ZÁKLADY FILOSOFIE (Výpisky z knihy Filosofie psaná kurzívou)

Transkript

1 ZÁKLADY FILOSOFIE (Výpisky z knihy Filosofie psaná kurzívou) Ohrožená kultura Kultura: nemůže být evolučně vyšší a přírodě nadřazena je mladou umělou strukturou vznik přestavbou původní přírody lidskou aktivitou, účelově konstituována, závislá na stavu člověka a biosféry poškozuje přírodu kultura je strukturně jednodušší, lokálně energeticky silnější, jinak orientovaná evoluční nadřazenost přírody dokazuje ekologická krize o bytí a nebytí člověka rozhodovala příroda dnes globální kultura omezuje existenci a evoluci živých systémů osud závisí na tom, co lidstvo udělá pro překonání krize evoluční přístup + teoretická abstrakce evoluční ontologie Filosofická ontologie: obecná teoretická představa světa, nemá mnoho společného s praktickým spol. životem Podstata krize: ontický konflikt protipřírodní kultury se Zemí ohrožený systém je ale kultura Předekologická politika: stranila spontánnímu spol. vývoji, schvalovala transformaci a zatlačování přírody kulturou, nesmiřovala protikladné zájmy kultury a přírody, nýbrž protikladné zájmy lidí příroda zdroj bohatství, vykořisťování vyspělými technologiemi nepřipouštěla si otázku konečnosti Země, či principiální závislost kultury na přírodě Globální kultura: protipřírodní systém ničí přírodu v zemích bohatých vyspělých i v zaostalých a chudých kulturu ničí neschopnost pochopit, že je vše už jinak možnost zániku Ohrožená kultura: nelze zachránit odmítáním či násilným vracením zpět záchrana možná využitím toho, k čemu kulturní evoluce dospěla dlouhodobě možná kultura pouze při změně na kulturu citlivou k životu biofilní kulturu obsazení celého světa dnešní kulturou zánik K podstatě ekologické krize člověk není ústřední bytostí vesmíru a ten tady není pro lidi z planety Země lze rozpoznat skrytou tvořivost přírody a viditelnou tvořivost kultury dva způsoby vznikaní a udržování systémů a struktur: přirozená evoluce přírody; člověkem generovaná evoluce kultury nesoulad a konflikt těchto tvořivých procesů krize vesmírná uspořádanost se vytvářela postupně od velkého třesku od té doby stárne, chladne, naopak uspořádanost se lokálně zvyšuje a získává organizované formy. vývoj života na zemi není ani vyvrcholením, ani cílem kosmické tvořivosti pozemský život jedna z mnoha evolučních větví, po čase uschne ani Slunce nemůže existovat déle než celý vesmír ohrožení lidské kultury i další jedinečné formy života člověk však vše strhává předčasně do záhuby vývoj biosféry nesouvisí jen s vývojem vesmíru spojen s naší sluneční soustavou Země = důmyslně uspořádaný organismus s vnitřní konstitutivní informací Lovelock nazval celoplanetární živý systém termínem Gaia člověk zasahuje do pozemského života (mění přirození podmínky, ničí jen jednou vytvořené biologické druhy včetně originálu jejich genetické informace) evoluce miliardy let, životnost biol. Druhů několik milionů let biosféra přežívá své organismy a subsystémy jsou dočasné nesamostatné, závislé na prosperitě biotického celku

2 živé organismy jsou svědectvím vývoje celé biosféry evoluční hodnota živých organismů = neopakovatelnost po zničení znovu nevytvoříme hranice mezi živým a neživým je relativní kultura = technosféra výsledek lidské aktivity, produktem ofenzivní adaptace člověka hlubší souvislost přírody a kultury se před povrchním pohledem skrývá kulturní evoluce v krátké době zpustošila Zemi problém teoretické podstaty tohoto procesu vážný etický problém lidské odpovědnosti a viny za ztracenou přirozenou uspořádanost lidská kultura nevzniká spontánní činností přírodních sil, ale záměrnou činností lidí evoluční proces kultury kopíruje útočnou adaptivní strategii člověka směřuje k ovládnutí prostředí k růstu, k systémové integraci a substrukturaci konzumace přírody + ničení genetické informace živ. systémů omezení přirozené evoluce kultura se rozvíjí rychleji než biosféra a ve srovnání s životem (v důsledků odlišné vnitřní informace) je odolnější a agresivnější. globální ekologická krize není konfliktem člověka a přírody člověk je součástí přírody, je fyzickým konfliktem lidské kultury s biosférou, ohroženým systém je kultura lidská přirozenost, která je v podstatě důsledkem krize, je stará jako lidstvo samo, je pevně biologicky fixována a nemůžeme ji v krátké době změnit lidský kulturní vzestup lidský nárok na celou zeměkouli narazil na její konečnost nechceme-li předčasně zahynout, musíme změnit typ své adaptivní strategie kultury biosféru může zachránit jen biofilní transformace duchovní a materiální složky K ekologické stránce techniky technika stará jako člověk sám. dvě linie technického vývoje: 1. technika abiotická (přeceňována); 2. technika biotická (podceňována a přehlížena) zvláštnost a protipřírodnost techniky odlišná struktura biotickou techniku charakterizují pojmy jako nástroj, stroj, automatický systém biotická technika je linií lidské bytostné síly, funkční vlastnosti látkové přeměny živých systémů (klonování, genové manipulace atd.) vznik, rozvoj, rozšiřování umělého světa probíhá s rozvojem světa kultury na úkor uspořádanosti přirozené a původní ekosystémové abiotická technika má tendenci vytvářet silně energeticky integrované subsystémy subsystémy abiotické technosféry: 1. stacionární strojový; 2. mobilní strojový předpoklady evoluce abiotické techniky: 1. vlastní paměťová struktura ( genom techniky) generující změny fenotypových forem techniky; 2. technické fenotypy (těla); 3. energetický zdroj Genetická informace: volně se vřazuje do společenské duchovní kultury zapsána vně látkového těla techniky v hlavách lidí, ve specifických strukturách spol. paměti vytváří a nese specializovaná složka společenské dělby práce technická inteligence Technický genotyp: stárne rychleji než jeho příslušný informační projekt procesem specifické kulturní selekce snadno vstupuje informace z kulturního prostředí do genomu techniky a to účelně, rychle, neomezeně Evoluce techniky má zdroj energetický (příroda sama) a informačně inovační (kultura) K ekologické etice a politice neznámý typ krize integrované světové kultury, zvláštní krizí jejího evolučního úspěchu rozmach kultury překročil kapacitu hostitelského prostředí Země stačí jen málo, aby se ekosystémy zhroutily, či degradovala na úroveň nevhodnou pro nynější kulturu kultura (epifenomén = subsystém kultury) nemůže být plně globální Tradiční ontologie: netematizovala život ani kulturu předekologická morálka nepotřebovala ontologické zdůvodnění, nevycházela z ontologie, ale z biologicky lidské přirozenosti, z útočné adaptivní strategie člověka

3 planeta Země je přirozeně vzniklým systémem co si můžeme dovolit v měřítku lokálním, nesmíme niky připustit v měřítku celoplanetárním odmítnutí antropocentrismu, uznání, prosazování převahy přírody nad kulturou, přijetí principu biofilního planetárního vývoje kultury ekologická etika zakotvená v ontologii = vřazení morálky do kultur. bytí změnu tradiční etiky i ontologie; zakladatelem je Alda Leopold, jehož etiku můžeme označit jako etiku Země; zavedeným filosofickým oborem malá účinnost nové morálky lidé se vymožeností technické civilizace snadno vzdát nemohou; obsazení planety kulturou kruh se uzavřel, nelze z něj vystoupit vážnost situace se musí stát předmětem ekologické legislativy a politiky větší kompetence i účinnější legislativa tradiční politika nepřipouštění otázky konečnosti Země a princip. závislosti kultury na přírodě trh s cenami zajišťuje vysokou produktivitu práce a nízké náklady, ale nesnižuje celkové sociokulturní zátěže biosféry a neřeší její šetrné využívání z hlediska delší časové perspektivy. osobní spotřeba + trh s cenami a jeho vlastnosti sebezničující cesta kulturní evoluce nezměnění přístupu bude vést k vyčerpání zdrojů, vysokým cenám surovin a paliv, milionům tun odpadů a nakonec k podmínkám nevhodným pro člověka unifikovaná planetární technosféra šíří jako rakovinná tkáň po celé Zemi nevíme, jaké změny globální protipřírodní kultura v nestabilní biosféře způsobí zachování přírodních podmínek světové kultury coby mnohotvárného celku nutnosti uvědomit si přednosti, i meze globální kultury růst populace, pokrok začínají působit protipřírodně Al Gore v knize Země na misce vah pokládá otázku, jak se může tolik myslících a odpovědných lidí podílet na nenapravitelném pustošení Země chceme-li na Zemi přežít, pak strukturu nynější protipřírodní kultury dokonce změnit musíme ekologická etika, ale především ekologická politika pomůže zachránit ohroženou kulturu Víme, co je příroda? globální ekologická krize potřeba zformovat nový ontologický model přírody, uznat přírodu jako spontánně tvořivou aktivitu filosofie definuje přírodu jako nejvyšší hodnotu vůbec pojmový aparát novověké vědy technologické využívaní přírody X úcta, pokora vůči spontánně vytvořené rozmanitosti 2 vrstvy: příroda vůbec (kosmos); příroda pozemská 2 formy postavení Země ve vesmíru: fyzikálně mechanická, evolučně ontologická filosofie je významná pro hledání podmínek dlouhodobě možné kultury filosofie vždy přehlížely jedinečnost přírody vesmírná evoluce evoluce Země a živé pozemské přírody kultura nevytvořila přírodní struktury nechápeme podstatu; existenčně souvisí s biosférou dnešní organismy jsou nositeli duchovní i materiální kultury biosféry lidský genom nese část evoluční paměti biosféry dnešní informační sítě a technické konstrukce při zániku člověka jsou k ničemu zničení ekosystémů poškození fyzické struktury pozemského života i jeho paměti člověk je prvek života a jako takový je smrtelný i jako druh oslabená biosféra změna strategie nemůže-li se bránit silou, brání se slabostí filosofie hájila práva člověka, bude nucena přiznat svou nevědomost nejdůležitější je neudělat vědomě nic, co by ohrozilo rozmanitost života na Zemi. Víme, co je evoluce? pro většinu spojena s představou vzniku biologických druhů tzv. přirozeným výběrem proces výstavby vesmíru, proces vytváření kultury lidskou aktivitou onticky (fyzicky) konstitutivní proces lid. materiální kultura vznikla přestavbou přirozeně vzniklých živých a neživých struktur evoluci dělíme na přirozenou a kulturní (vše vytvořila buď příroda nebo kultura) kulturní evoluce je přirozené evoluci opoziční

4 konzumace přirozených živých a neživých struktur podstata globální ekologické krize předek dnešního člověka zažehnul evoluci protipřírodní kulturní člověk jako jediný biologický druh se prosadil jako malý bůh; nese odpovědnost za kulturu biologická nevybavenost člověka chápat povahu a střet těchto evolucí evoluce zůstává pro veřejnost obtížně pochopitelná Pierre Teilhard de Chardin přirozená evoluce spontánní konstitutivní proces uvnitř vesmírného pohybu směrem k rozpínání a ochlazování, tj. amortizace původní koncentrované aktivity velkého třesku smysl přirozené evoluce = výstavba velkolepé struktury vesmíru, tvorba jeho fyzické uspořádanosti (patří zde i genetická paměť biosféry včetně paměti člověka) přirozená evol. tvořivost uspořádanost z méně uspořádaných stavů; postup proti proudu uspořádává prvky a systémy úspornější využití omezeného evolučního zdroje kulturní evoluce probíhá rychleji než evoluce přirozená závisí na materiálu a energii růst a prostorový rozmach kultury ničení a nebezpečné snižování rozlohy přirozených ekosystémů, prudký pokles rozmanitosti života naše planeta tvoří jediný velký organismus Víme co je informace? význam chápeme pouze intuitivně informace biotická (přirozená), lidská (sociokulturní) omyl informaci vytváří a využívá pouze člověk a společnost skutečnost je proces krystalizující se v toku času struktury skutečnosti vznikly buď přirozenou vesmírnou, nebo kulturní evolucí informace má tedy stejný původ jako skutečnost není pouze zpráva, je to také uspořádanost skutečnosti nejdůležitější výtvor evoluce produkuje jak evoluce přirozená, tak evoluce kulturní sjednocuje i rozděluje skutečnost informace genetická je tak stará jako život sám rozděluje kdysi neživou přírodu na dvě vrstvy: struktury živé a neživé mladé kulturní systémy potenciální opozice vůči původním systémům přírodním zakódována ve struktuře strukturní forma ve dvou podobách zhuštěná abstraktní struktura, uspořádanost genotyp a fenotyp (nebo jako duchovní a materiální kultura) existuje objektivně přirozená informace plnila systémové funkce dávno před člověkem genom (strukturní informace) záznam fenotypové struktury organismu, souhrn, který výstavbu i provoz živého systému řídí přirozená genetická informace zapsána v genotypu, jednak vestavěná ve fenotypu biologické druhy zvláštní zásobníky přirozené strukturní informace přirozená neuronální informace = evoluční doprovod, doplněk informace genetické u člověka se fixuje jen ve struktuře CNS a zaniká spolu s jedincem či populací strukturní a sémantická informace sociokultruní odlišný typ informace informace ve dvou formách: sémantická, strukturní Kultura jako ekologická kategorie Kultura téma k zamyšlení vznik, rozšíření teorie skutečnosti srozumitelné veřejnosti (ontologické minimum) musí iniciovat sama filosofie člověk rušivě zasahuje do přirozené evoluce biosféry, vyvolává destrukci přirozené uspořádanosti a hromadné vymírání biologických druhů expanze kultury omezí či rozbije evolučně vzniklou uspořádanost přirozenou, rozšiřuje biologicky nevhodné umělé prostředí úspěšný kulturní planetární rozmach zvrat ústřední motiv filosofování se mění na pocit odpovědnosti a viny

5 přesunout důraz z prožívání bytí na živé pozemské bytí (přestává odpovídat bytí člověka) poznávání člověka prostřednictvím kultury útočná adaptace přežití = změna ofenzivní kulturní strategie jiné chápání skutečnosti, filosof. ontologie vnitřní konstitutivní informace kultury = neuronální poznání a duchovní kultura poznání ontotvorné = možnost jeho využití pro vlastní udržení, reprodukci a evoluci biotické poznání dělí pozemskou přírodu na živou a neživou sociokulturní poznání onticky rozděluj Zemi na kulturu a přírodu; umožnilo vznik abiotické kultury, která se neumí orientovat ve směru života, ale proti němu rozpor mezi konzervativní přirozeností a nynější kulturou existenční ohrožení kultury Kultura proti přírodě kulturní systém produkuje vlastní struktury přímo nebo nepřímo nepřímo pomalá integrace (např. vznik přirozených ekosystémů); až do průmyslové revoluce přímo produkuje kulturní struktury na základě racionálního předjímání; až v tzv. kulturách technického typu společenská materiální kultura a technika budovány z přirozených struktur Země, z již jednou konstrukčně vestavěné látky a energie lokální kultura biosféru nezatěžuje ani svou reprodukcí, ani svou evolucí přirozené ekosystémy nemohou kulturní expanzi a pustošení zabránit rozmach přímé kulturní evoluce zahajuje průmyslová revoluce mechanické systémy schopnost zpředmětňovat volnou sociokulturní informaci nový rys současného způsobu života bezohledná spotřeba právo člověka na vlastnictví geneticky dána ofenzivní adaptivní strategie orientace na zisk, ekonomickou prosperitu vznik struktur nezajišťujících jen přežití globalizace se nakonec obrací proti kultuře Kultura v jednotě s přírodou naděje transformace nynější ohrožené kultury na kulturu dlouhodobě možnou (biofilní); změna duchovní kultury; změna vnitřní konstitutivní informace změna systému s vnitřní informací změna informace systému, genomu problém změny přijetí této informace starým systémem konstitutivní informace kultury = komunikativně-sémantická neteoretická úroveň dnes úroveň teoretická systémové poruchy není moc tuto novou informaci uplatnit změna ovlivnit širokou veřejnost a na vysoké odborné rovině zasáhnout sféru moci nestačí jednoúrovňová akademická vize světa bod obratu ekologická politika zatím neexistuje reální biofilní varianta spolupráce filosofie, vědy, politiky + biologizace vzdělávacího systému jsou nadějí pro změnu není nutná (ani možná) změna lidí ekologická transformace: naturalizace výroby, materiální kultury, techniky, lidských sídel + naturalizace lidské ontogeneze, vzdělávání, životního způsobu člověka pozitivní ekologická transformace = pokus politiky zahájit etapu propřírodní kulturní evoluce Filosofie lidské práce O rehabilitaci lidské práce étos práce slábne, zaniká vyhlídky na automatizovanou výrobu, informační společnost, rozšiřující se možnosti nepravidelné domácí aktivity lidí civilizační stres mění řadu funkcí lidského organismu důvod malého zájmu o pochopení role a významu práce chybí pohled zdola dnes je preferovaný pohled shora, který zastírá význam práce pro kulturu a člověka masmédia nereflektují hrozby současnosti: vymírání druhů, konflikt bohatství x chudoby William Pett: příroda je matkou a práce otcem bohatství základní zdroje bohatství: přirozená spontánní aktivita, lidská sociokulturní aktivita

6 Hegel Fenomenologie ducha lidská práce vytváří vědomí, podmínky lidské svobody mladá generace trpí deprivací (= strádání z nedostatku osobnostně konstitutivních podnětů povahy přírodní) absence vrstevníků, přirozeného prostředí chybí komplex motorických dovedností, psychických prožitků, reakcí, které by odpovídaly biologicky predeterminované lidskosti část světa chudobu nemá, ale chudobu nelze zničit bez dalšího ničení zbytků původní přírody otázkou zůstává, jaký typ práce a dlouhodobě možné kultury zajistí přiměřený lidský rozvoj bez zničení zbytků přírody, tedy bez narušení obyvatelnosti Země O souvislosti práce a lidské přirozenosti člověk se prosadil jako evolučně tvořivý živočišný druh člověk vytvořil nebiologický systém, jímž se zmocňuje přírody biosféra se změnám abiotických podmínek rychleji přizpůsobovat nemůže lidská existence může být ukončena předčasně antropocentrická tradice - přehlíží prioritu přírody, zapomíná, že u člověka lze kultivovat jen to, co je biologicky normální a zdravé příroda nevytvořila kulturní determinační základnu osobního rozvoje člověka část lidských vlastností, kulturní potřeby důsledek práce zpětné působení kultury práce formovala nynější kulturu i člověka může je ale také zničit u člověka se fixuje společenská povinnost pracovat společnost i jedince závislí na práci a jejich výsledcích osa životního způsobu lidí zemědělská i průmyslová práce vysoké tempo sociokulturních proměn pro hendikepované, méně disponované, obtížně vzdělatelné nepřiměřené, sociálně diskriminující, stresující práce určovala obsah i strukturu lidské existence všudypřítomné pobídky ke spotřebě člověk kupuje věci a služby, které nepotřebuje práce přestává být hlavní ekonomickou kategorií plnohodnotná práce potřebuje stále více lidí poskytuje nenahraditelnou funkční slast O proměně role a technologického obsahu práce lidská produktivní práce základní kulturotvorná aktivita člověka jednání člověka jako antropotechnický systém práce, život mění lidské fyzické a duchovní schopnosti, biologicky danou přirozenost abiotická technologie linie instrumentalizace, mechanizace 1. antropotechnický systém(čl.-nástroj) těžiště na straně čl., práce ohraničena biologicky přeměna řemesla v manufakturu technologický i sociální útlak produktivita manufaktury je ohraničena biolgicky průmyslová revoluce vznik abiotické kostry nadosobního výrobního procesu stroje zbavují lidskou práci emociálního a intelektuálního obsahu lidé zůstali součástí technologie, možnosti rozvoje strojového systému vědeckotechnické osvojení zbavuje abiotický produktivní proces biologického omezení v zemědělství a průmyslu není zaměstnána ani 1/3 veškeré práceschopné populace předmětem ekonomie se stává cyklus výroba spotřeba příroda politika přestává být pouze tradiční koncentrovanou ekonomikou člověk vrozená spotřeba produktivní aktivity prosazuje se jako tvůrce kultury K naturalizaci kultury, vzdělání a lidské ontogeneze K biofilní rekonstrukci krajiny a lidských sídel růst obyvatelstva nepřímo ovlivnil starou kulturní paměť krajiny velká města se přizpůsobila automobilům a konzumu než přírodě a lidem více než ½ lidí žije ve městech řešením krize by měla být biofilní přestavba měst město = otevřená nelineární struktura s rozptýl. vnitřní informací;stárne fyzicky i morálně ohrožená kultura přinucena přírodě také vracet do města by se mělo vrátit to, co z ní bylo vytlačeno a co člověk potřebuje přírodu důležitost probuzení pozitivního vztahu mladé generace k přírodě

7 řešení aktivní utváření dlouhodobě možné technické kultury ve zdravé přírodě K ekologické přestavbě vzdělání nezastupitelnost filosofické reflexe dvě přehlížené skutečnosti: 1. člověk se na zpustošenou Zemi adaptovat nemůže; 2. krize nepověřuje pouze přiměřenost lidské kultury k pozemské přírodě ekologická krize testuje nespecializovanou biologickou konstrukci člověka změna protipřírodní kultury = změna kulturního genotypu i fenotypu antropocentrismus nepotřebuje explicitní koncept skutečnosti nutné je ontologické minimum pro všechny občany biofliní filosofie musí: přezkoumat charakter klasických abstrakcí; vytvářet, používat nové, emociálně, hodnotově podbarvenější; kritická reflexe současných existenciálních problémů přestavba obsahu školního vzdělávání v souladu s dnešním vědeckých věděním shodnost obsahu školního a občanského vzdělání s novou ontologií problém fyziky interpretuje skutečnost s min. důrazem na spontánní ontickou tvořivost problém biologie neučí, že život na Zemi je nedělitelný, spontánně vzniklý a vnitřně integrovaný systém, absolutně nadřazený člověku i kultuře dnešní encyklopedicky pojaté vzdělání k přírodě uctivý vztah neprobudí K naturalizaci lidské ontogeneze ohrožení globální kultury: 1. zhoršené podmínky růstu a prostorové expanze; 2. změněné podmínky rozvoje normální osobnostní struktury člověka člověk se ocitá v neznáme krizové situaci chudé podnětové prožitky ze strany přírody volná příroda = faktor utváření normální lidské osobnosti počátek životní dráhy jedince = období nevratné celoživotní deformace lidskosti zdravé tělo i duch příroda způsob dotváření psychosomatické struktury člověka musí být podobný živočišnému lidská ontogeneze trvá déle, otevřena pro vnější podněty u člověka hraje nezastupitelnou roli i tzv. třetí matka animální societa druhá matka (příroda) i třetí městské dítě dnešní informační společnosti ztratilo krajinu i rodinu osvojujeme imprintingem, vtištěním v přeměněné přírodě člověk žít může avšak ne dobře a šťastně dochází v tomto prostředí k deformaci geneticky programované lidskosti civilizační problémy (neurózy, pocity úzkosti, odcizení, nudy ) důležitá je obnova niterného citového vztahu dospělých lidí k přírodě a krajině nutnost praktické biofilní rekonstrukce krajiny a lidských sídel Filosofie a nynější ekologická krize ekologická krize filosofii zaskočila filosofie nereflektovala zvláštní bytí živé a kulturní, ani vztah protipřírodní kultury k hostitelskému systému přírody nejvlivnější větev tradiční filosofické teorie bytí existenciální ontologie důraz je třeba přenést na živé a neživé bytí pozemské, které v důsledku bezohledné kulturní expanze přestává odpovídat bytí samotného člověka filosofie se musí nutně vzdát starého ontologického paradigmatu systémově evoluční předmět evoluční ontologie: procesy a struktury neživé, živé i sociokulturní hlavní filosofické problémy současnosti: Jakým ontickým bytím je lidská kultura? e. ontologie nevychází z člověka jako novověkého ohniska filosofování ale z bytí e. ontologie pokládá otázku v jakém bytí může člověk dlouhodobě dobře žít protipřírodní ofenzivní strategie kultury slabost člověka a nekonečnost zeměkoule lokální kultury nevyžadovaly žádnou filosofickou ontologii nemožnost pochopení krize veřejností odmítá svůj podíl na jejím vzniku přirozená evoluce = stvořitelská, posvátná, božská bez člověka smrtelné i lidské dílo