8. Resumé Odkazy a poznámky Seznam pramenů a literatury Přílohy... 61

Transkript

1 3 OBSAH Úvod Výstava-metody tvorby námětu, libreta a scénáře Návrh řešení výstavy a textu na panelech Historie tiskových technik Historie tisku z výšky Historie tisku z plochy Historie tisku z hloubky Historie sítotisku Tiskové techniky návrhy panelů Tisk z výšky Gumotisk Tisk z hloubky Tisk z plochy Světlotisk Sítotisk Významní Češi Alois Senefelder Jakub Husník Karel Klíč Hermann Kašpar Papír Historie papíru Výroba papíru Písmo Vznik a historie písma Vývoj latinky Vývoj písma v českých zemích... 53

2 4 8. Resumé Odkazy a poznámky Seznam pramenů a literatury Přílohy... 61

3 5 ÚVOD Jako téma bakalářské práce jsem si vybral zpracování scénáře k výstavě o tisku. Výstava bude zařazena do výstavního plánu Technického muzea v Brně na rok Problematice tisku a dokončovacího zpracování je v Technickém muzeu v Brně věnována část expozice Ulička řemesel (dílna knihaře a tiskaře). Zde jsou k vidění pouze základní a nejužívanější potřeby tiskařů ve 20. a 30. letech 20. století v městské dílničce. Bylo by vhodné tuto část expozice doplnit výstavou, která by návštěvníkům představila polygrafii podrobněji a zároveň by ukázala, že do tohoto odvětví lidské činnosti se velkou měrou svými světovými vynálezy zapsali i Češi. Výstavy věnující se tisku v brněnském technickém muzeu proběhly v letech 1959 Československý hlubotisk, výstava pořádána k 32. výročí úmrtí Karla Klíče, 1961 Polygrafie důležitý činitel v čs. kulturní revoluci, 1992 Francouzská litografie. Letos uplyne 15 let od poslední výstavy věnující se některé z oblastí tisku. Cílem bakalářské práce je tvorba scénáře výstavy Tisk a navazující realizace výstavy, aby bylo možné prezentovat dynamicky se rozvíjející oblast lidské činnosti jakou je právě polygrafie. První část výstavy by měla návštěvníka seznámit se čtyřmi základními tiskovými technikami a využitím jednotlivých tiskových technik v praxi (od tisku méně náročných tiskovin denní potřeby až po tisky bankovek). V další části budou představeni významní Češi, kteří se zapsali do dějin polygrafie, podrobněji bude představen Karel Václav Klíč, který tvořil v brněnském fotografickém atelieru Rafael, kde vznikla první heliogravura.

4 6 V sekci o historii tiskových technik (tisk z výšky, tisk z plochy, sítotisk) bude rozsáhleji představena technika tisku z výšky od Johanese Gutenberga, která bývá označována jako jeden z největších počinů druhého tisíciletí. Jeho význam vystihuje citát: Víc jak zlato změnilo svět olovo. A víc jak olovo z hlavní zbraní ho změnilo olovo ze sazečské kasy. 30. září 1452 je datum, kdy Gutenberg dokončil strojový tisk dvoudílné bible. Knihy se staly dostupnějšími a snížila se pracnost při pořizování opisů. Výroba papíru bude prezentována jako samostatná kapitola výstavy, bude představena výroba prvních materiálů pro psaní a tisk, přes ruční papír až po moderní výrobu na papírenském stroji. Kapitola věnovaná písmu nás zavede do povodí řek Eufratu, Tigridu, Nilu a Žluté řeky, prvních vyspělých civilizací, kde se objevuje písmo hieroglyfické, klínové aj. Návštěvníky bude jistě zajímat také zmínka o vzniku a rozšíření latinky.

5 7 1. VÝSTAVA - METODY TVORBY NÁMĚTU, LIBRETA A SCÉNÁŘE Výstavou rozumíme krátkodobé zpřístupnění sbírkových předmětů soustředěných do souboru podle výstavní koncepce, trvání výstavy je možno vymezit na dobu dvou let. Výstava má monotematické zaměření, můžeme se podrobněji věnovat jen určitým sbírkovým předmětům dané sbírky. Jednotlivá výstava má svou názorovou a hodnotovou koncepci ovlivňující výběr, prezentaci předmětů. Výstavy se zpravidla otevírají slavnostním zahájením vernisáží, s doprovodným kulturním programem. Oblibu si získaly tzv. derniéry, kterou jsou rozloučením či tečkou za realizovanou výstavou. I při této příležitosti lze uspořádat kulturní a zábavnou akci. Motto - navozuje základní téma výstavy. Podává základní informaci, o čem výstava bude. Námět - při tvorbě námětu pracujeme s názvem výstavy, jedná se o stručné pojednání o výstavě. Pokud se vztahuje k určitému výročí, mělo by se její konání uskutečnit do tohoto termínu. Musíme znát přibližný počet exponátů a panelů, abychom mohli vycházet z přibližného půdorysného rozsahu. Nechat si vypracovat zprávu od správce depozitáře o zamýšlených exponátech, zda jsou schopny vystavení, případně potřebují-li konzervátorský zásah. Časový harmonogram tvorby výstavy, návaznost tématu výstavy na místní určení (výstava se bude konat ve městě, kde se narodil významný představitel oboru), sestavit realizační tým výstavy. Libreto - poskytuje podrobné informace pro tvůrce grafického řešení. Téma už je rozvinutější a slouží pro základní informace o zpracování architektonické studie a grafického řešení. Obsahuje vybrané exponáty schopné

6 8 vystavení. U libreta se musíme setkat s prvním návrhem situačního plánku expozice, co a v jakých souvislostech poskytneme návštěvníkům. Musí se objevit první finanční rozvaha výstavy. Scénář vzniká ve spolupráci autora výstavy s autory architektonického a výtvarného řešení. Scénář již musí obsahovat detailní členění expozice podle témat a souborů exponátů, seznam exponátů s pomocným číselným označením, popisem, rozměry a inventárními čísly. Textová část musí obsahovat rozsah a kategorizaci hlavních i průvodních textů a popisek. Dále již musí být jasné všechny navrhované instalační prvky (např. typy a parametry vitrín), grafické ztvárnění a prostorové řešení. Scénář není definitivní podobou výstavy, ale podkladem pro konečnou realizaci projektu. Úpravy, ke kterým došlo v průběhu realizace, je nutné zaznamenat v dodatku ke scénáři pro zdokumentování, případně pro další úpravy nebo reinstalaci. Obsahuje také veškeré doprovodné programy pro školy, nebo odbornou veřejnost a jiné cílové skupiny.

7 9 2. NÁVRH ŘEŠENÍ VÝSTAVY A TEXTU NA PANELECH Název výstavy TISK, jednoslovný název je vhodnější jednak kvůli grafickému zpracování tiskovin a je snadněji zapamatovatelný a v tomto případě vystihuje hlavní zaměření výstavy. Výstava bude probíhat na ploše cca 200 m 2, panely k jednotlivým částem výstavy budou doplněny názornými exponáty umístěnými ve vitrínách systému Octanorm. Architektonické řešení, rozmístění jednotlivých exponátů do vitrín a volných exponátů, interaktivní pracoviště je uvedeno v příloze. Výstava bude rozčleněna do dvou základních celků. Pro návštěvníky, kteří se nechtějí problematikou zabývat podrobněji, budou dostačující informace zveřejněny na panelech základních (PZ) umístěných kolmo ke směrem prohlídky o šířce panelu 500 mm a výška 2075 mm. Zvídavější najdou podrobnější vysvětlení a schémata na panelech podrobnějších (PP) rovnoběžně ke směru prohlídky o šířce panelu 960 mm výška 2075 mm. Na konci každé kapitoly je v rámečku uveden text, který bude použit na základních panelech. Vitríny (značení V1 V10) sytému Octanorm o půdorysném rozměru 1000x1000 mm. Některé vitríny budou prosklené ze tří stran, na čtvrté straně bude panel s jedním nebo několika výřezy pro nejvýznamnější exponáty, u kterých bude rozsáhlejší popis. Zde se zájemci dozvědí souvislejší a úplnější informace o historii daného exponátu. Popisky budou umístěny na nerezovém stojanu. Jednodušší tiskové techniky (tisk z výšky S1 a sítotisk S2) si budou moci, zejména děti, za pomoci lektora vyzkoušet na interaktivních pracovištích ve výstavě. Na doprovodném DVD bude zpracován krátký záznam z dílen uměleckých tiskařů, knihařů a zavede diváka do moderních tiskárenských provozů

8 10 s velkými tiskovými rotačkami pro tisk novin a periodických tiskovin. Úvodní panel výstavy Nejkrásnější je naše duše, jíž je dáno, myšlením zobrazovat v svém nitru svět i věci veškery. Nejkrásnější je řeč, jejíž pomocí vmalováváme všeliké obrazy své duše v duši druhého. Nejkrásnější je písmo, jímž zachycujeme a natrvalo upevňujeme řeč, samu o sobě prchavou a pomíjející, a jímž jako bychom ji zadržovali, aby trvala. Nejkrásnější jsou knihy, písmem ladně sestavené, jimiž zpodobenou moudrost posíláme lidem, místně či časově vzdáleným, ba dokonce i pozdnímu potomstvu. Nejkrásnějším darem Božím je vynález tiskových liter, jimiž se knihy nesmírně rychle rozmnožují. J. A. Komenský, Opera Didactica Omnia Autor výstavy: Grafické a architektonické řešení: Spolupráce: Partneři: Spolupracující instituce:

9 11 3. HISTORIE TISKOVÝCH TECHNIK Počátky tisku různými primitivními způsoby se objevovaly už od nejstarších dob, kdy si lidé zdobili oděvy, vydělávané kůže, stany i zbraně pomocí jednoduchých razítek. Ve starém Egyptě znali razidla a pečetidla, na kterých byly kromě různých značek kněží a velmožů i celé věty textů zaklínání. Ve 3. tisíciletí před n. l. již staří Asyřané používali vtlačovacích razítek na jednoduché znaky klínového písma. (1) Z Egypta přešla tato písařská pomůcka do Řecka a Říma, kde se razidla zhotovovala ze dřeva, kamene a kovů. Ve starém Římě texty opisovali otroci, takže technika mechanického tisku neměla velkou naději na rozvinutí. Na dálném Východě, Číně, Korei a Japonsku tato technika našla své uplatnění, nazývá se deskotisk. Do Evropy se dostala mnohem později, a vznikla nezávisle na Číně. Novodobé techniky tisku jsou čtyři tisk z výšky, tisk z hloubky, tisk z plochy, sítotisk. Jejich historie a vývoj jsou uvedeny v samostatných kapitolách. Od doby jejich vzniku až do první poloviny 20. století se technika tisku nijak výrazně nezměnila. V 70. letech 20. století se prosazuje tzv. fotosazba a digitalizace. V dnešní době se stránky knih, časopisů atd. připravují pouze elektronicky. Tiskové techniky lze též dělit dle mechanického použití tlaku na: - klasické techniky, kdy se používá mechanického tlaku. K tisku potřebujeme tiskařskou formu. Tlačová forma sa definuje ako sústava tlačiacich a netlaciacich prvkov (2) - nekonvenční techniky nebo-li digitální, kdy se tlaku nepoužívá. Tyto techniky vznikly po velkém počítačovém

10 12 rozmachu. Zdokonalenia v oblasti výstupných zariadení počitačiv, pracujúcich na elektrografickom, ink-jetovom a inych princípoch, vytvorili predpoklady pre vznik plnofarebnej digitálnej malonákladovej tlače. (3) Počátky tisku různými primitivními způsoby se objevovaly už od nejstarších dob, kdy lidé zdobili oděvy, vydělávané kůže, stany i zbraně pomocí primitivních jednoduchých razítek Historie tisku z výšky Nejstarší technikou je tisk z výšky. Vynález knihtisku byl podmíněn vynálezem papíru v 1. stol. našeho letopočtu. Ve 4. stol. n.l. vznikl v Číně důležitý vynález na cestě ke knihtisku, tzv. deskotisk. Do materiálu bylo vyřezáno a vydlabáno v reliéfu písmo, znaky a jednoduché obrázky. Na vyvýšená místa reliéfu se ručně nanesla barva a na ni byl položen list navlhčeného papíru. (4) Kolem roku 1040 byly, opět v Číně, vynalezeny první litery, což byl rozhodující krok k vynálezu knihtisku. První litery se vyráběly z kameniny, což byl materiál velmi nevhodný, později se začali používat i litery dřevěné i kovové desky. V polovině 15. stol. vynalezl německý zlatník, kovolijec a vynálezce Johannes (Henne) Gensfleisch zur Laden zum Gutenberg knihtisk. Tento vynález je dodnes považován za jeden z nejdůležitějších lidských technologických vynálezů. Victor Hugo označil vynález knihtisku za jednu z největších událostí

11 13 dějin za matku všech revolucí. (5) Jeho vynález spočívá v opakovaném používání pohyblivých liter. K výrobě liter sloužily matrice. Dále potřeboval tiskařský lis a vhodnou barvu. Pro výrobu matrice jednotlivých písmen užil svých zlatnických zkušeností. 30. září 1452 spatřila světlo světa kniha, která znamenala zlom v dějinách Evropy. V ten den dokončil Gutenberg strojový tisk dvoudílné Bible. Sazeč maje před sebou kasu, naplněnou kovovými literkami, uloženými v přihrádkách, dívá se do rukopisu, postaveného na vidlici tak, aby pohodlně viděl, v levé ruce sázítko, pravou rukou vybírá (z přihrádek) literky a skládá je do sázítka v slova: když naplní sloupec, přenáší je na desku. Jakmile pak je naplněn počet sloupců pro jednu stranu archu, rozdělí je příložkami, ováže je a stáhne železnými rámy, aby se nerozpadly, a tím se podle svého mínění své povinnosti zhostil. J.A.Komenský, Opera Didactica Omnia (6) Zatímco předtím existovalo v celé Evropě několik tisíc vzácných a drahých rukopisů, po vynálezu knihtisku to byly za krátký čas statisíce a milióny knih. Již před vynálezem knihtisku se staří tiskaři snažili obohatit text různými obrázky nebo tiskli i obrázky samostatné. Používali k tomu techniku zvanou dřevořez. Do povrchu destičky zhotovené ze dřeva (řezaného podélně - po letech) se nožem vyřezávaly různé ornamenty, výzdoby, hrací karty, iniciály. Dalo by se říci, že to byl jakýsi dřevěný štoček, u něhož byla netisknoucí místa odstraněna vyřezáváním. Před vynálezem knihtisku se takto tištěné obrázky vlepovaly do ručně psaných knih. Nejstarší zachovaný dřevořez - obrázek sv. Kryštofa pochází z roku K zdokonalení ilustrační

12 14 techniky došlo v 18. století, kdy Angličan Thomas Bewick vynalezl dřevoryt. Dřevoryt se od dřevořezu liší tím, že se zhotovuje do tvrdého dřeva a netisknoucí místa se odstraňují rydly. Dřevorytci (xylografové) zhotovovali ručně podle malířských originálů a jiných předloh štočky, z nichž se tisklo. Dřevoryt umožňoval vhodným odstupňováním šířky čar a jejich hustoty vyjádřit tónové hodnoty obrazů. Bylo to čárové podání polotónů (na rozdíl od autotypie, kde polotóny jsou vyjádřeny plošně, různě velkými body). Ke stínování a čárování velkých ploch se používaly rycí strojky. Asi nejznámější jsou dřevoryty použité ve Verneových knihách. Převrat v reprodukčních technikách způsobil vynález autotypie (Jiří Meisenbach roku 1881). Je to fotografický rozklad tónových, stínovaných obrazů hustou černou sítí na skle, která se vkládá do reprodukčních strojů. Nejstarší technikou je tisk z výšky. Vynález knihtisku byl podmíněn vynálezem papíru v 1. století našeho letopočtu (Čína). Ve 4. stol. n.l. vznikl, opět v Číně, důležitý vynález na cestě ke knihtisku, tzv. deskotisk. Text s obrázky byl vyřezáván do dřevěné desky, kterou se papír orazítkoval. Ještě před vynálezem knihtisku se tiskaři snažili obohatit text různými obrázky nebo tiskli i pouhé obrázky. Používali k tomu techniku zvanou dřevořez. Do povrchu destičky zhotovené ze dřeva se nožem vyřezávaly různé ornamenty, výzdoby, hrací karty, iniciály. Nejstarší zachovaný dřevořez (obrázek sv. Kryštofa) pochází z roku K zdokonalení ilustrační techniky došlo v 18. století, kdy Angličan Thomas Bewick vynalezl dřevoryt, který umožňoval vyjádřit tónové hodnoty

13 15 obrazů vhodným odstupňováním šířky čar a jejich hustoty. V polovině 15. stol. vynalezl Johannes Gutenberg knihtisk. Tento vynález je dodnes považován za jeden z nejdůležitějších lidských technologických vynálezů. Díky knihtisku se zrychlila a zlevnila výroba knih a vznikly tak dobré podmínky pro rozvoj všeobecné vzdělanosti. Kolem roku 1470 byla vytištěna první kniha v českých zemích. V roce 1500 bylo v Evropě asi 250 tiskáren Historie tisku z plochy Vynález tisku z plochy (respektive kamenotisku neboli litografie) spadá do období přelomu 18. a 19. století. Doba technické revoluce a potřeba rychlého šíření informací kladla požadavky i na rozvoj a technizaci výrobních postupů zhotovování tiskovin. Knihtisk, vynalezený v polovině 15. století, už nestačil splňovat požadavky doby, zejména ilustrovaného a barevného tisku. Tisk z hloubky (respektive mědirytina) byl zase obecně příliš drahý a pomalý. Velké úsilí bylo tedy kladeno na objevení nových cest a způsobů, jak optimálně rozmnožovat v reálném čase požadované množství tiskovin za minimálních nákladů. Řešením této situace byl vynález tisku z plochy. Tisk z plochy je přisuzován pražskému rodákovi, Němci Aloisi Senefelderovi. Roku 1796 vynalezl plošný tisk, tzv. litografii. Tiskovou formu tvoří kamenná deska často se slepuje ze dvou druhů kamenů. Před každým naválením barvou a před tiskem se vždy kámen zvlhčil. Po vybarvení tiskovou barvou následoval přímí tisk na papír. Proces vlhčení, namalování barvou a otisk na papír se ve stroji stále

14 16 opakoval. Kresba musela být na kameni zrcadlově obrácená, nečitelná, podobně jako tomu je u knihtiskových forem. (7) Litografie byla základ pro ofsetový tisk, který se začal vyvíjet po roce 1880 (k jeho vynálezu přispěli Francouzi Trottier, Missier, Marinoni a Michaud). Jde o nepřímou techniku tisku, kdy se z tiskových forem tiskne nejprve na válec z pryžovým potahem a teprve z něj na papír (funguje zde princip neslučitelnosti mastnoty s vodou). Ofsetový tisk umožňoval tisknout velké náklady knih s ilustracemi. Princip ofsetového tisku Ofset je technika tisku z plochy, kde tiskovou formou je ofsetový válec (štoček). Na válec, který tvoří kovová deska se světlocitlivou vrstvou, se přiloží film s kresbou (textem) v pozitivním zobrazení. Speciálním světelným zdrojem se film osvítí. Osvětlená místa se osvícením vytvrdí, neosvětlená místa se vymyjí vodou. Takto připravený kovolist se upevní do tiskové stolice, kde se na něj nanáší barva. Barva je snímána negativně na gumový válec a ten ji znovu pozitivně přenese na papír. Při plnobarevném tisku je potřeba čtyř tiskových stolic. Ofsetový tisk je velmi kvalitní. Touto technologií lze tisknout na různé druhy a tloušťky papíru. Je proto vhodná pro tisk nejrůznějších tiskopisů (i samopropisovacích), formulářů, účtenek, vstupenek, dopisních a hlavičkových papírů, obálek, plakátů (matných i lesklých), kalendářů, prospektů, katalogů, letáků, vizitek, novoročenek, pozvánek, etiket, jmenovek, a to vše v jednobarevném, vícebarevném nebo plnobarevném provedení.

15 17 Nejnamáhavější a nejzdlouhavější bylo ruční sázení stránek. Tento nedostatek odstranil v roce 1886 Ottmal Mergenthaler, který pracoval na několika modelech právě vynalezeného psacího stroje. Tak přišel na myšlenku sázet stránky tak, že by sazeč psal na klávesnici jako u psacího stroje a sázecí stroj by vybíral a sázel příslušná písmena sám. Tak vznikl řádkový sázecí stroj, tzv. Linotype. Čechem, který se zasloužil o další zdokonalení tisku z plochy byl Kašpar Hermann, litograf narozený roku 1871 v Kynšperku nad Ohří. Při snaze o zrychlení tisku na knihtiskových lisech vymyslel přenosný gumový válec, který přejímá barvu tiskové formy a otiskuje ji na papír. V roce 1904 navrhl první ofsetový stroj pro knihtisk i stroj pro současný tisk lícní a rubové strany papíru. Vynález tisku z plochy (respektive kamenotisku neboli litografie) spadá do období přelomu 18. a 19. století. Technická revoluce kladla požadavky na rychlé šíření informací. Velké úsilí bylo kladeno na objevení nových cest a způsobů, jak optimálně rozmnožovat v reálném čase požadované množství tiskovin za minimálních nákladů. Řešení je přisuzováno Aloisu Senefelderovi, vynálezci plošného tisku, tzv. litografie (základ pro ofsetový tisk, který se začal vyvíjet po roce 1880). Nejnamáhavější na kamenotisku bylo ruční sázení stránek. Tento nedostatek odstranil v roce 1886 Ottmal Mergenthaler, který vynalezl řádkový sázecí stroj, tzv. Linotype. O další zdokonalení tisku z plochy se zasloužil Kašpar Hermann. Vymyslel přenosný gumový válec, který přejímá barvu z tiskové formy a otiskuje ji na papír, v roce 1904 navrhl první ofsetový stroj pro knihtisk a vynalezl i stroj

16 18 pro současný tisk lícní a rubové strany, který se dnes používá při tisku deníků Historie tisku z hloubky Počátky tisku z hloubky je možné sledovat už u středověkých uměleckých zlatníků, rytců, pasířů, zbrojířů a cizelérů, kteří korigovali a ověřovali výsledky svých ryteckých prací na otiscích do měkké hmoty a na papír. Prvními mědirytinami byly zřejmě hrací karty. První dochovaná mědirytina má vročení 1446, je anonymní a zobrazuje bičování Ježíše Krista. Na Moravě působili již kolem roku 1460 čtyři mědirytci. Od konce 15. století se začalo měditisku používat i pro knižní ilustrace, které musely být do knih vlepovány jako samostatné listy. V 18. století se rytci snažili o věrnější napodobení tónu obrazu nejen jemnými čarami rytin a leptů, ale i rozčleněním obrazu jemnými puntíky. Tento způsob tvoří přechod k některým mechanickým a později fotomechanickým technikám reprodukce. Puntíkovací mědirytiny jsou předchůdcem moderního elektroryteckého a později fotochemického zhotovování tiskových forem v hlubotisku. První zdařilá reprodukce plynulých tónů fotografie tiskem byla vynálezem Jakuba Husníka z roku 1867 zakládající se na poznání Foxe Talbota, že osvětlená želatina, klih a bílek smíšené s dichromamem draselným jsou v horké vodě nerozpustné a ve studené vodě nabobtnají (světlotisk).

17 19 Za vynalezení hlubotisku vděčíme českému rodákovi Karlu Klíčovi. O něm se zmíním později. Na měnou desku nanesl tenkou vrstvu asfaltového prachu, kterou lehce nahřál, čímž vznikla na povrhu zrnitá vrstva. Na ni za mokra nanesl fotografický obraz, vykopírovaný na chromované želatině. V obraze byl velmi jemný reliéf mezi světly a stíny. Želatinovou a asfaltovou vrstvu leptal Karel Klíč až na měď, z které pak tisknul v měditiskovém lisu. Klíčem vynalezený způsob zhotovování tiskových válců a použití stěrače při tisku se uplatňuje dodnes (8) Počátky tisku z hloubky je možné sledovat už u středověkých uměleckých zlatníků, rytců, pasířů, zbrojířů a cizelérů. Prvními mědirytinami byly zřejmě hrací karty. První dochovaná mědirytina má vročení 1446, je anonymní a zobrazuje obraz bičování Krista. První zdařilá reprodukce plynulých tónů fotografie tiskem byla vynálezem Jakuba Husníka z roku 1867 zakládající se na vynálezu světlotisku Historie sítotisku Kdo byl konkrétním vynálezcem tohoto způsobu tisku se dnes dá zjišťovat jen velmi obtížně. Každopádně je nanášení barvy prostřednictvím šablon jedním z velmi starých postupů. Jeho vznik úzce souvisí s historií a vývojem šablon. Šablona je pomůcka umožňující psaní nebo vytváření opakujících se tvarů během reprodukce stejných tvarů. V sítotisku je šablonou neprůchodná vrstva nanesená nebo vytvořená na sítu, kde tvoří netisknoucí prvky sítotiskové formy.

18 20 Šablony k potisku, respektive k malování byly používány zejména starověkými národy dálného východu. Podle některých vědců vznikla tato technika v japonské kultuře, podle jiných to byli Číňané, kteří tímto způsobem rozmnožovali jako první výrobky svých lidových umělců. Existují také doklady o tom, že obdobným způsobem nanášeli barevné vzory na své hrnčířské výrobky i Egypťané. Pro psaní veřejných zpráv používali šablony také Římané a později i Karel Veliký. Šablony byly zhotovovány z mědi, slonoviny nebo zlata. Ve středověku byly prostřednictvím šablon kolorovány hrací karty, zdobeny různé tištěné kresby a texty. Výrobci šablon byli velice váženými umělci. Francouzští výrobci šablon byli současně známí jako výrobci hedvábí a papírových tapet, které tímto způsobem potiskovali. Ve Francii se také začalo používat šablony na dekoraci stěn a bytů tam, kde nebylo možné pořídit drahé tapety. Mezníkem ve vývoji sítotisku je britský patent Samuela Simona z Manchesteru, který popisuje způsob tisku protlačováním barvy textilní síťovinou, opatřenou obrazovou šablonou, pomocí plstěncových válečků. V Čechách pochází první zprávy o používání sítotisku v textilním průmyslu z let kolem roku Během několika následujících let byl sítotisk pro použití v textilním průmyslu v Čechách zdokonalen a touto technikou bylo v potiskování textilií dosahováno mimořádných úspěchů. Obtížně se však uplatňoval v jiných oborech. Jako první začaly sítotisk používat Baťovy závody k tisku plakátů ve spolupráci s výtvarníkem J. Krojou, kterému se podařilo vypracovat postup fotochemického přenosu obrazu za použití světlocitlivé chromželatinoé vrstvy. Ta byla nanášena na fosorobronzové síto

19 21 a následným kopírováním a vyvoláváním tak byla získána příslušná kresebná šablona. Největší rozmach zaznamenal sítotisk až po druhé světové válce zejména díky rozvoji nových materiálů a reprodukčních postupů. Jeho použití se rychle rozšířilo do různých oblastí průmyslu od sklářství, keramiky, přes elektrotechniku a ve velké míře i v oblasti potiskování různých obalů. Z umělců tvořících touto technikou stojí za zmínku Andy Warhol, který se nechal inspirovat zejména plechovkami Campbellovy polévky stejně jako podobou americké herečky Marilyn Monroe, jejichž rozličné varianty na plátno přenášel sítotiskem. Dokonalé zvládnutí této techniky mu umožnilo chrlit v rychlém tempu desítky nových prací, takže jen od srpna do prosince roku 1962 vznikly dva tisíce obrazů! Vznik tohoto způsobu potiskování úzce souvisí s historií a vývojem šablon. Šablony k potisku, respektive k malování byly používány zejména starověkými národy dálného východu. Byly zhotovovány z mědi, slonoviny nebo zlata. Mezníkem ve vývoji sítotisku je britský patent Samuela Simona z Manchesteru, který popisuje způsob tisku protlačováním barvy textilní síťovinou, opatřenou obrazovou šablonou, pomocí plstěncových válečků. Sítotisk se nejvíce uplatňoval v textilním průmyslu. Největší rozmach zaznamenal až po druhé světové válce, zejména díky rozvoji nových materiálů a reprodukčních postupů. Jeho použití se rychle rozšířilo do různých oblastí průmyslu od sklářství, keramiky, přes elektrotechniku a ve velké míře i v oblasti potiskování různých obalů.

20 22 4. TISKOVÉ TECHNIKY Tiskové techniky Způsoby tisku jsou čtyři. Tisk z výšky, tisk z hloubky, tisk z plochy a sítotisk. Nejstarší z nich je tisk z výšky, kdy tisková plocha je vyvýšena nad ostatní části tiskové matrice. Přestože se pro barevné reprodukce v tiskovinách užívá v dnešní době prakticky výhradně metoda ofsetového tisku, z historie známe několik dalších metod, z nichž některé, ač vysoce kvalitní, byly nakonec postupným vývojem a nároky na rychlost a flexibilitu vytlačeny. Každá z těchto technik měla svoje kouzlo a charakter. Dnes se s některými z nich můžeme setkat u řemeslných provozů či v uměleckých ateliérech Tisk z výšky Tisk z výšky Tisk z výšky je nejstarší technika přenosu barvy z tiskové desky na potiskovaný materiál. Barva je pouze na vyvýšených místech tiskové desky (stejně jako u razítka) a barva se z ní přenáší tlakem na papír. Tato technika je nejvíce rozšířena v podobě knihtisku a gumotisku (flexografie). Doplňující informace Tisk z výšky je nejstarší technika přenosu barvy z tiskové desky na potiskovaný materiál. Tisková deska je opatřena vrstvou barvy pouze na vyvýšených místech, jako u razítka, a barva se z ní přenáší tlakem na papír (odtud název

21 23 tisk z výšky ). Technika tisku z výšky je nejvíce rozšířena v podobě knihtisku a gumotisku (flexografie) a lze jí tisknout nejen písmo, ale i obrázky. Tisknoucí místa musí být vždy vyvýšena nad místa a plochy netisknoucí Gumotisk Gumotisk Gumotisk (flexografický tisk) - tisk z pružných reliéfních forem. Nové druhy pryže mají mikropórovitý povrch, který dobře přenáší lihové barvy a dobře lne i k hladkým materiálům. Jeho předností je rychlé schnutí barev, dovolující okamžité zpracování potištěné suroviny, možnost potiskovat velmi hlazené a lesklé materiály (PVC). Doplňující informace Gumotisk (flexografický tisk) je tisk z pružných reliéfních forem a patří do skupiny technik založených na tisku z výšky. Vyvinul se začátkem minulého století z tzv. "anilínového tisku", při kterém se na papír tisklo velmi řídkými lihovými barvami s rozpuštěnými dehtovými barvivy. Lihové rozpouštědlo zajišťovalo rychlé schnutí. Barvy však měly díky své těkavosti nedostatečnou kryvost a výsledek byl velmi nekvalitní (používal se při potisku kupeckých sáčků atd.). V průběhu doby byly lihové, flexografické barvy zdokonaleny a zdokonalily se také flexografické stroje. Nové druhy pryže mají mikropórovitý povrch, který dobře přenáší lihové barvy a dobře lne i k velmi hladkým materiálům.

22 24 Předností této techniky je rychlé schnutí barev, dovolující okamžité zpracování potištěné suroviny, stejně jako možnost potiskovat hlazené a lesklé materiály (PVC) Tisk z hloubky Tisk z hlouby V 15.stol. vznikla důležitá ilustrační technika - mědiryt (chalkografie). Tiskovou formou byla měděná deska, do níž umělci ryli ocelovými rydly. Kresba byla v desce vyhloubena, do jemných vyrytých čar se vtírala barva, jejíž přebytek se z povrchu stíral, a z desky se ve válcovém lisu snímaly otisky. Doplňující informace V 15.století vznikla důležitá ilustrační technika - mědiryt neboli chalkografie. Tiskovou formou byla měděná deska, do níž umělci ryli ocelovými rydly. Kresba byla v desce vyhloubena. Do jemných vyrytých čar se vtírala barva, jejíž přebytek se z povrchu stíral, a z desky se ve válcovém lisu snímaly otisky. V této technice vynikli četní umělci, např. Němec Albrecht Dürer, později Čech Václav Hollar. Nejstarší český mědiryt pochází z roku Tisk z plochy Tisk z plochy Přelom 18. a 19. stol. přinesl další významný vynález tiskové techniky kamenotisk (litografie). Tisknoucí i netisknoucí prvky jsou v jedné rovině. Tisk umožňuje fyzikálně

23 25 chemický proces, při kterém se používá zvláštní kámen upravený tak, aby na místech, která mají tisknout, přijímal mastnou tiskovou barvu a na všech ostatních ji odpuzoval. Doplňující informace Konec 18. a začátek 19.stol. přinesl další významný vynález tiskové techniky kamenotisku neboli litografie. U kamenotisku jsou tisknoucí i netisknoucí prvky v jedné rovině. Naproti tomu při tisku z výšky jsou tisknoucí prvky vyvýšeny nad netisknoucí místa a u tisku z hloubky jsou tisknoucí prvky vhloubeny do tiskové desky. Tisk je možný díky fyzikálně chemickému procesu, při kterém se používá zvláštní kámen upravený tak, aby na místech, která mají tisknout, přijímal mastnou tiskovou barvu a na všech ostatních ji odpuzoval. Základem tohoto vynálezu je absorpční a adsorpční schopnost vápencového kamene a neslučitelnost mastnoty s vodou. Povrch vápencového kamene, z něhož se mělo tisknout, byl původně ručně zpracován mastnými tušemi, křídami, štětci a rýtky. To byla vlastní ruční litografie. Velký zlom do této techniky přinesla fotografie. Těžký tiskový kámen (až několik set kilogramů) byl nahrazen lehkým zinkovým nebo hliníkovým plechem (kovolist), na něž se buď ručně nebo fotomechanicky přenesla kresba. Nejprve přímo a později nepřímo - nejprve na válec opatřený na povrchu pogumovaným plátnem a z něho na papír. Tak vznikl nepřímý přenosný ofsetový tisk. Ofsetová technika je dnes nejpoužívanější tisková technika.

24 Světlotisk Světlotisk Světlotisk je čistě fotomechanický proces, protože se při něm tisková deska vytváří pouze fotografickou cestou. Tisková forma je zhotovena z tlustého skla, opatřeného na tisknoucí straně vrstvou želatiny zcitlivěné na světlo. Na ni se kopíruje negativ. Po vyvolání ve vodě se ve zbobtnalé želatině vytvoří nepatrný reliéf, z něhož se nánosem tuhé barvy tiskne. Při tisku musí být želatina zbobtnalá a mírně vlhká, aby na netisknoucích místech odpuzovala mastnou barvu. Doplňující informace Zvláštní místo v technice tisku zaujímá světlotisk. U nás se mu věnoval zejména Jakub Husník. Světlotisk je čistě fotomechanický proces, protože se při něm tisková deska vytváří pouze fotografickou cestou. Tisková forma je zhotovena z tlustého skla, opatřeného na tisknoucí straně vrstvou želatiny zcitlivěné na světlo solemi chromu. Na ni se kopíruje negativ. Po vyvolání ve vodě se ve zbobtnalé želatině vytvoří nepatrný reliéf, z něhož se nánosem tuhé barvy tiskne. Při tisku musí být želatina zbobtnalá a mírně vlhká, aby na netisknoucích místech odpuzovala mastnou barvu. Tiskne se tedy přímo z želatiny. Výsledky se podobají fotografiím.

25 Sítotisk Sítotisk Sítotisk je tisk protlačováním barvy přes šablonu. Je to rychlá a přesná technika nacházející uplatnění i při tisku v průmyslových odvětvích. Je možné tisknout s ní náročné motivy na obtížně potiskovatelné materiály nebo vytvářet tlusté vrstvy i z velmi hrubozrnných past (především při potisku reklamních předmětů - zapalovače, tužky, atd., ale i billboardy). Doplňující informace Sítotisk je tisk protlačováním pastovité barvy přes šablonu, která je buď zakotvena v mezivláknovém povrchu napjaté textilní, popř. kovové nosné síťoviny, nebo upevněna na jejím povrchu. Na jedné straně je sítotisk náročné umění, kterým tiskař vytváří barevná a jedinečná umělecká díla serigrafie. Na druhé straně je sítotisk rychlá a přesná technika nacházející uplatnění i při tisku v průmyslových odvětvích, kterou je možné tisknout náročné motivy na obtížně potiskovatelné materiály nebo vytvářet tlusté vrstvy i z velmi hrubozrných past. Tato technika se používá v textilním průmyslu a především při potisku reklamních předmětů (zapalovače, tužky, atd.). Je ale vhodná i pro velké formáty billboardů, pro tenké pružné materiály jako je papír a plastové fólie nebo pro tlusté, tuhé materiály jako je sklo, kov a dřevo. Moderní podniky s vysokými požadavky na efektivitu a hospodárnost používají sítotisk například pro masovou výrobu

26 28 plošných spojů, topných článků nebo foliových klávesnic, skel automobilů nebo dokonce těsnění strojních částí, ale také velkoplošných plakátů a kreditních karet. Sítotisk je ideální pro malé formáty například CD nebo CD-ROM.

27 29 5. VÝZNAMNÍ ČEŠI Do polygrafického odvětví se nemalou měrou zapsali i čeští vynálezci. V této kapitole zmíním čtyři nejvýznamnější Alois Senefelder ( ) Alois Senefelder je významným vynálezcem v oboru tiskařských technik. Narodil se 6. listopadu roku 1771 v Praze, jeho rodina se ale usadila v Mnichově, kde se stal hercem v uměleckém souboru F. A Webera. Protože neustále potřeboval texty ke hrám, opisovat je bylo obtížné a tehdejší možné způsoby tisku (dřevoryt a mědiryt) byly příliš drahé, rozhodl se, že musí najít způsob jak tisknout levně a rychle. V roce 1796 vynalezl litografii (kamenotisk, z řeckých slov lithos kámen, grafein - psát), kterou nazval chemickým tiskem. Jako většina vynálezů i tento vznikl náhodou. Při předávání prádla v prádelně si potřeboval poznamenat počet kusů. Použil k tomu kámen a když si chtěl tento záznam opsat a napadlo jej kámen oleptat. To byl základ pro jeho vynález. Texty svých prací (například veselohra Znalec děvčat nebo komická opera Siegfried aneb rychlý obrat ) psal zvláštní tuší a otiskoval je na hladké desky vápence. Tuš byla mastná a tak ochránila místa na vápenci před kyselinou. Nechráněná plocha se vyleptala, kámen se musel umýt a text vyčníval. Hlavním principem chemického tisku (litografie) spočívá ve využití rozdílného povrchového napětí vody a mastných kyselin. Na kámen se kreslí již zmíněnou tuší nebo mastnou

28 30 litografickou křídou. Po namočení kamene vodou čistá místa netisknou. Na kámen bylo možné ručně kreslit mastnou křídou, tuší, leptat v ploše nebo na kameni, vytvořit perokresbu nebo kamenorytinu. Písmena na kameni byla samozřejmě zrcadlově obrácená, aby se pak na papír otiskla správně. Takto pokreslený kámen se před tiskem rozleptá ve vodním roztoku arabské gumy kyselinou dusičnou. Pokud se takto připravený kámen udržuje vlhký, odpuzuje na nepokreslených místech mastnou tiskařskou barvu. Při tisku každého archu musíme kámen navlhčit přesně určeným množstvím vody. Tato technika se používala hlavně v druhé polovině 19. století jako technika ilustrační. Doplňovala tak knihtisk. Nyní se litografie používá pro úpravu povrchu polovodičů. Alois Senefelder se narodil 6. listopadu 1771 v Praze. V roce 1796 vynalezl litografii (kamenotisk, chemický tisk). Princip vynálezu spočívá ve využití rozdílného povrchového napětí vody a mastných kyselin. Roku 1797 sestrojil první kamenotiskařský ruční lis a v roce 1799 vynalezl autografii. V roce 1818 napsal učebnici litografie. Senefelder zemřel 26. února 1834 v Mnichově.

29 Jakub Husník ( ) Jakub Husník byl český malíř, grafik a vynálezce. Narodil se a vyrůstal spolu s dalšími devíti sourozenci v rodině mysliveckého adjunkta Vavřince Husníka. Po německé vyšší reálné škole v Praze studoval malířskou Akademii, kde se setkal s Karlem Klíčem, pozdějším vynálezcem hlubotisku. Po návratu z Antverp, kde u profesora Leria studoval vlámský kolorit, namaloval v Uhříněvsi u svého strýce Fr. Moravce několik oltářních obrazů a podobizen. V roce 1863 byl jmenován učitelem kreslení na reálném gymnáziu v Táboře, kde rovněž učil těsnopis. Ústup daguerotypie v 60. letech 19. století a zavedení tzv. mokrého procesu ve fotografii sledoval Husník s lékařem Schwarzem velmi pozorně. V roce 1863 přišel s prvním vynálezem dvou tónovými fotografiemi. Husník také zdokonalil způsob reprodukování fotografických obrazů - fotolitografii. Svůj vynález postupně vylepšil, takže byl schopen docílit i 1000 otisků. Ve stejné době se stejným problémem (a také úspěšně) zabýval i mnichovský dvorní fotograf J. Albert. V lednu 1869 podepsal Husník s Albertem smlouvu o přenechání želatinofotolitografie k libovolnému užití za pětiprocentní zisk získaný prodejem podle Husníkova způsobu nad zlatých rakouské měny. Husník nebyl schopen počtem ani kvalitou reprodukcí konkurovat vybavené tiskárně J. Alberta. Smlouva však na delší čas zabránila poznat pravého vynálezce, jelikož se Husník zavázal zachovat o vynálezu mlčení. Ve světě se proto dlouho mluvilo o albertotypii. Teprve v roce 1870 vyšel najevo i Husníkův podíl na vynálezu. Poté následovala celá řada dalších objevů. V roce

30 odjel Husník do Vídně, kde přednášel a vyučoval své nové metody. Roku 1877 byl jmenován profesorem kreslení na reálném gymnáziu v Praze. Zde působil rok a potom založil první dílnu na gotozinkografii. V roce 1878 založil Husník v Praze zinkografickou dílnu a fotografický ateliér. Začal vyrábět fotolitografický přetiskový papír a získal na něj i říšskoněmecký patent. V roce 1887 obdržel také patent na klihotypii. V roce 1888 založil Husník se svým zeťem A Häuslerem firmu, v níž se mu podařilo propracovat další vynález tisk vodoznaků. Zásluhou jeho syna Jaroslava získala firma dobrou pověst i ve výrobě a dodávání troj barvotiskových štočků na objednávku. Husník psal i odborné knihy a získal patenty za své další vynálezy. Dostal celou řadu uznání a ocenění. V roce 1907 byl jmenován čestným členem Fotografické společnosti ve Vídni a o rok později v Berlíně. Zasloužil se o zavedení výuky fotografie na Českém polytechnickém ústavu. Jakub Husník se dožil sedmdesáti devíti let a zemřel 26. března 1916 v Praze. Jakub Husník byl český malíř, grafik a vynálezce. V roce 1863 přišel s prvním vynálezem - dvoutónovými fotografiemi. Zdokonalil také způsob reprodukování fotografických obrazů - fotolitografii. Svůj vynález postupně vylepšil, takže byl schopen docílit i 1000 otisků. Následovala celá řada dalších objevů a vynálezů. V roce 1878 založil Husník v Praze zinkografickou dílnu a fotografický ateliér. Začal vyrábět

31 33 fotolitografický přetiskový papír a získal na něj i říšskoněmecký patent. Zemřel v Praze Karel Václav Klíč ( ) Karel Klíč se narodil v Hostinném. Už ve čtrnácti letech byl díky svému výtvarnému nadání přijatý na Pražskou malířskou akademii, ale absolvoval ji teprve v roce Nedlouho potom se svým otcem založil v Brně fotografický ateliér "Rafael". Vypracoval se ve znamenitého kreslíře, ilustrátora, a především karikaturistu. Proslavil se i vydavatelskou činností a rozsáhlou malířskou tvorbou. Stále více se však věnoval otázkám reprodukční techniky. První velký úspěch zaznamenal na přelomu roku 1877 a Ve svém ateliéru objevil měděnou destičku náhodně pokrytou souvislou jemnou vrstvou asfaltového prášku. Prášek se po zahřátí přitavil, Klíč do něj vyleptal obraz, a tak mohl vytisknout svou první heliogravuru. V roce 1890 dokončil vynález hlubotisku. Měděnou desku nahradil měděným válcem, který umožňoval rychlejší tisk. Na válce se nanášela barva, jejíž přebytky stíralo ostří ocelového nože. Tak vznikl rotační stírací hlubotisk, který se dodnes používá jako nejdokonalejší reprodukční technika kreseb, obrazů a fotografií. V roce 1892 sestrojil Klíč první hlubotiskovou rotačku. Většinu svého života prožil Klíč v cizině. Největší slávy dosáhl během pobytu v Anglii, kde se stal ředitelem významného grafického závodu. Nakonec se přestěhoval do Vídně, kde zemřel.

32 34 Karel Klíč se narodil v Hostinném. První velký úspěch zaznamenal na přelomu roku 1877 a Ve svém ateliéru objevil měděnou destičku náhodně pokrytou souvislou jemnou vrstvou asfaltového prášku. Prášek se po zahřátí přitavil, Klíč do něj vyleptal obraz, a tak mohl vytisknout svou první heliogravuru. V roce 1890 vynalezl rotační stírací hlubotisk, který se dodnes používá jako nejdokonalejší reprodukční technika kreseb, obrazů a fotografií. V roce 1892 sestrojil Klíč první hlubotiskovou rotačku. Zemřel ve Vídni Kašpar Hermann ( ) Litograf narozený roku 1871 v Kynšperku nad Ohří pracoval ve Spojených státech jako tiskař. Při snaze o zrychlení tisku na knihtiskových lisech vymyslel přenosný gumový válec, který přejímá barvu tiskové formy a otiskuje ji na papír, což je základní princip ofsetového tisku. Hermann použil poprvé svůj vynález k tisku not v roce První ofsetový stroj byl vyroben podle jeho návrhu v roce 1907 v Německu. Po návratu do Evropy vynalezl i stroj pro současný tisk lícní a rubové strany papíru na rotačním stroji s nekonečným pásem papíru, který byl postaven roku 1912 a který se dodnes používá pro tisk novin. S rozvojem ofsetového tisku se zdokonaluje i konstrukce strojů. Tiskovou formou se stala zinková deska, později byl plochý tisk nahrazen rychlejším tiskem rotačním s kovovou deskou ve tvaru válce.

33 35 Litograf narozený v roce 1871 vymyslel při snaze o zrychlení tisku na knihtiskových lisech přenosný gumový válec, který přejímá barvu z tiskové formy a otiskuje ji na papír. V roce 1904 navrhl první ofsetový stroj pro knihtisk a vynalezl i stroj pro současný tisk lícní a rubové strany papíru na rotačním stroji s nekonečným pásem papíru, který byl postaven roku 1912.

34 36 6. PAPÍR Papír se stal tak běžnou součástí našeho světa, že jej ani nevnímáme. Je prostě samozřejmostí ztratil svá specifika a stal se čímsi, co se k něčemu používá. (9) Plně s toto citací souhlasím, papír je bran jako samozřejmost a nikdo o něm příliš neuvažuje. Ale představme si situaci kdyby žádný papír nebyl? Podle mého názoru by jistě došlo k určitému chaosu. Použití papíru je velice rozlišné, můžeme začít u toho že si na nějaký kousek napíši vzkaz, přes knihu a skončit u papíru jako artefaktu, který vytvořil nějaký umělec. Papír Papír je hladký, tenký materiál vyráběný zhutněním vlákna. Použitá vlákna jsou obvykle přírodní a založená na celulóze. Nejobvyklejší je dřevovina z vláknitého dřeva (zejména jehličnaté stromy, ale mohou být použita i jiná vlákna (např. bavlna, vlákno, konopí) Historie papíru Se vznikem papíru úzce souvisí i vznik písma. Písmu se budu dále věnovat v samostatné kapitole. Než jsme se dostali k samotnému papíru, museli jsme ujít dlouhou cestu. První záznamy byli např. nožem vyryté vruby do dřevených hůlek, oblázků, ryté na kousky zvířecích rohů, skalních stěn atd. Tehdy prý lidé začali psát knihy, avšak ty měli stále ještě pro nás nezvyklou podobu hliněných tabulek ve tvaru

35 37 obdélníku, dřevených destiček barvených křídou, potažených vrstvou sádry či natřených voskem, kousků kůže, palmových listů (v Indii), bambusových prkének (v Čině), tenkých olověných rolí, kovových měděných desek, plátků ze slonové kosti. (10) Od destiček se později začalo upouštět a na řadu přišel papyrus. Vyráběl se převážně v Egyptě ze třtinové rostliny, později papyrus od Egypťanů převzali Řekové. Z rostliny se tvořily proužky a slepovaly k sobě. Papyrus byl velice křehký a proto se začal používat pergamen. Což je upravená zvířecí kůže (osel, ovce, antilopa atd.) Kůže se uhladila, nalinkovala a také už ji rozměřovali, takže začaly vznikat první stránky knih. A odsud už byl jen maličký krůček k výrobě papíru z odpadků hedvábí. Vznik papíru sahá až do roku 105 našeho letopočtu. Za tvůrce prvního papíru je považován Tsai Lun ( n.l.) pocházející z jižní Číny. V císařské knihovně se snažil nahradit neskladné a málo trvanlivé destičky jiným vhodnějším materiálem pro psaní. Rozhodl se vyzkoušet i rostlinné suroviny. Papír, který vyrobil, obsahoval dřevěnou kůru, konopné odpady a zbytky rybářských sítí. V Číně začal být tento papír všeobecně využívaný, protože byl nejen lehký a skladný, ale také se na něj dobře psalo. V následujících stoletích byla technologie výroby papíru mnohokrát modifikována a vylepšována, podstata nápadu Tsai Luna však zůstala nezměněna dodnes. V souvislosti s rozšiřováním papíru na území čínského impéria, začíná umění jeho výroby pronikat i za hranice říše. První zemí, do které dorazila již v roce 384 n.l. znalost

36 38 technologie výroby papíru, byla Korea. Právě z Koreje pochází nejstarší tištěný dokument inkunabule z počátku XV. století. Korejci mají velký podíl na rozvoji papírenské výroby. Jako první zavedli postup barvení papíru do hmoty, začali používat papírové obálky a zasloužili se také velkou měrou o rozvoj technologie ruční výroby papíru. V 8. století se tajemství výroby papíru dostalo v průběhu čínsko-arabské války díky zajatým Číňanům pracujících při výrobě papíru do Arábie. Odtud se rozšířilo do asijských zemí a následně přes Afriku se dostalo i do Evropy. První dílny na výrobu papíru zakládali Arabové na území dnešního Španělska (Xativa 1144, Albarells v Katalánii ) a také Itálie (Fabriano 1268). V 15. století se začal papír vyrábět také na území Švýcarska, Rakouska, Čech, Polska a Anglie. První písemnou zprávu o výrobě papíru v Čechách se objevuje v registru královské kanceláře z doby krále Vladislava II. z let 1498 až V 16. stol. došlo v Čechách k velkému rozmachu papírenské výroby. Vznikla papírna trutnovská (1505), frýdlantská (před rokem 1516), pražská staroměstská (1524) a dvě papírny v Libni (kolem roku 1530). Z doby kolem roku 1540 je zmiňována papírna starohorská (zvaná Jihlavská) a chebská. Asi do poloviny 16. století lze zařadit papírnu v Nedošíně u Litomyšle, v Ústí nad Labem (rok 1559) a papírnu nad Jirkovem (rok 1561). Dále jsou známy papírny v Dolní Poustevně (rok 1569), v Benešově nad Ploučnicí a také papírna ve Velkých Losinách (1596), v níž se papír vyrábí dodnes. Dnes je známo 22 papíren, které fungovaly v Čechách v 16. stol.

37 39 Velkolosinská manufaktura dnes patří k nejstarším doposud pracujícím podnikům svého druhu v Evropě. Ruční papír se zde stále vyrábí tradičním postupem z bavlny a lnu. Používá se zejména ve výtvarném umění, pro významnou osobní i firemní korespondenci, reprezentační účely, k tisku bibliofilií a rovněž v knižní umělecké a restaurátorské praxi. Celý areál významné technické památky, která zejména z pohledu více jak čtyřsetleté kontinuity tradiční ruční papírenské výroby nemá v oblasti střední Evropy obdoby, byl v roce 2002 vládou České republiky prohlášen národní kulturní památkou. Historie papíru Vznik papíru sahá až do roku 105 našeho letopočtu. Za tvůrce prvního papíru je považován Číňan Tsai Lun ( n.l.), který hledal pro psaní vhodnější materiál než byly destičky. Papír, který vyrobil, obsahoval dřevěnou kůru, konopné odpady a zbytky rybářských sítí. Technologie výroby papíru se v průběhu století vyvíjela, podstata nápadu Tsai Luna však zůstala nezměněna dodnes. Na rozvoji papírenské výroby mají velký Korejci. Jako první zavedli postup barvení papíru do hmoty a začali používat papírové obálky. V 8. století se tajemství výroby papíru dostalo v do Arábie, odtud se rozšířilo do asijských zemí a přes Afriku se dostalo i do Evropy. První dílny na výrobu papíru zakládali Arabové na území dnešního Španělska a Itálie. V 15. století se začal papír vyrábět také na území Švýcarska, Rakouska, Čech, Polska a Anglie. První písemná zpráva o výrobě papíru v Čechách se objevuje v registru královské kanceláře z let 1498 až V 16. stol. došlo v Čechách k velkému rozmachu papírenské výroby.

38 Výroba papíru Papír se v dnešní době vyrábí většinou strojově. Po staletí se jeho výroba zdokonalovala. Ale můžeme být vděční, že na dnešním přesyceném trhu si našel své místo u ručně vyráběný papír. Papír byl vyráběn původně ze lněného nebo bavlněného odpadu. Se vzrůstající potřebou papíru však bylo potřeba hledat nové technologie, což vedlo k využívání pilin, slámy a starého papíru (jeho využívání vedlo mnohdy k ničení archiválií). Papírovina se z kádě nabírá na čerpací formu, která má dvě části - síto a snímatelný rám. Formy si mohl papírník vyrábět sám, ale vyráběli je také formaři. Moderní výrobní proces papíru Foudrinierovým strojem (papírenský stroj) má tyto fáze: Výroba vláken celulózka Materiál použitý na výrobu papíru (dřevěné štěpky) je nejprve převeden do celulózy, koncentrované směsi vláken rozptýlených v kapalině. Tento proces vyžaduje několikeré promývání a homogenizaci. Vlákna se vyluhují v kyselém nebo alkalickém prostředí (sulfitová vláknina nebo sulfátová vláknina), mohou se též bělit. Přípravna Použitá vláknina se pak upravuje podle typu vyráběného papíru a to mechanicky a chemicky. K mechanickým úpravám patří mletí. Pro měkké savé papíry se vláknina mele velmi málo, ale pro tukotěsné papíry je stupeň mletí velmi vysoký. Během

39 41 chemické úpravy se do vlákniny přidává kationický škrob kvůli zvýšení pevností papíru, barvy, klížidlo (proti rozpíjení tiskových barev nebo inkoustu), plniva (kaolin nebo uhličitan vápenatý, aby nebyl papír průsvitný), retenční prostředky (pro zvýšení výtěžnosti) a další chemické prostředky. Papírenský stroj má několik částí: a) Mokrá část Vláknitá suspenze natéká na podélné nekonečné síto kde dochází k odvodnění vlákniny. Vlákna se usazují na povrchu síta a voda protéká do sběrné vany. b) Lisová část. Papírový list se snímá ze síta pomocí plstěnce do lisové části, kde se lisováním odstraní další množství vody z papírového listu. c) Sušící část. Protože již není možné mechanicky odstranit zbylou vodu v papírovém listu, musí se papírový list sušit na válcích, které jsou vytápěny párou. Na konci papírenského stroje může být kalandr. Je to zvláštní lis, kde se papír povrchově uhlazuje, pak následuje navíječ, kde se papírový list navíjí do rolí nebo řeže na formáty. Další přísady Neupravený papír, který obsahuje jen stlačenou a usušenou celulózu, je velmi savý (např. pijavý papír) a neposkytuje dobrý povrch pro psaní nebo tisk. Proto je v papíru použito velké množství přísad na dodání požadovaných vlastností. Ty jsou použity v povrchové vrstvě zvané apretura. Kolik je typů papíru, tolik typů apretur je použito. Povrchové vrstvy též