Motto: Mé drahé manželce Pie, které srdeènì dìkuji za její trpìlivost, podporu a péèi.

Transkript

1

2 Motto: Mé drahé manželce Pie, které srdeènì dìkuji za její trpìlivost, podporu a péèi.

3 Melander: Jsem lepší než Bio Hans Raab Moje druhé životní dílo Pøedmluva dyž tyto myšlenky nanáším na papír, vede mne k tomu snaha zanechat svým Kbližním nìco pozitivního. Chtìl bych Vám, milé ètenáøky a ètenáøi, pøedat nadìji pro Vaši životní cestu. Myslím si, že všichni vnímáme jako dar, když mùžeme veèer usínat s dobrým svìdomím. Avšak co je dobré svìdomí a jak si jej zasloužíme? Urèitì tím, že svoje schopnosti nasadíme za prosazení dobré vìci ve svìtì. Tím mám na mysli, že prosadíme všechno to, co pomùže našemu prostøedí, a již jde o lidi, zvíøata èi pøírodu. Jsem pøesvìdèen o tom, že mými vynálezy, mnou vyvinutými výrobky a vùbec vším svým podnikáním podporuji a šetøím pøírodní zdroje. Bude-li mnoho lidí sledovat tento cíl, pak naši zemi zachováme pro pøíští generace. A o to by nám dnes mìlo jít nejvíce. V této knize jsem zachytil, jak došlo k uskuteènìní mého druhého životního díla, a sice chovu Hans Raab pøed nákresem svého vodního a energetického konceptu pro farmu pro chov Melandrù. Je to která vznikla vyšlechtìním z jed- Melandra. Za touto novou rybou, jediná farma svého druhu a zároveò i nejvìtší farma na noho druhu afrického sumce, stojí svìtì. Nachází se v Oberrietu ve švýcarském Rýnském má životní filozofie. Vývojem tohoto údolí. zcela nového konceptu chovu a energie jsem se zabýval více než 12 let. Všechno zaèalo v mém Ha-Ra Umwelttechnologiezentrum v sárském Quierschildu, nejvìtší rybí farmu na svìtì jsem však nakonec postavil ve švýcarském Oberrietu, v St. Gallerském rýnském údolí.

4 V roce 1995 jsem tìžce onemocnìl. Tato nemoc byla spojena s takzvaným posmrtným zážitkem, který hluboce ovlivnil mùj další život. Tato událost mne pohnula k tomu, abych od základu zmìnil svùj životní styl, pøedevším však své stravovací návyky. V této knize se chci s Vámi, milé ètenáøky a ètenáøi, podìlit o mé zkušenosti. Prožijte spolu se mnou dobu mého zápasu o nový a zdravý zdroj výživy pro nás pro všechny a podívejte se, jak vznikl mùj nový projekt Melander. Melander dnes plným právem mùže o sobì prohlásit: Jsem lepší, než biopotravina! Je chován v kvalitní, ekologicky naprosto nezávadné vodì. Kde však dnes takovou vodu vzít? Po dlouhých mìsících vrtání jsem v Oberrietu v hloubce 1360 metrù pod zemí narazil na zdroj termální vody. Nalezl jsem nìco, o èem jsem si netroufal ani snít: na hlubinný zdroj vysoce kvalitní vody, bohaté na minerální látky a stopové prvky. V této vodì je Melander chován v zaøízení, kde panuje uzavøený kolobìh, s využitím energetického konceptu, který se plnì obejde bez využití fosilních paliv, což je svìtová novinka. Pro vyjádøení mých myšlenek o mé životní a podnikatelské filozofii zde zámìrnì používám jednoduchých formulací. Mým cílem je, aby mi každý rozumìl. K uvažování o urèitých souvislostech a k vytvoøení úsudku není potøeba akademického vzdìlání. Budeme-li všichni stále více usilovat o vìtší pochopení souvislostí panujících v našem životì a v pøírodì, mùžeme zlepšit náš svìt a pocítíme, že žijeme v souladu se sebou a s naším svìdomím. To nám umožní klidnìji spát a díky tomu získáme i nadìji pro budoucnost. Bez nadìje se nedá žít. I v èase nemoci a nouze potøebujeme víru, že náš život mùže pozitivnì pokraèovat ku prospìchu našeho okolí, našich bližních, rostlin a zvíøat. Vím, jak je dùležité mít pozitivní životní cíl, a na tento cíl se orientovat. To bylo pohnutkou k napsání této knihy. Chci Vám všem vlít odvahu, abyste šli za svou vnitøní životní motivací a angažovali se za lepší budoucnost. Ryby smíte jíst! ok 1994 byl pro mne krizovým po všech stránkách. Ležel jsem tìžce nemocný na klinice a lékaøi sami došli až k hranicím svých možností. Pane Raabe, již nikdy byste nemìl Rjíst žádnou živoèišnou bílkovinu! - to mi øekl profesor Mutschler u mého nemocnièního lùžka v roce 1994, když jsem byl po protržení aorty v ohrožení života, mìl za sebou dvì mozkové mrtvice a když jsem byl po 22 dní trvajícím kómatu upoután na invalidní vozík Moje další životní perspektiva byla velmi sporná. V nemocnici jsem byl celkem 36 dní, z toho 30 dní na jednotce intenzivní péèe. Kliniku jsem pak opustil na vlastní zodpovìdnost. Lékaøi mne zde chtìli zdržet ještì déle. Ale já jsem byl vždy znám jako palièák. Již jsem zde nemohl a ani nechtìl zùstat. Pøesto, že jsem byl pøi svém propuštìní z kliniky upoután na invalidní vozík, jel jsem ihned do Maroka, abych se zde zregeneroval. Chtìl jsem k moøi, abych tam naèerpal nových sil. Miluji vodu, nebo lépe øeèeno miluji život, který z vody vychází. Vlastnì každý pozemský život povstal z vody. Tìla všech tvorù jsou pøevážnì tvoøena vodou. Voda je základem života a pøíèinou toho, že zemì mohla zrodit tolik jeho rozmanitých forem se kterými se mùžeme setkat všude tam, kde panují nezkažené pøírodní podmínky. Mùj hluboký vztah k pøírodì je silou, která mne stále znovu upoutává a díky nìmu se po mé nemoci stále intenzivnìji musím zamýšlet nad problémy naší výživy a našeho životního prostøedí. U Støedozemního moøe jsem se chtìl zotavit a doufal jsem, že zde naèerpám novou sílu k životu. Døíve jsem býval chlapík jako rtu ale nyní mne tìžká nemoc zmìnila v trosku. Zradil mne i mùj zrak. Místo pøedmìtù jsem vidìl jen jejich obrysy, nemohl jsem chodit a opustila mne veškerá síla. Necítil jsem již ani své prsty. Pomocí berlí jsem se jen pomalu nauèil chodit. Když jsem se vrátil domù, ztroskotalo moje první manželství. V oèích své ženy jsem byl mrzák. Zda se vùbec nìkdy uzdravím nebylo vùbec jisté. V této situaci jsem pro svoji tehdejší ženu Veru pøedstavoval zátìž, kterou nebyla ochotna a snad ani schopna snášet. V listopadu

5 roku 1995 mne opustila úplnì. Odvrátily se ode mne i obì dìti dcera Dunja a syn Michael. Zùstal jsem zde zcela sám a musil jsem pryè odtud. Znovu jsem letìl do Maroka a strávil tam Vánoce. Cítil jsem se spojen s moøem, uèarovaly mi jeho dálky a jeho nekoneènì se vzdouvající vlny. Tu mne napadla myšlenka: proè po tom všem ještì žít? V dobách mých nejvìtších pochybností mi vìtšinou pomohli moji pøátelé. Nevìøím v náhodná setkání, vìtšinou jde o øízení osudu. Tak tomu bylo i v Maroku. Ve stejnou dobu zde prodléval i mùj švédský pøítel a ten se mne ujal ve chvílích mé nejvìtší beznadìje a samoty. Oba moji lékaøi, kteøí o mne tehdy peèovali, a sice profesor Dr. Mutschler a profesor Dr. Hillebrandt mi zcela jednoznaènì sdìlili, že pøežiji jen tehdy, když od základu zmìním své stravovací návyky. Bylo mi jasné, že musím uposlechnout jejich rady, pokud nechci zemøít. Musím jíst ovoce a zeleninu. Mohu jíst i korýše, znìla jejich rada. A ryby? Jak je to s rybami? zeptal jsem se jich. Podívejte se, pane Raabe, ryby jíst mùžete. Jejich maso je jiné, než maso teplokrevných živoèichù. A salámy, na ty zapomeòte úplnì. V nich je škodlivého tuku nejvíce - øekli mi. Maso ryb má zcela odlišné složení. Je bohaté na cenné nenasycené mastné kyseliny. To jsem vìdìl. U moøe mohu èerpat sílu. Když jsem døíve chodil rybaøit, mohl jsem si pøi tom odpoèinout. Pøi èekání, než ryba zabere, jsem mìl mnoho èasu k pøemýšlení. K rybám jsem mìl vždycky dobrý vztah. Vždy mne fascinovalo moøe, øeky a tvorové, kteøí v nich žijí. Ke krajinám bohatým na øeky a jezera se vždy cítím být pøitahován. Když jsem si šel døíve zarybaøit, vždy jsem si pøitom odpoèinul. U rybáøského prutu je vždy hojnost èasu k zamyšlení. To vás napadnou ty nejúžasnìjší vìci. A právì to mne èasto posunulo daleko dopøedu. Ano, tu a tam si sníst kousek ryby, to by mi mohlo pomoci. Ale vždy já mìl maso tolik rád! Pìkný kus masa a uzeniny všeho druhu. Cožpak já, který pocházím ze Sárska, se již navždy musím vzdát zdejší speciality lyonské peèenì, cožpak si již nikdy nepochutnám na své milované opékané klobáse? Bylo mi jasné, že radikální zmìna stravovacích návykù se neobejde bez poøádné dávky pevné vùle. Musím nalézt potøebnou sílu ke zmìnì života! Nesmím podlehnout, když ucítím svùdnou vùni peèínky. Pøi pohledu na vídeòský párek s køupavou houskou a hoøèicí musím odolat. Vzhùru do boje! Jed ve vodì i v rybím mase ohrožen mozek i srdce! ak jsem se zaèal zabývat hodnotou alternativní výživy po zdravotní stránce. Nejprve jsem se intenzívnì zamìøil na èistotu rybího masa a tedy i na èistotu vody. Toužil jsem Pvìdìt co nejvíce. To, èeho jsem se pøi svém pátrání po zdravìjší výživì dopídil, bylo šokující. Jakmile jsem si uvìdomil míru toxického zneèištìní našich vod a tím i naší potravy, zejména ryb, byl jsem

6 šokován. Tak špatné jsem si to nepøedstavoval. Zprávy, které se týkají toxického zneèiš ování našeho životního prostøedí totiž nejsou zveøejòovány. Sdìlovací prostøedky a politici nás obèany prostì vodí za nos. Kdo však má zájem se v této oblasti dozvìdìt více, ten zjistí, že obsah škodlivin v našem prostøedí a obzvláštì obsah škodlivin v tìlech ryb, se v posledních letech prudce zvýšil. A takováto strava mi byla doporuèena ze strany lékaøù? Je však docela možné, že lékaøi sami nebyli o zamoøení vody tìžkými kovy a zejména o obsahu rtuti v rybím mase informováni! Kdo poslouchá hlášení o pokraèujícím zamoøení našich vod, mùže dennì slyšet alarmující analýzy a zprávy o zákazu konzumace rybích produktù, a o tom, kolik kde bylo zabaveno rybích úlovkù z dùvodu jejich zamoøení rtutí. A se již jedná o ryby moøské èi sladkovodní obsah jedù v jejich mase je dìsivý. Jedním z nejzákeønìjších jedù je rtu. Jedy ze zamoøených odpadních vod pronikají do pøírodního kolobìhu. Zde se dostávají do tìl malých vodních živoèichù a s nimi pak i do ryb.èím blíže u konce potravinového øetìzce se která ryba nalézá (napøíklad candát, platýs nebo štika), a èím je ryba starší, tím více je v jejím organismu nahromadìno jedù. Na úrovni Evropské unie byly mezitím vyvinuty snahy o zamezení katastrofálního kolobìhu rtuti na Zemi. Rtu se nachází ve všech vodách naší planety. Rtu se ukládá a hromadí hlavnì v tukové tkáni. Proto je maso tuèných ryb rtutí zamoøeno více, než maso ryb libových. Obzvláštì kritický je obsah rtuti v tuèných dravých rybách jako jsou tuòáci, žraloci èi meèouni, protože tito se živí menšími rybami, v jejichž mase je rtu již obsažena. Ryby s vysokým obsahem jedù se mohou vyskytnout dokonce i v nejèistších vodách v blízkosti pramenù potokù. V dobì tøení totiž mnohé druhy ryb táhnou proti proudu øek. Tak napøíklad 25. února 2008 švýcarská rozhlasová stanice DRS odvysílala zprávu, že pstruzi z horního toku øeky u mìsta Freibourgh, kde se blízko nachází skládka odpadù, jsou zamoøeni škodlivinami. Byl vyhlášen zákaz rybolovu na více øekách, a to i tam, kde voda byla nezávadná. Dùvod byl prostý: ryby se nezdržují pouze v jednom úseku toku. Na své pouti proti proudu øeky se mohou dostat ze zamoøených úsekù øek i do èistých míst v blízkosti pramenù a i zde jejich maso mùže vykazovat vysoký obsah slouèenin rtuti. Se zprávami tohoto druhu se mùžeme setkat všude. Èím více se vzdalujeme od pramene øeky, tím více v ní narùstá její zamoøení slouèeninami rtuti. Tak napøíklad švýcarské jezero Biellersee vykazuje víse škodlivin než jezero Brienzersee, které se nachází blíže u pramene øeky Aary. V oblasti Nìmecké zátoky je voda v blízkosti ústí øek Emsy, Wesery a Labe zamoøena rtutí (Hg) výraznì více než než voda ve vzdálenìjèích prostorách Severního moøe. U olova (Pb) jsou namìøené koncentrace v blízkosti ústí Labe vyšší než hloubìji v oblasti Nìmecké zátoky. Masami moøských vod jsou totiž koncentrace jedovatých vod z oblasti ústí velkých øek øedìny. Jelikož však rtu má schopnost se vypaøovat, pøechází z moøské vody do atmosféry a ve formì deštì se opìt dostává zpátky na pevninu.

7 Ekologický program Organizace spojených národù vyzval v roce 2005 k peèlivìjšímu výzkumu kolobìhu rtuti v celosvìtovém mìøítku. Tento jedovatý prvek se podle prùzkumù rozšíøil již natolik, že napøíklad i ryby z tisícù skandinávských a kanadských jezer již nejsou zpùsobilé ke konzumaci. Pøítomnost rtuti byla prokázána i u všech vzorkù, které byly odebrány z ryb v obchodních sítích. Nezávadnou povrchovou vodu již dnes nenajdeme nikde. Chemické hnojení zemìdìlských ploch jen dovršuje dílo zkázy. Vsakující voda zamoøuje naše zdroje podzemních vod. Následkem spalování fosilních paliv, následkem hornictví, zpracování rud a spalováním odpadù se velké množství škodlivin dostává do atmosféry (zhruba 5000 tun roènì). Díky automobilové dopravì, vlivem vyvážení a rozmetávání bahna z èistièek a vlivem úèinkù urèitých chemických prostøedkù na ochranu rostlin je zátìž pøírodního prostøedí ještì stupòována. Prostøednictvím zemìdìlských plodin, skrze maso pasoucích se zvíøat a maso ryb se tìžké kovy dostávají do naší potravy. Jelikož se tìžké kovy mohou hromadit v urèitých rostlinách i v orgánech hospodáøských zvíøat, jsou jejich koncentrace za urèitých okolností tak vysoké, že nemohou být odbourány a dostávají se zpìt do pùdy. Jelikož rtu je díky svým mnohostranným vlastnostem velmi zajímavá pro technické obory a navíc je i levná, nachází všude široké uplatnìní. Používá se pøi výrobì obrazovek, v hornictví, pøi tìžbì zlata a pøedevším v chemickém prùmyslu. Slouèeniny rtuti slouží i v zemìdìlství jako Naše prostøedí je zamoøeno odpady. Jako zde na Nilu u mìsta Kairo v Egyptì žije mnoho lidí v odpadcích boháèù a tìmito se i živí. Již není možné zajistit výživu pro všechny lidi. Odpadními vodami je otráveno veškeré vodstvo na Zemi. Je potøeba vyvíjet nové koncepty pro výrobu potravin, pro hospodaøení s vodou a pro výrobu energie.

8 herbicidy, fungicidy, jako ochrana proti plísním èi bakteriím nebo jako prostøedky k moøení osiva. Kromì toho jsou tyto slouèeniny souèástí klihù, lepidel, disperzních i nátìrových barev, nátìrù proti plísním èi k ochranì døeva atd. Velmi nebezpeèné organické slouèeniny rtuti vznikají v odpadních vodách zamoøených solemi rtuti. Soli rtuti jsou bakteriemi rozkládány na vysoce jedovatý metyl rtuti Ten se potravinovým øetìzcem dostává do ryb našich øek a pøes nì i do organismu lidí. Tento metyl rtuti má mimoøádnì dobrou schopnost vstøebávat se a díky této schopnosti se ukládá v mozku, kde pùsobí poruchy a dokonce i ochrnutí centrálního nervového systému. Tento methyl rtuti je mnohem nebezpeènìjší než rtu v pùvodní podobì a než anorganické soli rtuti. Je až šestkrát jedovatìjší. Nebezpeènost této slouèeniny spoèívá v tom, že má vysokou schopnost rozpouštìt se v tucích, takže pokud se dostane do tìla, je vstøebána až z 95%. Krví je tento jed transportován do mozku a zde zpùsobuje nejtìžší poškození centrálního nervového systému. Takováto otrava zanechává trvalé následky v podobì nevratného poškození zraku a sluchu.èlovìk stále více pøipravuje sám sebe o to, co je základem života o životodárnou vodu a tím i o zdroj potravy. Organizace Greenpeace provedla ve spolupráci s Univerzitou v Severní Karolínì výzkum, kterému se podrobilo 6000 amerických obèanù. Tento výzkum prokázal, že obsah rtuti v našich vlasech má úzkou souvislost s konzumací ryb. Zhruba u ètvrtiny úèastníkù této studie byla koncentrace rtuti vysoko nad pøípustnou hodnotou. Jelikož rtu je velice nebezpeèná pro lidský plod, jsou dùsledky vyvozené z této studie obzvláštì dùležité pro tìhotné ženy. Pokud matky konzumují pøíliš mnoho ryb, mohou se jim narodit dìti s nižší inteligencí. Obzvláštì vysoký obsah rtuti je v mase tuòákù, meèounù a makrel. Souvislost mezi vysokými hodnotami rtuti v lidském organismu a konzumací ryb je mnohem vyšší než souvislost s amalgámovými výplnìmi v našich zubech. Avšak lékaøi nám nadále doporuèují jíst ryby. Na základì vysokého obsahu mastných kyselin Omega 3 jsou ryby obzvláštì dùležité pro lidi s nemocným srdcem a nemocnými cévami. Kvùli prevenci tìchto chorob bychom ryby mìli jíst dvakrát týdnì. Avšak u zpracovaných rybích produktù, jako jsou napøíklad rybí tyèinky se podíl tìchto cenných látek prakticky blíží nule. Tyto produkty se totiž vìtšinou vyrábìjí z umìle chovaných ryb, které nejsou živeny hodnotnými krmivy. Nejnovìjší studie mimoto ukazují, že konzumací ryb zamoøených rtutí je srdce poškozováno v takové míøe, že obsah omega kyselin není schopen zhoubný úèinek rtuti vykompenzovat. Jedna finská studie dokonce prokázala souvislost mezi obsahem rtuti v rybích tyèinkách a výskytem srdeèního infarktu! Ostatnì vìtšina ryb, které se dostávají do obchodù nepochází z rybolovù provádìných na širém moøi. Vìtšinou se jedná o ryby odchované v rybích farmách v blízkosti pobøeží. V tìchto takzvaných akvafarmách je v celosvìtovém mìøítku chováno cca 16 milionù tun ryb. Pøitom se vìtšinou jedná o monokulturní chovy jednoho druhu ryb ( napøíklad losos ) a tyto ryby jsou chovány ve stísnìných prostorách. Jikry v rybích líhních jsou umìle oplodnìny a ryby zde pak vegetují namaèkány na sebe v malých nádržích. Díky tìmto podmínkám jsou tyto ryby náchylné k nemocem. Jsou jim proto podávány rùstové hormony, pøísady do krmiv, syntetické vitamíny, barviva (obzvláštì u lososù), prostøedky proti parazitùm a antibiotika. Podstatný díl jejich krmiva pøedstavuje podøadná rybí mouèka a již tato je zamoøena tìžkými kovy. Prùtok vody kádìmi je z úsporných dùvodù èasto regulován a udržován pouze tak malý, aby ryby mohly dýchat a aby se zajistilo odplavení jejich výkalù a zbytkù krmiva. Voda je zde ve velké míøe zamoøena rybími výkaly, zbytky krmiv a léèiv. Následky takového zpùsobu chovu se projeví tím, že takto chované ryby mají mnohem menší obsah zdravých Omega kyselin, než ryby ulovené na volném moøi a kromì toho je jejich maso prokazatelnì extrémnì zamoøeno dioxiny a jinými nebezpeènými jedy a zbytky léèiv.

9 Britské sdružení spotøebitelù Sustain kromì toho hlásí, že je již znièeno více než 50% celosvìtové rybí populace a dalších 25% této populace je ve vážném ohrožení. Doporuèení hojnìjší konzumace ryb je tedy za této situace zcela absurdní, nebo poptávka po rybách již vùbec nemùže být pokryta. Drastický úbytek ryb v moøích má masivní negativní úèinky na ekologickou rovnováhu celé planety. Co to znamená pro budoucnost, dnes ještì není možno odhadnout. Skandály okolo zlikvidovaných sudù od rtuti v Baltském moøi jsou sice zveøejòovány, avšak nic se kolem toho nedìje. Co nás ještì mùže vyburcovat? Již dlouho je známo, jak je rtu škodlivá. Právì uplynulo výroèí katastrofy v Minamatì: nìkolik tisíc lidí zemøelo poté, kdy zdejší chemická továrna vypustila do moøe své odpadní vody zamoøené metylem rtuti, více než deset tisíc lidí onemocnìlo. A pøitom 9000 kilogramù rtuti leží v rezavìjících sudech na dnì Baltského moøe u pobøeží Švédska! Kdo za to nese zodpovìdnost? (viz Konzumace ryb s obsahem rtuti je mnohem nebezpeènìjší, než se doposud tušilo. Obzvláštì prudce jedovatý je organický metyl rtuti obsažený v rybím mase. Ten mùže zpùsobit tìžké poškození nervové soustavy a mozku. Malé dìti a rovnìž i tìhotné a kojící ženy by se mìly rybího masa vyvarovat. Hugo Kupferschmidt ze Švýcarského toxikologického informaèního centra proto tìhotným ženám doporuèuje, aby ze svého jídelníèku úplnì vylouèily maso tuèných dravých ryb. Tento vìdec øíká: Je známo, že metyl rtuti pøechází do lidského plodu a mùže poškodit vyvíjející se nervový systém nenarozeného dítìte. Pøi výzkumu provádìném v Kantonální laboratoøi Basselland bylo zjištìno, že každý pátý vzorek ryb vykazoval hodnotu metylu rtuti, která ležela již nad horní pøípustnou hranicí. Horní pøípustná hranice je 1000 mikrogramù na jeden kilogram. U dvou vzorkù již tato hranice byla pøekroèena o více než 100 procent. Kantonální chemik Nikolaus Jäggi proto dovozce ryb i výrobce rybích produktù vyzval k tomu, aby si sami uvìdomili svoji zodpovìdnost pøed zákonem a aby sami provádìli své vlastní analýzy. U všech prodejcù ryb a se již jedná o spoleènosti Migros, Coop, Jelmoli, Carrefour nebo Dörig nebo i o jiné dodavatele všude byly nalezeny ryby s nebezpeènì vysokým obsahem methylu rtuti. Tyto ryby však obsahovaly i jiné ekologické škodliviny. I když tito dodavatelé obvykle po zjištìní takových výsledkù stáhnou ihned své zboží z prodeje, nikdo dnes nemùže zaruèit, že se ryby s tak vysokým obsahem rtuti nedostanou do prodeje znovu. Namátkové kontroly zde nejsou dostateènou zárukou proti opakování tìchto pøípadù. Odborná zpráva organizace WHO svìdèí o tom, že toto nebezpeèí bylo doposud podceòováno. Evropský úøad pro bezpeènost potravin ( EFSA ) v bøeznu roku 2004 snížil mez tolerance o polovinu. Nebezpeèí, které pøedstavuje metyl rtuti v rybím mase si již nyní uvìdomují i úøady. Tak napøíklad rakouská agentura pro zdraví a bezpeènost potravin AGES pøišla s varováním: v dùsledku zneèištìní moøí jsou ryby ve vìtší èi menší míøe kontaminovány rtutí. A dále øíká: vzhledem k jedovatosti metylu rtuti a vzhledem ke zmírnìní možného ohrožení se tìhotným a kojícím ženám doporuèuje, aby volily ménì kontaminované druhy ryb a omezily konzum tuèných druhù ryb. Spolkový ústav pro vyhodnocování rizik (BfR; pøed èasem ve svém hlášení z bøezna 2004 poukázal na jednu studii, která byla provedena u tìhotných žen na Seychelských a Faroerských ostrovech. Tam se prokázala souvislost mezi poruchami vývoje u malých dìtí a mezi vysokou konzumací masa ryb pøípadnì i velryb u tìhotných žen. Avšak postaèí tváøí v tváø této situaci skuteènì pouze doporuèení k omezení konzumace rybích produktù? Toxikolog Hermann Kruse z univerzity v Kielu po vyšetøení tøí vzorkù žraloèího masa jednalo se o steak z modrého žraloka a maso moøského úhoøe konstatoval, že v nich nalezl takové množství škodlivin, které by již po nìkolika konzumacích vedlo k toxikologicky závažnému zatížení organismu. Podle vyjádøení lékaøe Andrease Keppelera

10 i jednorázovì požitá vysoká dávka jedù zpùsobí vìtší nevratná poškození než dlouhodobì pøijímané nízké dávky. V internetovém zpravodaji Pressetext Deutschland ( lékaø Keppeler prohlásil, že metyl rtuti bez problémù proniká všemi ochrannými bariérami v lidském organismu, k èemuž u ostatních jedù nedochází. Nejvíce je poškozován mozek, avšak spolu s ním trpí i periferní nervový systém. Pøi pokusech na zvíøatech byla zjištìna i poškození ledvin a snížení rozmnožovací schopnosti. Vysoký obsah metylu rtuti zpùsobuje, že se tento jed dostává do celkového potravního øetìzce a ohrožuje vzácné druhy živoèichù. Volavky, jeøábi a mnoho jiných druhù ptákù se živí pouze rybami. Proto jsou podle èasopisu Ecotoxikology manžurští jeøábi, ledòáèci, bukaèi noèní a mnozí jiní vodní ptáci ohroženi vymøením. Mezitím bylo v celosvìtovém mìøítku zjištìno, že hrozivì narùstá i obsah rtuti v atmosféøe, (viz. Dne obìhla svìtem deklarace, kterou vydalo vìdcù zabývajících se zamoøením planety rtutí (takzvaná Madisonská deklarace). V srpnu roku 2006 tito vìdci zasedali v Madisonu v USA ve státì Visconsin. Jejich nejdùležitìjší varování zní: rtu se hromadí v atmosféøe! Množství emisí sice v prùmyslových zemích kleslo, avšak v rozvojových zemích stoupá nadále. V posledních 50 letech jsme v dùsledku stoupající industrializace na Zemi rozvrátili rovnováhu, která zde panovala desetitisíce let! Když dnes prší, spolu s deštìm padá na zem i jed. To v nás mùže vyvolat smutek avšak zároveò i hnìv. Shrnutí: Voda v moøích, voda v øekách, deš ová voda i spodní voda je zamoøena jedy! Návrat zpìt do života kuteèné uzdravení se po mém tìžkém onemocnìní mohlo dostavit jen ztìží. Skuteènost, že musím svùj život zmìnit - to byla jedna vìc. Avšak všechno to vydržet a toto odhodlání Spromìnit ve skutek, k tomu bylo zapotøebí mnoho krokù. Musel jsem nalézt mnoho vnitøní síly, abych zùstal vìrný mému životnímu úkolu. Chtìl jsem se totiž nadále angažovat a nadále zùstat èinný ve službì životnímu prostøedí a tím i sloužit èlovìku. Avšak nyní jsem musel bojovat o život svùj. A jsem chtìl nebo nechtìl, musel jsem se starat sám o sebe. Chtìl-li jsem udìlat nìco dobrého pro lidi, kteøí u mne byli zamìstnáni, nejprve jsem sám musel pøežít. Na prvním místì musejí každý mìsíc dostat své peníze ti, kteøí u mne pracují. Tížilo mne svìdomí: nesu spoluzodpovìdnost za jejich rodiny, øekl jsem si. Proto je dùležité, abych pøežil. Intenzívnì jsem se zabýval otázkami naší výživy. Pøemýšlel jsem, jak bych mohl zdravì jíst vždy to je dùležité i pro ostatní lidi! Pøitom jsem však byl konfrontován se skuteèností, že uskuteènìní zdravé výživy není snadné, nebo jsem poznával, v jak vysoké míøe jsou naše potraviny kontaminovány škodlivými látkami. A u ryb to platí obzvláš. Právì ryby, které jsou považovány za hodnotnou potravu, jsou zamoøeny ekologickými jedy! Korýši taktéž. Potraviny, které si toto pojmenování opravdu zaslouží, tvoøí jen nepatrný zlomek našeho jídelníèku. Místo toho zatìžujeme náš organizmus tuky a pøílišným množstvím uhlohydrátù. Ale nejen to : naše potraviny jsou zamoøeny škodlivými látkami! Následkem chemického hnojení, kyselých deš ù, následkem emisí ve vzduchu a rovnìž i zneèištìných moøí pøijímáme do organismu jedy, které mají negativní vliv na náš nervový systém, na naši látkovou výmìnu, poškozují naši plodnost a škodí nám po všech stránkách. Spolu s dùslednou zmìnou mého jídelníèku ve mne zrálo i rozhodnutí pøedat své zkušenosti i lidem. Nejprve jsem si ale uvìdomil, že vìtšina ryb, které jsou nabízeny v obchodì, by však mému zdraví ublížila.

11 Rtu a ostatní tìžké kovy jsou obsaženy již ve všech vodách a dokonce zamoøily už i atmosféru. Moje onemocnìní a mùj boj o pøežití mne upozornily na celosvìtový problém, který ohrožuje všechny lidi, dokonce i veškerý život na zemi: jsou to ekologické jedy, které pronikly do potravního øetìzce a které pøímo kontaminují naše potraviny. Zamýšlel jsem se nad alternativním konceptem výživy pro všechny lidi, nad potravou, která by obsahovala více ryb a pøedevším kvalitnìjších ryb. Ryby je nutno chovat v naprosto jiných podmínkách. Ryby ulovené na širém moøi i ve sladkých vodách již nemohou pokrýt požadavky lidí po dobrém rybím mase. Jak by se dal tento problém vyøešit? Museli bychom zavést zcela jiný zpùsob chovu ryb! Chci zùstat naživu, abych to mohl uskuteènit! Musím ještì na tomto svìtì splnit jeden dùležitý úkol. Sílu k uskuteènìní tohoto úkolu jsem dostal díky novému zvláštnímu setkání. Pomalu jsem zaèal chápat a zpracovávat v mysli mé zkušenosti, které jsem získal v souvislosti s mojí tìžkou nemocí, v souvislosti s mým bezvìdomím, mou neschopností se pohybovat a mým návratem zpìt do života. Rok po mém životu nebezpeèném prasknutí aorty, po záchvatech mrtvice, po prodìlaném kómatu a rozpadu mého manželství jsem musel do nemocnice znovu. Tentokrát mi na pravé stranì dali nový kyèelní kloub.dnes s tím lékaøi mají již mnoho zkušeností, tenkrát to však byla pro mne tìžká operace a já jsem byl pro mého ošetøujícího lékaøe prvním pacientem, u kterého tuto operaci provedl. Zde, na univerzitní klinice v Homburgu u Saarbrückenu jsem potkal svoji druhou ženu Piu, které vdìèím za moji novou sílu k životu. Došlo k tomu 24. èervence Stalo se to, když mne navštívila moje dcera Dunja a my jsme ve vestibulu nemocnice hledali místo, kam bychom se mohli posadit. Byla tam jen dvì volná místa u stolu, kde již sedìly dvì osoby: Byla to Pia a její matka. Zeptal jsem se jich, zda se mùžeme posadit. Tu jsem se dozvìdìl, že obì èekají na mého spolupacienta. Byl to Piin otec, který byl dosud na operaèním sále. Dali jsme se do øeèi a já jsem se dozvìdìl s starostech, které prožívaly matka o milovaného manžela a dcera o milovaného otce. Každý den pøicházely matka i dcera do nemocnice. Vidìl jsem, jak Pia svého otce povzbuzuje a jak se o nìho stará a nauèil jsem si jí vážit. Její otec ležel na stejném oddìlení jako já. Mìl problémy s krèní tepnou, kterou postihlo zvápenatìní. Bylo zajímavé, že svoji nutnou operaci nechal pøesunout na stejnou dobu jako já. Termín své operace si nechal pøesunout dvakrát, což byl i mùj pøípad. Prodiskutovali jsme spolu mnoho vìcí. Od jeho rodiny jsem zakusil mnoho povzbuzení. Poznal jsem, že toto bohatství nelze vyvážit nièím. Jsou v životì hodnoty, které mají daleko vìtší cenu než peníze a úspìch v zamìstnání. Je to hodnota mezilidských vztahù. Jak jeho nìžná dcera Pia, tak i její matka a sestra pøicházely na návštìvu každý den. V rodinì mé ženy drží všichni pospolu a v tìžkých dobách je to velmi cenné. Pozoroval jsem krásné vztahy v rodinì mého Láskyplný dopis otce mé druhé manželky Pie, který zemøel v roce Tento dopis dnes visí v naší spoleèné pracovnì.

12 spolupacienta a pøipadal jsem si jako ve snu. Vùbec jsem nevìdìl, že nìco takového dosud existuje døíve mi nebylo umožnìno nìco takového prožít. Dnes vlastnì profituji z láskyplných zkušeností své ženy, které mohla naèerpat od svých vlastních rodièù a od své sestry. Pia vstoupila do partnerského vztahu se mnou bez výhrad. Mìla schopnost získat si moji dùvìru. Mezi námi všemi vzniklo krásné pøátelství. Otec mé ženy byl laskavý a vdìèný muž. Byl si plnì vìdom, co pro nìho jeho rodina znamená. Když za ním Pia pøišla do nemocnice, byl vidìt krásný a dùvìrný vztah, který panoval mezi otcem a dcerou. Tento vztah zùstal zachován i poté, co se Pia Sahnerová stala mojí ženou. Pøi letní slavnosti, kterou moje firma poøádala v roce 1996 jsem ji mohl pøedstavit jako svoji novou životní družku. Vyšel jsem na pódium a øekl: Mám novou životní družku. Pokud již pøíští rok zde nebude, pak jsem udìlal chybu já. Ale Pia zùstala! Krátce po této letní slavnosti jsem paní Piu Sahnerovou jmenoval mojí osobní sekretáøkou a zamìstnal ji ve své firmì. Dne zemøel otec mé ženy na srdeèní infarkt. Nezapomenutelný pro nás zùstává jeho dopis napsaný k prvnímu výroèí našeho seznámení, které jsme s veselou spoleèností mohli oslavit 24. èervence 1997 v našem školícím støedisku v Sársku. Tento dopis je hymnus, ve kterém Piin otec popsal naše životní štìstí. Dnes tento dopis visí zarámován v naší spoleèné kanceláøi. Do dnešních dnù mívám pocit, že otec mé ženy je nám nablízku a že moji ženu nìjakým zpùsobem ochraòuje. Když se vydáváme na cesty, vždy si jeho fotografii bereme s sebou, nebo nás s ním spojuje zaèátek naší spoleèné životní pouti, která zaèala tehdy, když jsem se ocitl v nejvìtší nouzi mého života. Z této doby pocházejí nejkrásnìjší vzpomínky na Piina otce i na její matku, se kterou nás dodnes spojuje srdeèný vztah. Moje žena Pia mi vrátila novou nadìji do života. Proè jsem tehdy nezemøel? Na klinice jsem mìl mnoho èasu zamýšlet se nad cenou a smyslem mého pøežití. Po mém tìžkém onemocnìní v roce 1994, kdy mi praskla aorta, jsem byl 22 dní v kómatu. Bìhem této doby jsem prodìlal takzvaný zážitek klinické smrti. Mìl jsem pocit, že procházím èernou dírou do jiného svìta. Na konci tohoto tunelu mne oèekávalo jasné svìtlo.

13 Dvakrát na prahu smrti a tomto místì se opìt vracím k mému pobytu v nemocnici, o deset mìsícù nazpátek. Tehdejší protržení aorty mne pøivedlo na samotný okraj smrti. 22 dní jsem proležel v kómatu. V tomto stavu jsem prodìlal zážitek, který se nesmazatelnì vryl až do Nhloubky mého nitra. Nìkteøí ètenáøi se možná pousmìjí nad tím, že tomuto zážitku pøikládám tak velikou váhu, já však vím, že podobnou zkušenost mají i jiní lidé, kteøí se ocitli v blízkosti smrti. Jedná se o opuštìní tìla, o takzvaný posmrtný zážitek. Vìda zná takovéto jevy, o kterých vyprávìjí lidé, kteøí se ocitli na prahu smrti, jakmile se probrali po tìžkém úrazu, kdy údajnì již byli ve stavu klinické smrti. A již tato zkušenost souvisí s èímkoliv - zvláštní je to, že takovéto zážitky, které údajnì produkuje doposud neodumøelý mozek, mohou mít pro dotyèného èlovìka tak zásadní význam. Byl to zážitek vystoupení z vlastního tìla. Ano, opustil jsem svoje tìlo a mìl jsem pocit, že procházím èernou dírou. Takzvané èerné díry jsou ve vesmíru, o tom jsem èetl. Dnes mùžeme vycházet z toho, že skuteènì existují. Tyto èerné díry do sebe vtahují svìtlo. Obrovská množství hmoty jsou zjevnì tak tìžká, že v èerné díøe zmizí a již nikdy se nevynoøí nazpìt. Snad jsou tato kvanta hmoty skrze èernou díru vtažena do jiného, paralelnì existujícího svìta. To však nevíme. Já jsem však mìl pocit, že skrze tuto èernou díru vstupuji do jiného svìta. Byl jsem tímto tunelem nasát tento pocit však nebyl negativní právì naopak. Na konci tohoto tunelu jsem vidìl svìtlo a barvy. V tomto jiném svìtì jsem slyšel mnoho hlasù, s nikým jsem však nemluvil. Avšak musel jsem se opìt vrátit, nemohl jsem tam zùstat a èernou dírou, která se pøed mým návratem pøede mnou znovu objevila, jsem musel projít nazpìt. Jakmile jsem pak znovu nabyl vìdomí, mìl jsem pak asi po dobu tøí let pocit, že již nikdy nezemøu. Velmi pozoruhodné! Ale mezitím se pocit smrtelnosti opìt vrátil. Na rozdíl od døívìjší doby se však již smrti vùbec nebojím. Stal jsem se mnohem klidnìjším a s nadìjí oèekávám to, co bude po smrti. Dnes zcela jistì vím: musel jsem se vrátit zpìt do života! A k tomu jsem potøeboval motivaci. Pocit, že již nikdy nezemøu, mi dodal odvahu, abych zaèal pracovat na nové vìci. Rostla ve mnì jistota, že mi bude dán dostatek èasu k tomu, abych mohl své plány uskuteènit. Strach ustoupil a dostavila se nová nadìje. Mìl jsem po svém boku partnerku, která mi rozumìla, která sdílela moji životní filozofii a která se zcela ztotožnila s mými projekty. Již jsem zde nebyl sám a otevøela se mi nová budoucnost. Vzhùru k novým bøehùm! Chtìl jsem promìnit ve skutek svoji novou ideu urèenou pro všechny, a sice ideu výživy podporující zdraví, ideu nového zpùsobu chovu ryb. Mám ještì jeden úkol, který chci splnit - opakoval jsem si dennì. Proto chci žít. Chci lidem sdìlit mé zkušenosti s pøírodou, mé zkušenosti, jak šetrnì zacházet se životem a se zdroji, které svìt nabízí. Chci co nejvíce lidem pøedat své zkušenosti ohlednì zdravé zmìny stravovacích návykù. V té míøe, jak se mi daøilo naèerpat novou životní sílu, v té míøe jsem vyvíjel i novou iniciativu v oblasti zcela nového konceptu chovu ryb. Všichni lidé by mìli mít možnost se stravovat lépe. Mìla by to být zdravá ryba, nezatížená škodlivinami, která by byla schopna vyplnit nedostatky ve výživì, ryba pøedstavující pro èlovìka skuteèný zdroj zdraví, ryba bohatá na nenasycené mastné kyseliny, životnì dùležité minerály a stopové prvky. Avšak tato ryba, ktará mìla pozdìji dostat název Melander, dosud nebyla na svìtì. Nový zpùsob chovu ryb musel spojovat všechny pøednosti ekologicky nezávadné technologie a inovativního hospodaøení s energií a lásku k životu. Spoleènì s odborníky jsem provedl velké množství pokusù s køížením rùzných druhù tropických sumcù. Hledal jsem správné podmínky pro život tìchto ryb. Chtìl jsem, aby žily v podmínkách, které jsou optimální pro daný druh, ba více: Chtìl jsem, aby žili jako cenní tvorové, v prostøedí bohatém na minerály a stopové prvky, ve výborné vodì, doslova v živé vodì.

14 První symbolické zabodnutí rýèe do zemì. Konalo se dne 8. listopadu 2005 a byla jím zahájena stavba rybí farmy ve švýcarském Oberrietu. Tento výjev umìlec zachytil na døevìné tabulce, která dnes visí ve vchodu do farmy. O více než deset let pozdìji, když jsem se již blížil tomuto cíli, jsem se však znovu ocitnul na prahu smrti. V roce 2006 jsem ležel na univerzitní klinice v Zurichu, v dobì, kdy se moje druhá velká životní idea nacházela bezprostøednì pøed uvedením ve skuteènost. Rybí farma v Oberrietu se právì stavìla. Již se zde chovaly první ryby. Ze Sárska, kde naše pokusy s chovem ryb zaèaly, jsme se právì pøestìhovali do našeho nového domu v Schaanu. V roce 1998 jsme se od pobytu v Sársku odhlásili. To, co bylo tak slibnì a nadìjnì zapoèato, bylo v roce 2006 pøerušeno. Byl jsem pøepraven na kliniku, lékaøi museli provést 5 bypassù. Pak nastala nová krize. Zanítil se mi celý hrudník a zaèal hnisat. Bylo ohroženo i srdce. Dne 17. bøezna 2006 jsem se podrobil nouzové operaci. Rybí farma v Oberrietu byla právì jedno velké staveništì. Krátce pøedtím, v listopadu 2005 byly podepsány kupní smlouvy. První slavnostní zabodnutí rýèe do zemì pro stavbu naší nové firmy o rozloze 38 tenisových høiš se konalo 8. listopadu V Sanit Gallerském Rýnském údolí mìla vzniknout rybí farma s jedineèným energetickým a výrobním konceptem. Nyní však nastala svízelná situace. Co teï bude s mými plány? Do mých plánù znovu zasáhla nemoc a hrála rozhodující roli v jejich uskuteèòování. Tváøí v tváø smrti mi bylo jasné, že nesmím pøistoupit na falešné kompromisy, že spíše musím dùslednì sledovat uskuteènìní mých plánù a ideálù. Tentokrát se jednalo o hledání vody, a sice vody z hlubin zemì, která by mìla nejvyšší kvalitu. Hoøké zkušenosti s politiky a soudy v mé bývalé vlasti v Sársku mne po mnoha køivolakých cestách pøivedly do Oberrietu, kde jsem mìl nalézt to, co jsem k uskuteènìní svého snu potøeboval: èistou minerální termální vodu z hloubky metrù, ve které mìly být ryby chovány. Znovu však udeøila tìžká nemoc. Pøesnì v této situaci jsem se ocitl na klinice v Zürichu. Znovu mi však bylo umožnìno pøežít, a to díky podpoøe blízkého èlovìka. Moje životní družka Pia za mnou pøicházela každý den, a za každého poèasí. Z lichtejnštenského Schaanu, kde bydlíme, pøijíždìla každodennì vlakem do Zürichu. Na klinice jsme se pak nechali sezdat. Bylo to první úøední nouzové sezdání, které se zde uskuteènilo.

15 Chtìli jsme se vzít, abychom pøed zákonem byli jako manželé. Kdyby se se mnou nìco stalo, zùstala by zde moje dlouholetá životní družka bez zaopatøení a rybí farma by nemìla žádné vedení. Vždy Pia se velikou mìrou zasloužila o uskuteènìní tohoto plánu a získávání zdravé výživy již pøed delší dobou pøijala za svùj úkol. Bylo jasné, že pokud bych musel zemøít, Pia by pokraèovala v uskuteènìní mého díla. Týden po mé nouzové operaci dne 24.bøezna 2006 jsme se tedy vzali. K tomu, aby se náš partnerský vztah zdárnì rozvinul ve velké míøe pøispìlo i to, že na zásadní otázky života máme oba shodný názor a že sledujeme spoleèný cíl. Smyslem našeho života není honba za požitky a zábavou. Oba chceme veškeré své síly nasadit za uskuteènìní našich cílù. A právì to nás spojuje. A právì to jsme zpeèetili na klinice v Zürichu, když jsme tam vstoupili do manželského svazku. Zdravá výživa pro všechny! hloubi každého z nás je uložena silná motivace k životu. To, co nás neustále žene dopøedu, není jen pouhá snaha o pøežití, nýbrž specifický podnìt, který nás stále nutí Vk tomu, abychom museli konat nìco konkrétního. Já svùj životní úkol spatøuji ve službì životnímu prostøedí, které by poskytovalo pro život èlovìka ty nejlepší podmínky: Aby lidé, zvíøata a pøíroda mìli šanci. Tato životní motivace mi dává sílu k tomu, abych bojoval, abych pøekonával pøekážky a abych zdárnì pøekonal i ty životní úseky, kdy sklízím prohry. K tomu patøí i víra, že èlovìk mùže mnoho ovlivnit. Díky zkušenostem, které jsem naèerpal bìhem své nemoci v roce 1995 a bìhem opakované zdravotní krize v roce 2006 vím, že v boji za uskuteènìní svých životních cílù nikdy nesmím polevit. Proto zde v Oberrietu vznikl projekt chovu Melandrù. Tento projekt se zrodil z mé pevné vùle poskytnout své zkušenosti, aby sloužily i jiným lidem. Tento životní postoj mi umožnil, že jsem pøežil. Tento postoj mne i nadále udržuje naživu. Chtìl jsem a stále chci všechny mé schopnosti vìnovat docílení zdravé výživy, dostupné všem lidem. Abych provedl radikální zmìnu mého života jsem, kromì své pevné vùle, toto dokázal zvládnout i díky bezpodmíneèné podpoøe mé ženy. Byla to i ona, kdo mne tenkrát motivoval k tomu, abych své poznatky v oblasti zdravé a hodnotné výživy pøedal i svým bližním. Na základì toho se zrodil plán na zøízení velkochovu ryb, které by poskytovaly maso s nízkým obsahem tukù a bohaté na minerály. Jelikož jsem na uskuteènìní této myšlenky cílevìdomì pracoval dlouhá léta, zrodila se jedineèná farma pro chov Melandrù, která je v souèasné dobì nejvìtší farmou tohoto druhu na svìtì. Velké životní krize mne zocelily a díky nim jsem toto vydržel, protože jsem pochopil, že žádnou jinou volbu nemám. Právì díky tomu, že jsem se pøed nìkolika lety na klinice v Homburgu u Saarbrückenu potácel mezi životem a smrtí, kdy mi mùj ošetøující lékaø bez obalu sdìlil tvrdou pravdu. S nejvìtší pravdìpodobností mi zbývá jen pùl roku života. Pochopil jsem, že mám jen jednu možnost: že musím jednat rychle a dùslednì uskuteènit mùj plán. V této fázi nemoci, po prasknutí aorty a tøech mozkových mrtvicích, byl mùj stav žalostný. Byl jsem slepý, ochrnutý a pøipoután na invalidní vozík. Pøesto jsem mìl tu vùli, že jsem si stále opakoval: Dokážu to! Od základu zmìním svùj zpùsob života i svùj jídelníèek a prodloužím si život! Pøísnì jsem dodržoval rady svých lékaøù. S okamžitou platností jsem s jídelníèku vyøadil maso všech teplokrevných zvíøat. Jedl jsem pouze ovoce, zeleninu, saláty a to, co jsem mìl tolik rád. Mìl jsem dovoleno jíst ryby a korýše. Ovšem jedno mi bylo jasné.musím hledat a pátrat po možnostech, jakým zpùsobem se dá získat rybí maso nezatížené škodlivinami. Vždy maso ryb zamoøených toxickými látkami mému zdraví urèitì neprospìje. A to se týká i mnoha dalších nemocných. A tak jsem pojal rozhodnutí, že se budu vìnovat jiným zdravým a výživným potravinám, a sice rybám. Chtìl jsem ukázat, že ryby je možno chovat i alternativními metodami.

16 Témìø každý, komu jsem se s tím svìøil, jen nad tím mávnul rukou. Mùj plán, hledat nový druh ryby, která by se dala snadno chovat, která by se mohla v pøíznivých podmínkách zdárnì vyvíjet a nalézt pøíznivé prostøedí pro daný druh a která by vyrùstala ve spoleèenství jedincù téhož druhu a to v živoucí vodì, považovali všichni za pošetilý. Ano, milí ètenáøi, ètete správnì. Používám slovo živoucí voda. Zde nemám na mysli živou vodu z pramenù, nýbrž doslova vodu živoucí, která by mìla obsahovat všechny životní informace, které bychom s potravou pøijímali i my. Síla této životodárné vody, ze které vlastnì vzešel veškerý život, by tak prospívala i nám. Ryby by mìly vyrùstat bez stresù a bez stresù by mìly být i usmrcovány. Šetrnému usmrcování ryb, které umírají proto, aby se staly naší potravou, bych chtìl vìnovat zvláštní pozornost. Nebo zvíøata mají cit a trpí, když instinktem vycítí, že budou usmrcena nebo když vidí, jak jsou usmrcováni jejich druhové. Stresem jsou do krve zvíøat vyplavovány hormony, které jsou pak obsaženy i v mase tìchto zvíøat. Požíváním tohoto masa pak tyto stresové hormony pøijímáme i my. Lidskému zdraví to nemùže být prospìšné. Proto jsem se musel zabývat i øešením tohoto problému. Tyto úvahy postupnì ovládly celou moji mysl. S ohledem na chov zdravých ryb bylo nutno promyslet mnoho problémù. Myšlenka nového zpùsobu chovu ryb mne nadchla a naplnila mne novou silou a motivací k životu. Mám nyní úkol, který mne žene vpøed. Nemohu jinak. Musím hledat ty nejoptimálnìjší podmínky pro chov jedineèných ryb. A našel jsem je. Za Melandrem stojí má životní filozofie, a sice šance pro lidi, zvíøata a pøírodu. Vrty za úèelem nalezení vody ejdùležitìjším bodem pøi chovu ryb je voda. Voda je pro ryby pøirozeným prostøedím a elixírem života. Když se zamýšlím nad významem vody pak vím, že k ní se upínají Nveškeré vynálezy mého života. I u fyzikálmì-mechanického èištìní, které jsem vyvinul v 70. letech se vlastnì jedná o manipulaci s vodou. Voda musí uplatnit svoji èisticí schopnost, bìhem procesu èištìní nesmí být zbyteènì zneèištìna, pak se navrací do pøírodního kolobìhu a musí prospívat všem tvorùm. Voda nakonec mùže sloužit i k získávání energie. Kolem vody se soustøeïují všechny mé úvahy. Tak tomu bylo v minulosti, tak je tomu i dnes. Chtìl jsem využít sílu vody k získávání potravy. Chtìl jsem nalézt dobrou, pøírodní a životem nabitou vodu, v níž budou vyrùstat ryby, které budou naší potravou. Naše ryby musí vyrùstat v prostøedí, z nìhož budou èerpat energii k životu. Výživa získaná z takového zdroje pak bude prospívat i nám, lidem. Tuto živoucí, pravou pøírodní vodu jsem hledal v hlubinách pod obcí Oberriet. To, v co jsem se ani neodvažoval snít, se stalo skuteèností. Avšak nejprve mi stály v cestì témìø neøešitelné problémy. Pøi prvních vrtech jsme narazili na spodní vodu v hloubce asi 20 až 25 metrù. Tuto jsme sice pøes naše tepelná èerpadla mohli využít k zásobování energií, avšak vzhledem k výsledkùm rozboru se mi tato voda pro chov ryb nezdála úplnì vhodná. Byla totiž zatížena pøítomností herbicidù. Chemická hnojiva používaná na polích v Rýnské rovinì totiž znehodnocují spodní vodu i v hlubších vrstvách pùdy. Kromì toho tato voda vykazovala i znaèný stupeò tvrdosti a sice hodnotu 24. To je zpùsobeno pøítomností vápencù v Rýnském údolí. Zápasil jsem sám se sebou. Nemìl bych hledat vodu ve vìtší hloubce? Již v nemocnici jsem nad tím usilovnì pøemýšlel. Již tenkrát jsem si pøedstavoval, že bych mohl narazit na termální vodu. V nemocnici jsem mìl dosti èasu k pøemýšlení. Jako by vyšší mocí jsem byl tenkrát vytržen z veškerého dìní na staveništi. Když jsem si jednoho dne po mém opìtovném uzdravení z mé tìžké nemoci mohl vyjít na procházku po okolí Oberrietu a kochat se zdejší nádhernou krajinou, bedlivì jsem pozoroval uspoøádání horských høebenù. Najednou se mne zmocnila intenzivní pøedstava: Tady bys

17 mìl zkusit zavrtat do vìtší hloubky! Tam, kde se v hloubce pod zemí spojují dva pøíkøe se svažující horské øetìzy, tam se muselo nahromadit množství vod, tam urèitì najdeš termální vodu: Tento poznatek jsem získal díky svým zkušenostem z dob, kdy jsem pracoval jako horník v uhelném dole v Sársku. Tenkrát pod zemí jsem s velkou jistotou rozpoznal, jak urèité geologické struktury probíhají a kde je možno oèekával vrstvy propouštìjící vodu. To bylo mimo jiné možno poznat i podle zabarvení a hustoty vody prýštící z vrtu, když byla navrtána hornina, ve které bylo zamýšleno razit chodbu. Každý, kterému jsem se svìøil se svým zámìrem provést hlubinný vrt, mne od tohoto plánu odrazoval. Vodu jsem chtìl hledat v hloubce 1000 nebo dokonce i 2000 metrù. V Rýnském údolí o nìkolik kilometrù výše bylo provedeno již nìkolik vrtù, žádný z nich však nebyl úspìšný. Nutkání vrtat mne však neopouštìlo. Mìl bys to pøece jen zkusit radil mi vnitøní hlas. Byla to jakási vnitøní jistota, která mne pohánìla. Byla tak silná, že jsem se tohoto nápadu nemohl vzdát. Muselo se tvrdì pracovat, než jsme v Oberrietu narazili na vodu. Když jsme s našim vrtem pronikli asi 850 metrù do nitra zemì, tlaèila se nám vstøíc první voda. Sen došel svého naplnìní. Asi ètvrt roku mne myšlenka na nalezení vody z hlubin zamìstnávala každý den. Toto vnitøní napìtí bylo den ze dne vìtší a nedalo mi spát. Musel jsem se k tomuto kroku rozhodnout. Zaèali jsme tedy vrtat již na druhém místì. První vrtání zde zaèala 13. záøí Znovu jsem narazil na spodní vodu, ta se však pro chov Melandrù nehodila. Avšak pokraèovali jsme hloubìji, pøes rùzné vrstvy hornin. Mìl jsem povolení vrtat až do hloubky 1500 metrù. Vrtali jsme po celé mìsíce, dnem i nocí, bez pøerušení. Pracovalo se i o víkendech. Obèas pøišla i policie. Co se to tu dìje? Co zde dìláte? Dennì jsme postoupili o 10 až 20 metrù to záviselo na tvrdosti horniny, kterou jsme pronikali. Vrtné nástroje mìly prùmìr asi ètyøi centimetry a jsou velmi drahé. Jedna vrtací korunka, osazená malými prùmyslovými diamanty stojí kvùli velké nároènosti její výroby asi Euro (! ). Spotøebovali jsme více vrtacích nožù a korunek, než jsme pronikli do potøebné hloubky. Pomocí chladící vody se vrtáky prodíraly rùznými vrstvami hornin, nejprve ložisky køemene, pak vápencem a ostatními vrstvami zemské kùry. A pak koneènì: V hloubce 850 metrù jsme našli podzemní jezero. Proti proudu vody, která sloužila ke chlazení vrtákù se nahoru drala voda z hlubin. Vrtné práce byly pøerušeny. Avšak já jsem se vzepøel a prosadil jsem, abychom šli dále do hloubky, kterou nám povolili. Pronikali jsme vrstvami tvrdé žuly, práce postupovala jen velmi pomalu. S pøibývající hloubkou se však zlepšovala i kvalita vody. Nakonec jsme pronikli až do hloubky více než metrù. Narazili jsme na vynikající vodu, na mìkkou vodu z pískovcù se stupnìm tvrdosti 4,5. Tato voda se tlaèí z hlubin nahoru, proniká vrstvami vápence a pøesto je to mìkká živoucí voda bohatá na dùležité minerály a stopové prvky. Pøesnì taková, jakou potøebuje náš Melander. V této naší vodì z hlubin nenajdeme ani setinku gramu chemických látek.. Je to termální voda té nejlepší kvality a v oblasti chovu ryb se zde jedná v celosvìtovém mìøítku o jedineèný pøípad. Zaøízení, které tuto vodu jímá a dopravuje nahoru, se nachází v hloubce asi 200 metrù. Až do této úrovnì se tato hlubinná voda dostává sama. Zde, 200 metrù pod povrchem, tuto vodu zachycujeme a rozvádíme ji do našeho vodovodního systému.

18 Když se v myšlenkách vracím nazpátek a vzpomínám na chvíle, kdy jsem se pøed nìkolika lety pøi svých procházkách poprvé ocitnul na nádherných loukách v okolí Oberrietu, vybavuje se mi, že jsem se zde od samého zaèátku cítil velmi dobøe a tento pocit mne nezklamal. Toto místo v Saint Gallerském rýnském údolí mne obdaøilo vodou, o které bych se døíve ani neodvážil snít. Tato voda prýští na denní svìtlo z hloubky metrù, vykazuje jedineènou kvalitu, je bohatá na minerální látky a stopové prvky. Díky této termální vodì, ve které dnes žijí naši Melandøi, by se malé mìsteèko Oberriet mohlo promìnit na Láznì Oberriet. Kdo ví, zda zde jednoho dne nevznikne vzkvétající lázeòské støedisko? Vždy tato voda je skuteènì zdrojem životní energie. Ale v první øadì mysleme na naše ryby, které jsou u nás chovány a tím i na naše spotøebitele, kterým tato zdravá, na minerály a stopové prvky bohatá ryba prospívá! S dùsledností k cíli! ezitím se vrátím do sedmdesátých let. Po tom všem, co jsem dokázal, bych teï mohl klidnì odpoèívat a užívat si života. To øíkají mnozí z okruhu mých známých. Avšak já Mse v zápalu pro prosazení mých plánù cítím mlád, jako by mi bylo teprve 30 let. Kromì toho cítíme povinnost pøedat lidstvu naše vìdomosti v oblasti zdravé výživy, která by lidem prodloužila život. S naší farmou pro chov Melandrù podáváme dùkaz, že ekologickými metodami by bylo možné vyprodukovat dostateèné množství vysoce hodnotné potravy pro všechny lidi-kdyby jen kompetentní politici chtìli.právì zde to vázne. Ale já vám zde chci, milé ètenáøky a ètenáøi, rovnìž i sdìlit, že ani Vy nejste tak úplnì bezmocní, pokud jde o Váš vliv na okolní svìt a obzvláštì na politiku. Ve prospìch pøírody a životního prostøedí mùžete prosadit dosti pozitivních zmìn. Jen pøi tom musíte vìøit ve vaši vlastní vnitøní motivaci a musíte být pevnì rozhodnuti s nìèím pohnout. Já jsem toho pøesvìdèení, že v politice a u líných a nepružných úøadù nesmí existovat žádné kompromisy, když se jedná o zachování pøírody. Nebo v politice se pøemýšlí pouze ve velmi krátkých èasových horizontech. Vždy politikùm jde pouze a pøedevším o to, aby vyhráli pøíští volby. Oni nemusejí vyvíjet žádné koncepty, které by dlouhodobì skuteènì vedly k proklamovanému cíli, nemusejí ruèit za svá rozhodnutí a jednání a nenesou zodpovìdnost za chyby, kterých se dopustí. Politici chtìjí jen získat svá køesla a svým poradcùm dopomoci k dobøe placenému a jistému postavení. Proto sedí v úøadech až pøíliš mnoho lidí, kteøí neumìjí vùbec nic. Zde existuje takzvaná mentalita dobøe se postarat sám o sebe, která zabraòuje tomu, aby se prosadily nové vìci, které by dlouhodobì mohly našemu životnímu prostøedí prospìt. Politikùm se jedná vìtšinou o krátkodobé a zdánlivé úspìchy a pøíliš mnoho mluví. I mimo politiku se dá dosti vìcí ovlivnit, to jsem mìl možnost ve svém životì sám poznat. Dnes jsem zcela spokojen, protože vidím, že svými vynálezy nìco dosáhnu. Pøitom jsem se musel prosadit proti silným protivníkùm. Velké koncerny mi nabízely mnoho penìz, aby odkoupily moje døívìjší patenty. Ale co by s nimi zástupci tìchto koncernù udìlali? Zužitkovali by mé vynálezy v oblasti fyzikálnì mechanického èištìní? Chtìli tito lidé opravdu vyrábìt kvalitní výrobky, nebo se jim spíše jednalo o to, aby moje vynálezy nechali zmizet v zásuvkách svých stolù? A k èemu by mi byly milióny, které bych za své patenty dostal, kdyby tyto patenty nebyly realizovány? Mnozí z manažerù, kteøí pracují pro velké koncerny, nemají žádný osobní vztah k výrobkùm, které tyto firmy vyrábìjí a prodávají. Avšak u podnikatelù, kteøí prodávají to, co sami vynalezli a vytvoøili, je tomu zcela jinak. Kdo sám nìco vynalezne a chce to i prodat, ten pro to nejenom musí, ale i chce pilnì pracovat. Ten se nedá uplatit penìzi. Vždy jsem se snažil a snažím se i nyní, abych své vynálezy dal do služby svìtu, lidem a veškerému životu na Zemi. A abych svoji myšlenku mohl uskuteènit, k tomu musím vynaložit sílu.

19 Døíve jsem doufal, že snad budu moci uskuteènit jenom 50 procent z toho, co jsem si vysnil pøípadnì co jsem vymyslel. Avšak dnes mohu s pýchou prohlásit: Uskuteènil jsem sto procent! Své produkty mohu prodávat po celém svìtì. A já chci vydržet i nadále. Dokud mne neopustí síly, budu dále pracovat na uskuteènìní svých plánù, na zcela novém zpùsobu hospodaøení s energiemi novém zpùsobu výroby potravin. Vám, milé ètenáøky a milí ètenáøi, bych chtìl dodat odvahu: Dejte svým nápadùm volný prùbìh, pozorujte, mìjte odvahu snít, a jdìte za svým vnuknutím a za svou inspirací. Potom ale musíte sami jednat. Neèekejte na to, až nìkoho o Vašem nápadu pøesvìdèíte! Prostì jen zaènìte! Sestrojte si prototyp a vyhledejte si všechno, co k tomu potøebujete. A uvidíte - najdou se lidé, kteøí ze vámi pøijdou a podpoøí vás! Správné øešení už najdete, pøijde to jakoby s èistého nebe. Vìøím, že okamžik, kdy budeme muset opustit tento svìt, je nám urèen osudem. Všichni podléháme jakémusi tajemnému vedení. Jen si vzpomeòte, zda nìkdy nezakoušíte pocit, že je vám nablízku milovaný èlovìk, který již dávno není mezi živými. A tento èlovìk vás vede a pomáhá vám, pokud jste vnímaví a necháte se vést. Mnohdy se ptám sám sebe, proè vlastnì tolik pracuji. Cožpak se nemohu spolehnout na to, že ono už to nìjak dopadne? Èasto jsem na nohou už ve ètyøi hodiny ráno. Ale nemohu jinak. Døímá ve mnì tolik myšlenek a nápadù, které musím uskuteènit. A to mne neustále pohání vpøed. Mám intenzívní pocit, že je mým životním úkolem, abych mé nápady v oblasti ochrany životního prostøedí a ochrany pøirozeného kolobìhu v pøírodì promìnil ve skutek. Pøitom to množství práce, která je pro uskuteènìní mých zámìrù potøebné, nedìlám vždy rád. Ale musím to vykonat, jinak to nejde. Je to tak jednoduché, nìkdy však pøece jen tìžké. Vìøím, že mnoho lidí by se vaším pøíkladem nechalo vést. Jen jim to musíte umožnit. Nesmíte se pøitom bát námahy, je potøeba jen neúnavnì pracovat a za tím, co dìláte, si dùslednì a odvážnì musíte stát. Náš podnik Ha Ra Umwelt und Reinigungstechnik obdržel v roce 1992 Evropskou cenu životního prostøedí a v roce 1993 Komunální cenu za životní prostøedí.

20 Když jsem za mých mladých let zaèínal s fyzikálnì-mechanickým èištìním proti tehdejšímu trendu, který propagoval používání chemie- prohlašovali mne mnozí lidé za blázna. Ale všem tìm, kteøí pøicházeli s pochybnostmi a kteøí mi chtìli líèit, že to z nejrùznìjších dùvodù nebude fungovat, jsem tehdy øekl: Já si jdu svou vlastní cestou a vy mi všichni mùžete... A to se vyplatilo. Šel jsem pevnì za svým pøesvìdèením. Mým prvním vedoucím prodeje jsem na cestu kladl na srdce: Jen se nikdy nepodøizujte, a hlavnì ne u veøejných služeb, tedy u úøadù! Jen nikdy nepøistupujte na kompromisy! Nebo úøedníci a zøízenci, kteøí sedí v kanceláøích na svých jistých židlích nemají žádné zkušenosti z praxe. Oni jen sedí nad svými papíry, ale vùbec nevìdí, jak to vypadá v praxi. Tito lidé nejsou schopni posoudit, zda nový vynález pøinese kýžený efekt. Proto je nutno námitkám vznášeným ze strany úøadù èelit. Kvùli novým vìcem je nìkdy nutno zmìnit nebo upravit pøedpisy a naøízení a nesmí tomu být naopak. Protože vždycky existují nìjaké nové vìci, ohlednì kterých ještì nebyla vydána žádná úøední ustanovení èi smìrnice a úøedníci pak nevìdí, jak se mají rozhodnout a jejich rozhodování se pak dlouho vleèe. To by vám mohlo dosvìdèit mnoho inovativních podnikatelù. Zde se nesmí ustoupit! Pøed tìmito bariérami nesmíte kapitulovat. Vždy již na samém zaèátku mé cesty mùj úspìch dosvìdèil, že mám pravdu. Fakta mluví sama za sebe. Pomocí Ha-Ra produktù šlo všechno vyèistit mnohem rychleji, mnohem dokonaleji a mnohem levnìji než doposud. A to zcela bez chemických prostøedkù, které se doposud užívaly bìžnì na celém svìtì. Na 200 patentù, které jsem nahlásil i množství cen, které jsem obdržel mne posunulo daleko dopøedu. V roce 1992 mi byla propùjèena Evropská cena životního prostøedí a na to jsem hrdý ještì dnes. Toto vyznamenání chápu jako dík za moji neúnavnou snahu o zachování životního prostøedí podle našeho firemního hesla Aby lidé, zvíøata i pøíroda mìli šanci. Je samozøejmé, že moje úspìchy pøivedly rùzné závistivce a padìlatele na myšlenku svými podøadnými padìlky konkurovat mým výrobkùm a donutit mne k tomu, abych se vzdal. Avšak veškerá soudní øízení vedená proti tìmto firmám vyznìla v mùj prospìch. Melander mé druhé životní dílo Melander je mým druhým produktem. Tento druh ryby døíve neexistoval. Abych mohl tento mùj nápad promìnit ve skuteènost, dlouho jsem spolupracoval s odborníky. Toto bádání trvalo dlouhých 12 let, bìhem nichž bylo provedeno mnoho pokusù a to, co nás pohánìlo kupøedu, byla pøedevším láska k živým tvorùm. Nebo tvorùm, které jsme chtìli chovat, jsme nejdøíve museli porozumìt. Pokud chceme, aby maso námi konzumovaných zvíøat bylo prosto stresových hormonù, mìli bychom dbát o to, aby zvíøata mohla prožít kvalitní život a aby cítila naši lásku. A tak tomu je i u našich ryb. Žijí životem, který je typický pro daný druh živoèichù. Dlouho jsme pøemýšleli, jak bychom mìli uspoøádat jejich prostøedí, aby se v nìm dobøe cítily. Pozoroval jsem velmi mnoho druhù ryb. Ne všechny jsou vhodné pro chov. Námi chované ryby by mìly být družné, které vyhledávají spoleènost ryb téhož druhu a které bezpodmíneènì nemilují pøímé sluneèní svìtlo. Melander patøí do èeledi sumcù. Tyto ryby milují temnotu, blízkost a doteky mezi sebou navzájem a žijí v teplých sladkých vodách. Melander je køížencem mezi asijským a africkým suncem, který žije v tropických vodách. O ryby se zajímám již od dob, kdy jsem zaèínal rozum brát. V Maroku, kde si èas od èasu dopøávám nìkolik dnù dovolené jsem mìl èas na to, abych podrobnìji studoval životní rytmus moøských ryb. Jednoho dne jsem zpozoroval, že se voda v blízkosti pobøeží zabarvila do èervena. Když jsem tento jev zaèal zkoumat blíže zjistil jsem, že toto èervené zabarvení moøské vody bylo zpùsobeno tøením sardinek. Vidìl jsem, jak jsou rybí jikry neseny vodou ke skalnatému bøehu. Zde se pak malinké sardinky líhnou ve statisícových množstvích.