MASARYKOVA UNIVERZITA

Transkript

1 MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra speciální pedagogiky Faktory ovlivňující výběr střední školy a povolání u žáků se sluchovým postižením Diplomová práce Brno 2014 Vedoucí diplomové práce: PhDr. Pavla Pitnerová, Ph.D. Autor práce: Bc. Michala Andrášková

2 Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně, s využitím pouze citovaných literárních pramenů, dalších informací a zdrojů v souladu s Disciplinárním řádem pro studenty Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů. V Brně, dne Bc. Michala Andrášková

3 Poděkování Děkuji především PhDr. Pavle Pitnerové, Ph.D. za odborné a cenné rady a podporu při vedení této práce. Ráda bych poděkovala respondentům za účast na výzkumném šetření a odborně pedagogickým pracovníkům.

4 Obsah Úvod Uvedení do problematiky sluchového postižení Vymezení sluchových vad a poruch Klasifikace sluchových vad Anatomie sluchového analyzátoru Diagnostika sluchových vad Komunikace a vzdělávání sluchově postižených Auditivně-orální komunikační systémy Vizuálně-motorické komunikační systémy Komunikace osob se sluchovým postiţením Vzdělávání Profesní orientace a zaměstnávání osob se zdravotním postižením Profesní orientace Zaměstnávání osob se zdravotním postiţením Pracovní rehabilitace Integrační programy Podporované zaměstnávání Práva a povinnosti zaměstnavatelů při zaměstnávání osob se zdravotním postiţením Zaměstnávání a poradenské organizace pro sluchově postiţené Faktory ovlivňující výběr střední školy a povolání u žáků se sluchovým postižením Metodologie Vlastní šetření Střední škola studenti Základní školy pedagogičtí pracovníci Závěry šetření Závěr Shrnutí Summary Seznam použité literatury Seznam obrázků... 84

5 Seznam tabulek Seznam grafů Seznam příloh... 86

6 Úvod I v dnešní pokročilé době se snaţíme poskytnout co nejlepší péči jedincům se sluchovým postiţením. Vţdy tomu tak nebylo. Pokud se podíváme do historie, péče o jedince se sluchovým postiţením nebyla ţádná. Aţ v 17. století se začaly otevírat první instituce určené těmto lidem. Obor, který se zabývá osobami se sluchovým postiţením, se začal formovat ve 20. letech 20. století. Od té doby uţ uběhlo mnoho let a my máme moţnost vidět systematickou péči. V rámci pokroků v lékařství má čím dál více jedinců moţnost se s pomocí lékařů a dalších odborníků zapojit do intaktní společnosti. Někteří se však do běţné společnosti zapojit nechtějí a spadají do komunity Neslyšících s velkým "N". Všechny děti, normální i se sluchovým postiţením, mají mít nárok na kvalitní vzdělání. Pro děti se sluchovým postiţením můţeme v České republice nabídnout celou škálu vzdělávacích zařízení: mateřské a základní školy pro sluchově postiţené, střední školy a odborná učiliště pro sluchově postiţené. Také studium na vysoké škole nabízí řadu moţností v integrační formě. Vysokoškolští studenti mají v současnosti i moţnost studovat dva obory určené přímo pro sluchově postiţené. Vzdělávání studentů se sluchovým postiţením se v posledních 20 let neuvěřitelně změnilo. Začali se zřizovat nové střední školy a odborná učiliště pro sluchově postiţené a také je také kladen důraz na vzdělávání školských pracovníků, aby věděli, jak s těmito dětmi pracovat. Vzhledem k tomu, ţe ţiji na jiţní Moravě, zajímalo mě, jaké moţnosti vzdělávání jsou pro ţáky a studenty se sluchovým postiţením právě tady, v Jihomoravském kraji. Také, jaké faktory ovlivňují rozhodování dětí se sluchovým postiţením při výběru střední školy a následného povolání, jaké pro ně existují podporující organizace, které jim pomáhají hlavně s výběrem povolání. Z tohoto důvodu jsem si zvolila diplomovou práce na téma "Faktory ovlivňující výběr středních škol a povolání u žáků se sluchovým postižením." Diplomová práce je rozdělena na čtyři kapitoly. První kapitola pojednává v obecné rovině o sluchovém postiţení, jeho vzniku, vymezení sluchových vad, 6

7 klasifikaci sluchových vad, také o anatomii sluchového analyzátoru a diagnostice sluchových vad objektivními a subjektivními metodami. V druhé kapitole se zaměřuji na komunikaci sluchově postiţených a moţnosti vzdělávání sluchově postiţených, na druhy komunikačních systémů a dorozumívání osob se sluchovým postiţením. Další podkapitolou je vzdělávání osob se sluchovým postiţením, jejich přístupy ke vzdělávání a kapitolu uzavírá popis primárního, sekundárního a terciárního vzdělávání. Třetí kapitola se zaměřuje na profesní orientaci a zaměstnávání osob se zdravotním postiţením, rekvalifikaci, pracovní rehabilitaci, integrační programy a podporované zaměstnávání. Dále na práva a povinnosti zaměstnavatelů zaměstnávající osoby se zdravotním postiţením a spolupráci s úřady práce. Poté se uţ specializuji na osoby se sluchovým postiţením. V následující podkapitole se můţeme dočíst o moţnostech zaměstnávání osob se sluchovým postiţením, o organizacích pomáhajících osobám se sluchovým postiţením najít si a udrţet pracovní místo. Poslední, čtvrtá kapitola obsahuje výzkumné šetření. Výzkumné šetření budu realizovat pomocí smíšeného výzkumu. Cílem výzkumu je analyzovat faktory, které ovlivňují u ţáků a studentů se sluchovým postiţením výběr střední školy a následného povolání. Výzkumné šetření bude provedeno pomocí dotazníků a volných rozhovorů s odpovědnými pracovníky základních a středních škol pro sluchově postiţené na jiţní Moravě. Získaná data budou zpracována pro přehlednost do grafů a tabulek. 7

8 1. Uvedení do problematiky sluchového postižení "Lidský sluch je dokonalý a složitý nástroj přírody. Umožňuje nám rozumět všem zvukům řeči a slyšet nepřebernou škálu dalších zvuků." (Hrubý, J. 2010, s. 35) Sluch je pro člověka jeden z nejdůleţitějších informačních kanálů a slouţí k příjmu zvukových informací z okolí, dále k rozvoji sociálních kontaktů, prostorové orientace, vnímání varovných signálů, polohy a pohybu vlastního těla. (Skákalová, T. 2011) V současnosti můţeme zmínit dva náhledy na sluchové postiţení. První je patologizující pojetí, kdy mluvíme o sluchové vadě, která se projevuje znemoţněním nebo zásadním narušením schopnosti slyšet, coţ se vztahuje k hranici normálního slyšení v populaci. Předpokladem je, ţe vada bude nějakým způsobem léčena nebo kompenzována a to technickými prostředky a speciálně pedagogickými přístupy. Druhým náhledem je sociokulturní pojetí, kdy na dítě se sluchovým postiţením nahlíţíme jako na jedince s odlišným komunikačním modelem. Tento názor vychází z předpokladu, ţe skupina osob se sluchovým postiţením je kulturní menšinou, která má svůj jazyk, historii, kulturu a hodnoty. (Potměšil, M. 2007) Označení sluchové postižení se týká velmi heterogenní skupiny osob, která je diferencovaná především podle stupně a typu sluchového postižení. Termín zahrnuje základní kategorie osob: neslyšící, nedoslýchavé, ohluchlé. (Horáková, R. 2012, str. 10) Jednotlivé kategorie se rozlišují především kvalitou a kvantitou sluchového postiţení, věkem, kdy k postiţení došlo, dosaţeným mentálním vývojem a dalším přidruţeným postiţením. (Pipeková, J. 2010) 1.1. Vymezení sluchových vad a poruch Poruchy a vady sluchu bychom měli rozlišovat jako dva samostatné pojmy, i kdyţ někteří autoři chápou tato slova stejně. Poruchu sluchu definujeme jako přechodný stav, který můţeme léčit nebo opravit. Po odeznění obtíţí se sluch nachází 8

9 v normě. Vadu sluchu chápeme jako trvalé poškození sluchu, jeţ není moţno napravit a do kterého spadá pásmo od lehké nedoslýchavosti aţ po úplnou hluchotu. (Skákalová, T. 2011) Další termíny, které definujeme, jsou sluchové postižení a sluchová vada. Potměšil (1999) je konkrétně vysvětluje takto: a) sluchová vada poškození orgánu, nebo jeho funkce tak, že je nějakým způsobem snížena kvalita či kvantita slyšení; b) sluchové postižení (SP) je širším termínem, který zahrnuje i sociální důsledky, včetně řečového efektu. (Skákalová, T. 2011, s. 27) Velikost ztráty sluchu podle WHO Název kategorie ztráty sluchu 0 25 db Normální sluch db Lehké poškození sluchu db Střední poškození sluchu db Těţké poškození sluchu 81 db a více Velmi těţké poškození sluchu aţ hluchota Tabulka 1: Klasifikace sluchových vad dle WHO (Horáková, R. 2012, s. 15) normální stav sluchu lehká nedoslýchavost středně těţká nedoslýchavost těţká nedoslýchavost velmi těţká nedoslýchavost hluchota komunikační (praktická) hluchota úplná (totální) 0 db 20 db 20 db 40 db 40 db 60 db 60 db 80 db 80 db 90 db 90 db a více bez audiometrické odpovědi Tabulka 2: Posouzení výsledků audiometrie podle ztráty v decibelech pro vzdušné vedení v oblasti řečových frekvencí (Lejska, M in Horáková, R. 2012, s. 14) 9

10 Klasifikace osob se sluchovým postižením dle J. Hrubého (2010, s. 106): nedoslýchaví; osoby s vadou sluchu získanou až po rozvoji mluvené řeči (ohluchlí); osoby s prelingvální úplnou hluchotou (prelingválně neslyšící); osoby s kombinovanou sluchovou a zrakovou vadou (hluchoslepí); šelestáři; rodiče sluchově postižených dětí; slyšící děti neslyšících rodičů Klasifikace sluchových vad Sluchové vady klasifikujeme dle místa a dle doby jejich vzniku Místo vzniku sluchové vady Dle místa vzniku sluchového postiţení můţeme popsat dva základní druhy sluchových vad. 1) Periferní nedoslýchavost či hluchota a) převodní u této vady je narušen zevní zvukovod a střední ucho. Způsobuje ji jakákoliv překáţka ve zvukovodu. Sluchové buňky jsou beze změny. (Pipeková, J. 2010), b) percepční příčinou je porucha vnitřního ucha, sluchových buněk a sluchových nervů kochleární porucha změny zvuku v elektrický signál ve vnitřním uchu, retrokochleární porucha vedení zvukového signálu VIII. hlavovým nervem (tj. vestibulokochleárním) a sluchovou dráhou v mozkovém kmeni. (Pipeková, J. 2010, str. 145), c) smíšená dochází ke kombinaci převodního a percepčního typu (Bartoňová, M, Pitnerová, P. a kolektiv, 2012). 2) Centrální nedoslýchavost či hluchota 10

11 Patří sem komplikované defekty způsobené různými procesy, které postihují podkorový a korový systém sluchových drah. (Šlapák, I. 1994, str. 21) Doba vzniku sluchové vady Dle doby vzniku sluchového postiţení rozlišujeme tři základní druhy sluchových vad vrozené, získané a dědičné. a) vrozené dochází k nim v důsledku dědičnosti nebo negativními vlivy vznikajícími v těhotenství. V tomto případě se dítě se sluchovou vadou narodí. (Hrubý, J. 2010) Vrozené sluchové vady dělíme na geneticky podmíněné sluchové vady uvádí se, že genetické vady sluchu jsou téměř z % způsobeny autozomálně recesivní formou onemocnění, daleko méně se vyskytují poruchy sluchu s autozomálně dominantní formou. V současné době je známo přibližně 30 genů, které jsou odpovědné za autozomálně recesivní nesyndromickou ztrátu sluchu. Jako jeden z nejčastěji se objevujících je gen GJB2 pro connexin 26. (Horáková, R. 2012, str. 19) a kognitivně získané sluchové vady, které mohou být prenatální, vznikající v průběhu těhotenství nemocemi matky a RTG zářením. Nebo perinatální a ty jsou v důsledku protahovaných porodů, nízkou porodní váhou dítěte, pod 1 500g. b) získané vznikají úrazem nebo nemocí. Získané můţeme členit před fixaci řeči (prelingválně, přibliţně do 6. roku ţivota dítěte) jsou způsobeny infekčními chorobami, traumaty, úrazy hlavy, opakovanými záněty středního ucha. Tyto vady sluchu mají různý dopad na komunikační schopnosti. A po fixaci řeči (postlingválně, přibliţně po 6. roku ţivota dítěte) jedná se o úrazy hlavy a vnitřního ucha, zasaţení toxiny, jedy nebo dlouhodobé působení silné hlukové zátěţe, které mají za následek nevratné poškození sluchových buněk. (Pipeková, J. 2010) c) dědičné Dědičnost poruchy či vady však v žádném případě neznamená, že by se s ní dítě muselo už narodit. Jsou dědičné vady sluchu, které se projeví třeba až v dospělosti. (Hrubý, J. 2010, str. 55) 11

12 1.3. Anatomie sluchového analyzátoru Zvuk je v podobě zvukové vlny zachycován ušním boltcem. Poté je přenesen vnějším zvukovodem aţ do prostoru membrány bubínku. Ta se rozkmitá a v podobě vibrací převádí zvuk na středoušní kůstky, kladívko, kovadlinku a třmínek, díky nímţ dopadá aţ do hlemýţdě. Rozkmitaný hlemýţď podráţdí vláskové buňky v Cortiho orgánu a ty převedou impuls na bioelektrický, který dále postupuje sluchovým nervem do kůry mozkové. (Šlapák I, 1995) 17) Obrázek 1: Anatomická stavba sluchového analyzátoru (Horáková, R. 2012, s. Sluchový analyzátor dělíme na 3 části vnější ucho, střední ucho a vnitřní ucho. Dle Lejsky, M. (2003, str. 15) sluchový orgán (pro zjednodušení ucho) se dělí na čtyři části: 1. ucho vnější 2. střední 3. vnitřní 4. sluchové dráhy a sluchová kůra. 12

13 Vnější ucho je sloţeno z boltce a vnějšího zvukovodu. Boltec (auricula) je tvořen chrupavkou. Velikost a úhel úponu do 40, jejich odchylky dávají podklad pro časté malformace. (Hybášek, I. Vokurka, J. 2006, str. 55) Vnější zvukovod (meatus acusticus externus) skládá se z části chrupavčité, spojené s boltcem a kostěné, tvořené spánkovou kostí. U dospělého člověka je asi 3 cm dlouhý. Zvukovod ústí do prostoru bubínku. Střední ucho se nachází v kosti skalní a zahrnuje tři kůstky, dva svaly a dvě ústí. Bubínek (membrana tympani) tvoří vazivová blanka, která je zasazena do kostěného ţlábku. Na blance bubínku se rozechvívá akustická energie, která se následně mění na mechanickou. Tato energie rozechvěje řetězec středoušních kůstek, kladívko, kovadlinku a třmínek. (Horáková, R. 2012) Na řetězci kůstek se nachází dva drobné svaly, sval třmínkový (musculus stapedius) a napínač bubínku (musculus tensor tympani) chránící střední ucho před silnými podněty. Eustachova trubice zajišťuje spojení s nosohltanem a vyrovnává tlak vzduchu v dutině bubínkové s tlakem vzduchu v zemním prostředí. (Šlapák, I. 1995, str. 11) Vnitřní ucho je uloţeno ve spánkové kosti, nejtvrdší kosti v těle. Zde je bezpečně chráněné před poraněními a otřesy. Vnitřní ucho můţeme rozdělit na dvě části. Hlemýţď (cochlea) je tvořen blanitým hlemýţděm, v němţ se nachází vláskové buňky uloţené v Cortiho orgánu. Tři polokruhové kanálky zde se nachází rovnováţné ústrojí. Kostěný labyrint je vyplněn tekutinou, perilymfou, v níţ je blanitý labyrint, který je vyplněn endolymfou. Tímto způsobem je zajištěn proti otřesům hlavy, rychlým pohybům, nárazům hlavy, skokům apod. (Šlapák, I. 1995) 13

14 Za hlemýţděm následují sluchové dráhy, jedná se o sluchový nerv, kterým prochází bioelektrický impuls, vznikající ve vnitřním uchu, do korové oblasti spánkových laloků, tzv. Heschlovy závity, vlastním centru sluchu. (Lejska, M. 2003) 1.4. Diagnostika sluchových vad Oblast zvuků, které je slyšící člověk schopen vnímat, rozlišovat, je možné popsat pomocí dvojice údajů intenzity a frekvence. Sluchové buňky reagují na zvuky ve frekvenční oblasti Hz. Pro běžný život člověka je nejdůležitější oblast Hz. Pro komunikaci je důležitá oblast, kde se nachází hlavní část akustické energie řeči Hz. Tyto frekvence nazýváme frekvence řečové. (Horáková, R. 2012, s. 22) Vyšetření sluchu si klade za cíl zjistit, v jakém stavu je sluch a zda je přítomna i sluchová ztráta. Zjistíme-li sluchovou ztrátu, určíme typ, stupeň a lokalizaci. Začíná se jednoduchými a snadnými vyšetřeními a poté následují, podle potřeby, specializované metody. Vyšetřovací metody rozdělujeme podle potřeby spolupráce s klientem, a to na objektivní a subjektivní. Subjektivní metody potřebují spolupráci s vyšetřovaným. U objektivních metod není potřeba spolupráce s vyšetřovaným. (Skákalová T, 2011) Subjektivní zkouška sluchu Mezi subjektivní zkoušky sluchu patří klasická zkouška sluchová a subjektivní audiometrie. a) Klasická zkouška sluchová popisuje orientační zkoušku sluchu, při níţ se posuzuje stav sluchu a porozumění při opakování slov předříkávaných vyšetřujícím. Definuje se vzdálenost, ze které vyšetřovaný slova opakuje, rozdíl mezi opakováním hlubokofrekvenčních a vysokofrekvenčních slov, rozdíl mezi porozuměním slov artikulovanou hlasitou nebo šeptanou řečí. b) Subjektivní audiometrie toto vyšetření zvládne tříleté aţ čtyřleté dítě. 14

15 Prahová tónová audiometrie je zkouška prováděna audiometrem, v dobře izolované místnosti nebo kabině. Vyšetřující lékař měří nejniţší intenzitu zvuku, kterou je schopen pacient zachytit práh sluchu. Vyšetřovanému jsou pouštěny čisté zvuky. Prošetřuje se vzdušné vedení sluchátka jsou nasazena na uších, a kostní vedení pomocí kostního vibrátoru přiloţeného na kosti za boltcem. Kdyţ vyšetřovaný uslyší tón, dává najevo audiologické sestře pomocí domluveného signálu (zvednutím ruky, zmáčknutím tlačítka), ţe slyší. Slovní audiometrie pouţívá se slovní sestava o 10 slovech, která zjišťuje stav rozumění řeči. Slova musí být foneticky a akusticky vyváţená, odpovídající frekvenčnímu zastoupení hlásek a slov v daném jazyce. (Horáková, R. 2012) Písemný záznam individuálního stavu sluchu se nazývá audiogram. Lze jej získat provedením audiometrického vyšetření. (Lejska, M. 2003, str. 29) Obrázek 2: Audiogram oboustranná percepční nedoslýchavost 15

16 Obrázek 3: Audiogram pravé ucho: kombinovaná nedoslýchavost, levé ucho: percepční nedoslýchavost Obrázek 4: Audiogram pravé ucho: normální sluch, levé ucho: převodní nedoslýchavost 16

17 Obrázek 5: Audiogram hluchota (Fajtová, P. 2013) Objektivní zkoušky sluchu Do objektivních zkoušek sluchu řadíme tympanometrii, otoakustické emise (OAE) a metody BERA, SSEP a NN-ABR. a) Tympanometrie měří mnoţství akustické energie ve vnějším zvukovodu, odráţející se od blanky bubínku. Závisí to na: tuhosti bubínku čím je bubínek volnější (lépe vede zvuk), tím méně odráží a naopak čím je napjatější = tužší (hůře vede zvuk), tím více energie odrazí řetězu kůstek čím jsou kůstky v přesnějším (normálním) postavení, tím lépe se vede zvuková vlna a tím méně se odráží a naopak obsahu střední ucha pokud je obsahem vzduch (normálně), vedení je výborné a odráží se na minimum. Pokud je středouší vyplněno tuhou tkání (srůsty), odráží se podstatně více. Pokud je vyplní tekutina, pohltí celou procházející energii a neodrazí se nic. (Lejska, M. 2003, str. 43) b) OAE Otoakustické emise výhodou tohoto vyšetření je, ţe dítě má jiţ před narozením funkční vláskové buňky v hlemýţdi a tyto buňky reagují na zvukové 17

18 podráţdění. Toto vyšetření je moţné provádět jiţ 24 hodin po narození. Výsledkem jsou informace o normálním sluchu, o poruchách sluchu způsobených selektivním poškozením zevních vláskových buněk či o poruchách sluchových drah. Můţeme odhalit sluchové postiţení, ale není moţné určit místo poruchy a ani její rozsah. (Horáková, R. 2012) c) BERA toto metodou měříme elektrický impuls vznikající na základě akustické stimulace. Hodnotíme existenci signálu a jeho normální nebo zpoţděný průběh. Metoda se zaměřuje na celou sluchovou dráhu od kochley aţ po korovou oblast, vyšetřuje tedy míru vyvolaných potenciálů v mozkovém kmenu. Nejčastěji ji pouţíváme u nespolupracujících jedinců, u malých dětí nebo jedinců s mentálním postiţením. U malých dětí provozujeme měření ve spánku, u starších dětí v celkové anestézii. (Lejska, M. 2003), d) SSEP (vyšetření evokovaných potenciálů) práh sluchu je zajišťován automaticky na základě analýzy signálu (velmi rychlé a přesné vyšetření, ale neumožňuje popis sluchové dráhy). (Šlapák, I. A kol. 2013, str. 40) e) NN-ABR hodnotí odpovědi na stimulaci pomocí testovacího tónu v mezeře na nosném šumu. Výsledek je závislý na lékaři, který hraje v tomto vyšetření klíčovou roli, nikoli počítač. (Horáková, R. 2012). Závěr Sluch je pro život velmi důležitý, můžeme říct i jeden z nejdůležitějších v rámci mezilidské komunikace. Sluchové vady definujeme podle různých hledisek, např. dle vzniku postižení, stupně postižení, období vzniku postižení. Při zjištění sluchového postižení je prioritní včasná reedukace a spolupráce s odborníky. 18

19 2. Komunikace a vzdělávání sluchově postižených Komunikace je proces, při němţ dochází ke sdělování a výměně informací. J. Slowík (2010, str. 13) o komunikaci mluví následovně: Ne všichni se dokážeme s druhými setkávat a dorozumívat stejným způsobem, ne všichni používáme shodné a stejně úspěšné komunikační strategie, takže mnohdy jsme svědky nedorozumění, která jsou způsobena třeba jen určitou komunikační neobratností nebo tzv. komunikačními šumy. Funkce komunikace: 1) sdělovací, uchovávací a poznávací, 2) společenská, 3) tvořivá, estetická. (Skákalová, T., 2011) Sluchové postižení můžeme řadit mezi nejtěžší postižení z hlediska dopadu na komunikaci člověka, protože způsobuje komunikační bariéru, jejíž překonávání pomocí různých alternativních způsobů dorozumívání je často velmi náročné a vyčerpávající. Majoritní společnost totiž užívá jako hlavní komunikační prostředek národní mluvený jazyk (v našem případě se jedná o český jazyk), kdežto přirozeným jazykem a zároveň komunikačním prostředkem sluchově postižených jsou národní znakové jazyky (u nás je to český znakový jazyk). (Jurkovičová, P. A kol., 2010, str. 12) Jedinci se sluchovým postiţením se setkávají s komunikačními bariérami, které jsou závislé na stupni a typu sluchového postiţení a na potřebě dorozumívat se s okolím. Osoby s nedoslýchavostí komunikují běţnou řečí s výraznějšími či méně výraznými obtíţemi. Těţce sluchově nedoslýchaví nebo neslyšící osoby si volí komunikační systém a to buď většinové společnosti, nebo společenské menšiny odlišující se pouţívám vlastního komunikačního systému znakového jazyka. (Slowík, J. 2010) 19

20 Zákon č. 384/2008 Sb., o komunikačních systémech neslyšících a hluchoslepých osob definuje pouţívání komunikačních systémů neslyšících a hluchoslepých osob. (Ruce 2014 [on-line]) Komunikační systémy můţeme rozdělit do dvou základních děleních: auditivně-orální komunikační systémy vizuálně motorické komunikační systémy. J. Pipeková (2010) definuje jako audioorální komunikační systém mluvený jazyk majoritní společnosti. Vizuálněmotorický komunikační systém zastupuje dle autorky znakový jazyk, znakovaný jazyk a prstová abeceda Auditivně-orální komunikační systémy Mluvená řeč Mluvená řeč je důleţitá pro komunikaci s majoritní slyšící společností a to jak ve zvukové tak i grafické podobě. Přítomnost sluchového postižení s sebou přináší omezení, deformace až absenci sluchových vjemů. Jedinci se sluchovým postižením tedy chybí zpětná sluchová vazba, proto může být jeho řečový projev v mnoha ohledech jiný než u slyšících. (Horáková, R. 2012, str. 49) Absence zpětné vazby má za následek narušení všech fází mluvního projevu: respirace (dýchání) fonace (tvorba hlasu) artikulace (výslovnost) Artikulace bývá nápadná aţ nesrozumitelná. Jakým způsobem bude nápadná, záleţí na stupni postiţení. Hlas sluchově postiţeného se můţe projevovat vysoce nebo příliš nízce, chraplavě, nosově, můţe se měnit výška, síla, rytmus atd. V důsledku nesprávného uţívání jazyka se mohou projevovat různé hlasové vady. (Jurkovičová, P. A kol., 2010) 20

21 R. Horáková (2012) se zmiňuje o tzv. audiogenní dyslálii, zahrnující vadnou výslovnost různého typu a stupně a tzv. audiogenní dysgramatismus, který pojmenovává nedostatečný vývoj řeči a nízkou verbální zkušenost. Projevem je nadbytečné uţívání slov, neschopnost odlišení slovních druhů, špatné chápání a interpretování vět s nesprávnými koncovkami. s z, š ţ, t, d, n r, ř 0 c č Audiogenní dyslalie 1. artikulační okrsek p, b, m, f, v 2. artikulační okrsek t, d, n, s-z, š-ţ, l, r, ř, c-č 3. artikulační okrsek ť, ď, ň, j 4. artikulační okrsek k, g, ch Patologie Vliv místa a Hyper- Hypo- audiogenní mechanismu artikulace artikulace dysfonie artikulace p b Koartikulační Modulač- Patologie vlivy ních faktorů Záměny p, b, m, f, v p b, f v t, d, n, s z, s z, š ţ, š ţ, l, r ř, c č c č mogilalie ť, ď, ň, j 0 ť, ď, ň 0 ť, ď, ň, j ď, ň, j k, g, ch 0 ch 0 k, g, ch k, g, ch 21

22 5. artikulační okrsek h samohlásky, dvojhlásky au, eu, ou h 0 h h h h e, i a, e, i, o, 0 0 a, e, i, o, u a, e, i, o, u méně o, u u Tabulka 3: Artikulace těžce sluchově postižených (Krahulcová, B. 2003, s. 83) V. Lechta (in Potměšil, M. 2010) vysvětluje narušení orální komunikace v důsledku sluchového postiţení jako stav, který řadíme do tzv. symptomatických poruch řeči. Poruchy jsou definovány jako narušená komunikační schopnost doprovázející jiné dominantní postižení, poruchu či postižení (Lechta, V. in Potměšil, M, 2010, str. 96), (v tomto případě hovoříme o poruchách sluchu). Nedostatky se mohou objevovat ve všech jazykových rovinách. Lexikálně-sémantická rovina Tato rovina se orientuje na slovní zásobu. U dětí se sluchovým postiţením probíhá výstavba pojmů déle. Význam pojmů chápou většinou buď moc zúţeně, nebo naopak ze široka. Špatně bývá chápan význam abstraktních pojmů, který je chápán příliš konkrétně. I v pozdějším školním věku děti pouţívají málo nadřazených pojmů. Morfologicko-syntaktická rovina Dysgramatismus bývá nejmarkantnějším příznakem této roviny. V. Lechta (2011, str. 148) popisuje, ţe dysgramatismus v mluvené řeči se sluchovým postižením se zvýrazňuje zejména tehdy, když jejich aktuální vývojový úroveň překročí úroveň dvou-, troj- a víceslovných vět. Děti se sluchovým postiţeným pouţívají velké mnoţství podstatných jmen, mají problémy s určováním koncovek, rodů, slovních druhů, časů. Velmi patrné jsou nedostatky ve vytváření a chápání vět. (Lechta, V. 2011) Foneticko-fonologická rovina 22

23 Tato rovina se v důsledku chybění sluchové kontroly nevyvíjí spontánně. Zaměřuje se především na osvojení hlásek a jejich výslovnost. M. Seeman (in Potměšil, M. 2010, str. 97) zdůrazňuje, že výslovnost neslyšících dětí je vždy narušená, namáhavá a realizuje se s přehnanou silou. Pragmatická rovina Komunikace osob se sluchovým postiţením je vţdy velmi nápadná ať uţ pouţívají český znakový jazyk nebo mluvenou řeč. Pokud pouţívají mluvenou řeč, mají potíţe s navazováním komunikace a udrţení linie rozhovoru. Dopad sluchového postiţení na komunikaci můţe mít za následek narušení socializace. (Lechta, V. 2011) Odezírání Při odezírání člověk se sluchovým postižením vnímá mluvenou řeč zrakem, avšak význam sdělovaného chápu nejen podle pohybů úst, ale i podle mimiky tváře, výrazu očí, gestikulace rukou i celého těla. (Souralová, E., 2010, str. 26) Mezery ve vizuálním obraze mohou doplňovat modulační faktory. Síla hlasu se během projevu nedá odezírat oproti tomu tempo řeči lze zrakem sledovat. Při rychlejším tempu mluvy není moţné rozlišit dlouhé a krátké slabiky a nastavení mluvidel bývá v předstihu postavení následující hlásky, a tím dochází k neporozumění. Pohyby hltanu, měkkého patra, jazyka a čelisti jsou nejdůleţitější pro tempo mluvení. Melodie řeči, barva hlasu, přízvuk nelze odezírat. (Krahulcová, B. 2002) L. Ludovíková, Z. Kozáková, a kolektiv (2012) zdůrazňují, ţe odezírání je velmi náročná činnost a neměla by být delší neţ minut v kuse (u dětí doporučuje maximálně minut). K úspěšnému odezírání je potřebné dodrţovat řadu podmínek. V. Strnadová (2008) se zmiňuje o vnitřních podmínkách. Do vnitřních podmínek řadí fyziologické (nepoškozené zrakové a mentální funkce, míra vyuţitelnosti sluchu, funkce centrální nervové soustavy, zdravotní stav jak dočasný tak trvalý), technické (efektivnost v odezírání), psychické (předpoklady 23

24 k odezírání, pozornost ve všech stádiím odezírání: zaměření, rozsah, intenzita, trvání, postřeh i pohotovost, stav paměťových funkcí, aktuální psychický stav jedince: emoce, únava), verbální (na jakém stupni je jedinec při osvojování jazyka, jakou disponuje úrovní slovní zásoby, znalostí gramatiky), nonverbální (do jaké míry má jedinec schopnost vnímat mimojazykové komunikační prostředky), věkové (na jakém vývojovém stupni byl organismus při ztrátě sluchu, prognóza dalšího vývoje organismu pro odezírání), sociální (jaké schopnosti má jedinec pochopit situační kontext, jaké má zkušenosti v sociálním kontaktu, sociální zralost), genderové (muţi jsou méně úspěšní v odezírání oproti ţenám). Mezi vnější podmínky pak můţeme zahrnout vzdálenost mezi komunikačními partnery. Doporučována je od 0,5 4 metrů a přibliţně stejná výšková úroveň očí a úst partnerů, tak aby nedocházelo ke zkreslenému odezírání. Nesmíme opomenout světelné podmínky, nejlepší je přirozené denní světlo. Další podmínky, které by měly být dodrţovány, jsou tempo řeči, míra artikulace, logické uspořádání vět, vhodný výraz v obličeji, mimika, gestikulace atd. (Langer, J. 2013) 2.2. Vizuálně-motorické komunikační systémy Znakový jazyk Znakový jazyk definujeme jako přirozený jazyk a plnohodnotný komunikační systém tvořený specifickými vizuálně-pohybovými prostředky, tj. tvary rukou, jejich postavením a pohyby, mimikou, pozicemi hlavy a horní částí trupu. (Zákon č. 384/2008 Sb.) Odlišnost znakového jazyka definujeme dvojím členěním dle vizuálně-motorické povahy a to lexikálními významy reprezentovanými místem artikulace, tvarem ruky, kterou znak tvoří, pozicí ruky a pohybem ruky a gramatickými významy, tzv. nemanuálními nosiči a to jsou mimika, pozice a poloha hlavy a pohyb horní částí trupu. (Langer, J., 2013) 24

25 Hlavními rysy znakového jazyka jsou: a) Systémovost označujeme jako systém diskrétních jednotek a přesně daných vztahů mezi nimi. Základní vlastnosti jsou hierarchičnost, anizotropie a lineárnost. Hierarchičnost je dána fonologickou rovinou, kterou objevil William C. Stokoe. Anizotropie je vlastnost podmíněná způsobem lidského vnímání, jeţ mají většiny jazyků vytvořené člověkem. Linearita není dodrţována, protoţe znakový jazyk existuje v trojrozměrném prostoru a je uspořádán simultánně, tedy můţeme zároveň produkovat a přijímat informace. Tuto povahu má jenom vizuálně-motorický jazyk. b) Znakovost představuje existenci systému znaků, které jsou přístupné lidským smyslům, u znakového jazyka je to zrakem. c) Dvojí členění je moţné rozdělit na jednotky, které nesou význam, znaky, a na jednotky, které nenesou význam, ale mají úlohu v rozlišování jednotlivých znaků, tzv. dvojí artikulace foneticko-fonologické členění. d) Historičnost realizované výzkumy národních znakových jazyků ukázaly, že ontogenetický vývoj znakových jazyků probíhá analogicky s ontogenetickým vývojem jazyků mluvených a znakové jazyky podléhají též vývoji fylogenetickému. (Langer, J. 2013, str. 61) e) Produktivnost existuje omezený soubor prostředků a omezený soubor pravidel, jak mohou být tyto prostředky kombinovány. Při dodrţování pravidel je moţné vytvářet nekonečné mnoţství pravidel. f) Svébytnost umoţňuje vytvářet minulý, přítomný, budoucí čas, podmínku, otázku, příkaz... (Langer, J. 2013) Znakovaná čeština Znakovaná čeština využívá gramatické prostředky češtiny, která je současně hlasitě nebo bezhlasně artikulována. Spolu s jednotlivými českými slovy jsou pohybem 25

26 a postavením rukou ukazovány jednotlivé znaky, převzaté z českého znakového jazyka. (Zákon č. 384/2008 Sb.) Znakovaná čeština je většinou pouţívána lidmi se sluchovým postiţením, nejčastěji nedoslýchavými a ohluchlými, kteří preferují odezírání. Během komunikace odezírají z úst komunikačního partnera a jednotlivé znaky jsou vnímány jako doplněk. (Horáková, R. 2012) Prstová abeceda umožňuje analýzu a syntézu slova na prvky, ze kterých je složena. (Krahulcová, B. 2002, str. 219). Důleţitým předpokladem je znalost psaného jazyka. Prstová abeceda není primárně pro dorozumívání, ale upřesňuje jména, názvy, neznámá slova, pojmenování objektů, které neznají znak v českém znakovém jazyce. Dvouruční prstovou abecedu uţívají spíše dospělí sluchově postiţení, ta jim ulehčuje komunikaci především se slyšícím jedinci a to z důvodu, ţe znaky mají podobu tiskacích písmen. Většinou se na základních školách děti učí jednoruční abecedu. Znaky nekorespondují s písmeny, přesto jejích výhoda spočívá v zaměstnání pouze jedné ruky a rychlejší artikulaci. (Souralová, E. 2010) Krahulcová, B. (2002) nevýhody prstové abecedy spatřuje v tom, ţe slovo nevzniká jako celek, písmeno se hláskuje po písmenu a přitom přicházející znak změní ten předešlý. I kdyţ je prstová abeceda rychlejší, psaní se nevyrovná. Psaná podoba sdělení je trvalá a můţeme se k ní vracet Komunikace osob se sluchovým postižením Komunikace osob s nedoslýchavostí je velmi různorodá a spadá do ní postiţení od lehkých vad aţ po těţké ztráty. Výběr komunikačního systému se stanovuje podle stupně sluchové ztráty, doby, kdy k ní došlo a vzdělávacího programu. Většina nedoslýchavých se dobře orientuje ve slyšícím prostředí, a tudíž využívá v komunikaci mluvený jazyk. Vnímání mluvy probíhá prostřednictvím sluchu kompenzovaného sluchadlem spolu s odezíráním. (Skákalová, T. 2011, str. 54) 26

27 Znakový jazyk pouţívají neslyšící, kteří v komunikaci pouţívají vizuálněmotorický komunikační systém. Můţeme ho nazvat jako jejich přirozený jazyk, i kdyţ se s ním většinou setkávají aţ ve speciálních zařízeních. Za druhý jazyk povaţují český jazyk. Pro bezproblémovou komunikaci mezi slyšícími a neslyšícím je vhodné vyuţít tlumočnické sluţby. Mluvený jazyk si vybírají pro komunikaci osoby ohluchlé, ty ztratily sluch aţ po ukončení vývoje mluvené řeči. Kvalita mluvené řeči můţe být sníţena důsledkem chybějící zpětné sluchové vazby. Mluvený jazyk jsou schopni vnímat jen v grafické podobě. Komunikovat tímto způsobem při běţné komunikaci je velmi nepohodlné a pomalé, z tohoto důvodu jsou ohluchlý odkázáni na odezírání. Ne kaţdý má schopnost odezírat, a proto můţe být řešením písemný záznam mluveného projevu. Hrubý, J. (2010, str. 111) uvádí názor, ţe dojde-li k ohluchnutí ve vyšším věku, může být pro ohluchlého velice obtížné trénovat své schopnosti odezírání a téměř nemožné naučit se znakový jazyk. Uspěchaný svět má jenom zřídkakdy dostatek trpělivosti k písemné komunikaci s ohluchlým. Osoby s kochleárním implantátem jsou velmi různorodí a musíme brát ohled na jejich individualitu. Někteří jsou schopni rozumět mluvené řeči bez odezírání, telefonují nebo poslouchají hudbu, ostatní vyuţívají při komunikaci odezírání nebo znakový jazyk. Je tedy nutné respektovat při úspěšné komunikaci jednotlivá specifika a lidskou důstojnost. (Skákalová, T. 2011) 2.4. Vzdělávání Přístup ke vzdělání dětí se sluchovým postiţením můţeme definovat z hlediska přístupu k hluchotě. Prvním přístupem je medicínský, který pojmenovává hluchotu jako defekt nebo handicap a tím se vymyká normálu. Druhý přístupem je kulturní náhled na vztah mezi slyšícími a neslyšícími, kdy hluchota není brána jako odchylka od normálu. Neslyšící jsou chápáni jako jazyková a kulturní menšina. (Komorná, M. 2008, str. 17) 27

28 Přístupy ke vzdělávání Monolingvální/monokulturní přístup se váţe k medicínskému přístupu a bilingvální/bikulturní přístup bere na vědomí hluchotu jako kulturní odlišnost. Existuje ještě třetí filozofie, tzv. Totální komunikace. 1) Monolingvální/monokulturní přístup (orální metoda) Mateřský jazyk neslyšícího dítěte je jazyk většinové společnosti, do níţ je dítě socializováno a snaţí se co nejvíce splynout se slyšícími. Primárním znakem je, ţe většina dětí se sluchovou vadou se rodí slyšícím rodičům a ti chtějí, aby dítě mluvilo stejným jazykem jako oni. Mluvit a odezírat je prostředek integrace. Důleţitým znakem je nezávislost (např. na tlumočníkovi) a ta je dána schopností zvládnout naučit se mluvený jazyk. (Komorná, M. 2008) Prstovou abecedu je moţné uplatňovat u méně striktních zastánců orálních metod. V praxi bylo prokázáno, ţe orální metoda nevyhovuje všem sluchově postiţeným, navíc nedosahovali studijních výsledků poţadované kvality. (Renotiérová, M. Ludovíková L. a kol. 2006) Hrubý, J. (1997, str. 199) zmiňuje, ţe orální metoda považuje za vůbec nejdůležitější charakteristiku člověka jeho schopnost ovládnutí mluvené řeči. Všechno musí být obětováno jednomu jedinému cíli naučit neslyšící dítě mluvit. Mluva je dokonce považována za mnohem důležitější než vzdělání. 2) Bilingvální/bikulturní přístup Bilingvismus znamená dvojjazyčnost, schopnost ovládat dva jazyky. V oblasti vzdělávání neslyšících je tedy využíván jak znakový jazyk (ZJ), tak mluvený národní jazyk slyšící společnosti. Oba jazyky jsou však od sebe zřetelně odděleny. (Skákalová, T. 2011, str. 65) Primárním znakem ve školách je znakový jazyk, který klade důraz na rozvoj znakové zásoby a gramatiky. Mluvený jazyk je povaţován za jazyk druhý a orientuje se na psaný projev jazyka. (Skákalová, T. 2011) 3) Totální komunikace 28

29 Vedle monokulturního a bikulturního přístupu je totální komunikace. Při totální komunikaci se užívá jak mluvená řeč, tak znakový jazyk, prstová abeceda, odezíraní, psaní čtení, mimika a gestikulace a další možnosti dorozumění člověka se sluchovým postižením s jeho okolím. (Švarcová, I. 2012, str. 150) Komorná, M. (2008) charakterizuje totální komunikaci jako filozofii. Ţáci při ní pouţívají všechny dostupné komunikační prostředky a to na základě diagnostiky a individuální potřeby. Dále zmiňuje, ţe totální komunikace většinou nebere ohled na neslyšící děti, ale při způsobu výuky a jazyka se odráţí vyjadřovací schopnosti a moţnosti učitele. V současné době je nejvíce škol, kde uplatňují právě totální komunikaci Vzdělávání osob Vzdělávání osob se sluchovým postiţením nebylo vţdy samozřejmostí. Většinou byli povaţováni za duševně choré a do 16. století jim nebyla v rámci výchovy a vzdělávání věnována ţádné péče. Od poloviny 16. století byli tito jedinci vzděláváni individuálně a aţ od 18. století se začali zřizovat ústavy pro hluchoněmé. (Souralová, E. 2010) Neustále se vedly spory jak vzdělávat jedince se sluchovým postiţením, zda orální metodou nebo znakovým jazykem. Od 20. do 80. let dvacátého století bylo na našem území zakázáno pouţívat znakový jazyk ve vzdělání a uţívala se pouze orální metoda. Po roce 1993 se začaly zřizovat nové školy pro sluchově postiţené, rozšířené učební obory, nové studijní programy na vysokých školách, tlumočnické sluţby, atd. (Skákalová, T. 2011) V České republice se vzdělání uskutečňuje podle školského zákona 561/2004 Sb. a vyhláškovou č. 73/2005 Sb. O vzdělání žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných. (MŠMT 2014 [on-line]) 1) Primární vzdělávání Zahájení školní docházky je pro dítě významným sociálním mezníkem. Před přijetím do základní školy je dítě podrobeno školní zralosti, která především určuje 29

30 zralost centrální nervové soustavy, určitou připravenost, odolnost vůči zátěţi a schopnost soustředit se. (Vágnerová, 2000) Děti se sluchovým postiţením se v České republice mohou vzdělávat v rámci povinné školní docházky buď v základní škole pro sluchově postiţené, nebo mohou být integrovány do běţné základní školy. Volba vzdělávacího programu, orálního nebo bilingválního přístupu nebo totální komunikace na základní škole pro sluchově postiţené závisí na rozhodnutí ředitele. Výuka probíhá ve třídách s maximálním počtem 8 10 dětí, důraz je kladen na individuální přístup a využití vizuálních pomůcek. Součástí výuky jsou i hodiny individuální logopedické péče a komunikace ve znakovém jazyce. (Doleţalová, L. 2012, str. 77) R. Horáková (2012, str. 82) se zmiňuje, ţe základní školy pro sluchově postiţené mají právo otevřít přípravný stupeň, kde se formou her a přímé práce s dětmi rozvíjejí a upevňují dovednosti získané v mateřské škole. Školy většinou disponují internátem. Ţáci zde mohou přebývat od pondělí do pátku a volný čas tráví v rámci internátu se svými vrstevníky a vychovateli. Jak uvádí M. Vágnerová (2012, str. 226), vhodný výběr školy pro děti se sluchovým postiţením je velmi sloţitý, protoţe hlavním problémem je omezený rozvoj jazykových schopností spojený s obtížemi v porozumění i v aktivní komunikaci, ale i s opožděním verbálního uvažování a socializace. Ve škole se tyto děti mohou jevit jako méně inteligentní nebo s narušeným chováním. Pokud jsou ţáci se sluchovým postiţením integrováni do běţné školy, musí splnit určité podmínky, např. samostatnost, sociální zralost, srozumitelná řeč, dobré chápání a rozumění mluvené řeči atd. (Horáková, R. 2012) Pokud má mít integrace do běţné školy pozitivní efekt, je větší pravděpodobnost, ţe to bude u dětí, které mají podnětné rodinné prostředí, potřebnou pomoc při vykonávání školní přípravy, aby mohly mít prospěch ze všech kompenzačních moţností. Problém v integraci bývá spatřován u dětí s těţkým sluchovým postiţením, poněvadţ nedisponují orální řečí. Ta je základem pro standardní výuku a socializaci. Řeči těchto dětí je špatně rozumět, postrádá gramatiku a je neobsaţná. Většinou velmi dobře umí znakovou řeč. V běţné škole by potřebovaly tlumočníka. Integrace nedoslýchavých dětí, které mohou používat sluchadlo a jejich řečové dovednosti jsou na přijatelné úrovni, bývá snadnější. (Vágnerová, M. 2012, str. 227) L. Doleţalová (2012) doplňuje, ţe dítě nemusí přes 30

31 týden bydlet na internátu, lépe se zapojí do majoritní společnosti, běţná škola působí jako výzva, v rodinném prostředí má dostatek mluvních vzorů. Integrované děti mají lepší školní i řečové výsledky neţ děti ve speciální škole, lépe se vyrovnávají se všedními starostmi a také mají lepší návaznost na střední a vysoké školy. Na druhou stranu můţeme pozorovat i nevýhody integrace. Dítě se můţe v běţné třídě základní školy cítit izolované, nepochopené, nešťastné, také učitel se vţdy nemůţe dítěti věnovat tak, jak by potřebovalo nebo nemá dostatek informací o speciálním přístupu k dětem se sluchovým postiţením. Ţáci neberou vţdy ohledy na tyto děti, v některých případech nejsou ochotni pomoci. Ve třídě bývá špatná akustika a zvýšený hluk. 2) Sekundární vzdělávání Do roku 1991 bylo vzdělávání na středních školách v Československé republice velmi omezené. Do té doby jen dvě školy disponovaly maturitní zkouškou, a to v Praze (gymnázium) a ve slovenské Kremnici (střední průmyslová škola). Odborná učiliště byla také pouze dvě, a to v Praze a Brně. Po roce 1991 se situace změnila k lepšímu. Začaly se otevírat nové školy a nové studijní obory ukončené maturitní zkouškou, ale i nematuritní obory. (Komorná, M. 2008) Ke konci povinné školní docházky je třeba se orientovat na budoucí pracovní uplatnění a volbu povolání. Hlavním faktorem při výběru povolání je zváţení zdravotních předpokladů, nadání a schopností. U dětí intaktních je volba zaměstnání velmi důleţitá, natoţ u dětí, kdy je zdravotní stav dlouhodobě či trvale narušen. Jedním z klíčů kvalitní profesionální přípravy jedinců se sluchovým postižením, zvláště pak neslyšících, je zajištění jejich dostatečného vzdělání, odbornosti a rozvoje interpersonálních komunikačních předpokladů. Růst vzdělanostní úrovně a zvyšující se úloha vzdělání jsou významným charakterem dnešní doby. (Horáková, R. 2012, str. 84) Do sítě středních škol pro ţáky se sluchovým postiţením spadají školy praktické, střední odborná učiliště, gymnázia a střední odborné školy. Speciální střední školy by měly obsahovat odbornou kvalifikaci, tak, aby mohli ţáci své znalosti uplatnit na trhu práce, poskytovat hluboké všeobecné vzdělání, aby absolventi byli variabilní při měnících se nárocích na trhu práce. V současnosti je rozmanitá nabídka škol pro sluchově postiţené s variabilní škálou moţností profesního uplatnění. Jsou to učební 31

32 obory: truhlář, kuchař, cukrář, dámská krejčová, krejčí, strojní mechanik, klempíř, prodavač apod. (Horáková, R. 2012) Maturitní obory pro ţáky se sluchovým postiţením nabízí šest škol: Gymnázium, Střední odborná škola, Základní škola a Mateřská škola pro sluchově postiţené, Praha 2, Ječná 27 obor Informační sluţby (Ječná 2014[online]), Střední škola pro sluchově postiţené a Odborné učiliště, Brno, Gellnerova 1 obor Informační technologie (SSBrno 2014 [on-line]), Střední škola, Základní škola a Mateřská škola pro sluchově postiţené, Praha 5, Výmolova 169 obor Asistent zubního technika (Vymolova 2014 [on-line]), Střední škola, základní škola a mateřská škola pro sluchově postiţené, Praha 5, Holečkova 4 obory Hotelnictví, Podnikání a Gastronomie (Škola Holečkova 2014 [on-line]), Střední škola, Základní škola a Mateřská škola, Hradec Králové, Štefánikova 549 obory Předškolní a mimoškolní pedagogika a Reprodukční grafik pro média (Škola Hradec Králové 2014 [on-line]), Mateřská škola, základní škola a střední škola pro sluchově postiţené, Valašské Meziříčí, Vsetínská 454 obory Počítačové systémy a aplikovaná elektrotechnika, Elektronické počítačové systémy a Zahradnictví (Škola Valašské Meziříčí 2014 [online]). 3) Terciární vzdělávání Terciární vzdělávání upravuje zákon č. 111/1998 Sb. o vysokých školách (MŠMT 2014 [on-line]). Vzdělávání na vysokých školách je jedním z nejnáročnějších procesů vzdělávání a to především z důvodu velké náročnosti kladené na kvalitu výuky. Rovnoprávnost, socializace a zlepšování podmínek pro sluchově postiţené na vysokých školách je v dnešní době jeden z nejdůleţitějších cílů. Mezi rovnoprávná opatření uvedená ve výše jmenovaném zákoně patří: zpřístupnění forem přijímacího řízení, opatření potřebných přístrojů a vybavení, zabezpečení tlumočníků, školení a příprava pracovníků, zdokonalení informovanosti studentů středních škol o způsobu studia na vysoké škole, poradenské organizace. Jedním z nejdůležitějších předpokladů 32

33 pro zdárné absolvování zvoleného studijního oboru je pro studenta se sluchovým postižením zprostředkování informací na přednáškách a seminářích v přijatelném komunikačním kódu, což mu umožní lepší orientaci v probírané látce. (Doleţalová L. str. 86) Studentům jsou proto nabízeni tlumočníci nebo zapisovatelé, ti píši do notebooku poznámky a studenti se sluchovým postiţením mohou nerušeně sledovat výklad. (Doleţalová L. 2012) V současné době existují v České republice dva obory pro studenty se sluchovým postiţením. První z nich je Čeština v komunikaci neslyšících na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Studenti jej mohou studovat v bakalářské formě a poté i v navazující magisterské formě. Tento obor vznik v roce 1998 a vystudovalo ho přibliţně 50 studentů. Cílem je připravit postojově orientované, profesně vybavené specialisty s dokonalou znalostí českého znakového jazyka, kteří budou v opoře o širší kontext poznatků o kultuře českých neslyšících a o specifičnosti jejich komunikace působit v hraničních profesích mezi slyšící většinou a neslyšící menšinou a budou tak přispívat k rozvíjení interkulturní komunikace, k budování a utvrzování interkulturního porozumění. (Čeština v komunikace neslyšících 2014 [on-line]) Druhým studijním oborem je Výchovná dramatika neslyšících realizovaná na Janáčkově akademii múzických umění v Brně. Obor existuje od roku 1992 a je ho moţné studovat v bakalářské a pak i v magisterské navazující formě. Základní složkou studijního plánu je předmět pohybové divadlo". Zde se studenti seznámí s pantomimou, snaží se proniknout do tajů divadelní tvorby, která využívá prvků totální komunikace. Důraz je kladen na individuální pohybovou a výtvarnou kreativitu studentů. (Výchovná dramatika neslyšících 2014 [on-line]) Ostatní studijní obory jsou studentům se sluchovým postiţením poskytovány v integrované podobě. Pro některé je to vůbec první společné vzdělávání s majoritní společností. Na vysokých školách se nachází studenti se sluchovým postiţením, odlišující se od sebe stupněm sluchového postiţení, ale i pouţívaným komunikačním systémem. Větší výhody ve studiu mají studenti, kteří se lépe orientují v českém jazyce, v mluvené a psané podobě. (Horáková, R. 2012) 33

34 Pro podporu a zlepšení studijních podmínek ţáků se zdravotními nebo speciálními potřebami jsou na vysokých školách zřizována speciální poradenská centra. Mezi tato centra patří: Centrum pro znevýhodněné studenty SLUNEČNICE, Institut inovace vzdělávání v rámci Ekonomické fakulty na Technické univerzitě v Ostravě, Centrum podpory studentům se specifickými potřebami na Palackého univerzitě v Olomouci, Centrum handicapovaných studentů na Vysoké škole ekonomické v Praze, Akademická poradna a centrum podpory při Technické univerzitě v Liberci, Poradna pro studenty s handicapem na Univerzitě Karlově v Praze a Středisko pro pomoc studentům se specifickými nároky Teiresiás na Masarykově univerzitě v Brně. (Doleţalová, L. 2012) T. Skákalová (2011) doplňuje ještě Středisko pro podporu studentů se specifickými potřebami Augustin na Univerzitě v Hradci Králové. Závěr Komunikace je pro člověka velmi důležitá. Jejím prostřednictvím vytváříme, pěstujeme a udržujeme sociální vztahy. Někteří jedinci se sluchovým postižením nejsou schopni komunikovat mluvenou řečí, a proto využívají pro dorozumívání český znakový jazyk. Ve školách pro sluchově postižení může výuka probíhat formou orální metody, bilingválního přístupu nebo prostřednictvím totální komunikace. Sluchově postižení mohou navštěvovat i základní školy pro intaktní společnost a to prostřednictvím integrace. Na středních školách si mohou žáci se sluchovým postižením vybrat z maturitních i nematuritních oborů nebo mají k dispozici i gymnázium. Pokud se rozhodnou studovat vysokou školu, jsou pro ně určeny dva obory: Výchovná dramatika neslyšících na JAMU a na Filozofické fakultě Karlovy univerzity se jedná o Češtinu v komunikaci neslyšících. Ostatní obory jsou studentům zpřístupněny v integrační formě. Na podporu těchto studentů jsou na mnohých vysokých školách zřízena speciální poradenská centra. 34

35 3. Profesní orientace a zaměstnávání osob se zdravotním postižením 3.1. Profesní orientace Profesní orientaci považujeme za dlouhodobý pedagogický proces, který je záležitostí mnoha výchovných činitelů. Rozhodující působení má bezesporu škola ve spolupráci s rodinou. (Friedmann, Z. at al. 2012, str. 16) Ve škole se na tomto procesu podílí především výchovní poradci a školní psychologové. Důleţitou úlohu mají pedagogicko-psychologické poradny. Hlavním cílem je výběr studia a následné profese v symbióze s individuálními předpoklady ţáka a poptávkou na trhu práce. V České republice můţeme nyní pozorovat nedostatek kvalifikovaných dělnických a řemeslných profesí. Problémy s hledáním míst mají osoby i se zdravotním postiţením a znevýhodněním. (Friedmann, Z. at al. 2012) V rámci profesní orientace je potřebné zmapovat celou škálu specifických aspektů promítajících se do volby povolání. Samozřejmá je týmová práce všech zúčastněných (škola, ţák, rodiče, poradenské pracoviště). Při diagnostice se zaměřujeme na: školní výkon a další údaje ze školy, informace od rodičů, diagnostika obecných schopností, diagnostika speciálních schopností, diagnostika školských vědomostí a dovedností, diagnostika osobnosti, diagnostika zájmu a motivace. Závěrečné doporučení sestavujeme na základě všech zjištěných skutečností. (Vítková, M. 2003) 35

36 Rodičům dětí se sluchovým postiţením bývá ve speciálním pedagogickém centru řečeno, jaké budou mít problémy v pracovním uplatnění na trhu práce. V procesu volby povolání není však kladen náleţitý ohled na sluchové postiţení a na vlastní pohled dítěte na základě sebehodnocení, poznání vlastního potenciálu, zájmům a faktorům, kterými budou moci profese dosáhnout. Volba učebního nebo studijního oboru je realizovaná dříve, neţ má neslyšící ţák moţnost objevit svět práce. K výběru učebního studijního oboru dochází dřív, ako nepočujúci žiak objavuje svet práce a konfrontuje seba s jeho reálnymi podmienkami trhu práce. (Groma, M. in Potměšil, M. a kolektiv 2010, str. 179) Základní úlohou pedagogiky sluchově postiţeních je zjistit současný stav vzdělávání sluchově postiţených a přípravu na svět práce. (Groma, M. in Potměšil, M. a kolektiv 2010) U ţáků se sluchovým postiţení o profesní orientaci a výběru střední školy rozhoduje několik aspektů, např. vzdálenost školy od místa bydliště, dostupnost školy, internátní pobyt, délka studia a také uplatnění studovaného oboru na trhu práce. V rámci profesní diagnostiky bývají určujícím faktory psychické a fyzické předpoklady pro vybraný obor, zájmy ţáka, na jaké úrovni jsou vědomosti, dovednosti a návyky pro určité povolání. Pro budoucí profesní orientaci bývá jiţ na základních školách pro sluchově postiţené doporučováno poradenství s výchovným poradcem; ten by měl pomoci s výběrem střední školy a následného povolání. (Doleţalová, L. Hricová L. in Friedmann Z. et al. 2012) Přechod ze školy do zaměstnání je proces závislý na kvalitě a délce školní docházky a také na trhu práce a ekonomických podmínkách. Pro jednodušší přechod ze školy do zaměstnání je jiţ v rámci studia ţákům doporučováno seznamovat se s trhem práce např. odbornými praxemi. (Fialová, I. 2011) Největšího úspěchu při hledání zaměstnání mívají nedoslýchaví, protoţe disponují odpovídající jazykovou kompetencí. Mnohem sloţitější situaci mají prelingválně neslyšící. Ohluchlí jedinci si mohou udrţet práci, kterou vykonávali před ztrátou sluchu, pokud není vyţadován verbální kontakt. 36

37 3.2. Zaměstnávání osob se zdravotním postižením Práce má v životě jednotlivce zásadní postavení a každý má právo na uplatnění na volném trhu práce podle svých možností a schopností. (Horáková, R. 2012, str. 86) Nejdříve je potřeba objasnit si pojmy aktivní politika zaměstnanosti, integrační programy, podporované zaměstnávání Aktivní politika zaměstnanosti Aktivní politika zaměstnanosti je souhrn opatření směřujících k zajištění maximálně možné úrovně zaměstnanosti. (Šimek, M. 2010, str. 54) Nástroje, kterými je realizována aktivní politika zaměstnanosti, jsou: rekvalifikace, investiční pobídky, veřejně prospěšné práce, společensky účelná pracovní místa, příspěvek na zapracování, příspěvek při přechodu na podnikatelský program, poradenství, podpora zaměstnávání osob se zdravotním postiţením, programy řešící zaměstnanost. (Šimek, M. 2010) Rekvalifikace Představují jeden z nejvýznamnějších nástrojů české aktivní politiky zaměstnanosti. Hlavním účelem je přizpůsobit kvalifikaci pracovní síly požadavkům a potřebám trhu práce. (Šimek, M. 2010, str. 55) Rekvalifikace představuje nabývání nových znalostí a dovedností teoretickou přípravou a následné nalezení vhodného zaměstnání na základě rekvalifikace. (Zámečníková, D. in Vítková, M. 2004) 37

38 Zámečníková D. in Vítková, M. (2004) uvádí dva druhy rekvalifikace: změna dosavadní kvalifikace, získávání nových znalostí a dovedností u uchazečů, kteří ţádnou kvalifikaci nemají. Při určování obsahu a rozsahu rekvalifikace se vychází z dosavadní kvalifikace, zdravotního stavu, schopností a zkušeností fyzické osoby, která má být rekvalifikována formou získání nových teoretických a praktických dovedností v rámci dalšího profesního vzdělávání. ( 108 odst. 1 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů) Fyzická osoba pro zařazení do rekvalifikačního kurzu musí splňovat tyto podmínky: být v evidenci úřadu práce, mít vstupní kvalifikační předpoklady pro daný rekvalifikační kurz, být zdravotně způsobilá pro absolvování rekvalifikačního kurzu a výkonu povolání, rekvalifikace musí být opodstatněná, rekvalifikace musí být účelná. (MPSV 2014 [on-line]) Rekvalifikace je sjednána na základě dohody mezi úřadem práce a uchazečem o zaměstnání, úřadem práce, zaměstnavatelem a zaměstnancem, který se rekvalifikuje a úřadem práce a zaměstnavatelem. (Zámečníková, D. in Vítková, M. 2004) Ze statistických údajů o trhu práce jednoznačně vyplývá, že lidé, kteří dosáhli alespoň středního vzdělání, mají lepší pozici při hledání zaměstnání než lidé, kteří mají pouze základní vzdělání. Významným bodem, od kterého se odvíjí lepší uplatnění na trhu práce, je maturita. (Fialová, I. 2011, str. 125) 3.3. Pracovní rehabilitace 38

39 Pracovní rehabilitace zahrnuje aktivity spojené s využívání a rozvíjením pracovních schopností u jedinců se zdravotním postižením s pozitivním psychosociálním působením na osobnost. (Opatřilová, D. in Vítková, 2004 str. 206) Pracovní rehabilitace je většinou uskutečňována v chráněných dílnách a v chráněných pracovištích. K podpoře zaměstnání jsou lidem na úřadu práce k dispozici specializovaní poradci a JOB kluby. Cílem je získat informace o tom, jak si najít, získat a udrţet zaměstnání. Zdravotně postiţení jedinci jsou při hledání práce handicapováni z důvodu předsudků společnosti k jejich zdravotnímu stavu a také z nedostatků v sociálních dovednostech a kompetencích. (Opatřilová, D. in Vítková, 2004) Osoby se zdravotním postiţením můţeme definovat jako jedince s mentálním, tělesným, zrakovým nebo sluchovým postiţením, vadou řeči, souběţným postiţením více vadami, autismem a vývojovými poruchami učení a chování. (Liberdová, E. 2010) Práce zaujímá v životě každého člověka zásadní roli. Poskytuje prostředky (finance) k existenci, vede k určité nezávislost, zprostředkovává smysluplné naplnění dnů, umožnuje sociální kontakt a rozvoj pracovních, sociálních i osobních kompetencí. (Procházková, L in Fridemann Z. et al. 2011, str. 113). Osoby se zdravotním postiţením mohou získat práci buď na otevřeném trhu práce, nebo na chráněném trhu práce. Chráněný trh práce je reprezentován dvěma moţnostmi pracovního uplatnění a to jsou dle zákona o zaměstnanosti chránění pracovní dílny a chráněné pracovní místa. (Procházková, L in Fridemann Z. et al. 2011) Chráněné pracovní místo pro osoby se zdravotním postiţením je pracovní místo zřizované zaměstnavatelem v rámci písemné dohody s úřadem práce. Toto místo je vedené nejméně 3 roky od jeho zřízení. (Ludovíková, L. a kolektiv, 2012) Chráněná pracovní dílna je pracoviště zaměstnavatele, kde je průměrně 60 % těchto zaměstnanců. Musí být provozována nejméně po dobu 2 let. Úřad práce může 39

40 na základě dohody se zaměstnavatelem poskytnout zaměstnavateli i příspěvek na částečnou úhradu provozní nákladů chráněné pracovní dílny. (Fialová, I. 2011, str. 126) L. Ludvíková a kolektiv (2012) doplňují, ţe ve chráněných dílnách většinou pracují lidé s mentálním postiţením a práce je zde zaměřená na činnosti s keramikou, dřevem, textilem, papírem atp Integrační programy Zaměřují se na návrat osob se zdravotním postiţením na trh práce. Cílem poradenské služby je nalézt pro občany se zdravotním postižením vhodné pracovní uplatnění, které by bylo přeměřené druhu a stupni jejich zdravotního postižení. (Zámečníková, D. in Vítková, M. 2004, str. 210) Integrační programy jsou uskutečňovány většinou nestátními neziskovými organizacemi, které provozují chráněné dílny, sociálně terapeutické dílny, vzdělávací centra atd. Sluţby poskytované integračními programy financují úřady práce. Z nabídky integračních programů můţeme jmenovat: profesní a sociální poradenství, motivační programy, psychologické poradenství, chráněné a podporované zaměstnávání, profesní diagnostiku atd. Integrační programy jsou z většinové části určené pro dlouhodobě nezaměstnané osoby se zdravotním postiţením. U těchto osob je potřebná dlouhotrvající pomoc pro získání a udrţení zaměstnání. V některých případech v kombinaci několika rizikových faktorů mohou být vyloučeni ze společnosti. (Richterová, B. a kol. 2011) 3.5. Podporované zaměstnávání Podporované zaměstnávání je časově omezená služba určená lidem se zdravotním postižením nebo jiným znevýhodněním, kteří hledají zaměstnání na otevřeném trhu práce. Je to služba pro lidi, jejichž schopnosti získat a udržet si zaměstnání jsou z různých důvodů omezeny, a proto potřebují individuální dlouhodobou a průběžně poskytovanou podporu nejen před, ale i po nástupu do práce. (Ludovíková, L. a kolektiv 2012, str. 149) 40

41 Rytmus - od klienta k občanovi, o.p.s. První agenturou pro podporované zaměstnávání, která vznikla v roce 1994, je Rytmus, o.s., od roku 2014 transformovaná do nové obecně prospěšné společnosti Rytmus - od klienta k občanovi, o.p.s. Poskytovanou sluţbou jsou sociální rehabilitace, jejíţ úkolem je rozvíjení sociálních a pracovních dovedností, maximální samostatnosti a udrţení si práce. Podporované zaměstnávání v rámci této agentury trvá dva aţ tři roky a zahrnuje personální poradenství a pracovní asistenci. (Rytmus 2014 [on-line]) Česká unie pro podporované zaměstnávání Je nestátní nezisková organizace a má za cíle formulovat, šířit a podporovat myšlenku podporovaného zaměstnávání v České republice. Mezi hlavní cíle organizace patří: sdruţovat poskytovatele a obhájce sluţby podporovaného zaměstnávání, podporovat vznik a rozvoj nových poskytovatelů, vytvářet a průběţně aktualizovat metodiku, prosazovat a obhajovat podporované zaměstnávání, být aktivním členem Evropské unie pro podporované zaměstnávání, šířit vzdělanost v oboru podporovaného zaměstnávání, jednat ve prospěch podporovaného zaměstnávání s ústředními státními institucemi ČR, s reprezentanty nestátního sektoru, podnikatelské sféry atd. (Unie-zp 2014 [on-line]) 3.6. Práva a povinnosti zaměstnavatelů při zaměstnávání osob se zdravotním postižením 41

42 Zaměstnavatelé mají nárok na informace a poradenství v rámci zaměstnávání osob se zdravotním postiţením ze strany úřadu práce. S úřadem práce mohou spolupracovat při budování vhodných pracovních míst, pracovních podmínek a přizpůsobování pracovních míst pro jedince se zdravotním postiţením. Zaměstnavatelé musí oznámit úřadu práce, pokud disponují volnými místy pro osoby se zdravotním postiţením, rozšiřovat dle moţností další místa, vést evidenci zaměstnanců a pracovních míst pro osoby se zdravotním postiţením. (Fialová, I. 2011) Mezi obavy zaměstnavatelů, kteří zaměstnávají osoby se sluchovým postiţením, můţeme řadit větší náročnost na zaučení, ztíţenou komunikaci, minimální zkušenosti v jednání s jedinci se sluchovým postiţením, sloţitější organizaci a také nervozitu z moţnosti zvýhodňování zaměstnance se sluchovým postiţením oproti ostatním zaměstnancům. Pozitivní zkušenosti zaměstnavatelů vyplývají z většího počtu kvalifikovaných jedinců se sluchovým postiţením a tím můţeme pozorovat větší nárůst zaměstnavatelů těchto osob. (Doleţalová, L. Hricová L. in Friedmann Z. et al. 2012) Spolupráce s úřady práce Jedná se o státní orgán, který je podřízen MPSV a patří do sféry služeb zaměstnanosti. Síť úřadů práce vznikla v roce (Richterová, B. a kol. 2011, str. 12) Hlavními úkoly úřadu práce ve svém okresu jsou monitorování trhu práce a vývoje zaměstnanosti, registrace uchazečů, rozhodování o podporách v nezaměstnanosti, atd. (Richterová, B. a kol. 2011) Úřad práce České republiky je správním úřadem s celostátní působností a je organizační složkou státu. Úřad práce ČR byl zřízen dnem , zákonem č. 73/2011 Sb., o Úřadu práce České republiky (MPSV 2014 [on-line]) V rámci úřadu práce České republiky je zahrnuto generální ředitelství, krajské pobočky a pobočka pro město Prahu. (MPSV 2014 [on-line]) 42

43 Obrázek 6: Kraje České republiky (MPSV 2014 [on-line]) Úřad práce má ze zákona povinnost pomáhat při hledání zaměstnání osobám se zdravotním postiţením. Hlavními úkoly jsou: vést evidenci o zaměstnání osob se zdravotním postiţením, obsazovat volná místa pro jedince se zdravotním postiţením právě těmito osobami, vytvářet výcviková střediska, poskytovat poradenské sluţby, provádět pracovní rehabilitaci a přípravu pro povolání. (Zámečníková, D. in Vítková M. 2004) Pracovní úřady mají v rámci pracovní rehabilitace funkci řídící a koordinační. Jisté sluţby jsou zajišťovány z finančních zdrojů úřadů a ostatní z jiných subjektů a to jsou nestátní organizace, zajišťující integrační program nebo některé sluţby. V ojedinělých případech můţe úřad práce tyto sluţby zajištovat formou školského zařízení nebo vzdělávacích agentur. (Richterová, B. a kol. 2011) J. Langer a E. Souralová (2006) uvádějí, ţe na základě sociologických výzkumů se osoby se sluchovým postiţením špatně uplatňují na trhu práce, a to hlavně na základě 43

44 niţšího vzdělání. Disponují vyšším procentem nezaměstnanosti neţ je celostátní průměr, v zaměstnání jsou zařazováni na niţší pozice s minimálním postupem a také niţším platem neţ je průměr Zaměstnávání a poradenské organizace pro sluchově postižené Historie zaměstnávání sluchově postižených Do konce 18. století byla jediným moţným prostředkem sociálního uplatnění ţebrota. Později se o osoby se sluchovým postiţením staraly různé spolky a církevní organizace. Ve 20. letech 20. století měli moţnost pracovně se uplatnit hlavně v továrnách, převáţně v manuálních oborech. Vliv na výběr práce měl zdravotní stav jedinců se sluchovým postiţením, jejich komunikační schopnosti a funkce jejich rovnováţného ústrojí. (Langer, J. Souralová, E. 2006) V současné době se pracovní uplatnění osob se sluchovým postižením řídí zákonem o zaměstnanosti č. 435/2004 Sb. Kategorizace pracovního uplatnění pro osoby se sluchovým postiţením: I. kategorie zde bývá poţadována komunikace se zákazníkem a nikoliv s nadřízeným, podmínkou jsou dobré vyjadřovací a odezírající schopnosti s odpovídající slovní zásobou; např. krejčí, cukrář, automechanik. II. kategorie komunikace s nadřízeným je minimální, není zde styk se zákazníky; doporučuje se osobám s niţší odezírající schopností a ne příliš dobrou výslovností; např. řezbář, štukatér, autolakýrník. III. kategorie poţadavky jsou zde kladeny na přesné provedení práce; do této kategorie se zahrnují mechanické práce, jako např. zahradník, natěrač. (Langer, J. Souralová, E. 2006) Poradenské sluţby pro zdravotně postiţené realizují ve většině případů nestátní neziskové organizace. Mezi tyto organizace můţe zařadit: občanská sdruţení (zákon č. 83/1990 Sb., o sdruţování občanů), 44

45 nadace a nadační fondy (zákon č. 227/1997 Sb., o nadacích a nadačních fondech), obecně prospěšné společnosti (zákon č. 248/1995 Sb., o obecně prospěšných společnostech), církevní právnické osoby (zákon č. 3/2002 Sb., o církvích a náboţenských společnostech). (Richterová, B. a kol. 2011) Mezi organizace poskytující poradenství osobám se sluchovým postiţením můţeme řadit: APPN, o.p.s., ASNEP - Asociace organizací neslyšících, nedoslýchavých a jejich přátel o.s., Český klub ohluchlých o.s., Federace rodičů a přátel sluchově postiţených, o.s., Český klub nedoslýchavých HELP, Česká unie neslyšících o.s., Svaz neslyšících a nedoslýchavých, Národní rada osob se zdravotním postiţením v ČR, Konto bariéry, Prace pro ZP.cz, Agentura Osmý den, o.s., Nadační fond pro podporu zaměstnávání osob se zdravotním postiţením. (Ruce 2014 [on-line]) APPN, o.p.s. Agentura pro neslyšící APPN, o.p.s. (dříve APPN, o.s.) byla zřízena v roce 2002 z důvodu neuspokojivého stavu zaměstnanosti a uplatnění na trhu práce pro osoby se sluchovým postiţením. Hlavním cílem je zvýšení kvality a dostupnosti sociálních sluţeb pro neslyšící a také jejich uplatnění na trhu práce. Dalším z cílů je odstranění jazykové a kulturní bariéry a předsudků o komunitě neslyšících. Tato organizace je největším poskytovatel tlumočnických sluţeb a specializuje se na tzv. online tlumočnickou sluţbu nonstop, díky níţ mohou neslyšící lidé běţně telefonovat. V České 45

46 republice mají pobočky skoro ve všech krajích. Mimo Prahu je to v Hradci Králové, Plzni, Českých Budějovicích, Kladně a Liberci. V rámci pracovního poradenství poskytují tyto sluţby: podporované zaměstnávání na území Prahy (dlouhodobé i krátkodobé pracovní poradenství), intervence pro zájemce z celé České republiky, Job kluby, poradenství online (Skype, oovoo), telefonické vyřizování. Pomoc je směřována na jedince se sluchovým postiţením, kombinovaným postiţením, jejich rodinám a blízkým, zaměstnavatelům a pracovníkům odborných pracovišť, kteří jsou s těmito osobami v kontaktu, např. Úřady práce, poradny...). Agentura disponuje projekty, ze kterých můţeme jmenovat: Minimum neslyšícího podnikatele (obsahuje 6 DVD, kde jsou informace k zahájení a výkonu podnikatelské činnosti), Informační a tréninkové centrum pro neslyšící (v rámci toho projektu jsou i rekvalifikační kurzy), Tichá kavárna (jedná se o první praţskou kavárnu, kde obsluhují neslyšící. Tato kavárna vznikla na podporu absolventů z odborných škol. Kavárna slouţí také jako tréninkové pracoviště; (Tichá kavárna 2014 [on-line]) Deaf support (cílem je databáze s nabídkou zaměstnání pro sluchově postiţené ať uţ v České republice nebo v celé Evropě). V současné době (březen 2014) nabízí APPN tyto pracovní pozice: online přepisovatel, online tlumočník, obchodní zástupce pro nabídku výrobků a sluţeb neslyšících, práce v prádelně, úklid v domácnosti. APPN dále nabízí tréninková pracovní místa v Tiché kavárně na pozice číšník/servírka, uklízeč/uklízečka, cukrář/cukrářka. (APPN 2014 [on-line]) 46

47 ASNEP - Asociace organizací neslyšících, nedoslýchavých a jejich přátel o.s. Byla zaregistrována v roce 1992 jako servisní organizace zastřešující subjekty pracující ve prospěch sluchově postižených občanů ČR nebo jejich rodičů. Organizace zastupuje osoby se sluchovým postiţením. Zprostředkovává pravidelné setkávání sluchově postiţených. ASNEP je poskytovatelem sociálních sluţeb dle zákona č. 108/2006 Sb. Snaţí se osobám se sluchovým postiţením pomáhat v seberealizaci a integraci do společnosti a ve vyrovnávání příleţitostí v majoritní společnosti. (ASNEP 2014 [on-line]) Český klub ohluchlých o.s. Občanské sdruţení pomáhá především osobám, které jsou postiženy náhlou ztrátou sluchu. Má členství v komisi při výběru pacientů při operaci kochleárního implantátu. Na základě popudu Českého klubu ohluchlých se zvýšil počet skrytých titulků v České televizi na 75 % a při televizi Nova a Prima na 15 %. Mezi jejich hlavní činnosti patří poradenská činnost, kurzy odezírání pro ohluchlé, pobytové kurzy pro ohluchlé s výukou odezírání, vydávání videokazet s kurzy odezírání pro ohluchlé atd. (Ohluchlý u nás 2014 [on-line]) Federace rodičů a přátel sluchově postižených, o.s. Organizace vznikla v roce 1990 na popud rodičů dětí se sluchovým postiţením z důvodu vzájemné pomoci při výchově svých dětí. Snahou naší organizace je tedy už od počátku přispívat k rozvoji péče o sluchově postižené děti a pomáhat jim a jejich rodičům překonávat následky sluchového postižení. Poskytují komplexní sluţby pro rodiny dětí se sluchovým postiţením, vydávají publikace, organizují přednášky a semináře. V rámci jejich sluţeb se orientují na programy pro rodiče s dětmi, střediska rané péče, kurzy komunikace s dítětem, na poradenství a informační sluţby. (FRPSP 2014 [on-line]) Český klub nedoslýchavých HELP 47

48 Jedná se o neziskovou organizaci sluchově postiţených, převáţně nedoslýchavých. Hlavním účelem klubu je poskytování potřebné pomoci jedincům se sluchovým postiţením a zmírňování problémů způsobených tímto postiţením, a také následná integrace těchto osob do společnosti. Disponuje celostátní působností s pobočkami např. v Praze, Brně, Plzni, Hradci Králové, Ostravě, Uherském Brodě... Poskytuje odborné sociální poradenství včetně navazujících služeb, které pomáhají při překonávání každodenních bariér. (audiohelp 2014 [on-line]) Česká unie neslyšících o.s. Byla zřízena za účelem ochrany práv, potřeb a zájmů osob se sluchovým postiţením. Její vznik je datován od roku Zprostředkovávají společenské a kulturní setkávání jedinců se sluchovým postiţením a tím zvyšují jejich právní a sociální povědomí, coţ vede k lepšímu začlenění do majoritní společnosti. Posilujeme jejich sociální a právní vědomí a zvyšujeme tak možnosti jejich zapojení do života společnosti. Rozšiřují povědomí o neslyšících, snaţí se informovat společnost o těchto lidech a zajistit rovnoprávnost občanů. (ČUN 2014 [on-line]) Svaz neslyšících a nedoslýchavých Je největší organizací, která v rámci České republiky hájí práva, potřeby a zájmy neslyšících a nedoslýchavých (dále osob se sluchovým postižením) a poskytuje sociální služby podle zákona o sociálních službách. (SNN ČR 2014 [on-line]) Za hlavní úkol si kladou odstraňování informačních, komunikačních a integračních bariér. Poskytují tlumočnické sluţby, sociální poradenství, sociální rehabilitaci, sociálně akviziční sluţby. Na svých stránkách nabízí SNN také pracovní nabídky. Projekt je jmenuje Burza práce a je určen na podporu jedinců se sluchovým postiţením při hledání práce. V současné době (březen 2014) nabízejí tyto pracovní pozice: zásobování v supermarketu, jazykový poradce, 48

49 skladník v logistickém areálu v Hostivaři. (SNN 2014 [on-line]) Národní rada osob se zdravotním postižením v ČR Vznikla v roce 2000 a má celostátní působnost. Hájí zájmy osob se zdravotním postiţením, pomáhá při jednání se státními i veřejnými organizacemi, hájí práva a snaţí se o integraci osob se zdravotním postiţením do společnosti. Tuto svoji úlohu plní připomínkováním legislativních norem a realizací projektů, které přispívají k začleňování osob se zdravotním postižením do společnosti ve všech sférách činnosti. Disponuje členstvím v několika mezinárodních organizacích pro zdravotně postiţené a je hlavním poradenským orgánem Vládního výboru pro zdravotně postiţené občany. Vydává publikace a časopis MOSTY. (NRZP 2014 [on-line]) Konto bariéry Organizace zřídila portál Burza práce, který je určen jen pro osoby se zdravotním postiţením. Mohou se zde registrovat zájemci o práci, a také jsou zde umísťovány nabídky práce pro jedince se zdravotním postiţením. Specializuje se na profese z různých oborů - informační technologie, účetnictví, právní služby, poradenství, obchodní oddělení atp. Své nabídky u nás publikují firmy podnikající ve všech odvětvích. Pozice, které nabízejí, se ale převážně týkají práce s využitím počítačů. Portál také pořádá různé workshopy a semináře. (Burza práce, Konto bariéry 2014 [online]) Prace pro ZP.cz Hlavní zaměření portálu spočívá ve zprostředkování práce zdravotně postiţeným osobám na trhu práce. Portál je rozdělen na dvě části informační část a trţiště pracovních nabídek, poptávek, kontaktů na podporované zaměstnání, chráněné dílny a na moţnosti vzdělávání. (Prace pro ZP 2014 [on-line]) Agentura Osmý den, o.s. 49

50 Tato nezisková organizace poskytuje sociální rehabilitaci, odborné sociální poradenství a podporované zaměstnávání je partnerem pro firmy, které zaměstnávají občany s postižením. Agentura pomohla zprostředkovat více neţ dvěma stovkám osob se zdravotním postiţením zaměstnání. Také se zaměřuje na osvětovou činnost a workshopy. (Osmý den 2014 [on-line]) Nadační fond pro podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením Je poměrně novou organizací vzniklou v roce Orientuje se na zdravotně postiţené a jejich uplatnění na trhu práce. Organizace vytváří nová pracovní místa pro osoby se zdravotním postiţením, vzdělává personalisty a vedení firem, jejichţ zaměstnanci jsou z řad zdravotně postiţených. Součástí činnosti je i aktivní lobbing, vedoucí k pozitivním změnám v legislativě, týkající se neziskového sektoru, zaměstnanosti a různorodé osvětové projekty pro zaměstnavatele i veřejnost. Jsou organizátoři soutěţe Zdravotně postiţený zaměstnanec roku a také spolupracují s portálem prace.cz, která umoţnuje najít práci zdravotně postiţeným. Z několika projektů můţeme vyjmenovat například: Ochranná značka Práce postiţených, Start bez překáţek, Neseď, jdi hledat práci... Pořádají různé přednášky, semináře, společenské akce, vydávají kníţky a občasník Práce spolu. (NFOZP 2014 [on-line]) Závěr Při profesní orientace musíme brát ohled na dítě, jaké zaměstnání by chtělo v budoucnu vykonávat. V rámci diagnostiky profesní orientace se podílejí rodiče, škola a speciální pedagogické centrum. Situace se zaměstnáváním osob se sluchovým postižením se lepší, ale stále je potřeba podpořit tyto jedince organizacemi, které se zabývají podporovaným zaměstnáváním nebo organizacemi přímo určenými pro sluchově postižené. Existují různé rekvalifikační kurzy zvyšující pracovní uplatnění a zapojení na trhu práce. 50

51 4. Faktory ovlivňující výběr střední školy a povolání u žáků se sluchovým postižením 4.1. Metodologie Cíl výzkumu Hlavním cílem výzkumné části je analýza faktorů, které ovlivňují výběr střední školy u dětí se sluchovým postiţením. Stanovila jsem následující dílčí cíle: zjistit, jaké střední školy si vybírají děti se sluchovým postiţením, zjistit, jaká povolání by děti se sluchovým postiţením rády vykonávaly, zjistit, o jaké vysoké školy se děti se sluchovým postiţením zajímají, zjistit, jakou formou se dozvídají děti se sluchovým postiţením o středních školách. Na základě dílčích cílů jsem definovala následující hypotézy: H1: Při výběru střední školy se ţáci se sluchovým postiţením rozhodují na základě doporučení rodičů. H2: Studenti se sluchovým postiţením mají po střední škole zájem studovat na vysoké škole. H3: Ţáci ze základních škol pro sluchově postiţené navštěvují nejčastěji střední školy pro sluchově postiţené. H4: Speciální pedagogické centrum má velký vliv na výběr střední školy pro ţáky se sluchovým postiţením. 51

52 H5: Studenti středních škol pro sluchově postiţené mají jasnou a konkrétní představu o svém budoucím povolání. H6: Nejčastějším zdrojem informací o budoucí střední škole jsou pro ţáky základních škol učitelé Metody, výzkumné techniky a konkrétní postup výzkumu Výzkum jsem realizovala metodou smíšeného výzkumu. Kvalitativní část výzkumu jsem provedla formou volného rozhovoru s odbornými pracovníky, kteří mají na vybraných školách na starosti děti se sluchovým postiţením. Při kvantitativní části výzkumu jsem pouţila dotazník, který obsahoval uzavřené, polouzavřené a otevřené otázky. Pro statistické vyhodnocování jsou otevřené otázky náročnější, ale poskytují ucelenější informace, dovolují ţákům více a lépe popsat svůj názor. Otázky byly určeny pro studenty vyšších ročníků na Střední škole pro sluchově postiţené a Odborném učilišti v Brně, Gellnerova 1. Dotazník byl naprosto anonymní a byl sestavován od základních otázek o věku a pohlaví aţ ke konkrétním otázkám v rámci šetření. Otázky v dotazníku jsem seřadila logicky s vyváţenou strukturou a s plynulým na sebe navazujícím obsahem. Na konci dotazníku bylo poděkování respondentům za jejich čas a ochotu. Sběr dat probíhal v únoru a březnu roku V první fázi jsem realizovala rozhovory s odpovědnými pracovníky na základních školách pro sluchově postiţené a střední škole pro sluchově postiţené. V druhé fázi jsem respondentům na střední škole pro sluchově postiţené rozdala dotazníky. Dotazník vyplnilo 28 respondentů, volný rozhovor jsem uskutečnila se čtyřmi odbornými pracovníky. Statistické vyhodnocení získaných údajů jsem analyzovala v měsících březen a duben roku Charakteristika výzkumného vzorku 52

53 Cílovou skupinou jsou studenti vyšších ročníku na Střední škole pro sluchově postiţené a Odborném učilišti v Brně, Gellnerova 1 a odborní pracovníci, speciální pedagogové nebo výchovní poradci na základních a středních školách pro sluchově postiţené se sídlem a působností na jiţní Moravě: Mateřská škola a Základní škola pro sluchově postiţené, Brno, Novoměstská 21, Mateřská škola, Základní škola a Dětský domov, Ivančice, Mateřská škola a Základní škola, Kyjov, Školní 3208 a Střední škola pro sluchově postiţené a Odborné učiliště v Brně, Gellnerova 1. Z vyplněných 28 dotazníků byl 1 dotazník ze statistiky vyřazen. V tomto jediném případě byla vyplněna jenom jedna otázka. Pro statistiku bylo tedy pouţito 27 dotazníků (tj. 96,4 %) a 1 byl vyřazen (tj. 3,6 %). Platné a neplatné dotazníky 3.6% Platné dotazníky 96.4% Neplatné dotazníky Graf 1: Platné a neplatné dotazníky od respondentů 4.2. Vlastní šetření V rámci výzkumu jsem se zaměřila na základní školy a střední školy pro sluchově postiţené na jiţní Moravě. Jedná se o tři základní školy pro sluchově postiţené a jednu střední školu a odborné učiliště pro sluchově postiţené. Konkrétně se jedná o tyto školy: Mateřská škola a Základní škola pro sluchově postiţené, Brno, Novoměstská 21, 53

54 Mateřská škola, Základní škola a Dětský domov, Ivančice, Mateřská škola a Základní škola, Kyjov, Školní 3208 a Střední škola pro sluchově postiţené a Odborné učiliště v Brně, Gellnerova 1. Na základních školách a střední škole jsem prováděla rozhovory s odbornými pracovníky a na střední škole jsem formou dotazníků oslovila studenty vyšších ročníků. Vlastní šetření probíhalo analýzou jednotlivých odpovědí v dotazníku, a také rozhovory s odpovědnými pracovníky v základních školách pro sluchově postiţené a ve střední škole pro sluchově postiţené. Nejprve se zaměřím na analýzu dotazníků Střední škola studenti Informace o respondentech. Dotazníkem bylo osloveno 28 studentů na Střední škole pro sluchově postiţené a Odborném učilišti v Brně, Gellnerova 1. Zaměřila jsem se na skupinu ţáků se sluchovým postiţením. Jeden z dotazníků byl vyřazen, nesplnil kritéria pro zařazení do dalšího šetření. Otázku o pohlaví vyplnilo všech 27 respondentů. Z celkového počtu zkoumaných osob bylo 7 ţenského pohlaví (tj. 25,9 %) a 20 muţského pohlaví (tj. 74,1 %). 54

55 Pohlaví respondentů ženy 25.9% muži 74.1% muži ženy Graf 2: Rozdělení respondentů dle pohlaví Informace o věku studentů Věková hranice studentů se pohybovala mezi 18 a 19 lety. Na otázku o věku odpovědělo všech 27 respondentů. Z toho 7 studentům je 18 let (tj. 25,9 %) a 20 studentům 19 let (tj. 74,1 %). Věk studentů 18 let 25.9% 19 let 74.1% 18 let 19 let Graf 3: Rozdělení respondentů dle věku Základní škola Další otázka zjišťuje, z jaké základní školy přišli studenti na tuto střední školu. 26 respondentů (tj. 96,3 %) navštěvovalo základní školu v České republice jedna 55

56 studentka na Slovensku (tj. 3,7 %). Největší počet studentů navštěvovalo Mateřskou školu a Základní školu pro sluchově postiţené, Brno, Novoměstská 21 celkem 9 studentů (tj. 33,3 %). 7 studentů (tj. 25,9 %) absolvovalo Mateřskou školu, Základní školu a Dětský domov, Ivančice. Z Mateřské školy a Základní školy, Kyjov, Školní 3208 navštěvují střední školu 3 respondenti (tj. 11,1 %). Také 3 respondenti (tj. 11,1 %) přišli ze Základní školy a Mateřské školy pro sluchově postiţené, Plzeň, Mohylová 90. Zbývajících 5 studentů (tj. po 3,7 %) navštěvovalo různé školy a to Střední školu, základní školu a mateřskou školu pro sluchově postiţené, Olomouc, Kosmonautů 4, Základní školu Bučovice, Školní 710, okres Vyškov, Základní školu, T.G. Masaryka Borohrádek, příspěvková organizace, Základní školu Velké Meziříčí, Oslavická 1800/20 a Spojenú školu internátnu, Hrdičkova 17, Bratislava. Základní škola studentů 3.7% 3.7% 3.7% 3.7% 3.7% 11.1% 33.3% Mateřská škola a Základní škola pro sluchově postižené, Brno, Novoměstská 21 Mateřská škola, Základní škola a Dětský domov, Ivančice Mateřská škola a Základní škola, Kyjov, Školní 3208 Základní škola a Mateřská škola pro sluchově postižené, Plzeň, Mohylová % 25.9% Střední škola, základní škola a mateřská škola pro sluchově postižené, Olomouc, Kosmonautů 4 Základní škola Bučovice, Školní 710, okres Vyškov Základní škola, T.G. Masaryka Borohrádek, příspěvková organizace Základní škola Velké Meziříčí, Oslavická 1800/20 Spojená škola internátná, Hrdičkova 17, Bratislava Graf 4: Rozdělení respondentů dle ukončené základní školy Celkem 24 studentů (tj. 88,9 %) před studiem na střední škole absolvovalo některou ze základních škol pro sluchově postiţené v České nebo Slovenské republice. Pouze 3 studenti (tj. 11,1 %) přišli z běţných základních škol (Bučovice, Borohrádek a Velké Meziříčí). 56

57 Typ základní školy Běžná základní škola 11.1% Základní škola pro sluchově postižené Běžná základní škola Základní škola pro sluchově postižené 88.9% Graf 5: Rozdělení respondentů dle typu ukončené základní školy Pomoc při výběru střední školy Cílem čtvrté otázka je zjistit, kdo pomáhal ţákům s výběrem střední školy. Studenti měli na výběr z několika moţností: Rodiče/příbuzní, Učitelé, Speciální pedagogické centrum, Externí poradenské organizace, Kamarádi/spoluţáci/sociální sítě, Nikdo (sám/sama). Výběr střední školy dle odpovědí studentů nejvíce ovlivňují rodiče či jiní příbuzní takovou odpověď zvolilo 19 respondentů (tj. 70,4 %). V 8 případech (tj. 29,6 %) odpověděli, ţe při výběru střední školy jim pomáhali učitelé, v 5 případech (tj. 18,5 %) kamarádi, spoluţáci nebo sociální sítě. 3 studenti (tj. 11,1 %) si střední školu vybrali sami, bez účasti a poradenství dalších subjektů. Pouze jedna odpověď (tj. 3,7 %) uvedla jako zdroj externí poradenské organizace. Nikdo neuvedl jako zdroj pomoci při výběru střední školy speciální pedagogické centrum. Devatenáct studentů vybralo mezi nabídnutými moţnostmi jedinou z variant, sedm studentů zaškrtlo po dvou a jeden po třech odpovědích. Kombinaci více moţností neuvedl ţádný ze studentů. 57

58 U kombinovaných odpovědí dominuje spojení dvou zdrojů rad při výběru střední školy, a to rodiče a příbuzní v kombinaci s učiteli (celkem pětkrát). Pomoc při výběru střední školy četnost odpovědí 70.4% 29.6% 18.5% 11.1% 3.7% 0.0% Graf 6: Četnost odpovědí studentů dle zdrojů pomoci při jejich výběru střední školy Zdroje informací o střední škole Pátá otázka zkoumá, z jakých zdrojů se studenti dozvěděli o své střední škole, tedy o Střední škole pro sluchově postiţené a Odborném učilišti v Brně, Gellnerova 1. Otázka byla otevřená a ponechala tak ţákům větší volnost v odpovědi. Z celkového počtu 27 respondentů uvedlo hned 12 studentů jako hlavní zdroj informací internet (tj. 44,4 %). Další 6 respondentů zmínilo své kamarády (tj. 22,2 %). Jako třetí nejčastější odpověď studenti zvolili informace ze strany rodiny celkem 3 respondenti (tj. 11,1 %). Kombinaci kamarádi a učitelé uvedl 1 respondent (tj. 3,7 %). Tři respondenti na tuto otázku vůbec neodpověděli a v jednom případě student napsal, ţe jiţ neví, co bylo zdrojem informací. Celkem tedy 14,8 % ţáků neuvedlo ţádný zdroj informací. Zajímavou odpověď zvolil student, který se o existenci své 58

59 budoucí školy dozvěděl na základě přednášky ředitele střední školy na základní škole, kterou ţák navštěvoval (tj. 3,7 %). Zdroj informací o střední škole 3.7% 3.7% 11.1% 14.8% 44.4% Internet Kamarádi Rodina 22.2% Kamarádi a učitelé Přednáška ředitele SŠ Neuvedeno Graf 7: Rozdělení respondentů dle uvedeného primárního zdroje informací o střední škole Budoucí vysoká škola Otázka číslo 6 zněla Chystáte se na vysokou školu?. Jednalo se opět o otevřenou otázku, její součástí byl i dodatek o případném uvedení školy, kterou by chtěl respondent studovat. Všech 27 respondentů na tuto otázku odpovědělo. Celkem 16 studentů (tj. 59,3 %) se na vysokou školu nechystá, 6 studentů (tj. 22,2 %) zatím neví, zdali budou ve studiu pokračovat a 5 studentů (tj. 18,5 %) se rozhodlo v této otázce odpovědět kladně. Na Pedagogickou fakultu Masarykovy univerzity se chystají 2 studenti, na Fakultu sportovních studií téţe univerzity 1 respondent. Janáčkovu akademii múzických umění, obor Výchovná dramatika neslyšících, si vybral jeden student, stejně jako Fakultu informačních technologií Vysokého učení technického v Brně. 59

60 Chystáte se na vysokou školu? Nevím 22.2% ANO 18,5% FSpS MU 3.7% JAMU 3.7% FIT VUT 3.7% NE Nevím PED MU FSpS MU NE 59.3% PED MU 7.4% JAMU FIT VUT Graf 8: Rozdělení respondentů dle rozhodnutí o pokračování ve studiu na vysoké škole Budoucí povolání Sedmá otázka zkoumá reálnou představu studentů o jejich budoucím povolání. Čím by chtěli v ţivotě být, co by chtěli mít za práci. Z celkového počtu 27 respondentů na otázku neodpověděli 3 studenti. Pět studentů není ještě zcela rozhodnuto, jakou práci by chtěli vykonávat. Naopak jeden z respondentů uvedl, ţe jiţ práci má, ovšem bez bliţší specifikace. Nejvíce shodných odpovědí, celkem 5, se týkalo povolání učitele. Pro práci s počítači se rozhodli 4 respondenti. Zbývajících 9 respondentů uvádí jiţ rozdílné odpovědi na to, co by chtěli v ţivotě dělat nebo čím by se rádi ţivili. Studenti uvedli následující odpovědi: kadeřnice; práce ve skladu; prodavačka nebo číšnice pro neslyšící; mzdový účetní; práce u policie; především manuální práce (student by nerad seděl na místě a myslel hlavou); výběr práce není rozhodující bude vykonávat jakoukoliv práci, jenom kdyţ za ni dostane dostatečně zaplaceno. Zajímavou odpověď zmínila jedna studentka, ta by ráda měla krásnou rodina, dobrý vztah k rodičům a dobré zaměstnání vidí na úřadu práce nebo jako herečka. Poslední respondent vypsal velkou škálu povolání, která by chtěl vykonávat: trenér v posilovně, posilování, truhlář, mechanik, programátor, řidič. 60

61 Celkem 19 studentů (tj. 70,4 %) tedy má vcelku reálnou představu o své budoucnosti a o zapojení sebe do procesu práce, nebo dokonce uţ nyní práci mají. Vize o budoucím povolání 11.1% 18.5% 70.4% Má Nemá Neodpovědělo Graf 9: Rozdělení respondentů dle jejich ujasnění preferencí o svém budoucím povolání Ideální povolání Poslední otázka se zaměřila na vize studentů, na další povolání, o která mají zájem, nebo která povaţují za ideální, vysněná, bez ohledu na jejich handicap. Čtyři dotazovaní odpověď neuvedli, ale většina studentů uměla definovat pro ně zajímavé oblasti lidské činnosti. Objevuje se zde celá škála nápadů, od vcelku běţných povolání aţ po opravdu značně neobvyklé činnosti a obory: administrativa, auta, ekonom, ekonomika, instruktor skoků s padákem, kuchař, letuška, mechanik, módní návrhář, oprava PC, PC (4x), podlahář (2x), policie, popelář, prodavačka, ředitel, sport, stavebnictví, technik, truhlář, účetní, učitel, vinařství, vinohradnictví, voják, wrestling, zedník, zemědělec, zoo, zvířata Základní školy pedagogičtí pracovníci 61

62 V rámci šetření jsem absolvovala volné rozhovory s odpovědnými pracovníky ve speciálních základních a středních školách pro sluchově postiţné na jiţní Moravě. Na Střední škole pro sluchově postiţené a Odborném učilišti v Brně, Gellnerova 1 byl rozhovor uskutečněn s Mgr. Barborou Holou, zástupkyní ředitele. Na Mateřské škole a Základní škole, Kyjov, Školní 3208 byl zdrojem informací výchovný poradce Mgr. Marcela Zrzavá. A ve speciálním pedagogickém centru při Mateřské škole a Základní škole pro sluchově postiţené, Brno, Novoměstská 21 jsem rozhovor uskutečnila s logopedkou Mgr. Helenou Dvořáčkovou a psycholoţkou Mgr. Pavlou Malinovou. Pod toto speciální pedagogické centrum spadají i ţáci se sluchovým postiţením z Mateřské školy, Základní školy a Dětského domova, Ivančice Analýza rozhovorů 21 Mateřská škola a Základní škola pro sluchově postižené, Brno, Novoměstská Tuto základní školu navštěvují ţáci se sluchovým postiţením z celé Moravy a pro své následující studium vybírají tyto střední školy: Střední školu pro sluchově postiţené a Odborné učiliště v Brně, Gellnerova 1, obory Informační technologie a Podlahářské práce, Střední školu, Základní školu a Mateřskou školu pro sluchově postiţené, Praha 5, Výmolova 169, obor Asistent zubního technika, nebo Mateřskou školu, základní školu a střední školu pro sluchově postiţené ve Valašském Meziříčí, obor Zahradnictví. Ţáci s lehkou nedoslýchavostí si často vybírají Střední školu potravinářskou, obchodu a sluţeb Brno, obor Kuchař-číšník. Ţádný z ţáků této školy neodchází po ukončení základního vzdělávání na běţnou střední školu. Při výběru střední školy speciální pedagogické centrum vyhotoví doporučení a určí, zda je dle jejich šetření pro dítě vhodnější střední škola nebo některý z učebních oborů. Dle zkušeností pracovníků speciálního pedagogického centra se ţáci při výběru střední školy nejčastěji rozhodují na základě názorů svých spoluţáků. Většinou odcházejí alespoň ve dvojicích na stejnou školu. Ţáci jsou na sebe velmi navázaní a tráví spolu veškerý volný čas. Pro rodiče je z pochopitelných důvodů důleţité, aby dítě nebylo na internátě, ale pobývalo doma. Proto preferují střední školy v blízkém 62

63 okolí bydliště. Přitom se ale přiklánějí k názoru dítěte, jakou střední školu by chtělo navštěvovat, a to kvůli udrţení kontinuity kontaktu dítěte s jeho spoluţáky. Následné studium žáků MŠ a ZŠ Brno, Novoměstská (2013/2014) 33.3% 66.7% střední odborná učiliště střední školy s maturitou Graf 10: Následné studium žáků MŠ a ZŠ Brno, Novoměstská (2013/2014) V tomto roce odchází z Mateřské školy a Základní školy pro sluchově postiţené, Brno, Novoměstská 21 celkem 6 ţáků. Většina z nich si dala přihlášku na Střední školu pro sluchově postiţené a Odborné učiliště v Brně, Gellnerova 1 na obor Informační technologie, ţáci s horšími studijními výsledky usilují o obor Podlahářské práce. Zajímavostí je, ţe v posledních 5 letech ţádný z bývalých ţáků zmíněné základní školy nepokračoval ve studiu na některé z vysokých škol. Vysněné povolání ţáků bývá většinou podnikání v jakémkoliv oboru, kde by vydělávali velké peníze. Mateřská škola, Základní škola a Dětský domov, Ivančice Ţáků se sluchovým postiţením na základní škole v Ivančicích neustále ubývá, a proto zde minulý rok zrušili speciální pedagogické centrum. Děti nově spadají 63

64 do Brna, do speciálního pedagogického centra při Mateřské škole a Základní škole pro sluchově postiţené, Brno, Novoměstská 21. Na výběru budoucího středoškolského studia se dle názoru pedagogů uvedené školy nejvíce podílejí rodiče i dítě samotné, a to v návaznosti na jeho schopnosti, dovednosti a zájmy. Ţáci si ze středních škol většinou vybírají Střední školu pro sluchově postiţené a Odborné učiliště v Brně, Gellnerova 1 a Střední školu, základní školu a mateřskou školu Štefánikova 549 v Hradci Králové, nejčastěji obor Předškolní a mimoškolní pedagogika. Ve školním roce 2013/2014 ukončují tuto základní školu dva ţáci se sluchovým postiţením. Chlapec si podal přihlášku na Střední školu pro sluchově postiţené a Odborné učiliště v Brně, Gellnerova 1 obor Podlahářské práce a dívka se přihlásila na Odborné učiliště, Cvrčovice 131, obor Zahradnické práce. Následné studium žáků MŠ, ZŠ a DD Ivančice (2013/2014) 0.0% 100.0% střední odborná učiliště střední školy s maturitou Graf 11: Následné studium žáků MŠ, ZŠ a DD Ivančice (2013/2014) Ve studiu na vysoké škole většinou absolventi této základní školy nepokračují. Posledních 5 let nezaznamenali nikoho, kdo by vysokou školu vystudoval. 64

65 Mateřská škola a Základní škola, Kyjov, Školní 3208 V současné době mají v tamní škole 21 dětí se sluchovým postiţením. Ţáci 8. a 9. tříd zde dle školského vzdělávacího programu a vzdělávacího oboru Člověk a svět práce absolvují předmět Volba povolání. V jeho hodinách mají ţáci moţnost zjistit, v jakém oboru by chtěli pracovat a na jaké střední škole by měli dále pokračovat v dalším vzdělávání. Velký vliv na výběr povolání mají dle názoru pedagogů rodiče, speciální pedagogické centrum, zájmy dítěte, ale i schopnosti a dovednosti ţáka. Ve většině případů si ţáci sami vybírají střední školu, kterou by chtěli navštěvovat. To se děje často i podle toho, na jakou střední školu se chystají jejich spoluţáci. Mnozí ţáci si volí střední školu pro sluchově postiţené, ale někteří odchází i na běţnou střední školu, kde jsou integrováni. Dle statistik od školního roku 1997/1998 směřuje 50 % dětí na střední odborná učiliště a 50 % dětí na střední školy s maturitou. Následné studium žáků MŠ a ZŠ Brno, Novoměstská (2013/2014) 33.3% 66.7% střední odborná učiliště střední školy s maturitou Graf 12: Následné studium žáků MŠ a ZŠ Kyjov (od roku 1997/1998) 65

66 V kyjovské škole ukončí v letošním roce devátou třídu 1 ţák se sluchovým postiţením. Podává přihlášku na maturitní obor Informační technologie na Střední škole pro sluchově postiţené a Odborném učilišti v Brně, Gellnerova 1. Následné studium žáků MŠ a ZŠ Kyjov (2013/2014) 0.0% střední odborná učiliště 100.0% střední školy s maturitou Graf 13: Následné studium žáků MŠ a ZŠ Kyjov (2013/2014) Většina ţáků ve studiu na vysokých školách nepokračuje. Od roku 1997/1998 absolvovali vysokou školu pouze tři bývalí ţáci uvedené základní školy. Dva ţáci vystudovali informatiku na Vysokém učení technickém v Brně, jedna ţákyně speciální pedagogiku na Masarykově univerzitě. Další ţákyně aktuálně vysokou školu studuje, dva ţáci vysokoškolské studium nedokončili. Další informaci mají kyjovští pedagogové o jednom bývalém ţákovi, který nyní pracuje jako učitel na Střední škole pro sluchově postiţené a Odborném učilišti v Brně, Gellnerova 1. Střední škola pro sluchově postižené a Odborné učiliště v Brně, Gellnerova 1 Střední škola je zřízena pro ţáky s lehkým, středně těţkým i těţkým sluchovým postiţením. Do učebních oborů zde přijímají i ţáky s lehkou mentální retardací, dle nařízení Krajského úřadu Jihomoravského kraje mohou přijímat také aţ 25 % dětí s jiným typem postiţení. Ve třídě bývá zpravidla 10 dětí. 66

67 Složení studentů SŠ a OU Brno, Gellnerova (2013/2014) 11.1% 88.9% studenti se sluchovým postižením studenti s jiným typem postižení Graf 14: Složení studentů SŠ a OU Brno, Gellnerova (2013/2014) V současné době navštěvuje školu 72 studentů. Z toho 64 dětí přichází ze základních škol pro sluchově postiţené a 8 ze základních škol praktických. Studenti pochází z celé České republiky a v tomto roce přijali i dívku ze Slovenské republiky. Pro mimobrněnské studenty škola zajišťuje internátní ubytování v domově mládeţe nedaleko školy, na ulici Čichnova. Z celkového počtu sluchově postiţených studentů jich 26 studuje maturitní program a 38 učňovské obory. V rámci studia ţáci vykonávají praxi. Na střední škole ve studijním programu Informační technologie mají studenti určenou praxi na konci 3. ročníku a na začátku 4. ročníku, vţdy v délce 14 dnů. Praxe probíhají ve firmách zaměřených na informatiku, grafiku, tvorbu webových stránek, ale například i na účetnictví a ţáci se seznamují s chodem firmy. V učebních oborech na odborném učilišti mají studenti praxi jiţ od 1. ročníku. U oborů Podlahářské práce a Prodavačské práce jsou studenti vţdy jeden týden ve škole a jeden týden na praxi. Při oboru Operátor skladování absolvují studenti ve 3. ročníku jeden den školy a čtyři dny praxe. 67