6. SCHŮZE PŘEDSTAVENSTVA

Transkript

1 6. SCHŮZE PŘEDSTAVENSTVA SVAZU ČESKÝCH A MORAVSKÝCH BYTOVÝCH DRUŽSTEV dne: BOD PROGRAMU: 3 Název předkládaného materiálu Předkládá se Předkládá Odpovědný zpracovatel Zpracoval Informace o vývoji legislativy a aktivitách SČMBD v oblasti právní, ekonomické a technické Podle plánu práce představenstva SČMBD na I. pololetí 2016 RNDr. Jiří Bárta Ing. Martin Hanák, ředitel metodického odboru Ing. Martin Hanák I. Návrh usnesení II. Informace o vývoji legislativy a aktivitách SČMBD v oblasti právní, ekonomické a technické Obsah 1. Podněty k zákonu č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií 2. Měření a rozúčtování nákladů na teplo Datum zpracování

2 Příloha I. Návrh usnesení představenstva SČMBD č. /2016 Představenstvo Svazu českých a moravských bytových družstev 1. b e r e n a v ě d o m í Informace o vývoji legislativy a aktivitách SČMBD v oblasti právní, ekonomické a technické a 2. u k l á d á p ř e d s e d o v i zveřejnit obsah informace na interních stránkách webu SČMBD

3 Příloha II 1) Podněty k zákonu č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií Předseda svazu oslovil ministra průmyslu a obchodu Ing. Jana Mládka ve věci požadavků správců bytového fondu v oblasti zákona č.406/2000 Sb., o hospodaření energií. Požadavky BD a SVJ, které svaz získal z praxe svých členů, jsou popsány v následujícím dopise: SVAZ ČESKÝCH A MORAVSKÝCH BYTOVÝCH DRUŽSTEV RNDr. Jiří Bárta předseda V Praze dne /123/2016/Ha Vážený pane ministře, oslovuji Vás jménem Svazu českých a moravských bytových družstev, který je zájmovým sdružením bytových družstev a společenství vlastníků jednotek s působností v celé České republice. V současné době svaz sdružuje cca 650 bytových družstev a společenství vlastníků jednotek, která mimo správy vlastních bytů spravují i byty měst a obcí a dalších více než společenství vlastníků jednotek. Aktuálně je pod správou členů svazu více než bytů, což je 17% všech bytů v ČR. SČMBD je tak největším organizovaným správcem bytového fondu v ČR. Dovolte mi, abych se na Vás obrátil ve věci zákona č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií, a přednesl vám některé z podnětů, se kterými se na mě obrací předsedové našich členských BD a SVJ. Tyto podněty a návrhy vychází z praxe správců a uživatelů bytových domů a jejich cílem je přiblížit požadavky zákona běžné praxi. Tyto podněty je možno rozdělit do následujících bodů: 1) PENB K otázce povinnosti zpracovávat PENB pro spravované budovy konstatuji, že BD a SVJ tuto povinnost vnímají a jsou s ní srozuměna. Na druhou stranu Vám však touto cestou předkládám návrhy na dílčí úpravy, které ve svém důsledku nebudou v rozporu s cíli zákona, a přesto přinesou správcům bytových domů administrativní i finanční ulehčení: a) 7a odst. 4 omezení platnosti PENB na dobu 10 let Jednoznačně považujeme za zbytečné omezovat platnost PENB na dobu 10 let. Jedinou motivací, kterou BD a SVJ v tomto spatřují, jsou zájmy lobby zpracovatelů průkazů. V období, kdy na budově nejsou prováděna žádná opatření, je nesmyslné ji opakovaně

4 v intervalu 10 let podrobovat zpracování průkazu. Naopak souhlasíme s tím, že v okamžiku provedení větší změny dokončené budovy anebo při provedení změny způsobu vytápění, chlazení nebo přípravy teplé vody v budově je nutné PENB aktualizovat. V tomto smyslu tedy navrhujeme upravit znění 7a odst. 4. b) 7a odst. 2 povinnost předat kupujícímu či nájemci při podpisu smlouvy průkaz nebo jeho ověřenou kopii Souhlasíme s tím, aby kupující (nájemce) při podpisu smlouvy obdržel PENB, avšak pouze v prosté kopii či v elektronickém formátu pdf. Požadavek na předání ověřené kopie (originál nikdo z ruky nedá) je nadbytečný a nic nabyvateli nepřináší. Ověření PENB v plném rozsahu, tj. 17 stran formátu A4 představuje náklady v ,- Kč (pouze holé ověření bez započítání souvisejících nákladů vyžadujících ověření čas, atd.). Tyto náklady samozřejmě správce objektu bude vyžadovat po vlastníku převáděné či pronajímané jednotky. Zde upozorňujeme na fakt, že v případě velkých domů s 60 a více bytovými jednotkami dochází převodům či pronájmům jednotek v desítkách případů ročně. Dle zkušeností BD a SVJ není v jejich praxi rozdíl mezi prostou a ověřenou kopií PENB. Požadavek na předání ověřené kopie s ohledem na výše uvedené považujeme za zbytečný, časově, administračně a především finančně nepřijatelný. Navrhujeme tedy úpravu dotčeného ustanovení tak, aby byla nájemci či kupujícímu předávána pouze prostá kopie PENB. c) 7a odst. 2 písm. a) a odst. 3 písm. b) povinnost vlastníka budovy nebo společenství vlastníků jednotek či vlastníka jednotky doprovodit s účinností od pronájem ucelené části budovy nebo jednotky originálem či ověřenou kopií PENB. Obecně s tímto ustanovením souhlasíme (s výjimkou požadavku na ověřenou kopii viz předchozí bod). Avšak v podmínkách domů ve vlastnictví bytových družstev tomu tak není. Zde uplatňujeme následující připomínku: Skutečností je, že v případě prodeje družstevních bytů nedochází k převodu nemovitosti, ale k převodu družstevního podílu. Proto bylo vždy vykládáno (a je tomu tak doposud), že se na tyto případy nevztahuje povinnost předkládat novému nabyvateli družstevního podílu PENB. Zde se shodujeme s výkladem MPO. Nabyvatel družstevního podílu jeho převodem vstupuje do všech práv a povinností svého předchůdce, de facto přebírá jeho nájemní smlouvu (družstevní byt je užíván na základě nájemní smlouvy). Jestliže tedy družstvo vystavuje novou nájemní smlouvu, je tato smlouva pouhou aktualizací nájemní smlouvy k příslušnému bytu převádějícího člena. V tuto chvíli se dostáváme do rozporu s MPO, které tvrdí, že v tomto okamžiku musí družstvo předložit PENB. Paradoxně, tedy v okamžiku převodu družstevního podílu, za který nový člen družstva zaplatí sumu v milionech či statisících Kč, PENB není vyžadován a naopak v okamžiku formální úpravy nájemní smlouvy (která ani není nezbytná družstvo novou nájemní smlouvu vystavovat nemusí, noví členové to však obvykle z důvodu právní jistoty vyžadují) PENB vyžadován je. V případech velkých bytových domů s celkovou energeticky vztažnou plochou větší než m 2, u kterých předpokládáme, že mají PENB zpracovány k datu , nebude aktuální výklad MPO činit problémy (za předpokladu, že nebudou vyžadovány ověřené kopie PENB).

5 Avšak v případě menších domů, pro které byla novelou č. 103/2015 Sb., vypuštěním původního ustanovení 7a odst. 1 písm. c), zrušena obecná povinnost zpracovat PENB k datu či , to komplikace je, a to významná. Touto cestou tedy žádáme změnu výkladu MPO tak, aby se povinnost předkládat PENB netýkala převodu družstevních podílů v plném rozsahu. d) 7a odst. 7 Toto ustanovení dává vlastníkovi jednotky možnost, pokud mu nebyl na písemné vyžádání předán průkaz podle odstavce 1 nebo 2, nahradit vyúčtováním dodávek elektřiny, plynu a tepelné energie pro příslušnou jednotku za uplynulé 3 roky. Vzhledem k již uvedenému vypuštění původního znění ustanovení 7a odst. 1 písm. c), je tedy zřejmé, že v případě domů s celkovou energeticky vztažnou plochou menší než m 2, je tento odstavec návodem jak odložit povinnost zpracovat PENB (až do okamžiku větší změny dokončené stavby). Žádám Vás tedy touto cestou o potvrzení tohoto stanoviska. 2) Energetický audit - 9 odst 2 V tomto ustanovení ukládá zákon povinnost velkému podniku zpracovat pro jím užívané nebo vlastněné energetické hospodářství energetický audit a dále jej pravidelně zpracovávat nejméně jednou za 4 roky. Bohužel velkým podnikem mohou být také velká bytová družstva či města a obce. Na základě vyjádření podaných v rámci odborných seminářů na toto téma je zřejmé, že nebylo cílem tohoto ustanovení nutit bytová družstva a další velké vlastníky bytových domů jedenkráte za 4 roky auditovat své objekty (vedle pravidelného zpracovávání PENB v intervalu 10 let). Předpokládáme, že v tomto názoru jsme s MPO za jedno a žádáme tudíž o příslušnou úpravu znění tohoto ustanovení. 3) Povinnost vybavit vnitřní tepelná zařízení budov přístroji a registrujícími dodávku tepelné energie - 7 odst. 4 V této věci jsme opakovaně oslovili MPO dopisy (dopis č. 1 ze dne a dopis č. 2 ze dne ), na které jsme však doposud nedostali odpověď. Z pohledu bytových družstev je tato problematika dlouhodobě sledována a mohu konstatovat, že v naprosté většině našich domů jsou indikátory osazeny již více let a jsou využívány pro následné rozúčtování tepla mezi konečné uživatele. Dokonce naše bytová družstva postupně přechází na indikátory umožňující automatickou dálkovou komunikaci s cílem co nejméně obtěžovat uživatele bytů. Přes výše uvedené však nesouhlasíme s absolutní povinností instalace měření (indikátorů) ve všech domech, kde dochází k rozúčtování. Především v případech menších bytových domů se 4, 6 nebo 12 byty, které jsou zásobovány kotli na tuhá paliva bez možnosti regulace. Ve Směrnici Evropské unie 2012/27/EU, která byla podkladem pro novelu vyhlášky č. 194/2007 Sb., se v úvodním čl. 28 uvádí, že: Použití individuálních měřičů nebo indikátorů pro rozdělování nákladů na vytápění je vhodné k měření individuální spotřeby v budovách s více bytovými jednotkami s dálkovým nebo společným ústředním vytápěním, pokud mají koneční zákazníci možnost regulovat

6 vlastní individuální spotřebu. Jejich použití má tedy smysl pouze v budovách, kde jsou radiátory vybaveny termostatickými ventily. Ve vyhlášce č. 194/2007 Sb., ve znění vyhlášky č. 237/2014 Sb., v 6, odst. 1 písm. c) je ustanovena výjimka montáže individuálního automatického regulačního zařízení u vytápění násypnými kotli na tuhá paliva, což je ve většině případ výše uvedených domů. Zákonodárce v této části vyhlášky pamatoval na skutečnost, že kotle na tuhá paliva lze jen obtížně regulovat v závislosti na tepelných ziscích. Vyhláška ovšem v 7a ukládá vybavit bytové domy zařízením pro rozdělování topných nákladů a to bez výjimky. Podle názoru svazu z výše uvedeného vyplývá, že v těchto případech instalace regulačních a registračních přístrojů by byla zbytečná a neefektivní a s odkazem na vyhlášku č. 194/2007 Sb. není ani povinná. Jsem přesvědčen, že naše závěry v této věci plně korespondují s požadavky Směrnice EU č. 2012/27/EU v tom smyslu, že požadavek na instalaci individuálních měřičů spotřeby energie je oprávněný pod podmínkou technické realizovatelnosti. Žádám Vás tedy touto cestou o potvrzení našeho stanoviska a následně pak o patřičnou úpravu související legislativy. Vážený pane ministře, předem Vám děkuji za čas, který mému dopisu věnujete. Věřím, že naleznete možnost, jak podněty získané z praxe správců bytového fondu zapracovat do platné legislativy. S pozdravem Vážený pán Ing. Jan Mládek, CSc. Ministr Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR Na Františku Praha 1

7 2) Měření a rozúčtování nákladů na teplo rekapitulace povinností plynoucích ze zákona č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií Tuto oblast je možné rozdělit na dvě části: A. Povinnost osazení měření B. Způsob následného rozúčtování nákladů mezi konečné uživatele. A. Povinnost osazení měření Základní požadavky kladené na oblast nakládání s energiemi v bytových domech přináší evropská legislativa, a to především Směrnice 2012/27/EU, o energetické účinnosti. Tato směrnice v rámci své úvodní části udává mimo jiné následující zdůvodnění pro požadavky, které následně zavádí: (28) Použití individuálních měřičů nebo indikátorů pro rozdělování nákladů na vytápění je vhodné k měření individuální spotřeby v budovách s více bytovými jednotkami s dálkovým nebo společným ústředním vytápěním, pokud mají koneční zákazníci možnost regulovat vlastní individuální spotřebu. Jejich použití má tedy smysl pouze v budovách, kde jsou radiátory vybaveny termostatickými ventily. (29) V některých budovách s více bytovými jednotkami s dálkovým nebo společným ústředním vytápěním by bylo použití přesných individuálních měřičů tepla technicky složité a nákladné vzhledem k tomu, že horká voda používaná k vytápění vstupuje do bytů a vystupuje z nich na několika místech. Lze předpokládat, že individuální měření spotřeby tepla v budovách s více bytovými jednotkami je přesto technicky možné, pokud by instalace individuálních měřičů nevyžadovala výměnu stávajícího vnitřního systému potrubí pro vytápění horkou vodou v budově. V takových budovách lze pak měření individuální spotřeby tepla provádět pomocí indikátorů pro rozdělování nákladů na vytápění nainstalovaných na každém radiátoru. (30) Směrnice 2006/32/ES požaduje, aby členské státy zajistily, aby koneční zákazníci byli vybaveni individuálními měřiči za konkurenceschopné ceny, které přesně zobrazují skutečnou spotřebu energie a skutečnou dobu její spotřeby. Tento požadavek je ve většině případů omezen podmínkou, že by to mělo být technicky možné, finančně únosné a úměrné potenciálním úsporám energie. Při vytváření nového připojení v nové budově nebo při jakýchkoli větších renovacích budovy ve smyslu směrnice 2010/31/EU by však tyto měřiče měly být poskytovány vždy. Směrnice 2006/32/ES rovněž požaduje, aby bylo dostatečně často poskytováno jasné vyúčtování na základě skutečné spotřeby, aby zákazníci mohli svou spotřebu energie regulovat. Na tyto jednotlivé důvody pak směrnice reaguje následujícími povinnostmi uvedenými v článku č. 9 Měření:

8 Článek 9 - Měření 1) Členské státy zajistí, aby pokud je to technicky možné, finančně únosné a úměrné potenciálním úsporám energie, byli koneční zákazníci pro elektřinu, zemní plyn, dálkové vytápění, dálkové chlazení a užitkovou teplou vodu vybaveni individuálními měřiči za konkurenceschopné ceny, které přesně zobrazují skutečnou spotřebu energie konečného zákazníka a poskytují informace o skutečné době použití. Tyto individuální měřiče za konkurenceschopné ceny se poskytnou vždy: a) při výměně stávajícího měřiče, ledaže je to technicky nemožné nebo nákladově neefektivní vzhledem k odhadovaným možným dlouhodobým úsporám; b) při vytváření nového připojení v nové budově nebo při jakýchkoli větších renovacích budovy, jak stanoví směrnice 2010/31/EU. 3) Pokud jsou vytápění a chlazení budovy nebo dodávka teplé vody zajišťovány ze sítě dálkového vytápění nebo z ústředního zdroje zásobujícího více budov, nainstaluje se měřič tepla nebo teplé vody na výměník tepla nebo do odběrného místa. V budovách s více bytovými jednotkami a ve víceúčelových budovách s ústředním zdrojem vytápění a chlazení nebo s dodávkami ze sítě dálkového vytápění nebo z ústředního zdroje zásobujícího více budov se rovněž nainstalují do 31. prosince 2016 individuální měřiče spotřeby, aby bylo možné měřit spotřebu tepla nebo chlazení nebo teplé vody u každé jednotky, je-li to technicky proveditelné a nákladově efektivní. Pokud použití individuálních měřičů není technicky proveditelné nebo není nákladově efektivní, použijí se pro měření spotřeby tepla na každém radiátoru individuální indikátory pro rozdělování nákladů na vytápění, pokud dotyčný členský stát neprokáže, že instalace těchto indikátorů by nebyla nákladově efektivní. V těchto případech lze zvážit alternativní nákladově efektivní metody měření spotřeby tepla. Členské státy mohou v zájmu zajištění transparentnosti a přesnosti započítávání individuální spotřeby zavést transparentní pravidla pro rozdělování nákladů na spotřebu tepla nebo teplé vody v budovách s více bytovými jednotkami, které jsou zásobovány ze sítě dálkového vytápění nebo chlazení, nebo v nichž převažují systémy vlastního společného vytápění nebo chlazení. Tato pravidla podle potřeby obsahují pokyny týkající se způsobu rozdělování nákladů na teplo nebo teplou vodu využitých: a) jako užitková teplá voda; b) jako teplo vyzařované ze zařízení v budově a k vytápění společných prostor (v případě, že schodiště a chodby jsou vybaveny radiátory); c) k vytápění bytů. Výše uvedené požadavky byly do zákona č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií, zapracovány jeho novelou č. 103/2015 Sb., a to zněním 7 odst. 4 písm. g) (4) Stavebník, vlastník budovy nebo společenství vlastníků jednotek jsou dále povinni g) vybavit, v případě bytových domů a víceúčelových staveb s dodávkou tepla nebo chladu ze soustavy zásobování tepelnou energií nebo s ústředním vytápěním nebo chlazením anebo společnou přípravou teplé vody každý byt a nebytový prostor přístroji registrujícími dodávku tepelné energie, kterými jsou stanovená měřidla podle zákona o metrologii anebo zařízení pro rozdělování nákladů na vytápění, v

9 rozsahu a způsobem podle prováděcího právního předpisu; vlastníci a uživatelé bytů nebo nebytových prostor jsou povinni na základě výzvy vlastníka budovy nebo společenství vlastníků jednotek umožnit instalaci, údržbu a kontrolu těchto přístrojů. Rozsah a podrobnosti pro stanovení této povinnosti upravuje prováděcí právní předpis, kterým je VYHLÁŠKA č. 237/2014 Sb., ze dne 4. listopadu 2014, kterou se mění vyhláška č. 194/2007 Sb., kterou se stanoví pravidla pro vytápění a dodávku teplé vody, měrné ukazatele spotřeby tepelné energie pro vytápění a pro přípravu teplé vody a požadavky na vybavení vnitřních tepelných zařízení budov přístroji regulujícími dodávku tepelné energie konečným spotřebitelům. Tuto oblast vyhláška řeší v novém 7a. 7a Vybavení přístroji registrujícími dodávku tepelné energie (1) V budovách se vnitřní rozvod tepla pro vytápění a vnitřní rozvod chladu vybaví v případě, že a) vstupuje a vystupuje z bytu nebo nebytového prostoru v jednom místě, pracovním měřidlem stanoveným určeným k měření tepla nebo chladu podle zákona o metrologii v místě vstupu vnitřního rozvodu tepla pro vytápění nebo vnitřního rozvodu chladu do bytu nebo nebytového prostoru, b) vstupuje a vystupuje z bytu nebo nebytového prostoru v několika místech, 1. zařízením pro rozdělování nákladů na vytápění, nebo 2. pracovním měřidlem stanoveným určeným k měření tepla nebo chladu podle zákona o metrologii. (2) Zařízením pro rozdělování nákladů na vytápění je indikátor pro rozdělování nákladů na vytápění místností otopnými tělesy instalovaný na každém otopném tělese, indikátor instalovaný na odtokové trubce z otopného tělesa nebo přístroj se snímačem teploty vnitřního vzduchu ve vytápěném prostoru a teploty venkovního vzduchu ve dnech vytápění v otopném období s trvalým průběhovým záznamem rozdílů těchto teplot vzduchu za časový interval, kterým je počet dnů v otopném období. V budově se instalují vždy stejné typy indikátorů nebo přístrojů se snímačem teplot. (3) V případě společné přípravy teplé vody v domě se na vstupní potrubí zásobující každý byt nebo nebytový prostor teplou vodou osadí vodoměr na teplou vodu používaný k rozdělování nákladů na společnou přípravu teplé vody v domě podle vyhlášky, kterou se stanoví měřidla k povinnému ověřování a měřidla podléhající schválení typu. (4) Odstavce 1 až 3 se nevztahují na případy, kdy se neprovádí rozúčtování nákladů na tepelnou energii na vytápění a nákladů na společnou přípravu teplé vody v domě. Aktuálně tedy je stanovena prakticky 100% povinnost osazení přístrojů registrujících dodávku tepelné energie. Toto je z hlediska technického i ekonomického v některých případech nereálné. MPO tedy na základě výstupu studie Analýza proveditelnosti instalace měřících zařízení dodaného tepla, kterou zpracoval Ústav techniky prostředí při ČVÚT, připravuje novelu vyhlášky, která by výše uvedenou 100% povinnost instalace mírnila. Předběžně se udává, že povinnost měřit budou objekty: zásobované z centrálních neregulovatelných zdrojů tepla (viz. bod č. 3 dopisu adresovaného ministru Mládkovi) tato výjimka bude dočasná, cca 10 let neboť kotle bez regulace se již od roku 2014 nevyrábí.

10 vybavené sálavými otopnými soustavami podlahové, krytalové atd. víceúčelové budovy (multiplexy) Pozn.: Pro jiné objekty v tuto chvíli není možné s výjimkou počítat. Velikost domu nehraje roli. Jedinou další výjimku z povinnosti umožňuje 7a odst. 4 vyhlášky, který udává, že se povinnost nevztahuje na případy, kdy se neprovádí rozúčtování nákladů na tepelnou energii na vytápění a nákladů na společnou přípravu teplé vody v domě, a úhrada nákladů je tedy prováděna paušální platbou. B. Způsob následného rozúčtování nákladů mezi konečné uživatele Rozúčtování nákladů na vytápění a nákladů na společnou přípravu teplé vody pro dům upravuje 6 zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty. Podstatné jsou odstavce 1 a 2 výše citovaného 6. Dle znění 6 odst. (2) zákona č. 67/2013 Sb., se v případech domů, ve kterých je jiným právním předpisem stanovena povinnost instalace stanovených měřidel podle zákona o metrologii nebo zařízení pro rozdělování nákladů na vytápění a nákladů na společnou přípravu teplé vody pro dům z náměrů vodoměrů na teplou vodu, rozdělí se náklady na vytápění v zúčtovací jednotce za zúčtovací období na složku základní a spotřební. Základní složka je rozdělena mezi příjemce služeb podle poměru velikosti započitatelné podlahové plochy bytu nebo nebytového prostoru k celkové započitatelné podlahové ploše bytů a nebytových prostorů v zúčtovací jednotce. Spotřební složka je rozdělována mezi příjemce služeb úměrně výši náměrů stanovených měřidel podle zákona o metrologii nebo zařízení pro rozdělování nákladů na vytápění s použitím korekcí a výpočtových metod, zohledňujících i rozdílnou náročnost vytápěných místností na dodávku tepelné energie danou jejich polohou (viz. prováděcí vyhláška č. 269/2015 Sb.). Výše uvedené tedy znamená, že v případech, kdy je jiným právním předpisem (zákon č. 406/Sb.) stanovena povinnost instalace stanovených měřidel, není možný jiný způsob rozúčtovaní než výše uvedený (a to ani v případě 100%dohody). Možnost dohody na jiném způsobu rozúčtování uvádí 6 odst. (1) zákona č. 67/2013 Sb., avšak ten se týká pouze případů, kdy není stanovena povinnost instalace stanovených měřidel podle zákona o metrologii nebo zařízení pro rozdělování nákladů na vytápění, a náklady na společnou přípravu teplé vody pro dům z náměrů vodoměrů na teplou vodu podle jiného právního předpisu se rozúčtují na základě ujednání poskytovatele služeb se všemi nájemci v domě, u družstevních bytů na základě ujednání družstva se všemi nájemci v domě.

11 Podrobnosti k otázce rozúčtování nákladů na vytápění a nákladů na společnou přípravu teplé vody stanovuje nově vyhláška č. 269/2015 Sb., o rozúčtování nákladů na vytápění a společnou přípravu teplé vody pro dům. Tato vyhláška ruší původní vyhlášku č. 372/2001 Sb. Dle nové vyhlášky budou rozúčtovány náklady počínaje rokem K problematice rozúčtování nákladů na vytápění a nákladů na společnou přípravu teplé vody vydalo MMR metodický pokyn, který naleznete na webu MMR: nebo na webu SČMBD: