fotoakademie Vše, co jste si přáli vědět o fotografování srozumitelně, zajímavě a názorně Roman Pihan Jan Březina Jiří Vítek

Transkript

1 fotoakademie Vše, co jste si přáli vědět o fotografování srozumitelně, zajímavě a názorně Roman Pihan Jan Březina Jiří Vítek

2 IDIF pořádá více jak 30 různých kurzů v Praze, Brně, Ostravě a Bratislavě POČÍTAČOVÉ ZPRACOVÁNÍ FOTOGRAFIÍ: Začátečníci s amatérskými nároky: Zoner Photo Studio: základy počítačového zpracování digitálních fotografií Zoner Photo Studio: procvičování základů počítačového zpracování digit. fotografií Adobe Photoshop: komplexní základy pro fotografy Adobe Photoshop: procvičování komplexních základů Základy retušování fotografií v Paint Shop Pro CZ Profesionální počítačové zpracování: Adobe Photoshop: od reality k virtuální dokonalosti Adobe Photoshop: maskování Adobe Photoshop: barevné a tonální úpravy pro fotografickou praxi Adobe Photoshop: montáž - koláž Adobe Photoshop: cesta k dokonalému portrétu Adobe Photoshop: práce s RAW formátem FOTOGRAFICKÁ TVORBA: Základy fotografie: Začínáme s digitální fotografií s Ondřejem Neffem Základy krajinářské fotografie Seznamte se s Vaší DSLR Canon, Nikon, Olympus Začínáme fotografovat s DSLR Produktová fotografie: Tipy a triky pro domáci fotoateliér Základy reklamní fotografie Pokročilé fotografické techniky v reklamě Portrét a akt: Portrét v přirozeném prostředí Profesionální portrétní fotografie Modelingová fotografie Profesionálního fotomake-up Fotografický akt - práce se světlem a figurou Portrétní fotografie v exteriéru Fotografická praxe: Exponometrie od A do Z - naučte se správně exponovat Mistrovství práce s DSLR Mistrovství černobílé fotografie Mistrovství práce se světlem Makrofotografie - mistrovství detailu Reportážní fotografie Fotografujeme krásné rodinné snímky Fotografujeme svatby, večírky, módní přehlídky - akční fotografie Skenování - digitalizace obrazu v praxi Vaše škola fotografie Institut digitální fotografie Hálkova 2, Praha 2 Cejl 107, Brno tel.: tel.:

3 fotoakademie Vše, co jste si přáli vědět o fotografování srozumitelně, zajímavě a názorně Roman Pihan Jan Březina Jiří Vítek

4 O autorech Roman Pihan Fotografuje zhruba od 14 let a začínal na černobílých fotkách, které si sám doma vyvolával a zvětšoval. Éra barevné fotografie a minilabů ho nebavila, protože minimálně polovina kreativního procesu byla nahrazena průmyslem. Intenzivní návrat je spojen s nástupem digitální fotografie, kde má opět (jako pod zvětšovákem) vše pod vlastní kontrolou. Zprvu fotil kompaktním digitálním fotoaparátem, u něhož záhy poznal, že na kreativní fotografii nestačí. Proto postupně investoval do několika aparátů, aby se dobral k dnešní profesionální zrcadlovce, která digitální fotografii plně srovnává na úroveň své klasické kolegyně. Je hlavním autorem Fotoakademie a většiny doprovodných snímků. Kromě jiného přednáší jako lektor Institutu digitální fotografie a rozsáhle v této oblasti publikuje. Jan Březina Již od dob studia na gymnáziu a posléze v průběhu studia MFF UK v Praze se aktivně věnoval teorii zpracování digitálního obrazu. Více než osm let v této oblasti působí jako žurnalista, recenzent a uznávaný analytik. V rámci své publikační činnosti přispívá do celé řady odborných periodik, autorsky se spolupodílel na vydání několika publikací věnovaných digitální fotografii a zároveň rediguje některé překlady zahraničních publikací. V současnosti působí kromě jiného jako šéfredaktor odborných elektronických médií Grafika.cz a Fotografování.cz. Od roku 1999 aktivně provozuje i lektorskou, přednáškovou a osvětovou činnost. Je členem nadnárodních asociací PMAI a IPC při OSN, spoluzakladatelem a lektorem Institutu digitální fotografie, stejně jako odborným publicistou a autorem několika knih o fotografování. Jako odborný garant seriálu Fotoakademie bdí nad její faktickou správností. Jiří Vítek Skrz hledáček zrcadlovky se na svět dívá od 11 let, kdy mu rodiče poprvé svěřili do rukou Prakticu MTL 3. První úspěchy na poli fotodokumentace rodinných událostí ho povzbudily a od té doby stále přemýšlí nad tím jak zachytit svět kolem sebe co nejzajímavěji. Od roku 1995 byl oficiálním fotografem několika festivalů a konferencí. Rád fotí z ptačí perspektivy a je mu jedno, jestli při tom sedí v letadle, stojí na rozhledně nebo vrcholu hory. Tvrdí, že i nejobyčejnější věc lze vyfotit zajímavě. Postupně používal závitové i bajonetové Prakticy, Pentax a několik kinofilmových Canonů, aby koncem roku 2004 uznal, že digitální fotografie mu přináší větší potěšení než analogová. Stále patří mezi zavilé příznivce zrcadlovek a i když uznává výhody kompaktů, nosí sebou zrcadlovku skoro všude. Jako šéfredaktor magazínu Click! se věnuje popularizaci fotografie nejen ve svém domovském médiu, ale také v dalších periodikách. Na Fotoakademii se podepsal výběrem některých témat a malou částí textu. Vše, co jste si přáli vědět o fotografování, a báli jste se zeptat

5 obsah Čtvero ročních dob 4 Poloautomatické režimy 10 Pod vodou 14 Objektiv, vlastnosti a vady 18 Originální portréty 24 Blesk 28 Odlesky a stíny 36 Předsádky, mezikroužky, telekonvertory a filtry 40 Nástrahy noční fotografie 47 Domácí ateliér 51 Černobílá fotografie digitálně 54 Infračervená fotografie 58 Barevné prostory a gamut 62 Makrofotografie 65 Údržba, čištění a přenášení techniky 68 Fotoakademie Roman Pihan, Jan Březina, Jiří Vítek Samostatně neprodejná příloha magazínu Click! Redakce: Jiří Vítek, Ivan Straka Grafika: Jakub Zoubek Foto na obálce: Jiří Vítek Copyright 2007, Softwarové noviny, spol. s r. o. Pod pekárnami 7, Praha 9 2 3

6 Čtvero ročních dob Na jaře se probouzejí a nádherně kvetou květiny. Jsou vděčným námětem k fotografování. Ranní rosa či kapky deště navíc dodají snímku svěžest a jarní náladu. Fotografování během roku se vlastně nijak neliší. Stále platí stejné zásady expozice, vyvážení bílé i kompozice obrazu. Přesto mají jednotlivá roční období svá specifika, na která stojí za to upozornit. Nejde jen o specifické motivy, které jednotlivá období přinášejí, ale také o odlišné počasí a povětrnostní vlivy vůbec. Proto stojí za zamyšlení volba oblečení, ochrana vybavení, osvědčené postupy; naopak za připomenutí, čeho je lepší se vyvarovat. Jaro Unaveni po dlouhé a nevlídné zimě, po dlouhých dobách tmy a vysedávání u PC chceme ven do přírody; není nad to vzít si s sebou fotoaparát. Jaro je sice příznivější než zima, přesto snímkům jen prospěje fyzická pohoda fotografa i aparátu. Na jaře hrozí zejména déšť a vlhko, proto by základem měla být nepromokavá, ale prodyšná pevná obuv a kvalitní bunda. Fotoaparátu nějaká ta kapka na povrchu neuškodí, ale pokud voda zatéká do elektroniky či optiky, je třeba vyhlásit poplach. Stačí však vybavení přenášet ve voděodolné brašně či batohu a vytahovat je jen na rozmyšlený záběr. V nouzi a na kratší dobu můžeme chránit foťák i pod bundou. I když neprší, vysoká vlhkost ovzduší způsobuje kondenzaci vody a zejména zamlžení optiky. Důvod je prostý vzduch se o chladné tělo přístroje ochlazuje a protože studený vzduch pojme mnohem méně vody než vzduch teplý, odevzdá po ochlazení vodu právě fotoaparátu či optice. Praktický není ani vstup do vytopené místnosti, kdy se celá soustava ráda orosí. Vše, co jste si přáli vědět o fotografování, a báli jste se zeptat

7 Léto budiž pochváleno! Dvojnásobná doba denního svitu proti zimě, příjemná venkovní teplota přímo vybízející k cestování a spousta příležitostí, to vše a mnoho dalšího činí z léta hlavní fotografickou sezonu. Mnoho z nás také během léta zavítá do exotických míst. Přivézt si zajímavé a povedené snímky může mít vysokou cenu. I když strávíte dovolenou pod stanem blízko domova, můžete být překvapeni, kolik zajímavých námětů lze nalézt! Největším nebezpečím léta je pro techniku horko kombinované s přímým sluncem, dále písek a slaná voda či tříšť. Teploty do 40 C současné přístroje zvládnou hravě, ale paralyzovat je může vysoká teplota v kombinaci se slunečním svitem. Ten je schopný rozpálit fotoaparát až na 90 C, kdy už jde o život. V takovém případě se projeví výhoda laciněji působícího šedostříbrného těla některých foťáků, neboť se prohřívá méně než u jejich černých kolegů. I nedestruktivní změny však mohou rozladit optickou soustavu či nadměrně opotřebit jemné mechanické díly. Rada je jednoduchá uchovávejte fotoaparát ve stínu, noste ho pod košilí, v brašně, v žádném případě ho nenechávejte na slunci v autě. Vlhko a ranní chlad k jaru prostě patří. Právě zachycení této nálady může být velmi atraktivní! K jaru patří i voda a mlžná atmosféra, a tak rybníky a potoky mohou být zdrojem inspirace. Počítejte však s všudypřítomným bahnem. Jarní světlo digitálním fotografiím přeje. Bývá měkké, filtrované přes mraky, mlhu či opar, a tak se v tomhle období většinou nesetkáte s vysoce kontrastními scénami typickými pro parné léto. Díky tomu je snazší expozice, protože přístroj má v rozsahu svých zpracovatelných jasů rezervu. Drobné odchylky můžeme díky ní snadno a bez ztráty kvality kresby doladit v počítači. Typický jarní histogram je úzký a při hledání scén se lze zaměřit na romantické a zamlžené jarní krajiny, rybníky, potůčky a podobné motivy. Z hlediska příslušenství si jaro kromě ochrany před deštěm a vlhkostí nežádá žádné zvláštní vybavení. Stativ je nutný pro delší expoziční časy, přechodový filtr pomůže snížit jas často zářící oblohy. Polarizační filtr ztmaví oblohu a nasytí mraky, avšak zdaleka ne tak účinně jako v létě. Teleobjektiv umožnil pořízení záběru, kdy fotografovaná nebyla z fotografování zrovna nadšená. Na podobné situace je třeba dávat pozor. 4 5

8 Brzo vstávat na dovolené se asi nechce nikomu. Příroda nás však často odmění zajímavými světelnými podmínkami, které prostě fotograficky stojí za to. Ostrov Madeira, cca 7.00 ráno. Na plážích a pouštích hrozí jemný písek permanentně přítomný ve vzduchu. Nejlepší ochranou jsou podvodní pouzdra, ale finančně nejsou příliš dostupná, takže nejlepší je chovat se rozumně. Vynikající Použití širokoúhlého ohniska současně s těsnou blízkosti snímání zasadilo žebrající holčičku do prostředí. ochranou jsou též kvalitní fotobrašny a batohy, v nouzi opět košile, triko či šátek. K létu neodmyslitelně patří moře a k moři vlny, příboj a lodě. To vše však vytváří slanou vodní tříšť. Po vyschnutí vody se vytvoří na fototechnice slaný povlak, který nejen mechanicky dře, ale způsobuje i chemickou korozi. To neznamená, že nelze fotografovat moře, vlny či na lodi, jen dbejte stejné opatrnosti, jako kdyby ve vzduchu byl písek, a techniku pravidelně ošetřujte. Polarizační a přechodový filtr stejně jako blesk vykrývající tvrdé stíny či protisvětlo jsou v létě velmi účinným pomocníkem. Vysoký kontrast letních scén bude klást zvýšené nároky na dobrou expozici, abyste se vyvarovali přepálených míst v bílé či hlubokých černých stínů. Lidé Nejčastějším námětem letních snímků jsou lidé a do této kategorie patří i rodinná fotografie dokumentující hezké společné chvíle. V tomto případě lze obecně doporučit dvě strategie zblízka a zdálky. První vyžaduje těsný kontakt s objekty našeho zájmu, snímací vzdálenost bývá kolem 1 2 metrů a používají se krátká širokoúhlá ohniska. Díky tomu jsou lidé zasazeni do prostředí, v němž se pohybují, a nikdo nebude na pochybách, kde, jak a proč byli zvěčněni. Druhá strategie snímání zdálky znamená silné přiblížení dlouhým ohniskem objektivu a fotografování ze skrytu, takřka nepozorovaně. Malá hloubka ostros- Vše, co jste si přáli vědět o fotografování, a báli jste se zeptat

9 zejména v arabském světě, může dokonce pokus o fotografování bez svolení vyprovokovat incident. Fotografování krajin K létu patří i krajina, hory a záběry moře. Nepostradatelným pomocníkem je polarizační filtr, který před odjezdem rozhodně stojí za pořízení. U krajin je prosté snímání toho, co nám na scéně přišlo zajímavé, málokdy atraktivní; většinou z nálady takového snímku nezbude skoro nic. Pěkná scenérie by měla mít v dolní třetině umístěné výrazné popředí (zajímavý velmi blízký objekt) a v horní třetině pozadí (horizont). Taková kompozice zdůrazní prostor a dá i nezasvěcenému divákovi šanci udělat si měřítko. Nemáte-li umělecké nebo experimentální ambice, vyvarujte se šikmého horizontu. Ten musí být vždy rovnoběžný s okrajem snímku. I když léto svádí k fotografování při plném poledním slunci, zkuste si někdy přivstat a zachytit okolní krásy Výrazné popředí zakomponované do záběru navozuje dojem hloubky a prostoru. Současně poskytne měřítko a fotografie vypadá mnohem plastičtěji. ti současně zajistí rozmazané pozadí, kde se ztratí zbytečné podrobnosti. Objekt bude více či méně vystřižen z prostředí a bude na sebe poutat pozornost. Pokud fotografovaný člověk či skupina nevyplní podstatnou část snímku, je dobré se vyvarovat středové kompozice. Je vždy lepší umístit osobu či její tvář mimo střed snímku. Podobné je to s příliš malými postavami. Většina fotografií nepřekročí při prohlížení formát 10 x 15 cm či monitor počítače. Lidé v dálce se tak mění v trpaslíky se sotva patrnými končetinami. Vždy je lepší pracovat s detailem než s celou, ale příliš malou postavou. Fotografování lidí vyžaduje pohotovost, protože nikdy nevíte, kdy a kde se objeví ten správný záběr. Současně je třeba brát ohled na vlastní bezpečí a místní zvyky, neboť ne všude je okolí nadšené z vašeho fotografického zájmu. Zatímco třeba obyvatele Thajska svým nadšením pro fotografii potěšíte, v řadě zemí je pořizování snímků bez svolení dotyčné osoby přinejmenším neslušné. Na řadě míst, Na město se dá dívat jako na krajinu. Popředí, linie vedoucí oko záběrem a pozadí dá opět dojem prostoru, hloubky a života. Polarizační filtr současně vyčistí barvy a ztmaví oblohu. 6 7

10 ale naštěstí oprava této vady v PC není nijak složitá. Pro záznamy měst a architektury budou potřeba zejména širokoúhlé objektivy, pro detaily však využijete i teleobjektivy. Opět nezapomeňte na bezpečí, protože řada budov se zejména v arabských zemích nesmí fotografovat (mešity, vojenské objekty, vládní budovy atp.). Proto zbytečně neriskujte a o místních pravidlech se včas informujte. Letní makro Ať už jste v exotických místech či na procházce letní přírodou za humny, teplé letní období nabídne vždy dostatek námětů na makrofotografii. V teple vylézá všelijaká havěť, i květiny se předhánějí v kreacích. Ulovit pěkný makrosnímek je proto jen otázkou času a umu. K makru je potřeba fotoaparát, který dokáže zaostřit na blízké vzdálenosti a zvětšit malý předmět. Makrofotografie vyžaduje snímání z krátkých vzdáleností, což často komplikuje zejména snímky hmyzu. Minimální hloubka ostrosti vyžaduje přesné ostření, ale zbaví starosti o pozadí. za rozbřesku či naopak při západu slunce. Krajina získá zcela jiný ráz. I když je fotografování technicky náročnější a často bude dokonce vyžadovat stativ, mohou vzniknout velmi emotivní a nevšední fotografie. Fotografujeme ve městě K letním dovoleným patří i návštěva měst a dokumentace jejich krás. Může vás tady potkat spousta zajímavých okamžiků návštěva paláců, památek, zahrad a muzeí nebo jen snímky architektury či běžného života. Silně proměnlivé světlo (třeba mix temných uliček a sluncem zalitých náměstí) bude klást velké nároky na správnou expozici. Opět pomůže polarizační filtr, který navíc zbaví odlesků všechna okna a lesklé předměty. Z hlediska kompozice se na město dá dívat jako na krajinu, jejíž popředí mohou tvořit a často i tvoří lidé. U fotografií architektury se kvůli snímání zespoda nevyhnete kácení linií (svislé zdi se sbíhají), Podzim je mistr teplých barev. Nekonečnou inspirací mohou být žloutnoucí stromy Na plážích a pouštích hrozí technice jemný písek a prach vnikající i do nejmenších skulin. Fotografujte co nejkratší dobu a zoomujte co nejméně. Vše, co jste si přáli vědět o fotografování, a báli jste se zeptat

11 Dobře poslouží i makropředsádky či mezikroužky. Vzhledem k velmi malé hloubce ostrosti u makra je třeba pečlivě ostřit. Kvůli rozmazanému pozadí musíte hlídat spíše jeho barevnost a tonalitu než konkrétní tvary. Najdete-li zajímavé místo, jímž jsou často mokřiny, tůňky či jezírka, je jen otázkou trpělivosti, než něco ulovíte. Místo pobíhání po scéně a focení všeho, co se hýbe, je lepší pozorování míst, kam hmyz rád sedá, a čekání na správný záběr. Reportáž z cest Reportážně nejzajímavější okamžiky se obvykle dějí při přesunech či nestandardních situacích. Je však otázkou, zda dokážete rozdělit pozornost mezi pomoc s řešením situace a její záznam na fotoaparát. V teple domova to zní jednoduše, ale ne vždy je to v terénu snadné. Chcete-li takové záběry lovit, je nutné mít fotoaparát stále připravený po všech stránkách mechanicky, expozičně, použitým objektivem či ostřením. Když se vám zajímavý snímek podaří ulovit, patří mnohdy mezi nejvyhledávanější a nejlepší. Podzim barevná romance Podzim je mistr teplých pastelových barev. Najdete romantické barevné krajiny či stromořadí i krajinné detaily a zákoutí. Z hlediska ochrany techniky a expozice platí podobné zásady jako na jaře, konec podzimu je však stále smutnější a smutnější, ubývá barev a fotografie jsou stále více téměř monochromatické a zaměřené na linie a tvary, až přejdou do typické fotografie zimní. Až se zima zeptá Je dobré upozornit na některé potíže. Je to zejména skutečnost, že digitální přístroje mají zaručenou teplotu provozu jen 0 C. V nižších teplotách pracovat nemusí, leč praxe říká, že pracují. Největším problémem je zhoršený provoz všech displejů, křehnutí plastů, kondenzace vlhkosti při přechodu do tepla, ale zejména dramatický pokles kapacity baterií. Při kompozici typicky zimních scén musíme vystačit téměř bez barev. Scény jsou takřka monochromatické a založené na linii tvarů či na detailech. Převaha světlých tónů sněhu často mate automatiku a snímky vycházejí podexponované. Mírná kladná expoziční kompenzace tak bývá obvyklá. inzerce ADOBE PHOTOSHOP LIGHTROOM ZJEDNODUŠTE FOTOGRAFOVÁNÍ OD STISKNUTÍ SPOUŠTĚ PO ZÁVĚREČNÉ ÚPRAVY SNÍMKŮ Adobe Photoshop Lightroom, vytvořený fotografy pro fotografy, umožňuje precizní nedestruktivní úpravy snímků, jejich zobrazování, třídění a vyhledávání i všestrannou prezentaci. Můžete s ním strávit méně času u počítače a více fotografováním. OD NÁS S CZ PROSTŘEDÍM Více na Amos Software, spol. s r. o. Autorizovaný distributor a licenční středisko Adobe Patočkova 61, Praha 6, tel , fax obchod@amsoft.cz, eshop.amsoft.cz Distribuce Technická podpora Školení Systémová integrace 8 9 Fotoakademie Lightroom.indd :40:44

12 Poloautomatické režimy U podobných snímků je ošidné používat plnou expoziční automatiku. Hrozí, že neodhadne záměr a záběr zkazí. Poloautomatické režimy umožní mít situaci pod kontrolou. Strategie režimu P: Do určitého času (cca 1/50 s) fotoaparáty využívají maximální světelnosti objektivu (zde příklad f/4). Od této hodnoty zkracují čas a zvyšují clonu stejnoměrně. Strategie se však u různých modelů může lišit. Automatické měření expozice se v dnešních fotoaparátech celkem úspěšně stará o regulaci světla dopadajícího na senzor. Při jakékoliv vážnější fotografické práci lze však doporučit poloautomatické režimy. Umožňují využívat výhod automatického měření expozice, ale současně výrazně zvýší kontrolu fotografa nad výsledkem. Plná expoziční automatika (obvykle označovaná AUTO, znakem či ) přebírá plnou kontrolu nad fotoaparátem a umož- Vše, co jste si přáli vědět o fotografování, a báli jste se zeptat

13 Kde je důležité řízení hloubky ostrosti, tam vyhoví režim A (Av). Dole maximální hloubka ostrosti typická pro krajiny, architekturu, interiéry, nahoře minimální hloubka ostrosti typická pro portréty, makro atp. ňuje fotografovat stylem namiř a zmáčkni. Stejné možnosti nabídnou tzv. scénické režimy (krajina, portrét, sport, makro atd.), které pouze zpřesní fotoaparátu informaci o fotografované scéně. K označování poloautomatických režimů (které většinou patří do výbavy přístrojů vyšší třídy) obvykle slouží písmena P, A, S nebo P, Tv a Av (liší se podle preferencí výrobce). Doplňuje je M značící již plně manuální režim. Režim P může chybět či být spojen s plnou automatikou. Režim P Režim P (často označovaný jako Program AE) je podobný plné automatice. Fotoaparát přebírá odpovědnost za použití/nepoužití blesku i za nastavení expozičního času a clony. Proti plné automatice je však možné svobodně ovládat ostatní funkce fotoaparátu, 10 11

14 Fotografie zachycující pohyb vyžadují řízení expozičního času. Krátký čas zastaví pohyb, dlouhý ho naopak zdůrazní (voda). Režim S (Tv) je pro ně ideální. zejména manuální nastavení citlivosti ISO, výběr zaostřovacího bodu, metody měření expozice, vyvážení bílé barvy a mnoho dalších. V režimu plné automatiky bývají tyto funkce blokovány. Rovněž bývá možné libovolně přepínat takové kombinace expozičního času a clony, které zachovají stejnou expozici. Tato funkce se označuje jako posun programu, flexibilní program atp. Ne všechny fotoaparáty však tuto možnost mají. Často je nutné vědomě upravit expozici oproti hodnotám navrženým automatikou. Buď přidat světlo pro světlejší snímek (+EV), nebo naopak ubrat a zís- Vše, co jste si přáli vědět o fotografování, a báli jste se zeptat

15 kat tmavší snímek (-EV). Pokud v režimu P provedete expoziční kompenzaci, fotoaparát bude upravovat hodnoty podle své strategie. Režim A (Av) priorita clony (Aperture value) V tomto režimu přijmete zodpovědnost nejen za nastavení ISO, ale také za hodnotu clony. Zafixujete tedy ISO a clonu a expoziční automatika dopočítá podle množství světla expoziční čas. Zafixovaná clona má zásadní význam: hodnotou clony totiž určuje požadovanou hloubku ostrosti. Čím víc je clona otevřená (nastavena nižší clonová čísla), tím je hloubka ostrosti menší. V režimu A (Av) hrozí jedno nebezpečí. V situaci, kdy je málo světla, je při vysokém clonovém čísle automatika nucena prodlužovat expoziční čas. Dlouhé hodnoty času však vedou k rozhýbání snímku třesem rukou, případně k pohybové neostrosti fotografovaného objektu. Hodnoty času nabídnuté automatikou je třeba pečlivě hlídat! Přidáte-li světlo expoziční kompenzací (kladná kompenzace), fotoaparát dodrží pevné ISO a clonu a podle hodnoty kompenzace prodlouží expoziční čas. Naopak záporná kompenzace čas proti automaticky zjištěnému zkrátí. Režim S (Tv) priorita času (Shutter priority, Time value) V tomto režimu přijmete zodpovědnost za nastavení ISO a expozičního času a automatika dopočítá podle množství světla clonu. Potřeba zafixovaného času je většinou vyvolána snahou zastavit či naopak zdůraznit pohyb. Dlouhé časy zvyšují riziko rozhýbání snímku a vedou k rozmazání pohybu (a tím jeho zdůraznění), například u vody, naopak krátké časy umožní fotografovat od pasu a pohyb zmrazí. V režimu S (Tv) hrozí opět jedno nebezpečí. Clonu nelze otevřít víc, než je světelnost objektivu, a naopak ji nelze uzavřít víc, než je maximální možné clonové číslo objektivu (u kompaktů typicky f/8, u zrcadlovek až f/22 i více). Často by tedy expoziční automatika ráda víc otevřela či zavřela clonu a zajistila správně exponovaný snímek, ale narazí na limit. Fotoaparáty se potom chovají dvěma možnými způsoby (u některých je možné chování nastavit funkce bývá označená např. Safety shift). Buďto zachovají ISO a čas v souladu s logikou režimu, ale výsledný snímek bude špatně exponován. Nebo poruší příkaz pevného času a v případě potřeby jej prodlouží či zkrátí, a tím zajistí správně exponovaný snímek. Prodloužení času však může způsobit rozmazání. Přidáte-li světlo expoziční kompenzací (kladná kompenzace), fotoaparát dodrží pevné ISO a čas a podle hodnoty kompenzace otevře více clonu. Naopak záporná kompenzace clonu oproti automaticky zjištěné hodnotě přivře. Při manipulaci s clonou se mění i hloubka ostrosti. Praktické používání režimů A (Av) a S (Tv) Jeden z možných praktických způsobů, jak používat režimy A (Av) a S (Tv), je: V režimu A (Av) nastavit rozumné ISO a minimální clonové číslo objektivu. Automatika dopočítá čas a díky otevřené cloně lze předpokládat, že bude čas dostatečně krátký pro ostré snímky. Takto snímané snímky budou mít minimální hloubku ostrosti. V režimu S (Tv) nastavit nejdelší možný čas, ale takový, abychom snímky bezpečně udrželi z ruky. Bezpečný čas bývá převrácená hodnota použitého ohniska objektivu, přepočítaného na kinofilm pro ohnisko 35 mm tedy 1/35 s. Automatika dopočítá clonu a díky dlouhému času lze předpokládat, že vyjdou vysoká clonová čísla, a tudíž maximální hloubka ostrosti. Pouhým přepínáním režimů A a S (Av a Tv) lze potom přepínat mezi max. a min. hloubkou ostrosti, což je současně to, co je při reportážích potřebné

16 Pod vodou Fotografie pořízená jednorázovým filmovým aparátem asi metr pod hladinou. Většina fotografů podvědomě touží zachytit něco nového, nebo se alespoň na to známé podívat originálním pohledem. Na zemi je to stále těžší, mnoho z nás se proto vydává na lov pod hladinu. Ne každý se zde však dokáže pohybovat a k tomu ještě mačkat spoušť. Podvodní fotografie je tak kombinací snahy o atraktivní fotografie, ochranu fotoaparátu a přežití. Nejjednodušší cestou jak začít je akvárium. V suchu a pohodlí obývacího pokoje lze pořídit snímky z podvodního světa, těžko však dosáhnete opravdu věrohodného podmořského vzhledu. Podobně bezpečné je i oceanárium postavené tak, aby bylo možné nahlédnout do skutečného podmořského světa. Při troše trpělivosti a umu tady můžete pořídit fotografie, které budou téměř k nerozeznání od skutečných, podmořských. Pokud jste už zavítali k moři, v mnoha letoviscích se lze zúčastnit výletu lodí s proskleným dnem. Místní kapitáni znají divácky atraktivní místa a šance na nějaký fotografický úlovek je značná. Budete se však na lodi tlačit s ostatními, všichni uvidíte totéž a ani času nebude nazbyt. Jednorázové fotoaparáty Nejjednodušší cestou k mokré podmořské fotografii je nevěra digitální technice a koupě jednorázo- Vše, co jste si přáli vědět o fotografování, a báli jste se zeptat

17 vého vodotěsného fotoaparátu. Jsou často nabízeny přímo na plážích, v hotelech či restauracích, stojí pár stokorun, obsahují obvykle 24 snímků a mají velmi jednoduchý hledáček. Jsou dimenzované pro fotografování v hloubce asi jednoho metru pod hladinou, v plném slunci a mají pevné ohnisko, ostření i expozici. Jediné, co musíte dělat, je mačkání spouště. Takové přístroje nevydrží vysoký tlak, hodí se pro běžné potápění v malých hloubkách. Lze je využít i při jachtingu, raftingu, při jízdě na kajaku a všude tam, kde se nechcete obávat o nějakou tu kapku vody. Tento snímek byl pořízen v oceanáriu v jeho přirozeném světle a přes sklo. Světla bylo málo a blesk byl zakázán, ale zvýšení citlivosti na ISO 800 a delší expoziční čas 1/30 s to vyřešily. Podvodní pouzdra Chcete-li zavítat pod vodu s vlastním fotoaparátem, nezbývá než mu pořídit potápěčskou výbavu. Polovičním řešením může být i pouzdro typu pytlík chránící přístroj před vodou, nikoliv před jejím tlakem. Je levné, hodí se však především k pořizování zábavných snímků z hladiny. Profesionálním řešením je podvodní pouzdro. Většinou musí být určené přímo pro konkrétní typ aparátu, neboť je třeba zachovat ovládání všech Vodotěsné pytlíkové pouzdro (například Aquapac) je levným a funkčním řešením. Je jen málo závislé na typu fotoaparátu, umožní jeho snadné ovládání, ale funguje jen v hloubkách do 3 5 metrů. Profesionální podvodní pouzdra jsou spolehlivou a funkční ochranou. Jejich nevýhodou je však vysoká cena, často srovnatelná s cenou fotoaparátu

18 Fotografování pod vodou s potápěčským vybavením je náročné, měli by se do něj proto pouštět jen zkušení potápěči. tlačítek, koleček či přepínačů a poskytnout spolehlivou vodotěsnost. Podvodní pouzdra nabízejí přímo výrobci foťáků (Olympus, Canon, Sony) nebo nezávislé společnosti, jsou obvykle určené pro maximální hloubky metrů a umožní opravdu profesionální záběry. Pod mořskou hladinou Dostat se v klidu k podvodnímu fotografování vyžaduje potápěčskou výbavu nejen pro přístroj, ale i pro fotografa. V řadě zemí lze zvládnout rychlokurs přímo na pláži, půjčit si kompletní výbavu a se zkušeným průvodcem být ještě tentýž den pod hladinou. Při fotografování pod vodou s potápěčskou výbavou se musíme nejprve přestat starat o vlastní potápění. Teprve v okamžiku, kdy je pobyt pod vodou přirozený a klidný, máte čas, sílu i chuť zabývat se osvětlením, kompozicí či expozicí. Pod vodou navíc není nouze o krizové situace a rychlé vynoření byť ze čtyř metrů může způsobit Se stoupající hloubkou se světlo stává stále modřejším. Bublinky a plankton současně snižují kontrast a vytvářejí vločky, zejména při použití interního blesku. Vše, co jste si přáli vědět o fotografování, a báli jste se zeptat

19 Čím méně vody je mezi objektivem a fotografovaným předmětem, tím lépe. Proto je pod hladinou lepší snímat zblízka a používat širokoúhlé objektivy. až smrt (barotrauma, kesonová nemoc pouze při použití dýchacích přístrojů, kdy se dýchá stlačený vzduch; kyslík v něm obsažený se při rychlém snížení tlaku při vynoření uvolňuje z krve v podobě bublinek a hrozí ucpání cévek). Fotografovat pod vodou by tedy měli především zkušenější potápěči. Voda versus vzduch Voda má silnou tendenci rozptylovat a pohlcovat zejména červenou složku světla. Čím jste hlouběji, tím víc světla ubývá, je stále modřejší a zejména ve větší vzdálenosti se ztrácejí detaily a klesá kontrast. Silný modrý nádech lze částečně korigovat vyvážením bílé pod hladinou. Pro kvalitní fotografii je třeba světlo přidat buď svítilnami, nebo bleskem. Ty vestavěné však často osvítí bublinky a plankton mezi fotoaparátem a objektem a snímek vypadá, jako když pod vodou sněžilo (tzv. marine snow phenomenon). Velkou výhodou digitálních přístrojů (ale bohužel nikoliv většiny zrcadlovek) je možnost fotografovat přes displej. Právě to je pro potápěče velmi výhodné, neboť přikládání hledáčku k potápěčské masce je velmi problematické. Současně je na displeji okamžitě vidět, jak snímek dopadne a jaké účinky má různé nastavení. Voda také intenzivně zvětšuje, všechno se zdá větší a zorný úhel užší. Třicetimilimetrový objektiv bude pod hladinou mnohem méně širokoúhlý, proto budete muset snímat z větší dálky, kdy zase klesá kontrast a ztrácejí se detaily. Nejlepší je fotografovat ve dvou. Zatímco první připravuje scénu a z vhodné vzdálenosti a úhlu svítí, druhý z potřebné vzdálenosti fotografuje. Velmi dobrých výsledků lze dosáhnout u osvětlených makrosnímků, kde malé množství vody mezi objektem a fotoaparátem nestačí světlo příliš rozptýlit

20 Objektiv, vlastnosti a vady U kompaktního fotoaparátu jsou rychlost snímání, kvalita obrazu a další možnosti vyměněny za jednoduchost, příjemný rozměr, hmotnost a cenu. Je součástí každého fotoaparátu. Byť je někdy při výběru opomíjen, je to právě objektiv, který nejčastěji určuje limity vaší práce. Jak je posuzovat a vybírat v případě zrcadlovek i kompaktních aparátů? Každý fotoaparát musí mít objektiv, lhostejno, zda jde o fotomobil, kompaktní přístroj nebo profesionální zrcadlovku. Objektiv je zodpovědný za vykreslení ostrého a jasného obrazu na senzoru či filmu a částečně i za obraz v hledáčku. U kompaktních aparátů tvoří neoddělitelnou součást přístroje, což je výhoda (dochází k optimalizaci ceny i výkonu a zjednodušuje se výběr a pořízení), ale i nevýhoda, neboť po celou dobu musíte vystačit jen s jedním a nemůžete ho vyměnit. Právě obrovský sortiment objektivů (včetně vysoce specializovaných) je důvodem, proč pravé zrcadlovky mají díky bajonetu objektivy výměnné. Objektivy se potom pořizují zvlášť, což sice prodražuje nákup a komplikuje výběr, na druhou stranu však nestaví před fotoaparát předem žádné limity. Světlo k senzoru Základní úlohou objektivu je doprava světla k senzoru. Čím více se k němu dostane, tím lepší má světelnost. Nižší hodnota značí lepší objektiv, a tak si lze světelnost představit jako úbytek světla. Špičkové objektivy mají světelnost kolem f/2, střední hodnoty jsou kolem f/4 a průměrné nad f/5,6. Dosáhnout dobré světelnosti na širokém ohnisku je z technického pohledu mnohem lehčí než na dlouhém, kdy objektiv přibližuje. Proto mívají objektivy rozsah světelnosti pro krajní hodnoty zoomu. Například fotoaparát Canon PowerShot G7 má rozsah mm Vše, co jste si přáli vědět o fotografování, a báli jste se zeptat

21 Nízké hodnoty kolem 24 mm slouží pro širokoúhlé snímání třeba interiérů či budov, střední hodnoty kolem 50 mm odpovídají oku a hodnoty kolem 300 mm jsou teleobjektivy (dalekohledy) pro snímání zvířat, sportu či skryté reportáže. Natáhnete-li si před oči paže v úhlu cca 90, tak takový zorný úhel má objektiv s ohniskem kolem 22 mm. Právě absence širokoúhlých ohnisek je častou bolestí kompaktních fotoaparátů řada z nich začíná až na 35 mm, což je často na interiéry či architekturu moc. Budete-li takové fotografie pořizovat, hledejte objektiv se spodní hodnotou alespoň 28 mm. V praxi by bylo velmi příjemné mít obrovský rozsah zoomu zejména u kompaktních fotoaparátů, kde není možné objektiv vyměnit. Brání tomu však konstrukční důvody. Zajistit současně velký rozsah zoomu, dobrou světelnost i kvalitu obrazu je těžké a drahé, a tak výrobci hledají kompromis. Proto fotomobily obvykle nemají zoom žádný, kompaktní fotoaparáty 4 až 18 a výměnou objektivů u zrcadlovek je možné dosáhnout zoomu od 8 mm do 600 mm to je 75. Když nejde použít blesk, umožní světelný objektiv fotografovat tam, kde ostatní selhávají. Zoom je výřez části scény. Rámečkem označená scéna bude tvořit záběr po sedminásobném přiblížení zoomem. a světelnost f/2,8 na ohnisku 35 mm a f/4,8 na ohnisku 210 mm, což jsou velmi dobré hodnoty. Výřez scény Další funkcí objektivu je určení části scény, která se má na senzoru zobrazit. Jinými slovy určuje zorný úhel, který senzor uvidí. Tato vlastnost se označuje jako zoom; například malý zorný úhel vyřízne jen velmi malý kus scény a předměty se jeví silně přiblížené. Před nástupem digitálních fotoaparátů bylo nejrozšířenějším formátem kinofilmové políčko o rozměrech 24 x 36 mm. I když konstrukce objektivů je dnes již trochu jiná, je stále zvykem udávat rozsah zoomu přepočtený na kinofilm (označuje se jako 35mm ekvivalent, 35EQ atp.). Přesné a rychlé ostření je potřebné zejména u delších ohnisek a u snímků s malou hloubkou ostrosti. Ukázka širokoúhlé předsádky, která 1,25x rozšíří zorný úhel objektivu

22 Pohyb čoček v objektivu za účelem ostření má svoje limity v určitém okamžiku už prostě dál čočky posunout nelze. Tento doraz určí minimální zaostřovací vzdálenost (u kompaktů se udává od přední čočky, u zrcadlovek od senzoru), ve které dosáhne objektiv svého největšího zvětšení (největší lupy). Bohužel zvětšení běžných objektivů nejsou nijak závratná. Udávají se nejčastěji jako 1:X, což je poměr velikosti předmětu ku velikosti jeho obrazu na senzoru. Zvětšení jsou však spíše zmenšeními, například 1:4 znamená, že centimetr velká vosa bude na senzoru maximálně čtvrt centimetru velká. Zvětšení 1:1 (či lepšího) dosahují jen poměrně drahé specializované makroobjektivy. Čím delší ohnisko, čím kratší vzdálenost (makro), a čím otevřenější clonu použijete, tím menší je hloubka ostrosti a zvyšují se nároky na přesnost a rychlost ostření. Ostření Objektiv je zodpovědný také za ostření. Správně zaostřit znamená mechanicky hýbat čočkami v objektivu tak, aby předměty ve správné vzdálenosti od fotoaparátu byly ostré. Objektiv má proto v sobě motory a právě rychlost a přesnost těchto motorů je pro ostření klíčová. U levnějších modelů není nic mimořádného ostřit i jednotky vteřin. Přitom platí, že zaostřit na dlouhých ohniscích (např. 200 mm a více) je mnohem těžší než na krátkých (30 mm). Proto se ostření významně zpomaluje s růstem ohniska. Čím rychlejší a přesnější motor v objektivu je, tím rychlejší a přesnější je ostření, ale současně roste i cena. Nejrychlejší, ale i nejdražší jsou superrychlé motory (označované supersonic, ultrasonic, hypersonic atp.) založené na piezoelektrickém jevu, které najdete v lepších objektivech. Reflexe v protisvětle vznikají, když je bodový zdroj světla v záběru či těsně mimo záběr. V druhém případě je může omezit sluneční clona. Vše, co jste si přáli vědět o fotografování, a báli jste se zeptat

23 Zoom je výřez části scény. Rámečkem označená scéna bude tvořit záběr po sedminásobném přiblížení zoomem. Ukázka širokoúhlé předsádky, která 1,25 rozšíří zorný úhel objektivu. Je-li již zaostřeno, je třeba zvolit část scény (výřez), který chceme zobrazit. To dělá ohnisko, ohnisková vzdálenost neboli zoom. Čím delší je, tím užší je zorný úhel, a tím menší část světa se promítne na senzor. Zvyšování ohniska se tak jeví jako přibližování předmětů. Čím více se předměty zvětšují, tedy přibližují dlouhým ohniskem či zoomem, tím více jsou vidět odchylky od roviny zaostření nároky na přesnost ostření tak dramaticky stoupají. Ostření na širokoúhlých objektivech je proto snadné, ostřit na teleobjektivech je velmi těžké a investice do dobrých motorů se vyplatí. Velké a těžké objektivy s sebou fotografové netahají pro radost, ale proto, že v některých situacích nelze jinak dosáhnout kvalitního výsledku. Clona Ne vždy je žádoucí dodat na senzor maximum světla. Proto bývá součástí objektivu i clona, která zmenšováním průměru zabraňuje světlu k přístupu na senzor

24 Je-li přibližně kruhový otvor clony maximálně otevřený, má objektiv svoji světelnost. Naopak možnost maximálního uzavření clony umožňuje exponovat i velmi dlouhými časy za běžného světla. Na fotoaparátu se ovšem nenastavuje průměr clony (kdo by se s tím počítal), ale clonové číslo. Stejné clonové číslo zajistí, že na všech fotoaparátech a objektivech bude dopraveno stejné množství světla. Kompaktní fotoaparáty mají obvykle možnost nastavit nejvyšší clonu f/8, kdežto zrcadlovky zvládají i f/32, kdy clona propustí 16x méně světla. Zavírat a otvírat clonu však nelze libovolně. Velké uzavření clony je potřebné v silném světle a nebývá příliš často limitem. Problém naopak nastává v situaci, kdy je na scéně málo světla (interiéry, hustý les, večer atd.). To bychom potřebovali otevřít clonu co nejvíce, není však možné ji otevřít více, než je průměr objektivu. Clonovému číslu při maximálně otevřené cloně se říká světelnost objektivu a je základním parametrem každého objektivu. Říká přeneseně, kolik světla můžeme maximálně na senzor dopravit. Kresba Přirozený požadavek, aby objektiv dobře a ostře kreslil, není v praxi jednoduché splnit. Proto se objektivy potýkají s celou řadou optických vad, které degradují obraz. Jde o vinětaci, aberaci, sférické zkreslení atd. Každý objektiv vyhoví pro nenáročné snímky formátu 9 x 13 cm či snímky prohlížené v počítači. Kvalitním fotografiím formátu A3 vyhoví jen opravdu dobré objektivy. Sférické zkreslení je vada přenosu přímek. Vadí zejména u snímků moře, architektury či interiérů. Lze ho však úspěšně kompenzovat. Příslušenství Lepší objektivy či fotoaparáty mají na objektivu závit nebo bajonet, pomocí kterého se před objektiv dá uchytit celá řada užitečného příslušenství filtry, předsádky atp. Ty umožňují buď dosáhnout speciálních efektů, nebo obejít některé limity. Například makropředsádka pracuje na principu lupy a umožní větší zvětšení fotografovaného předmětu. Vady objektivu Patří k nim aberace, reflexe, sférické zkreslení a vinětace. Pojmem aberace se souhrnně označují nejrůznější optické vady objektivů. Jak ostření, tak zoom totiž pohybují čočkami je velmi těžké udržet celou složitou soustavu čoček stabilní a s vysokou přesností. Některé optické vady jsou navíc logickým důsledkem fyzikálních zákonů a objektiv je může jen korigovat, nikoliv se jim vyvarovat. Aberace jsou vždy nejmarkantnější na okrajích rozsahu zoomu, na okrajích obrazu a při zcela otevřené cloně. Projevují se rozostřením obrazu (monochromatické aberace) či barevným duhováním hran (chromatická aberace). Čím větší je rozsah zoomu, lepší světelnost a větší rozsah ostření, tím bývají tyto vady viditelnější a jejich případné potlačení obtížnější a dražší. Dalším typickým problémem jsou odrazy světla na čočkách, reflexe, které se na snímku projeví jako různá prasátka. Objektiv se jim brání speciálním antireflexním potahem skel čoček. Jinak se jim lze bránit sluneční clonou či vhodnou kompozicí obrazu. U řady objektivů lze najít silné sférické zkreslení, neboli prohnutí původně rovných čar. Prohnutí může být jak do soudku (vně), tak do podušky (dovnitř). Vše, co jste si přáli vědět o fotografování, a báli jste se zeptat

25 Vinětace je nepříjemné ztmavení rohů. Často vzniká také při špatném použití filtrů. K tomuto nešvaru jsou náchylné zejména širokoúhlé objektivy a vidět je zejména na okraji obrazu. Naštěstí však řada fotoeditorů nabízí opravu této vady. Vinětace je ztmavení rohů, neboli neschopnost objektivu dopravit stejné množství světla v celé ploše obrazu. Je vidět na snímcích s jednolitým pozadím (nebe, ateliér) a opět ho lze v PC korigovat. Ideální objektiv Také byste si přáli malý, lehký a levný objektiv, který na senzor propustí hodně světla a vždy dobře zaostří? Bylo by fajn, aby uměl i makro a měl rozsah zoomu od 17 do 400 mm. Nejste sami, kdo má takové přání. Realizaci brání fyzika a reálné možnosti výroby. Ideální objektiv neexistuje, a tak přání z úvodu zůstane nevyslyšeno. Je jen na vás, čemu dáte přednost: zda např. upřednostníte jednoduchost a nízkou cenu, ale nižší kvalitu obrazu. Naštěstí pro běžné použití je kvalita většiny objektivů přijatelná. Nejvyšší kvalitu pochopitelně poskytují pevné objektivy (zcela bez zoomu), pohotovost jejich použití je však nízká. Barevná vada se projevuje obvykle fialovým duhováním na kontrastních hranách, lze ji nalézt zejména u okraje obrazu

26 Originální portréty Snad není fotografa, který by alespoň občas nebyl vyzván k pořízení portrétu. I když portrét ve své definici je poměrně jednoduchý jedná se podobiznu osoby, zejména její tváře jeho ztvárnění má obrovské množství podob. Formální portrét slouží nejčastěji k identifikaci či prostému zachycení vzhledu, zatímco neformální portrét by měl prozradit i něco více o vlastnostech toho, kdo je na fotografii. Neformální portrét by měl prozradit kus povahy portrétovaného. Toho lze docílit řadou způsobů například volbou charakteristického prostředí (sportovní hala, kancelář, zámek, stáj), pro portrétovaného typického, přirozeného a zcela neformálního oblečení i vhodnou polohou těla. Originální portrét potom klade ještě menší omezení na formálnost. Současně dává prostor a klade požadavky na netradiční nápady, oblečení, polohy, na použití netradičních pomůcek, paruk, rekvizit, výrazů, perspektivy atp. V exteriéru často snímkům pomůže rozostřené pozadí. Lze ho docílit dlouhým ohniskem současně s maximálně otevřenou clonou (malým clonovým číslem). Cílem měkkého (plošně velkého) světla je zlikvidovat stíny. Není třeba je likvidovat vždy zcela, příliš ostré a hluboké stíny však portrétům málokdy sluší. Vše, co jste si přáli vědět o fotografování, a báli jste se zeptat

27 Netradičního vzhledu lze mimo jiné dosáhnout netradiční perspektivou. Tento snímek byl fotografován ze vzdálenosti jen několika decimetrů od tváře modelky. Fotograf a portrétovaný Pokud nebudete fotografovat profesionální herečky či modelky schopné na povel zahrát cokoliv, vždy se do výsledného snímku promítne jak představa fotografa, tak i modelu. Model by se na snímku měl sám sobě líbit a měl by to být on. Je proto užitečné shodnout se ještě před zahájením práce na tom, jaké snímky jsou cílem (žertovné, umělecké, romantické atd.), jaké mají mít určení a styl (barevné, černobílé, dekorativní) atp. Ideální je, když se ještě před započetí práce oba shodnou na společné inspiraci např. z Internetu. Výsledek vždy dopadne jinak, ale oba aktéři mají shodnou představu o tom, za čím jdou. Prostředí Portréty lze snímat kdekoliv venku pod širým nebem, v interiérech, v přirozeném prostředí pro model nebo ve fotografickém ateliéru. Portréty v exteriérech či interiérech budou hodně prozrazovat o prostředí, ve kte- Originality lze samozřejmě dosáhnout oblečením, netradičním líčením, doplňky atp. Jen je třeba to nepřehnat, aby se portrétovaný nestal maškarou

28 Světlo ve studiu I když plně vybavené fotografické studio je nákladnou záležitostí, také v domácím improvizovaném studiu lze docílit skvělých výsledků. Výhodou portrétů je, že vyžadují jen plošně malé pozadí na rozdíl od snímků celých postav, které jsou na prostor mnohem náročnější. Vyhoví prostěradlo, barevné látky, kus koberce, velký papír atd. Stejně tak lze doma zvládnout nasvícení portrétu ideální jsou silné halogenové lampy či fotografický blesk, ale umístěný mimo fotoaparát. Světlo je také bezpodmínečně třeba změkčit a nesvítit na model přímo, ale přes fotografický deštník, mléčnou látku, pauzovací papír atp. Cílem tohoto snažení je zlikvidovat ostré stíny. Klíčem k originálnímu portrétu je správný výraz. Výraz musí něco vyjadřovat. Běžný úsměv bude jen stěží originální. Snímek je obvyklé editovat v počítači vedle základní retuše zde byl výrazně zvýšen kontrast. rém se model pohybuje. Lze je snímat i zcela nepozorovaně (ve stylu paparazzi), což zajistí přirozený výraz portrétovaného. Lidé totiž na přítomnost fotoaparátu často reagují nepřirozeným chováním, držením těla a mimikou, takže jedna z cest k originálnímu portrétu může být zachytit portrétovaného, když o tom neví. Fotografické studio má proti exteriéru či interiéru dvě základní výhody kontrolované pozadí a kontrolované světlo. Studio poskytuje i mnohem větší pohodlí a nezávislost na počasí, klade však s ohledem na požadavek přirozenosti snímků větší nároky na scénu, rekvizity, svícení i mimiku modelu. Ideální je, když snímky pořízené ve studiu nevypadají jako snímky pořízené ve studiu. Nápad a jeho realizace Pokud najdete pár metrů čtverečních, vhodné pozadí a světla, stává se nejdůležitějším nápad. Je až neuvěřitelné, jak mnoho podob může lidská tvář získat. A je také pozoruhodné, jak různým lidem sluší nejrůznější polohy a způsoby snímání. Je rovněž překvapující, jak malé detaily odlišují pěknou fotografii od té nepovedené poloha prstů, jemná mimika obočí či úst, stylizace očí atp. Může se stát, že dobrý portrét vznikne hned jako první snímek sady, ale častěji je potřeba cílevědomé práce a pečlivé dolaďování snímku společně s modelem. Může za to fotograf Na závěr jedno obecně platné pravidlo, které se netýká jen portrétů a je k fotografům nelichotivé, leč spravedlivé. Za výsledek ať již pozitivní či negativní může vždy jen a pouze fotograf. Na světe snad není lidská bytost, která by nešla dobře a zajímavě vyfotografovat. Právě fotograf je ten, kdo vidí celou scénu a model, jeho polohu i to, co mu sluší a co ne. Proto s modelem komunikujte a čas od času mu výsledek ukažte. Dostanete zpětnou vazbu, kterou máte možnost hned využít. A není nad to, když jsou po několikahodinové práci jak fotograf, tak model s výsledkem spokojeni. Vše, co jste si přáli vědět o fotografování, a báli jste se zeptat

29 Naučte se zpracovávat digitální fotografii a využívat svůj fotoaparát na maximum! Úprava digitální fotografie v programu Zoner PhotoStudio info: Digitální fotografie pro každého, aneb co opravdu potřebujete vědět pro tvorbu snímků k vaší plné spokojenosti. info: Adobe Photoshop základní kurz info: Adobe Photoshop pro pokročilé info: Corel PHOTO-PAINT základní kurz info: Praha Brno Bratislava

30 Blesk Bez blesku by tato scéna nemohla být vůbec vyfotografována. Přesto jeho použití není patrné, i když zkušené oko blesk objeví díky stínům ruky či leskům. Světlo je nutným předpokladem fotografie. Pokud je ho málo, můžeme prodloužit expoziční čas (ale jen do určité míry), zvýšit ISO (ovšem tehdy naroste i šum). Anebo můžeme použít blesk. Jde v podstatě o silný přídavný reflektor s velmi krátkou dobou svitu typicky jde o tisíciny vteřiny. U kompaktních fotoaparátů je vyzařovací úhel blesku právě tak široký, aby pokryl úhel snímání objektivu nastaveného na nejširší záběr. Pokud přiblížíte scénu zoomem, blesk většinou zbytečně osvětluje širší část. Pouze některé blesky dokáží na základě zoomu přizpůsobovat svůj vyzařovací úhel, mají tzv. zoomhlavu. Externí systémové blesky netuší, na jaký fotoaparát a objektiv budou nasazeny, a tak rozsah jejich zoomového pokrytí bývá uveden v technických parametrech (např. systémový blesk Canon Speedlite 580EX má rozsah pokrytí scény pro objektiv mm). Směrné číslo Síla blesku se udává směrným číslem (guide number). Směrné číslo vydělené clonou udává pro ISO 100 maximální vzdálenost v metrech, kterou je blesk schopen osvítit. U kompaktních fotoaparátů se udává pro nejširší záběr (nejkratší zoom), u externích blesků se zoom hlavou se udává pro různá ohniska. Typické směrné číslo vestavěného blesku je kolem 12 a světelnost objektivů (jejich nejmenší clonové číslo) bývá kolem 2,8 až 4 blesk má tedy smysl pouze pro předměty do vzdálenosti několika metrů (12/2,8 = 4,3 m). Vše, co jste si přáli vědět o fotografování, a báli jste se zeptat

31 Kompenzace expozice Právě v situaci, kdy fotograf usoudí, že automatika se mýlí, nebo kdy je jeho tvůrčí záměr specifický, je nutné provést kompenzaci expozice bleskem. Podobně jako u běžné expoziční kompenzace se jedná o změnu hodnot (obvykle ± 2 EV) oproti hodnotám změřených automatikou. U nejnáročnějších scén a nejlepších blesků je možné přejít i do zcela manuálního ovládání, kdy se síla záblesku reguluje ručně, a situace se tak záměrně vrací desítky let zpátky. I když blesk byl jediným zdrojem světla, jeho použití na této fotografii není skoro patrné. Fotografováno na vzdálenost 3 m s kompenzací blesku -1EV, která zachovala přirozený vzhled fotky. Expoziční automatika TTL Fotografové v minulosti, kdy blesky uměly na povel pouze blesknout plným výkonem, museli provádět řadu výpočtů sami a expozici bleskem regulovat pouze clonou. Dnešní blesky používají tzv. TTL (Through The Lens) měření expozice a v okamžiku, kdy fotografie je podle automatiky správně exponována, dokáží blesk zhasnout. V kterém místě scény se však má světlo blesku měřit? Co chce fotograf bleskem správně osvítit? Proto např. Canon určuje správné množství světla blesku v okolí zaostřovacího bodu. Jinými slovy fotíte-li s bleskem, musíte přemýšlet o tom, kam zaostřit. Je to jednoduché a logické, nicméně občas to vede k nedorozumění. TTL automatiky pracují skvěle a zcela oprostily uživatele od jakéhokoliv nastavování. Jsou však scény a světelné podmínky, které stále vyžadují ruční zásah. Další funkce Většina fotoaparátů nedokáže fotit s bleskem při kratších expozičních časech, než je tzv. X sync čas. Bývá obvykle kolem 1/125 až 1/250 s a jeho nejkratší hodnota souvisí s konstrukcí závěrky. Časy kolem 1/200 s jsou však příliš dlouhé pro focení za plného slunce nebo zachycení dynamických akcí (sport). Aby blesky vyšly tomuto limitu vstříc, nabízejí tzv. vysokorychlostní synchronizaci (FP flash), která umožňuje nastavit i časy výrazně kratší (třeba 1/1.000 s). Nevýhodou je značný pokles výkonu blesku (pokles směrného čísla). Pokud exponujeme delším časem (třeba 1 s) a současně je použit blesk, je otázkou, v jakém okamžiku má blesk zapálit. Na začátku, při otevření závěrky nebo na konci expozice při jejím uzavírání? Proto blesky nabízejí další funkci tzv. synchronizaci na 1. nebo 2. lamelu (1st curtain sync, 2nd curtain sync). Profesionální blesky Profesionální, tzv. systémové blesky (systémový blesk je takový, který je ve spolupráci s tělem fotoaparátu schopen TTL měření expozice), jsou vždy externí a nasazují se do patice pro blesk (hot-shoe connection). Vedle zoomhlavy a výrazně vyššího výkonu (směrné číslo až 58, tzn. dosah pro světelnost 2,8 a ISO 100 až 21 m) jsou umístěny dále od objektivu (to redukuje efekt červených očí), jsou vybaveny lepší regulací výkonu, vlastními bateriemi, řadou dalších funkcí, ale zejména otočnou a sklopnou hlavou (swivel/tilt head). Ta na rozdíl od pevně vestavěného blesku umožní osvětlovat fotografovaný objekt nikoliv přímo, ale odrazem světla od stropu či stěn, a dosáhnout tak mnohem přirozenějších výsledků než při fotografování s tvrdým čelním zábleskem