ROZHODNUTÍ. Odvolání, jehož náklady nesou sami žadatelé o odvolání, se zamítá a napadené rozhodnutí se potvrzuje.

Transkript

1 d/96? (9)? Landesgericht Feldkirch Zemský soud ve Feldkirchu Došlo Oberlandesgericht Innsbruck Vrchní zemský soud Innsbruck ROZHODNUTÍ Oberlandesgericht Innsbruck (vrchní zemský soud v Innsbrucku) jako odvolací soud prostřednictvím presidenta senátu OLG Inns doktora Hofle jako předsedajícího, jakož i soudců OLG dr. Ratha a dr. Hubera jako dalších členů senátu v konkurzním řízení o jmění společného dlužníka Tourex Middle East FZE, Ras Al Khaimah, POB , United Arab Emirates (správce konkurzní podstaty Mg. Lukas Pfefferkorn, (právník v Dornbirnu 6850), o odvolání společného dlužníka a jeho jednatele Jaroslava S t r a c h o n ě, CZ Podolí, Podolí 146, oba zastoupeni právníkem Lambertem OEG ve Vídni 1010, proti Rozhodnutí při zahájení konkurzu u Landesgericht Feldkirch (Zemský soud) ze dne , S58/08d-36 v neveřejném zasedání rozhodl takto: Odvolání, jehož náklady nesou sami žadatelé o odvolání, se zamítá a napadené rozhodnutí se potvrzuje. Revizní odvolání je v každém případě nepřípustné.

2 2 Odůvodnění: Společný dlužník je od společnost registrovaná ve Spojených Arabských emirátech, jejíž jedinou akcionářkou a jednatelkou byla do Margrith Kanisová. Od je Jaroslav Strachon, se sídlem v Česku manažerem a licenciářem společnosti. Proti Margrith Kanisové běží u Landesgericht Feldkirch pod 26Ur 153/07w trestní řízení. Je podezřelá, že od roku 2005 za použití skupiny firem Tourex, která jí patřila velký počet vkladatelů v Rakousku a cizině (Slovensku, Česku, Polsku, Německu a jinde) s úmyslem sebe nebo třetí osoby nezákonně obohatit, pod záminkou výhodného uložení peněz, svedla k vydání peněžních částek a tím je poškodila. Obviněná Margrith Kanisová obývala vilu ve Švýcarsku, 8574 Lengwil-Oberhofen, Kirchenacker 22. Podle dosavadních šetření Zemského polic. velitelství Vorarlberg, Zemského kriminálního úřadu v Bregenci. Jedná se centrálu veškeých aktivit Tourex. Zde bylo také sídlo a adresa fy Tourex Touristik u. Handel AG (dále jen TTH). TTH byla registrována v obch. rejstříku kantonu Thurgau pod č. fir. CH jako akciová společnost. Registrace proběhla , vymazání následovalo po ukončení likvidace Dočasným nařízením z v trestním řízení 26Ur153/07w podle 144 A StP/O ivm 20StGB byly za účelem zajištění čerpání obohacení na kontech společného dlužníka u spořitelny Bregenc Bank AG uložené saldo včetně úroků až do právoplatného vyřízení trestního řízení zablokovány.

3 3 Současně bylo rozhodnuto, že provedení tohoto nařízení je možno pozastavit složením částky 5 milionů EUR. Dalším prozatímním opatřením ze dne v trestním řízení 26Ur 153/07w dle 144 a StPO ivm 20StGB bylo i na kontě u Dornbirner Sparkasse ležící saldo zablokováno a prohlášeno, že provedení tohoto nařízení je možno pozdržet složením částky, která odpovídá výši vkladů na tomto kontě v době tohoto rozhodnutí. Z rozhodnutí není vidět, kdo je vlastníkem zablokovaných kont. Na zablokovaných kontech se nachází aktivní saldo v celkové výši asi 15, ,-- EUR. Tato dočasná opatření z a jsou nadále v platnosti. Pozastavení provedení těchto nařízení složením uvedených částek nebylo provedeno. Rozhodnutím Landesgerichtu Feldkirch jako konkurzního soudu ze dne bylo podle 73KO bylo vydáno dočasné opatření. Za účelem zajištění konkurzní podstaty byla konta u Dornbirner Sparkasse, Konto a u spořitelny Bregenz Bank AG, konto , znějící na TME, konto , znějící na TME, konto , znějící na TME a konto , znějící na TME byla zablokována konkurzním soudem. Toto dočasné opatření dle 73KO bylo vydáno, protože konkurz nemohl být ihned zahájen a návrh zjevně není bezdůvodný.

4 4 Dne předložil Helmut Steiner u Erstgericht-okr.soudnávrh na zahájení konkurzu na jmění Tourex Middle Est FZE (TME). Předložil celkově shrnuto že společný dlužník měl prostřednictvím své jednatelky Mergrith Kanisové při nejmenší od roku 2005 vůči 4200 vkladatelům v tuzemsku a cizině hrát tzv. pyramidu. Při tom se vkladatelům slibovaly vysoké výnosy, které byla částečně také vypláceny. Svěřené peníze nebyly uloženy dle dohody, ale použity pro uspokojení starých klientů z příspěvků klientů nových. Na základě vysokého počtu vkladatelů by závazky společného dlužníka dosahovaly výše 100milionů EUR. Navrhovatel Helmut Steiner se vícekrát pokoušel se spojit s údajně nynějším jednatelem Jaroslavem Strachonem a písemně smlouvy formálně správně podle smlouvy vypověděl. Na žádný dotaz nedostal odpověď. Návrh na řešení nebyl předložen. Od okamžiku uzavření kont dne je dána platební neschopnost společného dlužníka. Spisem ze dne (ON24 in 14Se 27/08w Landesgericht G Feldkirch) prohlásili dr. Egon Biller, dr. Xaver Greber a Helena Steurer, že se ke konkurznímu návrhu Helmuta Steinera připojují. Předložili, že v polovině 1990 let uzavřeli investiční smlouvy s firmou Tourex Touristik u. Handel AG ve Švýcarsku. Vrácení peněz základního kapitálu předaného TTH však bez ohledu na splatnost nedošlo. Společný dlužník ručí jako právní nástupce za otevřené závazky TTH.

5 5 Společný dlužník namítá proti návrhu na zahájení konkurzu, že příslušnost Landesgericht Feldkirch pro provedení konkurzního řízení není dána. Společný dlužník má totiž své sídlo ve Spojených Arabských Emirátech a obchodně činný v několika členských státech EU, při čemž se těžiště jeho činnosti nachází v ČESKÁ REPUBLIKA, jakož i na Slovensku. Mimo to společný dlužník plnil až do zablokování kont přesně a úplně své závazky. Společný dlužník není platebně neschopný. Navrhovatelům se nepodařilo prokázat nesporné splatné pohledávky vůči společnému dlužníkovi. Rozhodnutí konkurzního zahájení Landesgericht Feldkrich ze dne (ON 2) bylo na základě odvolání společného dlužníka a jeho jednatele zrušeno rozhodnutím odvolacího soudu ze dne , 1R4/09m-14 a vráceno okresnímu soudu k novému rozhodnutí po doplnění jednacího spisu. Po doplnění spisu zahájil okresní soud (soud první instance) s napadeným rozhodnutím konkurz na jmění společného dlužníka. Odsouhlasil příslušnost Landesgerichtu Feldkirch a doložil, že návrhy věřitelů Helmuta a Silvie Steinerových, Helgara Brunnera, Rene Bechtera, Fritze Albera, Gustava Rotha, Rapha Laausera, Rudolfa M. Kellnera, Merlene Smorodin, Bariele Thies, Beaty a Tomasze Domalik a Jasminy Gollob, že uzavřené smlouvy byly řádně vypovězeny, platby v rozporu se smlouvou nebyly provedeny. Právní následnictví TTH přes

6 6 Tourex Middle East LLC na TME bylo navrhovateli potvrzeno. Domnělá platební neschopnost společného dlužníka TME nebyla v termínu ani popřena ani zpochybněna. Četní navrhovatelé dokázali věrohodně, že TME skutečně je platebně neschopná. Navrhovatelům se takto podařilo, nejen zvěrohodnit konkurzní pohledávky, ale i platební neschopnost TME. Jmění, které pokryje náklady je k dispozici, protože záloha na náklady byla zaplacena. Proti tomuto rozhodnutí směřuje včasné odvolání společného dlužníka jakož i jednatele Jaroslava Strachone, ve kterém navrhují změnu napadeného rozhodnutí zamítnutím nebo odmítnutím návrhů na zahájení konkurzu. Odpověď na odvolání byl vydán s přáním, aby odvolání společného dlužníka nebylo vyhověno. Odvolání není oprávněné. 1. K domnělé nepříslušnosti soudu Landesgericht Feldkirch pro předmětné konkurzní řízení: Navrhovatelé odvolání stručně shrnuto uplatňují fakt, že TME opakovaně poukazovala na nepříslušnost soudu Landesgericht Feldkirch, a to zvl. S ohledem na Evropský insolvenční řád (Eulns VO).

7 7 Odvolací soud uložil ve svém zrušovacím rozhodnutí ze dne (ON14) soudu první instance výslovně úkol, ve druhém sledu práva zjistit, zda z obsahu trestního aktu 26Ur 153/07w Zemského soudu LG Feldkirch mohou vyplývat okolnosti, že společný dlužník má střed svých zájmů hlavně v ČESKÁ REPUBLIKA. Skutečně se soud první instance s tímto trestním aktem žádným způsobem nezabýval. To prý vyplývá z odkazu soudu první instance ze sídla obviněné Margrith Kanisové ve Švýcarsku. V přítomném případě může být relevantní výlučně střed zájmů společnosti Tourex Middle East FZE založené teprve na podzim Kdyby se soud první instance zabýval tímto trestním skutkem obsahově, byl by došel nepochybně k výsledku, že není příslušný pro předmětné konkurzní řízení. Celkově je domnění soudu první instance, že je pro předmětné konkurzní řízení příslušný právně mylné. EulnsVO odpovídá na otázku své použitelnosti na věcný obsah se vztahem ke třetímu státu velmi útržkovitě. Z 14. uvažovaného důvodu k vyhlášení nařízení (EG) 1346/2000 Rady, ze dne O insolvenčním řízení vyplývá však, že toto nařízení (JEN) pro řízení, u kterých je střed zájmu dlužníka ve společenství (EU).Vycházeje z tohoto, je však dostatečně jasně doloženo, že když se střed hlavních zájmu dlužníka nachází v EU, použije se EulnsVO, a to o tehdy, je-li sídlo společnosti nebo místo registrace mimo EU, tedy ve třetím státu. Jestliže však střed hlavních zájmů dlužníka není na území EU, nýbrž ve třetím

8 8 státu, pak jsou předpisy EulnsVO celkově nepoužitelné (Maderbacher v Konecny/Schubert, Insolvenzgesetze Rz 6 k Art 4 EulnsVO, Paulus, EulnsVO Rz 5f k Art 3). Pro použitelnost EulnsVO postačí tedy, že v členském státu EU je střed hlavních zájmů dlužníka a v jiném členském státu se nacházejí předměty jmění. Že sídlo dlužníka je ve třetím státu, nevylučuje v takovém případě použitelnost EulnsVO. Insolvenční řízení volí tedy jak již i EulnsU střed hlavních zájmů dlužníka jako styčný bod pro mezinárodní příslušnost k zahájení hlavního insolvenčního řízení. Volbou tohoto měřítka styčného bodu dosahuje EulnsVO i část souladu s mezinárodním soukromým právem, jehož kolizní normy viditelně jsou ovládány zásadou nejužšího spojení. Pod pojmem střed hlavních zájmů se má rozumně místo, kde dlužník obvykle a tím i rozeznatelně pro třetí osoby provozuje správu svých zájmů (vysvětlující zpráva Rz75). Zdůvodněna je tato volba tohoto styčného bodu tím, že insolvence představuje konkrétní riziko, a proto je důležité, aby mezinárodní příslušnost navazovala na místo, které potencionální věřitelé daného dlužníka znají a tím právní rizika insolvečního případu jsou kalkulovatelná. ( Duursma-Kepplinger v Komm-EulnsVO Art 3 Rz 12 mwn). Pro společnosti a juristické osoby platí vyvratitelná domněnka, že střed jejich hlavních zájmů je místo jejich sídla dle stanov (Art 3, odst. 1, věta 2 EulnsVO).Toto místo odpovídá podle zdůvodnění ve vysvětlující zprávě obvykle hlavnímu sídlu dlužníka (vysvětlující zpráva Rz75). Ovšem Str. 9

9 9 neosvobozuje tato domněnka soud dle převládajícího názoru od povinnosti zkoumat skutečný střed zájmů dlužníka z úřední povinnosti. Podle tohoto chápání se (soud) nemůže spolehnout na to, že sídlo dle stanov je skutečně i středem zájmů ve smyslu Art 3 EulnsVO. Sice může soud při zkoumání své (mezinárodní příslušnosti nejprve vycházet z toho, že střed zájmů se nachází v sídlo společnosti dle stanov, musí však přesto dále zjišťovat a zkoumat, zda neleží skutečný střed zájmů v jiném státě (Vogler, ZIK 2001/290). Tento nezávisle na domněnce Art 3 odst. 1 věta 2 EulnsVO vyhledávaný skutečný střed zájmů zpravidla bude souviset s efektivním správním sídlem ve smyslu teorie sídla. Jestliže takto určený bod skutečného středu zájmů leží v jiném státu než je sídlo dle stanov, pak je domněnka popřena a příslušnost pro zahájení hlavního řízení se soustředí k soudům v tomto státu (Duursma-Kepplinger aao Rz 23 a 24). Ke středu hlavních zájmů se EuGH ve svém rozsudku ze dne RsC-341/04 (Eurofood) vyjádřil v tom smyslu, že se musí jednat o činnost dlužníka rozlišitelnou pro třetí osoby. Z toho je jasné tolik, že není rozhodující interní strategické vedení dlužnického podniku. Čistě podnikově interní měřítka nemohou být použita k zdůvodnění příslušnosti. (Konecky, ZIK 2006/185, 150, Paulus aao Rz 21 k Art 3 EulnsVO). Jako měřítka pro přijetí středu hlavních zájmů jmenuje 13. Zvažovaný důvod k EulnsVO místé, na které dlužník zjistitelně pro třetí osoby obvykle provádí správu svých zájmů. OGH označila podnikové vedení nebo

10 10 organizační vybavení (správní struktury) nebo nejdůležitější jednací opatření jako rozhodující (8 Ob 12/06g), při čemž tyto před zveřejněním poznatku EuGH Eurofood vydané rozhodnutí však bylo modifikováno tak, že tyto okolnosti musí být zjistitelné pro třetí osoby i vnějšně (vyplývat na povrch). Spokojit by se dalo i s faktickým operativním vedením dlužnického podniku nebo obchodní činnosti. (srv. Konecny aao mwn). Na tomto pozadí je teprve třeba se zabývat námitkou žadatele o odvolání, že soud první instance se obsahově nezabýval s trestním aktem. Zde se zvláště poukazuje na zjištění na str. 4 až 6 a 14 napadeného rozhodnutí. Navíc se soud nemá opírat o jednotlivé důkazní prostředky, ale podložit své domněnky veškerými potvrzujícími prostředky a tyto přiměřeně hodnotit. Výsledek této činnosti nepřipouští právní závěr, že společný dlužník má střed svých hlavních zájmů v ČESKÁ REPUBLIKA (nebo na Slovensku), kde se podle tvrzení TME nachází těžiště činnosti. Zástupce TME nepředložil ve svých četných písemnostech (ON 21, 32, 33 v zahajovacím řízení 14 Se 27/08w Zemského soudu LG Feldkirch), v odvolání ON 3 jakož ani ve spisu ze dne (ON 26) žádné konkrétní měřítka a nedoložil, pro třetí osoby zjistitelně, se střed hlavních zájmů nachází v ČESKÁ REPUBLIKA. Nemohlo proto být zjištěno, že, pro třetí osoby zjistitelně, byly provedeny prostorové a organizační opatření, které by umožňovaly jasný závěr na skutečnost, že opravdu byl

11 11 střed hlavních zájmů zřízen, který by umožňoval průběžný a dalekosáhlý osamostatněný obchodní provoz, s odpovídající organizací, správou a infrastrukturou ve smyslu podnikatelského účelu. Samotná skutečnost, že jednatel TME má své sídlo v ČESKÁ REPUBLIKA, sám o sobě nedovoluje v žádném případě závěr, že TME tam má i střed hlavních zájmů. Uzavřené smlouvy a celkový písemný styk spíše vypovídají jasnou řečí pro okolnost, že všechny podstatné činnosti byly prováděny mimo území EU a že střed hlavních zájmů TTH je ve Švýcarsku a TME ve Spoj. Arab. Emirátech, tedy vždy v třetím státu. EulnsVO tedy není použitelná.. Mezinárodní příslušnost se určuje v přítomné případě spíše dle 63 odst 2 KO, podle kterého, v případě, že společný dlužník v tuzemsku neprovozuje žádný podnik a nemá v tuzemsku obvyklý pobyt, je soud první instance příslušný, v jehož obvodu se nachází pobočka, v negativním případu alespoň jmění společného dlužníka. Jmění nacházející se v obvodu soudu první instance zakládá tudíž jeho mezinárodní příslušnost k provedení tohoto insolvenčního řízení, zvláště když se pojem jmění opírá nikoli o odst 2 63 KO 1 KO, nýbrž o 99 JN. (Mohr, KO E 35 k 63). Na základě tohoto právního hodnocení je přezkoumání přebytečné, zda EulnsVO i dle Art 1 odst 2 pro předmětné insolvenční řízení by nemohlo být použito. Dle toho neplatí toto nařízení pro insolvenční řízení o

12 12 jmění pojišťovacích podniků nebo úvěrových ústavů, cenných papírů, které poskytují služby, které zahrnují držení peněz nebo cenných.papírů třetích osob, jakož i organismů pro společné ukládání. Ve zvažovaném důvodu 9 se tato jediná výjimka použitelnosti EulnsnVO zdůvodňuje tím, že insolvenční řízení o jmění pojišťovacích podniků, úvěrových ústavů a firem obchodujících s cennými papíry, které drží uložené peníze nebo cenné papíry třetích osob, jakož i organismů pro společné ukládání, celkově a tedy všechny podniky s finančními výkony, by měly být vyňaty s platnosti tohoto nařízení a neměly by podléhat tomuto nařízení, protože pro ně platí zvláštní předpisy a národní dohlížecí úřady částečně mají dalekosáhlé oprávnění k zásahu. 2. K Právnímu následnictví Tourex Touristik u. Handel AG na společného dlužníka: Žadatelé o odvolání zastávají názor, že soud první instance se ani při druhém projednávání nezabýval dostatečně s otázkou právního následnictví. Zdůvodnění k tomuto provedené soudem první instance představuje čisté zdánlivé zdůvodnění. Pro konkludenci, tedy rozhodnost nějakého chování, se má použít při právním výroku přísného měřítka. Z plateb provedených ze strany TME na některé partnery TTH není možné bez pochyb soudit na přechod závazků. Podíl v napadeném rozhodnutí uvedených smluv nebyl uzavřen s TME, což již vyplývá z dat uzavírání

13 13 těchto smluv. Soud první instance se ovšem detailně nezabýval se kterými společnostmi navrhovatelů uzavírali své smlouvy. Ani proti právnímu následnictví odsouhlaseného soudem první instance nechová odvolací soud pochybnosti. Smlouvy o půjčce a šestileté smlouvy provedené v letech do 2004 mezi fou Tourex Touristik u. Handel AG a různými vkladateli uvedenými s zahájení konkurzu. Již od r se nacházejí smlouvy o půjčce mezi věřiteli uvedenými a závěru a fou Tourex Middle East FZE nebo Tourex Middle East LLC. Dle dopisu TTH ze dne následovalo celkové právní následnictví na Tourex Middle East LLC, které tuto funkce provádělo jen 2 nebo 3 měsíce. Z uvedeného dopisu vysvítá, že fa Tourex Middle East LLC, Dubai, smlouvou ze dne se zavázala ke splnění všech závazků fy TTH vůči klientům v rámci programu Tourex. Pro vkladatele TTH vyplývá jediná změna, že jmenovaní své nároky ze smluv s TTH uplatní v plném rozsahu vůči fě Tourex Middle East LLC. Následně byly smlouvy uzavírány se společným dlužníkem TME FZE (toto je bez odporu zjištěno a je možno odvodit z četných smluv v obou bílých pořadačích) a závazky byly i společným dlužníkem plněny, pokud se tak ještě stalo. Ze 6. dodatečného oznámení LPK Vorarlberg, LKA, ze dne vyplývá (dle vlastního výslechu Jaroslava Strachone ve Schwechatu dne ), že jmenovaný v květnu 2007 Fu Tourex

14 14 Middle East FZE převzal od Margrith Kanisové a nyní je šéfem této firmy. Z dobropisů fy TME vyplývá, že tyto bonusové platby byly brány ze smluv o půjčkách a šestiletých smluv a to po dobu 1 a půl roku. Jaroslav Strachon mimo to ve své výpovědi uvedl, že fa TME pokud je mu známo nedělá po roce 2005 totéž co dělala fa TTH. Tak mohlo být navrhovateli potvrzeno právní následnictví z fy TTH na Tourex Middle East LLC a na TME. Pokud by někdo nechtěl tento právní názor sdílet, nezískal by ani tak nic pro navrhovatele odvolání. Podle zjištění, která doposud zůstala bez odporu, celá řada smluv s věřiteli uvedenými v napadeném rozhodnutí byla přímo uzavřena se společným dlužníkem Tourex Middle East FZE. To se netýká pouze prvního navrhovatele Helmuta Steinera (viz např. smlouvy o půjčce ze dne , ), nýbrž i dalších s dalšími věřiteli především v letech 2006 a 2007 uzavřených smluv. Zde by nebylo ani zapotřebí právního následnictví, protože smluvním partnerem je společný dlužník sám. 3. K jednotlivým návrhům věřitelů: Pod tímto bodem uplatňují navrhovatelé odvolání především, že neexistuje žádnou jedinou titulovanou pohledávku vůči předchozímu společnému dlužníkovi. Dále se navrhovatelé odvolání cítí poškozeni,

15 15 že další konkurzní návrhy druhého sledu práva nebyly k datu navrhovatelům doručeny. Podle 70 odst. 1 KO je konkurz se zahájí neprodleně na návrh jednoho věřitele, jestliže je věrohodné, že má i když nikoli splatnou přesto však konkurzní pohledávku, a že dlužník je neschopen platit. Dle jasného textu zákona stačí takto návrh jednoho věřitele. Zda následně budou hlášené pohledávky přijaty nebo popřeny, je třeba vyjasnit při všeobecném přezkumném stání. Dle odst KO není však nutné, aby navrhovatel měl pro svou pohledávku exekuční titul nebo vedl exekuci (ZIK 1995, Ob 282/01f. u.v.a.) Jestliže chybí exekuční titul, pak je ovšem nutné uplatnit na tvrzení a doložení pohledávky přísné měřítko. Musí se totiž zjistit, zda dlužník není hnán do konkurzu na základě tvrzení domnělého věřitele (ZIK 2002/191, 133). Navrhovatel musí pohledávku předložit kvalifikovaně, zvláště rozhodně a nepochybně. Je nutné uvést důvod vzniku a složení pohledávky, při čemž k doložení o důvodu vzniku pohledávky jsou požadovány i údaje k ujednání uzavřená. Jako měřítko je při tom třeba aplikovat nejvyšší soudní judikaturu k nahlášení pohledávky. V návrzích na zahájení konkurzu se dle toho uvádějí skutečnost i odůvodňující nároky, protože připojení příloh může pouze nahradit jejich označení jako důkazních prostředků, údaje obsažené v dokladech a jiných aktech řízení obsažené údaje a tvrzení nemohou nahradit jejich nedostatek v návrhu. (ZIK 1997, 146 aj.). Jestliže se uplatňuje více pohledávek zvláště z různých obchodních případů, nemá se to stát pohromadě, ale

16 16 uvedou se obnosy jednotlivých nároků odděleně, stejně tak ty skutečnosti, které odůvodňují nároky na jednotlivé pohledávky. (ZIK 1997, 146, aj.). Těmto přísným předpokladům odpovídají zcela zjištěné pohledávky. Ze zjištěného věcného obsahu vyplývají jednak způsob uzavřených smluv, datum jejich uzavření, počátek smlouvy, smluvní částka, jakož i výše a splatnost splátek a úroků. Potřebné potvrzení následovalo připojením jednotlivých smluv o půjčkách. I když ani jedna titulovaná pohledávky je předmětná pro řízení, nevadí to podle výše uvedeného výkladu, protože učiněno zadost přísnému měřítku judikatury o důvodu vzniku a složení pohledávky. 4. K platební neschopnosti: K tomuto bodu uvádějí navrhovatelé odvolání, že zabavené peníze od počátku překračují zdaleka uplatňované pohledávky i kdyby tyto všechny byly v právu. Nadto neexistují žádné aktuální splatné závazky. Platební neschopnost jako předpoklad platební neschopnosti jako konkurzní předpoklad byla společným dlužníkem byla společným dlužníkem vždy popírána. O platební neschopnosti odpůrce návrhu nemůže být řeč, protože likvidní prostředky v min. Výši 15, ,-- EUR by při dané právním titulu mohly být kdykoli vyplaceny.

17 17 Tyto argumenty nepřesvědčují. Kdo jako věřitel předkládá návrh na konkurz, tomu náleží i první ověření konkurzního předpokladu platební neschopnosti. Platební neschopnost se dle 66 odst. 2 KO předpokládá, když dlužník své platby zastaví. Platební neschopnost je dána, když dlužník splatné dluhy nemůže plnit v.přiměřené lhůtě, rovněž je dána, když dlužník pro nedostatek platebních prostředků nemůže platit a nemůže si potřebné prostředky ani včas opatřit (Mohr-KO E 6, 8 a 9 k 66). K předpokladu platební neschopnosti musí neschopnost uspokojit finanční závazky být odstraněna v poměrně krátkém čase. V předmětném případě věrohodně doložilo více navrhovatelů, že po mnoho měsíců splatné splátky a úroky z uzavřených smluv nejsou spláceny. Pouze z pasivity společného dlužníka vysvítá jeho platební neschopnost. Jestliže se navrhovatelé odvolání odvolávají na existující disponibilní peníze ve výši 15, ,-- EUR, pak se nejedná o likvidní prostředky k vyrovnání splatných pohledávek. Tyto peníze jsou nejen trestně-právně, ale i konkurzně soudně zablokovány, V prvním případě od června eventuálně září Společný dlužník nepodnikl v této době nic, aby dosáhl zrušení této blokace. Dispozice těmito penězi není pro společného dlužníka t..č. možná, pročež nelze mluvit o likvidních platebních prostředcích. Povinnost společného dlužníka předložit doklad proti přijetí platební neschopnosti se mu nepodařilo, protože se mohla odvolávat pouze na tyto prostředky, u kterých se nejedná o hotové platební prostředky. Společný

18 18 dlužník nedokázal přes delší časový úsek od doručení konkurzního návrhu od Helmuta Steinera, opatřit si likvidní prostředky konkrétními opatřeními, aby vyrovnal aktuálně splatné závazky. Shrnuto byly konkurzní předpoklady věrohodně doloženy, takže odvolání nelze přijmout. Že záloha na náklady ke krytí nabíhajících nákladů konkurzu byla zaplacena je doloženo a aktech a není zpochybňováno. Když pomineme bezvýslednost odvolání nedochází v konkurzním řízení k náhradě nákladů, pokud se nejedná o náklady právních sporů (Mohr, KO E 19 k 171). Navrhovatelé odvolání nesou takto náklady svého bezvýsledného právního prostředku sami. Dle 171 KO, 528 odst 2 Z 2 ZPO je revizní odvolání proti tomuto rozhodnutí nepřípustné. Oberlandesgericht Innsbruck Odd. 1, 6.července 2009 Dr. Kalus Hoefle Za správnost vyhotovení Vedoucí obch. Odd.