Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav chovu a šlechtění hospodářských zvířat

Transkript

1 Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav chovu a šlechtění hospodářských zvířat Detekce gravidity a embryonální mortality u holštýnských krav Bakalářská práce Vedoucí práce: Ing. Martin Hošek, PhD. Vypracovala: Lucie Jurčíková Brno 2008

2

3 PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Detekce gravidity a embryonální mortality u holštýnských krav vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Bakalářská práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího diplomové práce a děkana AF MZLU v Brně. dne... podpis diplomanta...

4 PODĚKOVÁNÍ Děkuji panu Ing. Martinu Hoškovi, za jeho odborné vedení při zpracovávání této bakalářské práce a za množství cenných rad a připomínek. Mé poděkování patří také lidem z mého okolí, kteří mě podpořili nejen při psaní této práce, ale při celém studiu. Specielně chci poděkovat Tomášovi Novotnému za pomoc při překladu odborných anglických textů.

5 ABSTRAKT: Detekce gravidity je jednou z významných metod pro zlepšení reprodukčních ukazatelů v chovu skotu. To je důležité jednak pro zlepšení a udržení rentability chovu, ale také pro udržení zdraví a pohody chovaných zvířat. Metodami detekce gravidity jsou klinické metody, které zahrnují rannou palpaci rektální metodou v 5 až 6 týdnech po oplození, palpaci ve 3 měsících, využití ultrazvuku a Non return test. Laboratorní vyšetření březosti jsou zastoupena imunologickou zkouškou ELISA a metodou mikroskopického pozorování krystalizace hlenu děložního krčku. K embryonální mortalitě dochází nejčastěji mezi 8. až 18. dnem po inseminaci a to až z 80 % všech ztrát. Stanovení embryonální mortality je důležité z hlediska ekonomiky chovu i zdraví plemenice. Techniky k odhalení mortality embrya jsou podobné jako pro detekci gravidity, ale jsou prováděny 56 dní po inseminaci. Výsledky se porovnají s počtem březích plemenic zjištěných ve 28 dnech a zjištěný úbytek odpovídá embryonální mortalitě. Klíčová slova: skot, gravidita, embryonální mortalita ABSTRACT: Detection of gravidity is one of important methods for improving indicators of reproduction in cattle breeding. That is important not only for improving and maintaining rentability of breeding, but also for maintaining of health and wellfare of animals. Among methods of gravidity detection belong clinical and laboratory methonds. Clinical methods include palpation per rectum in 5 to 6 weeks after insemination, palpation per rectum in 3 months after insemination, ultrasonography, and Non return test. Laboratory methods include imunological exam ELISA and method of microscopic observation of crystallisation of cervical mucus. Emryo mortality occurs most often between 8. and 18. day after insemination up to 80% animals that lose their embryo in this period. Determination of embryo mortality is important for economy of breeding and health of cows or heifers. Technique of mortality detection are similar to those of gravidity detection, but they are performed 56 days after insemination. Results are compared to the number of pregnant cows or heifers detected in 28 days and ascertained decrease matches embryo mortality. Keywords: cattle, gravidity, embryo mortality

6 OBSAH 1 ÚVOD CÍL PRÁCE LITERÁRNÍ PŘEHLED Anatomie samičí pohlavní soustavy Vaječníky Vejcovody Děloha Pochva Poševní předsíň Vulva Průběh oplození Ovulace, oocyt před oplozením Vlastní oplození Blastogeneze Sestup rýhujícího se vajíčka do dělohy, blastulace Gastrulace a notogeneze Plodové obaly a přídatné embryonální orgány savců Žloutkový váček Amnion a chorion Alantois Placentace Placenta Porod Otevírací stádium Vypuzovací stádium Stádium poporodní Puerperium Detekce gravidity u skotu Všeobecné příznaky gravidity Klinické vyšetření březosti Metody laboratorního vyšetření březosti Hodnocení výsledků zabřezávání a úrovně reprodukce u skotu Detekce embryonální mortality u skotu Embryonální mortalita Metody detekce embryonální mortality u skotu Vlivy působící na embryonální mortalitu krav ZÁVĚR POUŽITÁ LITERATURA PŘÍLOHY... Chyba! Záložka není definována.

7 1 ÚVOD Reprodukce je schopnost rodit a odchovávat životaschopné potomstvo. Aby bylo možné tohoto dosáhnout, je zde nutná také schopnost páření, produkce ejakulátu s dobrou oplozovací schopností samcem a produkce fertilních vajíček na straně samice. Reprodukce je jedním z nejdůležitějších aspektů celého chovu skotu. Je to jediný způsob získávání produktů, za jejichž účelem jsou zvířata chována. To se týká nejen produkce hovězího masa, kde je tento vztah na první pohled patrný, ale i získávání mléka dojením krav s tržní produkcí mléka. Holštýnský skot je celosvětově nejvýznamnější mléčné plemeno. V kontrole užitkovosti k 13. prosinci 2007 bylo v České republice zařazeno krav s podílem 50 % holštýnské krve a více, což je zhruba polovina všech krav s TPM chovaných v ČR. Jejich dojivost byla ve stejné kontrole užitkovosti na druhé laktaci až litrů za normovanou laktaci. Stav tohoto plemene sice od roku 1990 vytrvale klesá z důvodu celkového snižování stavů skotu, ale pokles holštýnských krav není tak markantní jako krav českého strakatého skotu. Mezi produkcí a reprodukcí zvířat existuje velmi silná negativní korelace. U holštýnského skotu je kladen velký důraz na dojivost, což má za následek nežádoucí významné zhoršení reprodukčních ukazatelů. Pokud vycházíme z poznatku, že není-li šlechtitelská práce na patřičné úrovni, nemůže být chov rentabilní, pak abychom mohli co nejefektivněji řídit reprodukci stáda, je nutné znát co nejdříve výsledek oplození. Správná detekce gravidity je důležitá nejen z hlediska ekonomiky chovu, ale v neposlední řadě také jako faktor wellfare zvířat. Například způsobení abortu špatnými metodami detekce, či nevhodnou dobou inseminace intracervikálně, kdy byla plemenice chybně prohlášena za jalovou, může být považováno až za týrání. 7

8 2 CÍL PRÁCE Účelem této práce byl širší rozbor techniky detekce gravidity a embryonální mortality u krav holštýnského plemene v teoretické rovině. Mělo by se jednat o teoretickou přípravu pro případná následná praktická pozorování. Práce je bližším seznámením nejen se samotnými metodami detekce, ale i komplexnějším náhledem do celé oblasti samičí části reprodukce skotu vztahující se k této zkoumané problematice a jejího vlivu na ekonomiku chovu skotu. Dále se zaměřuje na vnitřní a vnější faktory způsobující embryonální mortalitu. 8

9 3 LITERÁRNÍ PŘEHLED 3.1 Anatomie samičí pohlavní soustavy Vnitřní pohlavní orgány jsou tvořeny pohlavními žlázami vaječníky a většinou vývodných pohlavních cest zastoupené vejcovody, dělohou a pochvou. K vnějším pohlavním orgánům patří poševní předsíň a vulva. (Jelínek a Koudela, 2003). Viz obrázek č. 1 v přílohách Vaječníky Pohlavní žlázy gonády jsou u samic savců představovány dvěma vaječníky ovaria. Zastávají germinativní funkci, čili produkují samičí pohlavní buňky vajíčka. Dále zastávají funkci žláz s vnitřní produkcí, kdy vytvářejí specifické pohlavní hormony estrogeny a progesteron. Vaječníky se nacházejí na stropě kaudální části břišní dutiny při vstupu do dutiny pánevní. U krávy je vaječník oválný v průměru velikosti švestky, jeho přesná velikost a tvar je závislá na věku zvířete a funkčním stavu. Povrch vaječníku je pokryt epitelem, pod nímž je korová vrstva. Obsahuje četné folikuly v různém stádiu vývoje, zde se vytvářejí i pohlavní hormony. Uvnitř vaječníku se pod korovou vrstvou nachází dřeňová vrstva, která obsahuje vazivo, hladkosvalové buňky a především četné cévy a nervy Vejcovody Vejcovody tubae uterinae jsou párové klikaté dutinky, probíhající od vaječníků do děložních rohů, zavěšené v duplikatuře pobřišnice. Vnější povrch je tvořen serózou, uprostřed je vrstva svalová a lumen je vystlán sliznicí s řasinkovým epitelem a četnými žlázovými buňkami. Volný konec blízko vaječníku je rozšířen v nálevku vejcovodu infundibulum. Její okraje jsou opatřeny třásněmi a vytvářejí řasy obsahující elastická vlákna a hladkosvalové buňky. Toto vybavení umožňuje těsné přiblížení nálevky k vaječníku a zachycení uvolněného vajíčka při ovulaci. Směrem k děloze se vejcovody zužují isthmus a do dělohy vyúsťují děložním ústím tubouterinní spojení Děloha Děloha uterus je dutý orgán uložený z větší části v dutině břišní. slouží k přijetí oplozeného vajíčka, zajištění vývoje a posléze porodu nového jedince. Děloha 9

10 je tvořena ze dvou děložních rohů, děložního těla a děložního krčku. Děložní rohy jsou válcovité a kaudálním směrem se kuželovitě zužují. Děložním krčkem prochází kanálek děložního krčku, který je většinou uzavřen a fyziologicky se otevírá za říje, během porodu a zůstává otevřen jen krátce po porodu. Děložní stěna se skládá z povrchové serózy perimetrium, podélné a kruhové vrstvy hladkého svalstva - myometrium a sliznice endometrium. Děložní sliznice má ve své stěně četné tubulózní žlázky a jsou na ní ve čtyřech řadách umístěny základy karankulů (80-160), které se v průběhu březosti rozrůstají a dochází na nich ke spojení s kotyledony placenty Pochva Posledním z vnitřních orgánů samičí pohlavní soustavy je pochva vagina. Na tomto trubicovitém silnostěnném orgánu rozlišujeme poševní klenbu, stěnu a dno. Kaudálním směrem přechází pochva v poševní předsíň. Ta je u samic, které ještě nekopulovaly, oddělena slizniční řasou - hymen. Poševní stěna je tvořena sliznicí a hladkosvalovou vrstvou. Sliznice pochvy nemá žlázky Poševní předsíň Poševní předsíň vestibulum vaginare je kaudální částí pochvy. Sliznice poševní předsíně je osazena četnými malými předsíňovými žlázkam. Dorzolaterálně je na obou stranách po jednom vývodu velké předsíňové žlázy (Bartholiniho žlázy), jejíž sekret zvlhčuje sliznici při kopulaci Vulva Vateň - vulva představuje terminální část vývodných pohlavních cest. Sestává se ze dvou stydkých pysků, které mezi sebou svírají stydkou štěrbinu. Pokryté jsou nepigmentovanou kůží. V malé prohlubině ve ventrální spojce stydkých pysků je uložen poštěváček clitoris. Je tvořen erektilní tkání, podobající se topořivému tělesu pyje samců a obsahuje četná senzitivní nervová zakončení. (Jelínek a Koudela, 2003) 3.2 Průběh oplození Ovulace, oocyt před oplozením V době ovulace se z Graafova folikulu uvolní oocyt II. řádu na počátku druhého zracího dělení. Ten je zachycen nálevkou vejcovodu a je obklopen folikulárními 10

11 buňkami vytvářejícími kolem vlastní vaječné buňky obaly corona radiata. Vlny peristaltických stahů stěn vejcovodů a činnosti řasinkového epitelu společně s proudem folikulární tekutiny sestupuje ovocyt II. řádu vejcovodem, aby se případně v horní třetině vejcovodu setkal s množstvím kapacitovaných spermií, které prostupují coronou radiatou a přibližují se k zoně pellucidě sklovitá blanka, staví se k ní radiálně a pokoušejí se do ní proniknout penetrace. Vajíčko se zbavuje folikulárních buněk denudace a pronikání spermií do vaječného obalu znamená specifický podnět k dokončení II. zracího dělení. Pokud nejsou spermie ve vejcovodu přítomny a nedojde k jejich pronikání do vajíčka, druhé zrací dělení neproběhne. (Jelínek a Koudela, 2003) Vlastní oplození Spermie při styku s vajíčkem uvolní řadu enzymů (hyaluronidáza, akrozin), které desintegrují jak spojení folikulárních buněk corona radiata, tak i mukoproteinní substrát sklovité blanky, která se tak stává průchodnou pro spermie. O průnik zonou pellucidou se pokouší velké množství spermií, avšak zpravidla prochází jen jediná, což je také předpokladem správného oplození - monospermie. Aby nedošlo k průniku více spermií přes zonu pellucidu, brání se vajíčko několika obranými reakcemi. Zonární reakce je řada biochemických změn nastupujících po proniknutí jediné spermie k perivitelinnímu prostoru. Způsobí neprostupnost zony pellucidy pro spermie. Další obrana před polyspermií je takzvaný vitelinový blok, který znemožňuje další prostup nadbytečných spermií, kterým se podařilo vniknout do perivitelinního prostoru. Spermie, které se podařilo proniknout do cytoplazmy vajíčka, začne prodělávat výrazné změny. Hlavička spermie bobtná, zaniká nukleární membrána a vytváří se samčí prvojádro - pronukleus. V té době se dokončí II. zrací dělení u vajíčka a vzniká samičí pronukleus. Obě prvojádra se sblíží a po desintegraci nukleární membrány spolu splynou syngamie. Takto se dokončí proces oplození a vzniká nový jedinec zygota. Celý proces oplození trvá asi 20 až 24 hodin. (Jelínek a Koudela, 2003) 3.3 Blastogeneze Sestup rýhujícího se vajíčka do dělohy, blastulace Ihned po syngamii a vzniku nového jedince pokračuje jeho další vývoj. Zygota sestupuje do zúžené části vejcovodu, cestou se začne rýhovat blastogeneze. Rýhování 11

12 je pokračující buněčné dělení a tímto procesem vznikají nové buňky blastomery. Tyto blastomery vznikají geometrickou řadou, i když následná dělení nemusí probíhat synchronně. Rýhující se zygota sestupuje do dělohy většinou ve stádiu 4 až 16 blastomer za hodin po oplození. Dalším rýhováním vzniká nejprve časná morula (připomínající svým tvarem plod moruše), pak při dalším zvýšení počtu buněk a vymizení mezibuněčného prostoru kompaktní morula. Při pokračujícím rýhování narůstá počet blastomer, až v murule vznikne dutinka vyplněná tekutinou blastocel. Nově vzniklý útvar nazýváme blastocysta. V této době už začíná diferenciace blastomer na buňky ve formě zárodečného uzlíku, který dává základ vlastnímu tělu jedince a na buňky extraembryonální, dávající vzniknout trofoblastu, který je základem plodových obalů. Po dobu prvních pěti až osmi dnech rýhování zůstává zachována zona pellucida, avšak při dalším dělení buněk a zvětšování dutiny blastocysty dojde k jejímu prasknutí a uvolnění blastocysty. (Jelínek a Koudela, 2003) Gastrulace a notogeneze Po vzniku moruly a blastocysty je další vývoj zárodku provázen intenzivním dělením buněk a jejich diferenciací v budoucí tkáně a orgány. Přesuny buněk se uskutečňují podle jejich genetické dispozice na místo následné diferenciace. Tento důležitý vývojový úsek se označuje jako gastrulace. Přemisťování buněk vede ke vzniku dvou plošných zárodečných listů na embryoblastu, vnějšího ektodermu a vnitřního entodermu. V druhé fázi, která se označuje jako notogeneze, dochází ke zformování středního zárodečného listu mezoderm. Dále se vytvářejí primitivní orgány, základy osových orgánů, jako je hřbetní struna zárodku. U savců se pak embryoblast protlačí na povrch blastocysty a vytvoří malý okrouhlý útvar zárodečný terčík a to tak, že se nejprve v embryoblastu vytvoří dutina, která se rozevře, a teprve její dno dá základ ektodermu zárodečného terčíku. Odštěpením buněk od zárodečného terčíku se vytvoří zárodečné listy. Spodní entoderm postupně vystele celou dutinu blastocysty, kterou vyplní serozní tekutinou. Povrch zárodečného terčíku kryje ektoderm. Další vývojové změny postihují především ektoderm zárodečného terčíku. Při jeho zadním konci zesílí ektoderm v tzv. primitivní proužek, jehož přední část se asi uprostřed zárodečného terčíku zakončuje v buněčném shluku, v primitivním uzlu. 12

13 Z primitivního proužku vyrůstá vícevrstevný mezoderm, který se vsouvá mezi ektoderm a entoderm kolem celé blastocysty a dále i mezi trofoblast a entoderm. Primitivní proužek se přemění v ocasní hrbolek, jako základ ocasu a části trupu, a na opačnou stranu z něj vyrůstá hlavový výběžek. Zárodečný terčík se postupně prodlužuje a získává piškotovitý tvar. Z primitivního uzlu vyrůstá hlavový (chordomezodermový) výběžek, z něhož vzniká hřbetní struna - chordia dorsalis. Vznikne tak první pevnější osa zárodku. V pozdějším vývoji je hřbetní struna nahrazena páteří a zaniká. Jejím pozůstatkem po narození jsou hlenová jádra meziobratlových plotének. V přední části zárodečného terčíku se nad hřbetní strunou objeví v ektodermu nervová ploténka, která se prohlubuje v podélnou nervovou rýhu. Ta se uzavře a vzniklá nervová trubice se osamostatní od ektodermu. Při uzavírání nervové rýhy se od jejích okrajů oddělí gangliové lišty, z nichž vzniknou některá ganglia hlavových nervů, míšní a autonomní ganglia. Nervová trubice se postupně rozšíří v základ mozku a míchy. Mozková část zesílí a rozčlení se v jednotlivé části mozku, zatímco základ míchy si ponechá svůj tvar. Současně dojde k diferenciaci nervových buněk a k postupnému propojení centrální nervové soustavy pomocí nervů s dalšími orgány těla. (Marvan a kol., 2003) Diferenciace mezodermu Dochází ke zkracování primitivního proužku a zároveň je vyčerpáván jeho materiál tvorbou mezodermu. Tento jev je doprovázen změnou tvaru zárodečného terčíku, který se prodlužuje a dostává hruškovitý a později piškotovitý tvar. Mezoderm po stranách nervové trubice a hřbetní struny se množením buněk ztlušťuje a rozděluje se příčně na jednotlivé segmenty, které se nazývají prvosegmenty, neboli somity. Laterálně od prvosegmentů zůstává mezoderm tenčí a rozštěpuje se ve dva souvislé listy. Vnější list, somatopleura, leží při ektodermu a je základem nástěnné pobřišnice a pohrudnice. Vnitřní list, splanchnopleura, naléhá na entoderm a mění se později v útrobní část pobřišnice a poplicnici. Mezi oběma listy vzniká tělní dutina, celom, ze které se diferencuje hrudí, osrdečníková a břišní dutina, zatímco zbývající část mezi zárodkem a choriem tvoří mimotělní dutinu. Prvosegmenty jsou spojeny s oběma listy buněčnými stopkami nefrotomy, na jejichž základě vzniká močové ústrojí. Kraniální část nesegmentovaného mezodermu v oblasti budoucí hlavy se označuje jako hlavová ploténka a stává se základem srdce. 13

14 Prvosegmenty představují párové, duté hranolovité útvary, které se dále zplošťují. Z jejich spodní části vzniká embryonální vazivo mezenchym, z něhož se dále diferencuje vazivo, chrupavky, osová kostra, dále i krev, míza a hladká svalová tkáň. Z mediální části prvosegmentů myotom vzniká segmentovaná svalovina. Z dorzální části při ektodermu, zvané dermatom, vzniká kožní škára. Z mezodermu se tvoří základ srdce a oběhové soustavy. Základ pohlavních žláz se vyvíjí z dorzální části somatopleury, z pohlavních lišt. Ze všech zárodečných listů, hlavně z mezodermu, se uvolňují hvězdicovité buňky mezenchymu, které vznikají mezi zárodečnými listy, kde jsou zdrojem stavebních součástí orgánů Vznik tkání Zárodečné listy a mezenchym tvoří základ pro všechny tkáně a orgány těla. Z ektodermu se diferencují tkáně a orgány, které jsou ve styku s vnějším prostředím a slouží k orientaci, jako pokožka a pokožkové útvary, dále celá nervová soustava, smyslové epitely a jiné útvary. Z entodermu vznikají především orgány určené k přijímání potravy a k výměně plynů a dále epitel štítné žlázy, příštítných tělísek, brzlíku, ostrůvků slinivky břišní. Prvopohlavní buňky jsou rovněž entodermálního původu z kaudální části prvostřeva. Z mezodermu se diferencují tkáně a orgány s podpůrnou funkcí, které slouží k pohybu, vylučování a rozmnožování, a kůra nadledvin. (Marvan a kol., 2003) 3.4 Plodové obaly a přídatné embryonální orgány savců K ochraně embrya a později i plodu, k přijímání živin a kyslíku, k vylučování odpadních látek se vytvářejí přídatné embryonální orgány. Plodové obaly anion a chorion se podílejí na vzniku placenty. K přídatným embryonálním orgánům řadíme žloutkový váček a alantois. (Marvan a kol., 2003) Existence plodových obalů, plodových vod a dalších přídatných embryonálních orgánů je důležitá nejen pro vlastní přežití a vývoj plodu, ale i pro dobrý průběh porodu. Plodové obaly se svým tekutým obsahem zabezpečují rovnoměrné rozložení tlaku na všechny části jemných tkání vyvíjejícího se embrya, ale i na stěnu dělohy a zabraňují poruchám krevního oběhu v cévách placenty, pupečníkové šňůře i v samotném plodě. Zabraňují vysychání plodu a jeho slepení s amnionem. Chrání plod před vnějšími nárazy, umožňují mu pasivní pohyby, které potřebuje pro svůj vývoj. 14

15 Při porodu umožňují plodové vody změnu polohy mláděte do porodní polohy a navlhčení porodních cest pro lepší posun plodu. Plodové obaly ještě naplněné plodovou vodou zabezpečují lepší otevření porodních cest při menším namáhání mláděte. Při prasknutí plodových obalů by už měly být porodní cesty otevřené. (Kliment a kol., 1983) Rozrůstání alantochotia do neobřezlého rohu děložního od 16. do 27. dne po zapuštění je znázorněno na obrázku č. 2 v přílohách. (Marvan a kol., 2003) Žloutkový váček Základy žloutkového váčku se tvoří v době diferenciace zárodku na embryoblast a trofoblast. Na obvodu zárodečného terčíku se vyhloubí rýha, která oddělí zárodečný terčík od extraembryonálního zbytku blastocysty. Dutina zárodečného váčku se zároveň rozčlení na dorzální oddíl, z něhož vzniká prvostřevo a na ventrální oddíl, který tvoří žloutkový váček. Obě části spolu komunikují prostřednictvím širokého žloutkového stvolu. Ve stěně žloutkového váčku vznikají krevní tělíska a vlásečnice. Spojením vlásečnicové sítě vzniknou dvě žloutkové žíly, které vedou krev do báze srdce. Ze srdce vycházejí párové aorty, z nichž odstupují dvě žloutkové tepny, které vedou krev zpět do žloutkového váčku. Tak vzniká první tzv. žloutkový krevní oběh - vitelinní. Žloutkový krevní oběh zajišťuje transport živin ze žloutkového váčku. Narozdíl od ptáků má u savců jen dočasný význam. Jeho funkční uplatnění podmiňuje u savců především spojení s choriem. Žloutkový váček se dočasně uplatňuje ve výživě asi do 14. týdne vývoje, tedy do doby než dojde ke spojení klků choria s děložní sliznicí. (Marvan a kol., 2003) Amnion a chorion Ještě v období diferenciace zárodečného terčíku se zdvihají na obvodu zárodku amniové řasy, které se spojí a uzavřou pod sebou celý zárodek. Vznikne tak dvojitý obal zárodku, vnitřní amnion a vnější chorion Amnion Též zvaný jako ovčí blána, uzavírá dutinu bezprostředně kolem zárodku. Buňky amnia vylučují amniovou tekutinu a jejím zmnožením se stěna zárodku vzdaluje. Zárodek se odděluje od okolí, a to tak, že se kraniálně zvedá hlavový pupen a kaudálně ocasní pupen. Zárodek roste do délky a žloutkový váček se zužuje v úzkou trubici. 15

16 V místě jejího spojení se střevem se vytvoří střední pupek a jeho zevní obal kožní pupek. Toto zúžené spojení oddělí přední a zadní úsek střeva. Zvětšováním dutiny amnia dojde k jeho rozšíření i pod zárodek a amnion se přikládá ke stěně choria, vzniká tak jednotný list amniochorion. Vytvořením amnia ztrácí zárodek kontakt s děložní sliznicí a k zabezpečení výživy, výměny plynů a odstraňování zplodin látkové výměny slouží chorion a alantois Chorion Bývá také nazýván jako klková blána. Vznikl z původního trofoblastu blastocysty a je vnějším obalem zárodku. Slouží k upevnění v děloze, k příjmu kyslíku a výživy z těla matky. K vývoji choria dochází v době, kdy se na jeho povrchu objevují klky, které dočasně vrůstají do děložní sliznice. Toto přechodné spojení zárodku s děložní sliznicí se nazývá placenta. Chorion jako resorpční orgán má tendenci rozšiřovat svůj povrch. Klky na jeho povrchu u skotu tvoří skupiny viz kapitola Placenta. (Marvan a kol., 2003) Alantois Jinak je nazývaný také jako močová blána. Jeho funkcí je obstarávat spojení mezi plodem a choriem, protože zárodek je od choria oddělen mimotělní dutinou. Vznikl vychlípením kaudálního konce střeva. Vyrůstá pupkem z těla plodu do mimotělní dutiny, kde se vakovitě rozpíná mezi amniovým a žloutkovým vakem a vnitřní stěnou choria. Tento alantoidový či močový vak pak srůstá s choriem v alantochorion. Dále se přakládá i k zevní ploše amniového vaku, s nímž se spojuje v alantoamnion. Jeho význam je jednak v hromadění řídké alantoidové tekutiny neboli embryonální moči a jednak ve zprostředkování krevního oběhu mezi matkou a zárodkem či později plodem. (Marvan a kol., 2003) 3.5 Placentace Blastocysta se pohybuje v děloze volně. Umožňuje to vhodné výživné prostředí v děloze, kterým je sekret děložních žláz děložní mléko. Spojení alantochoria s děložní sliznicí označujeme jako implantaci, která je první vývojovou fází placenty. Implantace se u skotu uskutečňuje za 26 dní po oplození. Podle hloubky průniku blastocysty do děložní sliznice rozlišujeme různé typy implantace. U skotu dochází k 16

17 centrální implantaci. Blastocysta je uložena v děložní dutině tak, že chorion se dotýká protilehlých stěn. Zárodek se zpravidla implantuje v děložním rohu na straně, kde proběhla ovulace. Dvojčata u skotu se mohou vyvíjet v jednom nebo v obou děložních rozích. Dlouhá osa blastocysty je vždy souběžná s dlouhou osou děložního rohu. (Marvan a kol., 2003) Placenta Plodové lůžko, jak se také placenta nazývá, je složitý embryonální membránový orgán, který umožňuje spojení plodových obalů s děložní sliznicí za účelem látkové výměny. Přes placentu se uskutečňuje kontakt extraembryonálního krevního oběhu zárodku a později plodu s krevním oběhem matky. Během fylogenetického vývoje se vytvořila řada placent, které se dělí podle rozmístění klků na povrchu alantochoria a podle stupně spojení klků s děložní sliznicí. Podle děložních klků označujeme placentu skotu jako kotyledonovou placentu, která má klky soustředěné pouze na několika místech do kotyledonů, které vrůstají do karunkul děložní sliznice. Spojení kotyledonu s karunkulou se označuje jako placentom. Z hlediska intimity spojení klků s děložní sliznicí se mikroskopicky hodnotí, kolik buněčných vrstev odděluje krev plodu od krve matky. U krávy se vyskytuje syndesmochoriové placentární spojení. Klky choria vnikají přímo do vaziva karunkul, na nichž epitel vymizel. U krávy se děložní sliznice před porodem znovu obnovuje. Při syndesmochoriálním spojení choriové klky resorbují živiny přímo z tkáňového moku. Po porodu se kotyledony oddělí z karunkul. (Marvan a kol., 2003) 3.6 Porod Partus je fyziologický děj, při kterém po uplynutí specificky dlouhé doby březosti (u krávy dní) je z dělohy vypuzen zralý plod a plodové obaly. Uskutečňuje se aktivní činností dělohy (děložní stahy) a břišního lisu za spoluúčasti celého mateřského organismu. S postupující březostí a zvláště k jejímu konci se objevují četné příznaky poukazující na blížící se porod. V důsledku vysoké hladiny estrogenů placentárního původu, hromadění krve v oblasti pohlavního ústrojí a hyperemie dochází k edematoznímu prosáknutí měkkých složek porodních cest, mléčné žlázy, okolí pánve a v mezinoží, ochabnutí širokých vazů pánevních, zduření vulvy a zvyšuje se citlivost 17

18 děložní svaloviny vůči hormonu oxytocin. Bezprostředně před porodem se objevují příznaky ohlašující blízký nástup porodu. Mezi symptomy porodu patří uvolňování hlenové zátky z děložního krčku, která pak vytéká z ochodu jako provazec hustého hlenu. Mléčná žláza se plní sekretem, případně z ní odkapává mlezivo. Dochází k poklesu tělesné teploty a začnou nastupovat příznaky mateřského chování. Podle současné úrovně poznatků je nástup porodu řízen neurohumorálně. Příprava k porodu je podmíněna humorálními změnami, konkrétně růstem hladiny estrogenů a poklesem hladiny progesteronu spolu se zvyšující se dráždivostí dělohy. Za vlastní signál k započetí porodu se považuje zvýšená produkce kortikosteroidů v nadledvinách plodu, které přecházejí přes placentu a dále stimulují zvýšenou tvorbu estrogenů v placentě a tvorbu prostaglandinů v kotyledonech. Tím se dále snižuje hladina progesteronu, děloha se zbavuje ochranného progesteronového bloku a vlivem oxytocinu se objevují první kontrakce děložní. Postupem plodu jsou drážděny receptory v okolí vnitřní branky děložního krčku, zvyšují se kontrakce dělohy, zapojuje se břišní lis, tlakem plodu se otevírá postupně děložní krček a porodními cestami je vytlačován plod. Vlastní průběh porodu dělíme do třech stádií. (Jelínek a Koudela, 2003) Otevírací stádium Během tohoto stádia se postupně zintenzivňuje činnost dělohy, kontrakční vlny se prodlužují, zkracuje se mezi nimi klidový interval a narůstá intenzita a frekvence stahů. Pod tlakem vstupujících plodových obalů se maximálně rozevírá krček děložní a plod se svou aktivní silou dostává do pravidelné porodní polohy. Do porodu se zapojuje břišní lis a plod je vtlačován do děložního krčku, který se již rozevřel tak, že tvoří s pochvou jednotnou stejnoměrně širokou trubici. V té době zpravidla praská alantochoriový vak porod přechází do vypuzovacího stádia. Vytékající tekutina se nazývá první plodová voda a její funkcí je mechanicky čistit a zvlhčovat povrch porodních cest. Délka otevírací fáze je u skotu 4 až 12 hodin Vypuzovací stádium Je charakterizováno velmi silnými, relativně dlouhými a rychle po sobě se opakujícími kontrakcemi dělohy, doprovázené intenzivním tlačením samice břišní lis. Plod je takto stále více vytlačován do porodních cest. Vykonávaná práce dělohy a 18

19 břišního lisu je enormní, u krávy je plod tlačen do porodních cest tlakem asi 80 kpa. Tlakem postupujícího plodu na receptory se reflexivně vystupňují kontrakce dělohy a práce břišního lisu a plod je vpuzen. Během vypuzovacího stádia matka zpravidla ulehá a tak se zvětšuje účinnost břišního lisu. Vypuzené mládě ještě zůstává krátce po narození spojeno s matkou pupečním provazcem, který se při prvních pohybech narozeného jedince přetrhne v blízkosti pupku. Případnému krvácení z pupečních cév zabrání pokles tlaku krve v pupečních cévách při prvním nadechnutí a dále se uplatňuje jejich smrštění a trombonizace. Po vypuzení plodu přestává činnost břišního lisu a značně se zklidní i kontrakce děložní, které se krátce na to znovu obnoví, čímž nastává třetí stádium. Vypuzovací stádium u skotu trvá 2 až 6 hodin. Narozené tele má hmotnost 40 až 45 kg. Běžně se rodí 1 mládě, ale je asi 2 % šance, že se narodí dvojčata. (Jelínek a Koudela, 2003) Stádium poporodní Znovu se dostavují kontrakce dělohy, jsou však podstatně menší intenzity. Vlivem kontrakcí dochází k vypuzení plodových obalů plodové lůžko. Doba odchodu lůžka je závislá na charakteru placentárního spojení a intenzitě kontrakcí dělohy. K částečnému uvolňování lůžka dochází již během vypuzovacího stádia. Přerušením placentárního oběhu krve klesá turgor v klcích, automaticky se snižuje přívod krve do dělohy a kontrakcemi děložními vzniká anémie dělohy, která umožňuje oddělení klků choria, uvolnění celého lůžka a jeho vypuzení. Lůžko u krávy odchází až za 4 hodiny. (Jelínek a Koudela, 2003) Puerperium Po skončení poporodního stádia nastupuje období puerperia, které trvá zhruba 6 týdnů. V tomto období jinak také nazývaném šestinedělí se organizmus plemenice více či méně vyčerpaný, případně poškozený předchozí březostí a porodem vyrovnává s rozsáhlými změnami na pohlavních orgánech, vystavených obrovskému infekčnímu tlaku, prodělává dramatické zvraty v hormonálních regulacích a zároveň zahajuje novou laktaci, zejména u mléčných plemen, spojenou zpočátku se značně negativní energetickou bilancí. Při úspěšně probíhajícím puerperiu pozorujeme výtoky normálních nezapáchajících lochií, výtoky lochií se ukončí asi do 14 dní po porodu, nástup první 19

20 poporodní říje během čtvrtého týdne po porodu s následující říjí za tři týdny, provázenou normálním říjovým hlenem. (Bouška a kol., 2006) 3.7 Detekce gravidity u skotu Podstatnou součástí intenzivní péče o reprodukci a dosažení pravidelného kontinuálního průběhu reprodukčního procesu a tedy i dosažení rentabilního chovu skotu je nutnost co nejdříve znát výsledek zapuštění nebo umělé inseminace včasné zjištění březosti. (Jelínek a Koudela, 2003) Včasné odhalení nezabřezlých zvířat umožňuje chovateli provést dřívější pokus o novou inseminaci a tím snížit náklady na výživu nezabřezlého zvířete, zabránit přestárnutí jalovic a případně i zkrátit dobu stání na sucho u krav na příznivě dlouhou dobu. (Bouška a kol., 2006) Dále je dle Boušky z hlediska ekonomiky nejvhodnější vyšetřovat plemenice po zapuštění dvakrát. První vyšetření je vhodné organizovat co nejdříve s cílem odhalit nezabřezlé kusy a druhé vyšetření zařadit až ve třetím měsíci březosti, aby se vyloučila případná odúmrť embrya u plemenice při prvním vyšetření určené jako březí. ŘÍHA a kol. (2003) uvádí dobu cca 28 dní po inseminaci jako spolehlivou pro stanovení výsledku inseminace Všeobecné příznaky gravidity Jak uvádí Louda a kolektiv (2001), gravidita se počítá ode dne oplození tedy splynutí prvojader a vzniku zygoty a končí porodem. Jednotlivé vyšetření březosti se tedy provádí v příslušném dni, nebo měsíci po zapuštění. U polyestrických zvířat, jako je skot, je prvním příznakem možného zabřeznutí přerušení cyklické činnosti ovarií a nedostavení se říje za tři týdny po předchozí inseminaci. Dalšími všeobecnými příznaky poukazujícími na zabřeznutí samice je její zklidnění, opatrnost v pohybu, tendence k častějšímu a delšímu ležení, zvýšení příjmu krmiv a zlepšení výživného stavu. Avšak k přesnému zjištění stavu březosti je potřeba vykonat příslušné vyšetření. Vinkler (2004) udává, že velice spolehlivé výsledky nám může poskytnout odzkoušení býkem a to až s 95 % přesností. Avšak tato metoda je v chovu holštýnského skotu jen těžko proveditelná. 20

21 3.7.2 Klinické vyšetření březosti Tyto metody jsou charakterizovány tím, že předmětem vyšetření je samotná samice, respektive její pohlavní ústrojí a dává okamžitý výsledek. (Jelínek a Koudela, 2003) Detekce gravidity rektální metodou ve 3 měsících Tato metoda je v současné době běžně využívána v inseminační praxi. Inseminační technik zasune ruku chráněnou inseminační rukavicí do konečníku a provede vyšetření. Délka zárodku koncem 3. měsíce je 12 až 15 cm. Zabřezlý děložní roh je 3 až 5krát zvětšen, lze ho přirovnat velikosti bochníku chleba. Rýha mezi děložními rohy je již jasně zřetelná a děloha má tvar boxerské rukavice viz obrázky č. 3 a 4, Přílohy. Obřezlý děložní roh se jeví na pohmat jako vak naplněný fluktující tekutinou, jeho stěny jsou tenké, jemné a pružné, dvojité, měkké a hladké. Vzhled obřezlé dělohy je vidět na obrázku č. 5 v přílohách. Děložní krček je uložen v poslední třetině pánevní dutiny, lze jej však ještě rukou celý ohraničit. V tomto měsíci se obřezlý roh snadno zamění s naplněným močovým měchýřem. Močový měchýř má ovšem tuhé a obřezlý roh měkké stěny. Vaječníky jsou uloženy u pánevního vchodu nebo za okrajem stydkých kostí v dutině břišní. Střední děložní tepna ještě není zbytnělá a normálně tepe. Zjistí-li se obřezlý roh, plemenice se prohlásí za březí, dále se již nevyšetřuje a ani se již nehledají vaječníky. Při dvojčatech jsou zvětšeny oba děložní rohy. Výsledek se zapisuje do karty plemenice. (Louda a kol., 2001) Zjišťování březosti rektální metodou v 5 až 6 týdnech Rannou detekcí gravidity se odstraní ztráty, které vznikají, pokud je březost zjišťována až ve třech měsících. U jalovic se může březost zjišťovat po 5. týdnu, u krav po 6. týdnu po připuštění. Postup je stejný jako u předešlé metody, ale musí se postupovat mnohem opatrněji. Po 5. týdnu březosti se rozšiřuje oplodněný děložní roh, ale částečně i neoplodněný. Tělo dělohy s děložními rohy vytváří tzv. lyrovité rozšíření. Stěna dělohy se stává jemnější a v této části je možno zjistit fluktuaci plodových vod v oplodněném děložním rohu a tzv. fenomén dvojité stěny jako důkaz alantochoria. Nákres vyšetření je vidět na obrázku č. 6 v přílohách. Toto vyšetření může provádět jedině zkušený inseminační technik nebo veterinární lékař. (Louda a kol., 2001) 21

22 V této době by již mělo být možné nahmatat drobné placentomy a zvětšenou děložní tepnu (přívod krve do dělohy), která při pohmatu vykazuje tzv. crčivý pulz. Tyto příznaky se později zvýrazňují a děloha klesá do dutiny břišní. Během čtvrtého měsíce už tento sestup dělohy může zamezit dostatečnému vyšetření. (Bouška a kol., 2006) Detekce gravidity pomocí sonografie U skotu se s vyšetřováním březosti sonografií setkáváme zřídka. Častěji se využívá při vyšetřování klisen a fen. Důvodem je finanční dostupnost a individuální přístup ke zvířatům. Zatímco u chovu koní a psů je přístup ke zvířatům individuální, u skotu se sonografie používá nejčastěji u chovných zvířat s velkým genetickým přínosem pro další šlechtění plemene. Z hlediska finančního má pro nás takové zvíře větší přínos, proto je možné používat ultrasonografii a zároveň stále zachovávat rentabilitu chovu. Dalším důvodem méně častého využívání ultrazvukového vyšetření u skotu je, že rektální palpace pohlavního ústrojí u krav dává relativně přesné výsledky. Jednoznačně prokazatelné zjištění gravidity sonografií je u skotu možné až po 25. dni po koncepci. Vzhledem k tomu, že se další říje u přeběhlé (nezabřezlé) plemenice dostaví už po 21 dnech, je už tou dobou použití sonografu bezpředmětné. Avšak systematické využívání ultrasonografie ve velkochovech, ale i u drobnochovatelů časem přináší své pozitivní výsledky. Ve velmi raných stádiích březosti lze sonograficky zjistit pouze anachogenní tekutina rostoucího zárodečného váčku. V průběhu jeho prodlužování zůstává váček jen asi 2 mm silný. V místě rozšíření zárodečného váčku (zde se nachází vlastní embryo) je ve 20. den březosti jen asi 3 mm silný. Tak malá dilatace děložní dutiny je na hranici rozlišovací schopnosti 5 MHz i 7,5 MHz sondy. Navíc jak při zobrazeni takovéhoto útvaru na příčném průřezu (přibližně kruhovitý tvar), tak při zobrazení části váčku podélně (stáčející se anechogenní pás přibližně stejné síly) může být tekutina v děložním lumenu snadno zaměněna se sekretem vyskytujícím se v době říje nebo i při některých patologických stavech dělohy. Avšak pro zkušeného vyšetřujícího existují určité pomocné symptomy pro rozlišení obou stavů (např. za říje zřasení endometria, celkový nález na pohlavních organech, při endometritidě sněžení tekutiny). Z praktického hlediska při velmi časné diagnostice březosti se soustřeďujeme především na ipsilaterální děložní roh (vzhledem ke žlutému tělísku), protože u krávy zpravidla zárodek zůstává v děložním rohu 22

23 odpovídajícím straně ovulace, i když kolem 20. dne březosti ho můžeme zjistit i v kontralaterálním rohu. I když některá pokusná ultrasonografická vyšetření prováděná především u jalovic dávají velmi nadějné výsledky v diagnostice březosti ještě před dostavením se případné říje, musí se u skotu brát v úvahu rozdíl mezi opakovaným vyšetřením v průběhu experimentu a jednorázovým vyšetřením dělohy používaném v praxi, kdy je většinou neznámý stav z předešlého období potencionální březosti. V praxi je většinou diagnostika březosti u skotu velmi nejistá ještě 21. a 22. den po koncepci. Ultrazvukový nález se stává zřetelnějším mezi 23. a 24. den a s dostatečnou jistotou (až na vzácné případy vyžadující opakované vyšetření o 2-3 dny později) je koncept rozpoznatelný při šíři embryonálního váčku asi 10 mm a to je 25. den březosti. Po tomto období je už také lépe rozpoznatelné vlastní embryo s viditelnou srdeční činností. Obecně je diagnostika v raných stádiích vývoje snazší a zřetelnější u jalovic než u krav. Vlastní embryo se poprvé zobrazí den. V průměru asi 21. den březosti. Vlastni čárkovité echogenní embryo je při jeho prvním zjištění dlouhé asi 45 mm. Zpočátku čárkovité embryo se později mění ve stočený tvar (po 25. dni tvar "C", po 32. dni tvar "L"). Tentýž den nebo o den později po zobrazení embrya je viditelná i srdeční pulzace a vývoj srdeční frekvence může být stanoven v následujících stadiích gravidity. To je významné pro zjištění blížící se embryonální mortality. I po 25. dnu, kdy je ve většině případů možná vizualizace vlastního embrya, je mnohdy jeho nález v přibývající plodové vodě problematický a prodlužuje tak dobu vyšetření. To je snadnější a tedy i rychlejší po 30. dnu březosti. Přibližně ve stejné době jako embryo začínají být rozlišitelné jednotlivé plodové obaly. Rozlišitelnost alantoidového vaku je krátkodobá (nejčastěji od 23. do 26. dne, ojediněle do 30. dne březosti). Alantois se zobrazí jako nevýrazná echogenní linie - "membrána" často v těsné blízkosti děložní stěny. V prvních dnech zjištění (asi 30. den březosti) tvoří rovněž amnion jen velmi jemnou echogenní linii pro nedostatek amniové tekutiny těsně naléhající na embryo. S jistotou a zřetelně lze excentricky uložený amnion (zčásti přilehlý těsně k alantochoriu) zobrazit až po 35. dnu březosti a nadále je možno sledovat jeho lineární růst. Placentomy jsou sonograficky zjistitelné u jalovic v blízkosti embrya nejdříve po 35. dnu březosti (asi 6 x 2 mm velké), zřetelné karunkuly prominují ze sliznice děložní po 2. měsíci březosti. Ultrasonograficky lze také sledovat strukturální diferenciaci a jednotlivé části plodu, a jak již bylo vzpomenuto, projevy života embrya a plodu (pulzace srdeční, 23

24 pupečního provazce a velkých cév a po 40. dni i aktivní pohyby plodu). Okolo 40. dne březosti lze zjistit pupeční provazec a někdy i základy hrudních a pánevních končeti. Zobrazeni celého plodu je možné do začátku 4. měsíce březosti. (Grygar a Kudláč, 1997) Fotografie z ultrazvuku, prováděném na školním statku v Žabčicích jsou umístěny v přílohách jako obrázek číslo 11 až Non return test Testu nepřeběhlých plemenic se využívá především ve státech, kde je zakázáno rektální vyšetřování březosti. Udává procento nepřeběhlých (březích) plemenic po první inseminaci k určitému dni, nejčastěji k 30., 60., 90., případně k 120. dni. Tato metoda včas informuje o úrovni zabřezávání, případně o poruchách plodnosti. Spolehlivost testu se zvyšuje s počtem inseminovaných plemenic a časem, který uplynul od insemince. Pokud je hodnota NRT ve 30 dnech u krav 70 % a u jalovic více než 80 %, lze hodnotit zabřezávání jako dobré. Je-li hodnota pod 60 %, je plodnost nevyhovující a dochází k poruchám plodnosti. Vzorec pro výpočet NRT podle Loudy a kol. (2001): počet nepřeběhlých plemenic NRT = x 100 počet prvních inseminací Metody laboratorního vyšetření březosti Jelínek a Koudela (2003) definují laboratorní vyšetření březosti jako metody, jejichž předmětem jsou vzorky biologických tekutin, tkání nebo stěrů, v nichž máme prokázat specifické změny nastupující u samice jen po zabřeznutí Zjišťování gravidity stanovením hladiny progesteronu v mléce Metoda progesteronového testu sleduje kolísající hladinu hormonu progesteronu v samičím organismu během estrálního cyklu viz Přílohy, graf č. 1. V luteální fázi a v období gravidity je jeho koncentrace vysoká a dosahuje řádově desítky ng/ml mléka. Sledováním měnící se hladiny progesteronu můžeme získat představu o průběhu estrálních cyklů a mimo určení vhodného okamžiku k inseminaci a diagnostiky některých poruch pohlavního cyklu můžeme tohoto poznatku využít i k zjišťování přeběhnutí plemenice, případně již ve třech týdnech po inseminaci usuzovat i na zabřeznutí dojnice - viz Přílohy tabulka č

25 První zavedení plošného sledování hladin progesteronu u nás bylo učiněno již v osmdesátých letech 20. století, kdy byly při krajských plemenářských podnicích zřízeny specializované laboratoře. V té době se hladina progesteronu stanovovala metodou radioimunoanalýzy (RIA). Rozbory se realizovaly pouze ve vybraných chovech, kde se objevovaly problémy s reprodukcí, vzorky odebírali faremní zootechnici, nebo inseminační technici, v té době zaměstnanci jednotlivých krajských plemenářských podniků. Metoda radioimunoanalýzy však byla zatížena několika nevýhodami. Jednalo se především o vysokou náročnost na přístrojové a materiální vybavení laboratoří, rozbor trval dva dny, pracovalo se s radioizotopem jódu I 125, takže musely být dodržována zvýšená bezpečnostní opatření a také vyhodnocení měření bylo poměrně složité. Z těchto důvodů byla činnost RIA laboratoří časem ukončena. Vzhledem ke stále se zhoršující situaci v reprodukci se začala hladina progesteronu opět sledovat. Již ne RIA metodou, ale jednodušší, rychlejší a dostatečně přesnou ELISA metodou (Enzyme Linked Immunosorbent Assay), což umožňuje i příznivé cenové relace za provedené rozbory. Metoda ELISA využívá principu imunosorbce, což znamená imobilizaci jedné ze složek imunokomplexu na pevnou fázi. Značený a neznačený progesteron kompetují o omezený počet vazebných míst protilátek sorbovaných na stěnách jamek mikrotitrační desky. Navázané a volné reagencie jsou pak odděleny jednoduchým promytím. Pokud je množství protilátek konstantní, je množství vázaného značeného progesteronu, tzv. traceru, tím větší, čím menší je množství neznačeného progesteronu ve stanovovaném vzorku a naopak. Pomocí standardů o známé koncentraci lze vyjádřit vztah mezi množstvím neznačeného antigenu v komplexu progesteron-protilátka a barevnou odezvou jamky. Po proběhnutí imunoreakce je do reakčních jamek přidán subtrát reagující s tracerem, který je vázán na protilátku navázanou na stěně jamek za tvorby žlutě zbarveného produktu. Absorbance tohoto zabarvení je nepřímo závislá na množství progesteronu ve vzorku. Barevná odezva jednotlivých jamek je poté změřena pomocí vertikálního spektrofotometru. Prakticky lze progesteronového testu využít na dvou základních úrovních. Jednak jako kompletní sledování estrálního cyklu, nebo sledováním hladiny progesteronu ve vzorcích z kontroly užitkovosti. Pro potřeby detekce gravidity se odebírá vzorek mléka 18. až 21. den po inseminaci. V tu dobu se odhadne březost, nebo určí jalovost a pokračuje se v inseminaci. V případě pozitivního testu se odebere další vzorek 22. až 25. den po inseminaci a ten již potvrdí březost, nebo pomocí něho 25

26 zjistíme, že je dojnice jalová. Další vzorek se pak odebírá pro potřeby zjištění možné embryonální odúmrti viz ELISA metoda. (Hering, 2007) Jiný zdroj (Říha a kol., 2004) uvádí jiné časy odběrů, a to první odběr 5. až 7. den po inseminaci, druhý 20. až 22 den po inseminaci. Tato metoda je bohužel do určité míry zatíženy chybou, kdy po odumření embrya žluté tělísko ještě nějaký čas produkuje progesteron. (Romano, 2004) Zjišťování březosti posuzováním nátěru hlenu z děložního krčku (Fertest) Jedná se o metodu hojně využívanou pro detekci říje, avšak často se využívá i pro detekci gravidity, respektive jalovosti krav. Pokud se na nátěru netvoří žádné útvary způsobené krystalizací hlenu děložního krčku (nákresy běžných krystalizací vyvracejících graviditu viz obrázky č. 7 až 10, přílohy), nasvědčuje to přítomnosti funkčně výkonného žlutého tělíska na vaječníku. Může se ovšem jednat o březostní, nebo o perzistující žluté tělísko. Druhý typ corpus lutea je možné odhalit při použití ELISA testu. Nezjistí-li se tedy říjový arborizační fenomén 23. až 26. den po inseminaci, můžeme usuzovat na zabřeznutí plemenice. (Louda a kol., 2001) Hodnocení výsledků zabřezávání a úrovně reprodukce u skotu Výsledky reprodukce plemenic určují limity při realizaci selekčních programů. Úroveň reprodukce ovlivňuje obrat stáda a ekonomiku celé populace chovu skotu. Výsledky zabřezávání jsou pečlivě sledovány chovatelskými svazy i samotnými chovateli. Snahou všech zúčastněných organizací i chovatelů podílejících se na zajištění reprodukčního procesu v chovu skotu je průběžně dosahovat výborných výsledků. Výsledky zabřezávání jsou pravidelně publikovány plemenářskými organizacemi. Českomoravská společnost chovatelů s.r.o. Jako pověřená organizace pro vedení ústřední evidence o chovu skotu vyhotovuje výsledné sestavy, které poskytují informace o úrovni reprodukce, kontroly užitkovosti a kontroly dědičnosti skotu. Přesné aktuální informace o reprodukci jednotlivých plemenic a stád umožňují chovateli okamžitě reagovat na situaci ve stádě potřebnými opatřeními, která zajišťují dosažení optimálních výsledků zabřezávání. (Louda a kol., 2001) V České Republice jsou ukazatele hodnocení výsledků inseminace součástí sestav automatizovaného zpracování inseminačních dat. Podle sestav je možné sledovat úspěšnost inseminace podle servisních organizací, územních celků a v celé populaci. Jsou podkladem pro rozbory úrovně reprodukce v jednotlivých chovech a zemědělských 26

27 podnicích. Pro chovatele a chovatelské svazy jsou vypracovávány a publikovány dvě základní sestavy: Přehled o inseminaci a zabřezávání se zpracovává měsíčně. Je určen pro potřeby jednotlivých stájí, celých zemědělských podniků, vyšších územních celků, nebo pro celou populaci skotu. Reprodukční analýza je rozborová sestava, která se zpracovává čtvrtletně a její výhodou je hodnocení komplexních ukazatelů za delší období. Je sestavována pro větší chovy, zemědělské podniky, vyšší územní celky a pro celé populace skotu. Obě rozborové sestavy jsou účinným pomocníkem při orientaci o stavu reprodukce ve stádě. V sestavách se používají výpočty průměrných hodnot reprodukčních ukazatelů. Chovatel pak sám musí zjistit podrobným rozborem, zda jsou špatné výsledky způsobovány jen jednotlivými zvířaty, nebo dojnicemi celého stáda. Velmi závažná situace nastává, vykazuje-li snížené reprodukční ukazatele více než jedna třetina stáda. V této situaci je nutné provést speciální veterinární vyšetření ke zjištění příčin. (Říha a kol., 2003) Reprodukční ukazatele plemenic, používané v sestavách, nejen umožňují odhalit existující problémy reprodukčního procesu v chovu, ale často jsou i zdrojem prvních signálů o neschopnosti zvířat vyrovnávat se nadále se svými životními podmínkami. Analýza těchto podkladů pak často umožňuje odhalení pravděpodobných příčin problémů, a to s poměrně malými vstupními náklady. (Bouška a kol., 2006) Výsledky reprodukce lze hodnotit podle celé řady kritérií. Rozbor je objektivnější a věrohodnější, je-li k jeho provedení využito více ukazatelů ve vzájemné kombinaci. (Říha a kol. 2003) Jedním z ukazatelů, který v sobě zahrnuje většinu dalších faktorů plodnosti, je délka servis periody, resp. mezidobí. Je ovlivněna inseminačním intervalem, inseminačním indexem i zabřezáváním. Dobré plodnosti krav odpovídají délka inseminačního intervalu do 75 dnů, březost po první inseminaci nad 50 %, inseminační index (počet inseminací na zabřeznutí) do 1,5, délka servis periody (období od porodu do zabřeznutí) do 100 dnů a délka mezidobí (období mezi dvěma po sobě následujícími porody) do 385 dnů. Při vysoké užitkovosti (nad cca kg mléka) lze tolerovat prodloužení mezidobí na cca 400 dnů spolu s adekvátním prodloužením inseminačního intervalu a servis periody. (Baudych, Všetečka 2004) 27