TRVALE UDRŽITELNÉ PODNIKÁNÍ

Transkript

1 TRVALE UDRŽITELNÉ PODNIKÁNÍ aneb Jak jsem ztratil zaměstnání a našel sám sebe Martin Řepa

2 Nic není těžké, umíme-li chtít. Ne jen tak trochu, ale důkladně, vytrvale, neústupně chtít. Vše, co kolem nás ztroskotává, umírá na největší nemoc naší doby, nedostatek nejtěžšího umění umění chtít. Pamatujme si, co chceme, to můžeme. Tomáš Baťa

3 Úvod Za cíl podnikání nepovažuji dosažení zisku. Tvorba zisku je dle mého názoru jen důsledek, nikoliv příčina podnikatelské činnosti. Aby si to někdo nevyložil špatně, nemyslím tím, že by zisk nebyl důležitý. Právě naopak, zisk umožňuje zdravý ekonomický růst a další rozvoj jakéhokoliv podnikání. Jsem ale přesvědčen o tom, že úspěšný podnik je třeba postavit na jiných hodnotách než na pouhé honbě za ziskem. Dodržováním třinácti pravidel popsaných na následujících stránkách se snažím vybudovat něco, čemu říkám trvale udržitelné podnikání. A to i přesto, že jsou tyto principy často poněkud odlišné od všeobecně uznávaných a v praxi používaných postupů. Trvale udržitelné podnikání jde tak říkajíc samo od sebe, nevyžaduje téměř žádné marketingové a obchodní aktivity a jeho motorem by měl být výhradně aktivní zájem zákazníků. Takové podnikání, jak věřím, dává podnikateli neomezený prostor pro inovace a tvorbu nových hodnot. A protože je řízeno nikoliv podnikatelem, ale požadavky zákazníků, vzniká tu jedinečná a nezkreslená zpětná vazba, 1

4 která odhalí skutečné schopnosti a dovednosti podnikatele a zaručí jejich plné využití. Jestli patříte mezi ty, kteří chtějí dělat velký business, svým podnikáním si snadno a rychle vydělat a co nejdříve zaměstnat někoho jiného, kdo by pracoval za vás, nemusíte už číst dále. Tato kniha není určena vám. Trvale udržitelné podnikání je dlouhodobá záležitost, vede k němu trnitá a někdy i bolestivá cesta. Navíc vyžaduje pevnou vůli, vytrvalost, odvahu, ale také zcela nepodnikatelské vlastnosti jako je pokora, skromnost a ohleduplnost. Aktivní účast osoby podnikatele je pak naprostou samozřejmostí. Nejsem žádný podnikatel roku. Nepředkládám vám návod na rychlé zbohatnutí, příručku efektivního řízení firmy ani učebnici ekonomie. Abych byl upřímný, dokonce je mi jedno, zda se mnou budete souhlasit či nikoliv. Pokusil jsem se jen shrnout své dosavadní zkušenosti a předat dál to, čemu věřím a co se mi v praxi osvědčilo. Pokud vás tedy zaujme jedna jediná myšlenka nebo vám některé z uvedených pravidel pomůže, pak měla tato moje snaha smysl. 2

5 Jak to všechno začalo Byl jsem typický představitel střední třídy. Měl jsem dobré místo v nadnárodní korporaci, svou práci dělal vždy tak, jak nejlépe jsem dovedl a věřil, že si tím zajistím uznání a perspektivu dalšího profesního rozvoje. Koupil jsem byt na hypotéku, manželce auto na leasing a dovolenou bez obav platil kreditní kartou. Dětem jsem dopřál soukromé vzdělání a najímal paní na hlídání. Zdálo se, že nic na světě nemůže zastavit moji úspěšnou kariéru. Ale zastavilo. Byl jsem to já sám. Měl jsem čím dál tím naléhavější pocit, že nejdu správným směrem, že dělám něco jiného, než opravdu chci. A abych to našel, začal jsem používat zdravý selský rozum, snažil se za každou cenu změnit zažité postupy nebo prostě jen odmítal dělat to, co jsem nepovažoval za přínosné a efektivní. Takový přístup se bohužel nesetkal s pochopením mého zaměstnavatele a zcela logicky skončil výpovědí. Můj svět pozitiv a sociálních jistot se zhroutil jako domeček 3

6 z karet. Byl jsem nucen prodat byt a přestěhovat svou rodinu do pronájmu. Splatil jsem všechny úvěry, vypověděl zbytečné pojistné smlouvy a bance vrátil kreditní karty. Tenkrát jsem si to ještě neuvědomoval, ale stál jsem před nejdůležitějším rozhodnutím svého dosavadního života. Pochopil jsem, že své zaměstnavatele, nadřízené ani kolegy nezměním, ale pokud se chci pohnout z místa, musím nejprve změnit sám sebe. Proto jsem se rozhodl nepokračovat dále v kariéře zaměstnance, ale vykročit do světa, o němž jsem vůbec nic nevěděl, a který jsem do té doby považoval spíše za místo pro šílence a dobrodruhy. Začal jsem podnikat. A aby toho nebylo málo, pokusil jsem se téměř o nemožné. Dokázat sobě i ostatním, že se mohu živit i tím, co jsem nikdy nestudoval, v čem jsem neměl žádnou praxi, žádnou zkušenost, dokonce ani kontakty a reference. Ukázat na vlastním příkladu, že lze vždy a za jakýchkoliv okolností začít úplně od začátku a dělat to, co člověka baví a čemu z celého srdce věří. 4

7 Kdybych mohl tenkrát na jeden jediný den zakusit to, co zažívá člověk, odkázaný jen na své schopnosti a dovednosti, bez jistoty jakéhokoliv příjmu a s odpovědností nejen za sebe, ale i za své blízké, pravděpodobně bych se k tomuto kroku nikdy neodhodlal. Nyní však vím, že to bylo moudré rozhodnutí a tuto zkušenost bych nevyměnil za nic na světě. Tehdy jsem sice ztratil zaměstnání, přišel o majetek, úspory a ocitl se v naprosté nejistotě. Získal jsem ale něco, co jsem předtím nikdy neměl. Získal jsem svobodu. 5

8 Jihoamerická lekce podnikání Před několika lety jsem strávil tři týdny v Peru. Rozhodli jsme se tenkrát podniknout výlet do jednoho z nejhlubších a nejkrásnějších kaňonů světa, kaňonu del Colca. Do těchto končin si člověk nemůže vyrazit jen tak nalehko, jako do Prachovských skal. Musí si najmout průvodce, který zná cestu, postará se o jídlo a nocleh a vůbec dovede vás bezpečně tam i zpět. Takového průvodce šlo sehnat poměrně snadno, stačilo zajít do některé z místních cestovních agentur. Ceníková cena dvoudenního výletu byla asi 50 USD na osobu. Zahrnovala dopravu klimatizovaným minibusem, jídlo a pití, ubytování a anglicky mluvícího průvodce. Věděl jsem, že první nabídka bývá většinou nadhodnocená a tak jsem začal smlouvat. Dáme deset dolarů za každého, řekl jsem pevným hlasem. Jsme studenti. Máme málo peněz. Půjdeme do jiné cestovky. Vytahoval jsem jeden argument za druhým. Pracovník agentury se nám trpělivě snažil vysvětlit, že deset dolarů nepokryje ani náklady na dopravu. 6

9 Když už jsem se chtěl otočit a odejít, řekl nám, ať chvilku počkáme, že se pokusí pro nás něco zařídit. No vida, jak to najednou jde, pomyslel jsem si a moje obchodnické sebevědomí narostlo do nevídaných rozměrů. Zdvihl sluchátko a po krátkém telefonátu nám sdělil, že pro nás vyjednal speciální cenu. Zda jsme ochotni dát 25 USD. No jakpak by ne! Sleva 50%, to už je zajímavá nabídka. A tak jsme si plácli. Druhý den brzy ráno jsme už netrpělivě postávali před cestovní agenturou, odkud jsme měli vyrážet na sjednaný výlet. To, co následovalo pak, byla pro mě nejen pořádná lekce podnikání, ale doslova zážitek na celý život. Muž z cestovní agentury nám s úsměvem oznámil, že je vše zařízeno a požádal nás o zaplacení usmlouvané částky. Pak nám předal lístky na místní autobus, zavolal taxi, které nás mělo odvézt na autobusové nádraží a do ruky mi vrazil igelitovou tašku se zásobami jídla na dva dny, včetně finanční odměny pro našeho průvodce! 7

10 Místo několika hodin příjemné cesty klimatizovaným minibusem s anglicky mluvícím doprovodem jsme strávili téměř celý den v přeplněném místním dopravním prostředku, který se ani autobusem nazvat nedal. Kromě cestujících převážel také hospodářská zvířata a vymetl s námi snad všechny vesnice v nejbližším okolí. Zaprášení, hladoví a unavení jsme pozdě večer dorazili do zapadlé horské vesničky, kde už nás srdečně vítal náš průvodce. Neuměl jediné slovo anglicky. Přesto, nebo právě proto jsme tam vysoko v peruánských Andách strávili dva nezapomenutelné dny přesně tak, jak sliboval leták cestovní agentury. A za cenu, kterou jsme si sami stanovili. Tehdy jsem teprve pochopil, jak tržní ekonomika skutečně funguje. Proto vždy, když začnu mít pochybnosti, zda svým zákazníkům nabízím skutečně to, co potřebují a za cenu, kterou jsou ochotni zaplatit, vzpomenu si na výlet do kaňonu del Colca. 8

11 Peníze V této oblasti je mým hlavním cílem dosažení finanční nezávislosti, kterou definuji jako schopnost žít a podnikat bez peněz (nikoliv mít jich tolik, že nebudu muset na peníze myslet, jak si finanční nezávislost představuje většina lidí). Je mi však jasné, že absolutní finanční nezávislost není možná, pokud člověk úplně nevystoupí mimo náš sociálně-ekonomický systém. Neúměrnou finanční závislost však považuji za hlavní příčinu současných problémů firem i jednotlivců. Samotné peníze jsou ve své podstatě jen bezcenné kousky kovu a papíru. Jak vyplývá z jejich definice, jedná se o směnnou jednotku a uchovatele hodnot. Právě slovo hodnota je podle mého názoru klíčové. Proto, abych získal peníze, musím nejprve vytvořit hodnotu, která přinese mým zákazníkům užitek. Teprve pak mohou vzniknout peníze jako obraz této hodnoty a já dostanu zaplaceno. Je to tedy prosté. Čím větší hodnotu pro své zákazníky vytvořím, tím více budu mít peněz. 9

12 pravidlo č. 1 Nedělám dluhy a nakupuji za hotové Jsem přesvědčen o tom, že všechny dluhy jsou ve své podstatě špatné a činnosti na dluh jsou nepřirozené. Vycházím z předpokladu, že jsme nedílnou součástí přírody, vesmíru a všehomíra a tudíž pro nás platí stejné přírodní i duchovní zákony, jako pro vše živé i neživé kolem nás. A nic z toho nežije, neroste ani neexistuje na dluh. Také já jsem si dříve myslel, že půjčovat si je dobré. Dokonce jsem se to učil ve škole. Když si půjčím, investuji a výnos z mé investice bude vyšší než úroky z vypůjčených prostředků, tak na tom vydělám. Poslouchalo se to krásně. Jenom mě nikdo neupozornil, že půjčka je jistý závazek, který budu muset za každých okolností splatit i s úroky. Na rozdíl od ní je jakákoliv investice velice nejistou záležitostí. Důkazů o tom vidíme dnes kolem sebe více než dost. Nechci se zde pouštět do teoretických úvah a rozborů úvěrové problematiky a pracně dokazovat, zda jsou úvěry a úroky z nich dobré či 10

13 nikoliv. Faktem ale zůstává, jak jsem nastínil výše, že jakýkoliv úvěr je můj závazek k vytvoření budoucí hodnoty, za kterou už ale nedostanu zaplaceno. Ano, čtete dobře, dlužník se vlastně sám dobrovolně odsuzuje k několika měsícům nebo rokům nucených prací. Pokud se vám zdá termín nucené práce příliš drsný, zkuste přestat splácet úvěr a vzít si rok neplacené dovolené. Touha po finanční nezávislosti a přístup nejprve hodnota, potom peníze mě vedly k tomu, že jsem přestal úvěrové produkty využívat. Neznamená to samozřejmě, že žádné dluhy nemám. Každý měsíc například telefonuji na dluh a jsem tedy dlužníkem, dokud nezaplatím fakturu za telefon. To je ale dáno jen časovým nesouladem mezi odebráním služby a splatností faktury. Ačkoliv chci být pokud možno výhradně věřitelem, nadefinoval jsem si podmínky, za kterých bych byl ochoten si půjčit: a) před podpisem úvěrové smlouvy uzavřu smlouvu o příjmech, která bude krýt splátky úvěru až do jeho úplného umoření. V praxi bych 11

14 například se svým zaměstnavatelem uzavřel smlouvu, že mě po dobu splácení nepropustí a pokud ano, vyplatí mi jednorázově takovou částku, která odpovídá výši nesplaceného úvěru. Obdobně by bylo možné uzavřít dlouhodobý kontrakt se zákazníkem. Proti jistému závazku musí být jistá pohledávka. b) pokud nebude možné smluvně zajistit příjem, musím mít částku ve výši nesplaceného úvěru k dispozici v jiné likvidní formě, například na svém bankovním účtu, termínovaném vkladu nebo v podobě jiného produktu s dostupností v řádech týdnů či měsíců. V ideálním případě u stejného finančního ústavu, kde jsem si vzal úvěr. Co se týče nákupu za hotové, není tím myšleno bezpodmínečně v hotovosti. To ostatně není v době bezhotovostního platebního styku ani možné. Spíše mám na mysli nákup za své, tedy vydělané a ušetřené peníze, hned a bez odkladu. Zajímavá je také otázka dodavatelů. Snažím se minimalizovat využívání tzv. úvěru z obchodního styku, což znamená vědomě 12

15 zadržovat platby dodavatelům a využívat je k jiným účelům. To je jen jiná forma podnikání na dluh. pravidlo č. 2 Mám přiměřenou a dostupnou rezervu Dalším krokem na cestě k finanční nezávislosti je tvorba finanční rezervy. Jsem toho názoru, že ekonomické cykly jsou naprosto přirozené a beru je jako samozřejmou součást svého podnikání. Všichni víme, že po jaru přichází léto a po podzimu zima. Proč se tedy divíme, že po období růstu přichází recese? V době, kdy se mi daří, tvořím rezervu. Z té potom čerpám, když není tolik projektů nebo dojde k výpadku fakturace. Nejedná se o nic jiného, než vykrývání záporného toku hotovosti z vlastních zdrojů. To mi zároveň dává jistý čas na rozmyšlenou a nenutí mě dělat zbytečná a ukvapená rozhodnutí, která jsou ve většině případů ekonomicky neefektivní. 13

16 Možná si říkáte, že takovou základní až primitivní věc, jako je tvorba finanční rezervy, nemusím obšírně popisovat. Dělám to však úmyslně, protože se obávám, že málokdo skutečně rezervu má a dokáže ji udržet na potřebné výši. Ani já jsem se donedávna s nějakou rezervou příliš netrápil. Proč také? V době kontokorentů, kreditních karet a úvěrových linek. Jak vyplývá z názvu této kapitoly, důležité jsou také pojmy přiměřená a dostupná. Je všeobecně známo, že vázat ve vlastních zdrojích příliš vysokou částku je zbytečné. Jak jsem již naznačil, může to vyvolat falešný pocit finanční nezávislosti, ale ve skutečnosti mi příliš vysoké úspory přidělávají starosti z hlediska jejich zhodnocení, ne-li dokonce úplné ztráty. Proto za přiměřenou finanční rezervu považuji 3 až 6-ti násobek měsíčních provozních výdajů, za naprosto nezbytnou pak minimální rezervu ve výši jednoho měsíce. Případný přebytek investuji sám do sebe, o čemž bude pojednáno v další kapitole. Dostupná rezerva je potom 14

17 taková, k níž mám přístup v řádu dnů nebo týdnů. Hotovost dostupná za rok a více není rezerva. Tvorba rezervy vyžaduje poměrně přísnou finanční disciplínu. Proto používám následující postup. Jakýkoliv příjem rozdělím na tři rovné díly. První díl jde okamžitě na splácení dluhů a ostatních závazků. Druhý díl na tvorbu nebo doplnění rezervy. Teprve třetí díl je určen na běžné provozní výdaje. Nutno přiznat, že někdy padne téměř vše na díl první, tedy na vyrovnání závazků. Čím dříve totiž přestanu být dlužníkem, tím dříve se stanu věřitelem. A pokud nemám žádné dluhy nebo již nepotřebuji tvořit rezervu? Pak si mohu dovolit nějakou tu investici nebo vyšší výdaje. 15

18 pravidlo č. 3 Investuji sám do sebe Za investici považuji jen to, co mohu využít ke svému podnikání a co si na sebe začne okamžitě (nebo téměř okamžitě) vydělávat. Dalším kritériem dobré investice je pak to, do jaké míry ji mám pod kontrolou, jak mohu ovlivnit, co se s mými penězi děje. Nemusím říkat, že pokud investuji do svého podnikání, je tato kontrola automaticky zaručena. V obecné rovině lze pak konstatovat, že jakákoliv investice, která zvýší moje podnikatelské schopnosti, kvalitu výrobků a služeb a přínos pro zákazníky, je dobrá investice. Jinými slovy, nejlepší je investice do mé schopnosti tvořit hodnotu nebo jak já říkám, schopnosti uživit se. Proto neberu na lehkou váhu ani investici do vzdělání, zdraví nebo své rodiny, což má bezpochyby vliv na mé podnikání. Podivuji se nad tím, proč je tento druh investic tolik přehlížen na úkor akcií, dluhopisů, nemovitostí a cizích měn, které nepovažuji za investici, ale za spekulaci. 16

19 Vždy zvažuji, zda se mi vyplatí investovat do majetku a vlastnit ho, nebo si ho pronajímat. Zjistil jsem, že pod určitou hranicí využití je pro mě majetek spíše starostí a vytváří finanční závislost, zejména v souvislosti s údržbou a morálním opotřebením. Outsourcing, tedy pronájem zdrojů, má však smysl jen v tom případě, když díky němu ušetřím a nebude mě nijak omezovat v podnikání. Pořízení majetku na dluh, tedy investice z cizích zdrojů, bez zajištěných výnosů nebo dostatečné rezervy, je samozřejmě zcela proti mým zásadám. Na začátku podnikání jsem provedl inventuru svého majetku a zjistil, že jsem obklopen spoustou věcí, které nejen že nijak nepřispívají k mému podnikání, ale dokonce jejich vlastnictví a údržba generuje zbytečné náklady. Proto jsem se jich rychle a s radostí zbavil. Důsledně nakupuji až tehdy, kdy danou věc nebo službu opravdu potřebuji. Mnohokrát jsem se už nechal zlákat výhodnou nabídkou a koupil něco se slevou. No nekupte to, když je to tak levné, třeba se to někdy bude hodit. Nakonec se mi to málokdy opravdu hodilo, nebo 17

20 jsem to mohl po nějaké době pořídit za stejnou, někdy dokonce ještě nižší cenu. A pokud již nějakou věc vlastním a používám, dělám to tak dlouho, dokud mi daná věc spolehlivě slouží a plní svou funkci. Okamžik, kdy se rozhodnu pro výměnu staré za nové nastává většinou ve chvíli, když jsou náklady na další provoz nebo údržbu vyšší, než zůstatková, nebo lépe prodejní cena. 18

21 Práce Někde jsem četl, že svou kariéru plánujeme jako analytické cvičení. Jaké trhy rostou, o jaké zboží a služby je zájem. Aniž si to uvědomujeme, děláme většinou to, co po nás chce někdo jiný. Myslíte si, že patříte k těm šťastným lidem, kteří opravdu dělají to, co je baví? Pak si tedy představte, že budete svou práci vykonávat několik týdnů, měsíců nebo i let úplně zadarmo. Že obětujete třeba všechny úspory nebo prodáte všechen svůj majetek. Ptáte se proč? Přeci protože věříte, z celého srdce věříte, že děláte to, co má smysl a co poslouží ostatním. A někdy v budoucnu se vám to vrátí. pravidlo č. 4 Dělám to, za co mi ostatní poděkují Pochopil jsem, že není až tak podstatné, zda uzavřu výhodný kontrakt nebo zda mi zákazník zaplatí fakturu. Je to samozřejmě důležité, bez toho by moje podnikání vzalo rychlý konec, ale mnohem důležitější pro mě je, když mi zákazník poděkuje. Ne tak, jak děkujeme 19

22 u pokladny v supermarketu, ale opravdu upřímně a od srdce. To je totiž jediný moment, kdy si mohu být jistý, že jsem svou práci odvedl dobře a moji zákazníci z ní mají užitek. To je přesně ta zpětná vazba, která mi říká, že jdu správným směrem a mám ve svém snažení pokračovat. Navíc, co může člověka motivovat více než skutečnost, že jeho práci někdo ocení. Vzpomeňte si, kdy jste naposledy litovali, že jste si něco koupili jen proto, že to bylo hezky zabaleno, nebo vás šikovný obchodník přesvědčil, že jeho zboží prostě musíte mít. Myslíte si, že se do toho obchodu ještě vrátíte? Právě to je ten důvod, proč nechci jen prodat, ale udělám vše pro to, aby se můj spokojený zákazník dříve nebo později znovu vrátil. Také jsem přemýšlel o tom, proč za některými svými dodavateli jezdím desítky kilometrů, když bych jistě stejnou službu pořídil někde za rohem. Přišel jsem na to, že už nekupuji ani tak jejich zboží, to je samozřejmost, ale spíše ochotu, rychlost, spolehlivost a příjemné jednání. 20

23 Nekupuji výrobek či službu, ale člověka. Od té doby takové výrobky a služby s lidskou tváří dodávám všem svým zákazníkům. pravidlo č. 5 Tvořím, abych nemusel kopírovat Bude se to možná zdát divné, ale nezajímá mě, co dělá moje konkurence. Když se na trhu se svým konkurentem potkám, platí jednoduché pravidlo. Vyhraje ten, kdo má lepší výrobek nebo službu za nižší cenu. Obchodní hrátky s přidanou hodnotou, nadstandardní zákaznickou péčí a pomlouváním konkurence jsou ztráta času. Váš zákazník by měl přeci kupovat vaše zboží takové, jaké je a nikoliv vaše řeči, sliby a atraktivní obal. Pokud nějakou zakázku získá můj konkurent, zabývám se tím jen v tom případě, že dokázal nabídnout nižší cenu. Pak hledám způsob, pokud je to reálné, jak se příště na jeho cenu dostat. Jestliže mi zákazník argumentuje vyšší kvalitou konkurenční nabídky, smeknu před svým konkurentem obdivně klobouk a jdu si svou cestou. 21

24 Chcete vědět proč? Vždy se totiž snažím nabízet tu nejvyšší kvalitu v rámci svých možností a svého nejlepšího přesvědčení. Takže dosáhnout vyšší kvality by znamenalo jen dělat to, co můj konkurent a tedy kopírovat ho. Navždy bych ale získal nálepku kopie a to je podle mého názoru ten nejhorší možný podnikatelský přístup. Ten, kdo kopíruje, je vždy druhý a většinou také o krok pozadu. A navíc, ačkoliv se to na první pohled nezdá, kopírovat stojí mnohem víc úsilí, než tvořit. Samozřejmě, že se snažím vzít si z práce ostatních ponaučení, to je jasné. Nakonec ale vždy vytvořím originál, byť třeba inspirovaný dílem někoho jiného. Pokud zůstávám sám sebou a nabízím to, co nikdo přede mnou, nemusím se konkurence bát. V tu chvíli totiž žádnou nemám. Kopírování se však netýká jen konkurence, ale také zákazníků. Dělat přesně to, co po nás chce zákazník a co si žádá trh je sice nutné, ale nestačí to. Obávám se, že pokud podnik jen plní přání svých zákazníků, s postupem času zdegeneruje a zanikne. Zákazníci totiž, až na výjimky, chtějí to, co již znají nebo co už někde viděli. Myslíte si, že Graham Bell vynalezl telefon na základě 22

25 požadavků trhu? Nebo že snad Tomas A. Edison obdržel objednávku na vývoj a patentování žárovky? Ano, ctím Baťova okřídlená hesla náš zákazník, náš pán a rozkaz zákazníka je svatým. To mi však nebrání, abych s každým rozkazem pracoval jako s polotovarem, který je potřeba ještě opracovat. A pokud zákazník další takové opracování z nějakého důvodu odmítne, mohu ho nabídnout příště někomu jinému. Jsem si jist, že dříve či později potkám toho, komu můj vynález poslouží. pravidlo č. 6 Nesnažím se být dokonalý Vždy jsem chtěl být dokonalý. Dokud jsem si nebyl jistý, že mám vše perfektně připraveno, znovu a znovu jsem si to opakoval, vylepšoval a ptal se na názor ostatních. Většinou jsem to dělal tak dlouho, až jsem propásl tu nejlepší příležitost to použít. Také jsem se neskutečně bál, abych neudělal chybu. To mě často natolik svazovalo, že jsem nakonec neudělal nic. 23

26 A mnohokrát jsem dostal báječný nápad, ale když jsem ho chtěl realizovat, vynořilo se tolik překážek a problémů, že z nápadu nakonec zůstala jen matná vzpomínka. Dnes už netvrdím, že jsem nejlepší, nejrychlejší nebo nejdokonalejší, že jsem jednička na trhu. Prostě odvádím kvalitní a poctivou práci, z případných chyb se pokouším dělat přednosti a své nápady beru jako zlepšovací návrhy. Snažím se věci dělat vždy jinak, nově a vlastně poprvé. Jak potom mohu vědět, kdy to bude dokonalé? Jak mám poznat, zda dělám nějakou chybu? A jak bych mohl znát překážky, které se teprve objeví? Být jednička na trhu je jistě úctyhodné, místo radosti z práce má však taková jednička neustále strach, že ji někdo o její prvenství připraví. A strach rozhodně není dobrým rádcem při inovaci produktů ani poskytování lepších služeb. Také já mám občas z něčeho obavy, musím učinit nepříjemné rozhodnutí nebo vyřešit obtížný úkol, který před sebou valím jako těžký 24

27 balvan. Když nevím, jak do toho, tak prostě začnu. Udělám první krok, zvednu telefon nebo napíšu . A je v podstatě jedno, že nevím, kudy přesně půjdu. Důležité je, abych věděl, kam chci dojít. Několikrát se mi už stalo, že mě někdo oslovil s požadavkem na práci, kterou jsem nikdy předtím nedělal, nebo se zdála nad mé možnosti. Nejprve jsem takové zakázky odmítal s tím, že nemám potřebné technické vybavení nebo že je to příliš náročné na realizaci. Postupně jsem ale dospěl k tomu, že právě taková práce je vlastně nejzajímavější a posouvá člověka dále. Pokud dnes takový požadavek obdržím, vyžádám si na odpověď trochu času, vše v klidu promyslím a navrhnu takové řešení, pod které se mohu podepsat. Znáte to přísloví nebrat si příliš velké sousto? Myslím si, že je lepší vzít si občas větší sousto a déle žvýkat, než zemřít hlady. 25

28 Podnikání Jak už jsem se v úvodu zmínil, buduji trvale udržitelné podnikání. Nebudu zastírat, že mým velkým vzorem je Tomáš Baťa a některé z uvedených pravidel čerpají z jeho myšlenek. Mnozí lidé tvrdí, že to byl novodobý otrokář, jiní zase, že by se s jeho metodami v dnešním globalizovaném světě neprosadil. Možná mají pravdu. Ale co když je to ještě jinak? Co když se svět změnil natolik, že už přestávají fungovat i současné moderní metody řízení, obchodu a marketingu. Nestálo by tedy za pokus sáhnout po starých osvědčených postupech, vrátit se ke kořenům podnikání? pravidlo č. 7 Vydělávám, ale nemyslím na peníze Ano, souhlasím s vámi, podnikat zadarmo se nedá. Musíte nakupovat materiál, služby, platit zaměstnance, energie a telefony. Pochybuji však, že jenom s přepočítáváním peněz a kreslením rostoucích grafů si do budoucna vystačíme. 26

29 Baťa kdysi řekl: Kdo se honí za penězi, ten je nikdy nedohoní. Hleďte si práce, dělejte ji lépe než soused. Peníze za vámi přiběhnou samy. Nechci teď nikomu křivdit, ale ruku na srdce, většina podnikatelů a obchodníků nejprve nastaví dlaň a teprve potom začne pracovat. Místo zákazníka vidí často jen svou plánovanou marži nebo kalkulovaný zisk a pokud by měli tratit, je jim takový obchod spíše na obtíž. Občas se mi stane, že je potřeba pro zákazníka udělat něco nad rámec rozpočtu nebo dokonce chvíli pracovat zadarmo. A to jsou právě ty situace, kdy dělám práci lépe než soused. Prostě nejprve zákazníkovi vyhovím, udělám, co považuji za správné a finanční záležitosti řeším až následně. Samozřejmě s ohledem na délku naší spolupráce a finanční náročnost takové operace. Nevím, zda mám jen štěstí na zákazníky, ale zatím jsem o své investované peníze nikdy nepřišel. Naopak, když jsem obětoval něco ze své marže, dostal jsem třeba i další zakázku nebo získal dalšího spokojeného zákazníka. A to je pro mě mnohem cennější než okamžitý zisk. 27

30 Dokonce si myslím, že práce je dar, který by se neměl za žádných okolností odmítat. Proto, když nemám zrovna žádnou zakázku a sedím doma tak říkajíc bez užitku, jsem ochoten pracovat i pod cenou. Že tím poškozuji svou cenovou strategii? No, pokud jsou mé ceny v pořádku, dříve nebo později budu zase pracovat za svou obvyklou sazbu. A pokud žádnou takovou zakázku nezískám, pak právě podcena odráží reálnou ochotu trhu mi zaplatit. Toť malá exkurze do problematiky nabídky a poptávky. Samozřejmě, že nemohu dopustit, aby se z mého podniku stal dobročinný spolek. Vždy zvažuji ekonomické dopady svého jednání a činnostem, které by mi mohly dlouhodobě generovat ztrátu, se raději obloukem vyhnu. Zkusíte uhodnout, kdo svým zaměstnancům vštěpoval, že každé hospodaření, které vykazuje pasivum, je úpadkem mravním? Je však jeden případ, kdy se za penězi honím i já. Když se totiž za nimi honí můj zákazník. A nejde o vyjednání ceny nebo tvorbu rozpočtu, ale o peníze, které mi dluží za dobře odvedenou práci. Jak jsem uvedl, sám se snažím nevyužívat 28

31 úvěr z obchodního styku, tedy peníze mých dodavatelů. Pokud se některý můj zákazník takovým způsobem chová ke mně, v zájmu svých dodavatelů a zaměstnanců požaduji například zálohovou platbu nebo musím navýšit svou cenu o úroky z prodlení. V krajním případě se s takovým zákazníkem v dobrém rozloučím. pravidlo č. 8 Neplánuji, jen dělám, co je třeba Možná to znáte. Obchodník vypracuje plán prodejů, vedení ho upraví podle zadání shora, obchodník se celý rok třese strachy, snaží se odhadnout, jak to asi dopadne, aby nakonec plán se slávou přeplnil nebo bez slávy nesplnil. Většinou se do původně plánovaných čísel nikdo nikdy netrefí. Když trochu upravím slova klasika, pak tento způsob plánování zdá se mi poněkud nešťastným. Podle mého názoru se často plánuje zbožné přání a nikoliv realita, nebo se podmínky na trhu mění tak rychle, že se plánovat vůbec nedá. A pokud se už něco naplánuje, není úplně 29

32 zřejmé, jak toho vlastně dosáhnout. Proto jsem se rozhodl své podnikání neplánovat. Tedy ne v tradičním pojetí. Co mě však zaujalo, je Baťova myšlenka plánování podle předpokladů, která spočívá mimo jiné ve stanovení konkrétních cílů a rozložení plánu na takové položky, které mohu skutečně ovlivnit. Jedním z mých plánovaných ukazatelů je proto výše týdenní fakturace. Vím, že pokud vystavím každý týden faktury daného objemu, splnil jsem svůj týdenní plán. Pokud nikoliv, musím v následujícím týdnu fakturovat dvakrát tolik. Jedná se v podstatě opět o řízení toku hotovosti, který je podle mě nejdůležitějším nástrojem podnikatele. Podle znalosti provozních výdajů a potřeby pracovního kapitálu mohu spočítat, kolik dnů, týdnů nebo měsíců mohu podnikat bez peněz, tedy bez příjmů. Pojďme však v plánování podle předpokladů ještě dále. Abych mohl fakturovat, musím realizovat projekt a předat hotové dílo. Abych realizoval projekt, musí si ho někdo objednat. Aby si ho někdo objednal, musím o něm s někým jednat. A takové jednání musím nejprve 30

33 domluvit. Bez tohoto výrobního procesu bych svůj plán nesplnil. Proto si vedu podrobný seznam nabídek, připravovaných a rozpracovaných projektů, termíny jejich dokončení a předpokládanou výši fakturace. Při znalosti svých zákazníků a doby splatnosti faktur mohu ze všech těchto informací poměrně přesně odhadnout budoucí vývoj. V kombinaci s jistou mírou finanční nezávislosti (žádné dluhy a finanční rezerva) je takové plánování naprosto vyhovující. Někdo může namítnout, jak s tímto neplánováním zajistím dlouhodobý růst svého podniku, jak mohu vědět, zda nezavedu svůj podnikatelský koráb na útes nebo mělčinu. Odpovím vám jednoduše, já to nevím. Ale ani Kolumbus nevěděl, zda popluje měsíc nebo rok. Dokonce neměl ani nejmenší tušení, zda vůbec někam dopluje. Věděl však, že má ty nejlepší lodě, zkušenou posádku a věřil, že svého cíle jednou dosáhne. Postupně, krok za krokem, přesně tak, jak mu to širý oceán dovolí. 31

34 Místo tvorby plánů, provádění kalkulací a analýz všeho možného tedy nejraději dělám to, co je třeba. Věnuji se své práci, svým zákazníkům a neustálému přemýšlení nad tím, co nového a lepšího jim nabídnout. Chodím s otevřenýma očima, rozhlížím se kolem sebe a vítám všechny příležitosti, které se na obzoru objeví. pravidlo č. 9 Začínám vždy jednáním o ceně Jako obchodník jsem se učil, jak se pokud možno debatám o ceně vyhnout. Odhadnout typ zákazníka, rozpoznat jeho potřebu a podle toho formulovat nabídku, která se nedá odmítnout. A pokud potřebu koupit nemá, tak ji vyvolat. Zjistil jsem však, že otázkám ceny se prostě vyhnout nedá. Ačkoliv si to nechceme přiznat, vždy se naše rozhodování točí především kolem ceny. To je totiž jediné omezení, které máme. Odmítnete kvalitnější zboží za stejnou cenu? Odmítnete větší množství za stejnou cenu? Asi těžko. Pokud se ale rozhodujete mezi dvěma 32

35 srovnatelnými výrobky, zaručeně koupíte ten levnější. Když tedy vím, že dříve či později přijde řeč na cenu, proč si v tom neudělat jasno hned na začátku. Pokud zákazník mé produkty zná a přichází s více méně jasnou představou o tom, co potřebuje, nabídnu mu tu nejlepší kvalitu, jaké jsem schopen dosáhnout, za tu nejnižší cenu. Předložím podrobnou cenovou kalkulaci, aby každý viděl, za co mi platí. A když má jakékoliv pochybnosti, vše ochotně vysvětlím. Jestliže zákazník s cenou za nabízené zboží či služby přesto nesouhlasí, zeptám se ho na jeho představu, na jeho finanční možnosti. Pokud jsem schopen nabídnout alternativní řešení za nižší cenu, udělám to. V opačném případě se zdvořile omluvím s tím, že nemohu posloužit. Držím se totiž Baťovy zásady: V našich prodejnách není smlouvání. První naše slovo je také poslední Takové vyjednávání o ceně většinou zabere několik minut. Jakmile zákazník cenu bez výhrad přijme, můžeme se okamžitě vrhnout do společné práce. A místo stovek telefonátů, 33

36 desítek obchodních schůzek a dlouhých hodin přesvědčování, proč by měl někdo platit více, než je ochoten dát, mohu tento čas věnovat práci a službě svým zákazníkům. Abych nebyl v pokušení chtít za svou práci víc, než si zasloužím, používám následující cenovou kalkulaci. Cenu za práci jsem si stanovil na základě odhadu svých možností, tedy kolik práce za měsíc mohu reálně vykonat. Veškeré provozní náklady, režijní náklady a ostatní výdaje, včetně mojí mzdy, potom vydělím tímto fondem pracovní doby a získám svou hodinovou sazbu. Ostatní položky, jako například materiál, pronájem techniky, náklady na dopravu, ubytování a další subdodávky přenáším do rozpočtu odhadem v takové výši, v jaké tyto výrobky a služby nakupuji. Zde žádnou hodnotu nevytvářím, tak proč bych na tom měl vydělávat. Pokud svou pracovní dobu plně nevyužiji, nebo strávím příliš mnoho času administrativou a činnostmi, které zákazníkům nic nepřinášejí, mé příjmy logicky nepokryjí moje výdaje a já musím čerpat rezervu. Když však pracuji efektivně a zvládnu udělat více práce za kratší dobu, potom 34

37 si také více vydělám. V žádném případě ale neschopnost naplnit svou pracovní kapacitu nepřenáším na své zákazníky. Ti platí stále stejnou cenu. Na tomto místě musím zmínit jednu začátečnickou chybu, které jsem se nevyhnul ani já. Týká se kalkulace nákladů a stanovení ceny. Základní vlastností nákladů je to, že neúprosně vznikají ve všech oblastech podnikání, často i tam, kde je vůbec nečekáme. Proto musím důkladně zvažovat, co všechno mě moje podnikání stojí a vždy zahrnout do svých cenových kalkulací opravdu veškeré vynaložené náklady. Jen tak se mohu do budoucna vyhnout nákladovému překvapení a ušetřit si nepříjemné vysvětlování. Vždy je lepší zákazníka potěšit úsporou nákladů než dodatečným navyšováním ceny, nemyslíte? Když si nejsem jistý, zda jsou mé ceny a rozpočty v pořádku a odpovídají hodnotě, kterou dostává zákazník, zeptám se sám sebe: Co by řekl zákazník na tuto nákladovou položku? Souhlasil by s tím, že ji platí ve výsledné ceně? Rozumí tomu, proč ji musí zaplatit?. Úplně nejlepším testem 35

38 opodstatněnosti nákladů je samozřejmě to, když se zeptám přímo svých zákazníků. Mimochodem, víte, že cena je nedílnou součástí výrobku a jedním z jeho základních parametrů? Stejně jako barva, materiál nebo funkce. Chtít po zákazníkovi, aby zaplatil více je tedy stejné, jako nutit člověka, aby si koupil o dvě čísla menší boty se slovy: Však se vám ty prsty časem ohnou pravidlo č. 10 Mojí reklamou je mé jméno Téměř všechny svoje zákazníky jsem získal na základě osobního kontaktu, většinou v rámci realizovaných projektů nebo na doporučení stávajících zákazníků. Dalo by se s nadsázkou říci, že jako obchodní zástupce zaměstnávám svoje spokojené zákazníky a místo nákladné reklamy používám jen skromný vývěsní štít v podobě vizitek, internetových stránek a kontaktních informací na obalech svých produktů. 36

39 Reaguji na požádání, tedy poptávka či pozvání na obchodní schůzku musí přijít ze strany zákazníka. Vzpomeňte si, jak vás obtěžují nevyžádané y nebo neustálé telefonáty mobilních operátorů se zaručeně nejvýhodnějšími tarify. Když to vadí nám, jak se potom asi cítí naši zákazníci, když je obtěžujeme nevyžádanými nabídkami? Velice si cením objektivní zpětné vazby, kterou záměrně neovlivňuji žádnými obchodními technikami ani marketingovými kampaněmi. Pokud kdokoliv projeví zájem, představím mu konkrétní výsledky své práce, poskytnu informace o realizovaných projektech a nastíním jejich využití v praxi. Doporučím možná řešení, ovšem jen pokud vidím jejich skutečný přínos. Konečné rozhodnutí, zda koupit či nekoupit, nechávám výhradně na zákazníkovi. Jak už jsem naznačil, tímto způsobem získávám nezkreslenou informaci o přínosu svých produktů pro mé zákazníky. Pokud není o některý z nich dlouhodobě zájem, nesnažím se zjistit, proč tomu tak je, nebo takový produkt modifikovat a znovu uvádět na trh. Tento produkt dále 37

40 nenabízím a zaměřím se na inovaci úspěšných produktů nebo vývoj úplně nových řešení. Samozřejmě, v začátcích svého podnikání jsem musel svoje produkty a služby nabízet, přinejmenším dát o sobě vědět. Vždy jsem ale dbal na to, abych nikomu nic nevnucoval a spíše než přesvědčit se snažil zaujmout a inspirovat. Věřím, že platí ono známé dobré zboží se prodává samo. Vím, že to trvá mnohem déle než s pomocí agresivní reklamy, ale je to dle mého názoru jediná cesta k trvale udržitelnému podnikání. pravidlo č. 11 Mám sto nadřízených Jako začínající podnikatel jsem se těšil na to, až nebudu mít žádné nadřízené, kteří mi budou mluvit do práce. Jaké však bylo mé překvapení, když jsem zjistil, že nemám jednoho, ale hned sto nadřízených! Divíte se, kdo že to je? Přeci moji zákazníci. A přesto, že někdy musím pracovat pro protivného a arogantního šéfa, kterému se zavděčit je téměř nemožné, stále je tu těch devadesát devět, kterých si vážím a s nimiž je 38

41 radost spolupracovat. Mnoho lidí se v této souvislosti zamýšlí nad tím, zda je lepší být zaměstnanec, mít vlastní živnost nebo řídit svůj podnik. Další investují své peníze do vlastnictví pozemků, nemovitostí, cenných papírů a podílů ve firmách někoho jiného. Opět zde nechci rozebírat výhody a nevýhody těchto pracovních přístupů, to již udělaly desítky jiných a povolanějších autorů. Snažím se však nahlížet na tuto problematiku z trochu jiného úhlu. Představil jsem si sebe, svou rodinu, své příbuzné a všechny známé jako investory, kterým jejich peníze vydělávají peníze a jejich vlastnická práva zaručují trvalý příjem, aniž by pro to museli cokoliv udělat. A proč si nepředstavit úplně všechny lidi na světě? No jo, ale když budeme všichni investoři, budeme si navzájem půjčovat peníze, pronajímat nemovitosti a obchodovat s cennými papíry, kdo vlastně bude pracovat? Kdo bude stavět, pěstovat a vyrábět? Uvědomil jsem si, že pokud vydělávám peníze, aniž bych sám něco vytvořil, musí tuto 39

42 hodnotu logicky vytvářet někdo jiný. Jinými slovy, nemůžeme být všichni investory, protože by už nezbyl nikdo, kdo by nám postavil dům, opravil auto a zajistil potravu. Všichni bychom umřeli hlady, nazí a bez střechy nad hlavou. Proto jsem při svém podnikání zároveň zaměstnanec, živnostník, majitel firmy i investor. Když je potřeba, tak udělám tu nejobyčejnější práci, vypracuji nabídku, navštívím zákazníka. Mohu také řídit desítky nebo stovky lidí a budovat nadnárodní korporace. A když sobě nebo svým lidem zaplatím vzdělání, když koupím výkonnější počítač nebo větší auto, abych mohl obsloužit více zákazníků, v tu chvíli jsem investorem. Dává vám to smysl? pravidlo č. 12 Vychovávám další podnikatele Bude to znít jako otřepaná fráze, ale vzdělání považuji za nutný předpoklad každého úspěšného podnikání. Nemám však na mysli sbírání akademických titulů a všemožných certifikátů. Dobré vzdělání je takové, které mi 40

43 pomáhá v tom, co dělám, a umožňuje odvádět lepší a kvalitnější práci. Vyučený řemeslník, který si na stará kolena dodělá maturitu, aby si tak doplnil teoretické znalosti a dozvěděl se poslední trendy svého oboru, má podle mě lepší vzdělání než vysokoškolák s červeným diplomem, který v praxi využije jen zlomek toho, co se ve škole naučil. V mnoha případech se mi dokonce osvědčilo vzdělávání naruby, tedy nejprve praxe a potom teorie. Ke studiu odborné literatury a absolvování přednášek a seminářů jsem se často dostal až na základě potřeby vyvolané praxí. Teprve pak jsem měl naprostou jistotu, že studuji opravdu to, co má smysl. A úplně nejvíce se toho vždy naučím od mistrů nejpovolanějších, od svých kolegů, obchodních partnerů, dokonce i zákazníků, kteří jsou úspěšní ve svém oboru. Ten, kdo tvrdí, že se v nějaké oblasti nemůže nic nového naučit, ten by se měl vážně zamyslet nad změnou povolání. Nemá už totiž co nového nabídnout. 41

44 Také věřím tomu, že nejlepší způsob, jak vzdělávat a vychovávat, je jít ostatním příkladem. Proč bych měl následovat někoho, kdo říká něco jiného, než si skutečně myslí? Měli bychom se přeci hodnotit na základě našich skutků, dosažených výsledků, a nikoliv podle toho, co říkáme a jak to říkáme. Ke svým dodavatelům se proto chovám tak, jak chci, aby se ke mně chovali moji zákazníci. Jednám na rovinu, pokud jsem spokojen, tak chválím, když se mi něco nelíbí, tak to řeknu. A za kvalitu, rychlost a spolehlivost jsem ochoten zaplatit víc, než stojí ve smlouvě. Dobré práce svých dodavatelů si vážím, protože bez nich bych mohl svůj podnik rovnou zavřít. Pokud však jako zákazník nejsem s něčím spokojen, svého kolegu podnikatele na to slušně upozorním. Když ani pak nedojde k nápravě nebo je můj požadavek nadále ignorován, použiji tu nejúčinnější a nejjednodušší výchovnou metodu. Nekoupím. Přečtěte si prosím znovu a pozorně předchozí odstavec, je to jedno z nejdůležitějších 42

45 sdělení této knihy. Málokdo si to uvědomuje, ale právo nekoupit je ten nejúžasnější dar tržní ekonomiky. Nástroj, který dokáže spolehlivě měnit chování výrobců, dodavatelů, prodejců i celých obchodních řetězců. A bez vynaložení nejmenšího úsilí a pronesení jediného slova. Možnost nekoupit považuji za jednu ze základních hodnot svého podnikání. Pokud chci toto své právo sám využívat, musím ho dopřát také všem svým zákazníkům. Jinak nemůže mé podnikání nikdy fungovat. pravidlo č. 13 Když se mi nedaří, jdu na houby Už jsem se zmínil o tom, že ekonomický pokles, ať už se jedná o výrobu, prodej či podíl na trhu, považuji za něco naprosto přirozeného a v jistém smyslu ozdravného. Nesnažím se proto recesi bránit, naopak ji docela vítám. Jediné, co dělám je, že se snažím na recesi v rámci možností připravit. Například právě formou přiměřené a dostupné rezervy. 43

46 Neznamená to však, že jsem před následky recese absolutně chráněn. Naopak, už se mi mnohokrát stalo, že se mé podnikání téměř zastavilo, rezerva došla a já stál před otázkou, co dál. A v takové situaci nastupuje má oblíbená Daliborova metoda (nazval jsem ji podle známé staré pověsti české). Pokud je totiž podnikání nebo člověk obecně v nouzi, začne se chovat skutečně racionálně a efektivně. Dalo by se říci, že takový člověk je osvobozen od spousty zbytečných starostí. Vlastně jeho jediným problémem je, jak a kudy dál. Proto považuji recesi za nezbytnou pro zdravé podnikání a každému podnikateli bych doporučoval jednou za čas se v nouzi ocitnout. Když se do takové situace dostanu já, zastavím se, několikrát se zhluboka nadechnu a pak provedu důkladnou a objektivní revizi svého podnikání. V první řadě musím vyřešit finanční otázku, tedy jak znovu vydělat a zároveň kde ušetřit, aby mi zbytečně neutíkaly peníze. Vlastně je to naopak, nejprve ušetřit a potom vydělat. 44

47 Následuje posouzení úspěšnosti mé práce, mých produktů a služeb. Položím si otázku: Proč moji zákazníci mé služby právě teď nepotřebují? Je to proto, že pro ně nejsou přínosem? Nemají zrovna peníze na jejich pořízení? Je moje práce sezónní? Nebo mám málo zákazníků a tedy nízký objem produkce, který nestačí na vykrytí takových výpadků? V neposlední řadě se zamyslím nad tím, jak bych mohl ještě svým zákazníkům posloužit. Jaké nové produkty jim nabídnout. Nebo dokonce, zda se nepustit do úplně jiné oblasti, v níž bych využil své schopnosti a zúročil dosavadní zkušenosti. Mimochodem, výsledek jedné takové revize právě držíte v ruce. Co je však důležité, nikdy se neptám svých zákazníků: Proč moje produkty nekupujete? Jsem totiž přesvědčen, že bych nedostal upřímnou odpověď. Jak už jsem řekl, jediným důkazem, že jsou moje produkty pro zákazníky přínosem, je to, že je sami aktivně a opakovaně poptávají. Žádné obchodní vyjednávání, žádné přesvědčování a přemlouvání, žádné marketingové triky. 45

48 A co udělám, když ani pak na nic nepřijdu? No přeci jsem to napsal už v názvu této kapitoly. Prostě jdu na houby, do lesa, daleko od kanceláře, počítače a telefonu. Možná se to nezdá, ale je to mnohem účinnější, než začít zmatkovat, svolávat akční porady, vymýšlet možná i nemožná opatření a žadonit, aby zákazníci zase kupovali. Přinejmenším si člověk vyčistí hlavu a načerpá energii do dalšího svého snažení. A často v tom lese najde právě ten chybějící střípek mozaiky, který v kanceláři marně hledal. 46

49 Podnikatelský dotazník Mnohokrát jsem přemýšlel o tom, jak vlastně poznám, že pořád dělám práci, která má smysl, naplňuje mě, a kterou moji zákazníci ocení. Proto jsem si sestavil jednoduchý dotazník, který mi pomáhá si na takové dotazy odpovědět. Nebo mě alespoň upozorní, že něco není tak, jak jsem původně zamýšlel. Pokud tedy máte zájem, pokuste se upřímně odpovědět ANO nebo NE na následující otázky: 1. Využívá má rodina nebo moji známí výrobky/služby mého podniku? 2. Přál bych si, aby jednou v mé profesi pokračoval můj syn nebo dcera? 3. Udělal jsem za poslední týden něco, co vedlo ke zlepšení mého výrobku/služby? 4. Byl bych ochoten pracovat po dobu několika týdnů či měsíců, aniž bych dostával výplatu? 47

50 5. Pracovali by pro mě zadarmo také moji zaměstnanci a dodavatelé? 6. Pokud bych dnes se svým podnikáním skončil, postrádal by někdo mé výrobky/služby? 7. Jsem ochoten ukázat svým zákazníkům veškeré svoje know-how a cenové kalkulace? 8. Ukázal bych to samé svojí konkurenci? 9. Mohu své podnikání na měsíc či rok přerušit a vypnout mobilní telefon? 10. Dovedu si představit, že budu ode dneška za rok dělat třeba úplně něco jiného? Jestli jste na některou z výše uvedených otázek odpověděli záporně, doporučuji vám zeptat se také proč? Teprve tato odpověď vám totiž leccos napoví o vaší práci nebo podnikání. 48

51 Co dodat na závěr? Pokud jste dočetli až sem, stalo se tak pravděpodobně ze dvou důvodů. Buď vás moje dílo natolik zaujalo, že jste vydrželi až do konce, nebo jste nedočkaví a chcete znát konec celé detektivky. V prvním případě vám chci upřímně poděkovat, ve druhém doporučuji vrátit se na začátek nebo věnovat knihu někomu jinému. Možná jsou moje pravidla podnikání zvláštní, možná je moje trvale udržitelné podnikání jen naivní představou, která nemůže fungovat. Nebo to naopak není nic nového pod sluncem a většina podnikatelů takové principy vyznává. Důvodem, proč to všechno dělám je, že nejsem spokojen s tím, co se děje kolem nás. Obávám se, že ekonomika je vážně nemocná. A pochybuji, že by byla nějaká krize zažehnána. Stačí si přečíst slavný Baťův projev na toto téma, který začíná slovy: Příčinou krize je morální bída. Přelom hospodářské krize? Nevěřím v žádné přelomy samy od sebe. Z historických pramenů 49

52 lze snadno dohledat, co potom následovalo. Psal se rok Ani já nevěřím tomu, že současné ekonomické problémy jsou globální záležitostí, kterou za nás zázračně vyřeší neviditelná ruka trhu, stát nebo nějaká mezinárodní instituce. Zdravá ekonomika a poctivé podnikání je totiž záležitostí jednotlivce, každého z nás, a pokud nezačneme sami u sebe, čekají nás jen další, mnohem hlubší ekonomické, finanční, bankovní a kdoví jaké krize. Já nevím, zda jsem se vydal správnou cestou. To ostatně poznám až na jejím konci. Co však vím je, že i kdyby moje současné podnikání skončilo nezdarem, nikdy to nevzdám. Začnu znovu a nepřestanu, dokud nenajdu svoje trvale udržitelné podnikání. Věřím, že kdo hledá, ten nakonec vždy najde. A to samé přeji i vám. S úctou Váš

53

54 1. Nedělám dluhy a nakupuji za hotové 2. Mám přiměřenou a dostupnou rezervu 3. Investuji sám do sebe 4. Dělám to, za co mi ostatní poděkují 5. Tvořím, abych nemusel kopírovat 6. Nesnažím se být dokonalý 7. Vydělávám, ale nemyslím na peníze 8. Neplánuji, jen dělám, co je třeba 9. Začínám vždy jednáním o ceně 10. Mojí reklamou je mé jméno 11. Mám sto nadřízených 12. Vychovávám další podnikatele 13. Když se mi nedaří, jdu na houby 2011 Ing. Martin Řepa, 3. vydání