9. Klasicismus Vypracovala: Yvona Řepová, červenec 2013

Transkript

1 9. Klasicismus Vypracovala: Yvona Řepová, červenec 2013 Název školy Obchodní akademie a Střední odborné učiliště Veselí nad Moravou Název a číslo OP OP Vzdělávání pro konkurenceschopnost, CZ 1.5 Název šablony klíčové aktivity Číslo šablony, sady a materiálu 1/2 Inovace a zkvalitnění výuky směřující k rozvoji čtenářské a informační gramotnosti VY_12_INOVACE_02_01_9 Vzdělávací oblast dle RVP Tematický celek dle ŠVP Předmět, obor, ročník Anotace Estetické vzdělávání Klasicismus Český jazyk a literatura, OA, 1. ročník Účelem tohoto pracovního listu je přiblížit žákům dobu a umění klasicismu a seznámit je s Molièrovým dílem. Realizátorem toho to projektu je Obchodní akademie a Střední odborné učiliště Veselí nad Moravou Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky

2 Klasicismus Klasicismus je umělecký směr, který vznikl ve Francii koncem 17. století za vlády Ludvíka XIV. Absolutistický stát vtiskoval i umění této doby poměrně jednotný ráz. Formálně navazoval na antiku. Nebyl omezen jen na Francii, i když tady se projevil nejsilněji. Rozhodující úloha francouzské kultury a literatury v celé tehdejší západní Evropě vyplývala z politického a hospodářského postavení Francie, s čímž souviselo i značné rozšíření znalosti francouzštiny jako módního jazyka šlechty a bohatého měšťanstva v celé Evropě. Všechny složky v uměleckém díle jsou podřízeny rozumu, citovost je potlačena. K umělecké dokonalosti měla klasicistům napomáhat pevně stanovená estetická pravidla. Kompozice dramatu měla zachovávat Aristotelovu zásadu tří jednot (místa, času a děje). Klasicismus přísně rozlišoval umělecké formy. Dělil žánry na vysoké a nízké. Vysoké tragédie, epos, óda Nízké komedie, frašky Nejrozšířenější žánry: veršovaná tragédie didaktická báseň moralistní vyprávění esej Příznačný je pro klasicismus vznik literárních salonů. V nich se diskutovalo o umění, hodnotila se literární díla. Francouzská literatura klasicismu dala světovému divadlu 3 velké dramatiky: Pierre Corneille Jeho hry řeší konflikty citu a věrnosti. Napsal tragédii Cid čerpající ze španělských dějin. Psychologické hry psal Jean Racine. Hlavními postavami jsou většinou ženy. V milostných příbězích zobrazoval zhoubný vliv vášně, která ničí nejen ty, kdo jí podlehnou, ale i lidi jim blízké. Tragédie Faidra námětově čerpá z antiky. Faidra, žena athénského krále Thesea, potlačuje dlouho lásku k nevlastnímu synovi Hippolytovi. Své city mu dá najevo, když se domnívá, že král v cizině zemřel. Ale Hippolyt ji odmítá. Faidra mu navrhuje, že se podělí o trůn. Král se však vrací. Faidřina chůva obviní Hippolyta z pokusu o zneuctění nevlastní matky. Král syna vyžene ze země a vyzývá bohy, aby potrestali zločin. Faidra vypije jed a před smrtí se doznává Theseovi, že ho oklamala. Jean-Baptiste Poquelin proslul pod jménem Molière. Působil u hereckých kočovných společností jako herec, režisér a autor frašek a komedií. Později se stal ředitelem královského divadla v Paříži, ale měl neustále nepříjemnosti s církevními kruhy i se svými nepřáteli u královského dvora. Zemřel v divadle při inscenaci komedie Zdravý nemocný, ve které sám hrál hlavní roli hypochondra. strana 2

3 Ve svých komediích kritizoval mravy soudobé společnosti. Mezi častá náměty patřily: postavení ženy ve společnosti a rodině mravní cynismus feudálů chorobná lakota úlisnost náboženské pokrytectví směšná snaha měšťanů o napodobení životního stylu šlechty. Nejznámější komedie: Škola žen, Misantrop, Měšťák šlechticem + Tartuffe je muž, který si získal úlisně důvěru pana Orgona, ovládá ho, usiluje o jeho ženu, má si brát jeho dceru. Členové rodiny se marně snaží překazit Tartuffovy hanebné záměry. Orgon mu dokonce odkáže svůj majetek. Jenom králův zásah zabrání úplnému zničení rodiny. Zdravý nemocný Hlavní postavou je člověk, který tyranizuje svou rodinu i okolí chorobnou hypochondrií. Protože je zároveň velmi šetrný, rozhodne se provdat dceru Angeliku za synovce svého lékaře. Lakomec - charakterová komedie o 5 jednáních. Hlavním hrdinou je zbohatlík Harpagon, který nabyl velké jmění obchodem a lichvou (Molière v něm zpodobnil svého otce). Harpagonova lakota a chamtivost ho vedou k tomu, že vykořisťuje své služebnictvo a dokonce se chce výhodně zbavit svých dětí. Pro dceru Elišku vybral za muže zámožného postaršího šlechtice Anselma, syna Kleanta chce oženit s bohatou vdovou a sám si přitom plánuje svatbu s mladou a krásnou Marianou. V jeho úmyslech mu pomáhá vychytralá dohazovačka Frosina. Eliška ani Kleantes se však nechtějí podvolit otcově vůli: Eliška miluje otcova správce Valéra, který Harpagonovi naoko bezcharakterně podlézá. Kleantes miluje otcovu nastávající Marianu. V momentě, kdy se otec se synem přou o nevěstu, sluha Čipera na Kleantův příkaz ukradne otcovu pokladničku s dukáty. Harpagon ztrácí smysl života a je ochoten vyměnit Marianu za své ztracené peníze. Nakonec vyjde najevo, že Valér a Mariana jsou sourozenci a jejich otcem je bohatý Anselm. Svatbám obou mladých párů pak už nic nestojí v cestě. Struktura díla Pro Lakomce je charakteristická zdařilá komediální technika, patrná v hlavní zápletce i v dialozích. Hra je plná důvtipných zápletek, dochází k úsměvným nedorozuměním. Molière obratně používá situační, jazykovou i pohybovou komiku. K antickému dramatu hra odkazuje jednotou místa, času a děje, je však psána prózou, což klasicistním pravidlům odporovalo. Výrazné je psychologické prokreslení postav, jejichž rysy určuje hlavně vztah k Harpagonovi (např. Frosina, která zpočátku pomáhá Harpagonovi a které jde hlavně o peníze, je později příznivě nakloněna mladým). Lakomec měl premiéru r v pařížském Palais Royal a sám Molière si zahrál Harpagona. Komedie však byla pro neúspěch po měsíci vyřazena z repertoáru. Dnes patří strana 3

4 díky své trvalé aktuálnosti k nejhranějším a nejoblíbenějším hrám světového divadelního repertoáru. Výňatky z komedie Lakomec (sluha, kuchař) Račte odpustit, ale já moc dobře vím, že vás to dopálí. Vůbec ne! Naopak! Uděláš mi radost. Bude mi to moc a moc milé, když se dovím, jak se o mně mluví. Tak když to mermomocí chcete vědět, řeknu vám to rovnou: Ať člověk přijde kam přijde, všude si z vás dělají dobrý den. Všude si z nás střílejí, že sloužíme u vás. Všude jsou bez sebe rozkoší, když vás můžou drbat a vymýšlet si o vás historky, jaký jste škrob. Jeden povídá jeden povídá ale vy se budete zlobit. Jen povídej. Že si dáváte tisknout zvláštní kalendář, kde postní dny jsou značeny dvakrát, abyste čeládce moh dvakrát utrhovat na stravě. Druhý zas, že se se služebnictvem vždycky chytíte před Ježíškem nebo než jde od vás, abyste měl důvod nic mu nedat. Třetí vypravuje, jak jste prý žaloval o náhradu škody sousedovic kočku, že vám sežrala kost od šunky. Čtvrtý zas dává k lepšímu, že vás jednou v noci načapali, jak jste vlastním koním krad od huby oves a že vám jich váš kočí, ten, co tu byl přede mnou, potmě nandal nespočetných, a vy že jste ani necek. Zkrátka, člověk se ani nemůže ukázat mezi lidmi, aby neslyšel na každém kroku, jak si vás podávají. Jste vykřičený po celém městě a kdekomu pro smích. A jináč vám neřeknou než ten špína, ten krkoun, ten vydřiduch, ta pijavice, A ty jsi pitomec, padouch, darebák a nestyda. (Bije ho) Neříkal jsem vám to, že se budete zlobit, když vám řeknu pravdu? Abys věděl, jak se se mnou mluví. Co podle vás dělá Jakub tomto výstupu? Užívá si, že může Harpagona zkritizovat a vysmát se mu. Vyhledejte z textu expresívní výrazy.- z vás dělají dobrý den. Všude si z nás střílejí, ten špína, ten krkoun, ten vydřiduch, ta pijavice Vyhledejte morfologické chyby. Kterých slovních druhů se týkají? Krad - sloveso, co tu byl vztažné zájmeno, sousedovic př. jméno Za jakým účelem je obojí v textu použito? Nespisovná mluva nevzdělaného sluhy Které výrazy můžeme považovat za přenesená obrazná vyjádření? z vás dělají dobrý den. Všude si z nás střílejí, pijavice Dá se u tohoto výňatku mluvit o gradaci? Ano: A jináč vám neřeknou než ten špína, ten krkoun, ten vydřiduch, ta pijavice. strana 4

5 Kolik vás bude u stolu? Osm nebo deset. Ale počítej osm! Když se nají osm, nají se i deset. VALÉR Samozřejmě. Tak to bychom, dejme tomu, měli: čtyři polévky s bohatším závarem a pět mis předkrmů. Polévky: račí, koroptví s kapustičkou, zdravotní z jemných zelenin a kachní s bílou ředkvičkou. Předkrmy: sekaná z kuřat, paštika z holoubat v županu, rizoto, smetanový klobás a lanýže. Člověče! Vždyť to je jídla pro celé město. Pečeně: Pyramida z různých pečení na velemíse: dvě velké telecí ledviny po panensku, tři bažanti, tři kapouni, tucet holoubat, šest perliček,tucet koroptví, dva tucty křepelek a tři tucty kvíčal. (mu zacpe ústa) Mlč, bídáku! Chceš mě přivést na mizinu? Jako dezert Ještě nejsi zticha? VALÉR Chceš, aby všichni pukli? Nebo si snad myslíš, že milostpán si zve hosty, aby je zabil obžerstvím? Jen si přečti nějakou zdravovědu nebo se optej lékařů, jestli je něco horšího pro lidské zdraví než nestřídmost v jídle. Svatá pravda! VALÉR Pamatuj si, kmotře Jakube, ty a všichni kuchaři na světě, že tabule přetížená krmí, je vražda, hotová vražda. A že se hostitel, který to se svými hosty myslí dobře, řídí především pravidly nejpřísnější střídmosti. A že podle výroku jednoho starověkého mudrce člověk má jíst, aby žil, a ne žít, aby jedl. Skvěle řečeno! To je báječné. Pojď sem, ať tě za ten výrok zulíbám! To je nejkrásnější výrok, jaký jsem kdy slyšel. Člověk má žít, aby jedl, a ne jíst, aby Ne, tak to není. Jak jsi to řekl? Mluví Jakub s Harpagonem vážně? Ne, chce ho dráždit. O čem svědčí obsah Valérova textu? Chce se zalíbit. Jak odborně označujeme podobné texty, jako je zmíněný výrok o jídle? Frazémy, rčení, pořekadla. Vyhledejte v textu archaismy. Obžerství, krmě, kapoun, tucet Jak se říká krátkým textům v závorkách psaných kurzívou? K čemu jsou? Scénické poznámky, pokyny pro herce, jak se tvářit, kde stát, jak se pohybovat strana 5

6 (už ze zahrady je ho slyšet, jak křičí) Chyťte zloděje! (Vběhne prostovlasý) Chyťte zloděje! Chyťte zloděje! Chyťte vraha! Stráž! Panebože na nebi! Je po mně! Zabili mě! Podřezali mě! Ukradli mi moje peníze! Kdo to mohl být? Kam se propad? Kde se skrývá? Kam se vrtnout, abych ho našel? Kam běžet? Kam neběžet? Není tamhle? Nebo tady? Kdo je to? Stůj! Vrať mi mé peníze, padouchu! (Popadne sebe samého za ruku) Fuj, to jsem já. Jsem z toho celý tumpachový: už nevím, kdo jsem, ani co dělám. Ach, peníze, penízky, vy moji zlatí drahouškové! Vzali mi vás! Jste pryč, a pryč je má opora, má útěcha, má radost! Pro mne je všemu konec! Nemám už, co bych na tomto světě pohledával! Bez vás nemohu žít! To je hotová věc, prostě nemohu! Umírám, jsem nebožtík, jsem pod drnem. Copak se nenajde někdo, kdo by mě vzkřísil? Kdo by mi vrátil mé drahé peníze nebo aspoň mi řekl, kdo mi je vzal? Cože? Říkal jste něco? Nic. Nikdo ani muk! Ať to byl kdo byl, kdo mi je vzal, moc a moc dobře si to vyčíhal zrovna, když jsem se domlouval s tím svým nezdarou. Vzhůru! Pryč! Přivedu policii a celou domácnost dám vzít na skřipec: služky, sluhy, syna, dceru, a sebe taky! Co to je za shromáždění lidu? Ať se podívám na koho se podívám, není tu človíčka, abych ho neměl v podezření, a v jednom každém z nich vidím toho, co mě okrad. Co? O čem si to tam povídají? O tom zloději? Proboha živého, kdybyste se něco o něm dověděli, na kolenou vás prosím, řekněte mi to! Neskrývá se mezi vámi? Všechno to kouká po mně a směje se mi. Všichni v tom máte prsty. Proto vzhůru! pro komisaře, pro dráby, soudce, mučidla, šibenice a katovy holomky! Všechny dám oběsit, a jestli se neshledám se svými penězi, oběsím se potom sám. Srovnejte, jak Harpagon mluví o penězích a jak o svých dětech. penízky, vy moji zlatí drahouškové! Vzali mi vás! Jste pryč, a pryč je má opora, má útěcha, má radost jsem se domlouval s tím svým nezdarou, celou domácnost dám vzít na skřipec: služky, sluhy, syna, dceru Jak a čím je v textu vyjádřeno jeho duševní rozpoložení? Krátké věty, věty zvolací, expresívní výrazy Který z literárních prostředků se dá v závěru textu doložit? gradace Který z výrazů můžeme považovat za historismus? Mučidla, katovy holomky Použitá literatura BLAŽKE, Jaroslav. Renesance. Kouzelné zrcadlo literatury. 1. vyd. Brno: Atlantis, ISBN Kapitola 4., s Kolektiv autorů. Slovník světových literárních děl. 1. vyd. Praha: Odeon, MOLIÈRE. Lakomec. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Mladá fronta, 1966, s , strana 6

7 strana 7