Satelitní mapa Francie

Transkript

1 Satelitní mapa Francie Mapa francouzských regionů

2 VZDĚLÁVACÍ SYSTÉM FRANCIE Preambule Ústavy Francouzské republiky z roku 1946 stanoví, že stát zaručuje dětem i dospělým rovný přístup ke vzdělání, k odborné kvalifikaci a ke kultuře". Součástí systému školství ve Francii je povinná a bezplatná školní docházka pro děti od šesti do šestnácti let a právo na školní docházku od tří let věku. Školský systém má poslání veřejné služby, což předpokládá schopnost přizpůsobit se novým pedagogickým metodám, moderním technologiím, odpovídat na očekávání uživatelů, ale také zdokonalovat řízení cestou decentralizace. Jeho struktura je velmi členitá. Orientační a programový zákon pro budoucnost školství z 23. dubna 2005 (Fillonův zákon), který byl vyústěním rozsáhlé debaty na celostátní úrovni, stanovil poslání vzdělávacího systému v souladu s cíli, které byly vyjádřeny v závěrečné deklaraci Evropské rady v Lisabonu z března 2000 (body 25 až 40):je třeba zaručit rovné příležitosti a šanci na úspěch pro všechny žáky prostřednictvím zvládnutí společného základu (francouzský jazyk, matematika, schopnost komunikovat v jednom živém cizím jazyce, informační a komunikační technologie, základy humanitních věd) a podporovat uplatnění mladých lidí na trhu práce. ZÁKLADNÍ VZDĚLÁNÍ Mezi školy poskytující základní vzdělání (école primaire) se ve Francii zahrnují mateřská škola (école maternelle) a základní škola (école élémentaire). Mateřská škola Předškolní vzdělání v mateřské škole bylo ve Francii zavedeno v roce 1881 a je určeno dětem od tří do šesti let. Docházka sice není povinná, přesto však mateřské školy navštěvují téměř všechny děti ve věku tří let. Většinou se jedná o školy státní. Sledují cíle výchovné a pedagogické a zprostředkovávají dětem poznání života ve společnosti, pomáhají rozvíjet jejich osobnost a komunikační schopnosti. Mateřská škola je silnou stránkou a význačným rysem francouzského vzdělávacího systému a přispívá k větší efektivitě základního školství. Učitelé v mateřské škole mají stejnou kvalifikaci jako vyučující na základní škole a mohou působit na všech úrovních systému základního vzdělání. Základní škola Základní škola je povinná pro všechny děti francouzské i jiné národnosti od šesti let věku. Je určena dětem od šesti do jedenácti let. Jejím posláním je předat dětem základní znalosti a vést je k občanství. STŘEDOŠKOLSKÉ VZDĚLÁNÍ Středoškolské vzdělání sestává ze dvou stupňů - z nižší střední školy (collège) a z lycea (lycée).

3 Collège - nižší střední škola Collège navštěvují děti ve věku jedenácti až patnácti let, tedy od šesté do třetí třídy (číslování tříd je sestupné). Tento typ školy bývá označován jako jednotný, neboť všechny děti získají v zásadě stejné vzdělání. Na závěr obdrží vysvědčení zvané Diplôme National du Brevet. Lyceum Lyceum poskytuje tříleté studium určené studentům od patnácti do osmnácti let; zahrnuje tedy druhou, první a závěrečnou třídu (la terminale). Nabízí široké spektrum oborů. Je ovšem možné rozlišit dva základní typy: všeobecně vzdělávací a technická lycea, obojí zakončená všeobecnou maturitní zkouškou - baccalauréat général, a odborná lycea, kde student na závěr obdrží výuční list (CAP - certificat d'aptitude professionnelle), vysvědčení o absolvování odborné školy (BEP - brevet d'études professionnelles) nebo složí odbornou maturitní zkoušku - baccalauréat professionnel (viz níže Odborné školství"). Baccalauréat (maturita) - zkouška zakončující středoškolské vzdělání Maturitní zkouška - baccalauréat - byla ve Francii zavedena roku Absolventům je udělován diplom, který má v systému francouzského školství dvojí úlohu -potvrzuje ukončení středoškolského studia a zároveň opravňuje k zahájení studia na vysoké škole. VYSOKOŠKOLSKÉ VZDĚLÁNÍ Vysokoškolské vzdělání zahrnuje všechny typy pomaturitního studia. Vedle sebe existují dva systémy: otevřený systém univerzit. Na univerzity odchází největší počet studentů. Studium není výběrové, je otevřeno všem, kdo složili zkoušku baccalauréat. Nabídka oborů je velmi rozmanitá; SORBONA

4 systém výběrových škol s omezenou kapacitou. Zájemci o studium musí projít výběrovým řízením, složit zkoušku nebo doložit své studijní výsledky, případně ještě absolvovat vstupní pohovor. Tento systém se uplatňuje především na školách, jako jsou instituty politických věd (IEP), inženýrské a obchodní školy, technologické univerzitní instituty (IUT), odborné univerzitní instituty (IUP) a školy, do nichž studenti mohou být přijati teprve po absolvování přípravného studia - to jsou zejména tzv. grandes écoles jako Ecole Nationale d'administration, Ecole Nationale Supérieure, vysoká technická škola Ecole Polytechnique a vysoká škola inženýrská Ecole Centrale. Absolventi těchto institucí často získávají významné funkce ve státním či podnikovém sektoru. Vysoké školství nabízí jak teoretické studium, tak odborné, profesně zaměřené specializace. Studium teoretických odvětví je ukončeno diplomem na jedné ze tří úrovní - licence (odpovídá českému titulu bakalář"), master recherche ( magistr"), doctorat ( doktorát") Odborné specializace udělují univerzitní diplom v oblasti technologie (DUT), diplom licence professionnelle" a master professionnel". NIŽŠÍ STUPNĚ ODBORNÉHO VZDĚLÁNÍ Na nižších stupních odborného vzdělání se výuka konkrétně zaměřuje na oblast podniků a řemesel, která se zde uplatňují, aby poskytla žákům znalosti a dovednosti potřebné v určité odborné sféře. Odborné lyceum (lycée professionnel) nabízí dvouleté studium navazující na collège a absolventům uděluje výuční list (C.A.P.), nebo vysvědčení o absolvování odborné školy (B.E.P.). Nižší stupeň odborného vzdělání dává studentům možnost v krátké době dosáhnout diplomu, který usnadní jejich zapojení do pracovního procesu. Francie Rok vstupu do EU: zakládající člen Politický systém: republika Hlavní město: Paříž Rozloha: km² Počet obyvatel: 64,3 milionu Měna: euro Úřední jazyk: francouzština

5 Francie Kuchyně - Francie je zaslouženě považována za jednu z kulinářských velmocí. Současnou podobu francouzského stravování ovládá trend zdravých jídel, připravovaných v páře nebo grilovaných. Na stůl neodmyslitelně patří lehké omáčky, zelenina a bylinky. Mezi věhlasné tradiční pokrmy patří pot au feu (,,jídlo z jednoho hrnce ), hovězí po Burgundsku nebo telecí ragú. Francie je rovněž světově proslulou vinicí. Nejznámějšími francouzskými víny jsou Beaujolais, suchá burgundská vína a vína z údolí Loiry. Ve větších městech můžete navštívit poněkud dražší labužnické restaurace, v nižší cenové relaci potom rodinnou atmosférou oplývající brasserie nebo bistra, vinárny a kavárny. Snídani si ve velkých hotelech můžete obvykle vybrat se tří typů klasickou kontinentální (rohlík nebo chléb s máslem a džemem, káva, čaj nebo čokoláda a pomerančová šťáva), anglickou nebo americkou. Určitě se ale vyplatí, vyjít si na snídani do některé z kaváren a lépe si tak vychutnat zdejší podmanivou atmosféru. Tradiční francouzské obědy bývají lehčí, oblíbené jsou saláty nebo obložené bagety. Obvyklým časem na večeři je ve Franci 20:00, večeřet ještě později ale není výjimečné. Konkrétní charakter francouzské kuchyně se liší podle jednotlivých regionů. Jako předkrm se podává například crudités (pestrá zeleninová mísa), rillettes (husí nebo vepřová paštika), charcuterie (různé druhy uzenin), zeleninová nebo rybí polévka a rouille (provensálská omáčka s česnekem). Na jídelníčku nikdy nechybí rybí speciality, oblíbený je zejména pstruh a štika. Pokud jde o hlavní chod, maso bývá propečené méně, než je obvyklé v jiných zemích. Intenzitu tepelné úpravy masa si ale samozřejmě můžete zvolit podle své chuti. Steaky se často podávají se šalotkou nebo vinnou omáčkou.

6 Bez ohledu na region, v každém koutě Francie můžete ochutnat vynikající místní sýry. Raquefort, Camembert či Brie jsou již dobře známými i u nás, proslulé jsou také francouzské kozí sýry. Dezerty a cukrářské výrobky mají ve Francii velkou tradici. Ochutnat můžete lahodnou čokoládovou pěnu, profiteroles (vanilkovým krémem plněné a horkou čokoládou polévané malé cukroví), rybízový, malinový nebo hruškový sorbet, meruňkové nebo jahodové dorty a pověstná, pod vrstvou sladkého těsta zapečená, horká karamelizovaná jablka. Hlavní město Francie nabízí speciality ze všech svých regionů a oblastí. Tradiční pochoutkou Pikardie je za horka podávaný, pórkem plněný koláč. V Alsasku si můžete pochutnat na rozmanitých zvěřinových pokrmech. Vynikající je také choucroute (zelí vařené s bobulemi jalovce v ryzlinku, na závěr zalité třešňovicí). Typickým alsaským sýrem je ostrý Munster. Boeuf Bourguignon, nejlepší dušené hovězí na světě, je tradičně spojováno s oblastí Burgundska. Tento region se může dále pochlubit kvalitním vínem a chutnými drůbežími specialitami, stejně tak jako nejlepší omáčkou na hlemýždě připravuje se z másla, česneku a petrželky. Nejproslulejšími burgundskými sýry jsou Soumaintrain a Epoisses. Základem kuchyně v regionu Normandie je máslo a smetana. V této oblasti se těší velké oblibě Camembert.Výbornými mořskými pokrmy vyniká Bretaň. Plody moře se podávají přímo na ledové drti. Ochutnat můžete ústřice, různé druhy mlžů, mušle, slávky, garnáty, šneky, gumovky a perlorodky. Velmi vyhledávaný je v páře nebo na grilu připravovaný humr. Bretaň proslula také - ať už sladkými nebo pikantními palačinkami. Za hlavní město francouzské gastronomie je považován Lyon. Proslavilo ho kvalitní vepřové maso, zvěřina, ovoce a zelenina. Z Lyonu pochází také výborná cibulová polévka. Stěžejní surovinou kuchyně Bordeaux je víno, místní specialitou je vinná omáčka bordelaise. V oblasti Provence jsou specialitou plody moře s česnekem, rajčaty, olivami a bylinkami.

7 Francie - Paříž a okolí Hlavní město Francie a jeho bezprostřední okolí vytváří ten nejsilnější pocit a dojem, který z Francie můžete získat. Paříž je diktátorem módního vkusu i životního stylu.seina - Nejvhodnějším místem pro začátek prohlídky Paříže je řeka Seina. Okružní prohlídka lodí po Seině nabízí pohled na takové velikány, jako je Eiffelova věž, Palais de Chaillot, Grand Palais a Petit Palais, Palais Bourbon, zahrady Trocadéra, Louvre a Notre Dame. Břehy řeky Seiny přímo vybízejí k romantickým procházkám. Velkou atrakcí řeky jsou její mosty zvláštní pozornost si zaslouží Pont Neuf, nejstarší pařížský most. Vítězný oblouk - Krásný pohled na dvanácticípou hvězdu, kterou tvoří 12 avenue, se vám naskytne z vrcholu Napoleonova gigantického Vítězného oblouku (Arc de Triomphe). Tato 50 m vysoká stavba během let získala díky přisuzování ducha národa jakýsi mytický význam.

8 Champs Elysées - Jednou z nejvelkolepějších obytných tříd města je Avenue Foch. Nejpřitažlivější avenue města však stále zůstávají Champs Elysées. Vedou přímo od Arc de Triophe k Place de la Concorde. Toto obrovské náměstí má za sebou bohatou, bohužel velmi často krvavou historii. Dnes je díky svým osvětleným fontánám a elegantním lampám přímo ztělesněním romantiky, samozřejmě zejména v noci. I ve dne ale dokáže náměstí svou atmosférou potěšit nejednoho turistu. Uprostřed náměstí stojí nejstarší pařížský pomník, 23 m vysoký Luxorský obelisk. Byl zde vztyčen roku 1836 a pochází z chrámu Ramsese II. Klid pro odpočinek ve chladném stínu svých kaštanů poskytují zahrady Tuileries. Na východním konci zahrad stojí růžový Arc de Triomphe du Carrousel. Královský palác - Přejdete li přes Rue de Rivoli, dostanete se do Královského paláce z roku 1639, který byl postaven jako sídlo kardinála Richelieu. Na východ od paláce bývalo po dlouhá staletí tržiště, jež v roce 1970 nahradily zahrady, obytné domy a nákupní středisko Forum des Halles. V jeho okolí najdete příjemné kavárny, umělecké galerie a butiky, které navazují na (zejména mezi mládeží) velmi oblíbené Centre Pompidou s renesanční Kašnou neviňátek. Na Place de L` Opéra se setkávají dva velké bulváry Boulevard des Capucins a Boulevard des Italiens. Svůj rozkvět zažily na konci 19. století, osobitou atmosféru si ale stále zachovávají. Montmartre - Podstatnou součástí pařížské mytologie je Montmartre, dávno proslulý jako domov umělců a bohémů. Podle vědců zde původně stál římský pohanský chrám. Montmartre si stále zachovává ráz svých úzkých, klikatých příkrých a často slepých uliček. Jako místo, kde se zrodilo moderní umění, bývá označováno od roku 1970 zrekonstruované studio Bateau Lavoir na Place Emile Goudeau. Pouliční malíři na Place du Tertre, historickém středisku vesnického života v Montmartru, se řadí spíše na spodní příčky uměleckého žebříčku. Marais - Okrsek Marais, postavený na vysušených bažinách, autenticky připomíná vývoj města až do příchodu revoluce. Je zde řada nejelegantnějších renesančních sídel v Evropě. Některá z nich slouží jako muzea a knihovny. V budově Hôtel de Soubise z 18. století jsou uloženy Národní archivy Francie. Muzeum francouzských dějin najdete v 1. poschodí apartmánů prince a princezny ze Soubise. K vidění je tady mimo jiné jediný známý portrét Johanky z Arku, namalovaný za jejího života. Na nejhezčím obytném náměstí v Paříži, Place des Vosges, končí Rue des Francs Bourgeois. V domě, kde žil Victor Hugo, je vybudováno muzeum s jeho rukopisy, kresbami a artefakty. Na závěr své návštěvy Marais se projděte starou Židovskou čtvrtí kolem Rue des Rosiers. Hroby slavných, Moliera, La Fontaina, Chopina, Rossiniho, Oscara Wilda nebo Sarah Bernhardtové, najdete na největším pařížském hřbitově Pere Lachaise.

9 Ile de la Cité - Ostrov Ile de la Cité ve tvaru lodi, původní sídlo rybářů a lodníků staré Lutecie, je tou pravou kolébkou města Paříže. Z původního bohatství středověkých domů zůstalo jen náměstí Place Dauphine a ulice Rue Chanoinesse. Na mostě Pont Neuf můžete obdivovat jezdeckou sochu Jindřicha IV., který nechal náměstí roku 1607 vybudovat. Palais de Justice - Pařížský soudní dvůr nyní sídlí v masivním Palais de Justice. Mistrovské gotické dílo Sainte Chapelle se skrývá na jeho nádvoří. Její harmonická krása, jež jí propůjčují dokonale vyvážené proporce a nejstarší barevná okna v celé Paříži (ze 13. století), ostře kontrastuje s těžkopádným palácem. V kapli jsou uloženy drahocenné relikvie a na 15 ti oknech z barevného skla je znázorněno scén z bible. Za návštěvu určitě stojí Conciergerie, označovaná jako,,předpokoj ke gilotině. Hostila například Marii Antoinetu nebo Robespierra. Prohlédnout si můžete Galerii vězňů, Sál giroudistů nebo Cour des Femmes (Ženský dvůr), kde se odsouzenci mohli naposledy rozloučit se svými blízkými před tím, než byli odvedeni na popraviště. Notre Dame - Slavná katedrála Notre Dame de Paris stojí na místě, které má náboženský význam už dlouhých let. Její stavba byla zahájena roku a trvala 167 let. Nahradila Jupiterův chrám z římských dob, první křesťanský kostel zasvěcený sv. Etiennovi ze 4. století a kostel zasvěcený Panně Marii ze 6. století. Katedrála je považována za naprosto dokonalý příklad středověké architektury. V katedrále umístěnou sochu Madony s dítětem rámuje růžicové okno. Krále Judeje a Izraele reprezentuje 28 soch v Galerii králů nad třemi vstupy na západní straně. Příčnou loď osvětlují další dvě růžicová okna. Překrásná socha Panny Marie s dítětem stojí po pravé straně vstupu na kůr. Současnou podobu získala katedrála rozsáhlou rekonstrukcí vedenou architektem Eugenem Viollet le - Duc v letech

10 Versailles Latinská čtvrť - Latinská čtvrť má svůj původ ve 13. století, kdy byla na levý břeh přestěhována pařížská univerzita. Atmosféře Latinské čtvrti nejlépe přičichnete na Place Saint Michel. Projděte se také úzkými okolními uličkami s cukrárnami, obchůdky a hospůdkami. Citadelou Latinské čtvrti je proslulá Sorbonna. Byla založena roku 1253 původně jako kolej pro chudé studenty oboru Teologie a stala se základem univerzity. Jako mauzoleum pro největší národní hrdiny (Hugo, Zola, Voltaire, Rousseau) slouží Panthéon, vystavěný v novoklasickém slohu původně jako chrám pro krále Ludvíka XV. Jako výtečné místo k odpočinku vám poslouží Lucemburská zahrada ze 17. století. Její úprava nepodléhá tak přísnému geometrickému řádu jako třeba zahrady Versailles. Funkci Montmartru jakožto místa, kde se v Paříži scházeli umělci, převzal ve 20. letech Montparnasse. Čtvrť proslula především obrovským počtem barů a kaváren. Skutečnou literární čtvrtí je Saint Germain des Prés, kde sídlí velká nakladatelství, literární kavárny a knihkupectví. Prvky románského a gotického slohu v sobě spojuje chrám

11 Saint Germain des Prés. K prestižní Škole výtvarných umění vede Rue Bonaparte. Francouzskou Akademii s cílem udržovat vysokou úroveň francouzštiny založil kardinál Richelieu. Sídlem Akademie je Institut de France. Hôtel des Invalides - Jako první francouzský lazaret nechal postavit Ludvík XIV. monumentální Hôtel des Invalides. Dnes je Vojenským muzeem a také místem, kde je uložena Napoleonova hrobka. Vedle komplexu se rozprostírá park Martovo pole, kde se v minulosti konaly vojenské přehlídky a cvičení. Eiffelova věž Všeobecně známým symbolem Paříže je Eiffelova věž. Důmyslná konstrukce stavby byla vytvořena pro světovou výstavu v roce Stejně jako jiné exponáty, měla být roku 1910 stržena, ale navzdory řadě odpůrců k tomu nikdy nedošlo. Nejsilnějším dojmem působí za kouzelného nočního osvětlení. V západní části města se na ploše 900 ha rozkládá park, známý jako Boulogneský lesík. Je uspořádán v londýnském stylu. Park protínají široké cesty i užší stezky. Je to místo oblíbené pro procházky, jízdu na kole i na koni. Muzea - Velkou atrakcí Paříže jsou samozřejmě muzea. Obrovské sbírky obrazů a soch shromažďuje Louvre. Na východním průčelí tohoto bývalého sídla francouzských králů si nenechte ujít nádhernou Perraultovu kolonádu. Moderní vstup, velkolepou skleněnou pyramidu, kterou nechal vybudovat prezident Mitterrand, navrhl americký architekt I. M. Pei. V podzemí sídlí knihkupectví a kavárny. Celkově muzeum vystavuje přes uměleckých děl, prohlédnout si úplně všechna je tedy téměř nemožné. Vyplatí se naplánovat si hned několik návštěv a při každé z nich se zaměřit jen na jedno konkrétní oddělení. Spatřit můžete Niké Samothrácké, sousoší Dva otroci od Michelangela, a Madona ve skalách Leonarda da Vinciho, Mona Lisa.

12 Centrum Pompidou - Patrně nejpozoruhodnějším kulturním centrem Evropy je Beaubourg (Centrum Pompidou). Kombinuje ve svých prostorách veřejnou knihovnu, muzeum moderního umění, filmotéku, střediska průmyslového designu, experimentální hudební laboratoře a dětské dílny. Centrum Pompidou hýří všemi barvami a skvělým zážitkem je využití eskalátorů umístěných v průhledných tunelech po stranách budovy. Skýtají nádherný pohled na pařížské střechy. Tapiserie, porcelán a nábytek si můžete prohlédnout v Muzeu užitého umění, které je sice součástí Louvru, ale má svůj vlastní vchod. V Paříži rozhodně nemůže chybět Muzeum módy, které stojí hned vedle. Nádražní budova z 19. století naproti za řekou byla přebudována v Musée d Orsay, které představuje malířství, sochařství, architekturu a další umělecká odvětví ve Francii v letech Monetovy nástěnné malby leknínů můžete obdivovat v Orangerii. Na Rue de Thoringy v Marais bylo nedávno otevřeno Picassovo muzeum. Hrdě vystavuje stovky děl tohoto geniálního umělce i jeho sbírky děl od malířských přátel. Avignonský most nejstarší dochovaný most Francie po statletí opěvovaný.

13 Francie - Přírodní podmínky Francie je největší západoevropskou zemí. K území státu patří ostrov Korsika ve Středozemním moři, tzv. Francouzská Guayana v Jižní Americe, souostroví Guadeloupe a ostrov Martinique v Karibiku a ostrůvek Reunion v Indickém oceánu. K nejvýznamnějším francouzským vodním tokům patří řeky Seina, Loira a Rhona. Ze západu břehy Francie omývají vody průlivu La Manche (odděluje Francii od Velké Británie), z jihu Středozemní moře. Přírodní hranici se Španělskem tvoří na jihozápadě země Pyreneje, Alpy (s nejvyšší horou Francie Mont Blanc; m. n. m.) na jihovýchodě zase oddělují Francii od Itálie a na východě tvoří přírodní hranici se Švýcarskem pohoří Jura a s Lucemburskem vrchovinné Ardeny. Řeka Rýn tvoří část hranice s Německem, jinak pouze v případě právě Německa a také Belgie o klasické přírodní hranici hovořit nelze. Největšími přírodně geografickými jednotkami Francie jsou Francouzská nížina s Pařížskou pánví a Francouzské středohoří. Od Pařížské pánve směrem na západ vybíhají až do Bretaně pahorkatiny starého armonického masivu. Na jihovýchod a východ směřuje Pařížská pánev do vrchovin a pahorkatin Arden, Burgundska a Champagne. Pobřežní nížina spadá od Calais příkrými křídovými útesy až k průlivu La Manche. Pláže i vysoké písečné přesypy lemují jihozápadní pobřeží Biskajského zálivu. Centrální oblast rozsáhlého Francouzského středohoří je vyplněna vulkanickými pohořími Auvergne (nejvyšší hora Puy de Sancy; m. n. m.). Údolí řek Seiny a Rhony jsou lemována strmými žulovými masivy. Náplavová nížina s lagunami až po velkou deltu Rhony s bažinami Camargue lemuje jihovýchodní pobřeží Golfe du Lion (Lví Zátoka). Nízká pohoří Maures a Esterel vybíhají směrem k Azurovému pobřeží a letoviskům francouzské Riviéry. Středohorské Vogézy pak lemují údolí řeky Rýn. K úmoří Středozemního moře patří pouze jih a jihovýchod. Větší část území Francie je odvodňována do Atlantického oceánu. Na severu a západě území státu přecházejí úrodné nížiny v kopce, které pokrývá hlodáš a vřes. Na místech více chráněných rostou duby. Sprašové půdy a smíšené lesy jsou typické pro severovýchodní oblasti a velkou část Pařížské pánve. Francouzské středohoří, zejména jeho západní svahy a plošiny, pokrývají horské louky a pastviny. Pěstuje se hojně levandule. V oblasti Landes jižně od Bordeaux se vyskytují největší komplexy převážně jehličnatých lesů. Typicky středomořská vegetace porostů oliv, tymiánu, rozmarýnu, korkového dubu a zimostrázu roste na jihovýchodě. Pro Francii charakteristické zakrslé houštiny garigues a maquis se vyskytují v sušších oblastech. Mezi unikátní zástupce francouzské fauny patří kozorožec (vyskytuje se v Alpách), vlci a medvědi v Pyrenejích, plameňáci, volavky a různé druhy stěhovavých ptáků (delta Rhony). Alpy se na území Francie rozkládájí od severu k jihu v délce 300 km. Jedná se o Západní Alpy, které dále dělíme díky různému geologickému složení do dvou základních celků - Severní a Jižní Alpy. Francouzské Alpy zaujímají zhruba jednu třetinu celkové rozlohy Alp.

14 Nejvyšší most na světě se nachází v jižní Francii v údolí řeky Tarn. Most Pont de Millau (Millau Viaduc) se klene nad chráněnou přírodní rezervaci a spojuje dálnici A75 Paříž - Barcelona v místě, kde je přerušena řekou Tarn. Délka stavby mostu, jehož nejvyšší pilíř měří téměř 245 metrů, byla 39 měsíců. Most, jehož autorem je britský architekt Sir Norman Foster, byl slavnostně uveden do provozu tento týden. Stavba 2460 metrů dlouhého mostu začala v říjnu Most podepírá 7 předpjatých betonových pilířů, které mají tvar obráceného písmene Y. Největší délka mostního pole je 342 metrů. Krajní pole mostu mají délku 204 metrů. Nejvyšší z pylonů se vypíná do výšky 342 metrů, což je o 14 % víc, než je výška známé Eiffelovy věže. V nejvyšším bodě je vozovka ve výši 270 m. Největší potíže byly s mostovkou, která váží 36 tisíc tun. Do stavby bylo zapojeno 64 hydraulických zvedáků. Celkem se spotřebovalo m 3 betonu, který vážil tun. Hmotnost železné výztuže je tun. Most byl navržen tak, aby odolal extrémním seizmickým a meteorologickým podmínkám, bezpečný provoz je garantován na 120 let. Je konstruován, aby odolal vichru o rychlosti až 250 kilometrů v hodině. Při rychlosti větru nad 110 kilometrů v hodině na něm bude zastaven provoz kamionů. Náklady na stavbu, která je financována ze soukromých zdrojů (francouzská společnost Eiffage), dosáhly 330 milionů eur. Eiffage získala koncesi na provozování mostu až do roku Mýtné za užití mostu je pro osobní automobily 4,90 eura (v letních měsících 6,50 eura). Motocyklisté budou po celý rok platit 3,50 eura a řidiči nákladních aut zaplatí 18 až 24,30 eura.

15 Dějiny Francie Dějiny Francie začaly podle současných nálezů již zhruba před 1,8 miliony let, kdy se na území Francie objevili první lidé. První rozvinutější kultura tu nechala stopy již v paleolitu. Od 6. století př. n. l. žili na území Francie Keltové, kteří v následujících letech v podstatě splynuli s římskou říší v římské provincii Galii, takže od přelomu letopočtu hovoříme již o Galorománech. Během období stěhování národů se zdejší obyvatelstvo smísilo s Germány, kteří tu po pádu římské říše vytvořili své vlastní státy. Na jihu to byla Tolosánská říše Vizigótů, na severu kmeny Franků. Římský vliv však nezmizel a hlavním jazykem této oblasti zůstala latina (obohacená o galské a germánské prvky). Ze všech germánských kmenů se jako nejsilnější ukázali Frankové, kteří si postupně všechny ostatní kmeny podmanili a dali Francii jméno; jejich Franská říše se stala po Byzanci nejpevnějším a nejmocnějším státním celkem raného středověku; k jejímu největšímu rozmachu došlo za vlády Karla Velikého. Po rozpadu Franské říše roku 843 se z její západní části postupem času začala formovat Francie. Nejprve jí vládli potomci Karla Velikého, roku 987 nastoupila dynastie Kapetovců, která se na trůně se svými vedlejšími větvemi (Valois, Bourbon) udržela až do vzniku francouzské republiky. Ačkoliv královská moc nebyla ve Francii zprvu příliš velká (a mnozí šlechtici byli přinejmenším stejně mocní jako král), postupem času se začala upevňovat a za Filipa II. Augusta a Filipa IV. Sličného byla již Francie evropskou velmocí. Napomohlo tomu také francouzské vítězství ve Stoleté válce, v níž se vyhrotil dlouholetý zápas mezi Francií a Anglií. Na počátku raného novověku tak Francie nastoupila cestu k postavení světové velmoci. V 16. století se hlavním francouzským soupeřem stali Habsburkové, kteří vládli Španělsku a Svaté říši římské, tedy oběma francouzským sousedům. Za vlády Františka I. se do Francie dostala renesance a jeho dvůr proslul po celé Evropě. Ve druhé polovině 16. století byla Francie uvržena do krutých náboženských válek, které vyvrcholily masakrem, jenž vešel do dějin jako Bartolomějská noc. Po ní následovalo uklidnění a konsolidace poměrů. Následně za vlády Ludvíka XIV. královská moc dosáhla svého vrcholu a Francie značného rozmachu. Na konci Ludvíkovy vlády však došlo k obrovskému vyčerpání francouzské ekonomiky, které spolu s dalšími problémy zapříčinilo Velkou francouzskou revoluci. Velká francouzská revoluce propukla v roce 1789 a vedla roku 1792 k nastolení První francouzské republiky a změně stavovské společnosti v občanskou. Republiku sice brzy ovládl Napoleon a proměnil ji v císařství, její myšlenky však zachoval a rozšířil po celé Evropě. Prvních 15 let 19. století bylo pak v celé Evropě zcela pod znamením převahy Francie. V průběhu 19. století došlo k několika střídání občanských vlád s pokusy o návrat k monarchii či absolutismu, což bylo provázeno mnohými revolucemi. Mocenské napětí v Evropě vedlo k první i druhé světové válce ačkoli z obou Francie vyšla vítězně, začala během 20. století postupně ztrácet své velmocenské postavení. Po druhé světové válce vznikla Čtvrtá republika a v roce 1958 byla nastolena současná Pátá republika v čele s generálem Charlesem de Gaullem. V posledních desetiletích se Francie soustřeďuje spíše na Evropu, ačkoliv po nástupu současného prezidenta Nicolase Sarkozyho se očekává opětovné sblížení se Spojenými státy. V průběhu 2. poloviny 20. století se Francie smířila s Německem a ve spojení s ním usiluje o politickou a ekonomickou integraci Evropy.

16 Napoleon Bonaparte císař a geniální vojevůdce Jana z Arku patronka Francie Jean Paul Belmondo Alain Delon Christopher Lambert Vanessa Paradis Jean Reno Sophie Marceau Catherine Deneuve

17 JACQUES PRÉVERT Place du Carrousel vers la fin d un beau jour d été le sang d un cheval accidenté et dételé ruisselait sur le pavé Et le cheval était là debout, immobile sur trois pieds Et l autre pied blessé blessé et arraché pendait Tout à côté debout immobile Il y avait aussi le cocher et puis la voiture elle aussi immobile inutile comme une horloge cassée Et le cheval se taisait le cheval ne se plaignait pas le cheval n hennissait pas il était là il attendait et il était si beau si triste si simple et si raisonnable qu il n était pas possible de retenir ses larmes Oh jardins perdus fontaines oubliées prairies ensoleillées Oh douleur splendeur et mystère de l adversité sang et lueurs beauté frappée fraternité Náměstí Carrousel Tam na náměstí Carrousel jednoho krásného večera stál vypřažený zkrvavený kůň Krev tekla na dlažbu a kůň tam stál bez hnutí na třech nohách A čtvrtá noha visela mu z těla vyrvaná A vedle koně bez hnutí stál mlčky kočí a odpojený vůz tak zbytečný jak polámané hodinky Kůň mlčel kůň si nenaříkal ba ani nezaržál jen stál a čekal dál tak ztepilý tak smutný a tak nevinný tak rozumný že vytryskly mně slzy z očí. Ó zahrady ztracené studánky zapomenuté a louky prosluněné ó slzo na víčku ruleto temných neštěstí krvavý červánku raněná kráso bratříčku.

18

19 Taiza

20 Édith Piaf Jacques Brel Charles Aznavour Gilbert Becaud

21 A na závěr zpívá nejpopulárnější francouzskou hymnu - píseň, kterou miluje celý francouzský národ, Mireille Mathieu. Marseillaise A stejná píseň zpívaná nynějšímu francouzskému prezidentovi Nicolasi Sarkozymu. NICOLAS SARKOZY francouzský prezident

22