Světová finanční a ekonomická krize

Transkript

1 Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra managementu firem a institucí Světová finanční a ekonomická krize Bakalářská práce Autor: Ekaterina Kirillova Bankovní management Vedoucí práce: Ing. Helena Cetlová Praha Červen, 2010

2 Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a s použitím uvedené literatury. V Praze dne 25 června 2010 Ekaterina Kirillova

3 Poděkování Chtěla bych poděkovat vedoucí mé bakalářské práce Ing. Helene Cetlovou za odborné rady a za trpělivost při vedení práce. Také bych chtěla poděkovat rodině za podporu, kterou mi při mém studiu poskytovala.

4 Anotace práce Bakalářská práce se věnuje jednomu z nejaktuálnějších témat dnešního života, věnuje se světové finanční a ekonomické krizi. V první kapitole jsou analyzované zákonitostí krizí ve světové ekonomice, příčiny vzniku krize, délce trvání a také druhům ekonomických cyklů. Ve druhé kapitole jsou popisované dějiny světových finančních otřesů, a podrobně rozebrána Velká deprese, která trvala od roku 1929 do roku Také je zkoumán začátek finanční a hospodářské krize, příčiny vzniku, zvláštností, způsoby překonání v různých světových zemích. V závěru je popsán komplex opatření, který je potřeba přijmout pro zmírnění vlivu krize na světovou ekonomiku. Klíčové slova : Světová finanční a ekonomická krize, hospodářský cyklus, Velká deprese, antikrizová opatření. Annotation The submitted thesis deals with one of the recent issues of world's social life, namely with the global financial and economic crisis. In the first chapter are characterize theoretical patterns of crisis in the global economy, causes of the crisis, duration and types of economic cycles. The second chapter describes the history of global financial turmoil. It summed up the main points of the Great Depression, that lasted from 1929 to 1933, and the ways of overcoming it in some countries. In conclusion I try to characterize a set of measures that need to be taken to mitigate the impact of the current crisis on the global economy. Keywords : Global financial and economic crisis, economic cycle, the Great Depression, anticrisis measures.

5 Obsah Úvod Obecná charakteristika hospodářského cyklu Definice cyklu Fáze ekonomického cyklu Příčiny cyklického rozvoje ekonomiky Druhy ekonomických cyklů Anticyklická regulace Dosavadní vývoj světových hospodářskych krizí za posledních 100 let První světová krize ( ) Velká deprese ( ) Latinskoamerická a asijská krize (devadesátá léta 20. století) Příčiny vzniku světové hospodářské krize Krach hypotečních úvěrů Přerůst finanční krize v krizi průmyslovou Celosvětový charakter krize Od finančně hospodářské k sociální krize Přežití a vývoj podniků a organizací v krizových podmínkách krize Opatření k obnovení ekonomického růstu Antikrizová opatření přijímaná v nejrůznějších světových zemích Odhad budoucího vývoje světové ekonomiky Mezinárodní kontrola finanční situace ve světě Sjednání pořádku v každé národní ekonomice Zesílení evropské regulace Vybudování globálního regulačního systému

6 DOSLOV Závěr Seznam použité literatury Příloha

7 Úvod Všechno se opakuje, říkají filosofové. Devalvace, inflace, státní bankrot, burzovní krach a bankovní panika všechny tyto nepříjemnosti připomněla současná finanční a ekonomická krize. Více než padesátiletý vývoj USA a Západní Evropy bez vážných ekonomických otřesů, přinutil většinu ekonomů odsunout problém krizí na vedlejší kolej a přiměl obyvatelstvo, ekonomy a politiky, myslet výhradně v kategorii víceméně rychlého růstu. A je tady krize. Nejprve finanční. Potom ekonomická. Teoretikové, praktici, všichni hledají příčiny toho, co se stalo, a přemýšlejí o příčině této krize. Ekonomové si kladou otázky. Co je to běžná cyklická krize? Zcela nový fenomén, vyvolaný gigantickými finančními spekulacemi? Nebo systémová krize období pozdního kapitalismu? Jaké cesty vedou z této krize? Díky kterým vrstvám společnosti se svět bude dostávat z krize? Zda byla nevyhnutelná nebo existují ti, kteří vědomě nebo nevědomky zavinil světovou krizi? Co nás čeká po skončení krize? Stejný neoliberální kapitalismus? Nebo nový kurs, odlišný od nedávné minulosti ne méně, než kurs Roosvelta, který se lišil od kapitalismu začátku XX. století? Odpovědi na tyto otázky nejsou jednoznačné. Světová finanční krize ještě neskončila. To, jaké to bude mít následky pro USA, Evropu nebo Čínu, lze pouze tušit. Scénářů je hodně, některé jsou optimističtější, některé méně. Nicméně jedno je nezpochybnitelné: stávající světový finanční a ekonomický systém své zdroje vyčerpal a nevyhnutelně odejde do historie. A krize, která přešla z finančního sektoru na reálné odvětví světové ekonomiky, daleko překročila hranice obvyklé korekce, po které systém pokračuje fungovat v dřívějším režimu. Čím více času bude trvat změna modelu, tím citlivější budou následky. Problémy ve světové ekonomice, které způsobily nejsilnější krizi od dob Velké deprese, narůstaly postupně. V současné době vidíme krach svého času velmi moderní teorie bezkrizového rozvoje postindustriální společnosti. 7

8 1. Obecná charakteristika hospodářského cyklu 1.1 Definice cyklu Ve společnosti, stejně jako v přírodě, jsou široce známé procesy, které mají periodicky opakující se charakter, čili cyklický. V přírodě, například, roční cyklus tvoří jaro, léto, podzim a zima. Ekonomice je také vlastní cykličnost. Cykličnost je všeobecná forma pohybu, která odráží jeho nerovnoměrnost, směnu vývojových a revolučních forem pokroku. Charakterní rysy cykličnosti: pohyb ne po kruhu, ale po spirále, čili cykličnost je formou progresivního rozvoje; každý cyklus má své fáze a dobu; cykly jsou neopakovatelné, čili každý cyklus, každá fáze nemá analog v historickém rozvoji; všechny cykly v přírodě a společnosti jsou navzájem propojené: dokonce i cykličnost slunečních skvrn působí na zdraví lidí a úrodu. Ekonomická teorie cykličnosti vychází z toho, že ekonomika je ve stavu nepřetržité odchylky od stavu rovnováhy. Specifikum ekonomických cyklů spočívá v tom, že existuje několik typů cyklů (podle odchylky od toho nebo jiného typu rovnováhy). Obsah ekonomického cyklu charakterizují jeho základní fáze: krize, deprese, oživení, vzestup. 1.2 Fáze ekonomického cyklu Deprese je obdobím, kdy výroba a zaměstnanost dosahují nejnižší úrovně. «Když soused ztrácí práci, tak je to pokles, a když ztrácíte práci vy, tak je to deprese!». Je nutno se odrazit ode dna. V dané fázi probíhá změna cenových očekávání se snižující tendencí na stabilní cenovou hladinu. Tak se vytvářejí body růstu dalšího cyklu. Reálné investice v těchto bodech pomáhá přechodu do další fáze -- oživení. Oživení je fáze, když hladina výroby vzrůstá a zaměstnanost narůstá až do celkové zaměstnanosti. V tomto období probíhá zvýšení úrovně stávajících příjmů, vyvolané aktivací ekonomické činnosti. To napomáhá snížení sklonu k šetření fyzickými osobami 8

9 (tzv. na špatné časy) a zvyšování sklonu ke spotřebě. Důsledkem takové směny očekávání se stává snížení úroků, což zároveň s tím, vede ke zvyšování reálných investic, které úměrně zapojují dodatečné pracovní zdroje, zásoba kterých se zformovala ve fázi krize, při krachu podniků a snížení aktivity jiných podniků. Vrchol je část cyklu, když v ekonomice panuje plná zaměstnanost (dá se říci, přezaměstnanost) a výroba pracuje na plný výkon. Ekonomika dosahuje nejvyšší obchodní aktivity. Obrazně říkajíc, pracuje na plný plyn. Dost často takovou ekonomiku nazývají přehřátou. V této fázi cenová hladina má tendenci ke zvyšování. Zvýšená poptávka po kapitálu vede k růstu úroků a snížení investic. Tak se zakládá základ pro přechod k fázi krize, ze které začíná další cyklus v pořadí. V něm jsou obsaženy základní rysy cyklu, bez krize by nebyl cyklus. Periodické opakování krize přidává tržní ekonomice cyklický charakter. HDP cyklus čas Obr. 1. Moderní model ekonomického cyklu Počáteční fází ekonomického cyklu je krize stav výjimečně těžký pro ekonomiky a celého světa. V době krize se zaznamenává nadprodukce zboží, zmenšují se nebo se úplně zastavují zakázky na novou výstavbu, vzniká hromadný bankrot firem prakticky ve všech odvětvích národního hospodářství. V souvislosti se snižováním využití výrobních kapacit roste nezaměstnanost, současně klesají mzdy. Jelikož podnikateli jsou bez hotových prostředků, tak poptávka po hotovosti narůstá, stejně tak rostou bankovní úroky. Vzniká panika na burzách. Zvětšuje se počet bankrotů firem, bank. V tom se projevuje jedna strana 9

10 krize -- destruktivní. Za nějaký čas se zásoby zboží na skladech zmenšují. Začíná přechod k další fázi ekonomického cyklu -- depresi. DPH Čas Obr. 2. Fáze ekonomického cyklu: 1 - krize; 2 - deprese; 3 - oživení; 4 vzestup. 1.3 Příčiny cyklického rozvoje ekonomiky Jaké jsou avšak příčiny vzniku cykličnosti? V této souvislosti dosud se vedou spory. J. M. Keynes viděl příčinu krize v přebytku úspor obyvatelstva a nedostatku investic ve výrobě. M. Tugan-Baranovskij jako příčinu nazýval převýšení výrobních prostředků nad výrobou spotřebního zboží. K. Marx nejdůležitějším důvodem krize pokládal protiklad mezi výrobou a spotřebou, přitom obracel pozornost na to, že existuje nejedna příčina krizí, ale souhrn. Prohlašoval, že materiálním základem cykličnosti je fyzické a morální stárnutí základního kapitálu a jeho periodické obnovení zadává dočasný parametr ekonomického cyklu. A skutečně jsme viděli, že fáze oživení koliduje s výměnou zastaralých výrobních prostředků. Dá se říci, že základem cyklického rozvoje národního hospodářství je cykličnost vědecko-technického pokroku, když podnikatelé, nacházející se ve stálém konkurenčním 10

11 boji, aplikují vědecko-technické novinky za účelem vytvoření nového výrobku a snížení úrovně průměrných nákladů. Se vznikem technických inovací vzniká jak obnovení základního kapitálu, tak i změna stereotypu hromadné spotřeby, rodí se nová, atraktivnější představa o kvalitě života. To je podnětem pro rozvoj výroby, zřízení nových odvětví průmyslu a radikálních změn ve výrobních silách společnosti. 1.4 Druhy ekonomických cyklů Výkyvy obchodní aktivity mohou být cyklické a necyklické. Cyklické výkyvy se charakterizují tím, že se mění všechny makroekonomické ukazatele a změna obchodní aktivity zachvátí ekonomiku celkově. Necyklické výkyvy mají místo v následujících případech: - změna obchodní aktivity probíhá pouze v některých odvětvích, které mají sezónní charakter (například, v zemědělství); - mění se pouze některé makroekonomické ukazatele (příkladem může sloužit prudký růst objemu maloobchodních prodejů před svátky -- Novým rokem, Vánoci, Velikonocemi atd.), Specifikem ekonomických cyklů je existence několika jejich typů, které se dělí podle délky. V ekonomice jsou stanoveny následující typy ekonomických cyklů: krátkodobé (od několika dnů do jednoho měsíce a pololetí), jsou spojeny s krátkodobými odvětvovými výkyvy zásob, prodejů, úroků atd; sezónní, jsou charakteristické pro zemědělskou výrobu, hotelový a turistický byznys; tzv. malé cykly, neboli cykly J. Kitchina. Jejich trvání činí 3-4 roky a jsou spojeny s nerovnoměrností obnovy obratového kapitálu a výkyvy finančního obratu; cykly střední délky (průmyslové cykly) K. Marxe nebo K. Zhuglara (trvání 8-12 let). Jsou spojeny s nutností obnovy základního kapitálu; Kuzněcovovy cykly (trvání let), jsou charakteristické pro výstavbu; 11

12 Kondraťjevovy dlouhé vlny. Trvání: let a jsou spojeny s příchodem nového technologického způsobu výroby, vznikem technických inovací. Nikolaj Dmitrijevič Kondraťjev, jehož jméno nese K-vlna, v r napsal práci Velké cykly konjunktury, která mu přinesla světovou známost. Od konce 18. století N.P. Kondraťjev zafixoval tři dlouhé vlny (výzkumy se prováděly v Anglii, Francii a USA) a rok 1973 se pokládal za začátek nové dlouhé vlny. Názvy stadium K-vlny dal J. A. Schumpeter: rozkvět, pokles, deprese, vzestup. Fyzický projev té nebo oné K-vlny spočívá v tom, že v době její vzestupné části krize střední délky jsou méně důležité a nevznikají častěji, než v době klesající části. Teorie cykličnosti a konkrétně dlouhých vln dává obrovský prognostický materiál a může ukázat směr praktické činnosti. Ekonomickou cykličnost je nutno posuzovat jako určitou zákonitost a princip fungování tržního systému celkově. 1.5 Anticyklická regulace Mezi ekonomy nejsou rozpory ohledně nutnosti provádění státní anticyklické politiky pro podporu ekonomické stability, které zmirňují cyklické výkyvy. Anticyklická politika to je využití nástrojů státního řízení pro obranu před výkyvy ekonomické konjunktury, uhlazení horního a dolního bodu ekonomického cyklu. Anticyklická politika se využívá pro regulaci stabilizace ekonomiky ve dvou základních směrech: zdolání poklesu a zastavení růstu. V průběhu krize se uskutečňuje stimulační politika, a období růstu, «přehřátí» ekonomiky -- zdržovací (viz Tabulka 1). Jak uvidíme později, anticyklická politika státu je součástí jeho finanční a finančně-úvěrové politiky. 12

13 Anticyklická politika státu Krize, deprese Růst Stimulační politika Zdržovací politika Zvýšení státních výdajů Snížení státních výdajů Snížení daní Zvýšení daní Snížení sazby pro refinancování a rezervních požadavků Zvýšení sazby pro refinancování Nákup cenných papírů Prodej cenných papírů Tabulka 1. V Rusku je v současné době nejdůležitější úlohou zvýšení tempa hospodářského růstu a v souvislosti s tím zvýšení životní úrovně obyvatelstva. Do «přehřátí» má ruská ekonomika, podle názoru odborníků, daleko. 13

14 2. Dosavadní vývoj světových hospodářských krizí za posledních 100 let 2.1 První světová krize ( ) Desetiletí po evropských revolucích (roky ) bylo obdobím bouřlivého hospodářského růstu: po celém světě se budovaly železnice, začínala éra parníků, v Západní Evropě a Severní Americe vyrůstaly velké podniky, zakládaly se bankovní systémy hlavních zemí. Světový obchod spojoval více zemí a kontinentů. Náhle udeřila krize: padaly akcie, krachovaly banky, bankrotovaly podniky. V důsledku toho všeho se snižuje výroba, obchodování, roste nezaměstnanost a chudoba. Finanční a ekonomická krize let byla první světovou krizí. I když ona, stejně tak i předchozí krize, měla největší vliv na Velkou Británii, hlavní průmyslovou a obchodní velmoc, začala v USA a citelně udeřila ve Francii i Německu. Objekty spekulací v průběhu boomu předcházejícího krizi byly: v USA -- akcie železničních společností a pozemky rozdávané státem; v Anglii -- také železnice a obilí; v zemích evropského kontinentu - opět železnice a akcie podniků těžkého průmyslu. Šíření peněz, které bylo potřeba pro rozjezd spekulací, bylo zajištěno: v USA -- zlato a růst mezibankovních operací; v Anglii -- fúzí bank a mezibankovními operacemi; na kontinentu -- operacemi banky Société Générale du Crédit Mobilier a nových německých bank. Špička spekulativního boomu nastala v USA a Anglii na konci roku 1856, na kontinentu v březnu roku Krach, výbuch finanční krize nastal v USA v srpnu, v Anglii -- v září, na kontinentu -- v listopadu Nakonec, přítok likvidních prostředků, který pomohl oslabit a potom vykořenit krizi, vznikl v USA cestou přílivu kapitálu z Anglie; v Anglii -- díky dočasnému zrušení bankovního aktu z roku 1844, tvrdě omezujícího emise bankovek Bankou Anglie, v Hamburku -- cestou dodatečného přílivu stříbra. Ovšem, skutečnost byla složitější, než toto schéma. V každé zemi měla krize své zvláštnosti. 14

15 Kapitalizmus úspěšně přeživší krizi v letech , vstoupil do éry nového intenzivního růstu. Značný vzestup probíhal zejména v USA po občanské válce, v Německu -- po spojení v roce 1871, v Rusku -- po reformách Alexandra II. 2.2 Velká deprese ( ) Do r byly už zajisté USA první průmyslovou velmocí a finančním centrem světa. Proto americký burzovní krach v říjnu 1929 napomohl nejenom USA, ale také celému kapitalistickému světu ke hluboké ekonomické krizi. V Americe se tato krize nazývá velkou depresí. Američané tímto názvem především nazývají situaci v tuzemsku, ale někdy tak nazývají i situaci v dalších zemích. Jestliže doba začátku velké deprese je jasná, tak její konec je dosti mlhavý. Obvykle se má za to, že deprese skončila v r. 1933, následující období do konce desetiletí může být charakterizován jako východ z deprese: dost často, se nicméně třicátá léta považují za období velké deprese. Politici, ekonomové, ale i obyvatelé spojují vystoupení z velké deprese se systémem reforem, které byly provedeny vládou prezidenta Franklina Roosevelta ( ).Nejdůležitější události, které bezprostředně připravily krach v r. 1929, probíhaly na trhu s cennými papíry (investičním trhu) a ve sféře korporačních financí (organizace a financování akciových společností). Jak to obvykle bývá v průběhu boomů, probíhal ve druhé polovině dvacátých let 20. století velký růst kurzů akcií. A ne na prázdném místě: rostla výroba, zvyšovaly se příjmy obyvatelstva, nezaměstnanost se snižovala. V lednu 1929 byl akciový index dvakrát vyšší, než v lednu r. 1927, a trojnásobně vyšší, než v letech : do podzimu r se zvýšil asi o dalších 20 %. Před koncem volebního prezidentského termínu, prezident Calvin Coolidge mluvil v prosinci r o tom, že stát může hodnotit skutečnost se spokojeností a dívat se do budoucnosti s optimismem 1. To samé říkal Herbert Hoover, který při inauguraci v březnu r prohlásil: Nemám obavy o budoucnost naší země. Svítí se nadějí 2. Oba patřili k republikánům, kteří v důsledku velké deprese ztratili na dvacet let Bílý dům a přenechali ho demokratům. 1 J.K. Galbraith, The Great Crash Boston : Houghton Mifflin, 1979 ( 50 th Anniversary Edition). 2 E. A. Ivanjan, Bílý dům. Prezidenti a politika.moskva : Politizdat,

16 Růst kurzu akcií byl ve větší míře stimulován využitím úvěrů. Ve dvacátých letech 20. století prošel enormním vývojem burzovní úvěr, tak zvané obchodování s cennými papíry s marží (margin trading). Co to má znamenat: kupující cenných papírů může jejich cenu uhradit v hotovosti, ale může také dostat na tuto transakci úvěr od brokerské firmy, která poskytne úvěr na část cenných papírů, zbytek se hradí v hotovosti; podíl placený v hotovosti, se nazává marže. Na špičce boomu ve dvacátých letech činila marže do 10 %, což znamenalo, že 90 % ceny cenných papírů přecházelo do majetku zákazníka, ale zůstávalo jako zástava u brokerské firmy. Klient vyplácel úrok, ale sázel na to, že zvýšení kurzů jemu patřících akcií bude daleko vyšší, než tyto náklady. Na konci dvacátých let, když se cena akcií mohla jednoduše zdvojnásobit za několik měsíců, přinášely takové spekulace obrovské zisky. Přirozeně, brokeři neměli dost obratového kapitálu, aby v takové výši mohli poskytovat úvěr svým klientům, a brali úvěry v bance s tím, že do zástavy jim předávali cenné papíry. Tyto úvěry byly vydávány do poste restante, totiž banky si mohli vyžádat své peníze kdykoliv. V souvislosti s velkou poptávkou úvěrů úrokové sazby bank brokerským firmám dosahovali % p.a. Vysoká výnosnost tak zvaných brokerských úvěrů přitahovala na trh nejen americké komerční banky, ale jiné věřitele, včetně těch mimo USA. To bylo tak trochu pyramida, do základu které byla položena cena cenných papírů, které sloužily jako zajištění všech těchto úvěrů. Pokud tato cena rostla, bylo vše v pořádku, všechny vrstvy pyramidy dostávaly svůj podíl příjmů. Ale kdo mohl dát záruku, že kursy akcií budou růst donekonečna? Den 24. října vešel do historie jako černý čtvrtek. Z mnohých popisů vykresluje takovýto obraz toho památného dne: kursy na newyorkské fondové burze začaly klesat přibližně hodinu po otevření obchodování a ke 12. hodině měl již prodej akcií panický charakter, některé akcie nebylo možné prodat. Pád kurzů pokračoval 29. října. V toto černé úterý bylo na newyorkské burze prodáno 16,4 miliónu akcií -- rekord, zaregistrovaný do Guinnessovy knihy rekordů. Na konci roku pokračovaly kursy akcií v pádu. Společný index spadl skoro na polovinu. Pod vlivem americké katastrofy padaly ceny akcií na burzách v Londýně, Paříži, Berlíně. Začalo snížení cen na komoditních trzích a trzích s potravinami, objevily se příznaky poklesu v průmyslu USA. 16

17 Ti, kteří hráli na burze, představovali menšinu amerického lidu. Kdyby se všechno omezilo pouze na burzovní krach, byla by to jen polovina neštěstí, ale velká deprese pozdějších let vtáhla do krize, ožebračila a ponížila desítky milionů lidí. Cesta z ní byla dlouhá a těžká. Americká statistika z let je působivá. Pád průmyslové výroby z vyššího předkrizového bodu na dno v listopadu r r. dle měsíčních údajů činil 56 %, což je víc, než v kterékoliv jiné velké zemi, dotčené krizí. Export se snížil o 80 %. Nezaměstnanost dosáhla 25 % a počet nezaměstnaných překročil 13 milionů lidí. V červenci r fungoval hutní průmysl USA na 12 % své kapacity 3. Statisíce farmářských rodin, neschopných zaplatit hypotéky, posílily řady nezaměstnaných. Potulování a dětská bezprizornost, byla hromadným jevem. Po celé zemi se objevily mrtvá města, kde byly skoro všechny podniky zavřené, a lidé žili, co Bůh dal, nebo prchali do míst, které se zdály perspektivnější. Pokles cen akcií a nutnost zvýšení marže akcií, koupených na úvěr, přimělo značný počet lidí ke snížení spotřebitelských výdajů. Prudký pokles poptávky přinutil firmy zmenšovat výrobu, snižovat program investic, propouštět pracovníky. Mnohé firmy se staly neschopnými splácet získané úvěry od bank, co spolu s výběrem vkladů obyvatelstvem a firmami zhoršilo likviditu bank a vyvolalo několik vln bankovních bankrotů. Na začátku dvacátých let bylo v USA okolo 30 tisíc bank. Ale po říjnu r nabraly bankovní bankroty rozměry epidemie. Pouze v letech jak říkají Američané, zavřelo své dveře zhruba 9 tisíc bank. Bankrot bank znamenal, že firmy a fyzické osoby, které měly účty v těchto bankách, úplně nebo částečně tratili svoje peníze. V nejlepším případě se vklad zmrazoval na dlouhou dobu. Roosevelt je jeden z nejvýznamnějších státních funkcionářů 20. století a vyvedl Ameriku z velké deprese. Roosevelt zavřel od 6. března 1933 na tři dny všechny banky v zemi, 9. března tuto lhůtu prodloužil. Další den ministerstvo financí ve spolupráci s Federálním rezervním 3 A. Anikin. Dějiny finančních otřesů. 3. vyd. Moskva : Olimp-Business,2009. ISBN ,str

18 systémem, založeným v r. 1913, nařídilo prozkoumat stav každé banky zvlášť a otvírat pouze zdravé banky. Nicméně ozdravení bankovního systému vyžadovalo seriózní reformy. S nevídanou rychlostí byl připraven a odsouhlasen kongresem Bankovní akt z r. 1933, takzvaný zákon Glassa-Steagalla, dne 21. června 1993, byl podepsán prezidentem. Tento zákon je i nyní základem práce bank v USA, jeho hlavní ustanovení jsou směrovány na upevnění stability bankovního systému a odvrácení bankovních krizí. Komerčním bankám bylo zakázáno operovat s akciemi, jelikož takovéto operace ohrožují prostředky klientů banky. Největší význam mělo ještě jedno opatření: vytvoření Federální korporace pojištění depositů a celonárodního systému ochrany deponentů. Úspěch tohoto opatření byl překvapivý: počínaje r se počet bankovních bankrotů prudce snížil a ztráty deponentů se staly raritou. V květnu 1933 vstoupil v platnost zákon, zaměřený proti pochybným a podvodným společnostem, které zneužily důvěru klientů: stanovoval přísnou odpovědnost společnosti, která vydávala na trh své cenné papíry, a také odpovědnost za úplnost a hodnověrnost informací o stavu a hospodaření společnosti. Později byly tyto opatření zahrnuty do legislativního systému s vytvořením Komise pro cenné papíry a burzy (Securities and Exchange Commission) na federální úrovni, která i nyní hraje úlohu hlavního nástroje státu v provedení kontroly nad emisemi a trhem cenných papírů. Ke konci r vytvořili reformní systém, který zanedlouho získal neoficiální název Nový kurs (NEW Deal). Ani Roosevelt, ani jeho poradci nečinili nároky na nějaký plán nebo ideologické schéma konání. Neřídili se schématem, ale zdravým rozumem a pevným pragmatismem a šli rovněž vstříc náladám národa. Nový kurs, nicméně, nezasahoval základy společenského uspořádání. Zásady soukromého vlastnictví, tržní ekonomiky a politické demokracie zůstaly v platnosti, ale jejich účinnost se podstatně změnila. Nový kurs znamenal zrušení laissez faire (nezasahování státu do ekonomiky) a přechod k aktivní státní regulaci. Tím se připravovala půda pro smíšenou ekonomiku, která se objevila ve druhé polovině 20. století jako efektivní odpověď amerického a světového kapitalismu na dvě výzvy: vnitřní, která se objevila formou krizí a depresí, a vnější, zastoupené socialismem a komunismem. Nový kurs vyžadoval ohromné výdaje státního rozpočtu. V letech se výdaje federálního rozpočtu zvýšily v 2,2 krát. Příjmy daleko zaostávaly růst a schodek se 18

19 zalepoval velkými vnitřními úvěry. Za čtyři roky vzrostl státní dluh z 22 na 36 miliard dolarů. Cenová hladina se za tutéž dobu změnila jen málo, takže zvýšení výdajů a dluhu nebylo pouze na papíře, ale docela reálné. To strašilo nejen konzervativce, kteří byli zvyklí na to, že rozpočtový schodek a růst dluhu jsou správné cesty státu ke smrti. Roosevelt a jeho tým vedli odvážnou hru tak, že ujišťovali národ, že obnovení ekonomiky omlouvá jejich finanční politiku. Dá se říci, že intuitivně nahmatávali důležitější úlohy ekonomické teorie Johna Maynarda Keynese: v podmínkách hromadné nezaměstnanosti a neúplného využívání výkonů a zdrojů je deficitní financování nejen dovolené, ale je nutné pro překonání deprese a stagnace ekonomiky. Je třeba jen vědět rozumnou mez čerpání peněz a sledovat to, aby byly použity efektivně. Za pět let vzrostly náklady na zemědělství skoro pětkrát, na podporu zaměstnanosti a příjmů - sedmkrát. Velkou úlohu v překonání deprese a dalšího růstu ekonomiky hrály reformy v oblasti bytové výstavby a poskytování hypotečních úvěrů. V r byla jako zvláštní státní agentura vytvořena Federální bytová administrace (Federal Housing Administration), cílem které bylo pojištění hypotečních půjček, vydávaných bankami a jinými finančními ústavy investorům a dlužníkům. Finančním dokumentem, který reguluje právní poměry, vzniklé při poskytování hypotečního úvěru, je zástavní list, nebo hypotéka. Tento úvěr je dlouhodobý, zpravidla, minimálně 20 let. Aby se banky nebály vázat se na takovéto půjčky, byla vytvořena státní korporace, která kupovala od bank zástavní listy a přeprodávala je investorům, kteří měli zájem o dlouhodobé investování kapitálu. Tato korporace se jmenovala Federální národní hypoteční asociace (Federal National Mortgage Association), Američané ji nazývali ženským jménem Fanni Mac. V letech NEW deal bylo vybudováno hodně silnic a jiných objektů infrastruktury (kupříkladu, proslulý most přes průliv - Golden Gate v San Francisku), ve stejnou dobu se najímali nezaměstnaní za několik desítek dolarů měsíčně na výstavbu škol, nemocnic, cest a také bylo pomáháno divadlům, orchestrům, spisovatelům. Kromě všeho výše zmíněného, bylo uděláno hodně: poprvé v historii USA byl vytvořen státní systém sociálního zabezpečení (starobní důchod a důchod v případě ztráty živitele), zavedeny dávky v nezaměstnanosti, byla stanovena minimální mzda a zakázána dětská práce. I když se 19

20 některé z těchto legislativních norem špatně vykonávaly, samotná jejich existence měla principiální význam, konkrétně to ulehčilo odborům při ochraně zájmů zaměstnaných. Druhá polovina třicátých let 20. století byla pro Ameriku těžká, před válkou nedosahovala výroba úrovně roku 1929, nezaměstnanost se držela na úrovni 8-10 milionů lidí. Nicméně, velká deprese postupně vyprchávala, úplně ji ukončila válka a vojenská ekonomika. Roosevelt se stal v americké historii prvním prezidentem USA, kterého zvolili čtyřikrát. Až po jeho smrti zavedli pravidlo, zakazující jednomu člověku být v této funkci více než dvě volební období. 2.3 Latinskoamerická a asijská krize (devadesátá léta 20. století) Ředitel Mezinárodního měnového fondu Michel Camdessus nazval finanční krizi, která vypukla v Mexiku v letech první krizí 21. století. V létě r projednávala Velká sedmička průmyslových zemí na pravidelném summitu mezi jinými problémy i otázku krizí mexického typu a způsoby jejich odvrácení. Potvrzení těchto obav přišlo dost rychle. Krize v zemích východní a jihovýchodní Asie v letech mělo podobné rysy. Na podzim r se v krizi ocitla největší země Latinské Ameriky -- Brazílie a Rusko. Jaké jsou shodné rysy těchto krizí? Za základní lze považovat nyní moderní slovo - globalizace. Kapitál vždy hledá po celém světě nejvýhodnější oblasti pro vytvoření zisku. Ale nikdy pro to neměl kapitál tolik příležitostí, jako dnes, -- možnosti politické, ekonomické, technické, informační. Zavřenými pro cizí kapitál zůstávají pouze některé oblasti, jako je Severní Korea. Země, které chtějí existovat podle směrnic moderního světa a využívat jeho přednosti, zavádějí celkovou nebo alespoň částečnou svobodu pro pohyb kapitálu, zejména dovoz a repatriace (návrat do své země) cizího kapitálu, převodu zisků a úroků do vlasti. Zároveň vycházející jednotlivě na světovou scénu země, jejichž banky a firmy nemůžou, ale ani se nesnaží dodržovat tvrdou finanční disciplínu. Ovšem, i v zemích rozvinutého kapitalismu je hodně problémů, ale tam stabilita financí je prioritou. 20

21 Před krizí probíhají přibližně následující procesy: stát špatně vybírá daně a marnotratně spotřebovává peníze. Schodek rozpočtu se překrývá vnitřními a vnějšími úvěry. Jelikož tyto úvěry mají vysokou výnosnost pro věřitele a až do určitého momentu se jeví jako spolehlivé, kapitál se investuje do závazků vlád. Firmy, které zoufale bojují o místo na světovém trhu, si půjčují u tuzemských a zahraničních bank a při sebemenších problémech nejsou schopní ho splácet. Relativně slabé národní banky, které mají v aktivech tyto špatné a nesplácené úvěry (non performing loans), samy čerpají prostředky na světovém trhu kapitálu -- rozmísťuji své závazky, dostávají půjčky v cizích bankách. Současně se rozvíjí měnová a bankovní krize. Banky, donucené platit z vkladů a jiných zdrojů vysoké úroky, zvyšují úroky z úvěrů. Pro mnohé podniky je úvěr nyní nedostupný, což je tlačí k bankrotu. V určité etapě je důvěra otřesená, zahraniční držitelé státních a soukromých cenných papírů je hromadně prodávají, zahraniční banky požadují vrácení úvěrů. Hospodářsky to znamená odchod kapitálu ze státu. Současně utíká národní kapitál: firmy, banky, fyzické osoby kupují zahraniční cenné papíry, ukládají prostředky na účty v zahraničí. Jako obvykle to bývá při krizích, tyto procesy lavinově přibývají, dochází na úroveň paniky. Odchod a únik kapitálu ze státu znamenají prudké zvýšení poptávky po cizí měně, vzniká tendence k jejímu zdražení, ke snížení kurzu národní měny. Jestliže se centrální banka země pokouší udržet kurs měny, musí prodávat dolary nebo další tvrdou měnu ze svých zásob. Ale přitom ani vysoká úroveň zásob bývá nedostatečná. Takové krize zanechávají v ruinách bankovní systém, což se stalo v Rusku a Indonésii. Jedny finanční ústavy zavírají, další se skupují silnými národními nebo zahraničními bankami, třetím se pokouší pomoci stát cestou vlévání rozpočtových peněz. Prakticky všechny krizové země byly před tváří složitého problému restrukturalizace bank. Stručná chronologie finanční krize států Jihovýchodní Asii je následující. V Thajsku se příznaky krize objevily na začátku roku Firmy a banky nebyly schopné splácet splátky zahraničních dluhů, jejichž celková výše činila více než 80 miliard dolarů. V červnu vláda odebrala licenci 16 finančním společnostem, které se zabývaly poskytováním úvěrů v oblasti výstavby a správy nemovitostí. Silný tlak na národní měnu (baht), která předtím měla po dlouhou dobu pevný kurs vůči dolaru, si vyžádal výdaje z devizových zásob centrální banky. 2. června se vláda rozhodla již dál nepodporovat pevný kurz národní měny a baht se začal znehodnocovat. Dolar, který stál okolo 25 bahtů, se ke konci 21

22 roku zvednul na 47 bahtů. Vláda se obrátila za pomocí k MMF a už v srpnu získala expresní balík ve výši 17 miliard dolarů, včetně 4 miliard z prostředků samotného fondu. Mezitím se vlna krize spustila v Indonésii, která byla ještě slabším článkem v řetězci, než Thajsko. Jen upozorníme, že boj s krizí si vyžádal více peněz: 42 miliard dolarů, z nichž 11 miliard se zavázal dát MMF. Malajsie, jejíž hospodářské výsledky nebyly celkem špatné, se ocitla v krizi na podzim roku Kurs její měny (ringgit), který činil 2,5 ringgitu za dolar, ke konci roku spadl na 4 ringgity. Premiér Machatchir Muchamad, známý vlastními nacionalistickými antizápadními názory, hlasitě obviňoval americké finančníky v čele s Georgem Sorosem z toho, že zorganizovali spekulační kampaň proti ringgitu. V ekonomice Jižní Koreje, druhé průmyslové velmoci regionu po Japonsku, se negativní jevy objevovaly dlouho před krizí, kursy akcií padaly v průběhu let První pololetí roku 1997 poznamenal krach několika velkých firem, včetně automobilové společnosti Kia. V srpnu roku 1997 začala být plnohodnotná krize zřetelná: za půl roku spadl akciový index o více než třetinu, kurs národní měny wonu činil na konci června 880 wonů za dolar, ke konci roku spadl na 1700 wonů. V prosinci roku 1997 zformoval MFF pro Jižní Koreu v historii největší pomocný balíček ve výši 58 miliard dolarů, včetně 21 miliard z prostředků fondu. De facto byla použita pouze část těchto prostředků 4. Filipíny si vyzkoušely krizi díky svým sousedům. Kurs peseta, dříve prakticky připojeného k dolaru v poměru 26 peset za dolar, činil na konci roku 1997 kolem 40 peset. Krize odezněla v jiných státech regionu snížením kurzů akcií a devizových kurzů, zhoršením stavu bank. 4 A. Anikin. Dějiny finančních otřesů. 3. vyd. Moskva : Olimp-Business,2009. ISBN ,str

23 3. Příčiny vzniku světové hospodářské krize 2008 Začátek XXI století byl poznamenán výrazným zrychlením sociálně ekonomického rozvoje prakticky ve všech skupinách zemí, jak vyplývá z uvedené tabulky. Růst HDP podle skupin zemí a v Rusku v letech (Přírůstek v procentech vzhledem k předcházejícímu roku) USA 3,7 0,8 1,6 2,5 3,6 3,1 2,9 1,9 Eurozóna 3,8 1,9 0,9 0,8 2,0 1,5 2,8 2,5 Rozvojové země Asie 6,9 5,7 6,8 8,1 8,6 9,0 9,6 9,7 Země SNS 9,1 6,0 5,2 7,8 8,2 6,5 8,2 8,5 Rusko 10 5,1 4,7 7,3 7,2 6,4 7,4 8,1 Takové tempo rozvoje v průběhu několika let dosud ekonomický svět a uvedené skupiny zemí ještě nezažily. Pozornost si zaslouží výrazný nárůst HDP v posledních čtyřech letech ( ) v uvedených skupinách zemí. Výrazné tempo růstu HDP souviselo s nárůstem investic a s přílivem kapitálu. 23

24 Vysoké tempo rozvoje ve vyspělých zemích v mnohém souviselo se spotřebním boomem, bouřlivým rozvojem bytové výstavby a prodejem nemovitostí. Tento boom byl z velké části založen na rostoucím objemu půjček obyvatelstvu při současném růstu jeho zadluženosti vůči finančním institucím. Jak ve vyspělých, tak i v rozvojových zemích začalo docházet k přehřívání ekonomiky. Tomuto přehřívání ještě napomáhal rychle narůstající obrat finančních prostředků, který se stále více přesunoval do oblasti finančních derivátů. Objem hypotečních úvěrů se ve vyspělých zemích přiblížil k objemu HDP. Aktiva evropských bank dvojnásobně až čtyřnásobně převýšila objem HDP. Ještě rychleji rostl investiční trh, který dosáhl astronomických rozměrů. Dokonce i v Rusku, kde skupinu emitentů investičního trhu představuje asi 500 společností, rostl investiční trh o % ročně a dosáhl hodnoty 1,35 bilionu dolarů, což jej dostalo na 8. místo na světě. Co se týká podnikových cenných papírů, souvisejících především s využitím hedgingu ke snížení tržních rizik, jejich objemy převýšily objem reálné ekonomiky pěti až desetinásobně. Podle některých odhadů celkový objem derivativ ve světě převýšil hodnotu 600 bilionů dolarů, a to při objemu světového HDP okolo 60 bilionů. Zvlášť výrazně se tyto finanční deriváty prosadily v hlavních světových finančních centrech v USA a Velké Británii. Pod vlivem všeobecné euforie z tak významného zrychlení sociálně ekonomického rozvoje, růstu spotřeby, širokých možností financování, docházelo k přehlížení slabin světového finančně ekonomického systému; na rozpínající se finanční sektory nebylo nahlíženo jako na fiktivní bubliny odtržené od reálného základu 5. Tvrzení mnohých ekonomických teoretiků, že USA jsou v současné době jedinou zemí, která vybudovala postindustriální ekonomiku, se jeví jako opodstatněné. Lze s jistotou tvrdit, že to nejdůležitější, co dělá americkou ekonomiku nejen největší a ekonomicky nejrozvinutější, ale i kvalitativně odlišnou od všech ostatních ekonomik, je role dolaru ve světovém finančním systému. Status monopolního emitenta valuty, v níž probíhá většina transakcí a která je dosud základem rezerv centrálních bank všech zemí, to je hlavní konkurenční výhoda USA v boji 5 A. Aganbegjan. Krize : neštěstí a šance pro Rusko. Moskva : AST, ISBN

25 o globální ekonomické prvenství. Americkou postindustrálnost lze vyjádřit jednoduchým schématem: USA produkují dolary, za které nakupují ve světě vše potřebné a tyto dolary se potom ve formě investic vracejí zpět do své vlasti 6. Tak lze věrně interpretovat skutečnost, že koncem minulého století se stala Amerika největším světovým spotřebitelem zboží a služeb z jedné strany a investičních prostředků ze strany druhé. Právě zahraniční investice umožňují Americe, aby spotřebovávala víc, než kolik sama vyprodukuje. Začátkem tohoto století dosáhl tržní deficit fantastické výše 500 miliard dolarů a podle prognózy na tento rok má přesáhnout 800 miliard dolarů. Americká ekonomika do jisté míry svou rostoucí spotřebou podporuje ostatní svět, protože trvale rostoucí export do USA je zdrojem rozvoje velkého množství evropských a asijských společností. Američané tedy paradoxně svým zaměřením na spotřebu podporují rozvoj světové ekonomiky. Koncem srpna 2007 zveřejnila investiční banka Morgan Stanley zprávu s názvem Světová ekonomika: bubliny kolem nás. Autor dokumentu Andy Coy dochází k závěru, že světová ekonomika je mimořádně přehřátá. Přímo vře mýdlovými bublinami nepodloženě nafouknutými cenami na suroviny, nemovitosti, akcie. Celkový objem těchto bublin dosahuje podle jeho propočtů poloviny světového HDP, který Světová banka vyčíslila na 40 bilionů dolarů 7. O mýdlové bublině lze mluvit, pokud se na trhu vyskytují jak nadhodnocená, tak podhodnocená aktiva. V tomto případě může dojít díky útěku investorů od jednoho finančního nástroje ke druhému ke zhroucení jednoho segmentu a nafouknutí nové bubliny v druhém segmentu trhu. Pokud je nadhodnoceno absolutně všechno, investoři už nemají kam utéct. V současné době můžeme pozorovat, že závěry odborníka z Morgan Stanley se potvrdily a že pád investičního trhu během krize je velmi výrazný, v některých zemích pokles dosáhl až 80 %. V Americe se prodávají domy za symbolických 1000 dolarů. Více než trojnásobně poklesla cena ropy, klesly ceny luxusního zboží, šperků, automobilů, kožešin a drahé domácí techniky. 6 M. Blant. Finanční krize. Moskva : AST Publishing, ISBN , str M. Blant. Finanční krize. Moskva : AST Publishing, ISBN , str

26 3.1 Krach hypotečních úvěrů Jako první praskla hypoteční finanční bublina, související se značným množstvím nezajištěných hypotečních úvěrů, které byly poskytnuty v USA. Americké banky poskytovaly od začátku tohoto století v masovém měřítku hypoteční úvěry. Takovéto úvěry se poskytují s tím, že klient ručí získanou nemovitostí a pokud z nějakého důvodu přestane úvěr splácet, nemovitost je prodána a banka tak může kompenzovat své ztráty. Ovšem banky začaly poskytovat úvěry vyšší, než kolik byla tržní cena nemovitosti, a sice až do % hodnoty domu, o jehož koupi se jednalo. Předpokládalo se, že tyto dodatečné peníze dlužník použije na opravy a zařízení nového obydlí. Zdálo se, že ručení nemovitostí je v podmínkách rostoucích cen nemovitostí dostatečnou zárukou pro poskytnutí dlouhodobého hypotečního úvěru. Je zřejmé, že takový způsob úvěrování je velmi riskantní. Podstatná část amerických hypotečních úvěrů byla poskytnuta s plovoucí úrokovou mírou, navázanou na index LIBOR. Jedná se o vnitřní bankovní úrokovou míru, podle které si banky vzájemně půjčují peníze. Tyto půjčky obvykle trvají maximálně jeden rok. Úroková míra se nazývá plovoucí, protože závisí na množství faktorů, včetně nálady na světovém trhu. Je rozdíl vzít si na takovýto úrok úvěr na jeden rok, nebo na let, jak je to u hypoték běžné. Například v roce 1989 byla tato úroková míra 9 %, a v roce 1992 jen 3,3 %. Od konce roku 2000 plovoucí úroková míra rychle klesala, až dosáhla téměř nulové hodnoty a počet úvěrů vzrostl. Ale v lednu 2004 začala úroková míra opět stoupat. V prosinci 2006 dosáhla hodnoty 4,29 %. Měsíční splátky hypotečních úvěrů pochopitelně vzrostly a mnozí američtí dlužníci je už nebyli schopni platit. Problém byl ještě v tom, že úvěry se splácely tím způsobem, že klient nejdříve vyplácel zúčtované úroky a teprve potom začínal vyplácet za dům. Teď se však ukázalo, že lidem, kteří už zaplatili značné částky, nepatří v jejich domě ani cihla. Ovšem to co následovalo, bylo ještě horší. Vytvořil se začarovaný kruh. Jelikož se nevracely peníze za úvěry, banky nemohly úvěrovat nové klienty. Tehdy si banky začaly půjčovat navzájem. Zpočátku byly mezibankovní úvěry poskytovány velmi ochotně a jejich objem tak narostl, že se index LIBOR začal zvyšovat. Spolu s ním začaly růst i úrokové sazby hypotečních úvěrů. Klientů, kteří již nemohli platit měsíční splátky, bylo čím dál víc. Na trhu kolovaly také cenné papíry podložené právě zástavními úpisy, které se vyhotovují při poskytnutí hypotečního úvěru. Kvůli vysoké rizikovosti se tyto cenné papíry 26

27 přestaly kupovat. Banky začaly mít velké ztráty. A bylo čím dál tím hůř. Dlužníků bylo příliš mnoho, a když se dostaly jejich zabavené nemovitosti na trh, ceny domů začaly prudce klesat. Pokud již dříve byl pro banky problém dostat zpět své peníze prodejem zastavené nemovitosti, teď to již bylo zcela nemožné. Banky nejenže utrpěly ztráty, ale začaly se pokládat jedna za druhou. V důsledku toho se opět zvyšovaly hypoteční úrokové sazby To je podle mne základní schéma bankovní krize. Chtěl bych se trochu zaměřit na detaily. Agentury, zprostředkující styk mezi bankou a klientem, prováděly takzvané nestandardní úvěrování, čili poskytovaly úvěry i takovým lidem, kterým obvykle není dovoleno přiblížit se k bance na sto honů. Tito lidé buď už měli promeškané splátky úvěrů, nebo se na ně vztahovalo soudní rozhodnutí, nebo u nich probíhal proces odejmutí zastavené nemovitosti, nebo byli v konkursním řízení. Agentury následně prodaly na finančním trhu tyto úvěry, respektive cenné papíry, podle kterých měli klienti vyplácet úroky z hypotéky. To je celé schéma. V roce 2006 však nestandardní úvěry představovaly okolo 20 % z celkového množství poskytnutých úvěrů. Začátek krize lze datovat říjnem 2005, kdy hodnota prostředků použitých pro nestandardní kreditory vzrostla o 2,25 % za 40 dní. Již v listopadu kreditoři zvedli úrokovou míru a zpřísnili podmínky úvěrování. V prosinci vzrostly ztráty investorů a začal odliv společností ze sektoru nestandardního úvěrování. Řada společností oznámila propouštění svých zaměstnanců. V lednu 2006 začaly první bankroty. Úvěrové závazky se prodávaly na trhu za % jejich nominální hodnoty. Ale již v lednu za ně nabízeli pouze 60 %. Za rok, v březnu 2007, prohlásil největší nestandardní kreditor Countrywide, že 19 % jeho úvěrů má zmeškané splátky o více než 30 dní. To zapůsobilo jako exploze. Třebaže už předtím několik firem oznámilo, že má podobné problémy, teprve nyní si toho povšiml tisk: problém už byl totiž příliš vážný. V červnu 2007 oznámila jedna z vedoucích společností na trhu nestandardního úvěrování, investiční společnost Bear Stearns, že její ztráty činí 1,5 miliardy dolarů. Poskytování plovoucích úvěrů bylo zastaveno. V srpnu přiznalo své obrovské ztráty ještě několik velkých společností. V září oznámila druhá největší americká hypoteční společnost Freddie Mac, že její zisk ve druhém čtvrtletí tohoto roku poklesl o 45 % ve srovnání s druhým čtvrtletím roku

28 To byl rovněž varovný signál: Freddie Mac neměla příliš mnoho rizikových dlužních závazků, prostě jen utrpěla ztráty díky všeobecné krizi na americkém trhu nemovitostí. 7. září 2008 oznámil ministr financí USA Henry Paulson, že federální agentura USA pro trh s bydlením ustanovuje dočasnou kontrolu nad největšími americkými hypotečními společnostmi Fannie Mae a Freddie Mac. Jednalo se takzvanou federální péči (federal conservatorship), která se měla stát největší operací podobného druhu v historii USA. Fannie Mae je slangové označení pro Federální národní hypoteční korporaci (FNMA). Tato společnost je hlavním hráčem na sekundárním trhu hypoték v USA. Freddie Mac je zažitý název pro Federální korporaci hypotečních půjček na nákup domů (FHLMC), působící na primárním trhu hypoték. Do 7. září byly oba tyto subjekty soukromými akciovými společnostmi. Ovšem podle stanov byly dotovány (i když ne přímo financovány) federální vládou USA. Souhrnný objem aktiv Fannie Mae a Freddie Mac se odhaduje na 5,3 bilionů dolarů. Existují různé názory ohledně míry účasti těchto společností na hypotečním trhu USA. Nejkonzervativnější experti odhadují hodnotu celého amerického hypotečního trhu na 12 bilionů dolarů. Po ustanovení dohledu nad Fannie Mae a Freddie Mac získala vláda USA kontrolu minimálně nad 44,2 % hypotečního trhu. To je téměř monopol. Mechanismus federální péče počítá se vstupem státního kapitálu do společnosti, s likvidací jejích dosavadních dluhů a s poskytnutím státní záruky pro další úvěrování. To je cukr. Bičem je zde povinná výměna top managementu společností, které jsou pod takovouto péčí. V daném případě bylo ustanovení zákona naplněno měrou vrchovatou: oznámení o propuštění obdrželi všichni vedoucí hlavních kanceláří od funkce vedoucího oddělení výše a také všichni představitelé regionálních zastoupení. Nespokojenost amerického ministerstva financí je pochopitelné. Souhrnné operativní dluhy obou společností představovaly 25 miliard dolarů. Tuto částku bylo nutno buďto vyinkasovat do konce roku, anebo vyhlásit platební neschopnost. Ovšem celkové ztráty obou společností od začátku roku přesáhly 14 miliard dolarů a hodnocení akcií za osm měsíců kleslo o 76 % u Fannie Mae a o 82 % u Freddie Mac. Teď bude platit Ministerstvo financí USA z rozpočtových prostředků. Podle prohlášení Henryho Paulsona, vláda se rozhodla ustanovit kontrolu nad oběma společnostmi v zájmu celého finančního systému a daňových poplatníků, protože finanční situace v obou společnostech se prudce zhoršovala. Výše dluhů Fannie Mae a Freddie Mac představovala 28

29 značné riziko pro finanční stabilitu. Strukturovali jsme tento mechanismus, abychom ochránili daňové poplatníky. Úředník pohrozil: Vrátíme prostředky zpět do rozpočtu. Do té doby akcionáři těchto společností neuvidí ani cent. Fakticky zavedlo Ministerstvo financí USA vůči Fannie Mae a Freddie Mac krajní opatření, dá se říct nejvyšší míru finanční ochrany. Za situace, kdy na jedné misce vah je ztráta 200 miliard dolarů z rozpočtu a na druhé stabilita společnosti s aktivy 5,3 bilionů dolarů, vláda nejvíce tržně orientované země na světě volí znárodnění a stabilitu. Nedostatek prostředků začaly pociťovat dokonce i největší světové investiční společnosti jako Goldman Sachs, a pátá největší investiční společnost na světě, Lehman Brothers, prostě zkrachovala. Na pokraji bankrotu se ocitla i největší světová pojišťovna AIG, které pomohly přežít finanční injekce od Ministerstva financí USA. Desítky miliard ztrát musely odepsat největší banky jako UBS a CitiBank. Krize, jak se ukázalo, byla tak hluboká, že mezinárodní banky a finanční korporace byly nuceny v masovém měřítku prodávat svá aktiva v jiných zemích, aby zajistily likviditu a udržely se nad vodou. V důsledku toho se zhroutily burzy cenných papírů, a to díky masovému prodeji akcií, jehož cílem bylo zachovat likviditu. 3.2 Přerůst finanční krize v krizi průmyslovou Značně byla snížena výše poskytování úvěrů reálnému sektoru ekonomiky a finanční krize přerostla v krizi ekonomickou. Začala recese výroby se snížením spotřeby paliva, surovin, materiálů, což vedlo ke zhroucení cen, které v uplynulém období neoprávněně vzrostly a dosahovaly nadoblačných výšin. Například cena ropy, podporovaná trhem futures na ropu, překročila 160 dolarů za barel. Spadla až na dolarů. Třikrát klesly konkrétní ceny na dodávky přírodního plynu -- z 500 na 175 dolarů za tisíc kubíků, spadly ceny koksovaného uhlí, mědi, niklu, hliníku i dalších druhů surovin a materiálů. Krize se začala zmocňovat všech oblastí ekonomiky. Některé automobilky snožují výrobu. V listopadu 2008 vyhlásilo britské oddělení japonské automobilky Nissan zastavení výroby na dva týdny. Zástupce Nissanu Trevol Mann říká, že v «krizovém» září spadly prodeje automobilů o 30 % ve Španělsku a o 20 % v Anglii. V plánech Nissanu je snížit výrobu ve dvou závodech v Japonsku v listopadu 2008 až březnu 2009 na 65 tisíc 29

30 automobilů a na 3 dny pozastavit výrobu aut v továrnách v Americe, kde prodeje spadly za měsíc o 37%. Jihokorejský koncern Hyundai také krátí výrobu a očekává, že prodeje automobilů v USA mohou klesnout na 25leté minimum. Snížení výroby ohlásila rovněž Toyota a Honda. Volkswagen snižuje výrobu terénních vozidel ve svém závodě v Bratislavě a na Slovensku. BMW oznámilo dočasné pozastavení výroby ve svých závodech v Německu -- v Regensburgu, Mnichově a Lipsku. Již dříve se snížila výroba v závodech General Motors a Volvo. Pokles prodeje automobilů je jen jeden příklad krize, která nás zasáhla. V podstatě, podobná čísla lze uvést v každém odvětví ekonomiky. 3.3 Celosvětový charakter krize Zvláštnost moderní finanční a hospodářské krize je ve všestrannosti této krize, která zachvacuje všechny finanční sféry, mnohotvárnost ekonomiky a sociální oblast,a občas (v jednotlivých státech) přerůstá v politickou krizi. Tímto se tato krize odlišuje od mnohých určitým směrem zaměřených krizí v jednotlivých státech, které boří hypotéky a nemovitosti, finanční systém, jednotlivé odvětví a sféry ekonomiky 8. Druhá zvláštnost moderní finanční a hospodářské krize je její celosvětový charakter. Začala v USA, dost rychle se rozšířila, především, na vyspělé státy, a potom a na rozvojové země a začala celosvětová krize. V tomto ohledu se například liší od finanční krize let , která začala a nejvíce se dotkla zemí Jihovýchodní Asie, a potom vyvolala krizi v Rusku, Brazílii a některých jiných státech. Nicméně tato krize nepřerostla do celosvětové a většina zemí světa, i když pociťovali jakýsi vliv krize, přesto nebyla ve zbídačeném stavu a pokračovala ve svém rozvoji. Globální charakter nynější krize, rychlost jejího šíření po světě je jasným svědectvím prohloubení a rozšíření procesů globalizace ve světě, především důsledkem celosvětového finančního systému, spojeného s mezinárodním přílivem kapitálu, rozšířením a prohloubením zahraničního obchodu a jiných forem ekonomické spolupráce, zesílené o vzájemnou závislost devizových kurzů různých zemí. Zkrátka, finanční a ekonomický 8 A. Aganbegjan. Krize : neštěstí a šance pro Rusko. Moskva : AST, ISBN ,str