Na kopci - zlom Stránka 1 motto

Transkript

1

2 motto

3

4 NA KOPCI Jifií Bfiezina Praha 2013

5 Jifií Bfiezina, 2013 Cover Vendula Volkmerová, 2013 ISBN

6 Prolog Horké ãervencové odpoledne sálá do krajiny. Marie se vrací domû. Jako kaïd prázdninov den jela nav tívit babiãku v sousední vsi a teì tlaãí své kolo do kopce podél kfiíïové cesty vinoucí se zanedban mi pastvinami. AÏ dorazí nahoru ke kapliãce, chvilku si tam odpoãine. Potom nasedne a uïije si sjezd aï pfied dûm, kde bydlí se svou maminkou. Mohla by jet po rovinû údolím a vyhnout se v tom parnu docela úmornému tlaãení bicyklu nahoru, ale cesta z kopce jí tu námahu vynahradí. Jela tudy uï tolikrát, Ïe zná kaïd v mol. PokaÏdé je dole o nûco rychleji. Je tû Ïe to máma neví, urãitû by jí vynadala. Marie nespûchá, jde pomalu podél jednotliv ch zastavení kfií- Ïové cesty a u kaïdého z nich chvilku postojí, vyd chá se, odhrne potem slepené vlasy z ãela a prohlíïí si obrázky Kristova utrpení. KdyÏ se blíïí k vrcholu kopce, za lé a opr skané obrázky zaãínají nab vat na pûsobivosti. PokaÏdé na ni doléhá tíha Spasitelovy obûti. JenÏe dnes je ten pocit je tû silnûj í. Pfii pohledu na scénu pfiibíjení na kfiíï ovane Marii proud studeného vzduchu, aï jí naskoãí husí kûïe. Najednou má pocit, Ïe není sama. Rozhlédne se okolo sebe. Z kopce je v hled do údolí, vidí V toà, vesnici, odkud pfied chvíli vyrazila. Oãima pfiejíïdí zvlnûnou krajinu, zalitou temnû Ïlutou barvou zrajícího obilí a suché trávy, údolí ukr vající zákruty fieky, jeï nabízí v tûchto dnech osvûïující koupání, i les, za kter m se krãí Hbity, její domov. Vzduch se tetelí vedrem, jinak je v echno naprosto nehybné, zmrazená scenerie vrcholícího léta. Marie nevidí nic, co by v ní mohlo vyvolat to podivné chvûní. Pfiesto by pfiísahala, Ïe cítí nûãí pfiítomnost. 5

7 JI Í B EZINA Po chvíli ale pocit chladu ustoupí Ïáru slunce a husí kûïe se zmûní v pfiirozenûj í pocit ulepeného horka. Pokraãuje dál a zaãíná se tû it do stínu na vrcholu kopce. Nahofie se nachází malá kapliãka, vedle ní nástûnka s vybledl mi svat mi obrázky. O kousek dál stojí altánek, kter si tam postavili sami vûfiící nebo turisté, aby se ukryli pfied pfiípadnou nepfiízní poãasí. Marie se tady kaïd den schovává pfied sluníãkem a pfiipravuje se na vzru ení z jízdy dolû po pû inû, která se po chvíli vnofií do lesa, kde zaãne to opravdové terénní dobrodruïství. Îádná kamarádka by s ní takhle dolû nejela. Popravdû fieãeno, Marie vlastnû Ïádnou kamarádku ani nemá. VÏdycky si vystaãila sama a vûbec jí to na rozdíl od její maminky nevadí. Je to drobná, tichá a nenápadná desetiletá holãiãka, jejíï nejãastûj í ãinností je zadumané pozorování dûní kolem sebe. âerné oãi pronikavû sledují okolí zpoza dlouh ch ãern ch vlasû, padajících do ãela. Prázdniny tráví projíïìkami po okolí, obãas se zajde s ostatními dûtmi vykoupat do fieky a kaïd den jede za babiãkou, protoïe máma na ni nemá ãas. Teì tedy sedí na hrubé lavici v altánku, vnímá vûni rozpáleného dfieva a dívá se do kraje. Stále cítí nûãí pfiítomnost, zdá se, jako by u altánu nûkdo byl, ale nikoho nevidí. Pfiichází dal- í závan studeného vzduchu, daleko silnûj í neï ten pfiedchozí, tak siln, Ïe se zachvûje zimou. Pfiepadne ji tíïiv strach, jako by ji nûco pfiikovalo k lavici, nemûïe se ani pohnout. Hroznû moc by chtûla jít domû, chce domû, zatíná své malé ruãky v pûst a v í silou zavírá oãi. KdyÏ je otevfie, zírá na záblesk svûtla, které se jakoby odnikud rozlévá pfiímo u kapliãky. Svûtlo je tak silné, Ïe pfiebíjí slunce. Obloha se najednou zdá temná jako pfied boufikou. Svûtelná skvrna zaãíná zvolna mûnit tvar a uprostfied se nezfietelnû r suje jakási postava. Marie ned chá, dûs ji paralyzuje. Postava je prûsvitná, svûtlo vyzafiuje pfiímo z ní a vytváfií okolo záfiivou auru. Vysoká, tíhlá, krásná bytost s dlouh mi zlat mi 6

8 NA KOPCI vlasy a celá v bílém; dívá se na ni a pfiitom záfií tím svûtlem, které oslepuje dûsem. Marie uï ale hrûzu nevnímá, pfiipadá si, jako by to v echno sledovala odnûkud zpovzdáli a jako by na té dfievûné laviãce ani nebyla ona. Postava teì stojí pfiímo pfied ní a její planoucí modré oãi promlouvají. Z úzk ch, pûvabn ch úst nevycházejí Ïádná slova, pfiesto vzduch naplàuje hromov hlas, kter m nadzemská bytost burácí své poselství. Zvedá se stra liv vichr, cel altán se otfiásá pod jeho poryvy. V echno to trvá jen okamïik a zároveà celou vûãnost. A pak to náhle skonãí. Marie sedí v altánu sama, hledí na záfiivû bílou stûnu kapliãky, cítí vûni dfieva a opût k ní doléhá cvrkot hmyzu v trávû a slabé hlásky dûtí od fieky. Chvûje se a její zrychlen dech doprovází trhané vzlykání. Celé její drobné tûlo se jen pomalu vzpamatovává z posvátné hrûzy, kterou právû proïilo, a ona cítí ostrou bolest, která se rozlévá po celém tûle. Hlava jí tfie tí. Se slzami v oãích se pokou í pohnout. Sleduje odlesk slunce v paprscích v pletu zadního kola bicyklu, poloïeného v trávû pfied laviãkou. Volnobûh ti e cvaká a kolo se pomalu toãí, zpomaluje, aï znehybní docela, stejnû jako Marie. Stín kapliãky se protahuje, jak slunce pomalouãku mífií k západu. Na nebi krouïí kánû. Stín dravce pfielétne po podupané trávû pfied altánem. Dûvãátko sebou trhne a ti e zasténá. ZÛstane v ak sedût, nehybnû jako socha. Bílá stûna kapliãky zaãíná dostávat nádech Ïluté, jak se pfiipozdívá. Nebe získává tmav- í odstíny a na obzoru se objevují malé prûsvitné mráãky. V oknû altánu se vynofií hlava. Babiããin nasupen v raz zmizí, jakmile chytí vnuãku za studenou ruku. Pohladí ji po slepen ch vlasech a pak fiekne: Mafienko, co tady dûlá? V ude tû hledám. Co se ti stalo?

9

10 âást 1

11

12 Kapitola 1 To si nemûïe na ãtrnáct dní sednout ke kompu se tfiema kníïkama a udûlat z nich kompilát jako v ichni ostatní? Petr se tváfiil pobavenû, ale Milan v jeho oãích zahlédl i náznak obdivu. Tak zaprv, chci to udûlat poctivû. A zadruh, mûïe se to hodit v práci. MoÏná se tam uvolní místo stál ho redaktora. ekli, Ïe jestli se osvûdãím, mohl bych ho po kole dûlat já. Tohle by mohla b t dobrá reportáï, moïná celej seriál. Milan nebyl na takové otázky pfiipraven. Cestou na kolej si to uï v echno hezky vybásnil a spolubydlící se mu teì vysmívá. Ví co, nûktefií z nás nevidí svou budoucnost v akademick sféfie, nûkdo by tfieba taky rád dûlal nûjakou práci. Buì v klidu, kámo, já jenom Ïe sis vybral zrovna religionistiku. Chápu tvûj zájem o humanitní obory, ale co na tom proboha vidí? Netu il jsem, Ïe se takovej pámbíãkáfi! My budoucí uãitelé obãanské v chovy musíme mít rozhled ve v ech spoleãensk ch vûdách. Milan se snaïil o sebeironick tón, ale vyznûlo to, jako by to myslel váïnû. Jasnû. Od v eho kousek a dohromady víte velk kulov, zakonãil Petr. Takovéto v mûny názorû byly v jejich mikroskopickém pokoji na denním pofiádku. Kluci spolu bydleli z vlastní vûle uï tfietím rokem. A kromû obãasného korpení si spolu rozumûli. Na praïské koleji Vûtrník by to ani jinak ne lo, protoïe rozmûr pokojû docela slu nû simuloval ponorku, takïe ani k nemoci pojmenované po tomto plavidle nemûli její obyvatelé daleko. Milan se snaïil rozpoznat, co si jeho kamarád skuteãnû myslí. Nûkdy mûl problém s ironií, s níï jeho spolubydlící pfiistupoval ke v emu vyjma své vlastní odbornosti. Petr studoval historii a rád by pokraãoval jako doktorand. Ov em to by musel trochu omezit flámování a koukání na filmy staïené z interne- 11

13 JI Í B EZINA tu. Byl to vysok, tíhl mladík s pomalu, ale jistû postupujícími kouty na ãele a extrovertním chováním. Oblékal se jako asi v ichni podobní tudáci tedy ve stylu nezávisl alternativec. Díky rozmáchlé gestikulaci a hlasitému projevu byl vïdy automaticky stfiedem pozornosti. Milan byl men í, ménû nápadn, neustále si upravoval br le na nose a trochu se hrbil. Na rozdíl od Petra, kter si na svém na první pohled zanedbaném vzhledu dával velmi záleïet, ãímï se pfiíli neodli oval od nagelovan ch chlapcû v naïehlen ch triãkách, MilanÛv zevnûj ek prozrazoval neochotu vûnovat nûãemu takovému pozornost. Od gymplu sice shodil vojenské kapsáãe a nahradil je dïínami, mikin s kapucí v neurãit ch barvách se v ak vzdát nedokázal. Studoval uãitelství. Lidi, ktefií ho trochu znali, ho mûli vût- inou rádi, protoïe se s ním dobfie povídalo (to oceàovaly zejména spoluïaãky), byl nekonfliktní typ, a navíc byl vïdycky ochotn podûlit se o poznámky. Ti, kdo ho naopak pfiíli neznali, si asi ani nev imli, Ïe existuje. MoÏná to byly ty protichûdné povahy, které jim umoïàovaly sdílet omezen prostor a neomezen nepofiádek. Teì se oba váleli na sv ch neustlan ch postelích a probírali Milanovu diplomku. Milan si ze v ech moïností vybral religionistiku. Téma znûlo: Privátní zjevení svat ch v kontextu postmoderní spoleãnosti se zamûfiením na situaci ve stfiedoevropském náboïenském prostoru, ilustrované terénním v zkumem konkrétního pfiípadu. Co tohle v echno má b t, netu ím. Ale jedno vím jistû. Terénní v zkum znamená, Ïe bude muset nûkam do terénu! vydedukoval Petr po nûkolikavtefiinovém studiu dokumentu, a zapoãal tak v e zmínûnou v mûnu názorû. Po jejím skonãení oba mlãeli a koukali do stropu. Milan pfiem lel, jestli neudûlal chybu. Petr má pravdu: tahle diplomka znamená víc práce neï jiná témata. Bude muset nastudovat mnoïství pramenû a následnû prozkoumat nûjak pfiípad zje- 12

14 NA KOPCI vení. Jin mi slovy, handrkovat se do nûjakého zapadákova a zpovídat místní velebníãky a kostelní báby. Vzhledem ke skuteãnosti, Ïe byl zapfiísáhl ateista, nevûdûl o nûjak ch zjeveních vûbec nic. Tedy ne více, neï se dozvûdûl z nûkolika hollywoodsk ch hororû, které s Petrem na pokoji shlédli. Na druhou stranu práci povede docent Spurn. A docent Spurn, to je dobrák od kosti. Ten se sv m diplomantûm vûnuje uï z toho dûvodu, Ïe na religionistiku jich nikdy není moc. A pak je tady v znamn bonus v podobû reportáïe pro t deník Fokus. Jako externista tam Milan obãas pí e ãlánky, coï mu hodí nûjakou tu korunu kapesného. Teì kdyï mu studium pomalu konãí, by bylo dobré pfieskoãit tu fázi, kdy je ãlovûk nezamûstnan, a pfiejít plynule do profese, která by Milana bavila, coï se o uãitelství fiíct nedalo. Bûhem pedagogické praxe se o sobû dozvûdûl, Ïe není schopn zjednat si pofiádek ve tfiídû, natoïpak rozjívené dûti nûco nauãit. Novinafiina ho lákala víc. JenÏe je rozdíl mezi krátk m ãlánkem psan m od stolu a reportáïí z terénu, jak mu sdûlil éfredaktor. Místo by se pro nûj moïná na lo, ale musí se osvûdãit. Doba poflakování na kole tak jako tak pomalu konãí, pfiemítal Milan. UÏ brzy bude muset opustit reïim, kdy jde do koly jen na ty pfiedná ky, které ho zajímají, a jen na ty semináfie, které jsou povinné. Vzhledem ke skuteãnosti, Ïe uï studuje sedm m rokem, je naãase vrhnout se do víru kapitalismu, zaãít si na sebe vydûlávat a platit danû. Táhlo na pátou hodinu a venku se zaãínalo stmívat. Mrzlo a snûïilo a kluci zaãali pfiem let, co s naãat m veãerem. Po chvíli dohadování se shodli na tom, Ïe jediné v chodisko z podveãerní nudy, nepoãítáme-li poctivé studium odborn ch textû, je zajít na pivo do nedaleké hospody. ψ 13

15 JI Í B EZINA Docent Spurn byl asi edesátilet zanedban muï, kter mûl i navzdory tlust m br lím problém rozpoznat psan text nebo lidi, s nimiï mluví. Chvíli na Milana zmatenû mïoural, ale nakonec ho poznal. Ahoj Milane, tak jak ses rozhodl? Bude to psát u mne? Tyká mi, to je dobr znamení, pomyslel si Milan. Asi jo, pane docente. Ale chtûl bych si o tom promluvit, abych vûdûl, co to obná í a jak by mûl vypadat v stup toho psaní. Z názvu mi to totiï není úplnû jasné. No ten název, to je jen takov úzus, to nemusí brát doslovnû. V zásadû jde o to, aby v té práci byl popsán v znam a dopad soukrom ch zjevení na náboïenskou víru, v na em prostoru tedy katolické kfiesèanství, a potaïmo na místní komunity jako celek. Taková událost má vût inou rûzné dopady, mûïe zv it tfieba poãet konvertitû a tak podobnû. Bylo by vhodné popsat taky pohled... Poãkejte, já si to musím zaãít psát! pfieru il v klad Milan a zaãal zmatenû prohrabovat batoh. Po chvíli vylovil diáfi, úspû nû na el i propisku a zaãal si dûlat poznámky.... bylo by dobré, kdyby tam byl popsán pfiístup katolické církve k takové události, dokonãil my lenku pan docent. Tohle by tedy mûlo b t obsahem teoretické ãásti? dotazoval se Milan. Ano, tady by mûlo b t nûjaké shrnutí toho, co se dûje, kdyï má nûkdo zjevení nebo vizi. Soukromé zjevení je obecn fenomén, v kfiesèanském v kladu jsou to události, které nemají vliv na celou církev, nejsou obecnû závazné, dá se tedy fiíct, Ïe jde o takovou neoficiální, osobní záleïitost. Ale nechci, abys tam psal jenom nûjaká strohá fakta, Milane, mûla by tam b t také anal za dopadu na místní komunitu. Jako Ïe se to rozkfiikne a v ichni pak zaãnou chodit do kostela? Spurn se usmál. Ono se to rozkfiikne vïdycky, jinak bychom se o tom nedozvûdûli, ale Ïe zaãnou v ichni hned chodit 14

16 NA KOPCI do kostela, to bych netvrdil. Vût inou se v ak na místo zaãnou sjíïdût vûfiící z blízkého i dalekého okolí a z místa zázraku se stane poutní místo. Já bych chtûl, abys popsal také ten spirituální dopad, to se pfiece nemusí projevovat jenom zv enou náv tûvností kostela. Rozumím, odvûtil Milan a pomyslel si: O ãem to proboha mluví? No a potom je také zajímavé sledovat, jak se k tomu staví profesionálové neboli církev. To by tam taky mûlo b t uvedené. TakÏe popsat, jak to vy etfiují? Ano, ustaví se komise a ta sleduje oficiální postupy. Aha... Milan horeãnatû zapisoval do diáfie. A co ta praktická ãást? Mám nûco zkoumat v terénu? Mám najít nûjaké místo zjevení a vyzpovídat svûdky, chápu to dobfie? Chápe to dobfie, Milane. Ono to souvisí i s tou teoretickou ãástí, tam mûïe své poznatky konkretizovat. Bylo by uïiteãné, kdybys strávil nûjak ãas v místû zjevení a popsal, co se tam stalo a jak vliv to má na konkrétní lokalitu, konkrétní lidi a konkrétní projevy spirituality. Skvûl, hlavnû Ïe ty jsi dûsnû konkrétní, fiekl si Milan v duchu. Dobfie, ale poradíte mi, kam bych se mohl podívat? Aby to nebylo nûkde v Polsku. To by bylo trochu z ruky. Poãkej, já se tady podívám, nûkde jsem si to tu napsal..., zaãal Spurn roztrïitû prohledávat stohy papíru na svém stole. Ty papíry zabíraly vût inu prostoru jeho malého kabinetu, kter kromû stolu a docentovy Ïidle obsahoval uï jen poliãku na knihy (a na dal í volnû poházené papíry) a druhou Ïidli, na níï teì sedûl Milan a z níï po jeho pfiíchodu Spurn také pár listû uklidil zpátky na svûj stûl, ãímï dokonale zavr il entropii svého systému práce s informacemi. Bûhem tûch deseti minut, kdy Spurn bagroval své papírové království, studoval Milan poznámky a snaïil se pfiedstavit si objem práce, která ho ãeká. ProtoÏe ale o Ïádném z hlavních bodû v diáfii nevûdûl zhola nic, usoudil, Ïe to tak lehce neod- 15

17 JI Í B EZINA hadne. Tu il, Ïe toho nebude málo. A ten terénní v zkum taky asi nebude úplnû zadarmo. Tady to mám. Pfiípady zjevení v posledních letech v okolí. Vût inou mariánská zjevení. Pojì se podívat, Milane. Milan se zvedl ze Ïidle a nahlédl docentovi pfies rameno. Velk m, kostrbat m písmem napsané ãtyfii letopoãty doprovázené neãiteln mi klikyháky. Koukni: v roce 1991 je tady Slovensko, vesnice Litmanová. Dvû holãiãky se tam schovaly do seníku a zjevila se jim Panna Marie. Teì tam je poutní místo, zjevení se tam opakovala nûkolik let, ty holky tam chodily, s nimi celá procesí poutníkû a Panenka Marie jim pfiedávala poselství. Pak tady, to je taky Slovensko, Dechtice, rok Celkem sedmi dûtem se tam postupnû zjevila Panna Marie. Nejdfiíve jednomu chlapci v lese, potom postupnû nûkolika dal ím. Zjevení pofiád pokraãují. Dále Nûmecko, 1999, to je docela nedávno. Zjevení Panny Marie v Marpingenu se opakuje uï asi sto let, tohle poslední se událo tfiem místním Ïenám. A jako poslední tady mám napsan pfiípad od nás z roku V toà na umavû, jedna holãiãka tam vidûla andûla. Super! Tak to je fajn, to je v âechách, to bych si asi vybral, vyhrkl Milan. UÏ si zaãal pfiedstavovat cestu vlakem nûkam do Tater. I kdyï, tfieba by si tam nûkde mohl zalyïovat... Ale to mûïe na umavû nakonec taky. Já nevím, Milane. Pokud je mi známo, tak tam to církev snad ani nezaãala pofiádnû vy etfiovat a nûjak to zamrzlo. Zjevení ustala, to dítû také nûkam zmizelo. Ale poutníci tam jezdí, i z Nûmecka a z Rakouska. Mnû se to docela zamlouvá. Tfieba právû proto, Ïe to není tak dávno, z toho mûïe vzejít nûco zajímavého, fiekl Milan, kter se uï vidûl na umavû. Jestli si myslí, Ïe tû to bude zajímat, mnû to nevadí. Diplomka je docela nároãná vûc, takïe je dûleïité, aby tû bavila. 16

18 NA KOPCI Vezmi si tyhle poznámky, zkus si o tûch zjeveních nûco zjistit a pak mi fiekni, jak ses rozhodl. Stejnû se budeme vídat ãastûji doufám, Ïe bude konzultovat dílãí v sledky své práce. Dobfie, popfiem lím o tom a dám vám vûdût. Zkusím si o tom nûco pfieãíst. Milan sklapl diáfi, vzal si neãiteln papír od mïourajícího docenta, rozlouãil se a vy el z kabinetu. Pfied katedrou spoleãensk ch vûd narazil do spoluïaãky, zapovídal se, pozval ji na kafe a do veãera uï si na diplomku ani nevzpomnûl. Bûhem nûkolika dní se dostavil únor a zkou kové období se zaãínalo pfiipomínat i otrl m harcovníkûm, za nûhoï se pova- Ïoval. Místo zkoumání náboïensk ch jevû tu byly neodkladnûj í záleïitosti ve formû zápoãtû a zkou ek, které mu chybûly k tomu, aby se vûbec mohl pfiihlásit ke státnicím. Milan s Petrem si tedy proïili na koleji pár hektick ch t dnû, kdy lampiãky svítily celou noc aï do rána. Teprve pak je oba mladí muïi zhasli, li se um t do sprch, spoleãn ch pro celé patro, oblékli si nûco slu nûj ího na sebe a vyrazili do koly s touhou doplnit dal í záfiez do sv ch vysoko kolsk ch indexû. Na diplomku v tom shonu Milan docela zapomnûl. LeÏela mu sice nûkde hluboko v hlavû, ale byla schovaná mezi dal ími povinnostmi, na které je spousta ãasu, spolu se svatbou, dûtmi a hypotékou na barák. Kapitola 2 Tak já jdu. Mûjte se tu hezky, rozlouãila se Helena. Îádn bujar veãírek, bouchnutá lahev ampaàského, dokonce ani kytka. Ne Ïe by oãekávala nûco z v e uvedeného, ale takhle si to také nepfiedstavovala. Na druhou stranu se kolegûm nemohla divit. Její náhlé a pro mnohé nepochopitelné rozhodnutí odejít devalvovalo v echny ty dlouhé roky práce v téhle partû. Marnû ji prosili v ichni 17

19 JI Í B EZINA spolupracovníci i nadfiízení. Ani éf odboru, nabízející slu n pfiíplatek nebo vlastní kanceláfi, ji nezlomil. Nedokázala to unést. Musela pryã. Poté co se vrátila z Moravy, uï to dál ne lo. Nebylo na svûtû ãlovûka, kter by jí pomohl. SnaÏila se pfiesvûdãit samu sebe, Ïe za ta léta pomohla tolika lidem, ale ta druhá my lenka byla stokrát silnûj í: nûkter m uï pomoci nedokázala. Uvûdomila si, Ïe by nevydrïela ani o jednoho víc. KdyÏ vkroãila do kanceláfie, byla tam tma. Cítila, jak se válí nad hlavami lidí a proudí mezi stoly, ale nikdo jin ji nevnímal, jen ona. Nena la v sobû sílu zaãít pracovat na nûãem novém, jen nesmyslnû protahovala rozpracované, i kdyï stejnû jako ostatní vûdûla, Ïe tady uï víc udûlat nejde. KdyÏ se ocitla na samém dnû, uvûdomila si, Ïe jí zb vá jen tolik energie, aby se zvedla, za la za éfem a oznámila mu, Ïe konãí. Kolegové vûãi ní necítili nenávist, kaïd z nich její pocity vnitfinû chápal, ale pfiesto se nemohla zbavit dojmu, Ïe její pfiedãasn odchod berou jako zradu. Kdo ji nahradí? Jak najdou nûkoho s tolika zku enostmi? Nevyfiãené v ãitky, pohledy upfiené k zemi, trapné, hmatatelné ticho. Ani Martin s Petrem nena li odvahu rozlouãit se, jak se patfií. Kluci, s nimiï tenkrát nastupovala plná ideálû. S obûma si za- Ïila i nûjaké ty avant ry, ãlovûk dûlal spousty hloupostí, aby z hlavy vymazal ty stra livé obrazy, ale stejnû to nepomáhalo, i kdyï byli mladí a tváfiili se, Ïe je nic nezlomí. Mezitím zestárli, oba mají rodiny, jen Helena zûstala sama. KdyÏ vy la z budovy, zatoãila se jí hlava. Cítila, jak z ní padá tíha situace i odslouïen ch let. Hned vzápûtí jí ale zaãalo docházet, co udûlala. Zachovala se správnû? Chvilku postávala pfied vchodem a bojovala s nutkáním vrátit se, v em se omluvit a sednout si za svûj stûl. Pak se zhluboka nadechla a la na tramvaj. Cestou zaãala plakat. Slzy jí tekly po tváfii a ona nevûdûla, jak je zastavit. Uvûdomila si, Ïe nûktefií spolucestující si toho v im- 18

20 NA KOPCI li, proto na nejbliï í zastávce vystoupila a rad i se vydala domû pû ky. Chladné poãasí nebylo na procházku zcela ideální, ale to jí nevadilo. V malém, o klivém parãíku si sedla na laviãku a sledovala hustou dopravu, kterou tûch pár nah ch stromû nedokázalo odstínit. Nemyslela na nic. Zvedla se aï v okamïiku, kdy se tfiásla zimou. Uvûdomila si, Ïe tady prosedûla témûfi dvû hodiny, a zamífiila domû. V tramvaji bylo teplo. ψ KdyÏ jsem se poprvé zamyslel nad tématem své diplomové práce, chápal jsem je jako izolovanou záleïitost, vzácn jev, proïívan v jimeãnû obdafien mi lidmi. Takto ohraniãené chápání termínu zjevení do jisté míry ve své práci zachovám, protoïe jen tak bude moïné zamûfiit se na konkrétní pfiípady a vyvodit dostateãnû vypovídající závûry. Pfiesto si na úvod svého pojednání dovolím nûkolik poznámek. Soukromá zjevení patfií do rozsáhlé mnoïiny duchovních proïitkû, které jsou vcelku bûïnou souãástí Ïivota fiady lidí. Toto tvrzení, jakkoli mûïe znít nadnesenû, si lze ovûfiit pfii kaïdé náv tûvû knihkupectví. PfiestoÏe je na e zemû ãasto popisována jako ba ta ateismu, jde pouze o optick klam. Ná ateismus je více neï cokoli jiného synonymem odporu proti formalizovan m strukturám oficiálních církevních organizací. ZmiÀovaná procházka mezi regály s knihami nás usvûdãuje z neustálého hledání duchovního pfiesahu na eho svûtského bytí. Mystika. Lidová magie. NáboÏenství. Duchovní literatura. KfiesÈanství. Buddhismus. Islám. Pohanství. Okultismus. Tarot. Vû tûní. Biblické apokryfy. Satanismus. Pod kaïdou kategorií mûïeme vybírat z nûkolika svazkû, moïnost volby je takfika neomezená. Pokud je náboïenstvím moderního ãlo- 19