Rozmach mezinárodních organizací po druhé světové válce

Transkript

1 Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva a veřejné správy Rozmach mezinárodních organizací po druhé světové válce Bakalářská práce Autor: Lucie Tesková Právní administrativa v podnikatelské sféře Vedoucí práce: JUDr. PhDr. René Petráš, Ph.D. Praha Červen, 2014

2 Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací. V Plzni dne Lucie Tesková

3 Poděkování Ráda bych poděkovala vedoucími bakalářské práce JUDr. PhDr. René Petrášovi, Ph.D. za poskytnutou pomoc při psaní této práce, za jeho cenné rada, přípomínky a poskynutý čas, který věnoval této práci.

4 Anotace a klíčová slova Anotace Bakalářská práce rozebírá situaci po druhé světové válce, vytvoření mezinárodních organizací bezprostředně po válce, ale i několik let po ní. U vzniklých organizací je v práci rozebírán jejich vznik, zakládající a přistupující členové, smlouvy spojené s konkrétní organizací a v neposlední řadě jejich smysl a splnění účelu zaloţení. V první kapitole této práce je rozebrána situace po skončení druhé světové války, Postupimská konference a vznik nevládních organizací, které byly nedílnou součástí v období po válce. Druhá kapitola je věnována organizaci OSN a její důleţitosti pro poválečnou Evropu, dále zrod mezinárodních organizací, které jsou s OSN spojené, speciálními smlouvami. Následující kapitola je věnována Radě Evropy, způsobu volení a volebním právům členských států. V této kapitole je také zdůrazněna důleţitost ochrany lidských práv a svobod, které byly vytvořené právě Radou Evropy. Bakalářská práce je zakončena čtvrtou kapitolou, která analyzuje vznik Evropských společenství. Dále se tato kapitola zabývá Varšavskou smlouvou a Radou vzájemné hospodářské pomoci, které byly zaloţeny na popud SSSR. Také jsou zde zmíněny integrace v mimoevropských oblastech. Klíčová slova: Mezinárodní organizace, člen, smlouva, konference, integrace, druhá světová válka, dohoda Annotation Bachelor thesis examines the situation after the second world war, the creation of international organizations immediately after the war, but even a few years after her. The resulting organizations is examined of their emergence, and acceding members's founding Treaty, associated with a specific organization and, not least, their meaning and the fulfilment of the purpose of the Foundation. In the first chapter of this work is described in detail at the situation after the end of World War II, the Potsdam Conference and the emergence of non-governmental organizations, which have been an integral part in the period after the war. The second chapter is devoted to the Organization of the UNITED NATIONS and its importance for post-war Europe, the emergence of international organisations, with the UN are associated with special agreements. The following chapter is devoted to the Council of Europe, how elected, and voting rights of the Member States. In this chapter, it is also highlighted the importance of the protection of human rights and freedoms, which were created just by the Council of Europe. Bachelor thesis is topped with

5 the fourth chapter, which analyzes the emergence of the European communities. In addition, this chapter deals with the Warsaw Pact and the Council for mutual economic assistance, which were based on the instigation of the Soviet Union. Also, there are mentioned the integration in non-european regions. Key words: The international organization, a member of the, treaty, the conference, the integration of the, World War II, the agreement

6 Obsah Úvod... 7 Zvolené metody zpracování Situace po skončení druhé světové války Postupimská konference Mezinárodní nevládní organizace Mezinárodní organizace po skončení druhé světové války OSN Orgány OSN Mezinárodní odborné organizace Organizace spojených národů pro výchovu, vědu a kulturu - UNESCO Světová zdravotnická organizace - WHO Mezinárodní organizace práce - ILO Mezinárodní měnový fond IMF Mezinárodní banka pro obnovu a rozvoj IBRD Severoatlantická aliance NATO North Atlantic Treaty Organisation Ochrana lidských práv a vznik Rady Evropy Ochrana lidských práv v rámci Rady Evropy Benelux a skandinávské integrační iniciativy Evropská společenství po druhé světové válce Počátky Evropských společenství Evropské společenství uhlí a oceli Evropské obranné společenství Evropské hospodářské společenství Evropské společenství atomové energie

7 4.6 Evropská společenství od Římských smluv po smlouvu Maastrichtskou Evropské sdruţení volného obchodu - ESVO Varšavská smlouva Rada vzájemné hospodářské pomoci - RVHP Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě Závěr Seznam pouţitých pramenů a literatury

8 Úvod V práci je ucelena situace po druhé světové válce, kdy na Postupimské konferenci se jednolo především o kapitulaci Japonska a poválečném uspořádání a spravování Německa. Problémem po skončení války, bylo, aby se jiţ lidstvo nemuselo zaţít ţádné další utrpení. K zabránění tohoto problému měly pomoci meznárodní organizace, které by lidem a státům zaručovaly jejich práva a pomohly jim v různých sférách. Vznikem Organizace Spojených národů se zrodila instituce, která měla zabezpečovat členským státům světový mír a bezpečnost. Důleţitým účelem zaloţení organizace byla pomoc státům znovu se vzchopit po válce. Země byly válkou zničené, nefungovala ekonomika, hospodářství a fungování států. V Chartě OSN byla vytyčena ochrana lidských práv, která za války neměla příliš velký význam. Problémy po válce se týkaly určitých sfér, jako byla oblast zdravotnictví, vědy a kultury, práce lidí aj. V roce 1949 vznikla Rada Evropy, jejímţ hlavním cílem byla demokracie států a ochrana lidských práv. V kaţdém státě, existují menšiny, a v mnoha z nich jsou znevýhodňovány a vykořisťovány. Rada Evropy, tomuto chtěla zabránit. Lidé si měli být drţitelem moci, rozhodovat prostředníctvím svých zástupců o fungování států, pravidelně volit a v nesposlední měly být chráněny politcké menšiny i jednotlivci. Během války lidé v okupovaných zemích něměly ţádná práva, byl jim zabavován majetek, svobodné volby se nekonaly a jakýkoliv prohřešek proti státu se tvrdě trestal. Politické menšiny byly utiskovány, a na jednotlivcích nezáleţelo. Po válce, se musela situace kompletně změnit. Vznikala organizace, které zaručují lidem jejich práva, ochranu a pomoc. Státy měly spolupracovat v mnoha odvětvích a pomáhat si. Hlavní kostra bakalářské práce je chronologicky rozdělena do 4 částí: Situace po skončení druhé světové války, Mezinárodní organizace po skončení druhé světové války, Ochrana lidských práv a vznik Rady Evropy a Evropská společenství po druhé světové válce. Hlavním zdrojem pro napsání této práce byla literatura, která se zabývá vývojem mezinárodních organizací po druhé světové válce v Evropě, zejména publikace od pana doktora Petráše. Dále jsem vyuţila pro tuto práci oficiální webové stránky mezinárodních organizací. Základní metodou této práce byl rozbor odborné literatury zabývající se mezinárodními organizacemi po druhé světové válce. 7

9 Zvolené metody zpracování Vzhledem ke zvolenému tématu a celkovém charakteru bakalářské práce pouţiji jako hlavní metodu historický výklad. Udělám tak na základě rozsáhlých informací, které jsem získala z uvedené literatu a dalších dostupných pramenů. Tyto získané informace a historická fakta budu poté chronologicky třídit. Z pouţité literatury, zabývající se integrací v Evropě, konkrétně mezinárodními organizacemi, byla nejpřínosnější Národní integrace v Evropě příspěvek k aplikaci Principů E. F.Smidaka, Jan Kuklík, René Petráš a Mezinárodní organizace, Miroslav Potočný. Pro studium samostatných mezinárodních organizací jsem také vyuţila oficialních webových stránek organizací, ale i jiných, které se zabývaly řešenou tématikou. 8

10 1 Situace po skončení druhé světové války Vznik a rozvoj mezinárodních organizací po 2. světové válce byl silně poznamenán druhou světovou válkou. Snaha byla zabránit situaci a vzniku další světové války. Uţ v průběhu války se mezi členy protihitlerovské koalice ukazovaly ekonomické dopady, které přinesla 2. světová válka. Jednání vyvrcholilo v roce 1944 měnovou a finanční konferencí Organizací spojených národů, která se konala v Bretton Woods v New Hampshire. Na základě konference vznikla Všeobecná dohoda o clech a obchodu (GATT), která měla za cíl odstranění protekcionismu 1 z ekonomik jednotlivých národů. Systém trval do roku Dohoda z Bretton Woods dala vzniknout dalším organizacím, které si nyní představíme jen okrajově a více se některým z nich budeme věnovat v následující kapitole. Z dohody vzešel Mezinárodní měnový fond (MMF), který měl umoţnit vzájemnou směnitelnost měn států. Dále Mezinárodní banka pro obnovu a rozvoj (IBRD), která měla podat pomocnou ruku a poskytovat půjčky státům, které byly poznamenány válkou a pomocí poskytnutých půjček obnovit jejich zničené ekonomiky. 2 V neposlední řadě z dohody vznikla Mezinárodní obchodní organizace, která měla určit pravidla pro vzájemný obchod mezi zeměmi. Nakonec mezinárodní obchodní organizace vůbec v Bretton Woods nevznikla. Další dvě organizace fungují dodnes. Mezinárodní obchodní organizace byla zaloţena aţ v roce Stala se nástupcem Všeobecné dohody o clech a obchodu (GATT). 3 Konec druhé světové války v Evropě přinesl pozvolný rozklad válečného spojenectví mezi USA, Sovětským svazem a Velkou Británií. Proto nemohlo dojít k realizaci podoby mezinárodní spolupráce, která byla za války dojednána na bázi Spojených národů. Světové velmoci se snaţily zastírat rozpory mezi sebou, přece jen se objevovaly závaţné situace nesouladu, a to především v otázce budoucnosti Polska, Rumunska, ale i Bulharska či Iránu. Na straně Velké Británie a Spojených států amerických stále více zaznívala slova o nutnosti čelit sovětské či komunistické hrozbě. Stalin stále prosazoval svoji politiku, 1 Ochraňování neboli upřednostňování vlastních výrobků a sluţeb před zahraničními. Bývá diskriminační. 2 WAISOVÁ, Š., Mezinárodní organizace a reţimy. Plzeň : Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2008, s ŘÍHOVÁ, Kateřina. Události vzniku Brettonwoodských dohod a následných institucí [online]. E-polis.cz, 22. květen [cit ]. Dostupné z WWW: < udalosti-vzniku-brettonwoodskych-dohod-a-naslednych-instituci.html>. ISSN

11 zaměřenou na zabezpečení sovětských strategických zájmů v Německu. Kaţdým dnem u Stalina zároveň narůstala podezřívavost vůči USA a Velké Británii, která byla násobena snahou USA dokončit utajovanou přípravu na pouţití atomové zbraně. Sovětský svaz v čele se Stalinem zaměřil svoji politika zejména na státy, které osvobodila Rudá armáda. Stalin vyuţil poválečného období k utuţení své moci a k nástupu své diktatury Postupimská konference Dne 17. července 1945 se sešli na třístranné konferenci v Berlíně představitelé 3 zemí. Nebylo to první setkání 3 velmocí, ale od ostatních se lišilo tím, ţe se jí neúčastnil ve funkci amerického prezidenta Roosevelt, protoţe 12. dubna 1945 zemřel. Jeho nástupcem ve funkci prezidenta Spojených států amerických se stal Harry S. Truman. Dále se konference zůčastnil předseda rady lidových komisařů Svazu sovětských socialistických republik J. V. Stalin a ministerský předseda Velké Británie Winston S. Churchill spolu s p. Clementem R. Attleem. Hlavy státu doprovázeli ministři zahraničních věcí. 5 Na druhou stranu i nový americký prezident Harry Truman chtěl zpočátku spolupracovat a hledat kompromisy se Sovětským svazem. To se také projevilo i na Postupimské konferenci, která přinesla dohodu o zřízení Rady ministrů zahraničních věcí. První zasedání Rady se konalo v Londýně. Setkání se mohla konat i v jiných hlavních městech a to na základě vzájemné dohody států. Hlavním tématem konference byly podmínky kapitulace Japonska. Postupimská deklarace vyzývala Japonsko ke kapitulaci. V době podepsání této deklarace SSSR ještě nebyl s Japonskem ve válečném stavu. Tento dokument stanovil podmínky pro případnou kapitulaci Japonska. V Případě, ţe Japonsko nekapituluje, hrozilo mu naprosté zničení. 6 Dalším tématem konference bylo poválečné uspořádání a spravování Německa, a také znovuvzchopení válkou zničené Evropy. Tímto se zabývala Postupimská dohoda. Po kapitulaci mělo být Německo spravováno Spojeneckou kontrolní komisí sloţenou z velikánů čtyř okupačních pásem, a to amerického, britského, francouzského a sovětského. Německo muselo zlikvidovat veškeré své námořnictvo a obchodní loďstvo. 4 KUKLÍK J., PETRÁŠ R., Nadnárodní integrace v Evropě: příspěvek k aplikaci Principů E. F. Smidaka. [Praha] : Havlíček Brain Team, 2007, s OUTRATA, V., Dokumenty ke studiu mezinárodního práva a politiky. 2. vyd. Praha : NPL, 1963, s ŠUSTROVÁ, P., MLEJNEK, J.. Interview. In: český rozhlas. Dostupný také z: 10

12 Celková síla Německého námořnictva včetně lodí ve výstavbě nebo opravě se rozdělily rovným dílem mezi Velkou Británii, USA a SSSR. Spojenci se dohodli na tzv. programu 4 D demokratizace, dekartelizace 7 (decentralizace), demilitarizace a denacifikace 8 Německa. Na konferenci se řešily i další otázky týkající se například odsunu německým obyvatel z Československa, Polska a Maďarska, otázky hranic států, potrestání válečných zločinů a zločinců, válečných reparací a ekonomické rekonstrukce zemí zničených 2. světovou válkou. Úmyslem spojeneců nebylo zničit nebo zotročit německý lid, ale chtěli německému lidu dát příleţitost, aby mohl znovu začít na demokratických základech. Tato okupace neměla být nic takového, co zaţily státy, které byly za války okupované Německem, ale naopak v celém Německu měly být povzbuzovány demokratické strany, které měly mít právo shromaţďovací a právo veřejné diskuze. Na postupimské konferenci nikdo nepředpokládal, ţe zanedlouho vzniknout dva německé státy, a ţe kaţdý z nich bude mít velmi odlišný reţim. Předpokládalo se, ţe po druhé světové válce budou státy drţet při sobě, ale nebylo tomu tak. Měly mezi sebou velké neshody. Zejména v otázce polských hranic. SSSR odmítal vrátit východní polská území, které měl v moci na základě dohody s hitlerovským Německem. Konference dospěla k rozhodnutí o odsunu němců z Polska, Československa a Maďarska. Odsun měl být spořádaný a lidský. I kdyţ vojáci Německa se k lidem také nechovali za války příliš lidsky. V praxi odsuny nebyly dle mého názoru příliš lidské. Byly spíše kruté a obyvatelé touţili po pomstě a svůj vztek si vybíjeli na němcích, kteří měli být odsunuti. Němci byli vyhnání téměř ze všech hraničních oblastí. Často se setkáváme s argumenty, ţe odsun byl proveden na zákadě rozhodnutí vítězných válečných velmocí, ale mějme na paměti, ţe jiţ v době, kdy Postupimská konference zasedala, byly uţ milióny němců na útěku. 9 Jak jsem jiţ výše zmínila, Německo bylo rozděleno na dva státy Německou demokratickou republiku (člen sovětské bloku) a Spolkovou republiku Německo. Komunisté měli mocenský vliv i v Itálii a Francii, coţ vedlo k tomu, ţe americký prezident 7 Likvidace válečného průmyslu, omezení hospodářské moci německých monopolů, likvidace nacistické strany podporující Hitlera. 8 Odsun nacistů v poválečném Německu a jejich nacistické ideologii, která měla vliv na veřejnost. 9 ŠUSTROVÁ, P., MLEJNEK, J.. Interview. In: český rozhlas. Dostupný také z: 11

13 Truman začal prosazovat strategii zadrţování komunismu, jejímţ účelem bylo, aby SSSR jiţ nerozšiřoval svůj vliv dále do světa. Churchill září roku 1946 navrhl vznik Spojených států evropských v čele s Radou Evropy. 10 Podle Churchilla bylo důleţité znovuvybudování základů celé Evropy, a vytvoření takové struktury, kde by lidé mohli ţít v bezpečí, míru a svobodě. 11 V roce 1947 vstoupila v platnost tzv. Trumanova doktrína, která spočívala v zamezení rozšiřujícího se vlivu SSSR. V západní Evropě byly ze států vyhnány komunistické strany v Itálii a Francii, načeţ USA vypracovala hospodářský plán tzv. Marshallův plán, který měl za cíl hospodářskou obnovu Evropy. Původně chtěly Spojené státy americké poskytnout pomoc i Sovětskému svazu, ten to však odmítl, protoţe přijetí pomoci by znamenalo dohled USA nad ekonomikou SSSR. Vlády Polska a také Československa chtěly nabízenou pomoc přijmout, avšak na nátlak SSSR museli účast na plánu odvolat. 12 Marshallův plán byl realizován během let Na základě plánu byla poskytnuta pomoc západní Evropě ve formě darů, půjček a úvěrů a to v celkové výši 17 miliard amerických dolarů. USA poskytla nejen peněţní půjčky a úvěry, ale také suroviny, spotřební zboţí, stroje a zařízení. Velká část finanční pomoci byla pouţita na obnovu ekonomiky, průmyslu, dopravy a energetiky. Největší finanční obnos obdrţela Francie, Itálie, Velká Británie a Spolková republika Německo. Spojené státy americké mohly kontrolovat vyuţití darů a půjček. Období po 2. světové válce má ještě jeden aspekt, který je dnes zapomínán. Vojska SSSR představovala vojenskou hrozbu, protoţe se dostala aţ do samotného středu Evropy. Od konce čtyřicátých let aţ do pádu komunistických reţimů, které byly na konci let osmdesátých, pouţíváme často pojem studená válka KUKLÍK J., PETRÁŠ R., Nadnárodní integrace v Evropě: příspěvek k aplikaci Principů E. F. Smidaka. [Praha] : Havlíček Brain Team, 2007, s EUROSKOP.CZ. Spojené státy evropské [online] [cit ]. Dostupný z: 12 KUKLÍK J., PETRÁŠ R., Nadnárodní integrace v Evropě: příspěvek k aplikaci Principů E. F. Smidaka. [Praha] : Havlíček Brain Team, 2007, s KUKLÍK J., PETRÁŠ R., Nadnárodní integrace v Evropě: příspěvek k aplikaci Principů E. F. Smidaka. [Praha] : Havlíček Brain Team, 2007, s

14 1.2 Mezinárodní nevládní organizace Vedle iniciativy národních vlád a parlamentů byly velice důleţité těsně po skončení druhé světové války i mezinárodní nevládní organizace. Mezi mezinárodní nevládní organizace patří: Mezinárodní unie federalistů, Evropská parlamentní unie, Evropská liga za hospodářskou spolupráci, Hnutí za sjednocenou Evropu, Evropské hnutí, hnutí za Spojené státy evropské, Evropská rada bdělosti, Nouvelles Equipes Internationales Nové mezinárodní týmy. 14 Evropské liga za hospodářskou spolupráci vznikla velmi rychle po válce, kdy Francie navázala na propagaci evropské spolupráce v hospodářské oblasti, konkrétně na Evropskou hospodářskou a celní unii. Ještě v roce 1945 vznikly ve Francii hned dvě organizace. První organizací byl Hospodářský a celní akční výbor a druhá organizace byla Evropská hospodářská a federální unie. Hospodářský a celní akční výbor zastával koncepci omezených jednotlivých hospodářských opatření. Evropská hospodářská a federální unie usilovala o široký záběr mezinárodní spolupráce ve směru hlubší transformace a zlepšení vnitroevropských hospodářských vztahů. 15 Nouvelles Equipes Internationales, v překladu Nové mezinárodní týmy, měly své kořeny jiţ v první fázi války. V roce 1940 zaloţili V Británii katoličtí emigranti z kontinentálních zemí nadnárodní seskupení People and Freedom Group a začali vydávat i stejnojmenný časopis. Skupina se snaţila blokovat cestu komunismu. Skupina fungovala pro exilové politiky. 16 Výrazem přetrvávajícího vlivu mateřských koloniálních velmocí i po jejich rozpadu koloniálních říší bylo právě vytvoření takových uskupení jako Francouzská unie, která od roku 1958 byla Francouzským společenstvím. Zejména bývalé francouzské kolonie nepřerušily s Francií vztahy ani po tom, co se staly samostatnými v 60. letech. Od roku 1963 měly statut přidruţených zemí k Evropskému hospodářskému společenství KUKLÍK J., PETRÁŠ R., Nadnárodní integrace v Evropě: příspěvek k aplikaci Principů E. F. Smidaka. [Praha] : Havlíček Brain Team, 2007, s GONĚC V., Evropská idea II, : idea mírové, kooperující a sjednocující se Evropy. Brno : Masarykova univerzita, 2001, s GONĚC V., Evropská idea II, : idea mírové, kooperující a sjednocující se Evropy. Brno : Masarykova univerzita, 2001, s KUKLÍK J., PETRÁŠ R., Nadnárodní integrace v Evropě: příspěvek k aplikaci Principů E. F. Smidaka. [Praha] : Havlíček Brain Team, 2007, s

15 2 Mezinárodní organizace po skončení druhé světové války 2.1 OSN Nejdůleţitější etapa v historii mezinárodních organizací bylo zaloţení OSN. Na konferenci v San Francisku v červnu 1945 byla podepsána Charta OSN. Charta OSN byla základním dokumentem, který měl zajistit světový mír a bezpečnost. Současně s OSN vznikaly další odborné organizace, které byly s OSN spojeny speciálními smlouvami. Například Organizace spojených národů pro výchovu, vědu a kulturu UNESCO, Světová zdravotnická organizace WHO a další organizace, které probereme v následujících podkapitolách. 18 Organizace spojených národů vcelku navázala na činnost meziválečné organizace Společnost národů. Rozhodujícím impulsem k dokončení spojenecké protihitlerovské a protijaponské koalice, byl nejdříve vstup SSSR a poté i Spojených států amerických do války. Do války Spojené státy americké vstoupily díky událostem, které se staly v Asii, kde se jejich zájmy dostaly do střetu s japonskou politikou, která byla agresivní. Poté, co byla americká vojenská základna Pearl Harbor napadena Japonskem, vyhlásily Spojené státy americké 8. prosince 1941 na základě projevu Roosevelta v Kongresu Japonsku válku. Dle spojeneckých závazků k Japonsku vyhlásily během několika dnů Spojených státům americkým válku Německo a Itálie. Jiţ koncem prosince 1941 se sjelo 26 zástupců spojeneckých států (mezi nimi i Československo) do Washingtonu, kde na základě Rooseveltova návrhu o Spojených národech se začalo hovořit o přijetí deklarace. Základem deklarace bylo přihlášení se k zásadám Atlantické charty. Státy, které podepsaly původní deklaraci, vyjádřily, ţe jsou připraveny poskytnout své vojenské a hospodářské zdroje do války. 19 V rámci výše zmíněné protihitlerovské koalice se objevily jiţ v průběhu války myšlenky společné politiky. To se týkalo potrestání válečných zločinců, oblasti neplatnosti majetkových převodů pod nátlakem okupace anebo vytvořením organizace, 18 POTOČNÝ M., ŠIBAJEVOVÁ E. A., Právo mezinárodních organizací. Praha : Panorama, 1984, s KUKLÍK J., PETRÁŠ R., Nadnárodní integrace v Evropě: příspěvek k aplikaci Principů E. F. Smidaka. [Praha] : Havlíček Brain Team, 2007, s

16 která urychlí poválečnou rekonstrukci. Hlavním úkolem bylo vytvoření organizace, která zabezpečí celosvětový mír a bezpečnost. Kromě spojenecké koalice se nejvíce během války prosadily především největší státy Velká Británie, Spojené státy americké a Sovětský svaz. Pro ně a především pro jejich nejvyšší představitele Winstona Churchilla, F. D. Roosevelta a J. V. Stalina se také pouţívalo označení Velká trojka. Právě jejich dohody do určité míry určovaly nejen průběh války a otázky o poválečném uspořádání, ale také politiku celé spojenecké koalice. K těmto třem státům byla jako čtvrtá velmoc od roku 1943 počítána i Čína a na samotném konci války i Francie. Vztahy mezi velmocemi byly dojednány jednáními nejvyšších představitelů nebo jejich ministrů zahraničních věcí, ale především schůzkami Roosevelt Churchill. Uţ na jednání, které se konalo roku 1942 v Moskvě, se Velká Británie, Spojené státy americké a Sovětský svaz shodly na cílech války a ponechání problematických otázek poválečného uspořádání aţ na dobu, kdy bude válka ukončena a vyhrána. 20 Přichází tedy období supervelmocí, kdy počet státu, které jsou schopny vést zcela samostatnou politiku, klesl na dva Spojené státy americké a Sovětský svaz, k nimţ se ještě několik let po válce přiřazovala Velká Británie. Jejich vliv během války byl zcela zásadní, protoţe de facto tyto velmoci přijaly zodpovědnost za celý svět. Po roce 1945 se podařilo zabránit další světové válce a zaloţit mírové uspořádání, které většinou existuje dodnes. Klíčovou organizací se stala OSN. Ovšem komplikované poměry způsobily, ţe zdaleka ne vše, co bylo společně velmocemi naplánováno, se dočkalo po válce úspěšné realizace. 21 Ve Washingtonské deklaraci z roku 1942 najdeme první konkrétní zmíňku o vzniku poválečné Organizace spojených národů. Deklarace byla přijata na moskevské konferenci ministrů zahraničních věcí v říjnu roku Jiţ toto jednání hovořilo o Organizaci spojených národů jako o organizaci, jejímţ hlavním cílem bude zajišťovat světový mír a bezpečnost. Na konci roku 1943 také byla vytvořena komise zvláštního charakteru ze zástupců čtyř mocností, která se měla podrobnějí zabývat připravou Organizace spojených národů. Vytvoření pozdější OSN pak bylo podrobnějí probíráno a diskutováno na 20 KUKLÍK J., PETRÁŠ R., Nadnárodní integrace v Evropě: příspěvek k aplikaci Principů E. F. Smidaka. [Praha] : Havlíček Brain Team, 2007, s KUKLÍK J., PETRÁŠ R., Nadnárodní integrace v Evropě: příspěvek k aplikaci Principů E. F. Smidaka. [Praha] : Havlíček Brain Team, 2007, s

17 mezinárodní konferenci, která se konala od konce srpna do poloviny října 1944 v předměstí Washingtonu D. C. v Dumbarton Oaks. Zástupci Spojených států amerických, Velké Británie, Sovětského svazu a Číny se zabývali organizační strukturou mezinárodní organizace OSN. Dále se probíraly body obsahu Charty OSN. Neřešily se jen otázky zachovávání míru a mezinárodní bezpečnost, ale i zajištění světového ekonomického, kulturního a sociálního rozvoje jako jedné z podmínek pro udrţení světového míru. V závěrečném dokumentu, který byl přijatý na konferenci, se pomalu rýsovaly i hlavní orgány OSN Valné shromáţdění, Rada bezpečnosti, Hospodářská a sociální rada, Sekretariát v čele s generálním tajemníkem a Mezinárodní soudní dvůr. Tyto orgány si přiblíţíme později. Konečnou podobu OSN ovlivnilo nejvýznamnější jednání Velké trojky před koncem druhé světové války. Na jednání byly dohodnuty sporné otázky, které se týkaly zejména organizační struktury OSN, pravomocí jejich orgánů a způsob hlasování v Radě bezpečnosti. Právě zde se dojednal princip jednomyslnosti, který měl překonat sovětské obavy z přehlasování v nejdůleţitějších otázkách. 22 Po této konferenci jiţ nebránilo nic tomu, aby se mohla sejít ustavující konference OSN, která se konala v San Francisku 25. dubna 26. dubna 1945 za přítomnosti 50 států. Na konferenci byla schválena Charta OSN a státy, které byly přítomny, se zároveň staly původními členy OSN. Podepsáním Charty OSN se završil několikaletý proces vytváření nové organizace. Na jejím vzniku se podíleli nejen velmoci, ale také ostatní státy. Charta vstoupila v platnost 24. října Chartu podepsalo všech pět velmocí, a to Francie, SSSR, Čína, Velká Británie a USA a ostatní signatární státy. První zasedání Valného shromáţdění se konalo 20. ledna 1946 v Londýně. Tímto zasedáním organizace zahájila svoji činnost. 23 Uţ při samotném vzniku OSN byla vidět změna ve válečné politické spolupráci velmocí Velké trojky. Toto se ukázalo i při návštěve sovětského ministra zahraničních věcí Molotova ve Washingtonu směrem do San Franciska, při níţ mu prezident Spojených států amerických H. Truman sdělil zásadní námitky USA vůči sovětské politice. Obě delegace se také střetly při otázce Polska. Základem uspořádání světa od roku 1945 se tak v podstatě stalo soupeření dvou protikladných bloků, které se lišily rozdílnými mocenskými zájmy a 22 KUKLÍK J., PETRÁŠ R., Nadnárodní integrace v Evropě: příspěvek k aplikaci Principů E. F. Smidaka. [Praha] : Havlíček Brain Team, 2007, s POTOČNÝ, M., Mezinárodní organizace. 2., doplněné a přepracované vyd. Praha : Svoboda, 1980, s

18 také celkovým charakterem systémů. Uţ samotná moţnost souţití v mírovém duchu tak odlišných reţimů byla zejména po pouţití atomové pumy v závěru války USA s Japonskem, velmi sloţitou věcí. Tento stav, který trval aţ do konce 80. let znemoţnil aktivitu této nové mezinárodní organizace a všechny moţnosti integrace, které by spojovaly Západ a Východ. Charta OSN je na rozdíl od Paktu Společnosti národů samostatnou multilaterální smlouvou a na rozdíl od Paktu je podstatně rozsáhlejší. Má 111 článků (navíc Statut Mezinárodního soudního dvora se 70 články) proti 26 článkům Paktu Společnosti národů (Statut Stálého dvora mezinárodní spravedlnosti byl formálně oddělen od Paktu Společnosti národů). Smlouva je otevřena pro všechny státy k jejich podpisu. 24 Nyní si představíme cíle a zásady OSN. Cíle OSN, o které by měla usilovat, jsou následující: Udrţování světového míru a bezpečnosti; Rozvíjení přátelských vazeb a vztahů mezi státy; Rozvoj hospodářské, sociální, kulturní a humanitární spolupráce a pomoci mezi státy; Spojení států, aby dosáhly tyto společné stanovené cíle. Jeden z cílů, které vytyčuje Charta OSN je také podporování a posilování úcty k lidským právům a základním svobodám bez ohledu na rasu, pohlaví, jazyk a náboţenství. V roce 1948 schválilo Valné shromáţdění Všeobecnou deklaraci lidských práv, která má být závazná pro členské země OSN. 25 Charta OSN měla dosáhnout těchto výše jmenovaných cílů. Měly být ochráněny budoucí generace, aby uţ nikdy nenastala válečná situace, která v historii v celosvětovém měřítku byla jiţ dvakrát, a přinesla lidstvu jen samé strasti. Lidé si měli váţit ostatních lidí a respektovat základní lidská práva. Ve světě se měl udrţovat mezinárodní mír a nadále rozvíjet mezi národy přátelské vztahy. Jiţ počátek Charty OSN ukazuje problém skutečného působení, které se projevuje aţ do současné doby. Řada těchto práv se ve skutečnosti v řadě zemí nedodrţuje. Mezi zakládající členy patřila například Saudská Arábie nebo Jihoafrická unie (poté republika), která směřovala k apartheidu. 26 Jak jsem jiţ výše zmínila nejdůleţitějším cílem pro OSN je udrţení světového míru a bezpečnosti. 24 KUKLÍK J., PETRÁŠ R., Nadnárodní integrace v Evropě: příspěvek k aplikaci Principů E. F. Smidaka. [Praha] : Havlíček Brain Team, 2007, s POTOČNÝ, M., Co je organizace spojených národů. Praha : Státní nakladatelství politické literatury, 1961, s KUKLÍK J., PETRÁŠ R., Nadnárodní integrace v Evropě: příspěvek k aplikaci Principů E. F. Smidaka. [Praha] : Havlíček Brain Team, 2007, s

19 Státy mají povinnost řešit své spory, které by mohly ohrozit mír, klidnou cestou. Dojde-li k porušení nebo ohroţení míru státy mají povinnost dle rozhodnutí Rady bezpečnosti pod jejím vedením společně zakročit proti narušiteli míru a vyuţít k tomu nevojenské, ale i vojenské způsoby. 27 Důleţité je neustále zdůrazňovat slovo mezinárodní, protoţe organizace nemá zasahovat do vnitřních záleţitostí státu. Například má udrţovat mezinárodní mír, ale nemá zasahovat do vnitrostátních konfliktů. Do OSN ale bylo potřeba začlenit nejen západní státy, ale také vznikající sovětský blok, i země, které byly později označovány jako třetí svět, jejichţ vnitrostátní poměry se často lišily od OSN prosazované úcty k lidským právům. 28 OSN vznikla jako nová mezinárodní organizace a její historie neboli starší vývoj byl přehlíţen. Orgány OSN navazují na starší organizace, zejména na Společnost národů. Měla dle článku 7 šest hlavních orgánů a to: Valné shromáţdění, Radu bezpečnosti, Hospodářskou a sociální radu, Poručenskou radu (ta jiţ dnes nefunguje, protoţe nejsou jiţ spravovaná území), Mezinárodní soudní dvůr a Sekretariát. Ve skutečnosti jsou však pouze Valné shromáţdění a Rada bezpečnosti hlavními klíčovými orgány, protoţe Hospodářská a sociální rada i Poručenská rada jsou podřízeni přávě Valnému shromáţdění a Radě bezpečnosti. Sekretariát je orgán, který se spíše stará o administrativu bez vlastní pravomoci a Mezinárodní soudní dvůr má odlišný charakter. Oba hlavní orgány navazují na Společnost národů, která byla organizací meziválečnou. Původními členy OSN jsou státy, které se zúčastnily konference Spojených národů o mezinárodní organizaci v San Francisku anebo podepsaly Deklaraci Spojených národů. Původních členů bylo 51. Ostatní členové přistupovali v rozmezí Charta záměrně nemá ustanovení, které by umoţnilo vystoupení států z OSN, protoţe zakládající státy chtěly upozornit na univerzální povahu OSN a důleţitost povinností členských států. Na zakládající konferenci v San Francisku se však připustila moţnost vystoupení z organizace, a to kdyby OSN přestala plnit své cíle nebo by došlo k podstatné změně Charty, která by se stala nepřijatelná pro některé státy. Jen jedenkrát vystoupil stát z organizace, a to pouze dočasně. Indonésie vystoupila z OSN počátkem roku 1965, a to na protest zvolení Malajsie do Rady bezpečnosti, avšak poté změnila své stanovisko a zpátky 27 POTOČNÝ, M., Mezinárodní organizace. 2., doplněné a přepracované vyd. Praha : Svoboda, 1980, s KUKLÍK J., PETRÁŠ R., Nadnárodní integrace v Evropě: příspěvek k aplikaci Principů E. F. Smidaka. [Praha] : Havlíček Brain Team, 2007, s

20 přistoupila k OSN. Avšak Charta umoţňuje vyloučení svých členů. Valné shromáţdění na doporučení Rady bezpečnosti můţe pozastavit práva členů anebo člena vyloučit, jestliţe soustavně porušuje zásady Charty. V roce 1974 navrhl Kamerun, Keňa, Mauretánie a Irák v Radě bezpečnosti, aby doporučila Valnému shromáţdění vyloučit Jihoafrickou republiku z OSN. JAR měla být vyloučena za hrubé porušení členských povinností, ale hlavně za politiku apartheidu. Avšak proti tomuto návrhu hlasovaly 3 země, a to Francie, Velká Británie a Spojené státy americké, proto návrh na vyloučení nebyl schválen Orgány OSN Mezi orgány OSN patří Valné shromáţdění, které je jediným orgánem, ve kterém jsou zastoupeny všechny členské státy. Všechny státy mají stejná práva bez ohledu na to, jak jsou velké, jako mají moc nebo význam. Kaţdý člen můţe na zasedání poslat nejvýše svých 5 zástupců delegátů a 5 náhradníků alternátů a neomezený počet poradců a odborníků dle individuální potřeby. Valné shromáţdění můţe jednat ve všech otázkách týkajících se Charty OSN, pravomocí a funkcí jiných orgánů, kromě Rady bezpečnosti. Projednává věci, týkající se udrţení světového míru a bezpečnosti, rozvoje hospodářské, sociální, kulturní a humanitární spolupráce a pomoci mezi členskými státy. Valné shromáţdění neprojednává otázky týkající se Rady bezpečnosti, coţ je například otázka hospodářské nebo vojenské sankce proti narušitelům světového míru. Usnesení Valného shromáţdění mají v těchto otázkách pouze doporučující povahu, která je nezávazná. 30 Dalším orgánem je Rada bezpečnosti. Základní odpovědností Rady je udrţení světového míru a bezpečnosti. Je to malý, ale stále efektivní orgán. Rada bezpečnosti má od roku členů. Dřívě měla jen 11, ale Valné shromáţdění usneslo rozšíření Rady bezpečnosti na 15 členů. Stálá místa v Radě bezpečnosti mají státy, které mají hlavní odpovědnost za zachování světového míru a bezpečnosti. Těmito státy je Sovětský svaz, Čína, Spojené státy americké, Velká Británie a Francie. Dalších deset nestálých členů je voleno Valným shromáţděním po dobu dvou let. Valné shromáţdění vybralo jejich sloţení následovně: 5 nestálých členů je voleno z afrických a asijských států, jeden z východoevropských států, dva z latinskoamerických států a dva ze západoevropských 29 POTOČNÝ, M., Mezinárodní organizace. 2., doplněné a přepracované vyd. Praha : Svoboda, 1980, s POTOČNÝ, M., Mezinárodní organizace. 2., doplněné a přepracované vyd. Praha : Svoboda, 1980, s

21 států a jiných zemí. ČSSR byla členem Rady bezpečnosti v letech 1964, 1978 a V roce 1963 vyzvala Rada bezpečnosti všechny státy, aby přestaly poskytovat veškerou pomoc Portugalsku, kterou by mohlo pouţít k dalším násilným činům vůči obyvatelům svých kolonií. 31 Hospodářská a sociální rada, která se řadí mezi další orgány OSN plní úkoly v oblasti hospodářské, sociální a kulturní spolupráce mezi členskými zeměmi OSN pod vedením Valného shromáţdění. Skládá se z 54 členů volených Valným shromáţděním na dobu 3 let. Kaţdé pravidelné zasedání Valného shromáţdění volí 18 členů do Hospodářské a sociální rady. Člen, jemuţ skončilo funkční období, můţe být volen znovu, zpravidla bývají opětovně voleny velmoci. Původně měla Hospodářská a sociální rada 18 členů a po roce 1965 jiţ měla členů 27. V dnešní době má Hospodářská a sociální rada 54 členů. Hospodářská a sociální rada můţe na své jednání přizvat i státy, které nejsou členy, pokud se jich právě probíraná otázka týká. Téměř všechna její usnesení mají právně nezávazný a doporučovací efekt. Zasedání Hospodářské sociální rady se koná obvykle dvakrát do roka. Zvláštní zasedání mohou být svolána, kdyţ o to poţádá většina členů. Rada si kaţdý rok volí svého předsedu a jeho náměstky. Existují Komise, které radě pomáhají. Mezi pomocné komise patří Statistická komise, Populační komise, Sociální komise, Komise pro práva ţen, Komise pro narkotika a Komise pro lidská práva s podkomisí pro zabraňování diskriminaci a pro ochranu menšin. 32 Orgánem OSN bývala také Poručenská rada, která je pod vedením Valného shromáţdění a dohlíţí na plnění povinností ze strany spravujících mocností v poručenských územích. Určitá území jsou tak spravována cizím státem na základě poručenské dohody sjednané s OSN. Poručenská soustava měla zahrnovat území, která po druhé světové válce byla pod mandátem Společnosti národů, území, která byla odloučena od nepřátelských států během 2. světové války, a nesamosprávní území, která se dobrovolně podřídila poručenské soustavě. Pod poručenkou správou bylo 11 koloniálních území: Tanganika, Kamerun a Togo pod britskou správou, Kamerun a Togo pod francouzskou správou, Ruanda Urundi byla pod belgickou správou, Somálskou pod italskou správou Pacifické ostrovy pod severoamerickou správou, Západní Samoa pod novozélandskou správou, Nová Guinea pod 31 POTOČNÝ, M., Mezinárodní organizace. 2., doplněné a přepracované vyd. Praha : Svoboda, 1980, s POTOČNÝ, M., Mezinárodní organizace. 2., doplněné a přepracované vyd. Praha : Svoboda, 1980, s

22 australskou správou a Nauru pod společnou správou Austrálie, Velké Británie a Nového Zélandu. Později získalo 10 poručenských území nezávislost. Poručenská rada se scházela dvakrát do roka. Kaţdý člen Poručenské rady měl jeden hlas a rozhoduje většina členů přítomných a hlasujících. 33 Poručenská rada skončila svoji činnost 1. listopadu 1994, kdy poslední území pod správou OSN Palau se stalo nezávislým státem a členem OSN. Od té doby se rada neschází pravidelně, ale můţe zasednout v případě potřeby. 34 Následující orgán OSN je Mezinárodní soudní dvůr, který je označován Chartou za hlavní soudní orgán OSN. Mezinárodní soudní dvůr rozhoduje spory mezi státy. Je tvořen 15 nezávislými soudci a nesmí být dva soudci ze stejného státu. Soudci jsou vybíráni z osob vysoké mravní úrovně, které mohou ve svých zemích zastávat nejvyšší soudní funkce nebo jsou uznávanými odborníky mezinárodního práva. Kandidáti na post soudce musí obdrţet většinu hlasů všech členů Valného shromáţdění a Rady bezpečnosti. Soudci jsou voleni na období 9 let a mohou být zvoleni opakovaně. Soudcové nesmí zastávat ţádnou správní ani politickou funkci ani vykonávat jiné povolání. Sídlo Mezinárodního soudního dvora se nachází v Haagu. K rozhodování sporů pouţívá Mezinárodní soudní dvůr mezinárodní smlouvy a obyčeje. Rozsudek je konečný a bez odvolání. 35 Posledním orgánem OSN je Sekretariát, který je sloţen z generálního tajemníka a z potřebného počtu zaměstnanců. Generální tajemník je hlavní správní úředním OSN, ale zastává i významné politické funkce. Generální tajemník je jmenován Valným shromáţděním na doporučení Rady bezpečnosti. Funkční období Charta nijak nestanovuje, ale Valné shromáţdění funkční období stanovilo na dobu 5 let. Toto ustanovení však bylo v roce 1950 porušeno, kdyţ prozápadní většina ve snaze udrţet stávajícího generálního tajemníka Trygve Lieho, prodlouţila jeho funkční období o další 3 roky, a tím obešla doporučení Rady bezpečnosti. Generální tajemník můţe upozornit Radu bezpečnosti na jakoukoliv situaci, která by ohroţovala světový mír a bezpečnost. Generální tajemník, 33 POTOČNÝ, M., Mezinárodní organizace. 2., doplněné a přepracované vyd. Praha : Svoboda, 1980, s INFORMAČNÍ CENTRUM OSN V PRAZE. Poručenská rada [online]. Praha: UNIC, 2005 [cit ]. Dostupný z: 35 POTOČNÝ, M., Mezinárodní organizace. 2., doplněné a přepracované vyd. Praha : Svoboda, 1980, s

23 jakoţto zástupce OSN, se účastní různých mezinárodních konferencí. 36 Celkem za celou historii OSN bylo 8 generálních tajemníků. Současným generálním tajemníkem OSN je Ban Ki-moon z Jihokorejské republiky, který byl plénem Valného shromáţdění zvolen uţ na druhé funkční období Mezinárodní odborné organizace Mezinárodní odborné organizace plní rozsáhlé mezinárodní úkoly a cíle v oblasti hospodářské obchodní, technické, vědecké, sociální, kulturní a humanitární. Organizace s největším významem jsou přidruţeny k OSN. Patří mezi ně: Organizace spojených národů pro vědu a kulturu (UNESCO), Světová zdravotnická organizace (WHO), Mezinárodní organizace práce (ILO), Mezinárodní měnový fond (IMF), Mezinárodní banka pro obnovu a rozvoj (IBRD), Světová poštovní unie (UPU), Mezinárodní telekomunikační unie (ITU), Světová meteorologická organizace (WMO), Mezinárodní organizace pro civilní letectví (ICAO), Mezivládní námořní poradní organizace (IMCO), Světová organizace pro duševní vlastnictví (WIPO), Organizace spojených národů pro výţivu a zemědělství (FAO), Mezinárodní fond pro zemědělský rozvoj (IFAD), Mezinárodní finanční korporace (IFC) a Mezinárodní rozvojové sdruţení (IDA). Z výše uvedených organizací si vyberu k podrobnějším popisu následující: Organizace spojených národů pro výchovu, vědu a kulturu (UNESCO), Světová zdravotnická organizace (WHO), Mezinárodní organizace práce (ILO), Mezinárodní měnový fond (IMF), Mezinárodní banka pro obnovu a rozvoj (IBRD). ILO a UNESCO byly připojeny k OSN dne 14. prosince IMF a IBRD dne 15. listopadu WHO bylo připojeno dne 10. července POTOČNÝ, M., Mezinárodní organizace. 2., doplněné a přepracované vyd. Praha : Svoboda, 1980, s MINISTERSTVO ZAHRANIČNÍCH VĚCÍ ČESKÉ REPUBLIKY. Sekretariát (UN Secretariat) [online] [cit ]. Dostupný z: retariat.html 22

24 2.2.1 Organizace spojených národů pro výchovu, vědu a kulturu - UNESCO Zakládající konference Organizace spojených národů pro výchovu, vědu a kulturu se konala ve dne listopadu v roce 1945 v Londýně. Konference se zúčastnilo celkem 44 států, které byly zastoupeny svými zástupci. Zakládajícím statutem UNESCO se stala Ústava Organizace spojených národů pro výchovu, vědu a kulturu. Cílem UNESCO je přispívání k zachování světového míru a bezpečnosti, utuţování spolupráce mezi státy a to na poli výchovy, vědy a kultury. Spolupráce má zajistit obecnou úctu ke spravedlnosti, základním lidským právům a svobodám pro všechny bez rozdílu rasy, pohlaví, náboţenství nebo jazyka, jak je všem přiznává Charta OSN. UNESCO dosahuje tohoto cíle tím, ţe: podporuje vzájemné poznávání mezi státy, doporučuje státům, aby uzavíraly mezinárodní dohody, dává podněty pro šíření kultury, vzdělání a výchovu lidí, napomáhá pro rozvíjení pokroku a šíření vědy, pečuje o zachování světového duchovního majetku, které zůstaly z historického, kniţních a uměleckých děl aj. UNESCO má napomáhat rozvoji národních kultur a ne je omezovat, potlačovat nebo dokonce nahrazovat. 38 Členem UNESCO se můţe stát kterýkoliv členský stát OSN tím, ţe přistoupí a přijme Ústavu. Jiné státy mohou být přijaty za členy dvoutřetinovou většinou Generální konference po předchozím doporučení Výkonné rady. Přidruţené státy se mohou účastnit jednání Organizace, ale nemohou však hlasovat. V roce 1947 měla UNESCO 31 členů, v roce 1975 jiţ 74 členů a v roce 1978 dokonce 144 členů. V současné době má UNESCO celkem 195 členů a 8 přidruţených členských států. Generální konference se schází pravidelně kaţdé 2 roky a to od roku Je sloţena ze zástupců všech členských států. Kaţdý členský stát má na Generální konferenci jeden hlas. Sídlem UNESCO je Paříţ. Řádný rozpočet UNESCO schvaluje Generální konference. Rozpočet se od zaloţení neustále zvyšuje. Například v roce 1947 činil rozpočet 6 milionů dolarů, v roce 1957 jiţ činil rozpočet přes 11 milionů dolarů a v letech dokonce přes 224 milionů dolarů. V roce 1950 Generální konference schválila základní program UNESCO a rozdělila činnost Organizace na sedm úseků: výchovu, přírodní vědy, 38 POTOČNÝ, M., Mezinárodní organizace. 2., doplněné a přepracované vyd. Praha : Svoboda, 1980, s

25 společenské vědy, kulturní činnost, informační sluţby, výměnu osob, styk s členy a poskytování jim pomoc. V roce 1954 orientovala Generální konference činnost UNESCO na pět oblastí, které mají přednost. Patří mezi ně: rozšiřování povinného a bezplatného školního vzdělání, rozvíjení základní výchovy, sniţování rasového, sociálního a mezinárodního napětí, vzájemné ocenění kulturních statků Východu a Západu a pomoc při vzájemném výzkumu v oblasti zlepšení ţivotních podmínek. 39 Na světě je podle zástupce generálního ředitele UNESCO dle prohlášení z roku 1977 okolo 800 miliónů negramotných. UNESCO se zabývá v rostoucí míře i otázkami fyzické výchovy. Například sportovní experti a vychovatelé z 15 zemí evropské oblastní skupiny UNESCO dospěli na konferenci v říjnu roku 1977 k tomu, ţe celoţivotní sport pro všechny a větší snaha mezinárodního úsilí na fyzickou výchovu mohou být klíčem k řešení mnoha váţných problémů světové populace. V oblasti přírodních věd UNESCO rozvíjí mezinárodní vědeckou spolupráci tak, ţe organizuje různé konference a setkání vědců. Také pomáhá mezinárodním vědeckým organizacím a podporuje výměnu informací ve vědecké oblasti. UNESCO má také kulturní program, kterým se snaţí vytvořit podmínky pro spolupráci mezi umělci, hudebníky, spisovatele a jiné umělce. UNESCO také pomáhá v rozvoji muzeí, knihoven, organizuje překlady mistrovských literárních děl aj. Podnikla také kroky, aby zachránila kulturní památky lidstva zejména v Núbijské poušti. UNESCO informuje veřejnost o své činnosti pomocí různých časopisů, televize, výstav a jiných prostředků. I kdyţ UNESCO v posledních letech dosahuje značných úspěchů při rozvíjení spolupráce mezi členskými státy v oblasti výchovy, vědy a kultury, výsledky nejsou zcela uspokojivé, jelikoţ se UNESCO nedostatečně podílela na řešení hlavních kulturních a výchovným otázek a pomáhala v malé míře rozvojovým zemím. 40 Českolovensko patřilo k zakládajícím státům UNESCO, proto 1. června 1994 vznikla Česká komise pro UNESCO. Mezi památky UNESCO, které najdem v České republice, patří například: město Telč, historické centrum Prahy, zahrady a zámek v Kroměříţi a jiné. UNESCO pomáhá zachovat historickou hodnotu památek. 39 POTOČNÝ, M., Mezinárodní organizace. 2., doplněné a přepracované vyd. Praha : Svoboda, 1980, s POTOČNÝ, M., Mezinárodní organizace. 2., doplněné a přepracované vyd. Praha : Svoboda, 1980, s

26 2.2.2 Světová zdravotnická organizace - WHO Světová zdravotnická organizace (World Health Organization - WHO) byla zaloţena na mezinárodní konferenci v New Yorku dne 22. července 1946 schválením Ústavy Světové zdravotní organizace. Byla schválena celkem zástupci 61 států, mezi nimiţ bylo i Československo. Cílem organizace je mezinárodní spolupráce v oblasti veřejné zdravotní péče. Přidruţila anebo úplně absorbovala jiţ dříve vzniklé mezinárodní orgány zabývající se oblastí veřejného zdraví. WHO plní mnoho funkcí organizační, technické a poradní. Řídí a koordinuje orgán mezinárodní zdravotní péče, pomáhá vládám upevňovat jejich zdravotnické sluţby a poskytuje vládám pomoc ve zdravotní péči atd. Členem WHO se můţe stát jakýkoliv stát, který projeví zájem o účast. WHO měla v roce členů, v roce členů, v roce členů a v roce 1978 celkem 152 členů. V současné době je celkový počet členů Náklady na činnost WHO se hradí z rozpočtu. Rozpočet WHO se kaţdoročně rapidně zvyšoval od zaloţení. Například v roce 1949 byl rozpočet 5 milionů dolarů, v roce 1968 jiţ rozpočet činil téměř 61 miliónů dolarů a v roce 1978 dokonce přes 162 miliónů dolarů. 42 WHO pomáhá státům v rozvoji národních zdravotnických správ a sluţeb. V roce 1962 pomáhala WHO 137 státům v 825 různých projektech a v roce 1967 uskutečnila kolem 1400 zdravotnických projektů na celém světě. WHO dříve pomáhala členským zemím jen v boji s některými nemocemi, jako je například malárie, tuberkulóza nebo pohlavní nemoci. Nyní poskytuje odborné rady členům o všech chorobách a navíc zajišťuje široký vědecký výzkum těchto chorob. V prvých letech existence WHO nebyl kladen důraz na lékařský výzkum. Později se však toto změnilo, protoţe se stupňoval boj proti nakaţlivým chorobám a ukázalo se, ţe bez výzkumu nelze dosáhnout úspěchů při odstraňování chorob jako je malárie, cholera, tuberkulóza aj. V Lyonu byl v březnu roku 1969 poloţen základní kámen Mezinárodní agentury, která se zabývá výzkumem rakoviny. Dnes se kaţdoročně koná Světový den zdraví, který připadá na 7. dubna a je pod patronací WHO. V minulých letech se také Česká republika zůčastnila mnoha projektů. Například projekt Víš, co jíš. Program se zaměřoval na potraviny, jejich sloţení a výţivové hodnoty všeobecně. Na 41 POTOČNÝ, M., Mezinárodní organizace. 2., doplněné a přepracované vyd. Praha : Svoboda, 1980, s POTOČNÝ, M., Mezinárodní organizace. 2., doplněné a přepracované vyd. Praha : Svoboda, 1980, s