DIPLOMOVÁ PRÁCE. Platební rozkaz v českém a evropském právu komparativní studie

Transkript

1 Masarykova univerzita v Brně Právnická fakulta Katedra mezinárodního a evropského práva DIPLOMOVÁ PRÁCE Platební rozkaz v českém a evropském právu komparativní studie Alexander Nett 2006 Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: Platební rozkaz v českém a evropském právu zpracoval sám a uvedl jsem všechny použité prameny.

2 1. Úvod Právo se jeví neúčelné, neobsahuje-li mechanismus, jak mocensky přinutit subjekty chovat se v souladu s právem. V podmínkách právního státu to znamená povinnost zřídit nezávislé orgány, které postupem podle závazných a jednotných pravidel tento soulad zajistí. Těmito orgány jsou zásadně soudy. Chování v rozporu s právem je bohužel tak časté, že vzhledem ke kapacitním možnostem soudů nebývá nápravy v tomto smyslu dosaženo v přiměřené době. To jistě není však jediným důvodem. Hovoříme-li o chování v rozporu s právem ve smyslu nesplnění závazků řádně a včas (především těch peněžních), nejedná se jen o společensky neakceptovatelný stav, ale rovněž může v těchto případech docházet k ohrožení ekonomické existence věřitelů. V případě malých a středně velkých podniků tak může dojít k platební neschopnosti (druhotné), jež ve svém důsledku může znamenat zánik takového subjektu a ztrátu mnoha pracovních míst. Skutkové okolnosti nesplněných peněžitých závazků bývají přitom často nesporné, příp. dlužníkem ani rozporovány nejsou. Jeví se tedy žádoucí, aby v takových případech byl věřiteli v co nejkratší době poskytnut nástroj k efektivnímu vymožení své pohledávky, aniž by byla dlužníkovi formálně odepřena obrana. Tímto nástrojem je právě platební rozkaz. Platební rozkaz není v českém právu institutem posledních let, ale sahá až do období rakousko-uherské monarchie. Historicky první normou upravující tento institut byl zákon č. 67/1873 říšského zákoníku, o řízení upomínacím. Úprava v něm byla poměrně podrobná a na svou dobu vyspělá. V polovině 90. let 19. století však začala platit paralelní úprava platebního rozkazu obsažená v zákoně č. 113/1895 říšského zákoníku. Jednalo se o civilní soudní řád, jenž nahradil josefínský soudní řád z roku Jeden institut byl tak současně upraven dvěma zákony. Oba zákony se pak díky tzv. recepční normě staly v roce 1918 součástí československého právního řádu. Zrušeny byly až v roce 1951, kdy vstoupil v platnost nový občanský soudní řád vydaný pod č. 142/1950 Sb. Úprava platebního rozkazu v něm obsažená byla již velice podobná té současné. Tato úprava však nezůstala dlouho v platnosti. V roce 1963 byla nahrazena úpravou novou. V platnost totiž vstoupil zákon č. 99/1963 Sb. nazvaný Občanský soudní řád, jenž je po mnoha novelách (především z období po r. 89) platný až dodnes. Současná úprava platebního rozkazu tedy vychází z úpravy obsažené v tomto zákoně a oproti původnímu znění již prošla podstatnými změnami. 2

3 Institut platebního rozkazu je v Občanském soudním řádu zařazen v části třetí (Řízení v prvním stupni) hlavy čtvrté (Rozhodnutí) v a zaujímá tak rovnocenné postavení vedle dalších forem soudního rozhodnutí rozsudku a usnesení. Platební rozkaz má významné postavení v rámci právních řádů jednotlivých států. V současné době budování jednotného vnitřního trhu mezi státy Evropské unie však nabývá významu i pro toto samotné mezinárodní společenství. Zatímco se všechny členské státy pokoušejí řešit problém hromadného vymáhání nesporných nároků většinou pomocí zjednodušeného řízení o platebním rozkazu, obsah vnitrostátních zákonných úprav i výkon domácích rozhodnutí se velmi liší. Navíc jsou stávající řízení často buď nepřípustná nebo neproveditelná v přeshraničních situacích. Výsledné překážky přístupu k účinnému výkonu spravedlnosti u přeshraničních případů a narušení hospodářské soutěže na vnitřním trhu kvůli nerovnováze ve fungování procesních prostředků věřitelů v různých členských státech vedou k potřebě zákonné úpravy Společenství, která by zaručila rovné podmínky pro věřitele a dlužníky v celé Evropské unii. Evropská rada na svém zasedání v Tampere ve dnech 15. a 16. října 1999 vyzvala Radu a Komisi, aby připravily novou zákonnou úpravu, která napomůže hladké soudní spolupráci a zlepší přístup k právu a konkrétně v tomto kontextu zmínila peněžní platební rozkazy. Dne 30. listopadu 2000 Rada přijala společný program Komise a Rady o opatřeních k realizaci zásady vzájemného uznávání rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. 1 Program předpokládá možnost konkrétního, jednotného nebo harmonizovaného postupu pro získání soudního rozhodnutí vydaného v rámci Společenství v konkrétních oblastech včetně oblasti nesporných nároků. Je rozpracován v Haagském programu, dne 5. listopadu 2004 jej přijala Evropská rada, která vyzvala k pokračování práce na řízení o Evropském platebním rozkazu. Komise přijala Zelenou knihu o řízení o Evropském platebním rozkazu a opatřeních ke zjednodušení a urychlení soudních sporů malého rozsahu dne 20. prosince Zelená kniha zahájila konzultace o možných cílech a rysech jednotného nebo harmonizovaného evropského postupu pro vymáhání nesporných nároků. Dne 19. března 2004 přijala Komise návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se zavádí řízení o Evropském platebním rozkazu 2. Návrh byl zaslán Parlamentu a Radě dne 19. března Hospodářský a sociální výbor vydal k návrhu Komise stanovisko 1 Úř. věst C 12, , s KOM (2004) 173 v konečném znění, a KOM (2004) 173 v konečném znění,

4 dne 9. února Evropský parlament předal návrh výboru EP pro právní záležitosti (odpovědnému za vypracování zprávy) a výboru pro svobody a práva občanů (k vyjádření). Výbor pro svobody a práva občanů přijal své stanovisko dne 13. června Výbor pro právní záležitosti schválil svou zprávu dne 14. července Rada se obecně shodla na znění článků nařízení na svém zasedání dne 2. prosince Na plenárním zasedání dne 13. prosince 2005 přijal Evropský parlament své stanovisko, kterým byl návrh Komise s celou řadou změn schválen. Změny přijaté Evropským parlamentem jsou v souladu se zněním, které přijala Rada dne 2. prosince Komise na tyto změny reagovala pozměněným návrhem nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se zavádí řízení o Evropském platebním rozkazu, ze dne V něm většinu změn schválených EP přijala v celém svém rozsahu, některé přijala s výhradou jejich přeformulování a některé jen částečně. Toto je fáze, v níž se legislativní procedura o zavedení řízení o Evropském platebním rozkazu v současné době nachází a zároveň stav, ze kterého budu v této práci vycházet. Lze předpokládat, že po vyjádření všech dotčených orgánů a institucí včetně prvního čtení v EP a následné akceptaci navržených změn návrh nařízení již neprodělá zásadnější změny. Výsledkem zavedení řízení o Evropském platebním rozkazu má být zjednodušení, urychlení a snížení nákladů přeshraničních sporů týkajících se nesporných peněžních nároků a umožnit volný pohyb Evropského platebního rozkazu ve všech členských státech stanovením minimálních procesních norem, jejichž dodržováním by se odstranila nutnost v takovém členském státě před uznáním a uplatněním tohoto rozkazu uskutečnit jakákoli zprostředkující řízení. Smyslem této práce je popsat řízení, v němž se rozhoduje českým platebním rozkazem a řízení, v němž bude rozhodováno Evropským platebním rozkazem a poukázat na rozdíly mezi nimi. K tomu účelu je výklad shodně rozdělen do kapitol tak, aby bylo možno co nejlépe popsat tento druh řízení. Komparace je provedena formou tabulek, jejichž uspořádání je odrazem předchozího výkladu. Jsou tak srovnávány vždy prvky (či atributy) řízení v rámci jednotlivých kapitol. 3 CESE/2005/133, Úř. věst. C 221, , s

5 2. Platební rozkaz v českém právu 2.1 Vymezení pojmu Civilní soudní řízení je v českém právu členěno na řízení nalézací a řízení vykonávací. Jedná se o dělení základní, nezahrnující další druhy civilního procesu řízení konkurzní, vyrovnací a zajišťovací. Nalézacím řízením je takové řízení, které vede k rozhodnutí. Soud jím zjišťuje, co je právem, anebo právo ve smyslu právního vztahu vytváří. Vykonávací řízení slouží k zajištění, uskutečnění práva zjištěného v řízení nalézacím. Toto řízení není druhou, nezbytnou částí civilního procesu. Uplatní se jen tehdy, jestliže ke splnění rozhodnutí nedošlo dobrovolně a ve stanovené lhůtě. Nalézací řízení se tradičně dělí na řízení sporné a nesporné. Pro sporné řízení je charakteristické procesní postavení účastníků v roli odpůrců s protikladným zájmem na výsledku řízení. V rámci řízení nesporného dochází k úpravě právních poměrů jednoho nebo více účastníků, kteří ovšem postavení odpůrců nemají. Právní úprava obou těchto druhů soudního řízení je obsažena v Občanském soudním řádu (dále jen OSŘ ), který ovšem uvedených terminologických pojmů neužívá. Pravidla o řízení sporném jsou obsažena v první až čtvrté hlavě třetí části OSŘ. Pravidla nesporného řízení jsou součástí páté hlavy třetí části OSŘ a jsou označena jako zvláštní ustanovení. Mají-li ve sporném řízení odpůrci uplatňovat své protikladné zájmy, je zpravidla potřeba tyto zájmy konfrontovat. K tomu účelu nařídí soud jednání. OSŘ však umožňuje soudu ve dvou případech sporného řízení vydat rozhodnutí ve věci samé v tzv. zkráceném řízení, aniž nařídí jednání. Jde jednak o zkrácené řízení, které je v teorii nazýváno rozkazním řízením 4, a jednak o zkrácené řízení ve věcech šekovních a směnečných (tímto se dále nebudu zabývat). Rozkazním řízením označujeme řízení, v němž je rozhodnutí vydáváno ve formě platebního rozkazu. Tato je úzce spjata s povahou řízení. V jiném než rozkazním řízení nelze platební rozkaz vydat. Naopak v rozkazním řízení nelze rozhodnout jinou formou než formou platebního rozkazu. 4 Stavinohová, J., Hlavsa, P. Civilní proces a organizace soudnictví. MU Brno a Doplněk, 2003, s. 322 Winterová, A. a kol. Civilní právo procesní. 3. aktualizované a doplněné vydání, Praha, Linde, 2004, s

6 Je ponecháno na úvaze soudu, zda vydá platební rozkaz nebo nařídí jednání, i když je navrženo vydání platebního rozkazu. Obsahuje-li žaloba návrh na rozhodnutí sporu platebním rozkazem, není soud povinen takto rozhodnout, i kdyby byly splněny zákonné předpoklady. Rozkazní řízení lze charakterizovat jako řízení bez nařízení jednání, a tudíž bez provádění dokazování, jakož i slyšení žalovaného. Soud tedy není povinen zjišťovat úplný skutkový stav postupem podle 153 odst. 1 OSŘ. Soud rozhoduje pouze na základě obsahu žaloby (návrhu na vydání platebního rozkazu). Žalovaný však není zbaven možnosti obrany. Ta se uplatňuje až ve stadiu po rozhodnutí (vydání platebního rozkazu). Zde je na žalovaném, zda se rozhodne podat odpor, jehož důsledkem je zrušení platebního rozkazu, či nikoliv. Takovým rozhodnutím je pak nepodání odporu, což má za následek nabytí právní moci platebního rozkazu. Smyslem rozkazního řízení je vydání rozhodnutí k vymožení peněžitých nároků velmi rychle po podání žaloby. Současně je též sledována i hospodárnost řízení projevující se v tom, že platební rozkaz je vydán bez projednání věci a dokazování. Nutno dodat, že se již nejedná pouze o nepatrné nároky. Od je možno v rozkazním řízení uplatňovat jakékoliv peněžité nároky, jeví-li se tyto nároky skutkově opodstatněné. Obsahem platebního rozkazu proto vždy bude uložení povinnosti, aby žalovaný zaplatil uplatněnou pohledávku a náklady řízení do 15 dnů od doručení, anebo v téže lhůtě podal odpor. 5 Podáním odporu se platební rozkaz v plném rozsahu ruší. 6 Po zrušení platebního rozkazu soud nařídí jednání, jehož výsledkem bude rozsudek, vydaný ovšem v řádném řízení. Platební rozkaz, proti němuž nebyl odpor podán, nabývá účinků pravomocného a vykonatelného rozsudku a je exekučním titulem odst. 1 OSŘ odst. 2 OSŘ 6

7 2.2 Podmínky pro vydání platební rozkazu Podmínkami pro vydání platebního rozkazu se rozumí existence návrhu na vydání platebního rozkazu (žaloby), procesní podmínky řízení a zvláštní podmínky Procesní podmínky Soud je povinen jako v každém jiném civilním řízení zkoumat splnění procesních podmínek. OSŘ je upravuje v ustanovení 103 a násl. jako podmínky řízení. Definuje je jako předpoklady, za nichž soud může jednat ve věci, resp. jež musí být splněny v době vydání meritorního rozhodnutí. Zde pak není významné, zda se jedná o meritorní rozhodnutí, jímž se žalobě vyhovuje, nebo jehož prostřednictvím se žaloba zamítá. Nebudou-li splněny všechny podmínky řízení, popř. nedostatek některé z nich je neodstranitelný nebo je odstranitelný, ale zůstane neodstraněn, soud řízení zastaví. 7 Procesním důsledkem je, že se soud nebude věcí dále meritorně zabývat a platební rozkaz nevydá. Stejné procesní důsledky bude mít i odmítnutí žaloby. Soud tak může učinit pouze tehdy, není-li přes výzvu předsedy senátu žaloba řádně opravena nebo doplněna a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat. 8 Procesní podmínky se nikdy nedotýkají samotného práva, resp. uplatněného nároku. Soud zkoumá splnění procesních podmínek z úřední povinnosti a činí tak v rámci zahájeného řízení. Soud je povinen zpravidla zjišťovat splnění procesních podmínek ihned po zahájení řízení a dále zkoumat po celou dobu řízení, zda nedošlo ke změně, tedy zda podmínka původně splněná zůstává splněná i nadále. 9 To ovšem nebrání účastníkům řízení, aby se též k procesním podmínkám vyjadřovali. Žalovaný může namítat např. nedostatek pravomoci soudu nebo nedostatek věcné či místní příslušnosti. Tyto tzv. obrany žalovaného nesměřují k popření žalovaného práva, ale k tomu, aby se soud věcí vůbec nezabýval. Je nepochybné, že v rozkazním řízení ztrácejí na významu. Žalovaný je může namítat zpravidla nejdříve v odůvodnění odporu proti platebnímu rozkazu. Tedy v době, kdy se soud již věcí zabýval a meritorně rozhodl. To vyplývá z povahy rozkazního řízení, v němž vydání platebního rozkazu je prvním procesním úkonem vůči žalovanému OSŘ 8 43 odst. 2 OSŘ 9 Výjimku představuje zkoumání věcné a místní příslušnosti soudu, kdy pro určení věcné a místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení. Viz 11 odst. 1 OSŘ. 7

8 V OSŘ není stanoven výslovný rozsah procesních podmínek pro vydání platebního rozkazu. K procesním podmínkám na straně soudu patří pravomoc a příslušnost. Tyto podmínky poprvé zkoumá soud, u něhož byla žaloba podána. Procesními podmínkami na straně účastníků jsou způsobilost být účastníkem řízení, procesní způsobilost. Při nedostatku procesní způsobilosti řádné zastoupení 10 procesně nezpůsobilého účastníka. Další procesní podmínkou na straně účastníka je plná moc zmocněnce. To v případě, je-li účastník zastoupen na základě plné moci. Rovněž způsobilost zmocněnce. Další procesní podmínky se vztahují k právnímu principu ne bis in idem. Bývají označovány jako podmínky negativní. Jedná se o překážku probíhajícího řízení (tzv. litispendence) a překážku věci pravomocně rozhodnuté (tzv. rei iudicatae). Ačkoliv ohledně dalších procesních podmínek nepanuje v literatuře názorová shoda 11, považuji za nutné je zmínit. Jsou jimi podnět k zahájení řízení (viz kapitola 2.2.3), rozhodování nepodjatým soudcem, rozhodování ve správném obsazení soudu a splnění poplatkové povinnosti. Pravomoc Má-li se český soud zabývat určitým případem obsahujícím mezinárodní prvek (spočívající např. v tom, že účastník řízení je cizinec nebo cizí právnická osoba), musí nejdříve vyřešit otázku, zda je oprávněn jednat ve věci. S ohledem na mezinárodní prvek to zde znamená přezkoumat, zda je dána pravomoc českých soudů. Jde o podmínku řízení, k níž je nutno přihlížet kdykoliv za řízení. 12 V této otázce postupuje český soud podle pravidel o pravomoci vnitrostátní, 13 mezinárodní, 14 ale především komunitární 15 povahy. Směřuje-li žaloba proti osobě domicilované v ČR nebo na území jakéhokoliv jiného členského státu, zkoumá soud svoji pravomoc podle nařízení Rady č. 44/ Jsou tak potlačeny pravidla o pravomoci vnitrostátní povahy. Je-li však žalovaný domicilován ve třetím státě a neexistuje-li 10 Řádným zastoupením je takové zákonné zastoupení nebo zastoupení na základě rozhodnutí soudu, kde zástupce sám má procesní způsobilost, takže i procesní způsobilost zástupce účastníka se řadí k procesním podmínkám. 11 K tomu srov. Stavinohová, J., Hlavsa, P. Civilní proces a organizace soudnictví. MU Brno a Doplněk, 2003, s. 286 a Winterová, A. a kol. Civilní právo procesní. 3. aktualizované a doplněné vydání, Praha, Linde, 2004, s. 235, OSŘ zákona č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, ve znění pozdějších předpisů 14 mnohostranné smlouvy, kterou je ČR vázána vůči nečlenským státům ES 15 nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. prosince 2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech 16 K tomuto nařízení podrobněji Rozehnalová, M., Valdhans, J., Barbora, P. Evropský justiční prostor ve věcech civilních. In Právní fórum, 2005, č

9 zde mezinárodní smlouva, jíž je ČR vázána, je soudem při zkoumání pravomoci aplikován 37 zákona č. 97/1963 Sb. a navazující normy o příslušnosti v OSŘ. Podle 104 odst. 1 OSŘ je soud povinen řízení zastavit a po právní moci tohoto usnesení věc postoupit příslušnému orgánu, zjistí-li, že daná věc patří do pravomoci jiných orgánů ČR, ale nikoliv do pravomoci soudu. To se stane v případech, kdy má soud rozhodovat o peněžitých nárocích, jež neplynou z občanskoprávních, pracovních, rodinných nebo obchodních vztahů 17 nebo stanoví-li zákon, že o sporech plynoucích z těchto vztahů rozhoduje jiný orgán. Dikce ust. 106 OSŘ neumožňuje soudu v rozkazním řízení zkoumat, zda má být věc projednána v rozhodčím řízení. Zjištění této skutečnosti totiž OSŘ váže na námitku žalovaného. Tu má možnost ovšem žalovaný vzhledem k povaze rozkazního řízení (viz výše) podat až po vydání platební rozkazu. Soud nemůže z vlastní iniciativy konstatovat nedostatek své pravomoci a řízení zastavit v případě, zjistí-li z důkazů předkládaných žalobcem (smlouva mezi žalobcem a žalovaným), že věc má být projednána před rozhodci. Příslušnost Podle ust. 9 OSŘ jsou k řízení, rozkazní nevyjímaje, v prvém stupni zásadně věcně příslušné okresní soudy a v určitých věcech 18 krajské soudy. Věcnou příslušnost zkoumá soud kdykoliv za řízení. Funkční příslušnost upravuje ust. 10 OSŘ. Z tohoto ustanovení vyplývá, které soudy jsou příslušné v druhoinstačním řízení. Rozkazní řízení je vždy řízením prvoinstačním. Proto bude zkoumání této podmínky bez významu. Místní příslušnost upravuje OSŘ v ust. 84 a násl. K řízení, bez ohledu na to, zda je obecné či rozkazní, je příslušný zásadně obecný soud žalovaného. OSŘ tento pojem definuje v ust. 85 zvlášť pro fyzické osoby, právnické osoby, stát, obce a vyšší samosprávné celky. Rozhoduje-li soud o věci samé bez jednání, je oprávněn zkoumat místní příslušnost jen do vydání rozhodnutí ve věci samé. Výjimkou je právě situace, kdy soud vydá platební rozkaz. 19 Bude-li posléze platební rozkaz zrušen pro nedoručitelnost, případně v důsledku včas podaného odporu, má soud právo zkoumat svou místní příslušnost před jednáním ve věci samé. Také účastníku náleží námitka místní nepříslušnosti. Tuto musí uplatnit nejpozději při 17 Viz 7 odst. 1 OSŘ. 18 Viz taxativní výčet v ust. 9 odst. 2 a 3 OSŘ odst. 1 OSŘ 9

10 prvním procesním úkonu, kterým se na soud obrací po podání odporu anebo po zrušení platebního rozkazu soudem. 20 V souvislosti s místní příslušností je třeba zmínit možnost prorogace této příslušnosti dle 89a OSŘ. Účastníci řízení v obchodní věci se mohou písemně dohodnout na místní příslušnosti jiného soudu prvního stupně, není-li stanovena příslušnost výlučná. Taková smlouva nebo její ověřený opis musí být doloženy již v žalobě. Řízení je zahájeno okamžikem podání žaloby u kteréhokoliv soudu, bez ohledu na to, zda tento soud je věcně či místně příslušný. I podáním takové žaloby nastávají hmotněprávní a procesněprávní důsledky zahájení řízení. Způsobilost být účastníkem řízení Způsobilost být účastníkem řízení je zásadně odvozována od právní subjektivity, kterou vymezuje Občanský zákoník. Soud musí (zejména u právnické osoby) zkoumat, zda ten, kdo jako účastník vystupuje, má právní subjektivitu, popř. zda procesní předpis mu nepřiznává způsobilost být účastníkem řízení, i když právní subjektivitu nemá. 21 Nezpůsobilost být účastníkem řízení u každého, kdo je označen za účastníka řízení, má za následek nesplnění procesní podmínky řízení. Tento nedostatek je neodstranitelný, jestliže označený účastník řízení nikdy neměl podle hmotného práva způsobilost mít práva a povinnosti, popř. mu zákon způsobilost být účastníkem řízení nikdy nepřiznával, ale i v případě, že osoba jinak způsobilá být účastníkem řízení před zahájením řízení zemřela (fyzická osoba) nebo zanikla (právnická osoba). Soud musí v takové situaci řízení pro nedostatek neodstranitelné procesní podmínky zastavit. Nedostatek této procesní podmínky však lze za určitých podmínek odstranit postupem podle 107 OSŘ. Je tak možno v případech, kdy účastník řízení ztratil způsobilost tímto účastníkem být v době po zahájení řízení do dne, kdy platební rozkaz nabyl právní moci (tedy měl tuto způsobilost alespoň v den zahájení řízení) a existuje-li právní nástupce 22 původního 20 R 73/55 in Bureš, J., Drápal, L., Mazance, M. Občanský soudní řád komentář. C.H.Beck, 6. vydání 2003: Odpor proti platobnému rozkazu nie je prvým procesným úkonom žalovaného, při ktorom by musel predniesť námietku nepríslušnosti súdu, aby sa tak stalo včas. Prvým procesným úkonom v tomto zmysle je až jeho prvý procesný úkon, ktorý mu prislúcha v konaní nasledujúcom v dosledku jeho odporu proti platobnému rokzazu. 21 Jedná se však o subjekty, jež v rozkazním řízení jako účastníci zpravidla nevystupují (Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, správci daně, státní zastupitelství, Komise pro cenné papíry) 22 Právním nástupcem fyzické osoby, která zemřela (byla prohlášena za mrtvou), jsou zpravidla její dědici. Právním nástupcem právnické osoby, jsou ti, na něž při zrušení právnické osoby bez likvidace nebo v jiných zákonem stanovených případech přešlo její jmění nebo ti, o nichž to stanoví zvláštní právní předpis. Je-li takových subjektů více, vstupuje do řízení ten z nich, který převzal práva nebo povinnosti, o něž v řízení jde. 10

11 účastníka. Soud posoudí podle povahy věci, zda bude v řízení pokračovat s právním (procesním) nástupcem původního účastníka nebo řízení zastaví. Nebude-li řízení zastaveno, soud dále posoudí, zda je možné v řízení pokračovat ihned. Tam, kde to možné nebude, řízení usnesením přeruší. V případě zemřelých fyzických osob trvá přerušení řízení obvykle až do skončení řízení o dědictví. Teprve až poté je totiž zřejmé, který z dědiců převzal právo nebo povinnost, o něž v řízení jde, popřípadě zda povinnosti nezanikla zcela nebo zčásti podle 470 OZ. V případě zaniklých právnických osob zpravidla nebude nutné řízení přerušovat, neboť k přechodu práv a povinností na jejich právní nástupce obvykle dochází již při zániku právnické osoby. Skutečnost, že v některých případech je procesní nástupnictví po právnických osobách obtížně zjistitelné, není důvodem k přerušení řízení. K objasnění toho, kdo je procesním nástupcem účastníka, který ztratil způsobilost být účastníkem řízení, provede soud všechna potřebná šetření, protože tu jde o postup soudu v řízení (a nikoliv o dokazování o skutkovém stavu věci). Soud není vázán případnými návrhy účastníků o tom, kdo je procesním nástupcem, ani navrhovanými prostředky ke zjištění tohoto procesního nástupce. 23 O tom, s kým bude v řízení pokračováno na místě účastníka, jenž ztratil způsobilost být účastníkem řízení, soud vždy rozhodne usnesením. Ztráta způsobilosti být účastníkem řízení může ovšem nastat i po právní moci platebního rozkazu. Již se nejedná o procesní podmínku řízení, neboť řízení bylo pravomocně skončeno. Není tudíž ani možné uplatnit institut procesního nástupnictví. Pokud žalovaný zanikne (zemře) po právní moci platebního rozkazu a existuje-li jeho právní nástupce, lze vést výkon takového platebního rozkazu proti tomuto právnímu nástupci z titulu univerzální sukcese. Od nezpůsobilosti být účastníkem řízení je třeba odlišit situace, kdy účastník pouze změnil jméno nebo příjmení (fyzická osoba) nebo název či obchodní firmu (právnická osoba). V této situaci nejde o zánik způsobilosti mít práva a povinnosti, nýbrž o změnu v označení účastníka. Soud bude nadále pokračovat v řízení a vycházet z nového jména, názvu nebo obchodní firmy účastníka. Došlo-li ke změně označení účastníka ještě před zahájením řízení a žalobce takového účastníka označí jeho původním jménem, příjmením, názvem nebo obchodní firmou, jde o vadu podání, o jejíž odstranění se soud pokusí postupem podle 43 OSŘ. 23 Bureš, J., Drápal, L., Mazanec, M. Občanský soudní řád. Komentář. C.H.Beck, 6. vydání, 2003, komentář k

12 Procesní způsobilost Procesní způsobilostí rozumí OSŘ ve svém ust. 20 odst. 1 způsobilost před soudem samostatně jednat jako účastník. 24 Nedostatek této procesní podmínky je odstranitelný tím, že za účastníka bude před soudem vystupovat jeho zákonný zástupce, popř. opatrovník. Soud zkoumá existenci této procesní podmínky v průběhu celého řízení. V rozkazním řízení musí těžiště zkoumání spadat do stadia před vydáním platebního rozkazu. Zjistí-li soud, že žalovaný fyzická osoba 25 je procesně nezpůsobilý, musí v zájmu odstranění tohoto nedostatku zjistit, kdo je jeho zákonným zástupcem. Pokud se mu toto zjistit nepodaří, je vydání platebního rozkazu vyloučeno (nelze uložit povinnost podat odpor, tomu, kdo je procesně nezpůsobilý). Jsou případy, kdy omezení způsobilosti k právním úkonům (a tedy i procesní způsobilosti) není z žaloby zřejmé a může se proto stát, že vůči takové osobě bude platební rozkaz vydán. Zákon připouští takový platební rozkaz napadnout žalobou pro zmatečnost. 26 Její důvody tvoří převážně právě nedostatek některé procesní podmínky řízení. Plná moc zmocněnce Ten, kdo vystupuje v řízení za účastníka jako jeho zvolený zástupce (zmocněnec), musí se prokázat plnou mocí. Nedostatek osvědčení existence plné moci je odstranitelným nedostatkem procesní podmínky. Soud zpravidla vyzve toho, kdo vystupuje jako zmocněnec účastníka, aby do určité stanovené lhůty prokázal zmocnění. Naproti tomu vada plné moci (např. neurčitost, nesrozumitelnost) povede k její absolutní neplatnosti a lze tak konstatovat, že zmocnění nevzniklo. Soud bude jednat přímo s účastníkem. Plná moc mimo jiné zaniká, jestliže zastoupený ztratil způsobilost být účastníkem řízení nebo jestliže zmocněnec zemřel (fyzická osoba) nebo zanikl (právnická osoba). Procesní nástupce účastníka řízení není vázán plnou mocí, která byla udělena jeho právnímu předchůdci před jeho vstupem do řízení. Zmocněnec není oprávněn bez udělení plné moci zastupovat v řízení procesního nástupce. Zmocněnec i zmocnitel musí mít vždy plnou způsobilost k právním úkonům. 24 Analogicky k způsobilosti být účastníkem řízení, je procesní způsobilost odvozována od způsobilosti k právním úkonům, jak ji vymezuje Občanský zákoník. 25 Právní subjektivita a způsobilost nabývat práva a povinnosti u právnické osoby v zásadě splývají. Budou proto u ní splývat i způsobilost být účastníkem řízení a procesní způsobilost OSŘ 12

13 Překážka litispendence a rei iudicatae Litispendence představuje takový stav, kdy probíhá řízení a v téže věci má dojít k zahájení dalšího soudního řízení. Překážka litispendence tu slouží k tomu, aby v téže věci neprobíhala souběžně dvě, popř. více soudních řízení. Res iudicata znamená, věc byla pravomocně rozhodnuta a tato skutečnost je považována za překážku tomu, aby v téže věci bylo možno vydat další rozhodnutí. O existenci výše uvedených překážek se soud z údajů žaloby zpravidla nedozví. Takovou překážku namítne druhý účastník (zpravidla v odporu proti platebnímu rozkazu, příp. v následně nařízeném jednání). Oběma překážkám je společný požadavek totožnosti věci. Jinak by nemohly překážkami být. To znamená, že v jiném již zahájeném řízení jde o totéž (litispendence) nebo že pravomocné rozhodnutí se týká téhož (rei iudicatae). Totožnost věci je dána více znaky, a to: totožností účastníků a totožností samotné věci (kauzy), tzn. jak žalobního nároku, tak i žalobního důvodu. Obsazení soudu V rozkazním řízení rozhodují soudy, a to prostřednictvím samosoudce, event. justičních úředníků. S přihlédnutím k ust. 9 odst. 1 zákona č. 189/1994 Sb., o vyšších soudních úřednících, v platném znění, na nějž odkazuje ust. 38a OSŘ, může vydat platební rozkaz vyšší soudní úředník, pokud bylo v žalobě jeho vydání navrženo. V těchto případech je též oprávněn k rozhodování o opožděně podaných odporech a o zrušení platebního rozkazu, který nelze doručit. Za stejných podmínek může z pověření předsedy soudu platební rozkaz vydat i justiční čekatel a soudní tajemník. Zmocňuje je k tomu ust. 6 odst. 2 zákona č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy, v platném znění, na nějž je odkazováno v ust. 34 odst. 3 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, v platném znění. 13

14 Soudní poplatek Soudní poplatky jsou upraveny zákonem č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen SP ). Rozkazní řízení je zpoplatněno, a to tak, že náklady, včetně soudního poplatku, nese a při podání žaloby platí žalobce 27 a žalovanému lze posléze platebním rozkazem uložit uhrazení těchto nákladů žalobci. Tuto část platebního rozkazu lze napadnout odvoláním. Poplatek za podání žaloby je splatný vznikem poplatkové povinnosti, tj. v tomto případě podáním žaloby. Zjistí-li soud, že žalobce není od poplatku osvobozen a poplatek s podáním žaloby zaplacen nebyl, vyzve ho, aby do stanovené lhůty poplatek zaplatil. Nezaplatí-li žalobce poplatek ani dodatečně na výzvu soudu a neexistují-li zde okolnosti předvídané v ust. 9 odst. 4 SP, soud řízení zastaví. Poplatek se neplatí, jestliže soud žalobu, kterou se zahajuje řízení pro vady odmítne. V praxi proto často žalobce inklinuje k placení soudního poplatku až na výzvu soudu, jelikož v době placení soudního poplatku je již jasné, že se soud bude věcí meritorně zabývat. Výše poplatku je stanovena v Sazebníku, jež je přílohou SP. Pokud je v žalobě uplatňován peněžitý nárok do výše ,- Kč, bude poplatek činit 600,- Kč. Jestliže je uplatňován nárok vyšší, bude poplatek činit 4% z této částky, maximálně však ,- Kč. Poplatky se platí zásadně v české měně. Poplatky, které nejsou vyšší než 5000 Kč, lze platit kolkovými známkami vydanými Ministerstvem financí. Ostatní poplatky se platí na účet státního rozpočtu zřízený u České národní banky pro jednotlivé soudy Žalobce může být soudem na základě své žádosti od poplatkové povinnosti osvobozen, viz 138 OSŘ Soud je rovněž povinen zkoumat, zda není žalobce osvobozen od soudní poplatku podle 11 SP SP 14

15 2.2.2 Zvláštní podmínky Z platné právní úpravy rozkazního řízení vyplývají jen dva pozitivní zvláštní předpoklady pro vydání platebního rozkazu. 29 Jedním z nich je, že žaloba musí znít na zaplacení peněžité částky. Vydáním platebního rozkazu se lze domáhat zaplacení peněžitých částek v české i zahraniční měně. Jeho vydání není omezeno limitovanou výší peněžitého plnění. Druhým ze zvláštních pozitivních předpokladů je ten, že uplatněné právo vyplývá ze skutečností uvedených žalobcem. Závěr, že uplatněné právo vyplývá ze skutečností uvedených žalobcem, přepokládá takové vylíčení rozhodujících skutečností, které soudu umožní žalobcem tvrzený skutkový základ podrobit právnímu posouzení. Jde o vzájemně podmíněný vztah. Jednak musí být skutkové okolnosti vylíčeny tak úplně, aby bylo možno posoudit, jaký právní nárok je uplatňován (jaký právní předpis má být použit), jednak musí být z hlediska hypotézy právní normy, kterou soud uvažuje žalobcem tvrzeny všechny skutečnosti, s nimiž tato norma spojuje vznik, změnu nebo zánik práv a povinností. Ani platební rozkaz tedy svým způsobem nepostrádá skutkový základ, byť se o něm soud v rozhodnutí nevyslovuje. Tam, kde tento skutkový základ přímo odůvodňuje zamítnutí žaloby, soud nemůže postupovat jinak, než nařídit jednání. Jestliže je žalobou uplatněno více nároků a skutková tvrzení v žalobě neumožňují závěr, že všechny nároky z nich vyplývají, nelze rozhodnout jen o některých nárocích. V úvahu přichází buď postup podle 43 nebo soud může přímo nařídit jednání. 30 Je-li podána žaloba na vydání platebního rozkazu proti více žalovaným, musí být patrné, jaký podíl z celkového nároku je vůči každému z žalovaných uplatňován nebo zda jde o plnění společné a nerozdílné, popř. zda jde o nárok uplatňovaný proti dlužníku a ručiteli. 31 V rámci přípravy jednání lze žalobce vyzvat, aby doplnil vylíčení rozhodujících skutečností obsažených v žalobě, i když žaloba není z pohledu 43 OSŘ vadná. Jde o výzvu soudu, kterou je žalobce veden ke splnění povinnosti tvrzení uložené mu ust. 101 odst. 1 písm. a) OSŘ, jejíž nesplnění samozřejmě nelze sankcionovat odmítnutím žaloby. Vyhoví-li 29 Pelikánová, R. Platební rozkaz: srovnání institutu platebního rozkazu v České republice a ve vybraných zemích. Praha, Linde, 2000, s Bureš, J., Drápal, L., Mazance, M. Občanský soudní řád komentář. C.H.Beck, 6. vydání 2003, komentář k Nejvyšší soud Rc 42/75 3 Cz 5/75. Sb. NS 75, 9-10: 550 (ASPI) 15

16 žalobce výzvě, jsou splněny i předpoklady pro vydání platebního rozkazu, v opačném případě žalobce zabrání soudu svou nečinností tímto způsobem o věci rozhodnout. 32 Platebním rozkazem nelze vyřídit žalobu, v níž není jasně uveden skutkový podklad zažalovaného nároku jak co do vzniku pohledávky, tak i co do její splatnosti, výše úroků, doby, od které se úroky požadují a vůbec co do všech složek z nichž se žalobou uplatňovaný nárok vyvozuje. 33 Z výše podaného vyplývá, že zákon klade na kvalitu rozkazní žaloby vyšší nároky než když má být žaloba projednána. Kromě dvou výše zmíněných předpokladů uvedených v ust. 172 OSŘ, jež podmiňují vydání platebního rozkazu, vypočítává OSŘ v tomtéž ustanovení jisté okolnosti, jež vydání platebního rozkazu vylučují. Jedná se o tzv. negativní podmínky. 34 První ze tří negativních podmínek znemožňuje vydání platebního rozkazu v situaci, kdy má ve věci jednat a rozhodovat senát. Senát rozhoduje v prvoinstančních řízeních jen před okresním soudem, a to ve věcech pracovních a ve věcech, o nichž to stanoví zákon. 35 V ostatních věcech rozhoduje v prvním stupni vždy samosoudce. Původní úprava rozkazního řízení senátní věci nevylučovala. Až novela z roku 1973 zavedla, že nelze vydat platební rozkaz v senátních věcech. Druhá z negativních podmínek vylučuje vydání platebního rozkazu, není-li znám pobyt žalovaného. Není-li znám pobyt žalovaného, nemá soud kam doručit platební rozkaz. Vzhledem k tomu, že se obrana žalovaného v rozkazním řízení odsouvá až do stádia právě po doručení (je tedy na doručení platebního rozkazu závislá), zdá se být tento požadavek plně oprávněný. V opačném případě by se platební rozkaz po uplynutí 15 dnů od vydání stal automaticky vykonatelný a došlo by k porušení práva žalovaného na spravedlivý proces. Poslední negativní podmínka představuje příkaz platební rozkaz nevydat v případě, že by měl být doručen žalovanému do ciziny. Jinými slovy: aby soud mohl vydat platební rozkaz, musí mít žalovaný fyzická osoba na území České republiky byt nebo místo podnikání nebo pracoviště nebo se musí na území České republiky alespoň zdržovat. 36 U 32 Bureš, J., Drápal, L., Mazance, M. Občanský soudní řád komentář. C.H.Beck, 6. vydání 2003, komentář k R 125/54 in Bureš, J., Drápal, L., Mazanec, M. Občanský soudní řád komentář. C.H.Beck, 6. vydání Pelikánová, R. Platební rozkaz: srovnání institutu platebního rozkazu v České republice a ve vybraných zemích. Praha, Linde, 2000, s a OSŘ 36 Viz ust. 46 odst. 1 OSŘ 16

17 právnické osoby je tato podmínka splněna je-li její adresa sídla zapsána v obchodním či jiném veřejném rejstříku nebo alespoň na území České republiky skutečně sídlí. Na tomto místě je nutné opět zdůraznit, že splnění všech výše uvedených podmínek (pozitivních i negativních) neznamená, že bude platební rozkaz automaticky vydán. Bude vždy záležet pouze na úvaze soudu, zda v konkrétním případě platební rozkaz vydá či nařídí ve věci jednání. 17

18 2.2.3 Návrh na vydání platebního rozkazu Za návrh na vydání platebního rozkazu (lze se setkat také s pojmem rozkazní žaloba) se považuje takový návrh na zahájení řízení, v němž se žalobce domáhá rozhodnutí o svém peněžitém nároku formou platebního rozkazu. Naproti tomu, lze o jeho nároku rozhodnout formou platebního rozkazu, i když se jeho vydání v žalobě výslovně nedomáhá. Žalobci je dokonce upřena možnost účinně v žalobě požádat, aby soud platební rozkaz nevydával. To by se jevilo praktické např. v situaci, kdy je vzhledem ke všem okolnostem zřejmé, že se platební rozkaz nepodaří doručit (a soud jej tak bude muset v plném rozsahu zrušit a teprve potom nařídit jednání). Platební rozkaz, jehož smyslem je soudní řízení urychlit, by tak paradoxně mohl soudní řízení zpomalit. Původní úprava rozkazního řízení vyžadovala výslovný návrh. Novelou z roku 1982 byl tento předpoklad opuštěn. Podání výslovného návrhu na vydání platebního rozkazu má podle českého práva jediný přímý důsledek, a to že platební rozkaz může samostatně vydat vyšší soudní úředník a z pověření předsedy soudu i justiční čekatel a soudní tajemník. 37 Návrh na vydání platebního rozkazu musí obsahovat náležitosti jako každý jiný návrh na zahájení řízení, tzn. že musí obsahovat obecné náležitosti uvedené v ust. 42 odst. 4 OSŘ a další náležitosti, jež vypočítává OSŘ v ust. 79 odst. 1 a 2. Z návrhu musí být patrno, kterému soudu je určen, kdo je činí, které věci se týká a co sleduje, a musí být podepsán a datován. Dalšími náležitostmi jsou jméno, příjmení a bydliště účastníků 38, popřípadě též jejich zástupců, vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se navrhovatel dovolává, a musí být z něj patrno, čeho se navrhovatel domáhá. Kromě výše uvedených náležitostí musí rozkazní žaloba rovněž splňovat požadavky, o nichž bylo pojednáno v rámci předchozí kapitoly. Obsahuje-li návrh na vydání platebního rozkazu vady, bude soud postupovat podle 43 OSŘ a vyzve žalobce k opravení nebo doplnění návrhu. Nebudou-li tyto vady odstraněny a nebrání-li projednání věci, nařídí soud jednání. Odmítnout rozkazní žalobu lze jen tam, kde neodstraněné vady brání jejímu projednání. 37 Pelikánová, R. Platební rozkaz: srovnání institutu platebního rozkazu v České republice a ve vybraných zemích. Praha, Linde, 2000, s Ve věcech vyplývajících z obchodní vztahů bude nezbytnou náležitostí identifikační číslo právnické osoby a identifikační číslo fyzické osoby, která je podnikatelem (definici obsahuje 2 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů). Obecně lze co nejpřesnější identifikaci účastníků jen doporučit. Jistě není ke škodě ulehčit soudu práci a přiložit k žalobě i výpis žalovaného z příslušného rejstříku. 18

19 Návrh na zahájení řízení lze k soudu podat způsoby uvedenými v 42 odst. 1 OSŘ, tedy písemně, ústně do protokolu, v elektronické podobě, telegraficky nebo telefaxem. Poslední tři způsoby podání pak musí být ve lhůtě tří dnů doplněny předložením originálu, případně písemným podáním shodného znění. Zákon neuvádí žádné výjimky ani zvláštnosti pro návrh na vydání platebního rozkazu. V praxi zůstává nejčastěji využívaným způsobem podání návrhu podání písemné. Návrh musí být k soudu podán s potřebným počtem stejnopisů a s přílohami tak, aby jeden stejnopis zůstal u soudu a aby každý účastník dostal jeden stejnopis odst. 4 OSŘ 19

20 2.3 Forma a doručování Platební rozkaz je zvláštní formou soudního rozhodnutí. Nejedná se o rozsudek ani o usnesení, nýbrž o zcela rovnocennou formu rozhodnutí ve věci samé. Vyplývá tak ze systematického uspořádání hlavy čtvrté třetí části OSŘ nazvané Rozhodnutí. Tato hlava je pomocí nadpisů rozdělena na tři části, přičemž ani jedna netvoří subkapitolu k části jiné. Názvy nadpisů znějí Rozsudek, Usnesení, Platební rozkaz. Je zjevné, že v každé ze tří částí hlavy čtvrté třetí části OSŘ je upravena samostatná forma soudního rozhodnutí. Ustanovení upravující platební rozkaz neobsahují obecný odkaz na rozsudek ani na usnesení, který by řešil např. otázku, jaké další náležitosti musí platební rozkaz obsahovat. Úprava platebního rozkazu není totiž zdaleka tak komplexní jako úprava rozsudku či usnesení. Příslušná ustanovení o platebním rozkazu odkazují na ustanovení o rozsudku pouze v tom rozsahu, že platební rozkaz proti němuž nebyl podán odpor, má účinky pravomocného rozsudku; a dále je na ustanovení o rozsudku odkazováno v případě opravy chyb v psaní a v počtech, jakož i jiných zjevných nesprávností v platebním rozkazu. Soud může o věci rozhodnout formou platebního rozkazu pouze za předpokladu, že žalobě bude zcela vyhověno. Částečné zamítnutí žaloby je formou platebního rozkazu vyloučeno. Vyplývá tak z dikce 172 odst. 1 OSŘ V platebním rozkazu žalovanému uloží, aby do 15 dnů od doručení platebního rozkazu žalobci zaplatil uplatněnou pohledávku. Naproti tomu lze platební rozkaz vydat v případech, kdy je požadavku na přisouzení náhrady nákladů řízení vyhověno jen částečně či vůbec. Výrok o náhradě nákladů řízení lze totiž napadnout samostatným opravným prostředkem 40, aniž by byl napaden samotný výrok platebního rozkazu (aniž by byl platební rozkaz zrušen). Platební rozkaz, proti němuž nebyl podán odpor, je právně závazným rozhodnutím v rozsahu vyplývajícím z 159a OSŘ, tedy pro účastníky a pro všechny orgány. Zakládá překážku rei iudicatae a je titulem jakéhokoliv způsobu exekuce na peněžitá plnění. 40 Tímto opravným prostředkem je dle 174 odst. 2 OSŘ odvolání. 20

21 Pro doručení platebního rozkazu se použije obecná úprava doručování písemností obsažená v 45-50i OSŘ a speciální úprava obsažená v 173 OSŘ. Platební rozkaz je doručován prostřednictvím doručujícího orgánu. V případě platebního rozkazu může tímto orgánem být soudní doručovatel, orgán justiční stráže, provozovatel poštovních služeb, příp. i orgán Vězeňské služby České republiky. OSŘ rozlišuje doručování fyzickým osobám, právnickým osobám, Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, státu, advokátům, notářům, obcím a vyšším územně samosprávným celkům. Fyzické osobě se zpravidla doručuje na adresu jejího bytu, jejího místa podnikání, jejího pracoviště nebo místa, kde se zdržuje. Může jí být však doručeno všude, kde bude zastižena. Právnické osobě se doručuje na adresu jejího sídla zapsanou do obchodního nebo jiného veřejného rejstříku nebo na adresu, kde skutečně sídlí. Za právnickou osobu mohou doručovanou písemnost přijmout její statutární orgán, prokurista, vedoucí odštěpného závodu nebo organizační složky, jež se zapisuje do obchodního rejstříku, její zaměstnanci (členové), kteří tím byli pověřeni, nebo jiné fyzické osoby, které k tomu právnická osoba zmocnila. OSŘ předepisuje doručit žalovanému platební rozkaz způsobem, který vylučuje pochybnosti o tom, zda se dozvěděl, že bez projednání věci mu bylo uloženo zaplatit peněžité plnění. Tímto způsobem je jedině doručení do vlastních rukou žalovaného. Jakýkoliv způsob náhradního doručení je vyloučen. Není proto přípustné doručení uložením, jak jej upravuje např. ust. 46 odst. 3 OSŘ nebo ust. 47 odst. 3 OSŘ. O náhradní doručení nejde, jestliže žalovaný odmítne přes poučení doručujícího orgánu platební rozkaz přijmout. Platební rozkaz je doručen dnem, kdy jeho přijetí bylo odepřeno. Platební rozkaz lze vydat i proti několika žalovaným. V takovém případě musí být řádně doručeno všem žalovaným. Nelze-li platební rozkaz doručit byť jen jednomu z žalovaných, soud (soudce nebo vyšší soudní úředník) jej usnesením v plném rozsahu zruší. 41 Soud pak nařídí jednání. Nemožnost řádně doručit platební rozkaz má tedy tytéž účinky jako včas podaný odpor. Klíčovým slovním spojením je zde právě: nelze-li doručit ( 173 odst. 2 OSŘ). OSŘ nemá bližších ustanovení o tom, kdy je tento předpoklad splněn. Je proto třeba vycházet ze základních ustanovení OSŘ (obsažených v hlavě první části první). Jedná se o ustanovení obecná, z nichž nelze dovodit jednotný postup pro všechny případy. Bude proto vždy záležet 41 Proti usnesení o zrušení platebního rozkazu je přípustné odvolání. 21

22 na praxi jednotlivých soudů, jak budou v konkrétním případě postupovat 42. Přesto je nutné trvat alespoň na požadavku, aby první bezvýsledný pokus o doručení nebyl zásadně důvodem ke zrušení vydaného platebního rozkazu. Soud by měl ve smyslu základních ustanovení OSŘ dále působit k tomu, aby platební rozkaz byl doručen. Pokud se mu ani poté s použitím dalšího zákonem připuštěného způsobu doručování nepodaří doručit, bude namístě zrušení platebního rozkazu. Výše podaný výklad se týká doručování platebního rozkazu žalovanému. Bylo by však mylné se domnívat, že platební rozkaz je doručován pouze jemu. Je nutné ho doručit i žalobci, nikoliv však do vlastních rukou. Lze tak dovodit ze skutečnosti, že soud rozhoduje o nákladech řízení současně s vydáním platebního rozkazu, a platební rozkaz, proti němuž nebyl podán odpor, má účinky pravomocného rozsudku (zákon počítá i s oprávněním žalobce podat odvolání proti výroku o nákladech řízení) Mezi nejčastější případy budou patřit situace, kdy bydliště žalovaného uvedené v žalobě neodpovídá skutečnosti, dále případy, kdy žalovaný na adrese uvedené v žalobě bydlí, není však při doručení platebního rozkazu zastižen, a rovněž případy, kdy žalovaný bezdůvodně odepře písemnost přijmout. 43 S IV s. 384 In Bureš, J., Drápal, L., Mazanec, M. Občanský soudní řád. Komentář. C.H.Beck, 6. vydání, 2003, s

23 2.4 Právní moc a vykonatelnost OSŘ se nezmiňuje přímo o právní moci ani vykonatelnosti platebního rozkazu, nýbrž v tomto směru odkazuje na ustanovení o rozsudku, když v 174 odst. 1 stanoví, že platební rozkaz, proti němuž nebyl podán odpor, má účinky pravomocného rozsudku. Z toho lze vyvodit dvě významné skutečnosti. Platební rozkaz, proti němuž nebyl podán odpor (podmínkou je samozřejmě i jeho řádné doručení žalovanému), nelze napadnout odvoláním. 44 Druhou významnou skutečností je, že takový platební rozkaz je vykonatelný, jelikož již uběhla zákonná 15ti denní lhůta k plnění. 45 Závěr je tedy takový, že platební rozkaz, proti němuž nebyl podán odpor, se 16. dnem po doručení žalovanému stává pravomocným a vykonatelným (tzn. je způsobilým stát se exekučním titulem) OSŘ odst. 1 OSŘ 23

24 2.5 Opravné prostředky Zabránit účinkům platebního rozkazu (jeho pravomocnosti a vykonatelnosti) může dosáhnout žalovaný jedině podáním řádného a včasného odporu. Odpor je řádný opravný prostředek, jehož obsah není zákonem detailně upraven a k jehož podání je oprávněn kterýkoliv z žalovaných. Lhůta pro podání odporu je naopak stanovena přesně a její (ne)dodržení má zcela zásadní důsledky pro účinky platebního rozkazu. Odpor řadím mezi řádné opravné prostředky vzhledem k tomu, že jeho prostřednictvím účastník brojí proti nepravomocnému rozhodnutí. Současně však odpor představuje specifický řádný opravný prostředek. Specifikum spočívá v tom, že jeho podáním dojde ke zrušení platebního rozkazu ex tunc. Takovou vlastnost nemá na rozdíl od odporu žádný jiný opravný prostředek. Podání odporu lze učinit jakoukoliv přípustnou formou podání uvedenou v ust. 42 odst. 1 OSŘ, tj. písemně, v elektronické podobě, ústně do protokolu, ale i elektronicky, telegraficky a telefaxem za splnění podmínky uvedené v 42 odst. 3 OSŘ. Podaný odpor soud usnesením odmítne, podal-li jej ten, kdo k podání odporu není oprávněn. Odpor je oprávněn podat žalovaný, příp. jeho zástupce. Směřuje-li platební rozkaz proti více žalovaným a podá-li odpor i jen jeden z žalovaných, ruší se tím platební rozkaz v plném rozsahu (jako celek). Nenabude proto účinků pravomocného rozsudku ani proti žalovaným, jež odpor nepodali. Podá-li odpor osoba, která se označí jako zástupce žalovaného, aniž oprávnění zastupovat žalovaného prokáže, nelze odpor odmítnout podle ust. 174 odst. 3 OSŘ jako podaný osobou neoprávněnou. Jestliže se nedostatek průkazu zastoupení nepodaří odstranit přes učiněná vhodná opatření, soud řízení o podaném odporu zastaví. 46 Každý úkon účastníka je soud povinen posuzovat podle jeho obsahu. Pro účinné podání odporu není tedy vyžadováno, aby byl takto nazván. Odpor nemusí být ani odůvodněn. Postačí, bude-li obsahovat obecné náležitosti podání uvedené v ust. 42 odst. 4 OSŘ. V tomto smyslu musí odpor obsahovat: označení soudu, kterému je určen tím je dle ust. 172 odst. 1 OSŘ soud, který platební rozkaz vydal, označení toho, kdo ho činí k podání odporu je oprávněn pouze žalovaný, příp. jeho zástupce, 46 SJ 40/2000 In Bureš, J., Drápal, L., Mazanec, M. Občanský soudní řád. Komentář. C.H.Beck, 6. vydání, 2003, s

25 údaj o tom, které věci se týká přesné označení platebního rozkazu, proti kterému je podáván odpor; zde lze doporučit uvedení čísla jednacího, dne, kterým byl platební rozkaz vydán, výše peněžitého plnění a označení účastníků, údaj o tom, co sleduje nesouhlas s vydaným platebním rozkazem; 47 vzhledem ke specifičnosti odporu, jako opravnému prostředku, jehož lze využít jen v rozkazním řízení, postačí, zazní-li v něm formulace podávám odpor proti platebnímu rozkazu, podpis žalovaného nebo jeho zástupce, datum, kdy byl učiněn. Protože včasné podání odporu osobou k tomu oprávněnou má za následek nařízení jednání, je vhodné v odporu uvést i argumenty, neboť je tím usnadněna příprava jednání. Lhůta k podání odporu činí 15 dnů od doručení platebního rozkazu žalovanému. Odpor podaný po uplynutí této lhůty soud vždy usnesením odmítne. Za pozdě podaný se považuje i odpor podaný sice ve lhůtě, avšak u soudu odlišného od toho, který vydal platební rozkaz, a kterému by eventuálně byl odpor postoupen a doručen až po uplynutí lhůty pro podání odporu. Odpor proti platebnímu rozkazu nepodléhá soudními poplatku. Odpor proti platebnímu rozkazu nelze vzít účinně zpět. Jeho zpětvzetí nemá žádné účinky, neboť platební rozkaz byl podáním odporu již zrušen. Ke zrušení platebního rozkazu dochází ze zákona a k jeho obnově již nemůže dojít. Odpor může být však s přihlédnutím k ust. 41a odst. 4 OSŘ odvolán. Je tak možné pouze za podmínky, že jeho odvolání dojde soudu nejpozději současně s odporem. Avšak ani řádné a včasné podání odporu, jenž by byl navíc odůvodněn, neznamená, že se soud bude rozhodovat při jednání za přítomnosti žalovaného. Vydá-li soud současně s platebním rozkazem usnesení podle 114b odst. 1 OSŘ, pak žalovaný, který se ve věci nevyjádří a ani nesdělí vážný důvod, který mu v tom brání, podáním odporu dosáhne zrušení platebního rozkazu, nicméně soud poté rozhodne rozsudkem pro uznání na základě fikce uznání podle 114b odst. 5 OSŘ. OSŘ umožňuje účastníkům (žalobci i žalovanému) se bránit jen proti výroku o nákladech řízení. Opravným prostředkem je zde odvolání. Pro odvolání proti výroku o nákladech řízení se použije úprava obsažená v OSŘ. 47 Pokud by byl v podání vyjadřován nesouhlas jen s výrokem o nákladech řízení, posoudí soud takové podání jako odvolání a platební rozkaz zrušen nebude. 25