKCE. Milan Kolář RESPIRAČNÍ INFEKCE Milan Kolář Ústav mikrobiologie FNOL a LF UP v Olomouci Nejčastějšími bakteriálními původci infekcí horních a dolních cest dýchacích v komunitním prostředí jsou kmeny: Streptococcus

Více

Přístroj na odstraňování akné

Přístroj na odstraňování akné Přístrj na dstraňvání akné CLEANE-BT Přístrj na dstraňvání akné CLEANE-BT Návd k pužití Důležité bezpečnstní instrukce Následující bezpečnstní instrukce si pečlivě přečtěte. Jejich správné ddržvání zabrání

Více

NEBUNĚČNÁ ŽIVÁ HMOTA VIRY

NEBUNĚČNÁ ŽIVÁ HMOTA VIRY NEBUNĚČNÁ ŽIVÁ HMOTA VIRY Tento výukový materiál vznikl za přispění Evropské unie, státního rozpočtu ČR a Středočeského kraje 11.3.2011 Mgr.Petra Siřínková Rozdělení živé přírody 1.nadříše.PROKARYOTA 1.říše:Nebuněční

Více

VIS ČAK - Uživatelský manuál - OnLine semináře

VIS ČAK - Uživatelský manuál - OnLine semináře UŽIVATELSKÝ MANUÁL - ONLINE SEMINÁŘE Autr: Aquasft, spl. s r.., Vavrečka Lukáš Prjekt: VIS ČAK Pslední aktualizace: 11.12.2009 Jmén subru: UživatelskýManuál_OnLine_Semináře_0v2.dcx Pčet stran: 12 OBSAH

Více

Tile systém v Marushka Designu

Tile systém v Marushka Designu 0 Tile systém v Marushka Designu OBSAH 1 CÍL PŘÍKLADU...2 2 PRÁCE S PŘÍKLADEM...2 3 UKÁZKA DIALOGOVÉHO OKNA...3 4 STRUČNÝ POPIS PŘÍKLADU V MARUSHKADESIGNU...4-1 - 1 Cíl příkladu V tmt příkladu si ukážeme

Více

ROZMNOŽOVÁNÍ ROSTLIN NEPOHLAVNÍ POHLAVNÍ. Na www.studijni-svet.cz zaslal(a): Cougee

ROZMNOŽOVÁNÍ ROSTLIN NEPOHLAVNÍ POHLAVNÍ. Na www.studijni-svet.cz zaslal(a): Cougee Na www.studijni-svet.cz zaslal(a): Cugee ROZMNOŽOVÁNÍ ROSTLIN Funkce rzmnžvání = vznik nvých jedinců a zajištění trvání určitéh druhu 2 typy: NEPOHLAVNÍ naprst typické pr rstliny (především výtrusné řasy,

Více

Přednášky Teorie řízení Tereza Sieberová, 2015 LS 2014/2015

Přednášky Teorie řízení Tereza Sieberová, 2015 LS 2014/2015 -černě přednášky -červeně cvičení různě přeházené, pdle th, jak jsme pakvali, datum dpvídá přednáškám PŘEDNÁŠKA 10.2. C je t řízení? Subjektivní, cílevědmá činnst lidí Objektivně nutná Pznává a využívá

Více

Plán programů zkoušení způsobilosti/externího hodnocení kvality (PT/EHK) na rok 2015

Plán programů zkoušení způsobilosti/externího hodnocení kvality (PT/EHK) na rok 2015 Plán programů zkoušení způsobilosti/externího hodnocení kvality (PT/EHK) na rok 2015 Organizátor: Státní zdravotní ústav, Expertní skupina pro zkoušení způsobilosti internet - http://www.szu.cz/espt Ing.

Více

C V I Č E N Í 3 1. Představení firmy Glaverbel Czech a.s. Teplice a. Vyráběný sortiment

C V I Č E N Í 3 1. Představení firmy Glaverbel Czech a.s. Teplice a. Vyráběný sortiment Technlgie skla 00/0 C V I Č E N Í. Představení firmy Glaverbel Czech a.s. [-]. Viskzitní křivka skla [,6]. Výpčet pmcí Vgel-Fulcher-Tammannvy rvnice [,6]. Výpčet z chemickéh slžení [,6]. Představení firmy

Více

1. PROČ VYVÁŽET PENÍZE NA SKLÁDKU?

1. PROČ VYVÁŽET PENÍZE NA SKLÁDKU? . s. a t k e j r p r d y H c e w S kalu í n á v ň zply a Sušení dklad p í n v Prac 1. PROČ VYVÁŽET PENÍZE NA SKLÁDKU? Kal je materiál, který vzniká na všech kmunálních čistírnách dpadních vd, prt je nevyhnutelným

Více

Lidmila Hamplová a kol. Mikrobiologie, Imunologie, Epidemiologie, Hygiena pro bakalářské studium a všechny typy zdravotnických škol

Lidmila Hamplová a kol. Mikrobiologie, Imunologie, Epidemiologie, Hygiena pro bakalářské studium a všechny typy zdravotnických škol Lidmila Hamplová a kol. Mikrobiologie, Imunologie, Epidemiologie, Hygiena pro bakalářské studium a všechny typy zdravotnických škol Tato kniha ani žádná její část nesmí být kopírována, rozmnožována ani

Více

BAKTERIÁLNÍ GENETIKA. Lekce 12 kurzu GENETIKA Doc. RNDr. Jindřich Bříza, CSc.

BAKTERIÁLNÍ GENETIKA. Lekce 12 kurzu GENETIKA Doc. RNDr. Jindřich Bříza, CSc. BAKTERIÁLNÍ GENETIKA Lekce 12 kurzu GENETIKA Doc. RNDr. Jindřich Bříza, CSc. -dědičnost u baktérií principiálně stejná jako u komplexnějších organismů -genom haploidní a značně menší Bakteriální genom

Více

PEXESO UŽIVATELSKÝ MANUÁL

PEXESO UŽIVATELSKÝ MANUÁL PEXESO UŽIVATELSKÝ MANUÁL Obsah 1. ÚVOD DO HRY 3 1.1. Histrie hry 3 1.2. Pravidla hry 3 1.3. Pčítačvá verze hry 3 2. INSTALACE HRY 4 2.1. Instalace z disku CD-ROM 4 2.2. Instalace hry stažené z internetu

Více

Digitální učební materiál

Digitální učební materiál Digitální učební materiál Prjekt CZ.1.07/1.5.00/34.0415 Invujeme, invujeme Šablna III/2 Invace a zkvalitnění výuky prstřednictvím ICT (DUM) Tematická Vylučvací sustava Splečná pr celu sadu blast Phlavní

Více

ZÁKLADNÍ INFORMACE O SPOLEČNÉ ČÁSTI MATURITNÍ ZKOUŠKY

ZÁKLADNÍ INFORMACE O SPOLEČNÉ ČÁSTI MATURITNÍ ZKOUŠKY ZÁKLADNÍ INFORMACE O SPOLEČNÉ ČÁSTI MATURITNÍ ZKOUŠKY Kmplexní zkuška Zkušky ze všech zkušebních předmětů mají frmu didaktickéh testu. Výjimku jsu puze zkušky z jazyků z českéh jazyka a literatury a cizíh

Více

Úvod Stres a reprodukce Úvod 1. Stres a stereotypy chování Stres Stereotypy v chování

Úvod Stres a reprodukce Úvod 1. Stres a stereotypy chování Stres Stereotypy v chování Úvd Změna pžadavků na užitkvst hspdářských zvířat, tedy i prasat, má za následek výraznu změnu gentypů. Ty jsu mnhem nárčnější k pdmínkám prstředí, v nichž jsu chvána. V důsledku th vyvstává d ppředí vědní

Více

HOUBY A PLÍSNĚ. Mgr. Marie Vilánková. ECC s.r.o. Všechna práva vyhrazena

HOUBY A PLÍSNĚ. Mgr. Marie Vilánková. ECC s.r.o. Všechna práva vyhrazena HOUBY A PLÍSNĚ Mgr. Marie Vilánková 1 Houby a plísně Nejrozšířenější ţivotní forma zvláštní říše (1,5 mil druhů) nedílná součást ekosystému Úkol přeměna organické a anorganické hmoty, rozklad buněčné hmoty

Více

Číslo projektu CZ.1.07/1.5.00/34.0743. Název školy. Moravské gymnázium Brno, s.r.o. Autor. Mgr. Martin Hnilo. Biologie 1 Nebuněční viry.

Číslo projektu CZ.1.07/1.5.00/34.0743. Název školy. Moravské gymnázium Brno, s.r.o. Autor. Mgr. Martin Hnilo. Biologie 1 Nebuněční viry. Číslo projektu CZ.1.07/1.5.00/34.0743 Název školy Moravské gymnázium Brno, s.r.o. Autor Mgr. Martin Hnilo Tematická oblast Biologie 1 Nebuněční viry. Ročník 1. Datum tvorby 10.10.2012 Anotace Pracovní

Více

AKUTNÍ INFEKCE A PREPARÁTY JOALIS

AKUTNÍ INFEKCE A PREPARÁTY JOALIS www.kr-stredocesky.cz AKUTNÍ INFEKCE A PREPARÁTY JOALIS Mgr. Marie Vilánková www.andelskeorgonity.cz Akutní versus chronické onemocnění Akutní trvá kratší dobu Chronické trvají delší období nebo se periodicky

Více

Inovace studia molekulární a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/07.0354

Inovace studia molekulární a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/07.0354 I n v e s t i c e d o r o z v o j e v z d ě l á v á n í Inovace studia molekulární a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/07.0354 Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním

Více

Technický list. Asfaltová silnovrstvá stěrka 2-K. 1. Vlastnosti / Použití. 2. Funkční charakteristika. 3. Podklad a zpracování

Technický list. Asfaltová silnovrstvá stěrka 2-K. 1. Vlastnosti / Použití. 2. Funkční charakteristika. 3. Podklad a zpracování Asfaltvá silnvrstvá 1. Vlastnsti / Pužití Bstik Asfaltvá silnvrstvá je trhliny přemsťující, plasty mdifikvaná asfaltvá stěrkvá hmta pr trvalu izlaci stavebních knstrukcí, které jsu ve styku se zeminu,

Více

Oběhová soustava. Krevní tělíska

Oběhová soustava. Krevní tělíska Oběhvá sustava Oběhvu sustavu tvří srdce, cévy, krev a míza. Cévy se pdle bsahu dělí na krevní a mízní. Krevní cévy jsu tepny, žíly a vlásečnice. Oběhvá sustava přepravuje krví živné látky, hrmny, kyslík,

Více

Zákonná omezení v chráněných územích

Zákonná omezení v chráněných územích Záknná mezení v chráněných územích Mgr. Libr Opluštil Reginální rzvjvá agentura jižní Mravy Závěrečná prezentace výsledků prjektu Vliv chráněných území na rzvj bcí zkušensti českých a rakuských municipalit

Více

Seznam pracovišť, která provádějí v ČR specializovaná mikrobiologická vyšetření a identifikaci infekčních agens

Seznam pracovišť, která provádějí v ČR specializovaná mikrobiologická vyšetření a identifikaci infekčních agens 334 Seznam pracovišť, která provádějí v ČR specializovaná mikrobiologická vyšetření a identifikaci infekčních agens List of laboratories providing specialized microbiological analyses and identification

Více

Zkušenosti s diagnostikou sepse pomocí testu SeptiFast Test M GRADE. Zdeňka Doubková Klinická mikrobiologie a ATB centrum VFN Praha

Zkušenosti s diagnostikou sepse pomocí testu SeptiFast Test M GRADE. Zdeňka Doubková Klinická mikrobiologie a ATB centrum VFN Praha Zkušenosti s diagnostikou sepse pomocí testu SeptiFast Test M GRADE Zdeňka Doubková Klinická mikrobiologie a ATB centrum VFN Praha Definice: Sepse je definována jako syndrom systémové zánětlivé odpovědi

Více

ŠKOLICÍ PŘÍRUČKA POŽÁRNÍ OCHRANA

ŠKOLICÍ PŘÍRUČKA POŽÁRNÍ OCHRANA 2. lékařská fakulta Univerzity Karlvy v Praze V Úvalu 84, Mtl, Praha 5, PSČ 150 06 ŠKOLICÍ PŘÍRUČKA POŽÁRNÍ OCHRANA Šklicí příručka Pžární chrany Obsah: 1 ÚVOD... 3 2 ODPOVĚDNOSTI NA ÚSEKU POŽÁRNÍ OCHRANY...

Více

BAKTERIE. rosolovitá hmota bez vakuol může obs. buněčné inkluze (granula) krystalky různých látek (soli )

BAKTERIE. rosolovitá hmota bez vakuol může obs. buněčné inkluze (granula) krystalky různých látek (soli ) Otázka: Bakterie Předmět: Biologie Přidal(a): Terryes5 Říše: Eubacteria Podříše: Bakterie (Bacteria) Podříše: Sinice (Cyanophyta) Podříše: Prochlorofyty (Prochlophyta) BAKTERIE - jsou tvořeny prokaryotickou

Více

Zdravotní ústav se sídlem v Ústí nad Labem Oddělení virologie Praha Budínova 67/2, 180 81 Praha 8

Zdravotní ústav se sídlem v Ústí nad Labem Oddělení virologie Praha Budínova 67/2, 180 81 Praha 8 Vyšetření: 802 - Lékařská mikrobiologie 1 Průkaz antigenu virů imunochromatografickou metodou [Průkaz SOP 026 ROTAVIRU, ADENOVIRU a NOROVIRU genoskupiny 1 a genoskupiny 2] 2 Stanovení nespecifických SOP

Více

1 SKLO Z POŽÁRNÍHO HLEDISKA - TEPELNÉ VLASTNOSTI SKLA

1 SKLO Z POŽÁRNÍHO HLEDISKA - TEPELNÉ VLASTNOSTI SKLA 1 SKLO Z POŽÁRNÍHO HLDISKA - TPLNÉ VLASTNOSTI SKLA Skl patří k materiálům, které významně vlivňují vývj stavební techniky a architektury. Nálezy skla pcházející z dby asi klem 5000 let před naším letpčtem

Více

- na rozhraní mezi živou a neživou přírodou- živé jsou tehdy, když napadnou živou buňku a parazitují v ní nitrobuněční parazité

- na rozhraní mezi živou a neživou přírodou- živé jsou tehdy, když napadnou živou buňku a parazitují v ní nitrobuněční parazité Otázka: Charakteristické vlastnosti prvojaderných organismů Předmět: Biologie Přidal(a): Lenka Dolejšová Nebuněčné organismy, bakterie, sinice, význam Systém: Nadříše- Prokaryota Podříše - Nebuněční- viry

Více

Gymnázium a Střední odborná škola pedagogická, Čáslav, Masarykova 248

Gymnázium a Střední odborná škola pedagogická, Čáslav, Masarykova 248 Gymnázium a Střední odborná škola pedagogická, Čáslav, Masarykova 248 M o d e r n í b i o l o g i e reg. č.: CZ.1.07/1.1.32/02.0048 TENTO PROJEKT JE SPOLUFINANCOVÁN EVROPSKÝM SOCIÁLNÍM FONDEM A STÁTNÍM

Více

Návody na domácí experimenty

Návody na domácí experimenty Návdy na dmácí experimenty Téma: přírdní látky Mgr. Hana Böhmvá - yenna@seznam.cz 1. Důkaz bílkvin biuretvu reakcí Chemikálie: pentahydrát síranu měďnatéh (mdrá skalice) 10% rztk uhličitanu sdnéh (prací

Více

Technická specifikace předmětu plnění. VR Organizace dotazníkového šetření mobility obyvatel města Bratislavy

Technická specifikace předmětu plnění. VR Organizace dotazníkového šetření mobility obyvatel města Bratislavy Technická specifikace předmětu plnění VR Organizace dtazníkvéh šetření mbility byvatel města Bratislavy Zadavatel: Centrum dpravníh výzkumu, v. v. i. dále jen zadavatel 1 PŘEDMĚT VEŘEJNÉ ZAKÁZKY Předmětem

Více

Univerzita Karlova v Praze, KOLEJE A MENZY, Voršilská 1, Praha 1

Univerzita Karlova v Praze, KOLEJE A MENZY, Voršilská 1, Praha 1 Univerzita Karlva v Praze, KOLEJE A MENZY, Vršilská 1, Praha 1 č.j. 18/2013 Praha, dne 10. 1. 2013 SMĚRNICE č. 1/2013 O POSKYTOVÁNÍ OSOBNÍCH OCHRANNÝCH PRACOVNÍCH PROSTŔEDKŮ, MYCÍCH, ČISTÍCÍCH A DEZINFEKĆNÍCH

Více

Technická kvalita některých obrázků je snížena vzhledem k množství a růz né kvalitě zdrojů.

Technická kvalita některých obrázků je snížena vzhledem k množství a růz né kvalitě zdrojů. MIKROBIOLOGIE Pro studenty zdravotnických oborů prof. MUDr. Jiří Schindler, DrSc. Grada Publishing, a.s., 2010 Cover Photo fotobanka allphoto, 2009 Vydala Grada Publishing, a.s. U Průhonu 22, Praha 7 jako

Více

Metoda klíčových ukazatelů pro činnosti zahrnující zvedání, držení, nošení

Metoda klíčových ukazatelů pro činnosti zahrnující zvedání, držení, nošení Metda klíčvých ukazatelů pr činnsti zahrnující zvedání, držení, nšení Pkyny pr pužití při hdncení pracvních pdmínek Hdncení se prvádí v pdstatě pr činnsti ruční manipulace a musí se týkat jednh pracvníh

Více

M KR K O R BI B OLO L GA

M KR K O R BI B OLO L GA SEPSE Z POHLEDU MIKROBIOLOGA Milan Kolář Ústav mikrobiologie LF UP a FNOL Sepse patří k nejzávažnějším infekčním onemocněním a nadále představuje velký terapeutický problém. Sepsi lze definovat jako systémovou

Více

ATMOSFÉRA fce 1013 hpa směs dusík 78% kyslík 21% vzácné plyny 1% ozonové vrstvy ozonové díry Rozdělení atmosféry 1. Troposféra 2.

ATMOSFÉRA fce 1013 hpa směs dusík 78% kyslík 21% vzácné plyny 1% ozonové vrstvy ozonové díry Rozdělení atmosféry 1. Troposféra 2. ATMOSFÉRA - vzdušný bal Země - 2 základní fce rzptiluje sluneční záření, které nepřehřívá pvrch Země zamezuje unikání tepla d vesmíru - atmsférický tlak 1013 hpa - se stupající výšku klesá hustta vzduchu

Více

Buňky, tkáně, orgány, soustavy

Buňky, tkáně, orgány, soustavy Lidská buňka buněčné organely a struktury: Jádro Endoplazmatické retikulum Goldiho aparát Mitochondrie Lysozomy Centrioly Cytoskelet Cytoplazma Cytoplazmatická membrána Buněčné jádro Jadérko Karyoplazma

Více

Inovace studia molekulární a buněčné biologie

Inovace studia molekulární a buněčné biologie Inovace studia molekulární a buněčné biologie Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky. OBVSB/Obecná virologie Tento projekt je spolufinancován Evropským

Více

Aktuální verze: 3.1.0, vytvořená dne: 28.10.2014 Nahrazená verze: 3.0.0, vytvořená dne: 23.10.2014 oblast: CZ

Aktuální verze: 3.1.0, vytvořená dne: 28.10.2014 Nahrazená verze: 3.0.0, vytvořená dne: 23.10.2014 oblast: CZ Bezpečnstní list pdle 1907/2006/ES Obchdní jmén: Agrclean Čísl prduktu: 30004860(30) Aktuální verze: 3.1.0, vytvřená dne: 28.10.2014 Nahrazená verze: 3.0.0, vytvřená dne: 23.10.2014 blast: CZ ODDÍL 1:

Více

TISKÁRNY. Canon ix 4000

TISKÁRNY. Canon ix 4000 TISKÁRNY Tiskárna je zařízení, které dstává data z pčítače a tiskne je na papír. Tiskárna je výstupní zařízení, které služí k přensu dat ulžených v elektrnické pdbě na papír neb jiné médium (ftpapír, kmpaktní

Více

SYNTETICKÉ POLYMERY VZNIKAJÍCÍ POLYMERACÍ

SYNTETICKÉ POLYMERY VZNIKAJÍCÍ POLYMERACÍ SYNTETICKÉ POLYMERY VZNIKAJÍCÍ POLYMERACÍ - plymerace = plyadice, spjvání nenasycených mnmerů na plymer bez vzniku vedlejšíh prduktu - dvjná vazba v mnmeru je využita k navázání dalšíh mnmeru - KOPOLYMERACE

Více

EXTRAKT z mezinárodní normy

EXTRAKT z mezinárodní normy EXTRAKT z mezinárdní nrmy Extrakt nenahrazuje samtnu technicku nrmu, je puze infrmativním materiálem nrmě. Elektrnický výběr pplatků (EFC) Zabezpečené mnitrvání pr autnmní systémy výběru mýtnéh Zkušení

Více

Co JE, K ČEMU JE A JAK SE PRACUJE S GISEM

Co JE, K ČEMU JE A JAK SE PRACUJE S GISEM C je, k čemu je a jak se pracuje s GISem C JE, K ČEMU JE A JAK SE PRACUJE S GISEM Ve sdělvacích prstředcích se stále více mluví tm, že žijeme v "infrmačním věku JJ. Na infrmace se nahlíží jak na klíč k

Více

Metabolismus bílkovin. Václav Pelouch

Metabolismus bílkovin. Václav Pelouch ZÁKLADY OBECNÉ A KLINICKÉ BIOCHEMIE 2004 Metabolismus bílkovin Václav Pelouch kapitola ve skriptech - 3.2 Výživa Vyvážená strava člověka musí obsahovat: cukry (50 55 %) tuky (30 %) bílkoviny (15 20 %)

Více

Simulátor krizových procesů na úrovni krizového štábu. Systémová dokumentace

Simulátor krizových procesů na úrovni krizového štábu. Systémová dokumentace UNIVERZITA OBRANY Simulátr krizvých prcesů na úrvni krizvéh štábu Systémvá dkumentace LUDÍK, Tmáš; NAVRÁTIL, Jsef; KISZA, Karel; ADAMEC, Vladimír 24.1.2012 Ppis systému Simulátr krizvých prcesů na úrvni

Více

Mikroskopické vyšetření. Nativní preparát Fixovaný barvený preparát Gram Ziehl-Neelsen Burriho metoda

Mikroskopické vyšetření. Nativní preparát Fixovaný barvený preparát Gram Ziehl-Neelsen Burriho metoda Otázky Organizace KHS Obory hygieny Vnitřní vlivy na člověka Vnější vlivy na člověka Obory klinické mikrobiologie Organely pohybu u bakterií Organely obsažené v cytoplasmě Otázky Virus je organismus intra

Více

prvky p 2 oxidace uhlíku (koksu) za vysoké teploty se využívá v průmyslu k přímé redukci kovů z jejich oxidů:

prvky p 2 oxidace uhlíku (koksu) za vysoké teploty se využívá v průmyslu k přímé redukci kovů z jejich oxidů: p 2 prvky C, Si, Ge, Sn, Pb becná elektrnvá knfigurace valenční elektrny x. čísl maximální kladné minimální všechny jsu pevné látky, C - nekv, Si,Ge - plkvy, Sn,Pb - kvy. Na vytvření vazeb pskytují 2-4

Více

Projekt realizovaný na SPŠ Nové Město nad Metují

Projekt realizovaný na SPŠ Nové Město nad Metují Projekt realizovaný na SPŠ Nové Město nad Metují s finanční podporou v Operačním programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost Královéhradeckého kraje Modul 02 Přírodovědné předměty Hana Gajdušková 1 Viry

Více

ZŠ ÚnO, Bratří Čapků 1332

ZŠ ÚnO, Bratří Čapků 1332 Physicus - Návrat Media Trade - úvdní brazvka - kn Výukvé adventury, Zapnut (přechd d výukvé části), Inventář, Nastavení Nastavení Ulžit ulžení aktuálníh stavu hry (k dispzici je celkem 24 pzic, p vyčerpání

Více

Aditiva a mazací přípravky

Aditiva a mazací přípravky 460G Přísady d mtrvých lejů Přísada d leje benzínvých mtrů pr sbní a malá užitkvá vzidla s náplní d 6 l. Mikrdifuzní přísada, vyrbená na bázi těžkých uhlvdíků. Mísitelná se všemi druhy mtrvých lejů. Zajiš

Více

Přídavky na děti v mezinárodních případech (Evropská unie, Evropský hospodářský prostor a Švýcarsko) Použití nadstátního práva

Přídavky na děti v mezinárodních případech (Evropská unie, Evropský hospodářský prostor a Švýcarsko) Použití nadstátního práva Přídavky na děti v mezinárdních případech (Evrpská unie, Evrpský hspdářský prstr a Švýcarsk) Pužití nadstátníh práva Tent prspekt Vám má pskytnut přehled zvláštnstech v mezinárdních případech. Všebecné

Více

III/2- Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím IVT

III/2- Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím IVT GYMNÁZIUM TÝN NAD VLTAVOU, HAVLÍČKOVA 13 Číslo projektu Číslo a název šablony klíčové aktivity Tematická oblast CZ.1.07/1.5.00/34.0437 III/2- Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím IVT Člověk a příroda

Více

ŠKOLÍCÍ PŘÍRUČKA POŽÁRNÍ OCHRANA

ŠKOLÍCÍ PŘÍRUČKA POŽÁRNÍ OCHRANA 2. lékařská fakulta Univerzity Karlvy v Praze V Úvalu 84, Mtl, Praha 5, PSČ 150 06 ŠKOLÍCÍ PŘÍRUČKA POŽÁRNÍ OCHRANA Obsah: Šklící příručka Pžární chrany 1 ÚVOD... 3 2 ODPOVĚDNOSTI NA ÚSEKU POŽÁRNÍ OCHRANY...

Více

Inovace studia molekulární a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/07.0354

Inovace studia molekulární a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/07.0354 I n v e s t i c e d o r o z v o j e v z d ě l á v á n í Inovace studia molekulární a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/07.0354 Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním

Více

Technický list. Asfaltová silnovrstvá stěrka 2-K. 1. Vlastnosti / Použití. 2. Funkční charakteristika. 3. Podklad a zpracování

Technický list. Asfaltová silnovrstvá stěrka 2-K. 1. Vlastnosti / Použití. 2. Funkční charakteristika. 3. Podklad a zpracování Asfaltvá silnvrstvá 1. Vlastnsti / Pužití Bstik Asfaltvá silnvrstvá je trhliny přemsťující, plasty mdifikvaná asfaltvá stěrkvá hmta pr trvalu izlaci stavebních knstrukcí, které jsu ve styku se zeminu,

Více

F_PŘÍLOHA_1B_Zkvalitnění vlastností krabic pro ochranu písemných památek

F_PŘÍLOHA_1B_Zkvalitnění vlastností krabic pro ochranu písemných památek F_PŘÍLOHA_1B_Zkvalitnění vlastnstí krabic pr chranu písemných památek 1_Výzkum a vývj preventivních patření veducích k chraně knihvních fndů (zlepšení klimatických pdmínek a frem ulžení fndů a jejich mnitrvání)

Více

Témata modulu a úkoly jsou využitelné ve výuce tematické oblasti RVP Člověk a svět práce ve středních školách.

Témata modulu a úkoly jsou využitelné ve výuce tematické oblasti RVP Člověk a svět práce ve středních školách. Vstup na trh práce Antace Mdul ppisuje přístupy, způsby a dvednsti ptřebné pr úspěšné hledání práce. Jeh sučástí jsu úkly k jedntlivým tématům a výběr adres pracvních serverů s nabídkami práce. Tip pr

Více

Témata v MarushkaDesignu

Témata v MarushkaDesignu 0 Témata v MarushkaDesignu OBSAH 1 CÍL PŘÍKLADU...2 2 PRÁCE S PŘÍKLADEM...2 3 UKÁZKA DIALOGOVÉHO OKNA...3 4 STRUČNÝ POPIS PŘÍKLADU V MARUSHKADESIGNU...5-1 - 1 Cíl příkladu V tmt příkladu si ukážeme práci

Více

VŠB Technická univerzita, Fakulta ekonomická. Katedra regionální a environmentální ekonomiky REGIONÁLNÍ ANALÝZA A PROGRAMOVÁNÍ.

VŠB Technická univerzita, Fakulta ekonomická. Katedra regionální a environmentální ekonomiky REGIONÁLNÍ ANALÝZA A PROGRAMOVÁNÍ. VŠB Technická univerzita, Fakulta eknmická Katedra reginální a envirnmentální eknmiky REGIONÁLNÍ ANALÝZA A PROGRAMOVÁNÍ (Studijní texty) Reginální analýzy Dc. Ing. Alis Kutscherauer, CSc. Ostrava 2007

Více

LÉČBA VENTILÁTOROVÉ PNEUMONIE SPOLUPRÁCE INTENZIVISTY A MIKROBIOLOGA

LÉČBA VENTILÁTOROVÉ PNEUMONIE SPOLUPRÁCE INTENZIVISTY A MIKROBIOLOGA LÉČBA VENTILÁTOROVÉ PNEUMONIE SPOLUPRÁCE INTENZIVISTY A MIKROBIOLOGA Chytra I 1., Bergerová T 2. ARK FN v Plzeň 1 Ústav mikrobiologie, FN Plzeň 2 VAP definice, rozdělení spolupráce intenzivisty a mikrobiologa

Více

Terapie rázovou vlnou ve veterinárním lékařství

Terapie rázovou vlnou ve veterinárním lékařství Terapie rázvu vlnu ve veterinárním lékařství TERAPIE RÁZOVu VLNu RYCHLÁ A ÚČINNÁ ÚLEVA OD BOLESTI Unikátní neinvazivní řešení blesti muskulskeletální sustavy. Nutné jen tři až čtyři léčebné prcedury v

Více

Optika. o Izotropní světlo se šíří všemi směry stejně rychle o Anizotropní světlo se šíří různými směry různě Zdroj. o o

Optika. o Izotropní světlo se šíří všemi směry stejně rychle o Anizotropní světlo se šíří různými směry různě Zdroj. o o Optika Věda světle Rychlst světla 299 792 458 m/s (přibližně 3.10 8 ) (světl se šíří rychlstí světla ve vakuu, jinde pmalejší kvůli permitivitě a permeabilitě, třeba ve skle je t 2x pmalejší, ve vdě se

Více

Kotlík na polévku Party

Kotlík na polévku Party Ktlík na plévku Party 100.054 V3/0107-1 - CZ 1. Obecné infrmace 102 1.1 Infrmace týkající se návdu k bsluze 102 1.2 Vysvětlivky symblů 102 1.3 Zdpvědnst výrbce a záruka 102-103 1.4 Ochrana autrských práv

Více

Centrální dogma molekulární biologie

Centrální dogma molekulární biologie řípravný kurz LF MU 2011/12 Centrální dogma molekulární biologie Nukleové kyseliny 1865 zákony dědičnosti (Johann Gregor Mendel) 1869 objev nukleových kyselin (Miescher) 1944 genetická informace v nukleových

Více

SMĚRNICE č. 5 ŠKOLENÍ ZAMĚSTNANCŮ, ŽÁKŮ A DALŠÍCH OSOB O BEZPEČNOSTI A OCHRANĚ ZDRAVÍ PŘI PRÁCI (BOZP)

SMĚRNICE č. 5 ŠKOLENÍ ZAMĚSTNANCŮ, ŽÁKŮ A DALŠÍCH OSOB O BEZPEČNOSTI A OCHRANĚ ZDRAVÍ PŘI PRÁCI (BOZP) Název Čísl Vlastník SMĚRNICE č. 5 ŠKOLENÍ ZAMĚSTNANCŮ, ŽÁKŮ A DALŠÍCH OSOB O BEZPEČNOSTI A OCHRANĚ ZDRAVÍ PŘI PRÁCI (BOZP) Tat směrnice nahrazuje: Datum platnsti d: 01.10.2015 Základní právní předpisy:

Více

Metodická příručka Omezování tranzitní nákladní dopravy

Metodická příručka Omezování tranzitní nákladní dopravy Metdická příručka Omezvání tranzitní nákladní dpravy K právnímu stavu ke dni 1. ledna 2016 Obsah 1 Na úvd... 2 2 Základní pjmy... 3 3 Obecně k mezvání tranzitní nákladní dpravy... 4 4 Prvedení příslušnéh

Více

Sérologická a molekulárně biologická IVD diagnostika firmy Roche první zkušenosti v zařízení transfuzní služby v ČR

Sérologická a molekulárně biologická IVD diagnostika firmy Roche první zkušenosti v zařízení transfuzní služby v ČR Sérlgická a mlekulárně bilgická IVD diagnstika firmy Rche první zkušensti v zařízení transfuzní služby v ČR Transfuzní a tkáňvé ddělení FN Brn RNDr. Eva Křížvá, Ph.D., MUDr. Eva Tesařvá, RNDr. Rita Pacasvá,

Více