DIPLOMOVÁ PRÁCE. Právnická fakulta Masarykovy univerzity Katedra občanského práva. Lukáš Chmelík 2009

Transkript

1 Právnická fakulta Masarykovy univerzity Katedra občanského práva DIPLOMOVÁ PRÁCE Současná právní úprava civilněprávních exekucí podle zák. č. 120/2001 Sb., a její srovnání s úpravou výkonu rozhodnutí podle části šesté občanského soudního řádu Lukáš Chmelík 2009 Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: Současná právní úprava civilněprávních exekucí podle zák. č. 120/2001 Sb., a její srovnání s úpravou výkonu rozhodnutí podle části šesté občanského soudního řádu zpracoval sám a uvedl jsem všechny použité prameny. Lukáš Chmelík

2 OSNOVA: 1. Úvod Pohled do historie právní úpravy exekučního řízení v ČR Současná právní úprava exekučního řízení, resp. řízení o výkonu rozhodnutí Dvojkolejnost právní úpravy, vztah OSŘ a EŘ Dvojí terminologie Obecné principy platné v exekučním řízení Exekuce dle zákona č. 120/2001 Sb Osoba soudního exekutora Předpoklady pro jmenování soudního exekutora Zánik funkce soudního exekutora Zaměstnanci exekutora Průběh exekučního řízení Předpoklady exekučního řízení Pravomoc a příslušnost exekučního soudu Překážka věci zahájené a věci pravomocně rozhodnuté Účastníci řízení Návrh na nařízení exekuce Exekuční titul Nařízení a provedení výkonu exekuce Součinnost 3. osob, oprávněného a povinného Ukončení exekuce. Odklad exekuce Náklady exekuce Způsoby provedení exekuce Exekuce na peněžité plnění Exekuce srážkami ze mzdy a jiných příjmů Exekuce přikázáním pohledávky Exekuce příkazem k výplatě z účtu u peněžního ústavu Exekuce prodejem movitých věcí a nemovitostí Exekuce prodejem podniku Exekuce na nepeněžité plnění

3 Exekuce vyklizením Exekuce odebráním věci Exekuce rozdělením společné věci Exekuce provedením prací a výkonů Výkon rozhodnutí dle z.č. 99/1963 Sb Řízení o výkon rozhodnutí a jeho srovnání s EŘ Způsoby provedení výkonu rozhodnutí a jejich srovnání s EŘ Zřízení soudcovského zástavního práva k nemovitostem Komparativní shrnutí Základní rozdíly v úpravě exekucí dle EŘ a výkonu rozhodnutí dle OSŘ Výhody a nevýhody výkonu rozhodnutí dle OSŘ a vedení exekuce dle EŘ Úvahy o smysluplnosti dvojkolejnosti právní úpravy výkonu rozhodnutí Střednědobá novela exekučního řádu Úvahy de lege ferenda Závěr Resumé Seznam použité literatury

4 1. Úvod Tématem předkládané diplomové práce je současná právní úprava civilněprávních exekucí podle zák. č. 120/2001 Sb., a její srovnání s úpravou výkonu rozhodnutí podle části šesté OSŘ. Po roce 1989 došlo v naší zemi ke změnám poměrů nejen politických, ale i sociálních a hospodářských, což přineslo do každodenního života všech řadu nových vztahů, nových situací. S liberalizací ekonomiky došlo k velkému nárůstu majetkoprávních sporů, které byly předkládány soudu. Tento nárůst se negativně promítl do rychlosti soudního řízení nalézacího, ale i vykonávacího. Stávající stav si uvědomovali nejen procesní strany při domáhání se svého práva, ale i samotní soudci a zákonodárci. Proto po vzoru Polska, Maďarska či Slovenské republiky a jejího zákona č. 233/1995 Z. z. o súdnych exekútoroch a exekučnej činnosti (exekučný poriadok) a o změně a doplnění dalších zákonů byl v České republice přijat zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů (EŘ), který nabyl účinnosti dnem 1. května 2001 s výjimkou části první hlavy třetí až osmé a 131, které nabyly účinnosti dne 1. září Od tohoto legislativního počinu bylo očekáváno zvýšení efektivity vymáhání pohledávek. Současně však právní úprava výkonu rozhodnutí obsažená v zákoně č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (OSŘ) byla zachována, tzn. že proces nuceného vymáhání občanskoprávních pohledávek je v našem právní pořádku upraven dvěma právními předpisy. Tato téměř již 8 let trvající dvojkolejnost právní úpravy výkonu rozhodnutí a exekuce přináší řadu otázek, zda je takový právní stav žádoucí. Po několika letech fungování se nově zavedený systém vymáhání pohledávek osvědčil velmi kladně, a to především rychlostí a efektivitou řízení. Nelze se tedy divit, že se z řad odborné veřejnosti ozývají hlasy volající o vyřazení takřka celé právní úpravy výkonu rozhodnutí z OSŘ. Úkolem mé diplomové práce je tedy srovnat tyto dvě právní úpravy, vymezit základní procesní, ale i terminologické rozdíly mezi právní úpravou výkonu rozhodnutí v OSŘ a exekučním řízením v EŘ, přičemž důraz bude kladen především na úpravu právě exekučního řízení. 2 V rámci bližšího rozboru jednotlivých úprav se budu snažit poukázat na výhody, resp. nevýhody vedení výkonu rozhodnutí či exekuce. Při zpracování této práce chci využít své poznatky z praxe u exekučního úřadu, nedržet se jen legislativní úpravy, ale i poukázat na určité limitující faktory, které je třeba při výkonu zohlednit a pamatovat na ně. Cílem této práce je tedy seznámit čtenáře za pomoci metody komparace a analýzy s právní úpravou výkonu rozhodnutí dle OSŘ a exekuce dle EŘ, vymezit základní rozdíly EŘ 2 Důvodem takového postupu je především samotná formulace zadání diplomové práce. 3

5 mezi oběma procesy, zamyslet se nad smysluplností této dvojí úpravy s úvahami de lege ferenda, jakožto nad výhodami a nevýhodami vedení výkonu jedním či druhým způsobem. 4

6 2. Pohled do historie právní úpravy exekučního řízení v ČR Československá republika převzala recepční normou z října 1918 za účelem zachování právní kontinuity prakticky celý právní řád Rakouska a Uherska, čímž došlo na našem území k právnímu dualismu. Nosnými předpisy se tak staly civilní soudní řád s uvozovacím zákonem č. 112/1985 ř.z. a zákon č. 113/1985 ř.z. a nový exekuční řád a uvozovacím zákonem č. 78/1986 ř.z. a zákon č. 79/1986 ř.z. Tento stav trval po celou dobu první i druhé Československé republiky, ačkoliv se snahy o sjednocení procesního práva objevovaly a dokonce v roce 1931 ministerstvo unifikací dokončilo osnovu nového procesního kodexu, která byla uveřejněna jako Návrh zákona o soudní příslušnosti a civilního řádu soudního. Osnova však v roce 1937 neprošla Národním shromážděním. 3 Další projednání osnovy nejen procesního kodexu, ale i zákoníku občanského a obchodního, zhatila Mnichovská dohoda a následná okupace. Ke změnám v procesním právu došlo po únorovém převratu roku 1948 a vydání květnové ústavy. Byly např. zavedeny okresní soudy a k nim odvolací soudy krajské, vedoucí zásadou procesního práva se stala zásady materiální pravdy, byla zavedena stížnost pro porušení zákona jako mimořádný opravný prostředek. V roce 1951 nabyl účinnosti nový občanský soudní řád, zákon č. 142/1950 Sb., který upravoval řízení nejen nalézací, ale i exekuční a konkurzní. Ústava z roku 1960 si vynutila potřebu nahradit či razantně zjednodušit občanský soudní řád. Byl tak s účinností od vydán nový právní předpis, zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, od něhož se očekávalo, že s postupujícím vývojem společnosti a s růstem uvědomění občanů se bude dobrovolné plnění uložených povinností stávat čím dále tím víc samozřejmostí. 4 Po revoluci v roce 1989 si nové společenské poměry vyžádaly potřebu přizpůsobení, resp. změny právního řádu. Novely se nevyhnuly ani občanskému soudnímu řádu. Tak např. zákonem č. 519/1991 Sb. byly mimo jiné zavedeny demokratické principy občanského soudního řízení, stížnost pro porušení zákona byla nahrazena ustanoveními o dovolání. Co se týče výkonu rozhodnutí, došlo novelou k výrazným změnám v úpravě výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy, přikázáním pohledávky a prodejem movitých a nemovitých věcí. Dále lze zmínit novelu provedenou zákonem č. 30/2001 Sb., jež upravila předpoklady výkonu rozhodnutí, zavedla institut prohlášení o majetku a mezi způsoby výkonu rozhodnutí zařadila prodej podniku a prodej zástavy. Tento stav platí s drobnými změnami i dnes. 3 Více např. Hora, V. Československé procesní právo I-III. Praha, Důvodová zpráva k zákonu č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, viz. Tripes, A. Exekuce v soudní praxi: praktická příručka.3. vydání. Praha: C. H. Beck, str.5 5

7 Neutěšený stav při vymáhání práva v ČR, vedoucí nejen ke ztrátě důvěry v soudy, ale i v základy právního státu vůbec a ve svém důsledku k hledání praktických možností, jak vymoci oprávněnou pohledávku jinou než zákonnou cestou, si vyžádal v polovině roku 2001 přijetí exekučního řádu. Zákon byl výrazněji novelizován pouze jednou, a to s účinností od ( zákony č. 296/2007 Sb. a 347/2007 Sb.). Novelou bylo dle důvodové zprávy zamýšleno specifikovat povinnosti soudního exekutora vůči ministerstvu a dohledová oprávnění ministerstva. Nově upravila institut vykonavatele exekutora. Je tak umožněno pověřit tohoto zaměstnance soudního exekutora provedením úkonů, které ve výkonu rozhodnutí podle OSŘ provádí vykonavatel. 5 5 Novela dále zpřesňuje právní úpravu doručování oznámení o upuštění od exekuce a rozhodnutí o zastavení exekuce, náklady exekuce se u exekuce prodejem nemovitosti a exekuce prodejem podniku zařazují při rozvrhu rozdělované podstaty do první skupiny. 6

8 3. Současná právní úprava exekučního řízení, resp. řízení o výkonu rozhodnutí Skutečnost, že někomu byla přiznána práva či uloženy povinnosti neznamená vždy také jejich faktické uskutečnění. Takové právo se uskutečňuje v některých případech samočinně, v jiných je třeba zvláštního, exekučního řízení. Exekučním či vykonávacím řízením je část civilního procesu, ve kterém jde o vymožení povinností uložených povinnému vykonatelným rozhodnutím příslušného subjektu, k němuž dochází prostředky státního donucení. 6 Garantem vykonatelnosti práva na svém území je stát. Stát dává prostřednictvím právní úpravy občanům prostředek k vynucení práva. Zároveň stanoví právní rámec, jehož prostřednictvím chce zabránit určité svévoli při vymáhání práva, neboť při něm dochází k závažným zásahům do právní sféry povinného a v některých případech i třetích osob. V rámci exekučního řízení stát deleguje státní moc na osobu exekutora. To ale neznamená, že se tak zbavuje odpovědnosti za její výkon. Stát odpovídá za škodu způsobenou soudním exekutorem při výkonu exekuční činnosti. 7 EŘ a OSŘ upravují problematiku civilněprávní exekuce, pomocí níž může oprávněný vymoci svou občanskoprávní pohledávku. Kromě toho však existují další řízení vycházející z jiných než občanskoprávních vztahů. Je tak nutno zmínit správněprávní exekuci upravenou zákonem č. 500/2004 Sb., správní řád 8, trestněprávní exekuci upravenou zákonem č. 141/1961 Sb. o trestním řízení soudním, kterou se realizují všechny výroky trestních orgánů, kromě výroků o peněžních trestech, jež se vykonávají podle OSŘ 9, a daňovou exekuci upravenou zákonem č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků. Zákon umožňuje, aby v exekučním řízení, resp. v řízení o výkonu rozhodnutí bylo možné vykonat rozhodnutí správního orgánu nebo soudu, které nebylo vydáno v občanskoprávním řízení. Děje se tak zákonným výčtem rozhodnutí, k jejichž výkonu je exekutor, resp. soud povolán, či úpravou příslušných správních vztahů, která soudní výkon předpokládá Kurka, V. In Kurka, V., Drápal, L. Výkon rozhodnutí v soudním řízení. 1. vydání, Praha: Linde, str. 9 7 viz. zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a násl. z.č. 500/2004 Sb., správní řád 9 Stavinovová, J., Hlavsa, P. Civilní proces a organizace soudnictví. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2003, str např. 73 odst. 3 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, stanoví, že o provedení exekuce může správce daně požádat též soud nebo soudního exekutora viz. Kurka, V., Drápal, L. Výkon rozhodnutí v soudním řízení. 1. vydání, Praha: Linde, str. 10 7

9 3.1. Dvojkolejnost právní úpravy, vztah OSŘ a EŘ Jak již bylo uvedeno výše, česká právní úprava stojí na dualistické koncepci vykonávacího řízení. Osobě, které svědčí právo přiznané např. rozhodnutím soudu, má tak danou možnost výběru, zda podá návrh na zahájení zdlouhavého řízení o výkonu rozhodnutí dle OSŘ, nebo návrh na nařízení exekuce dle EŘ, jež nabízí prostředky pro rychlejší a efektivnější vymožení pohledávky. Vzájemná koexistence těchto dvou právních předpisů je vyjádřena v ustanovení 52 odst.1 EŘ tak, že ustanovení OSŘ se použije přiměřeně tam, kde EŘ nestanoví něco jiného. Zákon o soudních exekutorech vystupuje v postavení speciálního předpisu ve vztahu k občanskému soudnímu řádu, v řadě svých ustanovení odkazuje (např. 60, 65, 69) právě na OSŘ. Je třeba ovšem zdůraznit, že tato specialita exekučního řádu platí jen pro exekuční řízení dle zákona č. 120/2001 Sb., nikoliv i pro výkon rozhodnutí dle OSŘ. Nelze se tedy zabývat problematikou exekucí odděleně od výkonu rozhodnutí. EŘ sice zdánlivě upravuje komplexně celý průběh exekučního řízení, nicméně tato komplexnost je omezena právě odkazy na přiměřené použití OSŘ. Tato analogie prostupuje kromě ustanovení o osobě exekutora, exekutorského kandidáta a koncipienta, či dozorových ustanovení prakticky celým zákonem. Neúplnost zákona, legislativně řešená odkazy na OSŘ, pak v praxi přináší řadu aplikačních pochybení ze strany exekutorů Dvojí terminologie Dnešní společnost má tendenci, nikoli jen pro účely běžného hovoru, nazývat věci jednodušeji a tím často chybně. Tak např. pod pojem exekuce si veřejnost představuje celé řízení, jehož účelem je vymoci pohledávku od povinného nezávisle na tom, zda se jedná o činnost dle zákona o soudních exekutorech či dle občanského soudního řádu. Ve skutečnosti je však exekucí, resp. výkonem rozhodnutí konkrétní vynucení jednotlivé povinnosti, ta část řízení, kterou soud nařizuje v průběhu exekučního, resp. vykonávacího řízení. Exekuce a exekuční řízení jsou termíny exekučního řádu, výkon rozhodnutí a řízení o výkonu rozhodnutí (vykonávací řízení) OSŘ. K této dvojí terminologii došlo formálně přijetím zákona o soudních exekutorech. Do té doby byly tyto pojmy v praxi a teorii považovány za synonyma. Zákonodárce měl zřejmě v úmyslu tyto synonyma důsledně odlišit, když stanovil, že exekucí se rozumí výkon rozhodnutí dle EŘ. 11 Na druhé straně však se od této terminologie odchýlil v zákoně č. 119/2001 Sb., kterým se stanoví pravidla pro případy souběžně probíhajících výkonů rozhodnutí. V jeho 2 písm. a) definuje exekuci jako výkon rozhodnutí EŘ 8

10 nařizovaný soudem a prováděný soudem nebo soudním exekutorem podle zvláštních právních předpisů. Toto ustanovení je tak v rozporu s EŘ a vnáší do právní terminologie určitý chaos Obecné principy platné v exekučním řízení Principy civilního procesu představují určité znaky a rysy tohoto právního odvětví a odlišují jej tak od jiných druhů procesů v právním řádu. Lze konstatovat, že řízení vykonávací, resp. exekuční ovládají stejné zásady jako řízení nalézací, přičemž jejich modifikace či odchylky vyplývají ze specifik tohoto procesu. V exekučním řízení vystupují dvě strany, povinný a oprávněný, hájící navzájem protichůdné zájmy. Oběma účastníkům řízení je soud i soudní exekutor v zájmu zachování principu rovnosti procesních stran povinen zajistit stejné možnosti k uplatnění jejich práv Ve své podstatě se tak jedná o řízení sporné. Tomu odpovídá zásada dispoziční, neboť k zahájení řízení je třeba návrhu oprávněného. Výjimkou je ustanovení 273a OSŘ navazující na předběžné opatření dle 76a OSŘ. Zde platí, že se soud z úřední povinnosti postará o to, aby toto rozhodnutí bylo bezodkladně vykonáno. Toto ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí o výchově nezletilých dětí se však nedotýká exekučního řízení dle EŘ, proto bude výklad o tomto prostředku v této práci záměrně opomenut. Při odkladu provedení či zastavení exekuce se uplatní další zásada charakteristická pro nalézací řízení, zásada projednací. Naopak při faktickém provádění exekuce se uplatní spíše zásada vyhledávací. Znak nesporného řízení se objevuje při odvolacím řízení exekučním. To je totiž ovládáno zásadou úplné apelace. Prakticky se dá říci, že ta část exekučního řízení, ve které se již nařízený výkon rozhodnutí provádí, se svou povahou přibližuje k řízení nespornému. Soud, resp. soudní exekutor v ní postupuje zpravidla bez návrhu procesních stran. Tak např. zásada oficiality, charakteristická pro nesporné řízení, ovlivňuje režim provádění srážek ze mzdy, výkon přikázáním jiných peněžitých pohledávek. Obecné principy civilního řízení-zásada ústnosti a přímosti-se v řízení exekučním uplatní pouze v omezené míře, stejně jako princip veřejnosti jen v případě, že soud nařídí jednání. Tak učiní jen tehdy, považuje li to za nezbytné nebo stanoví-li tak zákon. V exekučním řízení nerozhoduje senát, výhradně se tu uplatní princip rozhodování samosoudcem. Další zásadou charakteristickou pro tento druh řízení je princip materiální pravdy vyjadřující to, že soud je povinen vycházet ze zjištěného skutkového stavu věci. Z principu materiální pravdy existují v exekučním řízení výjimky. Soud tak například není oprávněn zkoumat věcnou správnost exekučního titulu, stejně jako vykonavatel není oprávněn zkoumat, 9

11 zda věci, které sepisuje, jsou skutečně vlastnictvím povinného. V praxi vlastnické právo povinného k určitým věcem ani ve většině případů prokázat nelze. Povinný své právo buď zapírá, nebo nemá k dispozici doklady osvědčující vlastnické právo k věci. V tomto případě se musí vykonavatel řídit jen vnějšími znaky, které nasvědčují tomu, že věci jsou ve vlastnictví povinného. Pakliže by byla do soupisu zahrnuta věc, k níž má vlastnické právo manžel povinného či třetí osoba, mohou se dovolat svého práva nepřipouštějící výkon rozhodnutí dle 267 OSŘ. V takovém případě nelze do rozhodnutí o excindační žalobě tyto věci prodat. Dále lze zmínit některé zásady charakteristické jen pro některé fáze řízení. Např. v rozvrhovém řízení se uplatní zásada přednosti v případě, že se určité pohledávky uspokojují z výtěžku nebo z jeho určité části před ostatními pohledávkami. 12 V tomto řízení se uplatní rovněž zásada priority určující uspokojení jednotlivých pohledávek v zákonem uvedeném pořadí, stejně jako zásada proporcionality, podle které se rozdělovaný výtěžek, jež nestačí k uspokojení všech pohledávek stejného pořadí, přidělí jednotlivým pohledávkám podle poměru jejich výše k souhrnu všech uspokojovaných pohledávek. Exekuční či vykonávací řízení, především kvůli jejich specifickým zvláštnostem, ovládají i další zásady charakteristické právě pro tato řízení. Jedná se tak např. o zásadu ochrany a obrany povinného či zásadu ochrany třetích osob. Výrazem ochrany povinného je skutečnost, že exekuci lze nařídit a provést jen těmi způsoby, které jsou upraveny zákonem. Výkon rozhodnutí nesmí být prováděn ve větším rozsahu, než který stačí k uspokojení pohledávky oprávněného. 13 Předmětem exekuce není osoba povinného, ale jen jeho majetek. 14 Z majetku někoho jiného exekuce být prováděna nesmí. Jsou tak chráněny třetí osoby, kterým zákon dává možnost čelit případným zásahům do jejich majetku tzv. excindační (vylučovací) žalobou Přednostní pohledávky jsou taxativně uvedeny v 279 odst. 2 OSŘ. V případě pohledávek výživného, které mají zvláštní postavení i mezi ostatními přednostními pohledávkami, jde o přednost absolutní. 13 Je-li exekuce prováděna v širším rozsahu, soud v této přesahující části exekuci, i bez návrhu, zastaví. 14 Výjimkou je pouze výkon rozhodnutí o výchově nezletilých dětí dle OSŘ. 15 Více k principům v exekučním řízení např. Kurka, V., Drápal, L. Výkon rozhodnutí v soudním řízení. 1. vydání, Praha: Linde, 2004.str

12 4. Exekuce dle zákona č. 120/2001 Sb. Zákonem č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti byl do našeho právního řádu zaveden nový způsob nuceného výkonu rozhodnutí, přičemž dosavadní výkon rozhodnutí dle OSŘ zůstal zachován. Jak jsem již uvedl výše, zákonodárce vyřešil vztah těchto dvou předpisů ták, že postavil exekuční řád do pozice speciality k občanskému soudnímu řádu co se týče exekučního řízení. Nový zákon obsahuje některá ustanovení odlišující exekuční řízení od vykonávacího, především z toho důvodu, aby byl proces nového výkonu rozhodnutí efektivnější a rychlejší. To bylo úmyslem zákonodárců a jak se po několika letech účinnosti zákona ukázalo, fungování tohoto systému lze hodnotit velmi pozitivně. Nový právní předpis zavedl do procesu vymáhání pohledávek nové instituty. Zejména se jedná o osobu soudního exekutora a jeho oprávnění v exekučním řízení, dále pak o nově zřízenou Exekutorskou komoru ČR jako samosprávný stavovský orgán. V této kapitole se chci věnovat především právní úpravě exekucí dle EŘ. Vzhledem k jeho provázanosti s OSŘ to však nebude možné bez odkazů na ustanovení občanského soudního řádu upravujících základní procesní postupy vykonávacího řízení. Výklad blíže pojednávající o výkonu rozhodnutí dle OSŘ bude náplní kapitoly č Osoba soudního exekutora Soudním exekutorem je fyzická osoba, na kterou stát přenesl část své mocenské pravomoci k provádění exekuční činnosti. Osoba přivolaná k výkonu exekuční činnosti vykonává tuto jako svobodné povolání. Soukromoprávní postavení exekutora stírá fakt, že ustanovení 4 EŘ mu přiznává postavení veřejného činitele. 16 Je mu tak sice poskytována zvýšená právní ochrana, na druhou stranu je jako veřejný činitel vystaven silnější trestněprávní odpovědnosti. 17 Pro výklad právního postavení exekutora, jeho ústavněprávního zakotvení a pro interpretaci ostatních právních norem exekučního řádu je klíčové ustanovení 28 EŘ. Podle věty druhé se úkony exekutora považují za úkony soudu. 52 odst. 2 EŘ pak dává exekutorovi oprávnění činit veškeré úkony, které jinak OSŘ a jiné předpisy svěřují při provádění výkonu rozhodnutí soudu, soudci, vykonavateli či jinému zaměstnanci soudu. Tato pravomoc je velmi důležitá např. při provádění exekuce prodejem nemovitosti či prodejem podniku, kdy je exekutor oprávněn vydávat usnesení, které mají povahu usnesení upravujících vedení řízení. Řada oprávnění, jež dává zákon soudnímu exekutorovi, je kompenzována 16 Postavení veřejného činitele požívá exekutor pouze při výkonu exekuční činnosti, sepisování exekutorských zápisů a při činnostech vykonávaných z pověření soudu a 159 TZ 11

13 nemá. 20 Počet exekutorů je omezen principem numerus clausus. V době, kdy je zpracovávána úpravou povinnosti mlčenlivosti, či odpovědností za škodu. Dle 31 EŘ je exekutor povinen zachovávat mlčenlivost o všech skutečnostech, o nichž se dozvěděl při výkonu exekuční nebo další činnosti. Následující ustanovení 32 EŘ upravuje odpovědnost exekutora za škodu, kterou způsobil jinému v souvislosti s exekuční činností, a to i v případě, že tato škoda byla způsobena jeho zaměstnancem. Tato škoda by pak byla hrazena z pojištění odpovědnosti za škodu, kterou je exekutor povinen dle zákona uzavřít. Požadavek nezávislosti exekutora je dán 2 EŘ. Výkon exekuční činnosti musí být v souladu s Ústavou ČR, se zákony a s rozhodnutími soudů vydanými v exekučním řízení či v řízení o výkonu rozhodnutí. Ve své činnosti je pak dále vázán i stavovskými předpisy vydanými v souladu s právním předpisem příslušnými orgány Exekutorské komory. 18 Nezávislost, jako základní předpoklad jeho nestrannosti, je dána způsobem jeho jmenování a odvolání, ale neslučitelností činnosti exekutora s jinými aktivitami 19 a především ekonomickou nezávislostí na státu. Požadavek nestrannosti exekutora navíc rozvádí 29 EŘ upravující možnost vyloučení exekutora z důvodu jeho podjatosti k věci a 30 EŘ, jenž dává exekutorovi možnost odmítnout provést požadovaný úkon odporuje-li zákonu, nebo pokud oprávněný nesložil zálohu na náklady exekuce. Soudnímu exekutorovi náleží za provádění exekuční činnosti odměna. Právě od této skutečnosti bylo očekáváno zvýšení efektivity vymáhání pohledávek, neboť je tímto exekutor na vymožení vykonatelné povinnosti sám hmotně zainteresován. Soudní exekutor nemá v exekučním řízení stejné postavení jako soudní vykonavatel ve výkonu rozhodnutí. Jeho kompetence jsou širší a vyžadují zvláštní požadavky na osobu exekutora. Zákon např. svěřuje exekutorovi rozhodovací pravomoc, kterou vykonavatel soudu tato práce, činí počet soudních exekutorů Každý exekutor vede exekutorský úřad v obci, v níž je sídlo soudu, do jehož obvodu byl jmenován, nebo v jiné obci v obvodu tohoto soudu jen na základě souhlasu Komory. O počtu úřadů, rovněž po vyjádření Exekutorské komory, rozhoduje Ministerstvo spravedlnosti, kterému zákon svěřil státní dohled nad exekuční činností. 18 Těmi jsou např. Organizační řád, Kárný řád, Volební řád, Zkušební řád, Kancelářský řád aj. 19 Dle 13 odst. 2 EŘ je činnost exekutora nezávislá s jinou výdělečnou činností s výjimkou správy vlastního majetku. Je mu ale dána možnost vykonávat činnost vědeckou, publikační, pedagogickou, tlumočnickou, znaleckou a uměleckou. 20 Usnesení MěS v Praze, sp. zn. 14 Co 285/2004 In Kasíková, M. a kol. Zákon o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád). Komentář.1 vyd. Praha: C.H. Beck,2007, str

14 Samosprávnou stavovskou organizací, zřízenou zákonem o soudních exekutorech a sdružující soudní exekutory v ČR, je Exekutorská komora ČR. Její činnost spočívá ve výběru exekutorů, vedení evidence jejich stavu, v plnění povinnosti ve vztahu ke kárnému řízení vedenému proti exekutorům, k návrhům na odvolání exekutora. 22 K tomu ustavuje Komora volbou své orgány, jimiž jsou sněm, prezídium, revizní komise, kárná komise a zkušební komise. Exekutor může kromě vlastní exekuční činnosti vykonávat ještě další činnost, spočívající v poskytování právní pomoci oprávněnému nebo povinnému v souvislosti s exekuční činností, sepisovat listiny, přijímat do úschovy peníze a jiné movité věci, doručovat písemnosti soudu, vykonávat činnost soudního vykonavatele či provádět dražbu movité či nemovité věci Předpoklady pro jmenování soudního exekutora K tomu, aby exekuční řízení bylo vedeno efektivně a hlavně zákonně, je třeba, aby v osobě soudního exekutora byly splněny veškeré předpoklady stanovené exekučním řádem. Ten zároveň upravuje v součinnosti se stavovskými předpisy Komory proces ustanovení exekutora do funkce. Uvolní-li se exekutorský úřad nebo je-li zvýšen počet exekutorských úřadů, vyhlásí komora výběrové řízení. Do toho se mohou přihlásit všechny osoby, které splňují požadavky na osobu exekutora dle 9 EŘ. Do jednoho měsíce od ukončení výběrového řízení dá prezídium Komory ministrovi spravedlnosti návrh na jmenování účastníka, jenž v řízení zvítězil, soudním exekutorem. Soudní exekutor musí být jmenován do jednoho měsíce od doručení návrhu ministrovi. Soudní exekutor je tedy do funkce ustavován jmenováním. K tomu však musí kumulativně splňovat několik podmínek. Zákon vyžaduje státní občanství ČR, plnou způsobilost k právním úkonům, úplné vysokoškolské vzdělání na právnické fakultě vysoké školy se sídlem v ČR, bezúhonnost, exekutorskou praxi v délce trvání aspoň tří let a úspěšné složení exekutorské zkoušky. 24 Pokud by některý z těchto požadavků splněn nebyl, mělo by to za následek nejmenování uchazeče exekutorem, možný zánik exekutorského úřadu či odvolání exekutora. 22 Kasíková, M. In Kasíková, M. a kol. Zákon o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck,2007, str až 76 EŘ EŘ 13

15 Podmínka státního občanství České republiky 25 je vyžadována především z toho důvodu, že stát na soudního exekutora přenesl část svých pravomocí. Úplným vysokoškolským vzděláním se rozumí vzdělání minimálně magisterské, nikoli pouze bakalářské. Ustanovení 128 EŘ umožňuje substituovat podmínku sídla vysoké školy na území ČR. Lze tak uznat i absolvování vysoké školy právnické na území dřívějšího Československa, stejně tak absolvování zahraničního vysokoškolského vzdělání v oblasti práva uznaného mezinárodní smlouvou, kterou je ČR vázána. Pod pojmem bezúhonnost si lze představit okolnosti vztahující se k chování uchazeče o výkon funkce exekutora. Tuto podmínku pak splňuje tedy ten uchazeč, který nebyl odsouzen za úmyslný, v některých případech i za nedbalostní trestný čin 26, ale také např. neexistence kárného postihu osoby uchazeče. Dalším předpokladem pro jmenování exekutorem je absolvování tří let praxe, a to jako exekutor, exekutorský koncipient či exekutorský kandidát. Do exekutorské praxe se započítává praxe v jiných právnických profesích ( 9 odst. 2 EŘ), jinou praxi lze po vyjádření Ministerstva spravedlnosti započítat v maximální délce dvou let. Oprávnění vykonat exekutorskou zkoušku má každý, kdo je zapsán v seznamu exekutorských koncipientů a vykonal alespoň tříletou exekutorskou praxi. Ke zkoušce jsou nutné znalosti z ústavního a správního práva, trestního práva, občanského, rodinného a pracovního práva, obchodního práva, z předpisů upravujících výkon rozhodnutí, provádění exekucí, pravidel pro případy souběžně probíhajících výkonů rozhodnutí, prováděcích předpisů k EŘ a stavovských předpisů Komory. Namísto exekutorské zkoušky lze uznat odborné zkoušky jiných právnických profesí. 27 Před tím, než nově jmenovaný soudní exekutor začne vykonávat svou funkci, musí složit slib (a to bez výhrad) do rukou ministra spravedlnosti a do 30 dnů od svého jmenování prokázat uzavření smlouvy o pojištění odpovědnosti za škodu, která by mohla vzniknout v souvislosti s výkonem exekuční činnosti. Toto pojištění musí trvat po celou dobu výkonu exekutorského úřadu. 25 Exekutorem se může stát pouze občan ČR, který nabyl občanství v souladu s zákonem č. 40/1993 Sb. 26 Dle 4 odst. 2 písm.b) VOVŘ musí uchazeč k přihlášce do výběrového řízení připojit originál nebo ověřenou kopii výpisu z Rejstříku trestů ne starší než tři měsíce 27 Komora za exekutorskou zkoušku uzná též justiční zkoušku, soudcovskou zkoušku, prokurátorskou zkoušku, notářskou, advokátní zkoušku atd. Více k výkladu předpokladů pro jmenování soudního exekutora např. Kasíková, M. a kol. Zákon o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck,2007,str

16 Zánik funkce soudního exekutora Stejně jako zákon stanoví podmínky, za kterých lze vykonávat exekutorský úřad, počítá rovněž s okolnostmi, se nimiž je výkon úřadu neslučitelný. EŘ tyto případy explicitně vyjmenovává v ustanovení 15. S každou takto nastalou situací je spojen zánik jednoho z předpokladů pro jmenování soudním exekutorem tak, jak jsou uvedeny v 9 EŘ. Výkon exekutorského úřadu tedy zaniká smrtí, prohlášením exekutora za mrtvého, zbavení či omezení způsobilosti k právním úkonům, jejichž následkem je zánik předpokladu způsobilosti k právním úkonům, pozbytím státního občanství a odvoláním exekutora. Odvolání exekutora navrhne ministrovi Komora na žádost exekutora, byl-li exekutor pravomocně odsouzen pro trestný čin, na základě kárného opatření (ztráta bezúhonnosti), nedoloží-li důkaz o uzavření pojištění odpovědnosti za škodu, neotevře-li do 3 měsíců po složení slibu kancelář v sídle exekutorského úřadu, nemůže-li vzhledem k zdravotnímu stavu vykonávat nejméně jeden rok exekuční činnost Zaměstnanci exekutora K tomu, aby soudní exekutor mohl efektivně vést exekuční řízení, je třeba, aby mu zákon umožňoval vytvořit zaměstnanecký aparát, na který může přenést jednodušší agendu. Tento požadavek vyplývá především z toho, že při počtu několika tisíc nových návrhů na nařízení exekuce ročně a při existenci ještě většího počtu živých spisů nelze po soudním exekutorovi vyžadovat, aby činil všechny úkony sám. EŘ řadí mezi zaměstnance exekutora exekutorského koncipienta, exekutorského kandidáta, vykonavatele exekutora a další zaměstnance. Pracovněprávní vztahy mezi exekutorem a jeho zaměstnanci se řídí zákoníkem práce. Exekutorským koncipientem se stane občan ČR, který splňuje požadavky na osobu soudního exekutora vyjma absolvování exekutorské praxe, což vyplývá ze samotné povahy institutu koncipientury. Dalším předpokladem je existence pracovního poměru u exekutora. Koncipientem se zaměstnanec exekutora stává po zápisu do seznamu koncipientů, jenž vede Komora, na návrh exekutora. Je třeba zdůraznit, že exekutorský koncipient není členem Komory. Není tak kárně odpovědný a nemá postavení veřejného činitele. Koncipient může na základě zmocnění činit úkony, které jsou předmětem exekuční činnosti, mimo vydávání exekučních příkazů, vykonávání dražeb a exekucí k vymožení nepeněžitého plnění. Exekutorským kandidátem je osoba, která splňuje předpoklady pro jmenování soudním exekutorem, je jeho zaměstnancem, nicméně dosud nebyla výběrovým řízením 15

17 ustavena do exekutorského úřadu. Rozdíl oproti koncipientovi dále spočívá v tom, že komora kandidáta zapíše do seznamu kandidátů na jeho návrh, nikoli na návrh exekutora. Exekutorský kandidát je kárně odpovědný a v případě, že vykonává funkci zástupce exekutora dle 16 EŘ, je mu přiznán i status veřejného činitele. Členem Exekutorské komory se však ani v tomto případě nestává. K tomu, aby mohl exekuční kandidát provádět na základě písemného zmocnění exekutora veškeré úkony v exekučním řízení, je třeba mít uzavřenou smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou v souvislosti s exekuční činností. Není-li tomu tak, nesmí být zmocněn k vydávání exekučních příkazů. Zákon předpokládá situace, za kterých exekutorský koncipient i kandidát musí být vyškrtnut z příslušného seznamu. Tyto okolnosti v zásadě odpovídají předpokladům zániku funkce soudního exekutora a jsou uvedeny v 22 EŘ. Novela provedená zákonem č. 347/2007 Sb. se mimo jiné dotkla i ustanovení 27 EŘ týkající se dalších zaměstnanců exekutora. Z této zbytkové kategorie osob v pracovním poměru k exekutorovi byla vyjmuta a nově zřízena pozice vykonavatele exekutora. Tím, že zákon umožňuje pověřit vykonavatele exekutora provedením úkonů ( např. soupis movitých věcí), které ve výkonu rozhodnutí dle OSŘ provádí soudní vykonavatel 28, byli formálně odbřemeněni exekutoři, koncipienti či kandidáti od úkonů, k nimž není třeba jejich odborných znalostí, nicméně zákon do té doby jejich provádění kategorii dalších zaměstnanců neumožňoval. 29 Pozici vykonavatele exekutora může zastávat občan ČR, jenž má plnou způsobilost k právním úkonům, je bezúhonný, má úplné středoškolské vzdělání, je nejméně jeden rok v pracovním poměru u exekutora a složil kvalifikační zkoušku vykonavatele exekutora. Další zaměstnanci exekutora pak mohou být pověřeni vykonáváním jednoduchých úkolů. Těmi se rozumí např. administrativní úkony při zpracování spisů a došlé pošty, vedení evidenčních pomůcek, zjišťování údajů z příslušných evidencí atd. Všichni zaměstnanci exekutora jsou v souladu s ustanovením 31 odst. 9 EŘ povinni zachovávat mlčenlivost o všech skutečnostech, o nichž se dozvěděli při provádění exekuční nebo další činnosti. Tato povinnost trvá i po skončení jejich pracovního poměru Průběh exekučního řízení Exekuční řízení je zahájeno dnem doručení návrhu na nařízení exekuce exekutorovi nebo exekučnímu soudu a trvá tak dlouho, dokud není ukončeno zastavením nebo splněním odst. 2 EŘ 29 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne , sp. zn. 4 Tz 32/

18 povinnosti povinným. Délka exekučního řízení odvisí od typu, charakteru a výši pohledávky povinného a jeho majetkových poměrech. V následujících kapitolách bude průběh exekučního řízení nastíněn dle jeho jednotlivých fází Předpoklady exekučního řízení Ještě před tím, než bude soudem nařízena exekuce na majetek povinného, je třeba zkoumat existenci podmínek, za nichž může být exekuce vůbec vykonávána. Je tak činěno obdobně jako při rozhodování soudu nařízení výkonu rozhodnutí. Povaha EŘ jako speciálního předpisu ve vztahu k OSŘ se projevuje i v případě zkoumání procesních podmínek, neboť EŘ přímo neupravuje tyto předpoklady. Výjimkou je např. existence návrhu na nařízení exekuce, příslušnost exekučního soudu. Jsou-li tyto procesní podmínky upraveny EŘ, soud se řídí právě jimi. Ostatní podmínky upravené OSŘ nelze opomenout a soud se i na základě odkazu v ustanovení 52 odst.1 EŘ musí zabývat rovněž i těmito. Nejdůležitější podmínkou pro existenci exekučního řízení je samotný návrh na její nařízení. Vzhledem k tomu, že o institutu návrhu na nařízení exekuce budu pojednávat v samostatné podkapitole, směřuji výklad právě tam. Dalšími procesními podmínkami jsou pravomoc soudu ( 7, 274 OSŘ), věcná příslušnost exekučního soudu ( 45 odst. 1 EŘ), překážka věci zahájené ( 83 OSŘ), překážka věci rozsouzené ( 159 a odst. 5 OSŘ) a způsobilost být účastníkem řízení ( 19 OSŘ). Shora zmíněné procesní podmínky patří do kategorie neodstranitelných. Z toho vyplývá, že zjistí-li soud, že v řízení chybí některá z těchto podmínek, řízení o návrhu na nařízení exekuce zastaví. 30 Naopak chybí-li některá z odstranitelných podmínek, mezi něž patří procesní způsobilost účastníka řízení ( 20 OSŘ) a nedostatek plné moci ( 28 OSŘ), soud v řízení zpravidla pokračuje, nicméně o věci samé rozhodovat nesmí. Pakliže se nepodaří nedostatek řízení odstranit, soud jej zastaví Pravomoc a příslušnost exekučního soudu Pravomoc exekučního soudu patří mezi neodstranitelné podmínky řízení. Obecně je pravomoc soudům v civilním řízení dána ve věcech vyplývajících z občanskoprávních, pracovních, rodinných a obchodních vztahů. 32 Soudní pravomoc pro výkon rozhodnutí je dána povahou rozhodnutí, o jejíž výkon má jít a jejichž výčet je obsažen v ustanovení 274 OSŘ. Pravomoc soudu v exekučním řízení není EŘ upravena, proto se přiměřeně použijí odst. 1 OSŘ odst. 2 OSŘ 32 7 OSŘ 17

19 ustanovení OSŘ. Nicméně určité vodítko v EŘ k určení pravomoci soudu existuje, i když jej zákon takto přímo neurčuje. Jedná se ustanovení 40 EŘ, jež uvádí přípustné exekuční tituly pro exekuční řízení. Zmiňované ustanovení je svou povahou a především účelem vymezit okruh vykonatelných rozhodnutí v exekučním řízení stejné jako ustanovení 274 OSŘ. Nespadá-li věc do pravomoci soudů, soud postoupí věc po právní moci usnesení o zastavení řízení příslušnému orgánu. Nejen tedy, že je třeba řízení zastavit, v usnesení o zastavení řízení musí být rozhodnuto, kterému orgánu se věc postupuje. V praxi nedochází často k pochybnostem o pravomoci soudu v exekučním řízení, nicméně určitým zkvalitněním zákona o soudních exekutorech by bylo vložení jednoduchého ustanovení vymezující pravomoc soudu v exekučním řízení, např. právě odkazem na výčet exekučních titulů. Věcná příslušnost exekučního soudu je dle 45 odst. 1 EŘ dána stejně jako v řízení o výkon rozhodnutí okresním soudům. Ty rozhodují v prvním stupni, funkčně příslušným soudem pro rozhodování o odvolání je pak krajský soud. Věcnou příslušnost posuzuje soud v průběhu celého řízení. Z jejího případného nedostatku je povinen vždy vyvodit důsledky. Nedostatek věcné příslušnosti je tedy nedostatkem podmínky řízení neodstranitelným. 33 Věcně nepříslušný soud musí postupovat dle 104a OSŘ, tj. vyslovit svou věcnou nepříslušnost a rozhodnout o postoupení věci soudu věcně příslušnému. Tím je vždy jen okresní soud. Usnesení, jímž byla exekuce nařízena věcně nepříslušným soudem, lze úspěšně napadnout odvoláním z důvodu dle 205 odst. 2 písm. a) OSŘ. 34 Místně příslušným exekučním soudem je obecný soud povinného. Má-li povinný (fyzická osoba) bydliště na více místech, jsou místně příslušnými všechny soudy, v jejichž obvodu bydlí s úmyslem se tam zdržovat trvale. Nemá-li povinný bydliště v ČR ani se tam nezdržuje, je příslušným soud, v jehož obvodu má povinný majetek. Pokud má povinný majetek v obvodě více soudů, je příslušným soud, kterému byla jako prvnímu doručena žádost exekutora o udělení pověření nebo návrh na nařízení exekuce. 35 Je-li povinný právnickou osobou, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má sídlo. Nemá-li sídlo v ČR, je příslušným soud, v jehož obvodu má povinný majetek. 36 Komplikace nastávají při určení místní příslušnosti pro nařízení exekuce k vydobytí výživného pro nezletilé děti. Vzhledem k tomu, že neexistují výjimky k místní příslušnosti soudu dle EŘ, dovodila soudní praxe, že je 33 Kurka, V. In Kurka, V., Drápal, L. Výkon rozhodnutí v soudním řízení. 1. vydání, Praha: Linde, 2004.str Kučera, Z. In Kasíková, M. a kol. Zákon o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck,2007,str odst. 2 EŘ 36 Stanovisko Nejvyššího soudu CŘ, sp. zn. Cpj 200/2005, bod III 18

20 v tomto případě místně příslušným soud, v jehož obvodu má bydliště povinný. 37 Zde je rozdíl oproti právní úpravě v OSŘ, neboť dle 252 odst. 3 je příslušným soud, v jehož má bydliště nezletilý. Místní příslušnost soud posuzuje do vydání usnesení o nařízení exekuce, později jen k námitce povinného. Dojde-li návrh na nařízení exekuce soudu nepříslušnému, je soud povinen jej podstoupit neprodleně soudu exekučnímu, přičemž účinky zahájení řízení zůstávají zachovány. Svou místní nepříslušnost vyslovuje soud usnesením a doručí jej oprávněnému, povinnému až současně s usnesením o nařízení exekuce, neboť by tak mohl být zmařen účel exekuce. 38 Nedostatek podmínky v řízení spočívající v nedostatku místní příslušnosti soudu je odstranitelný již tím, že uplyne marně ten úsek řízení, do něhož je její posuzování koncentrováno. V řízení ani nemusí být přijata žádná opatření, jež jinak zákon předepisuje Překážka věci zahájené a věci pravomocně rozhodnuté Překážka věci zahájené, neboli otázka litispendence je v EŘ řešena v ustanovení 35 odst. 3. Zahájení exekučního řízení brání tomu, aby pro tentýž nárok bylo zahájeno nebo probíhalo jiné exekuční řízení podle tohoto zákona. O tutéž věc jde tehdy, jedná-li se o stejné účastníky a stejnou pohledávku přiznanou stejným exekučním titulem. 39 Pokud byla již jedna exekuce nařízena, nelze do jejího pravomocného ukončení nařídit v téže věci jinou exekuci dle EŘ. Podá-li pak oprávněný více návrhů na nařízení exekuce v téže věci, exekuci provede ten exekutor, kterého jejím provedením provede soud. 40 Dojde-li ke střetu nařízení výkonu rozhodnutí a nařízení exekuce, překážka litispendence se zde neuplatní. Soudní exekutor však v takovém případě nesmí vydat exekuční příkaz, který by postihoval stejnou majetkovou hodnotu jako výkon rozhodnutí a naopak. 41 Jiná situace nastává, střetne-li se exekuce dle EŘ a exekuce dle např. daňového řádu. V tomto případě se postupuje dle zákona č. 119/2001 Sb. tak, že se pokračuje té exekuci, ve které byly nejdříve vykonány úkony postihující tyto hodnoty. Zákon o soudních exekutorech umožnil v ustanovení 129 oprávněnému podat se souhlasem soudu návrh na nařízení exekuce dle EŘ i v případě, že již probíhá výkon rozhodnutí na základě usnesení soudu o nařízení exekuce vydaného před účinností EŘ, nicméně jeho pohledávka nebyla dosud zcela uspokojena. Na první pohled se zdá, že podání 37 Tripes, A. Exekuce v soudní praxi. 3. vyd. Praha: C. H. Beck, 2006, str Stanovisko Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. Cpj 200/2005, bod III 39 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne , sp. zn. 20 Cdo 1751/ odst. 4 EŘ 41 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne , sp. zn. 20 Cdo 1751/

21 návrhu na nařízení exekuce brání překážka věci rozhodnuté. V případě, že exekuční příkaz by postihoval jiný majetek, překážka res iudicata je zde však vyloučena. Samotnému nařízení exekuce podle 44 odst. 2 EŘ probíhající řízení o soudní výkon rozhodnutí dle OSŘ překážku věci zahájené nevytváří. Pro posouzení věci z hlediska ustanovení 83 OSŘ je určující teprve obsah exekučního příkazu. Teprve jím totiž soudní exekutor určí, jakým způsobem bude exekuce provedena, teprve tehdy bude možno posoudit případnou totožnost způsobu postižení majetku povinného a totožnost předmětu, jehož se soudní výkon, resp. exekuce, bude týkat. Podmínky exekučního řízení z hlediska existence překážky řízení zahájeného nebo věci pravomocně rozhodnuté jsou dotčeny nikoli nařízením exekuce, nýbrž teprve vydáním exekučního příkazu Účastníci řízení Účastníky exekučního řízení jsou dle 36 odst. 1 EŘ oprávněný a povinný. Je však nezbytně nutné, aby splňovali podmínky způsobilosti být účastníkem řízení ve smyslu 19 OSŘ, tedy to, aby měli způsobilost mít práva a povinnosti. Od tohoto je třeba odlišit způsobilost jednat před soudem samostatně, tedy procesní způsobilost ve smyslu 20 OSŘ. Ta spočívá v rozsahu, v jakém má účastník způsobilost vlastními úkony nabývat práv a povinností. Nedostatek procesní způsobilosti není neodstranitelnou podmínkou řízení. Tu lze totiž zhojit institutem zastoupení účastníka dle 22 až 35a OSŘ. Postihuje-li exekuce věci, práva či majetkové hodnoty patřící do společného jmění manželů, je účastníkem řízení ohledně tohoto majetku i manžel povinného. Ten je účastníkem řízení i v tom případě, že exekucí je vymáhána pohledávka vzniklá za manželství jen jednomu z manželů. Ke smlouvám, jimiž byl rozsah společného jmění manželů zúžen či jehož vznik byl vyhrazen ke dni zániku manželství, se nepřihlíží. Stejně tak je účastníkem řízení i rozvedený manžel, jsou-li exekucí postiženy majetkové hodnoty patřící do zaniklého, nicméně nevypořádaného společného jmění. Na jeho obranu je dána možnost podat odvolání proti usnesení o nařízení exekuce, postihne-li exekuční příkaz konkrétní věc v jeho vlastnictví, je oprávněn podat excindační žalobu dle 267 OSŘ. Zákon přiznává postavení účastníka i jiným osobám, ovšem jen v určité fázi řízení. Jedná se např. o plátce mzdy, peněžní ústav, dlužníka povinného či spoluvlastníka exekucí postižené věci. Soudní exekutor je pak účastníkem v části řízení, v níž je rozhodováno o jeho nároku na odměnu a na náhradu hotových výdajů. 20

22 Návrh na nařízení exekuce Exekuční řízení je zcela ovládáno zásadou dispoziční. Nejvýrazněji se tato skutečnost uplatňuje na samotném začátku celého procesu vymáhání pohledávky dle EŘ. Exekuci je totiž možno nařídit pouze na návrh oprávněného nebo toho, na nějž přešlo či bylo převedeno právo z exekučního titulu. Exekuční řízení je pak zahájeno dnem, kdy návrh na nařízení exekuce došel exekutorovi nebo exekučnímu soudu. EŘ v 38 stanoví obligatorní náležitosti návrhu na nařízení exekuce. Návrh tak musí obsahovat: označení exekutora- jméno, příjmení, sídlo úřadu označení exekučního soudu- není vyžadováno v případě podání návrhu prostřednictvím soudního exekutora uvedení toho, kdo návrh podává, které věci se týká, podpis, datace, v případě zastoupení přiložená plnou moc identifikace účastníků jméno, příjmení, bydliště, procesní postavení, u PO obchodní firma či název, sídlo, IČ označení exekučního titulu označení vymáhané povinnosti, jež musí odpovídat exekučnímu titulu přílohu stejnopis nebo úředně ověřenou kopii exekučního titulu s doložkou vykonatelnosti Obsahuje-li podání vady, vyzve soud nebo soudní exekutor oprávněného do 15-ti dnů, aby návrh opravil, resp. doplnil. Za tím účelem mu určí lhůtu a poučí jej o tom, jak návrh doplnit či opravit. Pokud tak oprávněný ve stanovené lhůtě neučiní, soud sám nebo na návrh exekutora řízení zastaví. 42 Zákon limituje oprávněného k podání návrhu na nařízení exekuce podmínkou dobrovolného nesplnění povinnosti uložené exekučním titulem ze strany povinného. 43 Soud však tuto skutečnost při nařizování exekuce nezkoumá. Tyto okolnosti mohou být hodnoceny až v případném řízení o zastavení exekuce Exekuční titul V předchozí kapitole jsem uvedl, že obligatorní součástí návrhu na nařízení exekuce je exekuční titul, tedy rozhodnutí příslušného orgánu, jež ukládá povinnému povinnost něco EŘ odst. 2 EŘ 44 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne , sp. zn. 5 Cz 57/65 21

23 plnit. Výčet exekučních titulů obsahuje EŘ v ustanovení 40. Demonstrativně vyjmenovanými exekučními tituly pro účely exekučního řízení tedy jsou: vykonatelná rozhodnutí soudu, pokud přiznává právo, zavazuje k povinnosti nebo postihuje majetek vykonatelná rozhodnutí soudu a jiného orgánu činného v trestním řízení, pokud přiznává právo nebo postihuje majetek vykonatelný rozhodčí nález notářský zápis se svolením k vykonatelnosti sepsaný dle zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti nebo exekutorský zápis vykonatelná rozhodnutí orgánu veřejné správy včetně platebních výměrů, výkazů nedoplatků ve věcech daní a poplatků a jiných rozhodnutí, jakož i vykonatelný smír vykonatelná rozhodnutí a výkaz nedoplatků ve věcech nemocenského pojištění a sociálního zabezpečení jiná vykonatelná rozhodnutí a schválené smíry a listiny, jejichž výkon připouští zákon 45 Z tohoto výčtu jednoznačně vyplývá požadavek vykonatelnosti titulů, a to jak materiální, tak formální. Formální stránku vykonatelnosti představuje doložka vykonatelnosti exekučního titulu, materiální stránka vykonatelnosti je naplněna uvedením osoby oprávněné a povinné, obsahem práva a jemu odpovídající povinnosti, jež má být vymožena, rozsahem vynucované povinnosti a určením lhůty k plnění. 46 Pokud tuto lhůtu exekuční titul neobsahuje, exekuční řád stanoví lhůtu ke splnění povinnosti v exekučním titulu v délce tří dnů od právní moci rozhodnutí, v případě vyklizení bytu činí lhůta 15 dní od právní moci rozhodnutí. 47 Je nutno podotknout, že dle 40 odst. 1 písm. g) EŘ je možno vykonat exekuční tituly vydané mimo území ČR. Soud pak musí postupovat dle dvoustranných a mnohostranných mezinárodních smluv upravujících otázku uznání a výkonu rozhodnutí, resp. dle nařízení Rady ES. 48 V ostatních případech, tedy neupravuje-li tuto problematiku mezinárodní smlouva či nařízení Rady ES, postupuje se dle 63 zákona č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním. 45 K jednotlivým exekučním titulům blíže viz. Kasíková, M. a kol. Zákon o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck,2007,str a OSŘ odst. 2 EŘ 48 V případě výkonu exekučních titulů vydaných v členských státech EU je třeba postupovat dle nařízení Rady ES č. 44/2001 ( Brussel I.), od pak rovněž i dle nařízení Rady ES č. 805/2004 o zavedení evropského exekučního titulu pro nesporné pohledávky. 22