MASARYKOVA UNIVERZITA

Transkript

1 MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra sociální pedagogiky Náročné životní situace nezletilých romských matek Diplomová práce Brno 2015 Vedoucí práce: Mgr. Lenka Gulová, Ph.D. Autor práce: Bc. Marcela Nosálová

2 Bibliografický záznam NOSÁLOVÁ, Marcela. Náročné ţivotní situace nezletilých romských matek. Brno. Masarykova univerzita, Fakulta pedagogická, Katedra sociální pedagogiky, s. Vedoucí práce: Mgr. Lenka Gulová, Ph.D. Anotace Diplomová práce Náročné ţivotní situace nezletilých romských matek pojednává o romských nezletilých matkách, které otěhotněly mezi čtrnáctým aţ šestnáctým rokem a rozhodly se pro mateřství. Zabývá se otázkami, jak zvládají nezletilé romské matky péči o dítě, jaké strategie v této situaci volí romská rodina, jaké náročné ţivotní situace sebou přináší nezletilé mateřství z pohledu nezletilých romských matek. Annotation The thesis Demanding Life Situations of Teen Roma Mothers deals with the situation of teen Roma women who got pregnant between their 14 and 16 year of age and decided to become mothers. It focuses these topics how do the teen mothers handle child care, what strategies does the Roma family employs and what are the demanding life situation in parenting from the mothers point of view. Klíčová slova Nezletilost, Dospívání, Mateřství, Romská rodina, Hodnoty, Respondent, Romské dítě, Domov, Rodičovská zodpovědnost Keywords Teenage, Adolescence, Motherhood, Roma family, Values, Respondent, Roma children, Home,Parental responsibility 1

3 Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci zpracovala samostatně a pouţila jen prameny uvedené v seznamu literatury. V Brně dne 15. dubna 2015 Marcela Nosálová 2

4 Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala své vedoucí práce paní Mgr. Lence Gulové, Ph.D., za odborné vedení, cenné rady, ochotu a vstřícnost s jakou se mi věnovala při zpracování této diplomové práce. 3

5 Obsah ÚVOD Dospívání Teoretické pojetí dospívání Specifické vývojové problémy v dospívání Motivy mateřství a rodičovství Motivy pro mateřství Vliv vzdělání na mateřství Nezralá sexualita Projevy sexuálního chování v dospívání Trestně právní problematika Rizika předčasné sexuality Zdroje informací Nezletilá gravidita a mateřství Moţnosti řešení nezletilé gravidity Nezletilá gravidita a mateřství jako sociální problém Nezralá gravidita a mateřství v kontextu sociální práce Sociálně aktivizační sluţby pro rodiny s dětmi Terénní programy Mateřství v romské rodině Tradice a hodnoty Rodinná výchova v romské rodině Výzkumná část Výzkumný cíl Výzkumné otázky Výzkumný soubor Respondentka Aneţka

6 6.3.2 Respondentka Lenka Respondentka Amanda Respondentka Petra Respondentka Martina Kvalitativní výzkum Metody sběru dat Analýza dat Otevřené kódování Prezentace rozhovorů otevřeného kódování Kategorie č. 1: MÍSTO MATEK SE STARAJÍ BABIČKY aneb já jsem v rodině byla stále dcerou Kategorie č. 2: DÍTĚ JAKO NAPLNĚNÍ ŢIVOTA ROMSKÉ ŢENY aneb posláním ţeny je porodit dítě Kategorie č. 3: STRATEGIE PŘIJETÍ DO RODINY aneb moje rodina nám poskytla domov Kategorie č. 4: SUBJEKTIVNÍ POHLED SE DĚDÍ aneb vidím věci svýma očima i u svých dcer Kategorie č. 5: NÁROČNÉ SITUACE NEZLETILÉ ROMSKÉ MATKY aneb náročné byly ty, kde jsem jiţ nebyla dítětem Shrnutí interpretací z otevřeného kódování Axiální kódování Selektivní kódování ZÁVĚR RESUMÉ SUMMARY POUŢITÁ LITERATURA SEZNAM PŘÍLOH

7 ÚVOD Diplomová práce s názvem Náročné ţivotní situace nezletilých romských matek pojednává o náročných ţivotních situacích spojených s časnou graviditou a mateřstvím nezletilých Romek. Ve své diplomové práci hledám odpověď na otázku, jak zvládají tyto náročné ţivotní situace spojené s těhotenstvím a mateřstvím nezletilé romské matky? S romskou komunitou pracuji jako sociální pracovnice téměř deset let. Za tuto dobu jsem poznala mnoho ţen, které otěhotněly velmi brzy. První dítě rodily v patnácti či v šestnácti letech. Jako ţena vychovávaná v zásadách většinové společnosti hlásající v prvé řadě povinnost připravit pro dítě vhodné zázemí, vystudovat a získat pracovní zkušenosti, jsem nechápala, jak je moţné porodit dítě v tak nízkém věku. Uvědomila jsem si, ţe v romské rodině jsou nastavené hodnoty odlišně oproti většinové společnosti, ale kdyţ jsem dělala výzkum, zaţila jsem jiný přístup chování k ţenám, které mají dítě a které nemají a nezáleţí na věku. Do rodiny přicházel nový člen a kaţdý nový přírůstek do rodiny je u Romů vítán a Romové mají přísloví, ţe jeden krk navíc nic nezmění. Mateřství je u Romů vysoce ceněnou hodnotou. Je pravdou, ţe v dnešní době prochází romská kultura změnami, které se dotýkají jejich hodnot i tradic. Ve své diplomové práci pro lepší pochopení situace nezletilého mateřství v romské rodině se zabývám tradičními hodnotami Romů a jejich vztahem k rodině, k mateřství a k výchově. Je mnoho dalších aspektů majících vliv na fenomén nezletilého mateřství v romské rodině, ale s ohledem na rozsah diplomové práce jsou zde uvedeny ty nejdůleţitější váţící se k tématu práce. Téma práce jsem zvolila s ohledem na dosavadní poznatky svého magisterského studia, které jsem díky své aktivní pracovní činnosti měla moţnost porovnávat ve své kaţdodenní praxi. Uvědomovala jsem si, ţe časné těhotenství výrazně ovlivňuje vzdělávací dráhu romských dospívajících dívek. Na časné těhotenství se můţeme dívat ze dvou úhlů. Můţeme jej vnímat jako příčinu ukončení vzdělávací kariéry dítěte. Dívky ukončují základní vzdělávání (či střední) uţ jako matky malého dítěte. Jejich motivace směřuje k péči o dítě a postupně se učí rodičovské zodpovědnosti. Časné těhotenství můţeme vnímat také jako důsledek nezájmu o vzdělávání, a to pokud Romové nevěří, ţe díky vyššímu vzdělání se budou mít v ţivotě lépe. Faktorů ovlivňující vzdělávací aspirace je mnoho. Časné těhotenství je jedním z nich. 6

8 Diplomová práce se skládá z části teoretické a výzkumné. Struktura teoretické části je rozdělena na pět kapitol. V první kapitole se zabývám teoretickým pojetím dospívání a jeho specifickými vývojovými problémy. Cílem této kapitoly je ukázat, čím dospívající jedinec prochází a jaké náročné situace jsou s tímto obdobím spojeny. Uvádím zde teoretické poznatky například E. H. Eriksona a dalších autorů, kteří pojednávají o vývojových úkolech spjatých s tímto obdobím. Na časné těhotenství se lze také dívat jako na rozhodnutí, které předbíhá vývojový úkol. Některé úkoly adolescence dovršuje, jiné jsou specifické právě pro toto období. Druhá kapitola pojednává o motivech mateřství a rodičovství a vlivu vzdělání na mateřství. Obraz spojení ţeny s mateřstvím je získáván v procesu socializace. Dítě můţe být chápáno z různých úhlů pohledů a motivy k mateřství se odlišují také s ohledem na získané vzdělání ţeny. V této kapitole jsou představeny čtyři rozdílné motivy mateřství. Dítě můţe být chápáno jako zdroj převáţně (pozitivních) emocí, jako přirozená součást, opora a naplnění ţivota, jako vyjádření kontinuity ţivota nebo jako potvrzení vztahů v rodině. S ohledem na téma práce mě nejvíce zaujalo, ţe mateřství můţe ţenám dávat pocit nového smyslu ţivota a hodnot. Mateřství je chápáno jako práh dospělosti a zdroj identity. Třetí kapitola se zabývá nezralou sexualitou a riziky z oblasti zdravotní, trestní a psychosociální. Zahájení sexuálního ţivota je významnou ţivotní událostí. Kromě zdravotních rizik jsou zde také rizika sociální v podobě sociálních událostí a náročných ţivotních situací a rizika vystávajících z psychiky a zátěţe, která jsou s časnou sexualitou a graviditou spojena. Začátek sexuálního ţivota je pro všechny obyvatele České republiky upraven zákonem. V souvislosti se sexualitou v romské kultuře, je potřeba vzít v úvahu vlastní vnitřní normy, které se vztahují na tuto oblast. Čtvrtá kapitola se zabývá moţností řešení nezletilé gravidity. Představuje varianty, ke kterým se nezletilá dívka můţe rozhodnout. Stručně popisuje nejen náhradní rodinnou péči, tak jak ji upravuje občanský zákoník ale i zákon o sociálně právní ochraně dítěte. V závěru kapitoly se zabývám oblastí sociální práce a chápání nezletilé gravidity jako sociálního problému. Představuji zde vybrané sociální sluţby. Zde je třeba dodat, ţe oblast nezletilé gravidity je roztříštěna do mnoha oblastí a v českých podmínkách není velké mnoţství literatury, která by komplexně pojednávala o tomto tématu. Pátá kapitola se zaměřuje na téma nezletilé gravidity a časného mateřství optikou tradiční romské kultury a jejích zvyků. Kapitolu zde dávám právě z toho 7

9 důvodu, ţe mnohé věci z romské kultury se mohou v průběhu času měnit a jistě se mění, ale hodnota rodiny u Romů zůstává. Je potřeba zmínit, ţe v romské rodině stojí hodnota dítěte na prvním místě. Slovo rodina pro Romy znamená soudruţnost, pospolitost. Z různých odborných zdrojů přicházíme k jednomu a témuţ, ţe rodinné vazby a vztahy jsou těmi hodnotami, které jsou pro Romy nejvýznamnější. Výzkumná část diplomové práce je zaloţena na kvalitativním výzkumu. Hlavním cílem výzkumu bylo zjistit, jak zvládají nezletilé romské matky náročné ţivotní situace spojené s těhotenstvím a mateřstvím. Kromě hlavní výzkumné otázky jsem hledala odpovědi na vedlejší otázky výzkumu. Například jsem se zabývala otázkou, na jakém základě se romské dívky rozhodují stát se matkami a nepodstoupit umělé přerušení těhotenství, jaké strategie v této situaci volí rodiny nezletilých romských matek, jaké jsou postoje rodičů těchto matek a jak ovlivňuje těhotenství ţivot nezletilých romských matek. Pro sběr dat jsem si vybrala formu polostrukturovaného rozhovoru, který jsem s respondentkami uskutečnila v průběhu prvních měsíců roku Na tomto místě bych daným ţenám respondentkám chtěla poděkovat za jejich otevřenost a čas, který mi věnovaly. Data jsem analyzovala za uţití metody zakotvené teorie. 8

10 1 Dospívání V této kapitole se budeme zabývat teoretickým pojetím dospívání a specifickými vývojovými problémy v dospívání. Cílem je nahlédnout do vývoje a pochopit čím dospívající prochází. S ohledem na téma diplomové práce je vhodné představit si, jaké náročné ţivotní situace jsou spjaté s dospíváním. Jak uvádí Macek ve své knize Adolescence je dospívání i mládí současně, odlišuje se od ostatních ţivotních etap a současně je vnitřně diferenciovaná. (Macek, 2011, s. 10) Všeobecně se odborníci shodují, ţe je uţitečné toto období dále rozdělovat a rozlišovat v jeho rámci tři fází na časnou adolescenci v časovém rozmezí zhruba 10(11) 13 let, na střední adolescenci v časovém rozmezí zhruba let a na pozdní adolescenci od 17 do 20 let. Z výše uvedeného plyne, ţe trvalou charakteristikou adolescence zůstává, ţe je povaţována za most mezi dětstvím a dospělostí. (Macek, 2011, s. 10) Výchova v romské rodině je odlišná a to hlavně z důvodu nedůvěřivosti. Dle mých zkušeností most mezi dětstvím a dospělostí začíná daleko dříve u romských dívek oproti dívkám z majority a to jiţ v pubertě. Mezi rodinami romských a neromských pubescentů existuje tedy znatelný rozdíl ve stylech rodinné výchovy. Zatímco v romské rodině je nejtypičtějším výchovným stylem pesimální výchova s velkým mnoţstvím poţadavků i volnosti dítěte a ostatní výchovné styly jsou zastoupeny spíše okrajově, u majoritní populace je větší rozmanitost výchovných stylů. Nejvíce zastoupena je ale i u neromů pesimální výchova, společně s autokratickou výchovou. Otázkou je, zda by se něco změnilo, pokud by rodina změnila prostředí, ve kterém ţije Teoretické pojetí dospívání Teoretické pojetí dospívání zahrnuje pojímání adolescence také z pohledu vývojových fází. Adolescenci tak lze chápat jako období konfliktů, jako období kdy musí dojít ke splnění úkolu či jako období, kdy se člověk učí. Adolescenci můţeme chápat jako období bouří a konfliktů. Dle teorie formulované Hallem probíhá ontogeneze lidské psychiky od fáze animálního primitivismu po období divošství aţ k současné civilizované fázi. (Švancara, 1975, Muuss, 1989 In Macek, 2003). 9

11 Adolescenci Hall popisuje idealismem, vyjadřováním emocí, revoltou proti všemu starému, odhodláním ţít jinak aţ do všech jeho důsledků i za cenu utrpení. Podle Halla se člověk v adolescenci jako by podruhé měl narodit. Je to období zvratů, protikladů. Dospívajícího vidí jako napůl necivilizovaného divocha, který se teprve postupně civilizuje a to zpravidla aţ po dvacátém roce ţivota a mění se v zodpovědného člena společnosti. (Hall, 1904, Muss, 1989 In Macek, 2003) Díky teorii S. Freuda má adolescence své místo i v psychoanalýze. Ta respektuje určitou konfliktnost a sekvenčnost ve vývoji jako biologicky opodstatněnou. Vnitřní konfliktnost je podstatným rysem adolescentního vývoje. Jedná se o období tzv. druhé oidipovské situace, kdy dospělý si hledá náhradní objekt. (Macek, 2003) Jiné vysvětlení můţeme nalézt zde, kde adolescence je chápána jako čas pro splnění vývojového úkolu. Odlišnost adolescence od jiných vývojových stádií lze vysvětlit konceptem vývojového úkolu (Havighurst, 1974 In Macek, 2003). Ve vývojovém úkolu nalezneme potřeby a očekávání toho co člověk sám chce naplnit i ty věci, které od něj očekává společnost, ve které ţije. Člověk si důleţitost těchto očekávání a úkolů uvědomuje a pokud nejde cestou osvědčených vzorců chování, je společností sankcionován. Příklady úkolů jsou: přijetí vlastního těla, schopnost abstraktního myšlení, schopnost a dovednost vytvářet a udrţovat vztahy s vrstevníky obojího pohlaví, autonomie ve vztahu k dospělým a vzájemný respekt, kompetence pro sociálně zodpovědné chování nebo získání představy o osobních cílech a stylu ţivota, ujasnění si hierarchie hodnot. Některé úkoly adolescence dovršuje, jiné jsou specifické právě pro toto období jako například změna vztahů k dospělým. Můţe také dojít k situaci, kdy se jedinec rozhodne k takovému kroku, kterým předběhne svůj vývojový úkol. Příkladem můţe být rodičovství patnáctileté dívky anebo předčasný sňatek. (Macek, 2003) Postavení nezletilých těhotných dívek se často ocitá tak někde mezi dítětem a dospělým. Matka s nimi jedná v rozporu s tím, jak se cítí, protoţe se ocitají takzvaně mezi rolí - role poslušné dcery a role dospělého. Nedokáţi si představit, ţe bych ve svých patnácti letech musela změnit svoji sociální roli a řešit existenční problémy. Musím přiznat, ţe já ve svých patnácti letech jsem nepřemýšlela o klukovi, ani jsem neměla potřebu se bouřit a být nespokojená se svým postavením jako adolescent. Romské dívky při zjištění, ţe jsou gravidní, musejí řešit své postavení a svou sociální roli v romské rodině a stát se dospělou. 10

12 Odlišnost adolescence lze také vysvětlit konceptem E. H. Eriksona (1968), který rozčlenil ontogenetický vývoj do osmi etap. V nich vznikají nové jevy a vlastnosti, které v předcházejících etapách nebyly. Přechod z jedné etapy do druhé je popisován jako pozitivní nebo negativní výsledek splnění úkolu předcházejícího vývojového úkolu (období). Páté období adolescence nazval Erikson jako vytvoření vlastního já (ego identity). Jsou v něm obsaţeny jak čtyři vývojové fáze předcházející, tak jsou v něm implicitně obsaţeny i tři vývojové fáze následující. (Macek, 2003) Podle jiné teorie vývojových stádií J. Marcii je běţné, ţe se adolescent nachází ve stejnou dobu v jednotlivých oblastech ţivota v různých stádiích. Tyto stádia jsou klasifikací čtyř potenciálních stavů identity. Tzn. například v profesní orientaci je ve stádiu moratoria, v erotických vztazích ve stádiu difuzní identity. Podle J. Marcii je nezbytné, aby status moratoria předcházel statusu dosaţení identity. Status moratoria je nejčastěji spojován právě s adolescencí. (Marcia, 1980 In Macek, 2003) Třetí vysvětlení chápe adolescenci jako proces učení, poznání a přijímání nových rolí. Dle Bandury (1977) dochází v adolescenci ke změně povahy učení. Rozvíjí se abstraktní učení a symbolické. Je to dáno mentálními schopnosti, které se rychle rozvíjí a rozmanitostí a sloţitostí nových situací ve kterých se adolescent ocitá. Další autorka na období adolescence nahlíţí jako na vrstevnickou arénu. Podle V. Seltzerová (1989) psychologická vrstevnická aréna dává příleţitost ke konfrontaci a střetávání, které je pro toto období charakteristické. (Macek, 2003) 1.2 Specifické vývojové problémy v dospívání Mezi specifické vývojové problémy v dospívání řadíme rozpor mezi fyzickou a sociální zralostí a rozpor mezí rolí a statusem. Vývojové problémy v dospívání se pojí se sekulární akcelerací, která přinesla rychlejší začátek tělesného i duševního dospívání, ale současně umoţnila téţ delší dobu pro dokončení plného rozvoje všech potencí. Dospívání se tak stále rozšiřuje oběma směry zkracuje se doba dětství a oddaluje nástup plné dospělosti. (Langmeier, Krejčířová, 2006, s. 146) Podle Langmeiera a Krejčířové (2006) sekundární akcelerace posunula dolní hranici dospívání, ale zároveň se zvyšuje sloţitosti společenských poţadavků a tím se oddaluje sociální zralost. Původně splývající body dosaţení fyzické a sociální zralosti se oddalují a vznikají tak problémy dříve neznámé. Rozpor mezi fyzickým zráním 11

13 a sociálním je patrný v tom, jak je dospívající zralý pro sexuální aktivitu a jak po ní touţí, ale jak je mu současně odkládána do značně pozdějšího věku moţnost institucionalizovaného (manţelského) vztahu k partnerovi opačného pohlaví. (Langmeier, Krejčířová, 2006, s. 164) Dřívější dosahování fyzické zralosti před sociální můţe zapříčinit nejrůznější problémy, jako například nezletilá těhotenství v důsledku nezralé sexuality. Sociální rolí se rozumí chování, které odpovídá určité pozici ve společnosti. Sociálním statusem se rozumí soubor práv a povinností, které určují jaké má jedinec postavení ve společenské hierarchii. V současné době sledujeme rozpor mezi rolí a statusem. Dospívající, pokud nabydou fyzické zralosti, očekává se od nich také vyspělé odpovědné chování. Nicméně sociální status mají nízký a přepokládá se závislé dětské postavení, tzn. poslušnost, vnější kontrola a jiná omezení. Dospívající se tak můţe ocitat v tzv. mezistatusu a meziroli, kdy není jasně definované, zda se má zacházet s daným dospívajícím jako s dítětem nebo dospělým. Dospívající se pak oprávněně bouří a jsou nespokojení, protoţe je rozpor s tím, kdo s nimi jak jedná. (Langmeier, Krejčířová, 2006) 12

14 2 Motivy mateřství a rodičovství V průmyslově rozvinutých zemích došlo v posledních desetiletích k poklesu fertility a to s přihlédnutím k rozdílům ve fyzickém a sociálním prostoru, čímţ myslíme to, ţe vyšší fertilita stále zůstává typická pro chudší vrstvy, vesnické oblasti nebo je charakteristická pro určitá etnická společenství. V současné době je v Evropské Unii průměrná plodnost 1,5 dítěte na jednu ţenu. V České republice je situace dramatičtější, v roce 2005 byla průměrná plodnost na jednu ţenu 1,28 dítěte. (Český statistický úřad). Kladu si otázku jakou hodnotu má dnes mateřství nebo otcovství? Plození dětí ztratilo svůj spontánní charakter a je více neţ dříve plánované. Tím jak rodičovství, resp. role rodiče, soupeří s mnoha dalšími rolemi a alternativními ţivotními styly, mění se reprodukční strategie. Na tradiční podobu rodičovství má vliv také to, jak partneři plánují své rodičovství s ohledem na své pracovní uplatnění a kariéru a tím pádem dochází v dnešní společnosti k odkládání a někdy i vzdávání se této své role. Pro Českou republiku platí, ţe změny po roce 1989 ovlivnily manţelství a rodičovství. Porodnost prudce klesla a v polovině devadesátých let se stabilizovala na 90 tisících porodech ročně, zatímco dřívější číslo dosahovalo aţ 120 tisíc porodů ročně. Největší změna proběhla u ţen do 20 let a také u ţen do věku 30 let. Tyto věkové skupiny přitom dříve bývaly těmi, které rodily 80% dětí. Naopak v posledních letech sledujeme, jak se zvyšuje podíl prvorodiček starších 30 let. Zároveň roste průměrný věk při prvním porodu z 21 let na 25 let. Z daného lze vyvodit, ţe pokud se zvyšuje počet ţen, které oddalují věk, ve kterém porodí první dítě, sniţuje se i zároveň počet dětí, které budou moci v daném období porodit. (Český statistický úřad). V České republice se změnily postoje k reprodukčním strategiím. Lidé slevují z představy mít mnohočetnou rodinu a vyslovují představu dvou dětí. K tomu lze uvést, ţe zatím nebylo jasně vysvětleno, kde se ideál dvou dětí vzal. Zdali hledat souvislost mezi touhou ţen zůstat aktivní na trhu práce, a tím pádem je počet dvou dětí představitelný pro uskutečnění tohoto cíle. (Český statistický úřad). 13

15 2.1 Motivy pro mateřství Z uskutečněného výzkumu v projektu Value of Children and Intergenerational Relationship plynou různé míry ocenění důvodů pro to mít dítě: Dítě jako zdroj převáţně (pozitivních) emocí: Motiv pozitivních emocí, kdy je dítě jejich zdrojem, je nejvýznamnějším faktorem pro přijetí rodičovské role. Nejdůleţitější důvody pro početí dítěte jsou v rovině emočního zisku z rodičovství. Jedná se zejména o jedinečnost vztahu mezi rodičem a dítětem. Dítě jako přirozená součást, opora a naplnění ţivota: Dítě je zde chápáno jako sociální a citová investice, nikoliv investice po stránce ekonomické. Rodiče děti chápou jako ty, které je ochrání nikoliv před chudobou ale před osamocením, samotou. Zároveň ţenám dává mateřství pocit nového smyslu ţivota a hodnot. Mateřství je chápáno jako práh dospělosti a zdroj identity. Dítě jako vyjádření kontinuity ţivota: Motivem pro mateřství je touha zanechat po sobě něco, co bude dále pokračovat, ačkoliv my tady jiţ nebudeme. Jedná se o tzv. metafyzický motiv rodičovství. Jedná se o touhu skrze svůj lidský úděl přispět k pokračování dalšího ţivota. Dítě jako potvrzení vztahů v rodině: V tomto směru je dítě třetím prvkem, který ze dvou lidí dělí pevně spjatý trojúhelník. Umoţňuje těsnější spojení uvnitř rodiny. Ačkoliv výzkumy ukazují, ţe narozením dítěte také dochází k odcizení a emocionální distanci mezi partnery, v představách ţen se rodičovství pojí naopak s posílením partnerského či manţelského svazku. Dítě jako zábava a předmět seberealizace: Zejména u ţen se základním vzděláním nalézáme motiv seberealizace. Dítě je chápáno jako příleţitost dostávat štěstí a lásku, o kterou se se svými dětmi mohou dělit. Na druhé straně dítě je příleţitostí dávat tedy sdílet s nimi vše a předávat své zkušenosti a hodnoty. Poznatky z výzkumu jsou zajímavé. S ohledem na téma práce mě nejvíce zaujalo, ţe mateřství můţe ţenám dávat pocit nového smyslu ţivota a hodnot a ţe mateřství je chápáno jako práh dospělosti a zdroj identity. 14

16 2.2 Vliv vzdělání na mateřství Ukazuje se, ţe čím vyšší vzdělání ţena má, tím méně chápe mateřství a rodičovství jako cíl svého ţivota. Negativně vyjádřeno, s růstem vzdělání ubývá těch ţen, které souhlasí s konstatováním, ţe mít dítě je jedním z největších cílů ţivota. (Sirovátka, 2008, s. 113) Podle Sirovátky (2008) je tradiční strategie mateřství oslabována se zvyšujícím se vzděláním ţen. Mateřství není apriori odmítáno ale odsouváno do pozdějšího věku. Vzdělání se ukazuje jako faktor mající vliv na postoje ţen k mateřství. Ţeny s vysokoškolským vzděláním připisují rodičovství menší hodnotu při jeho chápání jako zdroji emočních zisků a zdroji dospělosti a úspěchu, připisují mu menší hodnotu jako prostředku pro utuţení partnerských vztahů a nespojují s ním významnější změnu sociálního statutu (zvýšení). Na druhé straně připouštějí, ţe dítě můţe být zátěţí a je spjato s omezením při vykonávání jejich vlastních aktivit. Ţeny se středoškolským vzděláním vnímají dítě jako emoční investici, která je ochrání před stářím. Prostředek jak poznat sám sebe a celkově ţivot. Dítě je chápáno jako zdroj emocí a lásky, kladně je přijímán úkol výchovy dítěte, která je vnímána více jako zábava. Ţeny vyučené sdílí představu dítěte, které je základem ţivota a zároveň se s tím pojí jejich přesvědčení rodiny, jako jediného místa, kde se člověk cítí šťastný. Ţeny se základním vzděláním chápou své mateřství jako osud kaţdé ţeny. Mateřství mají spojené s rodinou a jsou přesvědčeny, ţe posláním manţelství a partnerství je mít děti. Také své děti vnímají jako školu ţivota. (Sirovátka, 2008) Obraz spojení ţeny s mateřstvím je získáváním v procesu socializace a je součástí naší kultury. Ne jinak je tomu v České republice. Dítě můţe být chápáno z různých úhlů pohledů a motivy k mateřství se odlišují také s ohledem na získané vzdělání ţeny. Na významu sílí otázka nikoliv, jestli bude mít ţena dítě ale kdy, kolik dětí a s kým je bude mít. Především ţeny pouze se základním vzděláním do svého mateřství projektují své ţivotní touhy a chápou je jako primární ţivotní realizaci, coţ není tak typické ani pro ţeny s vysokoškolským vzděláním, ani pro ţeny se vzděláním středoškolským. (Sirovátka 2008, s. 115) Přístup k mateřstvím se v české společnosti změnil. Jde vidět, ţe klesla porodnost mezi mladými ţenami, zejména do 20 let, coţ je samo o sobě významné, protoţe tato věková skupina měla vedoucí postavení při porodu dítěte prvního pořadí. Hodnota dítěte tak zůstává, ale není absolutní tak jako tomu bývalo v minulosti. 15

17 3 Nezralá sexualita V minulosti se zahájení sexuálního ţivota krylo s dobou uzavření sňatku. Pravidelný sex mimo manţelský svazek byl nemyslitelný. Časné zahájení sexuálního ţivota v regulérním sexuálním svazku vytváří v populaci celkově více dětí. Podle Rabušice (2001) ţeny, které se vdávají mladé, bývají obvykle ţeny s niţším vzděláním a s menší moţností najít si jinou kariéru, neţ být v domácnosti jako matka. Rození a výchova dětí se tak u nich stává hlavním zdrojem jejich sociálního statusu. (Rabušic, 2001, s. 88) 3.1 Projevy sexuálního chování v dospívání Zahájení sexuálního ţivota je významnou událostí v ţivotě jedince a jeho začátek mívá vliv na pozdější sexuální chování jedince. Podle Weisse a Zvěřiny (2001) k prvnímu pohlavnímu styku dochází mezi 17. Aţ 18. Rokem ţivota. První souloţ v těchto letech uvedlo 42% muţů a 47% ţen. Jen 2% ţen a 5,2% muţů uskutečnilo první pohlavní styk před 15. rokem ţivota. Za iniciátora první souloţe ţeny uvádí partnera, zatímco muţi uvádí iniciativu obou partnerů. Partneři dívek bývají zpravidla dlouhodobí, nejedná se o náhodnou známost. Ze zjištění autorů plyne zásadní informace o pouţití antikoncepčních prostředků. Více neţ polovina vyšetřených muţů a ţen nepouţila při prvním pohlavním styku ţádnou antikoncepci. Postupujícím trendem je sniţování věku, kdy ţeny a muţi mají první pohlavní styk. Tento trend je patrný i v jiných evropských zemích, například ve Velké Británii. Z českých zdrojů se tomuto tématu věnovali autoři Tuček a Holub (Tuček, Holub, In Weiss, Zvěřina, 2001). Nicméně při porovnávání výzkumů vyplynulo, ţe trend sniţování věku prvního pohlavního styku se zastavil v polovině devadesátých let, coţ je vysvětlováno lepší informovaností a novými moţnosti seberealizace, které zvyšují odpovědnost mladých lidí. (Weiss, Zvěřina, 2001) 3.2 Trestně právní problematika Doba, kdy ţena či muţ zahájí sexuální aktivitu, je regulováno různými normami. Jak uvádí Chmelík (2003, s. 13): Sexuální chování je ve všech kulturách podřizováno obecně uznávaným mravním a právním normám. V České republice je začátek pohlavního ţivota upraven trestním zákonem č. 40/2009 Sb. 16

18 Paragraf 187 tohoto zákona říká, ţe 187 trestu pohlavního zneuţití se dopustí, ten kdo vykoná souloţ s dítětem mladším patnácti let nebo kdo je jiným způsobem pohlavně zneuţije. Tento pachatel bude potrestán odnětím svobody na jeden rok aţ osm let. Charakteristickým znakem trestných činů pohlavního zneuţívání je příleţitostní jednání nebo jednání zaloţené na zvědavosti. Příčinou bývá silný citový vztah mezi pachatelem a obětí, například se můţe jednat o první lásku. (Chmelík, 2003) 3.3 Rizika předčasné sexuality Podle WHO sexuální zdraví představuje takový souhrn tělesných, citových, rozumových a společenských stránek člověka jako sexuální bytosti, který obohacuje osobnost, zlepšuje její vztahy k lidem a rozvíjí schopnost lásky. Předpokládá to určitou osobnostní zralost, kterou většina dosahuje aţ v pozdní adolescenci po 18. roce ţivota. Předčasné zahájení pohlavního ţivota sebou nese mnohá rizika. Ne všechny si mladí lidé uvědomují. Nejzávaţnějším rizikem je přenos pohlavních chorob a nechtěná nezletilá gravidita. Kromě zdravotních rizik jsou zde také rizika sociální v podobě sociálních událostí a náročných ţivotních situací a rizika vystávajících z psychiky a zátěţe, která je s předčasnou sexualitou a graviditou spojena. 3.4 Zdroje informací Zdroje informací o lidské sexualitě jsou různé. Dospívající se mohou dozvědět mnoho od svých rodičů, ze škol (tzn. ze vzdělávacího systému) anebo od svých vrstevníků. Kromě těchto moţností se v dnešní době lze dozvědět mnoho z médií. Podle Weisse a Zvěřiny (Wess, Zvěřina 1999 In Sobotková, 2014) jsou nejčastějším zdrojem informací týkajících se sexuality vrstevníci a kamarádi a média, naproti tomu rodina a škola jsou jako zdroj povaţována za nedostačující. Tím jak mladí lidé a adolescenti objevují svou sexualitu, vystavují se mnoha rizikům. Rizikové sexuální chování je často spjato s uţíváním marihuany a alkoholu. Nezletilou graviditu lze chápat jako následek nezralé sexuality a je spojena s fyzickou a psychickou zátěţí. Základním prvkem a ochranou by měla být dostatečná informovanost, která působí jako prevence vzniku situace. Podle Ingham van Zessena (Ingham van Zessen, 1997 In Rabušic, 2001) úroveň znalostí o sexu ale nemá velkou souvislost se skutečným chováním dospívajících. 17

19 4 Nezletilá gravidita a mateřství Těhotenství a mateřství nezletilých dívek je situací, které budí značenou pozornost. V dnešní době je více neţ dříve trendem odkládat rozhodnutí o zplození potomka do vyššího věku. Ačkoliv ještě do poloviny devadesátých let bylo běţné, ţe nejvíce prvorodiček pocházelo z věkové hranice do 25 let, současnost je charakteristická spíše zvyšujícím se věkem prvního těhotenství. Nezletilá gravidita tak budí pozornost a je spojována s rizikovým způsobem ţivota a následnými sociálními situacemi mající negativní vliv na ţivotní situace těchto matek. Nezletilá gravidita se povaţuje za rizikovou. Podle autorů Macků a Macků (1998) je rizikové těhotenství těhotenství ţen s rizikovými faktory biologickými, sociálními či demografickými zvyšujícími pravděpodobnost neúspěšného těhotenství, a tím riziko potratu. (Macků, Macků, 1998, s. 149) Faktory mající vliv na míru rizikovosti jsou příliš vysoký nebo nízký věk těhotné, multiparita, dědičná zátěţ, neúspěšná předcházející těhotenství, léčená neplodnost, vícečetná těhotenství aj. (Macků, Macků, 1998) 4.1 Možnosti řešení nezletilé gravidity Moţností jak řešit nezletilou graviditu je několik. Zahrnují interrupci, rozhodnutí se pro porod dítěte a mateřství anebo nezletilá dívka můţe zvolit náhradní rodinou péči. Interrupce (umělé přerušení těhotenství) je ukončení těhotenství prostřednictvím chemické látky nebo chirurgického zákroku. Ţena můţe poţádat o provedení potratu bez omezení do 12. týdne těhotenství. Poté do 24. týdne těhotenství je moţné provést potrat z genetických důvodů. (Zákon č.66/1986 Sb., o umělém přerušení těhotenství) U nezletilých matek je v zákoně stanoveno omezení. Paragraf 6 uvádí, ţe ţena, která nedovršila šestnácti let, můţe uměle přerušit těhotenství pouze se souhlasem zákonného zástupce, popřípadě toho, jemuţ byla svěřena do výchovy. Zároveň je o tomto zákroku vyrozuměno zdravotnické zařízení jejího zákonného zástupce. Z výše uvedeného vyplývá, ţe situace je vnímána jako riziková a je předpoklad, ţe bude řešena s rodinou nezletilé dívky nebo ve spolupráci s osobou, která dívku vychovává. Pro někoho je interrupce rychlým a snadným řešením neuspokojivého stavu, pro jiného můţe být výrazným zásahem do jeho fyzického a psychosociálního 18

20 zdraví. Podle výzkumu realizovaného Matějčkem (Matějček a kol., 1997) hůře zvládají umělé přerušení těhotenství ţeny bez sociální podpory například ţeny svobodné či ţijící osaměle. Nezletilá romská matka přijímá rodičovskou zodpovědnost tak nějak automaticky bez toho, aby zaváhala a zapřemýšlela nad tím, ţe by dítě mohla dát k adopci. Dle mého názoru problém nastává při odchodu otce dítěte, protoţe nezletilá matka neměla zkušenosti s výběrem partnera pro ţivot. Nezletilá romská matka přijímá svou roli zodpovědně, ale partner není dostatečně připraven. Proto nezletilé matky mívají své druhé dítě s jiným partnerem. Náhradní péče je v České republice upravena zejména zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákonem č. 359/1999 Sb., o sociálně právní ochraně dětí. Dále nesmí být opomenuta Listina základní práv a svobod, která v článku 32 odst. 4 uvádí, ţe děti mají právo na rodičovskou výchovu a péče. Práva rodičů mohou být omezena a nezletilé děti mohou být od rodičů odloučeny proti jejich vůli jen rozhodnutím soudu na základě zákona. Formy náhradní rodinné péče jsou adopce neboli osvojení, pěstounská péče a poručenství. Ve vztahu k nezletilým matkám se můţeme setkat s opatrovnictvím a svěřením dítěte do výchovy jiné fyzické osoby neţ rodiče. Mateřství je třetí moţností. Pokud se nezletilá gravidní dívka rozhodne dítě porodit a vychovávat jej, ujímá se tedy role matky. Přijímá rodičovskou zodpovědnost, a s ním spjaté práva a povinnosti. Tento vztah upravuje naše právo, konkrétně občanský zákoník. Jedná se o souhrn práv a povinností ve vztahu k nezletilému dítěti, zahrnuje především péči o jeho zdraví, tělesný a citový vývoj, jeho rozumový a mravní vývoj. V případech, ţe se jedná o matku mladší šestnácti let, pověřuje soud jiného člověka opatrovníkem dítěte. Často se stává, ţe nezletilé matky ţijí ve svých původních rodinách, v těchto případech soud pověřuje poručnictvím babičky dětí, tedy matky nezletilých matek. Matky mladší šestnácti let ze zákona nemohou mít rodičovskou zodpovědnost. (z. 89/2012 Sb.) 4.2 Nezletilá gravidita a mateřství jako sociální problém Podle Chrenkové (2010) se na problematiku nezletilé gravidity a následného mateřství je třeba dívat jako na sociální problém. Skutečnosti vedoucí k pojímání této situace jako sociálního problému jsou následující. Těhotná dívka se nachází v kritickém 19

21 ţivotním vývojovém období dospívá. Přidruţená gravidita je váţný problém týkající se dalších lidí, to znamená, záleţitost přestává býti soukromou. Nastupují odborníci kompetentní tuto situaci řešit. Jedná se například o dětského lékaře a gynekologa, sociálního pracovníky, školy, policie a soudy. Zdravotní rizika lze spatřovat především v nízkém věku nezletilých dívek. Jejich tělo neukončilo tělesný a pohlavní růst. Na to navazuje nevyzrálost psychická, protoţe nezletilost se pojí s vývojovým obdobím adolescence. Biologickou a psychickou nevyzrálost doplňuje sociální nevyzrálost. Matky jsou závislé na svém okolí, jsou také v pozici, kdy se nemohou samostatně rozhodovat v nejrůznějších záleţitostech právě s ohledem na svůj nízký věk. Z tohoto pohledu se nezletilá gravidita a mateřství s tím spjaté dá povaţovat na sociální problém na který je potřeba se explicitně zaměřovat i s ohledem na skutečnost, ţe v České republice neexistuje systémové péče o tuto zranitelnou cílovou skupinu. (Chrenková, M., 2010) 4.3 Nezralá gravidita a mateřství v kontextu sociální práce Sociální práce s nezletilými matkami bude nabývat různých podob odvíjející se od celkové ţivotní situace. Různou míru podpory bude sociálně práce nabízet nezletilé matce ţijící u své rodiny, která ji i její dítě přijala a jsou zde zdravé rodinné vztahy. Úplně jinou míru podpory bude sociální práce nabývat v situaci, kdy nezletilá matka nebude mít domov ani zázemí. V této kapitole se chci zaměřit na podporu nezletilých matek ţijících ve svých původních rodinách a podporou rodin jako takových. Protoţe jak bude dále uvedeno, u Romů převaţuje strategie vytvoření domova pro nezletilou matku. Náročnou ţivotní situací je zasaţena celá rodiny, coţ je první východisko, ze kterého budeme v této části práce vycházet. Zákon o sociálních sluţbách č. 108/2006 Sb. Vymezuje pojem sociální sluţby, jako sluţby pomáhající lidem v obtíţných ţivotních situacích v začleňování do společnosti. Cílem takových sluţeb je aktivizace a integrace. Zákon také říká, jaké sociální sluţby mohou být poskytovány a co je jejich obsahem. Zde bych ráda představila sociální sluţby, o nichţ se domnívám, ţe mohou pomáhat nezletilých matkám při zvládání obtíţných ţivotních situacích. MPSV definuje na svých oficiálních webových stránkách tento druh sociální sluţby následovně: 20

22 Sociálně aktivizační sluţby pro rodiny s dětmi jsou ambulantní sluţby poskytované rodině s dítětem, u kterého existují rizika ohroţení jeho vývoje, nebo je jeho vývoj ohroţen v důsledku dopadů dlouhodobě obtíţné sociální situace, kterou rodiče nedokáţí sami bez pomoci překonat. Sluţba obsahuje výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti, zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, terapeutické činnosti a pomoc při prosazování práv a zájmů. Sluţba se poskytuje bezúplatně Sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi Sociálně aktivizační sluţby pro rodiny s dětmi jsou registrovanou sociální sluţbou podle zákona o sociálních sluţbách č.108/2006sb. Obsahem sluţby je poskytování sociální pomoci a poradenství rodinám s dětmi, které jsou sociálně vyloučené nebo sociálním vyloučením ohroţené. Smyslem poskytovaných sluţeb je pomoci rodině s problémy, které není schopna sama překonat a tyto problémy mají negativní vliv na prostředí rodiny a vývoj dítěte. Důraz je kladen na individuální sociální pomoc a poradenství při uplatňování práv a oprávněných zájmů rodičů a jejich dětí, na prohlubování rodičovských schopností a dovedností. Jednotlivé cíle sluţby jsou zaměřeny na zvýšení sociálních kompetencí a sociální mobility konkrétních členů rodiny (klientů), podporu rodiny jako celku a pomoc při zachování nebo obnovení narušených funkcí rodiny, podporu rodičů i dětí v oblasti vzdělávání a školní docházky, zprostředkování sluţeb a aktivit, které jsou lokálně dostupné, ale poskytovatelé o klientech nevědí nebo klienti nevědí o sluţbě, pomoc klientům s obranou jejich práv, minimalizaci rizik spojených se ţivotem v sociálně znevýhodňujícím prostředí, motivaci okolí rodiny, obyvatel sociálně vyloučené lokality k řešení jejich problémů, rozvíjení spolupráce s dalšími subjekty, které v lokalitě nabízejí sluţby nebo mohou jinak přispět k naplnění výše jmenovaných cílů, na místní úrovni změna přístupu samospráv k sociálně vyloučeným lokalitám. (zákon č. 108/2006 Sb.) Má vlastní zkušenost s touto sluţbou je mnohaletá. Jako sociální pracovnice jsem se v rámci této sociální sluţby setkala s různými oblastmi, které se otevírají jako problémové. Nepřekvapuje, ţe také u nezletilých matek se řeší dluhová problematika. Klientské rodiny bývají zadluţené, proto s nimi pracuji na orientaci v platbách, na rodinných rozpočtech. Hlavně rodiny bydlící na ubytovnách se snaţí najít nové bydlení. Rodiny vyuţívají spolupráce ke kontaktování majitelů nemovitostí anebo realitních kanceláří. Rodiny často potřebují doprovázet na schůzky, protoţe jejich zkušenosti jsou v některých oblastech větší, v jiných menší. Při doprovodech sociálního pracovníka se cítí jistěji a lépe se jim jedná s okolím. 21

23 Rodiny s kterými se pracuje v rámci této sociální sluţby, jsou tzv. multiproblémové. Co to znamená? Často mají více problémů najednou a je potřeba řešit situace komplexně. Z vlastní zkušenosti mohu říci, ţe jsem například pomáhala rodině vyřídit pěstounskou péči pro babičku vnoučete a hledali jsme nové bydlení. Při takových kauzách je potřeba probrat všechny moţnosti a nastavit priority. Jiná rodina řešila dluhové problémy, vyřízení občanského průkazu, vyřízení sociálních dávek příspěvku na ţivobytí a doplatku na bydlení. Jindy se řeší rozvoj dítěte a příprava dětí do školy, občas také jejich zdravotní problémy. Výsledkem, který potěší je, ţe kdyţ klientská rodina má nastavené platby, je zpřehledněné rodinné hospodaření, jsou vyřízené sociální dávky a děti dochází pravidelně do školy. V registrované sociální sluţbě sociálně aktivizační sluţba pro rodiny s dětmi se dá navázat i trojstranná spolupráce s orgánem sociálně právní ochrany dítěte (OSPOD). Trojstranná spolupráce s pracovníky OSPOD je v tomto ohledu neocenitelná, protoţe motivuje klientské rodiny na sobě dále pracovat. Důleţitým a častým úkonem jsou doprovody. Jak na úřady při podávání ţádostí a dalších listin potřebných pro vyřízení věcí, tak i při řešení rodinných problémů doprovody na soud, do nemocnic, do dětských sociálních zařízení a do ubytoven mimo město i s cílem postupně naučit klienty vyřizovat i své záleţitosti samostatně. Výhodou této sociální sluţby je kapacita pracovníka, který se můţe intenzivně zabývat i například jen deseti rodinami. Má prostor a čas na pravidelné docházení do rodiny. Je k dispozici všem členům rodiny, tedy má prostor na to pracovat jak s nezletilou matkou, tak pomáhá řešit babičce (matce nezletilé) s praktickými problémy, které tyto rodiny mývají, jako je hledat bydlení, pomoci při vyřizování na úřadech a dalších institucích Terénní programy Terénní sociální práce je sociální sluţbou Terénní programy podle 69 zákona č.108/2006 Sb., o sociálních sluţbách. Důraz je kladen na individuální pomoc, podporu a poradenství klientům při uplatňování jejich práv a oprávněných zájmů. Činnosti spojené s řešením klientova problému nejsou vykonávány bez vědomí klienta. Klient se podílí na řešení své situace v maximální moţné míře. Sluţba je poskytována v přirozeném prostředí klienta, zejména v jeho domácnosti. Sluţba je poskytována bezplatně a je určena pro osoby starší 18 let, které se nacházejí v nepříznivé ţivotní situaci. 22

24 Cílem sluţby je poskytnout klientovi informace o moţnostech řešení jeho tíţivé sociální situace, pomoci klientovi při řešení tíţivé sociální situace. Podmínkou této sluţby je aktivní spolupráce klienta na řešení tíţivé sociální situace, protoţe cílem je také naučit klienta v průběhu spolupráce postupům a dovednostem, které i po jejím skončení můţe samostatně pouţít. V této sluţbě lze také zprostředkovat klientům další odbornou pomoc, která je pro klienta dostupná a potřebná. (zákon č. 108/2006 Sb.) Z mé zkušenosti jsou terénní programy vymezeny tématy, která jsou se sociálním vyloučením spojená, zejména nedostupnost bydlení, nezaměstnanost, dluhová problematika. Nezletilé matky mohou vyuţít tedy pouze podporu jednorázovou. Tak chápu základní rozdíl mezi sluţbou Sociálně aktivizační pro rodiny s dětmi a sluţbou Terénní programy. Pokud se podívám na nezletilé těhotenství a mateřství jako obtíţnou ţivotní situaci, je moţné, ţe pomoc rodiny bude spočítat ve vyřešení jednorázové záleţitosti. Z mé praxe většinu práce terénního sociálního pracovníka tvoří dluhové zakázky. Vývoj řešení dané kauzy závisí na moţnostech a schopnostech klientů. Celkově se daří zajistit informovanost o dluhové aktuální situaci a podmínkách, v rámci kterých s klienty věřitelé/vymahači/exekutoři jednají. Průběţný kontakt pomáhá posilovat motivaci ke spolupráci, daří se tak udrţovat pravidelné splácení, nastavování splátkových kalendářů, zvaţování moţností rodinných rozpočtů, moţnost komunikace s věřiteli, ohrazení proti zavádějícím informacím, nebo nesprávným praktikám. Klienti také vyuţívají doprovody na úřady. Někteří klienti se neorientují a neví, kam s příslušným problémem zajít, někteří si proto raději vyţádají doprovod sociálního pracovníka jako opory pro jednání. V těchto případech tedy sociální pracovník klienty doprovází, pomáhá v orientaci s dokumenty a dalšími potřebnými kroky například pro registraci na Úřadu práce, vyřízení dávek, ve věcech opatrovnictví, vyřizování splátkových kalendářů v dluzích vůči městu apod. Potřeby klientů jsou formulovány i do vyjádření, které podávají písemně. Sociální pracovník můţe klienta doprovodit i k lékařům, například kdyţ se člověk nově přistěhuje do města. Klienti se obracejí se ţádostí o pomoc při řešení sporů, trestních řízení a obecně s ţádostí o pomoc při vyjednávání. Klienti se snaţí reagovat na protiprávní jednání, rozhodování úřadů, soudů, či jiných subjektů, často v kombinaci s ostatními popsanými druhy zakázek. Sociální pracovník sděluje informace o různých druzích řízení, správných procedurách stíţností, pomáhá formulovat vyjádření, vystupuje jako prostředník (případ sporu spolumajitelů domu s důsledkem nestandartních nájemních 23

25 smluv, kdyţ klienti nemohou čerpat příspěvek na bydlení. Je běţné, ţe klienti nemají finance na právní podporu proto se často lze setkat s tím, ţe sociální pracovník dané sluţby má podporu například organizační databáze, případně si koresponduje s právníky, kteří pro něj v komplikovanějších kauzách vypracovávají vodítka řešení. V terénních programech se často spolupracuje na řešení bytové situace. Problémem bývá při hledání podnájemního bydlení, našetření na kauci či provizi. Bývá velký zájem o městské byty, ale jejich získání je pro lidi, kteří nemají v daném městě trvalý pobyt, nepravděpodobné. U soukromých majitelů bytů niţší kategorie se naopak daří komunikovat a vyjednávat bydlení i pro nízkopříjmové rodiny s dětmi nebo právě nezletilou matku. Součástí práce je také informovat klienty o dalších dostupných sluţbách, na které se specializují jiné subjekty. Sociální pracovník se snaţí delegovat klienty do správných rukou. Často se dá obracet na organizace, které poskytují materiální pomoc a potravinovou pomoc, například Charitu, Armádu spásy nebo organizaci, kde pracuji Člověk v tísni. 24

26 5 Mateřství v romské rodině Mateřství v romské rodině je vysoce ceněnou hodnotou. Je pravdou, ţe v dnešní době prochází romská kultura změnami, které se dotýkají jejích hodnot i tradic. Pro pochopení situace nezletilého mateřství v romské rodině se budeme v následujících stranách zabývat tradičními hodnotami Romů a jejich vztahem k rodině, mateřství a výchovou v romské rodině. Je mnoho dalších aspektů majících vliv na fenomén nezletilého mateřství v romské rodině, ale s ohledem na rozsah diplomové práce zde jsou uvedeny ty nejdůleţitější váţící se k tématu práce. 5.1 Tradice a hodnoty Rodinné vazby a vztahy jsou těmi hodnotami, které, jsou pro Romy nejvýznamnější. Rodina je u Romů na prvním místě (Dubayová In Jakoubek, 2009). Rodina je základní institucí, do níţ Rom patří, a pokud mluvíme o rodině, nemyslíme tím je otce matku a děti ale i širší rodinu, bratrance a sestřenice. U Romů hovoříme o velkorodině. Tuto velkorodinu tvoří několik základních rodin. Rodinné vztahy, struktura a hierarchie rodiny i role jejich jednotlivých členů byly vţdy těsně spjat s charakterem vztahů a zákonů skupinových, jimiţ byly a do jisté míry stále jsou podřízeny. (Davidová, E. 2004, s. 99) Fungování široké rodiny pomáhá dospívajícím dětem, které zakládají vlastní rodiny nejen ekonomicky. Páry ţijí většinou u rodičů svých partnerů (nevěsty či ţenicha). Je obvyklé, ţe mladé páry takto ţijící odevzdávají své peníze (pokud vydělávají) matce, která vaří pro celou rodinu. Aţ při druhém či třetím dítěti se rodina (myslíme tím, mladá rodina s dětmi, která do té doby bydlela u svých rodičů partnera či partnerky) osamostatní. Romské děti získávají ve své rodině základní pravidla skupinového chování, specifické etické normy a jak Davidová uvádí, své romství. V romské rodině matka nebo tchýně záleţí na tom, u koho z rodičů nově zaloţená rodina bydlí učí mladou ţenu pečovat o dítě a rodinu. (Davidová, E. 2004) Souţití nově zaloţené rodiny s rodiči dovršuje výchovu mladých a kompenzuje časné sňatky a rané rodičovství. (Davidová, E. 2004, s. 99) Mladé nevěsty či v dnešní době spíše partnerky (o partnerkách hovoříme z důvodu nízkého věku, který jim neumoţňuje vstoupit dle platných zákonů do manţelství) jsou matkami/tchýněmi vedené k péči o dítě, učí se jak se starat o rodinu. Jak dále Davidová uvádí, většina 25

27 dívek nachází partnera velmi časně, někdy mezi třináctým aţ čtrnáctým věkem, u chlapců to bývá mezi patnáctým aţ šestnáctým. Tento nový romský pár má pak brzy spolu dítě, protoţe bezdětná rodina je u Romů z tradičního názoru smutná rodina a ostatním na posměch. Potrat je povaţován u Romů za velký hřích. Časné těhotenství u Romů nastupující mezi šestnáctým aţ dvacátým rokem není povaţováno u Romů za patologické, protoţe větší počet dětí je vítán a je v souladu s hodnotovým systémem romské rodiny. (Davidová, E. 2004) I v dnešní době patří mezi základní hodnoty, ty nejdůleţitější, hodnota mateřství. Mladá romská dívka má být v prvé řadě vychovávána k tomu, aby se stala dobrou matkou. (Němec, J. 2010) V hodnotovém systému romské rodiny je téţ nepředstavitelné, ţe by se ţena měla vzdělávat, protoţe má být připravena především na roli matky. (Němec, J. 2010, s , 2010) Pokud se v této části práce zmiňujeme o romských tradicích, nelze opominout příkaz vzájemné solidarity. Norma vznikla z dřívějšího postavení, které Romové obecně měli, byli chudí a trpěli bídou. Tím, ţe sami neměli, cítili s druhým a bez sobectví (vlastního těm bohatším) se rozdělili s druhým o chleba či přístřeší. Byla by to ladţ ostuda, kdyby potřebnému nepomohli či nedali přístřeší. (Davidová, E. 2004, s. 112) V tradičních romských rodinách je viditelné jaké má postavení chlapec a jaké dívka. Co všechno musí chlapec umět, co musí získat za zkušenosti a co je prioritou na rozdíl od postavení dívky, která je prvorozená. Poloţila jsem si otázku, co by se změnilo, kdyby nezletilá romská matka otěhotněla asi o osm let později. Dá se předpokládat, ţe by se změnilo velmi mnoho uţ jen pro to, ţe by byla dostatečně zralá, mohla by zodpovědně zvolit partnera pro ţivot a otce svého dítěte. Otázkou jde, zda by se změnilo její sociální postavení, zda by měla jinou sociální roli, zda by byla jinak připravená na mateřství, coţ by bylo na jinou výzkumnou práci. 5.2 Rodinná výchova v romské rodině V romské rodině je dítě vychováváno k poslušnosti své rodiny a starších. Dítě se musí naučit respektovat určitá tabu a o některých záleţitostech nediskutovat a přijmout je, pokud tam rozhodně většina. V romské rodině se dítě nevede k individuálnímu rozhodování, protoţe zde dominuje rozhodování kolektivní. Z výše uvedeného vyplývá zásadní skutečnost a to, ţe kde není individuální rozhodování, tam nemůţeme hledat 26