MASARYKOVA UNIVERZITA VÝCHOVA A VZDĚLÁVÁNÍ MENTÁLNĚ POSTIŽENÝCH JEDINCŮ BAKALÁŘSKÁ PRÁCE PEDAGOGICKÁ FAKULTA KATEDRA SOCIÁLNÍ PEDAGOGIKY.

Transkript

1 MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA KATEDRA SOCIÁLNÍ PEDAGOGIKY VÝCHOVA A VZDĚLÁVÁNÍ MENTÁLNĚ POSTIŽENÝCH JEDINCŮ BAKALÁŘSKÁ PRÁCE Brno 2006 Vedoucí bakalářské práce: PhDr. Tomáš Čech, Ph.D. Vypracovala: Eva Příhodová

2 Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a použila jen literaturu a prameny uvedené v seznamu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena v knihovně Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity v Brně a zpřístupněna ke studijním účelům.. Podpis 2

3 Děkuji PhDr. Tomáši Čehovi, Ph.D., vedoucímu bakalářské práce, za připomínky a odborné vedení po celé období zpracování mé bakalářské práce. 3

4 OBSAH ÚVOD... 6 I. TEORETICKÁ ČÁST 1. Mentální retardace Psychopedie Specifikace psychických procesů mentálně retardovaných osob Klasifikace mentální retardace Příčiny vzniku mentální retardace Prevence mentální retardace Výchova osob s mentální retardací Jednotlivé výchovy Terapeutické metody Volnočasové aktivity mentálně postižených Zájmové činnosti Vzdělávání osob s mentální retardací Vzdělávání osob s mentální retardací ve speciálních školách Předškolní vzdělávání Vzdělávání v období povinné školní docházky Vzdělávání v rámci profesní přípravy Další vzdělávání Rámcový vzdělávací program Integrace a inkluze mentálně postižených Péče o postižené - pedagogika Marie Montesory Speciálně-pedagogická centra Individuální vzdělávací plány

5 5. Institucionální péče Současná ústavní péče Klasifikace ústavů sociální péče Nový zákon o sociálních službách Standardy kvality sociálních služeb II. PRAKTICKÁ ČÁST 6.1. Cíl výzkumu Formulace výzkumných hypotéz Metoda výzkumu a sběr dat Výzkumný soubor Charakteristika zkoumaných objektů Analýza výzkumu Vyhodnocení hypotéz ZÁVĚR SEZNAM LITERATURY RESUMÉ RESUME PŘÍLOHY

6 ÚVOD Obrazem každé společnosti je nesporně i úroveň její péče o děti a péče o děti nejrůznějším způsobem handicapované zvlášť. Jako téma své bakalářské práce jsem si zvolila oblast výchovy a vzdělávání mentálně postižených, jejich začleňování do běžného života ve společnosti. S rozvojem demokracie a svobody po roce 1989 se změnil život nejen zdravým lidem, ale také handicapovaným. Mění se postoj společnosti k postiženým i pohled veřejnosti na tyto jedince. Úkolem výchovy a vzdělávání mentálně postižených osob by měla být příprava pro život ve společnosti. Maximální rozvoj osobnosti a individuality každého takto postiženého jedince. V teoretické části své práce jsem se zaměřila na objasnění pojmů souvisejících s mentální retardací. Dále pak na výchovu těchto osob a možnosti jejich dalšího rozvoje, jako jsou různé terapeutické metody, ale také volnočasové a zájmové aktivity. V současné době probíhá vzdělávání mentálně postižených především ve speciálních školách, stále více se také nabízí možnosti integrace i takto postižených jedinců. Proto část mé práce je věnována i těmto tématům. Ve výchově a vzdělávání mentálně postižených hrají stále důležitou roli ústavní zařízení, kde právě nyní dochází k velkým změnám v oblasti podpory a péče o tyto jedince. Od roku 2007 vstoupil v platnost nový sociální zákon, do zařízení jsou zaváděny standardy kvality, začíná se rozbíhat transformace ústavní péče. Praktickou část jsem zaměřila na problematiku integrace mentálně postižených dětí do běžných základních škol. Formou dotazníků, určených pro vedoucí pracovníky vybraných základních škol, jsem se snažila ověřit, zda a za jakých podmínek je možné integrovat mentálně postižené jedince do jejich zařízení. 6

7 I. TEORETICKÁ ČÁST 1. Mentální retardace Vývojová porucha integrace psychických funkcí, postihující jedince ve všech složkách jeho osobnosti duševní, tělesné i sociální. Nejvýraznějším rysem je trvale porušená poznávací schopnost, která se projevuje především v procesu učení. Možnosti výchovy a vzdělávání jsou omezeny v závislosti na stupni postižení (Dolejší 1978). Mentální retardace je stav charakterizovaný celkovým snížením intelektových schopností (schopnosti myslet, učit se a přizpůsobovat se svému okolí), k němuž dochází v průběhu vývoje jedince. (Pipeková 2006, s. 269). Definice dle Vágnerové(1999, s. 146): Nejčastěji je mentální retardace definována jako neschopnost dosáhnout odpovídajícího stupně intelektového vývoje. Nízká úroveň inteligence bývá spojena se snížením či změnou dalších schopností a odlišností ve struktuře osobnosti. Pod heslem mentální retardace se rozumí celkové snížení intelektuálních schopností osobnosti postiženého, které vzniká v průběhu vývoje a je obvykle provázeno nižší schopností orientovat se v životě. Nedostatek adaptivního chování se projevuje: ve zpomaleném zaostávajícím vývoji, v ohraničených možnostech vzdělávání, v nedostatečné sociální přizpůsobivosti. (Černá 1995, s. 12). Termín mentální retardace znamená opožděnost rozumového vývoje, je odvozen z latinského mentis mysl, rozum a retardace z latinského retardio zdržet, zaostávat, opožďovat. (Vítková 2004, s. 293). 7

8 1.1. Psychopedie Speciálněpedagogická disciplína, která se zabývá edukací osob s mentálním postižením či jiným duševním postižením a zkoumáním výchovných a vzdělávacích vlivů na tyto osoby. Jako obor se zabývá edukací, reedukací, diagnostikou, poradenstvím, terapeuticko-formativní intervencí, kompenzací, rehabilitací, integrací a socializací jedinců s mentálním postižením, ale také prevencí a prognostikou mentální retardace. Cílem psychopedie - je dosažení maximálního stupně rozvoje osobnosti jedince s mentálním či jiným duševním postižením a jeho integrace do společnosti (Pipeková 2006, s. 269). Psychopedie patří mezi vědy společenské, úzce spolupracuje s mnoha dalšími obory jako je pedagogika, psychologie, sociologie, medicína, právo: 1.2. Specifikace psychických procesů mentálně postižených osob Percepce - smyslové poznání proces utváření zkušeností je pomalý a probíhá s určitými odchylkami, nedostatečné prostorové vnímání, nedokonalé vnímání času, snížená citlivost hmatových vjemů, špatná koordinace pohybu. Myšlení je zatíženo přílišnou konkrétností, nepřesností a chybami v analýze a syntéze. Je neschopno vyšší abstrakce, myšlení je nedůsledné, pojmy se tvoří těžkopádně, úsudky jsou nepřesné. Paměť vše nové si osvojují pomalu a po mnohačetném opakování, rychle zapomínají, vybavují si nepřesně, vědomosti neumí včas uplatnit v praxi. Pozornost vykazuje nízký rozsah sledovaného pole, nestálost a snadnou unavitelnost. 8

9 Vůle specifickým rysem je porucha vůle, nerozhodnost, nedostatek vůle, snížení volních činností, neschopnost zahájit činnost. (Valenta, Miller, 2003) Řeč jedním z nejcharakterističtějších příznaků mentální retardace je narušení komunikačních schopností, narušený vývoj řeči, značné zpoždění, je ovlivněna stupněm MR. Emoce nevyrovnanost, emoční labilita a agresivita, ovlivněny jsou city spjaty s poznávací činností člověka, jeho zvídavost, poznávací zájmy Klasifikace mentální retardace V současné době se používá členění podle desáté decenální revize Světové zdravotnické organizace (WHO) z roku Stupeň mentální retardace se obvykle měří standardizovanými testy inteligence. Intelektuální schopnosti a sociální přizpůsobivost se mohou měnit v průběhu času a i snížené hodnoty se mohou zlepšovat cvičením a rehabilitací. Mentální retardace patří do oboru psychiatrie, proto má jako první označení písmeno F. Oddíl F70 F79 je celý věnován mentální retardaci a toto označení je považováno za základní kód. (Mezinárodní statistická klasifikace nemocí a přidružených zdravotních problémů Desátá revize 1993). Stupně postižení F 70 Lehká mentální retardace iq F 71 Středně těžká mentální retardace IQ F 72 Těžká mentální retardace IQ F 73 Hluboká mentální retardace IQ 19 a níže F 78 Jiná mentální retardace F 79 Nespecifikovaná mentální retardace 9

10 Lehká mentální retardace (F 70 IQ 50 69) U dospělých odpovídá mentálnímu věku 9 12 let, opožděný vývoj řeči a komunikativních dovedností, jemná a hrubá motorika lehce opožděna, rozvoj sociálních dovedností zpomalen. Stav vede k obtížím při školní výuce, nácvik běžných dovedností a návyků trvá delší dobu. Děti se vzdělávají ve speciálních školských zařízeních, zvládnou vyučení v jednoduchých učebních oborech. Dospělí jsou schopni zapojení do práce, úspěšně udržují sociální vztahy. Výchovné působení a rodinné prostředí mají velký význam pro socializaci. Středně těžká mentální retardace (F 71 IQ 35 49) U dospělých odpovídá mentálnímu věku 6 9 let. Rozvoj myšlení a řeči je výrazně opožděn, často se vyskytují přidružené vady, neurologické a tělesné obtíže, vývoj jemné a hrubé motoriky je zpomalen, zůstává celková neobratnost, nekoordinovanost pohybů, neschopnost jemných úkonů. Samostatnost v sebeobsluze je mnohdy částečná, projevují se časté nepřiměřené reakce. Vzdělávají se podle odpovídajícího vzdělávacího programu většinou v základní škole speciální, další vzdělávání je možné v praktické škole. Jednoduché pracovní zařazení, většinou v chráněném prostředí. Těžká mentální retardace (F72 IQ 20 34) U dospělých odpovídá mentálnímu věku 3 6 let, psychomotorický vývoj je výrazně opožděn, značná pohybová neobratnost, dlouhodobé osvojování koordinace pohybů, časté somatické vady, celkové poškození CNS, poruchy pozornosti, minimální rozvoj komunikačních dovedností, potřeba podpory a celoživotní péče. Vzdělávání probíhá dle odpovídajícího vzdělávacího programu v základní škole speciální rehabilitační třídy.při soustavné výchovné péči jsou schopni vykonávat některé jednoduché úkony. 10

11 Hluboká mentální retardace (F 73 IQ pod 20) U dospělých odpovídá mentálnímu věku pod 3 roky, stav způsobuje nesamostatnost a potřebu pomoci při pohybu, komunikaci a hygienické péči, těžké omezení motoriky, většinou kombinace postižení sluchu, zraku, neurologické poruchy, ve většině případů neschopnost sebeobsluhy. Jiná mentální retardace (F 78) Mentální retardaci nelze přesně určit pro přidružená postižení smyslová a tělesná, poruchy chování a autismus. Nespecifikovaná mentální retardace ( F 79) Stanovení stupně mentální retardace je nesnadné pro přidružené senzomotorické, somatické postižení, těžké poruchy chování, pro autismus. Každý mentálně postižený člověk je svébytný subjekt s charakteristickými osobnostními rysy, přesto se však u většiny z nich projevují v jednotlivých obdobích života charakteristické znaky, které závisí na hloubce a rozsahu mentální retardace. (Vítková 2004, s. 297) Příčiny vzniku mentální retardace (Vítková 2004, s. 295) Z hlediska časového faktoru dělíme příčiny vzniku mentální retardace na: prenatální - jedná se o infekce matky během těhotenství, špatnou výživu, působení toxických látek a záření, úrazy matky perinatální - nedostatek kyslíku plodu, dlouhotrvající porod atd. postnatální do 2 let věku dítěte, špatná výživa, úrazy mozku, infekce novorozeněte 11

12 Další dělení mentální retardace: vrozená mentální retardace je spojena s určitým poškozením nebo odchylným vývojem nervového systému v období prenatálním, perinatální, postnatálním asi do 2 let života dítěte získaná mentální retardace demence rozpad nebo zastavení mentálního vývoje, který je zapříčiněn pozdější poruchou, nemocí, úrazem mozku, poruchami metabolismu, degeneračním onemocněním mozku, duševními poruchami sociálně podmíněná mentální retardace - vzniká v důsledku působení vnějšího prostředí, nedostatečnou stimulací prostředí dítěte. Projevuje se výrazným opožděním vývoje řeči, myšlení, schopnosti sociální adaptace Prevence mentální retardace Prevence předcházení vzniku a výskytu, ochrana před něčím. Vašek(1994) vymezuje prevenci jako soubor aktivit zaměřených na předcházení ohrožení, narušení či postižení u člověka, anebo snižování jejich možných důsledků, vzniku, výskytu takových nežádoucích jevů jako jsou nehody a úrazy, onemocnění, poruchy Primární prevence u MR činnost zaměřená na zamezení vzniku mentálního postižení v celé populaci ženy v těhotenství by měly pravidelně navštěvovat lékaře, dodržovat správnou životosprávu, skončit s kouřením, nepít alkoholické nápoje, neužívat léky bez konzultace s lékařem, vyhýbat se infekčním onemocněním, dávat pozor na RTG záření, ženy nad 35 roků navštívit genetickou poradnu Sekundární prevence je zaměřena na ohroženou populaci má-li některý z partnerů v rodinné anamnéze genetický defekt Terciární prevence činnost zaměřená na jedince s mentálním postižením se snahou o zmírnění následků postižení. 12

13 2. Výchova osob s mentální retardací Cílem výchovy mentálně postiženého jedince je výchova všestranně a harmonicky rozvinutého člověka. Dosažení tohoto cíle vyžaduje záměrné, důsledné a intenzivní působení na osobnost takto postižených jedinců. Výchovným působením lze pozvolna zlepšovat jejich psychický i tělesný stav, rozšiřovat jejich duševní obzory, procvičovat smysly a rozvíjet jejich pohybové a pracovní dovednosti. Důležitým úkolem výchovy je připravovat tyto jedince pro zařazení do běžné společnosti, učit je základním společenským návykům a pravidlům chování (Osnovy výchovné práce 1980) Jednotlivé výchovy Smyslová výchova Slouží k rozvoji základního poznání. Rozvíjíme v ní funkce jednotlivých smyslových analyzátorů, které jsou podmínkou správného vnímání, koncentrace pozornosti, prostorové, časové i směrové orientace a základem pro vytváření představ a pojmů. Zdokonalujeme také rozvoj motoriky. Ve výchově je nutno zohledňovat individuální přístup, pravidelné opakování a procvičování jednotlivých úkolů a dovedností. Činnosti se uskutečňují formou pohybových a didaktických her, úkolových her (třídění, srovnávání obrázků a pomůcek), na vycházkách. Při těchto činnostech procvičujeme: Zrakové vnímání - rozeznávání barev, tvarů, odhad rozměrů, orientace v prostoru, směrovou orientaci, cvičení paměti, pozornosti, představivosti. Sluchové vnímání - druhy zvuku, intenzitu zvuku, směr zvuku odkud přichází, zvuky nástrojů, zvířat, napodobování zvuků. Hmatové vnímání- rozlišování a určování velikosti, tvaru, různé druhy, povrchy materiálů, modelování z různých materiálů. 13

14 Čichové vnímání - rozpoznávání vůní, pachů, druhů potravin. Chuťové vnímání základní rozlišení chutí sladké, kyselé, slané, hořké, poznávání potravy dle charakteristických chutí. Mravní výchova Tato výchova je jednou z nejdůležitějších, ale také nejsložitějších složek výchovy. Vede k rozvíjení určitých lidských vlastností, představ, názorů, postojů, dovedností, citů a návyků chování. Jejím úkolem je formovat vztahy ke společnosti, k práci, k sobě samému, trpělivosti, správnému chování a jednání, dodržování základních sociálních norem. Rozumová výchova Základním úkolem rozumové výchovy je soustavné rozvíjení poznání, myšlení, řeči. Těžiště spočívá v seznamování se - s přírodou, společenskou skutečností, která nás obklopuje, s postupy zaměřené na chápání a posuzování vlastní osoby, řešením různých situací. S obsahem rozumové výchovy těsně souvisí morální a společenská výchova při níž rozvíjíme základní hygienické, sebeobslužné, pracovní, bezpečnostní návyky a osvojování pravidel společenského chování. Rozumová výchova zahrnuje: Poznávání nejbližšího prostředí, orientace v nejbližším okolí, poznávání osob, seznamování se s vlastním tělem, oblečením, poznání domova, rodiny, přírody, dopravy a základních bezpečnostních pravidel, poznání společenského života, pěstování vztahu k ostatním lidem Řečová výchova Jejím cílem je kompenzovat nedostatky v komunikaci, rozvíjet nonverbální a verbální komunikační prostředky, zlepšování dovednosti formulovat svá sdělení. 14

15 Do řečové výchovy patří: Rozšiřování slovní zásoby, nacvičování vyjadřovacích dovedností, schopnost porozumění, smysluplné užívání řeči, provádíme dechová cvičení, hlasová cvičení, cvičení artikulace řeči, cvičení v sociálním kontaktu, nonverbální komunikace. Pracovní výchova Vytváří základní předpoklady pro socializaci mentálně postižených jedinců, jejím vyvrcholením je jejich samostatný život a zapojení do pracovního procesu. Tyto předpoklady jsou postaveny na vytváření pozitivního vztahu k práci, motivaci k další činnosti, poznání vlastních možností. Vytváření schopností pracovat co nejuceleněji probíhá v rámci pracovního vyučování, pracovní výchovy a terapeutických činností. Pracovní výchova je zaměřena hlavně na nácvik úkonů souvisejících se sebeobsluhou, na utváření základních manuálních dovedností, na upevňování hygienických návyků, budování samostatnosti (Valenta, Muller 2003, s. 250). Manuální a motorické dovednosti můžeme u jedinců s MR rozvíjet při takových činnostech jako je práce s papírem, kartonem, hry se stavebnicemi,, práce s přírodninami, textilem, se dřevem a dalšími materiály, zapojení při pomocných pracích, práce v terapeutických dílnách. Výtvarná výchova Vychovává k estetickému cítění, pěstuje vkus a schopnost vidět krásu, učí sebeovládání, rozvíjí také manuální a motorické dovednosti. U jedinců s MR působí na rozvoj smyslů, působí radost z vlastní práce. Ve výtvarné výchově se soustřeďujeme na využití přírodních materiálů, využíváme různé výtvarné techniky, zpodobňujeme činnosti kolem nás. Před vlastní výtvarnou prací dbáme na vhodnou motivaci, vhodnou volbu materiálů a výtvarných pomůcek. Do této výchovy patří malování, kreslení různými technikami, modelování z hlíny, plastelíny a z dalších materiálů, jiné techniky s různými materiály. 15

16 Tělesná výchova Jejím úkolem je tělesný a pohybový rozvoj jedince, procvičování především hrubé motoriky, vedení ke zdravému životnímu stylu. Spočívá v péči o zdravý a harmonický tělesný vývoj, v osvojování základních pohybových dovedností, rozvoji psychomotorických funkcí, rozvoji obratnosti, vytváření manuálních dovedností, pohybové koordinace, také relaxace. Při popisu jednotlivých výchov jsem vycházela z autorů Valenty a Múllera: Psychopedie (2003), dále také z Osnov výchovné práce pro mentálně postižené jedince ( MPSV 1980) Terapeutické metody Odborná, záměrná, cílevědomá aplikace různých prostředků použitá za účelem pomoci lidem změnit jejich chování, myšlení, emoce či osobnostní strukturu společensky i individuálně přijatelným způsobem. (Renotiérová 2005, s. 63). Pro terapeutické činnosti využíváme ty oblasti, které jsou pro klienta přitažlivé. pohyb, hudba, hra, práce s různými materiály a předměty, výtvarné činnosti, literatura a dramatika. Sestavování činností a programu, jeho realizace je úkolem vychovatele, terapeuta. Může v nich jít např. o bazální stimulace, senzomotorické cvičení, udržování optimálního stavu, o sociální zkušenosti, reedukaci, o sociální zručnosti, individuální edukační program, o psychosociální rehabilitaci. Terapie v léčebné pedagogice znamená především hledání smyslu pro věci, jevy a hodnoty a vytváření si vlastních postojů a polí pro smysluplné působení v reálném životě. Léčebná pedagogika se zaměřuje na optimalizaci vývoje, prevenci druhotných poruch, nápravu při výchovných obtížích. Úkolem terapeutických činností je pomoc postiženým jedincům optimalizovat jejich výchovu a vzdělávání a pomoci jim při sociální integraci. Uplatňujeme cvičení, programy pro zlepšení narušených funkcí, zprostředkování potřebných zkušeností a zážitků, formování osobnosti, dosažení pozitivních změn. Cílem je intervence do sociálního prostředí, vytváření podmínek pro normalizaci života klienta a pro jeho 16

17 maximální možnou integraci společenskou i pracovní. Navrhované terapie se realizují prostřednictvím cvičení, nebo v rámci komplexního programu, který zahrnuje i trávení volného času a zájmové činnosti. Podle využívaných prostředků můžeme terapeutické metody ve speciální pedagogice roztřídit na následující skupiny: terapie hrou, pracovní terapie, dramaterapie, psychodrama, biblioterapie, arteterapie, muzikoterapie, zooterapie, hipoterapie, canisterapie, psychomotorika, bazální stimulace Terapie hrou Odborná, záměrná a cílevědomá aplikace prostředků hry použitá za účelem pomoci lidem (dětem) změnit jejich chování, myšlení, emoce, osobnost společensky i individuálně přijatelným směrem. Hra patří mezi nejdůležitější formativní prostředky ve vývoji člověka může mít ráz výchovný, diagnostický i terapeutický. Bývá důležitým prostředkem v přístupu ke klientovi, nástrojem komunikace, prostředkem navazování vztahů. Často používá vstupů do různých rolí. Pracovní terapie Odborná, záměrná a cílevědomá manipulace s předměty, surovinami a materiály. Směřuje ke konkrétnímu výrobku či výsledku práce. Terapeutických cílů se u klientů dosahuje hlavně prostřednictvím rukodělných činností a výcvikem v oblasti praktického života např. v domácích pracích. Dramaterapie Využívá prostředky dramatického umění, improvizace, hru v roli, nonverbální pohybové prostředky, gesta. Cílem dramaterapie je hledání alternativních zdrojů, které pomohou při překonávání např. komunikačních obtíží. U postižených jedinců jde o rozvíjení všech oblastí a stránek osobnosti, poskytovat jim vhodné prostředí a 17

18 podmínky pro uplatnění jejich zájmů a schopností. Prostřednictvím dramaterapie získávají zkušenosti a zážitky z různých oblastí života. Používáme techniky vhodné pro zahájení, pokračování a uzavření lekcí, jedná se o činnosti motivační, tělesnou aktivaci, skupinovou interakci, skupinové role. Náplň dramaterapeutických aktivit vybíráme tak, aby je i mentálně postižení jedinci mohli úspěšně zvládnout, vycházíme z témat, která jsou známá jako pohádky a programy v televizi. Psychodrama Jedná se o řízenou dramatickou improvizaci, kde klient představuje hlavně sám sebe. Při psychodramatu je vytvářen model konkrétních životních situací, které pomáhají klientovi pochopit vlastní postoje, přání, fantazie, zkoušení vlastních rolí. Mentálně postižení jedinci si při těchto terapiích mohou zkoušet různé role, vyjadřovat svá přání, prožívat různé situace. Biblioterapie Obsahem biblioterapie je vlastní čtení a předčítání, přednes a vyprávění příběhů. Působí na emocionální vývoj, dále hraje roli čtená beletrie a její obsah odpovídající např. vlastním zkušenostem, prožívání příběhů atd. Arteterapie Kresba je zde významným komunikačním prostředkem, způsobem vyjadřování pocitů, dojmů, nálad, psychických stavů, toho co člověk prožívá. Jde o specifický způsob jazyka, který dokáže nahradit nedostatky běžně používané řeči. Je také významným diagnostickým prostředkem, dokáže odhalit nesrovnalosti s normálním vývojem hlavně u dětí a mládeže. Muzikoterapie Využívá základních prvků hudebního umění melodie, harmonie, rytmu, zvukové barvy, dynamiky, tempa, taktu. Soustřeďuje se na poslech, vnímání a vyjádření hudby, také na projev řečový, pohybový, poslech živě hrané nebo reprodukované hudby, což může směřovat ke společnému prožitku, k podpoře 18

19 budování vztahů, k uvolnění emocí, rozšíření vnímavosti. Rozvíjí smyslové vnímání, estetické cítění, pohybovou činnost. Vede k soustředění pozornosti, rozvíjí paměť a fantazii, vnímání rytmu, tempa, melodie, harmonie, také hudebního výrazu. Pro mentálně handicapované jedince má důležité postavení při rozvíjení motorických schopností v řečové výchově, pomáhá upevňovat výslovnostní návyky. Vnímání hudby na určité úrovni je přístupné všem dětem včetně handicapovaných a to i s těmi nejtěžšími formami postižení. Hudba může být nasazena jako stimulátor aktivity, uklidnění, k odstranění či zmírnění agrese, k odstranění napětí. Muzikoterapie může mít více podob, z hlediska účasti dítěte rozlišujeme formu aktivní dítě osobně hraje, zpívá nebo vyťukává rytmus, dále pak formu pasivní poslechová, kdy hudbu poslouchá, vnímá. (Pipeková, Vítková 2001). Zooterapie Terapie s účastí zvířete, může se jednat o jakákoli společenská zvířata, nejčastěji jde o psi a koně. Zvířata mohou napomáhat psychické stimulaci,rozvoji sociální komunikace, rozvoji samostatnosti a nezávislosti, uspokojovat potřeby bezpečí a jistoty. Canisterapie Terapie při níž dochází k působení psa na člověka.vychází z poznatků, že pes patří mezí spolehlivé a jisté partnery člověka v jeho osamění a nemoci, že je toto partnerství dobrým stimulátorem pozitivních psychických a sociálních změn. Napomáhá zlepšení komunikace a sociální interakce podle schopností a možností jedince. Canisterapie může probíhat v různých formách kam patří např. mazlení se psem, hra se psem a výcvik psa. Hipoterapie Je součástí hiporehabilitace, kam patří také pedagogickopsychologické ježdění a sportovní a rekreační ježdění handicapovaných. Hipoterapie funguje na bázi fyzioterapie souladu pohybu koně a pohybu klienta. Rozvíjí se zde také další faktory, jako je důvěra k lidem, poznávání sebe sama, svých schopností. 19

20 U hiporehabilitace dochází ke snížení svalové spasticity, zlepšení koordinace pohybů, zlepšení stability, zlepšení motorických dovedností a vede také k větší psychické pohodě. Hlavním cílem pedagogicko-psychologického ježdění je podpora sebedůvěry, cvičení odvahy, samostatnosti, obratnosti,tlumení agresivity, výchova ke kázni. Sportovní a rekreační ježdění je založeno na aktivním ovládání koně, tato aktivita je vhodná k udržování fyzické kondice, umožňuje postiženým jedincům účastnit se sportovních soutěží a prostřednictvím sportu se zařadit mezi zdravé vrstevníky. Psychomotorika Termínem psychomotorika se obecně rozumí výchova pohybem, cvičením. Cílem psychomotoriky je přispět ke správnému vývoji, k uplatnění jedince ve společnosti. Jedná se o pohybovou aktivitu, která je zaměřena na prožitek z pohybu a ze hry. Vede k poznávání vlastního těla, okolního světa i k prožitkům z pohybových aktivit. Využívá jednoduché herní činnosti, činnosti s nářadím i náčiním, kontaktní prvky a prvky pohybové muzikoterapie, také relaxační techniky. Je formou aktivního odpočinku, procesem regenerace a vhodnou aktivitou ke kompenzování duševní námahy (Blahutková 2001). Psychomotorický přístup orientovaný na tělo a pohyb nacházíme také v dalších terapeutických metodách, jako jsou například senzomotorická integrace smyslové vnímání, bazální stimulace pro těžce postižené jedince, podněcování smyslů (Pipeková, Vítková 2001, str. 68). Bazální stimulace Stimulací rozumíme nabízené podněty, kdy pomocí těla uvádíme jedince do reality, zprostředkováváme mu zkušenosti a vjemy. Cílovou skupinou jsou těžce mentálně a vícenásobně postižení jedinci. U těchto jedinců s těžkým zdravotním postižením jsou extrémně redukované aktivity. Bazální stimulace vychází z vnímání a umožňuje interakci mezi jedincem a prostředím, zajišťuje příjemné tělesné pocity, zprostředkovává zážitky těla. Jejím prostřednictvím ovlivňujeme složky vnímání, sociální zkušenost, myšlení, komunikaci, pocity, pohyb a tělesnou zkušenost. 20

21 2.3. Volnočasové aktivity mentálně postižených Jde o čas, v němž člověk svobodně volí a dělá takové činnosti, které mu přinášejí radost, potěšení, zábavu, odpočinek, rozvíjejí jeho tělesné a duševní schopnosti, také tvůrčí schopnosti. Pod pojem volný čas se zahrnují odpočinek, zábava, zájmová činnost, dobrovolné vzdělávání, dobrovolná činnost (Němec 2002, str. 17). Specifickou zvláštností volného času dětí a mládeže je, že z výchovných důvodů je žádoucí jeho pedagogické ovlivňování. Míra ovlivňování volného času závisí na věku dětí, jejich mentální a sociální vyspělosti a charakteru výchovy. Činnosti ve volném čase přispívají k utváření mezilidských vztahů, pomáhají tyto vztahy kultivovat (Pávková 1999, str.15-17). U mentálně postižených jedinců příprava a trávení volného času hraje důležitou roli při předcházení konfliktům, stává se důležitou součástí jejich socializace, získávání společenských návyků a rozvoje dovedností a schopností Zájmové činnosti Cílevědomé aktivity zaměřené na uspokojování a rozvíjení individuálních potřeb, zájmů a schopností. Mají silný vliv na rozvoj osobnosti i na správnou společenskou orientaci. Zájmy souvisejí s celkovým zaměřením osobnosti a lze je charakterizovat jako relativně stálé snahy zabývat se předměty nebo činnostmi, které člověka upoutávají po stránce poznávací nebo citové (Pávková 1999, str. 96). V nabídce a přípravě zájmových aktivit pro mentálně postižené jedince musíme opět, jako při všech ostatních činnostech, zohledňovat jejich možnosti, schopnosti, osobnost a individualitu. Každý pedagog by měl znát možnosti dětí, k čemu mají předpoklady a podle toho pak zpracovat plán činnosti, který obsahuje cíl, obsah, úkoly, materiální a organizační zajištění činnosti. 21

22 Dělení zájmových činností dle obsahu: Pracovně-technické Napomáhají zdokonalování manuální zručnosti, rozšiřování technických znalostí. U mentálně postižených musíme opět pamatovat na vhodnou přípravu činností, přizpůsobit je jejich individuálním možnostem. Každý pracovní úspěch je motivuje k další činnosti, zvyšuje jejich zájem o práci. Při těchto pracovních činnostech si procvičují motorické schopnosti, rozvíjí své dovednosti a fantazii, pracovní návyky a tvořivost. Důležitý je individuální přístup, zabezpečení vhodných pomůcek a také motivace k činnosti např. předvedením některých výrobků. práce s různými materiály (papír, textil, přírodní materiály modelovací hmoty práce se stavebnicemi, kostkami drobné opravy a výpomocné práce přípravu jednoduchých jídel, pečení péče o zařízení, zahradnické práce modelářské práce elektronika, výpočetní technika Společenskovědní Zaměřují se na poznávání aktuálního společenského dění, poznávání okolí, rozvíjí vztahy k ostatním lidem. Pro mentálně postižené jedince musíme opět vyhledávat vhodné činnosti, přizpůsobovat plánování aktivit jejich individuálním možnostem. Prostřednictvím těchto zájmových činností jim umožnit co největší zapojení do společenského života. rozvíjení společenského chování návštěvy kulturních a společenských událostí poznávání historie, cestování, návštěvy výstav dodržování a poznávání lidových tradic, oslavy svátků sběratelství 22

23 Estetickovýchovné Prostřednictvím těchto zájmů vytváříme u mentálně postižených estetické cítění, vztah k přírodě, společnosti a kultuře, rozvíjíme tvořivost, výtvarný, hudební, pohybový projev. Učí tyto jedince projevům v určitých oborech kreslení, recitace, tanec, oblékání pohyb využívání různých výtvarných technik, hry s barvami modelování s různými hmotami poznávání výtvarného umění, návštěvy výstav úprava místností, pokojů hudebně-pohybové hry, tanec hra na hudební nástroje poslouchání hudby, její vyjádření, návštěva koncertů čtení, předčítání, recitace příprava kulturních vystoupení návštěvy divadla, kina, besedy Přírodovědné Pěstují vztah k přírodě, poznávání dění v přírodě, rozvíjí zájmy v oblasti pěstitelství a chovatelství. Osvojování poznatků o živočiších, rostlinách a neživé přírodě. Pozorování dění v přírodě na vycházkách, také činnosti spojené s ochranou přírody. pozorování přírody pěstitelské práce, chovatelství ochrana a tvorba životního prostředí ekologie Tělovýchovné, sportovní Rozvíjení tělesné zdatnosti a odolnosti, pohybová aktivita, rozvoj zdravého vývoje. Rozvoj pohybových schopností je zejména u mentálně postižených jedinců 23

24 velmi důležitý. Pro sportovní a tělovýchovné činnosti těchto jedinců musíme volit vhodné disciplíny, rozlišovat náročnost, upravovat pravidla dle jejich možností a schopností. cvičení s náčiním i bez náčiní cvičení s hudbou, rytmika atletika sportovní hry, pohybové hry, psychomotorika turistika týmové a individuální sporty 24

25 3. Vzdělávání osob s mentální retardací Výchova a vzdělávání osob s mentální retardací chápeme v současné době jako celoživotní proces. Nedílnou součástí komplexu péče a podpory jedinců s mentálním postižením jsou speciálněpedagogická centra. Jejich činnost je vymezena Vyhláškou č. 72/2005Sb. O poskytování poradenských služeb ve školách školských poradenských zařízeních. Tato centra bývají zpravidla součástí mateřských škol speciálních, základní školy praktické nebo speciální, můžou ale existovat také jako samostatné účelové školské zařízení. Centra zajišťují speciální připravenost žáků na povinnou školní docházku a speciální vzdělávací potřeby žáků, zpracovávají odborné podklady pro integraci těchto žáků, zajišťují vzdělávání pro žáky s mentálním postižením, pedagogickou a psychologickou diagnostiku, poskytují poradenské služby, metodickou podporu pracovníkům ve školách (Pipeková 2006, s. 275). 3.1 Vzdělávání osob s mentální retardací ve speciálních školách Předškolní výchova Děti s mentální retardací mohou navštěvovat: mateřské školy speciální mateřské školy speciální třídy při mateřských školách. Rámcové cíle a záměry předškolního vzdělávání jsou pro všechny děti společné, vzdělávání dětí se speciálními vzdělávacími potřebami se však uskutečňuje na základě programů upravených podle individuálních potřeb a možností. Snahou pedagogů by mělo být vytvoření optimálních podmínek k rozvoji osobnosti každého dítěte, k učení, ke komunikaci s ostatními a pomoci mu dosáhnout co největší samostatnosti. Jedná se o celodenní výchovné působení na osobnost dítěte, důležitá 25

26 je spolupráce s rodinou a při výchovném působení respektovat individuální zvláštnosti a potřeby dítěte. Vzdělávání dětí se zdravotním postižením v mateřských školách či třídách se vzdělávacím programem upraveným podle speciálních potřeb dětí je personálně posíleno v osobě dalšího pedagogického pracovníka či přítomností asistenta. (Pipeková 2006, s. 278). Obsah předškolního vzdělávání dle RVP je strukturován do oblastí respektujících přirozený vývoj dítěte., jeho zrání a učení. Jednotlivé oblasti jsou rozlišeny na základě vztahů, které si dítě postupně vytváří k sobě samému, k druhým lidem i k okolnímu světu Vzdělávání v období povinné školní docházky Žáci s mentálním postižením mohou navštěvovat tyto školy: základní škola základní škola praktická základní škola speciální třídy pro žáky se zdravotním postižením při základní škole Základní škola praktická Posláním základní školy praktické je umožnit žákům s lehkým mentálním postižením pomocí výchovných a vzdělávacích prostředků a metod dosáhnout co nejvyšší úrovně znalostí, dovedností a osobnostních kvalit. Konečným cílem výchovné a vzdělávací práce je příprava žáků na zapojení, případně úplnou integraci do běžného života. Učební plán tvoří český jazyk, matematika, prvouka, vlastivěda, přírodověda, občanská výchova, dějepis, zeměpis, přírodopis, fyzika, chemie, hudební výchova, výtvarná výchova, pracovní vyučování, tělesná výchova, řečová výchova. Základní škola praktická trvá 9 let. 26

27 Žáci se zde vzdělávají podle Vzdělávacího programu základní školy praktické. Od školního roku 2007/2008 budou dosud platné programy nahrazeny nově zpracovaným Rámcovým vzdělávacím programem pro základní vzdělávání upraveným pro žáky s lehkým mentálním postižením. Základní škola speciální Vzdělávání dle tohoto programu trvá 10 let a je členěno na dva stupně po pěti letech.v základní škole speciální se vzdělávají žáci s takovou úrovní rozvoje rozumových schopností, která jim nedovoluje prospívat na základní škole, ale umožňuje jim, aby si ve vhodně upravených podmínkách a při odborné speciálněpedagogické péči osvojovali základní vědomosti, dovednosti a návyky, potřebné k orientaci v okolním světě, k dosažení maximální možné míry samostatnosti a nezávislosti na péči druhých osob a k zapojení do společenského života (Švarcová 1997, s. 5). Klientelu tvoří žáci se středně těžkou, těžkou, případně hlubokou mentální retardací, pro které je zpracován samostatný vzdělávací program. Náplň práce tvoří zvládnutí trivia (čtení, psaní, počty), sebeobsluhy, osobní hygieny, osvojení si pracovních dovedností. Učební plán obsahuje čtení, psaní, počta, věcné učení, smyslovou výchovu, pracovní a výtvarnou výchovu, tělesnou výchovu, hudební výchovu, řečovou výchovu, nepovinný předmět (počítače, dramatická výchova). Cílem speciální školy je vybavit absolventy takovými vědomostmi, dovednostmi a návyky, které je připraví na vstup do odborného učiliště nebo praktické školy, kde získají odbornou přípravu potřebnou k výkonu povolání(vítková 2004, s. 312). Edukační proces žáků s mentální retardací vyžaduje speciální učební metody, vhodný výběr učiva a individuální přístup učitele speciálního pedagoga. Hodnocení žáků je prováděno formou slovního hodnocení. Ukončením vzdělávacího programu v základní škole speciální získá žák základy vzdělání. 27

28 Rehabilitační vzdělávací program základní školy speciální Je určen žákům s těžkým a hlubokým mentálním postižením, s autismem a více vadami. Učební plán tvoří rozumová výchova, smyslová výchova, pracovní a výtvarná výchova, hudební a pohybová výchova, rehabilitační tělesná výchova. Důležité je materiální a prostorové vybavení třídy, vybavení rehabilitačními pomůckami, také další místnost pro individuální práci se žáky, možnost relaxace a odpočinku Vzdělávání v rámci profesní přípravy praktická škola s tříletou přípravou praktická škola s dvouletou přípravou praktická škola s jednoletou přípravou odborná učiliště Praktická škola Je určena žákům se speciálními vzdělávacími potřebami, případně žákům s více vadami, kteří ukončili povinnou školní docházku. Je zaměřena na přípravu pro výkon jednoduchých činností dle zaměření a činností v oblastech praktického života. Cílem přípravy je poskytnout žákům doplnění a rozšíření všeobecného vzdělání, dát jim základy odborného vzdělání a základy manuálních dovedností v oboru dle zaměření. Mezi odborné předměty patří rodinná výchova, ruční práce a praktická cvičení, všeobecně vzdělávací předměty učebního plánu prohlubují dovednosti a vědomosti nabyté v základní škole speciální (tj. trivium a výchovy). Při zřizování této praktické školy musí být zajištěno odpovídající pracoviště pro plnění praktických cvičení.(pipeková 2006, s. 282). 28

29 Odborná učiliště Pro absolventy zvláštních škol, po ukončené povinné školní docházce mají mentálně retardovaní žáci možnost ucházet se o přijetí na tato učiliště. Tato učiliště poskytují přípravu pro výkon jednoduchých činností žáků, kteří nejsou schopni samostatně pracovat a jejich pracovní uplatnění musí být řízeno jinými osobami. Odborné učiliště poskytuje odbornou přípravu v učebních oborech s upravenými učebními plány. Příprava v těchto učilištích trvá 2 až 3 roky a ukončuje se vykonáním závěrečné zkoušky Další vzdělávání Pro vzdělávání dospělých jedinců s mentálním postižením existují dvě možnosti: večerní školy kurzy pro doplnění vzdělání Večerní školy Jsou otevřeny i těm, kteří neměli možnost absolvovat povinnou školní docházku. Školy se věnují zejména rozvíjení komunikačních dovedností, opakování učiva, procvičuje se orientace v okolním světě a životě, pracuje se s počítačem, místo zde mají i výchovné a umělecké předměty jako hudební, výtvarná, dramatická, taneční a tělesná výchova.večerní školy jsou důležité pro další rozvoj jedinců s mentální retardací, přispívají k prohlubování sociálních kontaktů a napomáhají vhodnému trávení volného času těchto osob(pipeková 2006, s. 282). Kurzy k doplnění vzdělání Nabízí možnost vzdělávání i těm jedincům, kteří neměli možnost své vzdělání ani započít. 29

30 3.2. Rámcový vzdělávací program V souladu s novými principy kurikulární politiky, zformulovanými v Národním programu rozvoje vzdělávání v ČR a zakotvenými v zákoně č. 561/2004 Sb. o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání. Národní program vzdělávání rozpracovává cíle vzdělávání stanovené školským zákonem a vymezuje hlavní oblasti vzdělávání, obsahy vzdělávání a prostředky, které jsou nezbytné k dosahování těchto cílů. Pro jednotlivé obory vzdělávání se vydávají rámcové vzdělávací programy, které vymezují povinný obsah, rozsah a podmínky vzdělávání a jsou závazné pro tvorbu školních vzdělávacích programů. Vzdělávání dětí se speciálními vzdělávacími potřebami RVP vychází ve své základní koncepci z respektování individuálních potřeb a možností dítěte, je také základním východiskem pro přípravu vzdělávacích programů pro děti se speciálními potřebami. Rámcové cíle a záměry předškolního vzdělávání jsou pro vzdělávání všech dětí společné. Při vzdělávání dětí se speciálními vzdělávacími potřebami je třeba jejich naplňování přizpůsobovat tak, aby maximálně vyhovělo dětem, jejich potřebám a možnostem. Snahou pedagogů by mělo být vytvoření optimálních podmínek k rozvoji osobnosti každého dítěte, k učení, i ke komunikaci s ostatními a pomoci mu, aby dosáhlo co největší samostatnosti. Důležité je také, aby pedagog bral v úvahu ještě podmínky další, které ovlivňují kvalitu poskytovaného vzdělávání. Jedná se o podmínky, které vyplývají z přirozených vývojových potřeb dětí a zároveň i ty, které jsou dány jejich speciálními potřebami. Některé jsou pro všechny děti společné, jiné se liší dle charakteru a stupně postižení či znevýhodnění dítěte. Základním předpokladem, je stanovit, co ve kterém konkrétním případě potřeby dítěte představují, jaké z nich vyplývají nároky na práci pedagoga a jaké podmínky je třeba v prostředí školy vytvořit. Předškolní pedagog musí zvážit, zda je schopen 30

31 tyto nároky splnit, ať už se týká podmínek materiálních, psychosociálních, personálních, odborných a dalších. Rozvoj osobnosti dítěte s postižením závisí na citlivosti a přiměřenosti působení okolí mnohem více, než je tomu u dítěte, které není ve svých možnostech primárně omezeno. Je nezbytné, aby pedagog postupoval vždy s vědomím, že takové dítě má jiné osobnostní předpoklady a je v obtížnější situaci, má menší zkušenosti a větší problémy s osamostatňováním, hůře se prosazuje, má méně rozvinutou schopnost autoregulace. Je nutné zajistit, aby děti s postižením či znevýhodněním byly od počátků vzdělávání přijímány stejně jako jiné děti a nedostávaly od okolí častěji než ostatní negativní zpětnou vazbu. Při vzdělávání dětí se speciálními vzdělávacími potřebami spolupracuje pedagog s dalšími odborníky, využívá služeb školských poradenských zařízení speciální pedagogická centra a pedagogicko-psychologické poradny. Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání ( RVP ZV ) V souladu se školským zákonem je pro realizaci základního vzdělávání vydán Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání s přílohou upravující vzdělávání žáků s lehkým mentálním postižením. Žáci, kteří z důvodu snížené úrovně rozumových schopností nemohou zvládat požadavky obsažené v RVP ZV, se vzdělávají podle této přílohy. Speciální vzdělávání žáků se zdravotním postižením je zajišťováno formou individuální integrace, skupinové integrace nebo v základní škole samostatně zřízené pro žáky se zdravotním postižením. S ohledem na rozdílnost rozumových schopností žáků, schopnosti učení a pracovních výsledků, je třeba přistupovat ke každému žákovi individuálně, respektovat jeho možnosti a pozitivně hodnotit každý pokrok v rozvoji jeho osobnosti. Pro vzdělávání je třeba vytvořit optimální podmínky, které vyžadují především přátelskou atmosféru a takové pracovní klima, aby žáci školu rádi navštěvovali, nebáli se případných neúspěchů a v rámci svých možností dosáhli základního vzdělání. 31

32 Ve vzdělávání žáků s lehkým mentálním postižením je možné a žádoucí naplňovat stejné cíle, které jsou uvedeny v RVP ZV, ale za podmínek uplatňování přístupů, metod a forem, odpovídajících vývojovým a osobnostním zvláštnostem žáků. K cílům základního vzdělávání patří umožnit žákům osvojit si strategii učení, motivovat je pro celoživotní učení, podněcovat žáky k tvořivému myšlení, k řešení problémů, vést k všestranné a účinné komunikaci, rozvíjet u žáků schopnost spolupracovat, respektovat práci vlastní i druhých, uplatňovat svá práva a naplňovat své povinnosti, projevovat pozitivní city v chování, jednání a prožívání, rozvíjet a chránit fyzické, duševní a sociální zdraví, vést žáky k toleranci a ohleduplnosti k jiným lidem, poznávat s rozvíjet své schopnosti a reálné možnosti. Smyslem a cílem vzdělávání žáků s lehkým mentálním postižením je jejich vybavení souborem klíčových kompetencí na úrovni, která je pro ně dosažitelná a umožní jim efektivně a odpovídajícím způsobem jednat v různých situacích. Klíčové kompetence stanovené v RVP ZV lehce mentálně postižených odpovídají požadavkům základních vzdělávání. Jejich vytváření musí důsledně respektovat individuální zvláštnosti, schopnosti a možnosti žáků. K jejich utváření a rozvíjení musí směřovat a přispívat veškerý vzdělávací obsah i aktivity a činnosti, které ve škole probíhají. Vzhledem ke specifickým potřebám žáků s lehkým mentálním postižením je kladen důraz především na klíčové kompetence pracovní, sociální a personální a komunikativní, vzdělávací soustavy zavádí nový systém kurikulárních dokumentů. 32

33 4. Integrace a inkluze mentálně postižených Proces integrace žáků s mentálním postižením do různých typů škol je součástí sociálních procesů směřujících k začlenění znevýhodněných lidí do společnosti, k jejich plnému zrovnoprávnění a společenské integraci. Základy postupného začleňování dětí s postižením do běžných škol byly v naší republice položeny počátkem 90. let. Předpokladem bylo přijetí či novelizace stávajících právních předpisů. Mezníkem se stalo zejména přijetí vyhlášky o základních školách v roce 1991, která poprvé zmínila možnost začleňování dětí s postižením do běžných škol (Švarcová 2000). Dítě s mentálním postižením je sociální bytost a jako kdokoli jiný potřebuje sociální kontakty. Ranná péče by dětem s tímto postižením měla být poskytována v rodině, která je svým emocionálním zázemím schopna stimulovat jejich psychický rozvoj. V předškolním věku by postižené děti, které jsou toho schopny, měly navštěvovat předškolní zařízení. V běžných mateřských školách mohou být mentálně postižené děti vychovávány a vzdělávány spolu s ostatními nepostiženými dětmi. Integrace dětí s postižením mezi nepostižené vrstevníky je v předškolním věku vhodná, prospěšná a v mnoha zařízeních se osvědčuje. Ve věku povinné školní docházky probíhá proces vzdělávání žáků s mentální retardací v závislosti na míře a hloubce postižení. Zapojení žáků se speciálními vzdělávacími potřebami do běžných škol je v současnosti především úkolem základního školství, jeho přístupu k těmto žákům, jeho podmínek pro jejich vzdělávání. Jedná se o zajištění materiálně technických podmínek, zajištění kompenzačních a rehabilitačních pomůcek, úpravu učebních plánů, zajištění individuálního přístupu například snížením počtu žáků ve třídě, zajištění osobní asistence. Kontakt s nepostiženými vrstevníky může být dětem s mentálním postižením umožněn při činnostech ve školních družinách, při zájmových činnostech a všude tam, kde děti obvykle navazují své sociální kontakty (Švarcová 2000, str. 113). Jedním z argumentů příznivých integraci žáků s postižením bývá i názor, že jejich přítomnost ve školních kolektivech má pozitivní vliv na rozvoj morálních vlastností 33

34 jejich spolužáků, kteří se jim snaží pomáhat, být jim prospěšní. Dlouhodobým kontaktem s postiženými lidmi se zvyšuje sociální citlivost nepostižených lidí vůči postiženým, kultivují se mezilidské vztahy, nepostižení se učí komunikovat s postiženými a zvykají si na jejich přítomnost ve společnosti. Podmínky pro speciální a integrované vzdělávání dětí mentální retardací, s více vadami a autismem: zajištění osvojení specifických dovedností zaměřených na zvládnutí sebeobsluhy a základních hygienických návyků v úrovni odpovídající věku dítěte a stupni postižení speciální učební metody využívání vhodných kompenzačních pomůcek (technické a didaktické) zajištění přítomnosti asistenta (dle míry a stupně postižení) snížení počtu dětí ve třídě jsou zajištěny další podmínky dle druhu a stupně postižení, vhodně upravené prostředí vzdělávací prostředí je klidné, pro dítě podnětné 34

35 4.1. Péče o postižené - pedagogika Marie Montesory Principy pedagogiky Marie Montesory, její dílo při práci s dětmi a postiženými zůstávají ve světě stále živé, její pedagogické postupy jsou při práci s těmito dětmi stále uplatňovány. První pedagogické zkušenosti i pedagogická literatura, kterou Marie Montesory studovala, vycházely z oblasti péče o mentálně postižené. Z jejich zkušeností vyplynulo, že metody utvořené při práci s postiženými dětmi lze využívat i ku prospěchu nepostižených dětí. Základním předpokladem pro aplikaci myšlenek u postižených i běžných dětí je respektování rozdílů obou skupin, které vplývají především z rozdílné psychické úrovně. Vyučování mentálně postižených dětí je bez pomoci téměř nemožné, je třeba stále je podněcovat, motivovat k činnosti. Aktivita mentálně postižených při samostatném vyhledávání činností je nižší. Také příprava pomůcek bývá náročnější. Didaktický materiál musí postihovat mnohem menší kroky, aby dítě bylo schopno dojít k cíli samostatně. Velmi nutná je pro vychovatele znalost psychiky dítěte a jeho potřeb. Základem jsou myšlenky integrace a socializace dětí s různými typy postižení i s více vadami. Prvořadým úkolem vychovatelů při práci s těmito dětmi spočívá v podpoře sociálního vývoje dítěte, jeho samostatnosti. Poskytovat mu svobodu a pomáhat mu pouze do té míry, aby samo našlo řešení daných úkolů. (Zelinková 1997, s. 99). Metody Marie Montesory zůstávají stále zachovány, děti se pohybují v dobře připraveném prostředí. Metody učení a vyučování nejsou podřízeny plnění plánu, ale individuálním potřebám dětí. Je respektován rozdílný čas k pochopení a zvládnutí učiva a různých činností. Nestejné tempo osvojování vědomostí a dovedností, nestejná úroveň umožňuje dětem vzájemně se učit. Integraci lze nazvat školou zkušeností ze sociálního života, během tohoto procesu se mění sociální chování dětí, utváří se dovednosti brát ohled na partnera, objevuje se zodpovědnost, navazují se sociální kontakty, vztahy mezi lidmi. Postižení jsou ve svém snažení podporováni nepostiženými. Cílem terapie je dosažení samostatnosti v běžných životních situacích, rozvíjení jemné i hrubé motoriky, řeči, percepce, soustředění na hru a práci, sociální integrace. 35

36 Osobnost dítěte je důležitější než jeho postižení, hlavním úkolem je socializace a sociální vývoj, výchova k samostatnosti. Hlavní metodou poznávání dítěte je jeho pozorování v průběhu nejrůznějších činností. Princip sociální zkušenosti, nabídka konkrétních sociálních situací, ve kterých postižené dítě získává stále nové zkušenosti. Důležité je, aby také rodiče byli členy týmu a i doma obdobným způsobem s dítětem pracovali. Těžiště snah spočívá v socializaci a v sociálním vývoji ve smyslu výchovy k samostatnosti (Zelinková 1997, s ). Vztah mezi dítětem a dospělým se utváří v procesu vývoje, v němž vychovatel nabízí přiměřenou podporu a pomoc. Podporuje nezávislost dítěte, jako první krok jeho svobodného vývoje. Dětskou aktivitu podněcuje přípravou takových podnětů, které odpovídají potřebám dítěte. Vychovatel nabízí možnosti prožívání, získávání zkušeností a vědomostí. Utváří vhodné podmínky ke vzdělávání, z hlediska prostoru, času, obsahu i struktury materiálu. Dle Marie Montesory dospělý dítě neučí, dítě se učí samo. Vede ho však na cestě životem, usměrňuje jeho psychickou a fyzickou aktivitu a zprostředkovává mu nové poznatky Speciálně pedagogická centra Speciálně pedagogická centra pro mentálně postižené jsou speciální školská zařízení, zřizovaná zpravidla jako součást speciálních mateřských škol, pomocných škol nebo zvláštních škol. Poskytují poradenské služby školám a školským zařízením pro mentálně postižené, rodičům postižených dětí, orgánům státní zprávy i dalším resortům zabezpečujícím péči o mentálně postižené. Vznik těchto center byl vyvolán potřebou koordinované speciálně pedagogické, psychologické, případně i zdravotní péče a sociálních služeb pro postižené děti i jejich rodiče, kterým by centra měla pomáhat řešit náročné situace spojené s výchovou mentálně postiženého dítěte. Stěžením úkolem SPC je pravidelná a dlouhodobá práce s postiženým dítětem od nejranějšího věku a s jeho rodiči, která se provádí buď ambulantně nebo v centru, ve škole či v rodině dítěte (Švarcová 2000).. 36