Opakování: prozodické systémy

Transkript

1 Český romantismus

2 Český romantismus U nás se romantismus projevil o něco později, než ve světě Hodně jsme vycházeli ze zahraničních zdrojů: Byron, Lermontov, Mickiewicz, Chateaubriand Mnohem silnější byl u nás zpočátku vlastenecký romantismus (který souvisel s národním obrozením), až od Máchy také subjektivní romantismus (i proto byl Máj zpočátku odmítnut)

3 Milota Zdirad Polák Profesor češtiny na vojenské akademii ve Vídni Báseň Vznešenost přírody: tzv. deskriptivní (popisná) poezie; popisuje krásnou a velkolepou přírodu Velmi patetické a obrazné verše Příroda v pojetí Poláka svou krásou léčit člověka otupělého civilizací

4 Pavel Josef Šafařík Gymnaziální učitel a žurnalista Básnická sbírka Tatranská múza s lýrou slovanskou Spolu s Františkem Palackým napsali pojednání Počátkové českého básnictví, obzvláště prozodie, kde se postavili proti Dobrovskému a jako lepší pro českou poezii vyhlásili časoměrný verš (oproti sylabotónickému)

5 Opakování: prozodické systémy Prozodický systém určuje, jaké zvukové jevy si budou ve verších odpovídat Různé jazyky mají různé prozodické systémy I v rámci jednoho jazyka se může uplatnit více prozodických systémů Základní pojmy jsou: Slabika, jinak také sylaba vidíme veselého pejska Otevřená slabika: končí samohláskou Uzavřená slabika: samohláska uprostřed Přízvuk, aneb silnější výslovnost slabiky; v češtině na první slabice vidíme veselého pejska slova či některých slovních spojení

6 Opakování: prozodické systémy Časoměrný systém: např. v anglické poezii, těžké doby jsou realizovány tzv. dlouhými slabikami Jungmann, Palacký, Šafařík Tónický systém: např. v ruské či skandinávské poezii, ve verších si odpovídá počet přízvuků, nezáleží na jejich rozmístění Sylabický systém: např. ve staré české lidové poezii, ve verších si odpovídá pouze počet slabik, na přízvucích nezáleží Thám Sylabotónický systém: nejlepší pro moderní českou poezii, u nás používaný od 19. století, ve verších si odpovídá počet slabik i rozmístění přízvuků Dobrovský

7 Josef Linda Autor prvního českého historického románu Záře nad pohanstvem aneb Václav a Boleslav Spolu s Václavem Hankou nejspíše vytvořili známé podvrhy: Rukopis královédvorský a Rukopis zelenohorský

8 Jan Kollár Byl prorusky orientovaný a také zastáncem slovanské vzájemnosti Nejznámější dílo: cyklus Slávy dcera Sláva jednak bohyně slovanství, jedna ve smyslu věhlasy a velikosti Dílo sestává převážně ze znělek (sonetů), známý je Předzpěv v úvodu básně, který je psán časomírou Jednotlivé části cyklu se nazývají podle řek: Labe, Rýn, Vltava Slávy dcera oslavuje slovanský svět jako prastarý a velkolepý Kollár do velké míry kopíruje podobná díla v německém prostředí

9 František Ladislav Čelakovský Napodoboval lidovou ruskou a českou poezii Ohlasová tvorba: snaží se působit tak, jako by skutečně pocházela z ústní lidové slovesnosti Ohlas písní českých Ohlas písní ruských

10 Karel Jaromír Erben Zabýval se také lidovou slovesností Nejznámější je jeho sbírka Kytice z pověstí národních (12 balad)

11 František Jaromír Rubeš Autor tzv. deklamovánek: jednoduché básničky oslavující prostotu a vyzdvihující češství, někdy až trochu zkratkovitě (např. Já jsem Čech a kdo je víc?)

12 Magdalena Dobromila Rettigová Psala i poezii Nejznámější je svou Domácí kuchařkou

13 Karel Hynek Mácha

14 Karel Hynek Mácha: základní údaje Vystudoval práva Dlouhodobě byl ochotnický herec, také byl dobrovolným hasičem (což se mu stalo osudným) Rovněž kreslil (známé jsou krajiny a hrady, obvykle šlo o akvarely) Rád navštěvoval zříceniny a putoval přírodou, známá je jeho cesta pěšky do Itálie

15 Karel Hynek Mácha: dílo Povídka Pouť krkonošská: o poutníkovi, který putuje na Sněžku za poznáním, tam nalezne podivný klášter plný nemrtvých mnichů a poznává pravdu o smrti Povídky Obrazy ze života mého: autobiografické prvky Román Cikáni: poměrně typický romantický román, motivy vyděděnosti, tragického osudu, putování, lásky atd. Nejznámější je ovšem báseň Máj

16 Máj: příběh Motto Máje: dalékať cesta má, marné volání Hlavní hrdina (Vilém) je vyřazen ze společnosti: je vyhnán ze společnosti a stává se z něj loupežník, potom zabije svého otce pro svedení své dívky (Jarmily), nakonec je popraven Romantický motiv několikerého vydědění a odchodu: z domova, ze společnosti, ze samotného pozemského života Samotný námět Máje se nejspíše volně zakládá na skutečném příběhu jednoho loupežníka z 18. století Zpracovává ale také obecný literární typ loupežníka : viz např. Schillerovi Loupežníci, popř. pověsti o loupežnících z lidu : Robin Hood, Janošík, Willem Tell

17 Máj: části a motivy 1. zpěv 2. zpěv 1. intermezzo 3. zpěv 2. intermezzo 4. zpěv

18 Máj: 1. zpěv Jarmila čeká na svého milého Viléma v noci u jezera, místo něj však připluje jeho kumpán a vyřídí, že je Vilém zajat a čeká na popravu; Jarmila se posléze utopí (motiv sebevraždy) Nastínění tragického příběhu Motivy romantické lásky a kvetoucí přírody Romantické prostředí hluboké noci a jezera

19 Máj: 1. zpěv Byl pozdní večer první máj večerní máj byl lásky čas. Hrdliččin zval ku lásce hlas, kde borový zaváněl háj. O lásce šeptal tichý mech; květoucí strom lhal lásky žel, svou lásku slavík růži pěl, růžinu jevil vonný vzdech. Jezero hladké v křovích stinných zvučelo temně tajný bol, břeh je objímal kol a kol; a slunce jasná světů jiných bloudila blankytnými pásky, planoucí tam co slzy lásky.

20 Máj: 1. zpěv Tiché jsou vlny, temný vod klín, vše lazurným se pláštěm krylo; nad vodou se bílých skví šatů stín, a krajina kolem šepce: Jarmilo! V hlubinách vody: Jarmilo! Jarmilo!! Je pozdní večer první máj večerní máj je lásky čas. Zve k lásky hrám hrdliččin hlas: Jarmilo! Jarmilo!! Jarmilo!!!

21 Máj: 2. zpěv Motivy uchvacující přírody Časté motivy výšek: věž, kopec, jezero, hlubina, pád Takřka impresionistické (dojmové) líčení krajiny Hlavním dějem tohoto zpěvu je Vilémovo přemítání v cele, v níž čeká na popravu, o smrti, o pomíjivosti a nicotě Časté motivy hynutí a konce, občas figura oxymorón Motiv uplynulého času jinošství či dětinský, kdy je člověk naivní a nevnímá tak intenzivně pomíjivost života Zvukomalba: řinčení řetězů, padání kapek odměřující čas

22 Máj: 2. zpěv Klesla hvězda s nebes výše, mrtvá hvězda siný svit; padá v neskončené říše padá věčně v věčný byt. Její pláč zní z hrobu všeho, strašný jekot, hrůzný kvíl. Kdy dopadne konce svého? Nikdy nikde žádný cíl. Kol bílé věže větry hrají, při níž si vlnky šepotají.

23 Máj: 2. zpěv Hluboké ticho. Z mokrých stěn kapka za kapkou splyne, a jejich pádu dutý hlas dalekou kobkou rozložen, jako by noční měřil čas, zní hyne zní a hyne zní hyne zní a hyne zas. Jak dlouhá noc jak dlouhá noc však delší mně nastává. Pryč, myšlenko! A hrůzy moc myšlenku překonává. Hluboké ticho. Kapky hlas svým pádem opět měří čas.

24 Máj: 2. zpěv Daleko zanesl věk onen časů vztek, dalekoť jeho sen, umrlý jeho stín, obraz co bílých měst u vody stopen klín, takť jako zemřelých myšlenka poslední, tak jako jméno jich, pradávných bojů hluk, dávná severní zář, vyhaslé světlo s ní, zbortěné harfy tón, ztrhané strůny zvuk, zašlého věku děj, umřelé hvězdy svit, zašlé bludice pouť, mrtvé milenky cit, zapomenutý hrob, věčnosti skleslý byt vyhasla ohně kouř, slitého zvonu hlas, to jestiť zemřelých krásný dětinský čas.

25 Máj: 1. intermezzo Tato část Máje skoro připomíná divadelní hru Jedná se o sbor duchů (nadpřirozené prvky) Duchové a různé bytosti řeší nadcházející popravu

26 Máj: 1. intermezzo Jeden hlas Teď pravý čas! připravte stán neb zítra strašný lesů pán mezi nás bude uveden. Sbor duchů (sundávaje lebku) Z mrtvého kraje vystup ven, nabudiž život přijmi hlas, buď mezi námi vítej nám. Dlouho jsi tady bydlil sám, jiný tvé místo zajme zas.

27 Máj: 3. zpěv Samotná poprava (lámání v kole) Před ní se vyznává Vilém z lásky ke své vlasti, tou však ani tak není myšlena česká vlast, jako spíše obecná pozemská vlast Kontrast: pomíjející lidský život vs. neumírající veliká příroda

28 Máj: 3. zpěv Po modrém blankytu bělavé páry hynou, lehounký větřík s nimi hraje; a vysoko v daleké kraje bílé obláčky dálným nebem plynou, a smutný vězeň takto mluví k nim: ( ) Kudy plynete v dlouhém dálném běhu, i tam, kde svého naleznete břehu, tam na své pouti pozdravujte zemi. Ach zemi krásnou, zemi milovanou, kolébku mou i hrob můj, matku mou, vlasť jedinou i v dědictví mi danou, šírou tu zemi, zemi jedinou!

29 Máj: 2. intermezzo Divoká příroda naříká nad odchodem svého společníka: strašného lesů pána Viléma Personifikace přírody

30 Máj: 2. intermezzo Večerních co krajin pění. tichý šepot tiché lkání nepohnutým kolem plynul, tichý šepot bez přestání: Vůdce zhynul! vůdce zhynul! V kotouči jak vítr skučí, nepohnutým kolem zvučí: Vůdce zhynul! vůdce zhynul!

31 Máj: 4. zpěv Odehrává se až dlouho po popravě Na scénu přichází poutník (samotný autor básně) I on se zde stává součástí tragického příběhu Viléma a Jarmily Básník sám zde vystupuje jako romanticky tragická postava Poslední zvolání: Hynku! Viléme!! Jarmilo!!!

32 Máj: 4. zpěv Vidíš-li poutníka, an dlouhou lučinou spěchá ku cíli, než červánky pohynou? Tohoto poutníka již zrak neuzří tvůj, jak zajde za onou v obzoru skalinou, nikdy ach nikdy! To budoucí život můj. Kdo srdci takému útěchy jaké dá? Bez konce láska je! Zklamánať láska má! Je pozdní večer první máj večerní máj je lásky čas; hrdliččin zve ku lásce hlas: Hynku! Viléme!! Jarmilo!!!

33 Máj: formální podoba Verš máje je velmi rytmický a hudební Mácha používá především jamb (pro češtinu spíše netypický) Časté opakování: písňovost, baladičnost, osudovost Častá zvukomalba

34 Máj: dobový ohlas Máj se řadí k subjektivnímu romantismu a k byronismu Především z pozice vlasteneckého romantismu byl spíše odmítán a kritizován, Mácha byl nazýván mimo jiné nečeským Mácha přidal k Máji báseň Čechové jsou národ dobrý Máj byl přijat až později Přímo se k Máchovu odkazu přihlásili v 50. letech májovci (Jan Neruda, Vítězslav Hálek, Karolína Světlá ad.) Dodnes jedna z nejvydávanějších českých knih

35 Máj: ukázka překladu Late evening, on the first of May The twilit May the time of love. Meltingly called the turtle-dove, Where rich and sweet pinewoods lay. Whispered of love the mosses frail, The flowering tree as sweetly lied, The rose's fragrant sigh replied To love-songs of the nightingale. In shadowy woods the burnished lake Darkly complained a secret pain, By circling shores embraced again; And heaven's clear sun leaned down to take A road astray in azure deeps, Like burning tears the lover weeps.