60. výročí konce II. světové války na Senio.cz ve vzpomínkách našich přispěvatelů

Rozměr: px
Začít zobrazení ze stránky:

Download "60. výročí konce II. světové války na Senio.cz ve vzpomínkách našich přispěvatelů"

Transkript

1 Vážení a milí čtenáři, tištěné vydání Senio.cz, které dostáváte do rukou, je dvoučíslem roku Tuto formu jsme zvolili záměrně, abychom měli více prostoru pro představení seriálu publikovaného u příležitosti tří let od zahájení provozu Od února 2005 jsme každý týden zveřejňovali jeden vzpomínkový článek z tvorby našich přispěvatelů v seriálu 60. výročí konce II. světové války na Senio.cz. Příspěvky byly různé povahy povídky, příběhy, vyprávění, úvahy, dobové fotografie a zobrazovaly osobní zkušenost pisatelů, jejich pocity, zážitky, zajímavé osudy z konce války nebo jejího průběhu. Válečnou tématiku zde doplňují ukázky z dalších nových seriálů letošního roku, připomenutí rubrik, aktivit a nástrojů, které vám www. senio.cz nabízí, ale i zmínky o novinkách v naší činnosti. Budeme rádi, když vás tyto informace zaujmou a třeba i inspirují ke spolupráci s námi. Za tým Senio.cz Jana Lešikarová 60. výročí konce II. světové války na Senio.cz ve vzpomínkách našich přispěvatelů Raduji se z přítomnosti, těším se na budoucnost a vzpomínám na minulost. František Konečný Vzpomínky z mého života 1. a 2. díl Chtěl bych vám říci něco ze svého života. V žádném případě se nechci chlubit, ani se litovat, ani jedno ani druhé. Protože dříve o některých věcech nebylo možno mluvit, chci jen, abyste věděli něco o mých zážitcích na frontách a z lágrů. Budou to jen kusé útržky z mých prožitků. Hana Jančíková Vzpomínky Karla Goldsteina Letos uplynulo šedesát let od osvobození naší republiky z nacistického područí. Před šedesáti lety skončil Protektorát Böhmen und Mähren, skončily dny prožívané ve strachu ze zítřka. Lidé se vraceli z věznic a koncentračních táborů. Bohužel, část obyvatel, označených Norimberskými zákony za Židy, se nikdy nevrátila. Zmizeli... Milena Komárková a Helena Mikšíková Mozaika vzpomínek Večeřeli jsme, někdo nám zabušil na okno. Hoří! Hoří! Vyběhli jsme ven. Všude bylo podivné růžové světlo. Ulicí běželi lidé. Přidali jsme se k nim. Za posledním domem jsme v úžasu zůstali stát. Celá západní obloha byla v jednom ohni. Kdosi řekl: To je polární záře. Je to zlé znamení. Ženy začaly hořekovat: Bude válka, bude válka! Jedna si dlaněmi zakryla tvář. Křičela: Tolik krve, tolik krve se prolije! Vyděšeně jsem se rozhlížela. Všichni jsme byli od té záře krvaví. Nevím, jak dlouho jsme tam stáli. Obloha začala blednout a lidé se pomalu rozcházeli. V uších mi zněla písnička, kterou maminka v poslední době často zpívala: Bude vojna, bude, kdo tam na ni půjde? Jaroslav Rind Jak jsem prožil své osvobození Přijeli jsme na shromaždiště do Tábora s padesátikilogramovým zavazadlem. Odevzdali jsme dobrovolně klíče od domu, a tak darovali vše slavnému Reichu. Za to nám dali na krk číslo. V Bohušovicích nás vyložili a šli jsme asi tři kilometry pěšky do nového domova. František Dobeš Paměti II. Světová válka Dnes už nevím, kdy vojáci opustili tábory v okolí Kolárovic. Myslím, že to bylo na podzim roku Tak pro kolárovické občany skončila II. světová válka. Starosti spojené s válkou a vojáky pominuly a už byly na obzoru jiné. Josephine Napravil Konec války Měla jsem to štěstí a hrozně jsem tomu ráda, že jsem přivezla prvního lidického chlapce - Václava Hanfu. Přijela jsem s ním 23. prosince 1945, byl u nás na Vánoce a ještě přes Nový rok. Chtěla jsem ho adoptovat, protože jsme neměli děti, ale pak se objevila nějaká tetička a kluka si vzala. Já jsem z toho byla celá smutná, ale nedalo se nic dělat.kolikrát v životě jsem si říkala: Co asi s ním je, co asi ten chlapeček dělá? A teď jednoho krásného dne po skoro padesáti letech jeden z mých sousedů zavolal a řekl: Paní Napravilová, poslyšte, vy jste přivezla toho chlapečka, jste to vy? Já povídám: Jo, to jsem já. Marie Kekrtová-Záleská Moje vzpomínky 10. května dopoledne. Bylo překrásné ráno. Před námi v udržovaném parku se slunce opíralo do velkého kruhu, zasazeného do zeleného trávníku, plného modrých pomněnek a červených tulipánů. A najednou se v rádiu ozvala hudba - Děti, to je naše národní hymna. - tu nikdy neslyšely. Měla jsem oči plné slz a děkovala jsem, že je konečně mír!!! Marie Urbanová Válečný život v Klokotech Byly to jedny z nejkrásnějších dnů mého života. Byla jsem živá, zdravá a velmi, velmi šťastná. Život před sebou jsem viděla již jen v růžových barvách. Takové opojení životem jsem snad již nikdy nezažila. Jaroslav Stejskal Vzpomínky na jaro 1945 Asi dva dny se v Kamýku celkem nic závažného nedělo. Až přišla zpráva, že zítra přijede sovětská armáda. Honem jsme zas stavěli na opačné straně Kamýka slavobránu. Velký problém byl, jak na ni azbukou napsat uvítací heslo, když z nás mladých nikdo azbuku neznal. Od rána jsme čekali s kyticemi krásně rozkvetlých šeříků a vesele jsme pak vítali druhou osvoboditelskou armádu. AJ Druhá světová válka Nicméně já osobně jsem se nikdy v tom nehrabala, viděla jsem před sebou vždy tu jasnou budoucnost, která mě s plnou důvěrou očekávala, plná činorodé práce a studia. Válkou a násilím opovrhuji i všemi, kteří nelidskosti, i ve jménu demokracie pro sebe, propadají. Jarmila Žáková Vzpomínka na 5. květen 1945 a seriál fotografií Na barikádách Palba jen zřídkakdy utichala, boj probíhal po celé nekonečné dny a noci až do památného dne 9. května, kdy první jednotky Rudé armády vjely do Prahy. Milada Janatková Významné události Československa v dětských očích Proč nemají radost, že je táta doma? Rozum osmiletého děvčátka toto nemůže nijak pochopit a nikdo holčičce nic nevysvětluje, je ještě příliš malá. Ale ona často a dlouho nad touto nelogičností přemýšlí. Jan Hnízdil Květen 1945 očima fotoreportéra Poslední válečné a první mírové dny v Táboře. Zveřejněné fotografie zapůjčili: Jan Hnízdil - První hraní čsl. hymny v Táboře (str. 1 a 3); Jarmila Žáková - Bubenečský květen 1945 (str. 6 a 9)

2 NADACE SENIO Zřizovatelem je firma LAAR, a.s. Zapsána v nadačním rejstříku Krajského soudu v Českých Budějovicích 22. července Nadace je zřízena za účelem: NADACE SENIO DLOUHÁ TÁBOR nadace@senio.cz Ze Statutu NADACE SENIO Článek 5 Účel Nadace a podmínky pro poskytování nadačních příspěvků Dosažení obecně prospěšných cílů se zvláštním zaměřením k podpoře zachování kvality života seniorů a jejich aktivní účasti na životě občanské společnosti. 2. Nadace poskytuje nadační příspěvky na základě rozhodnutí správní rady k účelům stanoveným tímto statutem, dle písemného návrhu kteréhokoli orgánu Nadace, s uvedením konkrétního účelu, ke kterému má být majetek Nadace použit, částky, data, kdy má být poskytnut, včetně třetí osoby nebo třetích osob, k jejichž prospěchu má být majetek použit. 3. Majetek Nadace může být použit také jako nadační příspěvek pro třetí osoby na základě písemné žádosti podané touto třetí osobou Nadaci s uvedením přesného popisu účelu, který musí být v souladu s účelem Nadace. Správní rada rozhodne o tom, zda nadační příspěvek bude poskytnut a v jaké výši, včetně podmínek, za kterých může být nadační příspěvek poskytnut. Okruh osob, kterým lze poskytnout nadační příspěvek, není tímto statutem omezen. NADACE SENIO se též stala vlastníkem ochranné známky Senio.cz a provozovatelem prvního českého portálu pro seniory Některé nejbližší aktivity, které NADACE SENIO plánuje: Pokračovat v provozování portálu dvakrát ročně vydávat jeho tištěná vydání, pořádat počítačové a jazykové kurzy, nabízet další vzdělávání v několika oborech a připravovat klubová setkání s různým zaměřením. Klub MOJESENIO Jeho členové a zájemci o práci s počítačem a na internetu se scházejí od 27. března 2002 na společných klubových schůzkách každou třetí středu v měsíci. Velice brzy si účastníci těchto setkání vyžádali možnost individuálního procvičování počítačových dovedností a vyřizování ové pošty, které se nyní koná pravidelně každý týden. O měsíčních schůzkách najdete více v rubrice SOCIO/Zprávy o nás/ SETKÁVÁNÍ. NOVÉ SERIÁLY 2005 Petr Musílek, pořadatel festivalu Literární vysočina, je i autorem dvou letošních seriálů MEDAILE ZA VYTRVALOST a OD PRÁZNIN DO PRÁZDNIN. Cyklus Od prázdnin do prázdnin je lyrickým záznamem prožitků šestiletého chlapce v rozmezí dvanácti měsíců zlomového roku, kdy začal chodit do školy. Obsah sbírky Medaile za vytrvalost shrnuje autor v jejím úvodu: Lidé píší deníky, životopisy a monografie. Když píší o psech, popisuji vlastně jen lidské záliby. Napadá mne, co by se stalo, kdyby si jednou přečetli malé zamyšlení starého psa? Kdyby přestali trvat na tom, že psát knihy je výhradní výsadou lidského rodu? Možná by nám psům o trochu více rozuměli. A možná by více rozuměli i sami sobě. 2

3 60. VÝROČÍ KONCE II. SVĚTOVÉ VÁLKY NA SENIO.CZ VE VZPOMÍNKÁCH NAŠICH PŘISPĚVATELŮ Vycházelo u příležitosti 3. výročí zahájení provozu ZVEŘEJNĚNÉ PŘÍSPĚVKY Mír! Mír! - Miřejovský Lubomír Květen 1945 očima fotoreportéra - Hnízdil Jan Počátky druhé světové války 2. díl - Holšán Josef Počátky druhé světové války 1. díl - Holšán Josef Požár se šíří - Miřejovský Lubomír Němci a Rusové - Gabrielová Gita Dvě vzpomínky na osvobození - Rydlo Ota Štábní kapitán In memoriam - Gabrielová Gita Okupace - Ráb Vladimír Na barikádách 3. díl - Žáková Jarmila Na barikádách 2. díl - Žáková Jarmila Požár - Miřejovský Lubomír Na barikádách 1. díl - Žáková Jarmila Mnichov - Miřejovský Lubomír Konec II. světové války - MJ Mé teskné varyto... - Skála Miroslav Setkání se Sudeťákem - Rydlo Ota O válečné vykrmené huse - Kekrtová-Záleská Marie Válečná mozaika - Hašková Hedvika Vzpomínka na 15. březen Pejšová Milada Děti za 2. světové války - MJ Účastnicí domácího odboje - Radimecká Miluška Raději nevzpominat - RL Jak jsem prožil své osvobození - Rind Jerry Vzpomínka na 5. květen Žáková Jarmila Paměti - II. světová válka - 2. díl - Dobeš František Paměti - II. světová válka - 1. díl - Dobeš František Vzpomínky na válku - Kolářová Jarmila Ze vzpomínek - Chudáčková Věra-Joklová, Moje dědictví - Kozlovský Josef Druhá světová válka - AJ Chrabří vojáci Adolfa Hitlera - neuveden Četník; dobrý Čech a člověk - Melenová Marie O mém totálním nasazení za 2. světové války - Vítek Jaroslav Nucené nasazení - EZ Střípky vzpomínek - Maliszaková Jana Vzpomínky Karla Goldsteina - Jančíková Hana Mozaika vzpomínek - Komárková Milena a Mikšíková Helena Moje vzpomínky - Kekrtová-Záleská Marie Konec války - Napravil Josephine Válečnou dělnicí - Aška Moje malá vzpomínka - Kubecová Věra Vzpomínky z mého života - 2. díl - Konečný František Vzpomínky z mého života - 1. díl - Konečný František Vzpomínky na jaro Stejskal Jaroslav Válka Laszáková Štěpánka Vzpomínání - Dřevová Marie Nezapomínejme - Gabrielová Gita Osvobození startem k diamantové svatbě - Rydlo Ota Válečný život v Klokotech - Urbanová Marie Významné události Československa v dětských očích - MJ Můj pocit z konce II. světové války - Hrušková Marie 60. výročí konce II. světové války - Soubustová Alžbeta PŘÍSPĚVKY Z ARCHIVU SENIO.CZ Což takhle dát si... - Loudínová Marie Školička, škola! (2) - Loudínová Marie Školička, škola! (1) - Loudínová Marie Židovský hřbitov v Táboře - Loudínová Marie Osvobození - Rydlo Ota Haidle und Maier ve Stuttgartu, 1. díl - Rydlo Ota Haidle und Maier ve Stuttgartu, 2. díl - Rydlo Ota Vzpomínky na totální nasazení ročníku 21 - Rydlo Ota Nejskromnější a přece krásné Vánoce - Rydlo Ota O smutném pohledu krásné paní Beranové - Dvořáková Jiřina Vůně - Dvořáková Jiřina Oldřich a Božena aneb vzpomínky na květen G. Gita Vesnice roku 2002 a Doktorka z domu Trubačů - G. Gita V květnu vědro deště - hrstka bláta - Loudínová Marie Cesta za poznáním - Loudínová Marie Vzpomínka na lidový bál v roce Rytířová Anežka Kroky (první čtyři díly) - Skála Miroslav 3

4 60. VÝROČÍ KONCE II. SVĚTOVÉ VÁLKY NA SENIO.CZ VE VZPOMÍNKÁCH NAŠICH PŘISPĚVATELŮ Ukázky Paměti II. Světová válka František Dobeš Velmi dobře si pamatuji na den 5. května V té době mi bylo 14 let. Určitě to byla sobota, protože maminka právě drhla dřevěnou podlahu v kuchyni, když se krátce po poledni z rádia ozvalo volání o pomoc pražskému rozhlasu. V Praze vypuklo povstání, které se během odpoledne rozšířilo do všech koutů naší země. V knize Protkaná stříbrem rybníků se píše: V Kolencích byl převrat v obecní samosprávě jednoduchý. Obecní zastupitelstvo se s požehnáním zástupců odbojových skupin z Lomnice prohlásilo Revolučním národním výborem Tolik oficiální zdroj. Já si vzpomínám, jak mezi národními hosty a představiteli Revolučního národního výboru došlo k incidentu. Němečtí uprchlíci ubytovaní v obci dostali po vypuknutí povstání od Revolučního národního výboru rozkaz, ihned odevzdat zbraně, pokud nějaké mají Jeden z Němců neuposlechl a v kterési stáji si schoval pistoli pod žlab koní, které tady měl ustájeny. Myslím, že to bylo v Peroutků statku. Tajné ozbrojení jednoho z národních hostů! nezůstalo utajeno a Revoluční národní výbor provinilého Němce den potom, 6. května, zatkl. Je to velice živá vzpomínka, jako by to bylo včera vidím zatčeného Němce stát na dvoře peroutků statku u dřevěné stěny verandy jako hromádku neštěstí a vedle něho, co by stráž, stojí sedlák Peroutka a v ruce drží loveckou pušku - brokovnici, s hlavní namířenou k obloze. Peroutka byl tehdy ani ne čtyřicetiletý muž pomenší postavy. Mnozí ze zástupu občanů na dvoře na Němce pokřikovali, na co že si tu pistoli schovával. Němec jen zkroušeně stál a byl plný pokory a mírumilovnosti. Revoluční národní výbor se zatím radil, co se zajatým Němcem. Bylo rozhodnuto, že Němec musí být zatím někde uvězněn, protože v okolí vsi se to jen hemží vojáky Wehrmachtu a SS. Kdyby jim provinilý Němec pověděl, že mu Češi vzali pistoli a ještě mu při tom nějakou vrazili, není vyloučeno, že by chtěli svého soukmenovce pomstít. Němec byl pod stráží uvězněn v sklepě obecné školy. Že to bylo velice prozíravé opatření ukázal hned příští den, 7. květen, kdy přes ves prchali na západ vojáci SS. Jednotky SS na motorových vozidlech, převážně obrněných transportérech, ve velkém spěchu ustupovaly na západ. V kolonách byla i pásová vozidla, jejichž rachot bylo zdaleka slyšet. Už před svým vjezdem do vsi stříleli vojáci z pušek, zřejmě proto, aby zastrašili případné odpůrce, kteří by se jim chtěli postavit do cesty. Lidé vybíhali ze svých domů a když uslyšeli střelbu i na návsi, prchali zpět do bezpečí svých dvorů. Také jsem vyběhl před vrata statku a přes rybník Hořejší jsem se díval na prchající Němce. Ozvala se střelba a mohutná detonace. To vojáci vhodili do rybníka granát, jehož výbuch vyhodil několik metrů vysoký sloupec vody nad hladinu. Vzpomínání Marie Dřevová A tak ubíhal čas, v tísni rodin z toho, co se děje, co bude. Naše rodina poznala ztrátu strýce, který nepřežil koncentrační tábor. I my děti jsme už více chápaly a prožívaly pocity bezpráví a útlaku. Vybavuje se mi, s jakým pocitem jsme přijímaly výuku němčiny. Byla to nutnost, podložená pocitem nebezpečí. Náš pan učitel byl velice moudrý, rozuměl dětské duši a době, kterou prožíváme. Také díky němu se mi potvrdila pravda, že přijímání cizího jazyka v dětství je prospěšné. Do dnešních dní ještě čerpám z tehdejšího učení. Konec války, radost, prožívání svobody, dny míru, ustanovování národních výborů, likvidace pozůstatků války. Pro naši rodinu však byla tato doba předělem v životě. Nepochopitelný, neodborný pokyn odstřelu miny na nejvíce nevhodném místě za vesnicí. V této chvíli tam přišel náš otec, bývalý legionář, se slovy: Mládenci, dávejte pozor, vím, co to dělá. To byla jeho poslední slova. Nelze zapomenout cestu matky se čtyřmi dětmi k tělu otce, na kterou ještě dnes pamětníci vzpomínají. Prožitek živý v podvědomí celá desetiletí pro citlivé, tehdy dvanáctileté dítě!nikdy jsem nemyslela, že budu psát tyto velice citlivé, jen letmé vzpomínky na dobu mého života od šesti do dvanácti let ve svých 72 letech, v čase vyrovnání, pochopení, porozumění a poznání. Je dobře, že si připomínáme my pamětníci, ale i ostatní, kam vede člověka lidská zvůle, jak poznamenává životy všech. Toto mé vzpomínání je jen střípek jednoho života, jedné rodiny. Kolik střípků této hrůzné doby před šedesáti lety zapíší další a další a další? Jak hrůzná mozaika střípků celé té doby od nevlídného jarního dne, přes roky vzpomínek do rozjásaného dne květnového co se nám dál předkládá? Přinesly nám, lidstvu ponaučení? Vždyť od té doby už uběhlo šedesát roků!!! Vzpomínky z mého života František Konečný Prvního září 1939 přepadli Němci Polsko. Hlásili, že všichni máme nastoupit do práce tam, kde jsme pracovali, a tak jsem zase pracoval ve mzdové účtárně a byl placen jako pomocný dělník. V prosinci 1939 byla prováděna policejní registrace všech občanů, tak zvaný Füngerabdrug, kde se uváděla také národnost. V létě roku 1940 byla vyhlášena mobilizace tří ročníků, mezi nimi také mého ročníku Musel jsem tedy k odvodu do Těšína a byl jsem odveden. Třetího prosince 1940 jsem nastoupil vojenskou službu v Horním Slezsku. Řekli nám, že budeme sloužit jen tři měsíce, pak ale, protože neumíme německy, že musíme déle. Odvezli nás do Alsaska Lotrinska. Po několikaměsíčním pobytu nás převezli v dobytčích vagónech, které byly celé uzavřené, přes Hamburk na území bývalého východního Pruska do stanice Suvalki. Jeli jsme několik dnů a nocí, pak jsme šli pěšky s plnou polní odpoledne, celou noc a až ráno jsme byli na místě. Po jednodenním odpočinku jsme šli dále a přišli do lesů, kde bylo skladiště potravin, které jsme měli ve dne v noci hlídat. Dověděli jsme se, že v různých místech jsou skladiště pohonných hmot, a z toho jsme usoudili, že bude válka proti SSSR. Když Němci přepadli SSSR, ještě dva měsíce jsme neustále hlídali tento sklad. Pak naši rotu složenou většinou z obyvatel Slezska rozdělili do německých rot. Potom nás hnali na frontu. Přišli jsme do města Smolensk, který byl celý rozbitý. Tu a tam trčely z rozvalin komíny, které ještě držely. Když jsme šli silnicí, byli jsme ovíváni kouřem s nepříjemnou nasládlou příchutí po mrtvolách, okolo se váleli mrtví koně. Fronta byla za Smolenskem směrem na město Vjazma, tam se však zastavila. Němci měli veliké ztráty, a tak naše divize vyměňovala jejich. Střídali jsme je v noci. Třetí den ráno začalo ruské dělostřelectvo střílet na naše pozice. Přemýšlel jsem o tom, abych nemusel střílet. Otevřel jsem tedy uzávěr u pušky a nechal padat dovnitř prach z okopu tak dlouho, až jsem již nemohl závěr uzavřít. Nastupovala pak ruská pěchota, tu k nám přiběhl poddůstojník a křičel, proč nestřílíme. Nemohl jsem střílet a ukázal jsem mu, že nemohu uzavřít závěr u pušky. Po delší době jsem se podíval vlevo do nížiny a viděl jsem, že ruská pěchota již protrhla frontu. Přiběhl znovu ten poddůstojník s tím, že se máme stáhnout dozadu. Rakušan vyskočil z okopu a běžel dozadu. Já jsem si pomalu oblékal plášť a když jsem chtěl vylézt z okopu, Rusové, kteří již byli pod kopcem, po mně začali střílet. Vytáhl jsem se z okopu jako had a dělal jsem přískoky. Hned zase začali pálit. Přískoky jsem několikrát opakoval, až jsem se dostal dolů. Asi dvě stě metrů odsud jsem viděl toho velitele čety, podporučíka. Litoval jsem, že nemohu střílet, byl bych jej zastřelil. On utíkal takovou pěšinou dolů, já jsem však běžel do přilehlého kopce, kde bylo vysoké obilí. Chtěl jsem se dostat až na vrchol. Okolo mě začaly padat malé granáty, pokračoval jsem tedy po kolenou. Najednou jsem uslyšel takové plácnutí, přímý zásah do hlavy a smrtelné zasténání, pravděpodobně od dalšího Poláka z druhého družstva. Tu jsem si uvědomil, že se nemohu ani pohnout, neboť další zásah by byl konec mého života. Ležel jsem nehybně a čekal, až uslyším hlas ruských vojáků. Po delší době se tak stalo, zaradoval jsem se a čekal, až je uslyším hlasitěji. Náhle však, jako by se ode mě vzdalovali, tak jsem si říkal, co tam budu dělat, a začal jsem v obilí vstávat. Tu mě obskočilo asi pět vojáků: Ruky věrch! Řekl jsem jim, že nejsem Němec. Mezi nimi byl také mladý poručík a když jsem řekl, že jsem Čech, tak se ptal: Jak to, vždyť Češi bojují s námi a ty v německé uniformě bojuješ proti nám. Tu jsem mu krátce řekl, že jsem ze zabraného území. Odtud jsem se dostal do místa, kde již byla skupina zajatých Němců. Odvezli nás v nákladním autě na železniční stanici a dali nás do policejního vagónu. Jeli jsme několik dní a nocí. Konečně jsme byli na místě. Dole před vagónem stáli vojáci se psy. Museli jsme se seřadit do trojstupu a kleknout, pak jsme šli a přišli před zajatecký tábor. 4

5 MEDAILE ZA VYTRVALOST Petr Musílek Kapitola 16 POHÁDKA O PŘÁTELSTVÍ Bylo nebylo. V dávných dobách, kdy byl svět ještě neutříděný a věci nepojmenované, žil praotec všech psů Azor První. Běhal po divokých lukách a lesích, koupal se v prudkých horských bystřinách a snil o zítřku, který možná přinese něco nového a nepoznaného. Čas, ve kterém žil, ještě neměl minulost ani budoucnost. Byl to čas dětství světa. Azor nemusel o nic bojovat. Všeho byl nadbytek. Nikde nebyly žádné ploty, nikdo ještě nevynalezl slovo, MUSÍŠ, odnikud nehrozilo žádné nebezpečí. V lidské řeči se takovému uspořádání říká ráj na zemi. Azor První se tedy toulal světem a přes nadbytek věcí, které ho obklopovaly, cítil v srdci narůstající neklid. Už ho nebavilo závodit se zajíci, prohánět ryby v rybníce, ani rozhrabovat nory hrabošů. Chybělo mu cosi, co nedokázal pojmenovat. V těch dnech se Pán Bůh rozhodl, že zkontroluje své dílo. Procházel loukami a lesy, obdivoval se svobodné divokosti stvoření a žasl nad rozrůstající se rozmanitostí. Když ho Azor První ucítil, radostně zavrtěl ocáskem a běžel mu vstříc. Položil své packy na zřasený plášť, vesele zaštěkal a ponořil svůj pohled do Božích očí. Azor První byl krásně urostlé zvíře. Jeho tělo bylo pružné a srst sametově hebká. Pán Bůh ho pohladil, podrbal za ušima a řekl: Tak co, příteli? Co pořád děláš? Máš trochu posmutnělé oči. V tom okamžiku Azor poprvé objevil význam slova pán. Zadíval se žádostivě na svého stvořitele a řekl: Milý Pane Bože, svět, který jsi mi dal, je krásný a téměř dokonalý. Ty jsi však pánem všech a já bych přece jen chtěl někoho, o nějž bych se nemusel dělit s ostatními. Buď tak hodný a stvoř tvora, který by se ti podobal a byl stále se mnou. Bože, stvoř mi pána. Jsi krásný svobodný pes, Azore, řekl Bůh. Jestli si to přeješ, stvořím ti pána. Uvědom si ale, že se svým pánem přijdeš i o část své svobody. Bože, ty víš, že láska a přátelství je víc než svoboda. Vždyť k čemu je mi svoboda, pokud ji nemohu někomu složit k nohám. K čemu je mi volnost, když ji nemám komu darovat. Dobře, Azore, stvořím člověka. Bude mým zástupcem na zemi a tvým pánem. Budete ale muset odejít z ráje. Člověk bude mít svou hlavu a někdy bude i zlý. Člověk by ráj obrátil naruby. Děkuji ti, Bože, řekl Azor a olízl stvořitelovu ruku. Bůh vzal hrstičku hlíny, uhnětl člověka a vdechl mu duši. Potom pes i jeho pán opustili ráj. Tuto pohádku jsem mnohokrát slyšel vyprávět při úplňku a když se zpětně dívám na svůj život a na životy lidí, nejsem si jistý, co je pohádka a co pravda. Často si říkám: Je svoboda a volnost skutečně tak důležitá, jak se tvrdí? Není nad ní nic vyššího a opravdovějšího? A jsou hranice postavené láskou a přátelstvím ještě hranicemi? Nevím, jsem jenom obyčejný starý pes. Pro svého pána se dokáži vzdát nejen svobody, ale i života. 5

6 60. VÝROČÍ KONCE II. SVĚTOVÉ VÁLKY NA SENIO.CZ VE VZPOMÍNKÁCH NAŠICH PŘISPĚVATELŮ Ukázky Můj pocit z konce II. světové války! - Hrušková Marie Bylo mi tenkrát dvanáct let a žila jsem s rodiči na malé vesnici. Můj tatínek byl v té době starostou, a tak k nám chodilo víc lidí, často i četníci. Měli jsme rádio a tatínek ještě s několika sousedy, kterým důvěřoval, poslouchal v podvečer HLAS SVOBODNÉ EVROPY. Za to byl trest smrti. Proto jsem já a můj starší bratr (střídali jsme se) dostali za úkol postávat u vrat a dávat pozor jestli k nám někdo nejde. Pokud ano, museli jsme běžet přes dvůr domů tak, aby byl čas stanici přepnout. Trpěla jsem tím. Mnohdy mi byla zima a vždy jsem měla strach, abych byla dostatečně pozorná a rychlá a včas ostatní varovala. Když byl konec války, cítila jsem nesmírnou úlevu. Už jsem nemusela postávat s pocitem strachu u vrat. Vím, že mnozí lidé procházeli za války nezměrným utrpením. O tom jsem ale tenkrát ještě nevěděla. Květen 1945 sňal z mých dvanáctiletých ramen nesmírnou tíži. Na prožívaný strach a osvobozující úlevu jsem nikdy úplně nezapomněla. Druhá světová válka AJ Má matka byla původem polská židovka a můj otec katolík. Seznámili se za první světové války, když matka, jako diplomovaná zdravotní sestra, a otec, zraněný rakouský voják, byli v severoitalském lazaretu. Po válce se vrátili do Čech, vzali se a oba při té příležitosti přestoupili na evangelickou víru. Maminka pak povila mou o sedm let starší sestru a pak ještě mne. Jiné sourozence jsem neměla. V roce 1942 najednou byla maminka pryč. Od otce a od tetičky jsem se dozvěděla, že ji sebralo gestapo. Měla ještě tři kamarádky, paní Steinmüllerovou, paní Wendtovou a paní Brožovou. Scházely se, pekly chleba a pletly ponožky a svetry pro Terezín, a také poslouchaly Londýn. A jednoho dne je udala Češka Vithanová. Ta bydlela naproti, napříč ulicí, kde byl byt paní Wendtové v Žižkově ulici v Budějovicích. A tak šly všechny čtyři do Terezína. Asi za rok na to se vrátila paní Brožová (jediná čistá katolička ) domů a zbylé tři ženy s tetováním na levém předloktí RU-číslo... (význam snad Rückkehr Unerwünscht = návrat nežádoucí) byly dopraveny do Auschwitz = Osvětimi. Myslím, že to bylo 6. června 1945, když dost pozdě večer zazvonilo. Podívaly jsme se s okna a tam dole naproti ulice stála žena. Skoro jsem ji nepoznala. Žena kost a kůže. Byla to maminka. Kdybyste ji znali, jaká to byla majestátní osoba, vždy slušně upravená, oblečená a teď tu stála troska. Tu noc jsme snad ani nešly spát. Všechny ženy, to je pět a ten klouček, který jistě přes všechno, co vyšlo najevo, hezky spinkal, jsme poslouchaly a naslouchaly mamince. V Osvětimi zbyly, jak víte, z původní skupiny už jen tři. Matka pro ně byla zajisté největší oporou, i když to muselo být často dost náročné ty druhé dvě ženy udržet v pozitivní víře, že to musí přežít. Pořád se hlásily na Aussendienst, to znamená práce na zelinářských polích. Matka je přiměla k udržování čistoty, myly se ve sněhu, v ledové vodě, to je pro zdraví, jim pořád říkala. Na ohni hřála cihly a s nimi žehlila jejich prádlo a svršky, jestli se to tak dalo vůbec nazvat, aby je vši a štěnice a nemoci nepřemohly. Matka vyměnila, když se k nim dostala, cigarety za raj- čata a jinou zeleninu. Udržela je a sebe svou nezlomnou vůlí. Až když přišly Transporty smrti. To byla Rudá armáda už velmi blízko Osvětimi Němci honem likvidovali důkazy svého jednání proti lidskosti. Jedni šli do plynu a kdo byl schopen transportu v dobytčácích, toho do nich nahnali. Na tolik tisíc lidí ale v žádném jiném koncentráku nebylo dost místa, a tak je rozdělili. Matka a paní Wendtová šly do Bergen-Belsen a, bohužel, paní Steinmüllerovou poslali do Buchenwaldu. Transport nepřežila. Když ztratila své kamarádky, neměla už dost sil odolat. Paní Wendtová dostala v Bergen-Belsen tyfus. Muselo to být hrozné. Žádné léky. Ale matka, ta přísná zdravotní sestra, ji balila do ledových mokrých hadrů a dostala ji z těch horeček a recidiv. Přežila. Obě se vrátily domů. Cestou šly pěšky v partě osvobozeným Německem, někdy je svezli vojáci. Najednou si Němci uvědomili ( anebo to do samého konce nechtěli vědět? ), co se vlastně stalo a dali jim i najíst. Když ještě s jinými přešli hranice do Čech, dozvěděli se, že musí do Prahy na repatriační úřad a na asanaci ( vši, nemoci a pod.). A pak už se vezli, každý do svého domova. Vždyť bylo dávno po válce. Víte, pro představu, já jsem tenkrát byla docela hubená holka a v pase jsem měla ani ne 7O čísel a moji mamku jsem oblekla do své sukně, vždyť neměla co na sebe, jen ty koncentráčnické hadry. Tu sukni jsme na zádech spínacími špendlíky dvacet cm přepnuly. Tak, teď ji vidíte. No, pomalu a jistě zase začala jíst a v šestačtyřicátem to už zase byla ta odhodlaná, docela pěkná padesátnice. Konec II. Světové války Milada Janatková I za válečných podmínek se konala v městečku 5. května svatba. Byla sobota a vdávala se jedna známá dívka, takže jsem byla pozvána na válečnou svatbu. Seděli jsme dopoledne v domku nevěsty, bylo puštěné rádio a najednou jsme slyšeli pouze české hlášení. To bylo nezvyklé, protože vždy hlasatel mluvil nejprve německy a potom totéž opakoval česky. Zbystřili jsme pozornost a dozvěděli jsme se, že rozhlas volá o pomoc, v Praze jsou barikády a byli vyzýváni všichni dobří Čechové, aby pomohli v boji proti fašistům. Již nikdo nemyslel na svatební radovánky, ale každý měl starost, jak to v Praze dopadne, zda fašisté pražské povstání potlačí, nebo přijede včas pomoc spojenců. Ale po 5. květnu i u nás dostaly události rychlý spád. Všichni v městečku se snažili ukrýt, protože byla stále slyšet střelba. Také bylo vyhlášeno stanné právo. Kdosi přinesl zprávu, že se Němci zakopávají za zahradami, což bylo blizoučko. Jiný o tom, že se bojuje na křižovatce Kasárna, asi 7 km od nás. Byli jsme všichni ve sklepě a prádelně a též jsme tam spali. Vím, že jsem spala sice pod peřinou, ale v troskách. Jiní v dalších nádobách, které byly po ruce. Přišli k nám i sousedé, kteří neměli sklep. Muži kdesi sehnali trámy a podepřeli hlavní nosnou zeď, aby se nezřítila na nás, kdyby se dům bortil. V noci z 8. na 9. května jsme slyšeli jezdit po silnici kolem nás těžkou vojenskou techniku, ale nikdo se neodvážil vystrčit hlavu, aby ho Němci nezastřelili. Teprve k ránu si nějaký muž dodal odvahy a podíval se ven. Zajásal, protože to nebyli utíkající Němci, jak jsme předpokládali, ale Rusové. Všichni jsme vylezli ze sklepů, objímali se radostí, já konečně přestala plakat a chtěli jsme našim osvoboditelům alespoň něco dát. Pekař Rybička jim házel před Němci ukryté suchary a každý nějakou maličkost, sami jsme po válce nic neměli. Vojáci se však nezdržovali, k nám přijeli od Třebíče, odkud jsme je mohli čekat, a pospíchali dále do Čech. 6

7 60. VÝROČÍ KONCE II. SVĚTOVÉ VÁLKY NA SENIO.CZ VE VZPOMÍNKÁCH NAŠICH PŘISPĚVATELŮ Ukázky Vzpomínka na 5. květen 1945 Jaroslava Žáková Chtěla bych vás seznámit s událostmi 5. května 1945 a situací, jaká tehdy byla v Praze 6. Dne 1. května začaly projíždět nedalekým Bubenečským nádražím vlaky přeplněné vězni, kteří byli propouštěni z koncentračních táborů. Byli to ubozí mučedníci všech národností, kteří potřebovali péči, občerstvení a ošacení. Bez jakékoliv výzvy novinářské, rozhlasové nebo písemné, jež by tehdy ani nebyla dovolena, přinášeli obyvatelé z Bubenče a Dejvic vše potřebné: potraviny, léčiva, prádlo, šaty, boty, přikrývky i peníze. Byla to nejskvělejší ukázka, jak rychle a účinně pracovala takzvaná šeptanda. V několika hodinách naplnila se čekárna darovanými potravinami i jinými potřebami. Proud obětavců neustával a to bylo ještě v době, kdy takové počínání bylo spojeno s rizikem, protože na nádraží byly stálé německé vojenské hlídky, které nevlídně pozorovaly a kritizovaly nezvyklý ruch na nádraží. To, co si schovávali pro nejhorší doby, přinášeli dobří čeští lidé s láskou, obětavostí a ochotou, která dojímala. Všechny vrstvy obyvatelstva přišly, zámožní i chudí, a každý přinášel, co mohl, aby pomohl usnadnit trpký osud vracejících se vězňů. Během necelých pěti dnů bylo sebráno kromě jiných darů přes Kčs, do čehož nejsou zahrnuty peníze, které dávali občané přímo vězňům do vagónů. Každý vlak přijíždějící od Terezína přivážel nové vězně a ochotní zřízenci a úředníci bubenečského nádraží upozorňovali na jeho příjezd, takže dobrovolné sestry červeného kříže mohly včas připravit, co bylo třeba: občerstvení, léky, peníze, což projíždějící vězňové s vděčností přijímali. Lidé z Bubenče a Dejvic se tísnili kolem každého vlaku, který zde zastavil, a snažili se každé přání vracejících se vyplnit. Jak nezapomenutelné scény se tu odehrávaly. 3. května projížděl transport s vězni, kteří již vypadají lépe, protože po trati i v jiných stanicích jim bylo již poskytnuto občerstvení. S omluvným úsměvem odmítali potraviny. Co tedy potřebujete? Ale tady jeden kamarád několik korun na cestu, aby se dostal domů. V okamžiku létají hned peníze do okénka. Tolik ne, tolik není potřeba, odmítají ve vlaku a vrací přebytečný obnos. Ne, ne, jen si to nechte, nechte si to, zní jako úpěnlivá prosba. A opravdu nevíš, zda máš obdivovat dárce, kteří ochotně bez váhání a rozmýšlení pomáhají, či obdarované, kteří nechtějí přijmout víc, než potřebují na zaplacení cesty. A zase slzy tam i tam. Vlak se dává do pohybu a tu z hrdel dojetím sevřených zaznívá nejdříve tiše a nesměle, ale pak mocně: Kde domov můj. S obnaženými hlavami a vzpřímeni stojí lidé na nástupišti, a pak už jen se slzami v očích mávají odjíždějícím. Po všechny dny od 1. do 5. května stále proudili obětavci se svými dary lásky k nádraží. Organizací sbírky a péče o repatrianty byl pověřen vedoucí funkcionář červeného kříže, který k tomu dostal oprávnění dekret od Mezinárodního červeného kříže. A památného 5. května o desáté hodině dopolední dává přednosta stanice za přítomnosti všech zaměstnanců nádraží, samaritánů a sester Čs. červeného kříže slavnostně vztyčit československou státní vlajku. Za hlubokého ticha vznáší se naše drahá vlajka, vesele zavlaje a její barvy zasvítí na žerdi: bílá, červená, modrá ty naše vlajko drahá, milý symbole náš, jak dlouho už jsme tě neviděli vesele vlát. Je nám krásně, volně vydechujeme, oči slzami zalité zazáří a všichni jsme si náhle tak blízcí a sví. Vzpomínky Karla Goldsteina Hana Jančíková Letos uplynulo šedesát let od osvobození naší republiky z nacistického područí. Před šedesáti lety skončil Protektorát Böhmen und Mähren, skončily dny prožívané ve strachu ze zítřka. Lidé se vraceli z věznic a koncentračních táborů. Bohužel, část obyvatel, označených Norimberskými zákony za Židy, se nikdy nevrátila. Zmizeli Tak jako mé dvě tety z táborské rodiny Goldsteinovy a Voglových. První, Růženka, bydlící již v Praze, byla se svým manželem a dvěma syny, Jirkou a Pavlem, deportována do Terezína v červnu Krátce nato, v listopadu 1942, ji táborským transportem následovala teta Jarmila, svobodná. My děti jsme jí říkali teta Punťa V lednu 1944 odjela na východ Jarmila, v září ji po sobě následovali strýc Franci s Jirkou a teta Růža s Pavlem. Všichni do Osvětimi, kde šli rovnou do plynových komor. Zbyly jen pomyslné pomníčky u Terezína. A také plno fotografií a dokumentů. Rodné listy, oddací list, potvrzení o odevzdání teplého šatstva, šicího stroje, fotoaparátu, lyžařské výstroje, stříbrných náušnic a lžiček, vkladů u spořitelny. Vše dali do úschovy mému otci, když jsme se s nimi před deportací byli v Praze rozloučit. Všichni věřili, že přežijí, že se vrátí do svých domovů. Můj otec byl díky árijské manželce tohoto odsunu ušetřen až do podzimu 1944, kdy i on musel odejít. Nejdříve do Hagiboru v Praze, kde měla dílnu táborská slídárna, a během ledna a února byli všichni odvezeni do Terezína k postupné likvidaci. Válka naštěstí skončila, a tak se otec vrátil. Po svém návratu sepsal několik postřehů o tom, co zde v Táboře prožil jako Žid za okupace. Vzpomínky na jaro Jaroslav Stejskal V prvních květnových dnech nám nebylo jasné, z které strany přijde do Kamýka n..vltavou osvobození. Pracovníci odboje této oblasti se snažili navázat spojení hlavně s Američany, protože už byli blízko v Plzni. Jenže tam se americká armáda zastavila. První americkou hlídku přivedli do Kamýka odbojáři, myslím asi 7. května odpoledne. Byli to vyjednavači. Přijeli ve dvou otevřených džípech vyzbrojených těžkými kulomety. Všichni měli pěkné padnoucí uniformy, na hlavách přílby, po ruce automatické pušky a pistole. Tato skupinka jen dojednala, že zítra přijede do Kamýka vysoký americký důstojník a přijme kapitulaci té neveklovské posádky. Honem jsme postavili na kraji města slavobránu a většina domů se přes noc ozdobila československými prapory celou válku pečlivě ukrytými. Druhý den dopoledne tedy americká delegace přijela! Místní kapela je přivítala československou hymnou, sešla se spousta lidí ve svátečních šatech, některé ženy i v národních krojích a vítali je chlebem a solí. Všichni jsme byli nadšeni, že pro nás válka skončila bez jediného výstřelu. Žádné dlouhé projevy nebyly. Američané brzy po podpisu odjeli. Asi dva dny se v Kamýku celkem nic závažného nedělo. Až přišla zpráva, že zítra přijede sovětská armáda. Honem jsme zas stavěli na opačné straně Kamýka slavobránu. Velký problém byl, jak na ni azbukou napsat uvítací heslo, když z nás mladých nikdo azbuku neznal. Od rána jsme čekali s kyticemi krásně rozkvetlých šeříků a vesele jsme pak vítali druhou osvoboditelskou armádu. 7

8 OD PRÁZDNIN DO PRÁZDNIN. Petr Musílek Kapitola 13 HVĚZDNÉ NEBE Jednou večer jsme seděli s tatínkem v kuchyni. Maminka žehlila pleny a malá Áňa spokojeně pobrukovala v postýlce. Už by ta zima mohla skončit, řekla maminka. Však to nebude dlouho trvat, řekl tatínek. Dneska jsem na zastávce trolejbusu viděl paní se sněženkami. Měla je položené na košíčku s nákupem. Chtěl jsem se zeptat, kde je prodávají, ale nastoupila do jiného vozu. Také jsi slíbil, že se podíváš, co hrají v divadle. Paní Dvořáčková by nám pohlídala děti, řekla maminka. Tam bych mohl dojít teď, řekl tatínek. A Pepíka vezmu s sebou. Alespoň se trochu proběhne. Oblékl jsem si zimní bundu, obul sněhule a vyšli jsem s tatínkem před dům. Celá ulice se koupala v oranžovém světle neónových lamp. Na loužích byly ještě škraloupy ledu, ale ten led byl tenounký jako škraloup na hrnečku s mlékem. Už je ve vzduchu cítit jaro, řekl tatínek a podíval se nahoru na oblohu. Jak je cítit jaro, zeptal jsem se? To se moc těžko vysvětluje, řekl tatínek. Ale když se pozorně díváš, posloucháš a nasáváš vzduch kolem, nakonec ho ucítíš. Na stromech vyrážejí pupeny, místy se objeví trsek zelené trávy, i obloha je čistší. Občas uslyšíš zapípání, jaké jsi v zimě neslyšel, i lidé jsou hodnější. Možná, že už ho také cítím, řekl jsem tiše a naplno se nadechl chladného nočního vzduchu. Půjdeme přes park, Pepíku, řekl tatínek. Je to o kousek kratší a možná, že v místech, kde nejsou lampy, uvidíme hvězdy. Já se pamatuji, že u dědečka je nebe hvězd plné, řekl jsem. Hvězd je všude stejně, řekl tatínek. Ve městě je ale moc světel, a tak jsou špatně vidět. Také je to možná tím, že jsou tak malinké, řekl jsem. Oni nejsou malé, řekl tatínek, ale jsou strašně daleko. Jak daleko, zeptal jsem se. Jako je daleko Praha? Nebo ještě dál? To je tak daleko, že bys tam nedoletěl ani tím nejrychlejším letadlem. Ve škole se o tom budete učit. Ale to až budeš trochu větší. Už jsme chvíli šli parkem, ale všude u cestiček byly lampy. Až dole, co teče Chrudimka, byl malý ostrůvek neosvětleného břehu. Sešli jsme z cesty a zastavili kousíček od vody. Tak se podívej, řekl tatínek. To jsme si vybrali dobré místo. Všude kolem byla tma jako v ranci. Lampy zůstaly zastíněny hustou řadou stromů. I oranžová záře večerního města se ztratila někde v jejich větvích. Zvedl jsem oči od země a podíval se na oblohu. Nebe bylo poseté hvězdami a bylo jich možná opravdu tolik, jako když jsme se na ně dívali z dědečkovy zahrádky. Některé byly veliké a jasné a jiné jenom poblikávaly, jako malé svítící tečky. A tak je to se vším, Pepíku, řekl tatínek. Vždycky si musíš najít správné místo. Protože jinak bys mohl chodit po světě jako slepý. Moc jsem tatínkovi nerozuměl. Když jsme ale šli dál, pořád jsem si říkal. Všude jsou hvězdy. Jenom se musím dívat ze správného místa. 8

9 60. VÝROČÍ KONCE II. SVĚTOVÉ VÁLKY NA SENIO.CZ VE VZPOMÍNKÁCH NAŠICH PŘISPĚVATELŮ Ukázky Konec války Josephine Napravil Přišel rok Bydleli jsme s manželem v bytě ve Václavské pasáži na Karlově náměstí. Ve stejném domě bydlel i pan profesor Trapl, významný gynekolog. Na jeho radu jsem si udělala školu pro pomocné sestry, abych nebyla totálně nasazená, ale abych v případě války mohla vypomoci taková sanitní služba to byla. Poprvé se mé znalosti osvědčily při velkém leteckém náletu na Prahu v únoru 1945, kdy právě oblast kolem Karlova náměstí byla silně zasažena. 5. května mi pan profesor Trapl telefonoval, že se přes barikády nemohou dostat sestry do nemocnice, a zda bych mohla přijít vypomoci. Šla jsem tam v šest hodin ráno. Pracovali jsme v sobotu, v neděli, v pondělí, stále, ve dne v noci. Byla to hrůza. V úterý večer jsem šla konečně domů, poněvadž už jsem nemohla. Spala jsem dvacet čtyři hodiny. V té době nás navštívil pan konzul Rozborg z vyslanectví Švédska a řekl mi, že všichni z koncentračních táborů, všichni ti ubožáci, se hrnou do Prahy, protože západ odřízly spojenecké armády od světa a nemohou se dostat domů. Zda bych mohla nějak pomoci. A tak jsme začali pracovat. Úřadovalo se v rohové budově v Senovážné ulici, naproti dnešní České národní bance. Byly to tisíce lidí, kteří přicházeli v hrozném stavu. Vydávali jsme jim lístky na oblečení a potraviny. Mluvila jsem všemi možnými jazyky na světě. Ani když jim člověk polovičku nerozuměl, tak se mluvilo rukama a hledala se cesta, jak těmto lidem pomoci. Do naší kanceláře přicházeli i Češi a ptali se těchto uprchlíků na informace o svých blízkých, kteří byli zavlečeni do různých oblastí Evropy. Zde jsem začala vytvářet seznam repatriantů, takovou rešerši. Z toho jsem pak vycházela při své práci v Německu a Rakousku, jak se zmíním později. Zúčastnila jsem se také pomoci při evakuování terezínské pevnosti. Pátrala jsem tam po doktoru Souhradovi, který byl před uvězněním nejvyšším policejním lékařem v Praze. Bývalé vězně jsme nosili ven v prostěradlech, protože byli ve velmi špatném stavu, nemohli jsme se jich ani dotknout. Doktora Souhradu jsem nenašla. Později jsem zjistila, že se už vrátil domů, ale do měsíce po návratu zemřel. Koncem května, asi tak dvacátého, mě zase navštívil švédský pan konzul a pan vyslanec, zda bych nechtěla doprovázet velkou skupinu lidí připravenou k transportu domů do Dánska a Norska a zda bych pak ve Švédsku nevyzvedla skupinu českých repatriantů. Většina z těch, kteří jeli do Dánska a Norska, byli vězni z Terezína ale i z jiných míst. A tak jsem doprovázela domů dva velké autobusy bývalých vězňů. Jeli jsme téměř bez přestávek a bez možnosti pořádného spánku několik dní a nocí, přes Plzeň, americkou zónou nahoru až do Padbornu na dánské hranice a tam jsem je předávala jednotlivým vládám. Poté jsem sama odletěla do Stockholmu. Byla jsem vůbec první česká vlaštovka, která z osvobozeného Československa přišla do Stockholmu. Tam jsme měli spoustu dívek a žen z Bergen Belsenu a Ravensbrucku, které švédský princ Bernadotte přivezl k rekuperaci, aby se zotavily v jižním Smolandu, ve Švédsku. Zapomněla jsem dříve připomenout, že můj otec byl vlastně napůl Švéd z Ohust u Göteborgsee. A tak jsem pracovala ve Švédsku, dostala jsem se i do Norska, protože nějací Češi dokonce byli až v dolech na Špicberkách. Sestavovala jsem seznam všech repatriantů, které jsme pak vezli domů. Ve Stockholmu jsem potkala skupinu českých žen, které tam žily a celou válku sbíraly peníze. V roce 1945 za tyto peníze nakoupily celé vybavení pro dětskou nemocnici se šedesáti lůžky. Továrna Volvo, její ředitel Nielsen, nám zapůjčila dodávkové vozy, šoféři byli studenti z Uppsaly. Celou tuto nemocnici jsme převezli do Československa. Trvalo nám to pět dnů, ve dne i v noci jsme jeli, vedení měl Švédský červený kříž, kapitán Ekerut. Cesta byla velmi zajímavá, vedla přes rozbořené Německo. Nemocnici jsme přivezli až do Prahy. Přebírala ji od nás paní prezidentová Benešová, která nás pěkně přivítala a pro švédský doprovod uspořádala recepci v Obecním domě. Bylo to moc hezké. Přítomni byli i zástupci české armády. Všechno bylo tehdy ještě pod vojenskou ochranou. V této souvislosti se mi vybavuje mé poslední setkání s Janem Masarykem. Musela jsem tenkrát pro Švédy z výpravy dát dohromady víza pro Československo. Přišla jsem na Hrad a Honza Masaryk tenkrát právě přiletěl z Anglie a přišel, jak jsem tam čekala, a povídá: Potřebuju honem deset korun, abych zaplatil holiči. A žádnej neměl deset korun, tak jsem mu dala dvacetikorunu a on řekl: Někdy vám ji vrátím. Tak se na to těším, až ho potkám někde nahoře, že se tam spolu pobavíme. Dodneška nevím, kam ta dětská nemocnice ze Švédska přišla, kde ji dostali. Oficiálně byla předána Československému červenému kříži. Její vybavení zahrnovalo od postelí až po krev úplně všechno, na co jste mohli přijít. To bylo v červenu a červenci. V srpnu za námi přišel pan ministr, tenkrát byl sociální ministr Bečko, že stále přibývá dotazů na lidi odvlečené do Německa, a povídá: Paní Josephine, potřebovali bychom někoho, kdo by nám s tím začal, kdo by šel do Mnichova na repatriaci a hlavně, kdo by nám přivezl zavlečené české děti. Tak jsem přišla k tomu, že jsem se jako první dostala k hledání českých dětí, a mezi nimi samozřejmě i lidických. Pracovali jsme v rámci české vojenské konzulární mise v Mnichově, kterou vedl kapitán Horný. Odtud jsme organizovali transporty lidí a vedli další vyšetřování. Pomáhali jsme spoustě opuštěných žen nebo invalidům, kteří byli v Německu a nemohli se po válce rychle dostat domů. V těchto transportech jsem hlavně měla na starosti děti. Takto jsem pracovala v roce 1945 a v roce 1946 až do června. Při vyhledávání dětí jsem využila německého systému Kinderlandverschikung. Když totiž Němci evakuovali před frontou, tak brali celou školu jako jednu buňku i s učitelem. Posílali je pak tam, kde bylo nejmíň bombardování, čili to bylo do Bavorska a Rakouska. A já jsem si říkala, že tam ty děti budou, že nemá význam jít po rozbořených městech, ale že budeme chodit po těch školách, které sem byly poslané, tam ty děti budeme hledat. Začala jsem nejprve v Bavorsku. Odtud jsme vypravili dva vlakové transporty, ve kterých byl vždy jeden vagón vyhrazen dětem. S jedním transportem jsem dojela do Prahy, kde mi ministr Bečko řekl, abych se soustředila na vyhledávání lidických dětí. Při pátrání po dětech z Lidic jsme nejprve spolu se dvěma lidickými ženami a šoférem Vondráčkem z policie jeli do Polska. Tam jsme hovořili se všemi možnými lidmi, kteří mohli přijít s těmi dětmi do styku. Dělali jsme celou tu rešerši, abychom mohli v hledání pokračovat. Tam jsme se dozvěděli o Lebensborn, což byl německý ústav v Mnichově, kde se všechny tyto děti registrovaly, dostaly nové jméno, nové křestní listy. Úplně všechno, tedy ten český původ, se úplně zahladilo. A tak jsem začala hledat. Nejprve v prosinci 1945 v severním Rakousku v oblasti Waldfirtel, kde u UNNRY bylo čtyři nebo pět škol. Přišla jsem tam a začala jsem: Tak děti, kdo rozumíte česky? Nikdo samozřejmě, protože po čtyřech, pěti letech si to nepamatovaly. Tak jsem začala: Jestlipak víte, co to je babička, a jestlipak znáte třeba Červenej šátečku kolem se toč? A takhle se jim starými písničkami a tou vzpomínkou na babičku, na maminku apod. pomalu ta slova vracela zpátky. Třeba ten Hanfa, o kterém se hned zmíním, mluvil takovou hatmatilkou, to bylo napůl česky, napůl polsky, chudák chlapec, ale potom: Jo, to jsem já, na tý fotografii. To jsem já. No tak jsem ty děti dostávala domů. Měla jsem to štěstí a hrozně jsem tomu ráda, že jsem přivezla prvního lidického chlapce Václava Hanfu. Přijela jsem s ním 23. prosince 1945, byl u nás na Vánoce a ještě přes Nový rok. Chtěla jsem ho adoptovat, protože jsme neměli děti, ale pak se objevila nějaká tetička a kluka si vzala. Já jsem z toho byla celá smutná, ale nedalo se nic dělat. Kolikrát v životě jsem si říkala: Co asi s ním je, co asi ten chlapeček dělá? A teď jednoho krásného dne po skoro padesáti letech jeden z mých sousedů zavolal a řekl: Paní Napravilová, poslyšte, vy jste přivezla toho chlapečka, jste to vy? Já povídám: Jo, to jsem já. A tak se ukázalo, že v novinách o něm psali a že řekl: Přijela hodná paní Napravilová a přivezla mě domů. Pan soused v redakci zjistil adresu, telefon a do měsíce jsme se viděli. A moc mě těší, že když mi teď píše, tak se podepisuje: Váš syn. Dostala jsem zprávy z Izraele, že v Malmö byla spousta českých dětí, které měly tuberkulózu kostí, nebo měly a pak byly na rekuperaci po hnisavém zánětu pohrudnice. Tak jsem se účastnila, někdy v roce 1946, prvního letu českého letadla Československo Švédsko, který převážel tyto nemocné děti. Letělo se přes Polsko, které bylo obsazeno Rusy. Piloti nevěděli, že potřebují povolení pro přelet přes toto vojenské území, museli jsme tedy u Poznaně dolů. Tehdy mi všechny ty děti začaly plakat, protože myslely, že jsou znovu v koncentračním táboře. Všechnu tuto práci od května 1945 jsem dělala bezplatně jako členka Československého červeného kříže, později i Švédského červeného kříže. V roce 1946 mi nový ministr sociální péče nabídl placenou práci. Tu jsem dělala jen dva měsíce, protože jsme se pak s manželem odstěhovali do Vídně, kde manželovi vrátili továrnu. 9

10 60. VÝROČÍ KONCE II. SVĚTOVÉ VÁLKY NA SENIO.CZ VE VZPOMÍNKÁCH NAŠICH PŘISPĚVATELŮ Ukázky Moje vzpomínky Marie Kekrtová Záleská V srpnu 1944 jsem nastoupila jako ošetřovatelka do Zemského ústavu pro tuberkulózní děti v Lužích, na pavilon C. V zařízení bydlelo přes třicet děvčátek a několik chlapečků ve věku do šesti let. Byla to práce namáhavá, ale mezi dětmi krásná, děti dovedou být vděčné. Protože v ústavu díky zakladateli dr. Hamzovi byl nastolen přísný řád, kde v první řadě byla péče o děti, pravidelně jsme se střídaly v různých povinnostech v pracích kolem dětí, takže mezi sestrami nedocházelo k závisti. Blížila se fronta, byly nálety, bomby rozbily pardubické nádraží a my jsme s dětmi velice často musely obědvat v krytu. Kryty byly pod každým pavilonem. Bylo to asi 8. května. Co se děje? Občané města Luže se stěhují do ústavu do krytů! To musí být něco moc vážného, dosud byla dodržována přísná izolace!!! Prý se vrátili Němci, chtěli zbraně, které jim partyzáni sebrali (v Luži byla malá posádka), zajistili deset mužů jako rukojmí a dali ultimatum! Zavedli jsme děti do krytu nic jsme jim neřekly, jaké je nebezpečí. Tatínek strojmistr střežil s partou strojovnu a kotelnu. Běžela jsem pro maminku, bydleli jsme v areálu ústavu, a ta řekla, že do sklepa nepůjde. Tohle zažila v Rusku, jestli ji mají zabít, ať ji zabijí doma. Vrátila jsem se bez ní, ale byl to hrozný pocit čekat v krytu na možnou smrt. Najednou se děti nikdo z nás jim to neřekl, nikdy se tak nestalo začaly modlit Otčenáš. Bylo to strašně dojemné. A netrvalo dlouho, někdo pro nás přiběhl. Volal: Němci jsou pryč a svou hrozbu neuskutečnili! 10. května dopoledne. Měla jsem službu u dětí, které odpoledne odležovaly na lehárně. Bylo překrásné ráno. Před námi v udržovaném parku se slunce opíralo do velkého kruhu, zasazeného do zeleného trávníku, plného modrých pomněnek a červených tulipánů. A najednou se v rádiu ozvala hudba Děti, to je naše národní hymna. tu nikdy neslyšely. Měla jsem oči plné slz a děkovala jsem, že je konečně mír!!! Mozaika vzpomínek Milena Komárková a Helena Mikšíková Strýček Pepa Maminka byla z jedenácti dětí. Její nejmladší bratr Pepa mi byl za kmotra. Byl to velmi milý a šikovný člověk. Žil v Praze. Na začátku války se oženil. Když se mu narodil syn, radostně nám oznámil: Váží 4 kila, narodil se 4.4. Svátek bude mít Prostě čtyřka je šťastné číslo. Jiříčkovi byly čtyři měsíce, když strýčka zatklo gestapo. Za války se nesměla poslouchat v rádiu cizina. Strýček byl elektrikář a několika známým rádio upravil, aby cizinu poslouchat mohli. Nevím, jestli to byla nešťastná náhoda, nebo ho někdo udal. Nejprve byl v Terezíně,pak v Buchenwaldu. Když nám teta poslala telegram, že je strýček mrtev, maminka vyběhla z domu a celé odpoledne běhala po lese a volala: Pepo, Pepo! Dlouho se nemohla s jeho smrtí smířit. Po válce přišel za tetou strýčkův spoluvězeň. Přinesl jí dopis. Vyprávěl, jak těžce pracovali v kamenolomu. Jednou si vybral vězeňský lékař několik vězňů a naočkoval je jako pokusné králíky. Strýček byl mezi nimi. Do rána všichni zemřeli. Jen strýček ještě dýchal. Byl ochrnutý a snažil se levou rukou napsat pár slov manželce a synkovi na rozloučenou. Když lékař přišel, moc se divil, že strýček ještě dýchá. A pak ho nechal ještě položivého hodit s těmi mrtvými do pece. Osvobození startem k diamantové svatbě Ota Rydlo Májové dny osvobození v roce 1945 byly již tolikrát připomínány, že lze sotva něco nového ještě dodat. A přece mne napadá, že opětné otevření českých vysokých škol znamenalo a usnadnilo v tomto studijním nástupu snazší porozumění a sblížení studentů a studentek. Nejen v cíleném vzdělávání, ale také v častém spřízněném splynutí duší. Nesporně k tomu pomáhalo vnikání do studované problematiky a pocit odpovědnosti ke každé činnosti a ke každému společenskému jednání a projevu. Také v oblasti studentských lásek by statistici našli dost takových, které již během studia přecházely v manželství. Také proto, že do vysokoškolských poslucháren nastupovali posluchači nejen bezprostředně po maturitě, ale i s víceletým zpožděním. Kdysi jsem četl, že snad v Číně se u základních občanských dat neuvádí datum narození dle prvního nadechnutí a zaplakání novorozence, ale dle předpokládaného početí. V tomto smyslu lze letos u připomínaných manželství spojovat osvobození po druhé světové válce a konec protektorátu za důvod k oslavě diamantové svatby. Samozřejmě bylo tehdy víc mladých lidí s jinými profesními osudy, ale se stejným elánem do nového slibně nadějného života. Že docházelo k četným zklamáním víme všichni, ale i zde dle vlastního poznání mohu jen potvrdit, že tehdy uzavřená manželství zůstávala pevná i v nových okolnostech života a svojí odpovědností a seriózností nebyla vůbec srovnatelná s dnešní statistikou manželských nepevností. 60. výročí konce 2. světové války Alžbeta Soubustová Na válku se dívám ze dvou úhlů. Když začínala a probíhala, byla jsem malé dítě a musím po pravdě přiznat, že se mne v dětství nijak negativně nedotkla. S rodiči a sestrou jsme se museli evakuovat na vesnici vzhledem k možnosti leteckých náletů na nedaleký průmyslový objekt. Pro děti, kterými jsme tenkrát byly, to znamenalo poznávání nového prostředí, nové zážitky, přátele, volnost pohybu v přírodě. Objevovaly jsme venkov s jeho nezaměnitelnou atmosférou. Nedostatek jsem nepoznala. Hlad jsem měla jedenkrát. To se už blížila, před Velikonocemi 1945, fronta a my museli nečekaně utíkat do krytu na zahradě. A to tak rychle, že rodiče nestihli s sebou vzít dostatek jídla a pití. Asi za dva dny si otec troufl zajít do domu pro to, co nám scházelo, a přinesl zprávu, že dům je plný německých vojáků, vysílených, spících různě po zemi. Ničeho se sami nedotkli a protože mu jich bylo líto, nabídl jim jídlo a pití. Když tam po dalších dvou dnech zašel znovu, už tam byli Rusové. Jistou dobu u nás bydleli, jedli s námi a byli to laskaví lidé, nic nám nevzali a nijak nám neublížili. Nemůžu lhát, že to bylo jinak. Jenomže v průběhu válečných let bydleli s námi i němečtí vojáci, prostě je k nám německé velitelství nastěhovalo. Byli vstřícní, zdvořilí, pořádku milovní, hrávali si s námi a někteří uměli trochu česky. Rodiče říkali, že nijak z války nadšeni nebyli. Tak jak to vlastně je? Kdo, jaká síla způsobuje, že se lidé dají vtáhnout do ozbrojených konfliktů, zabíjejí, pášou nelidské zlo, když já a moje rodina jsme se na obou stranách setkávali s lidmi, kteří z války radost neměli, vzpomínali s obavami na svoje rodiny a měli plné zuby celého válečného dění. Někdy na ně myslím, na Němce i Rusy, a uvažuji, kdo z nich měl to štěstí vrátit se živý a zdravý ke svým nejbližším a komu ani nebylo dopřáno spočinout v rodné zemi a odpočívá kdesi daleko od domova jako neznámý vojín. 10

11 ZAMYŠLENÍ NAD CITÁTY - Také rádi přemýšlíte o myšlenkách a výrocích známých i neznámých autorů? Napadají vás k nim komentáře ovlivněné vaší situací a vašimi postoji? Rádi byste tyto své názory aktivně sdíleli s ostatními? Nyní vám to umožní naše rubrika NAD CITÁTY. Vyberte si citát, který vás zaujal, otevřením celého článku se dostanete k odkazu pro přidání příspěvku. Chcete, aby k diskuzi pro ostatní byl zařazen váš oblíbený citát, myšlenka? Můžete nám ho poslat i s vašimi dalšími návrhy. Podívejte se jak to vypadá na Žádná starost není tak veliká, jako strach před ní. Locke Soubustová - Nemalujme si černé scénáře do budoucna, stresuje to. Řešme problémy, když nás postihnou. Ira - Ale u lehkomyslných a riskujících to platí naopak! MJ - Stále bychom si měli opakovat, že přítomnost se nám již nevrátí a žít opravdu přítomností. Na události budoucnosti je dost času. Budou-li špatné, kazí nám to náladu dopředu a při příjemných budeme alespoň mile překvapeni. Urbanova - Každý člověk je obdařen určitým množstvím fantazie,větším či menším. Je otázkou silné vůle přemoci strach, který pohání fantazii někdy do obřích rozměrů. Takže opět - jako téměř u každého jedince - se tento citát váže na sílu osobnosti a její volní vlastnosti. AD - Strach je energie, která poškozuje, uzavírá, skrývá, hromadí a omezuje. Soutěž PŘÍSPĚVEK - Jak jsem informovali na našich stránkách. S potěšením vám oznamujeme, že v dalším kole soutěže PŘÍSPĚVEK - v měsíci ČERVNU 2005 obsadily dvě místa autorky www. senio.cz. První místo studentka Michaela SOUCHOVÁ odborným článkem SENIOR A MÉDIA. Třetí místo jedna z autorek letošního našeho seriálu 60. výročí konce II. světové války paní Marie KEKRTOVÁ - ZÁLESKÁ příspěvkem MOJE VZPOMÍNKY. AVÍZA Zaregistrujte se! Budete pravidelně každý týden informováni o novinkách na JAK STRÁVIT HEZKÉ CHVÍLE Zdeňka Voborská 1. V talíři hliněném po prstech stopa v něm zpívá. Krajina s rybníkem tajemství skrývá. Srdíčko zahřeje glazura neskryje cítím jak radost chce dávat krajina tichá kdo asi vytvořil dílko, jež pohodou dýchá. 2. V kastrůlku na plotně cibulka zpěněná, vůně se kuchyní line. Chutě se sbíhají, kocour se za oknem protáhne líně. Muškát se po očku záclonou juká, mlsnému jazýčku k obědu kukačka kuká. Cibulka nepění - sládne... Kdo jídlo vychutná - nechvátá - Mládne! KALENDÁŘ Nevíte, co dělat v sobotu nebo v neděli? Kam se vypravit? Co určitě nepromeškat? Jak vědět? Neváhejte a sledujte náš aktivní Kalendář každý den! A co víc? Pošlete nám i svoje tipy! Autoři našeho hlavního letošního seriálu ocenění v Soutěži PŘÍSPĚVEK Únor Marie URBANOVÁ; březen Štěpánka LASZÁ- KOVÁ; duben Jaroslav STEJSKAL; květen František KONEČNÝ, Milena KOMÁRKOVÁ a Helena MIKŠÍKOVÁ, Hana JANČÍKOVÁ; červen Marie KEKRTOVÁ-ZÁLES- KÁ; září AJ; říjen Jarmila ŽÁKOVÁ; listopad Milada JANATKOVÁ; prosinec Jan HNÍZDIL, František DOBEŠ. PUBLIKOVAT Jednoduše a rychle nám můžete zaslat své příspěvky ke zveřejnění. 11

12 na našem portálu si můžete zdarma zřídit ovou schránku s adresou jmeno@senio.cz pro využití výhod moderní komunikace, třeba s vnoučaty. Server pro správu těchto ů od září provozujeme na nové adrese a u nového poskytovatele, což by uživatelům mělo přinést větší komfort a šíři služeb než dosud. Doufáme, že i toto vylepšení vám zpříjemní využívání stránek NAPSALI NÁM Spolupráce s různými subjekty pokračovala a rozvíjela se i v letošním roce a mohli jste se s ní seznámit nejen v této rubrice. Realizovala se například i vzájemným zveřejňováním pozvánek a programů na akce nebo přímými odkazy na jednotlivé partnery. FESTIVALY Literární vysočina v Chotěboři; Táborská setkání VÝSTAVY Cesty malých chodců v Táboře; Výstava pro kočku v Praze KURZY Senioři na počítači v Prostějově a v Táboře SOUTĚŽE Strom roku 2005 ROZHLASOVÁ AKADEMIE TŘETÍHO VĚKU Texty přednášek, příležitostné akce, pobyty v Sedmihorkách KINA AKADEMIE III. VĚKU Knihovna Karla Dvořáčka ve Vyškově; Město Prachatice DIVADLA Internetový portál SENIO.CZ Na internetu vychází týdně, v tištěné podobě dvakrát do roka (květen/listopad), v 2005 jako dvojčíslo v prosinci. Odpovědný redaktor Jana Lešikarová Vydavatel: NADACE SENIO, Dlouhá 325, Tábor IČO ; DIČ CZ Evidenční číslo MK ČR E ISSN elektronické ISSN tištěné Místo vydání Tábor Telefon redakce , fax , redakce@senio.cz Senio.cz NADACE SENIO

Korpus fikčních narativů

Korpus fikčních narativů 1 Korpus fikčních narativů prózy z 20. let Dvojí domov (1926) Vigilie (1928) Zeměžluč oddíl (1931) Letnice (1932) prózy z 30. let Děravý plášť (1934) Hranice stínu (1935) Modrá a zlatá (1938) Tvář pod

Více

Antonín Pachl se svou třídou ve školním roce 1938/1939

Antonín Pachl se svou třídou ve školním roce 1938/1939 TONDO, UTÍKEJ! Byl slunečný zimní den, pondělí 18. prosince 1939. Děti ze Zlína šly tak jako vždy do školy, do Komenského měšťanské školy. Nikdo z nich však netušil, že by se dnes mohlo stát něco neobvyklého.

Více

Co byste o této dívce řekli?

Co byste o této dívce řekli? Co byste o této dívce řekli? Jaké má vlastnosti? Co dělá? Jaká je to žákyně? Z jaké pochází rodiny? Upřesníte ještě něco v charakteristice této dívky? Doplníte teď něco na charakteristice dívky? Kdo by

Více

Bertil stál u okna a díval se ven. Začalo se smrákat. Venku byla mlha, zima a ošklivo. Bertil čekal na maminku a na tatínka, až se vrátí domů.

Bertil stál u okna a díval se ven. Začalo se smrákat. Venku byla mlha, zima a ošklivo. Bertil čekal na maminku a na tatínka, až se vrátí domů. Bertil stál u okna a díval se ven. Začalo se smrákat. Venku byla mlha, zima a ošklivo. Bertil čekal na maminku a na tatínka, až se vrátí domů. Čekal tak toužebně, že by nebylo divu, kdyby se objevili ve

Více

Paměťnároda. Helena Medková

Paměťnároda. Helena Medková Paměťnároda Helena Medková 1946 Narodila se v roce 1946 v Praze. Její rodiče ji již od malička vedli k hudbě. Hrála na klavír a její sestra na housle. Studovala na konzervatoři a poté na Akademii múzických

Více

Příběhy našich sousedů. Božena Klusáková. Scénář k hlasové reportáži. Zpracovali: žáci z 9. A Tereza Záhrobská, Marie Součková, Daniel Bromberger

Příběhy našich sousedů. Božena Klusáková. Scénář k hlasové reportáži. Zpracovali: žáci z 9. A Tereza Záhrobská, Marie Součková, Daniel Bromberger Příběhy našich sousedů Božena Klusáková Scénář k hlasové reportáži Zpracovali: žáci z 9. A Tereza Záhrobská, Marie Součková, Daniel Bromberger Pedagogické vedení: Mgr. Radka Hodačová Škola: ZŠ Jana Ámose

Více

Ludmila Kubíčková rozená Třesohlavá - Hluboš (*1928)

Ludmila Kubíčková rozená Třesohlavá - Hluboš (*1928) Zpracovali: Burdová Monika, Havlíčková Zuzana, Kraftová Anna, Pečenka Tomáš, Šíp Josef Pedagog: Mgr. Romana Křížová Škola: Základní škola, Příbram VII, Bratří Čapků 279 Ludmila Kubíčková rozená Třesohlavá

Více

Josífek byl už opravdový školák,

Josífek byl už opravdový školák, 1 Josífek byl už opravdový školák, prvňáček. Ale hlavně byl zvědavý malý kluk. Stále si něco vymýšlel, občas nerad poslouchal a taky často lhal. Nic nepomohlo, že začal chodit do školy. Nepomohlo, ani

Více

17. listopad DEN BOJE ZA SVOBODU A DEMOKRACII

17. listopad DEN BOJE ZA SVOBODU A DEMOKRACII 17. listopad DEN BOJE ZA SVOBODU A DEMOKRACII 17. listopad patří mezi jeden z nejvýznamnějších dnů v dějinách České republiky. V roce 1939 nacisté brutálně zakročili proti vysokoškolským studentům. O padesát

Více

- Zprávy

- Zprávy www.prachatickonews.cz - Zprávy "Řekla nám to Dagmar Lieblová, která přežila koncentrák..." PRACHATICE - 16. února 2012-9:36 - Přízemí i balkony prachatického městského divadla zaplnila ve středu 15. února

Více

Příběhy našich sousedů: S Jarmilou Erbanovou od A až do Z

Příběhy našich sousedů: S Jarmilou Erbanovou od A až do Z Příběhy našich sousedů: S Jarmilou Erbanovou od A až do Z tým: Ondřej Bednárik, Vojta Deliš, Jan Hlavsa, Ondřej Chalupka, Šimon Kuchynka, Jana Roubová zleva: O. Chalupka, O. Bednárik, Jarmila Erbanová,

Více

Památný strom. projekt Náš region

Památný strom. projekt Náš region Památný strom projekt Náš region Představuji se vám Jmenuji se JAVOR KLEN Narodil jsem se před 190 lety. Adresa: východní okraj města poblíž cesty ke klášteru, ulice Antonína Dvořáka 773, Králíky Výška:

Více

Ahoj kamarádi, rok se s rokem sešel a v našem lese je bílo až oči přecházejí. Všechny stromy se oblékly do nadýchaných jiskřivých kabátů, na kterých

Ahoj kamarádi, rok se s rokem sešel a v našem lese je bílo až oči přecházejí. Všechny stromy se oblékly do nadýchaných jiskřivých kabátů, na kterých Ahoj kamarádi, rok se s rokem sešel a v našem lese je bílo až oči přecházejí. Všechny stromy se oblékly do nadýchaných jiskřivých kabátů, na kterých šišky vypadají jako velké hnědé knoflíky. V lese zavládlo

Více

Legenda o třech stromech

Legenda o třech stromech Legenda o třech stromech Legenda o třech stromech je v tomto setkání s malými metodickými úpravami zpracována v rámci jednoho setkání pro skupinu mládeže a dospělých včetně seniorů. Ve středu zájmu není

Více

NEOBYČEJNÝ PŘÍBĚH OBYČEJNÉHO ČLOVĚKA KARLA SUCHÉHO

NEOBYČEJNÝ PŘÍBĚH OBYČEJNÉHO ČLOVĚKA KARLA SUCHÉHO NEOBYČEJNÝ PŘÍBĚH OBYČEJNÉHO ČLOVĚKA KARLA SUCHÉHO Tamara Čopová Jiří Čechák Natálie Havlová Filip Wlodarczyk a Mgr. Zdeněk Brila Náš žákovský tým osmé třídy Základní a mateřské školy Jaroslava Seiferta

Více

Malý Ježíš měl také malé kamarády. Nazaretské děti si s ním rády hrály. Ježíš se vždycky nejdříve zeptal maminky a teprve potom si šel ven hrát. Chlap

Malý Ježíš měl také malé kamarády. Nazaretské děti si s ním rády hrály. Ježíš se vždycky nejdříve zeptal maminky a teprve potom si šel ven hrát. Chlap JEŽÍŠOVO DĚTSTVÍ O Ježíšově dětství toho mnoho nevíme. Víme jen tolik, že bydlel v Nazaretě, ve vesnici, kde byla doma Panna Maria, a že by velmi poslušný. Když zemřel zlý král Herodes, Svatá Rodina se

Více

Zatím sestoupi1 s nebe anděl v bílém rouchu. Odvalil od hrobky kámen a posadil a něj. Vojáci se zděsili a utekli. Za chvíli potom přišly k hrobu zbožn

Zatím sestoupi1 s nebe anděl v bílém rouchu. Odvalil od hrobky kámen a posadil a něj. Vojáci se zděsili a utekli. Za chvíli potom přišly k hrobu zbožn ZMRTVÝCHVSTÁNÍ Ježíšovi nepřátelé zvítězili. Ježíš byl mrtev, jeho učedníci rozptýleni. Všemu byl konec. Zlí lidé nechtěli poslouchat Ježíšovo učení a teď, když byl mrtev, se radovali. Ježíš však řekl:

Více

být a se v na ten že s on z který mít do o k

být a se v na ten že s on z který mít do o k být a se 1. 2. 3. v na ten 4. 5. 6. že s on 7. 8. 9. z který mít 10. 11. 12. do o k 13. 14. 15. ale i já 16. 17. 18. moci svůj jako 19. 20. 21. za pro tak 22. 23. 24. co po rok 25. 26. 27. oni tento když

Více

Člověk musí žít tak, podle toho na co má a jaké má podmínky. Zdena Freundová

Člověk musí žít tak, podle toho na co má a jaké má podmínky. Zdena Freundová Člověk musí žít tak, podle toho na co má a jaké má podmínky. Zdena Freundová Zpracovali: Rozálie Matějková, Kateřina Pecáková, Marie Havelková a Natalia Al-Imamová Pedagogické vedení: Jiří Šrail Škola:

Více

BLAŽENA HOKROVÁ. Životopis. Isabela Bouzková, Klára Němečková, Sofie Solarová, Johana Kastnerová, Ester Sarkisova

BLAŽENA HOKROVÁ. Životopis. Isabela Bouzková, Klára Němečková, Sofie Solarová, Johana Kastnerová, Ester Sarkisova BLAŽENA HOKROVÁ Životopis Isabela Bouzková, Klára Němečková, Sofie Solarová, Johana Kastnerová, Ester Sarkisova Blažena Hokrová se narodila 22. 11. 1926 jako nejmladší z pěti dětí. Rodným místem jí byla

Více

Emilovy skopičiny. 1. kapitola Emilovy narozeniny. 2. kapitola Emilova 250. skopičina. 3. kapitola Jak Emil dostal od Alfreda dřevěného vojáčka

Emilovy skopičiny. 1. kapitola Emilovy narozeniny. 2. kapitola Emilova 250. skopičina. 3. kapitola Jak Emil dostal od Alfreda dřevěného vojáčka Emilovy skopičiny 1. kapitola Emilovy narozeniny Byl jednou jeden kluk, jmenoval se Emil a jeho rodina byla táta, máma, jeho malá sestra Ida a čeledín Alfred. Emilovi bylo 5 let, zítra měl mít narozeniny.

Více

ÚTĚK NA ZÁPAD. (Günter Götz [1])

ÚTĚK NA ZÁPAD. (Günter Götz [1]) ÚTĚK NA ZÁPAD Koupit lístek, nastoupit do vlaku, to všechno proběhlo v pořádku. Ale kousek od východního Berlína vlak zastavil a objevila se lidová policie s kalašnikovy. Museli jsme ukázat dokumenty a

Více

Deník mých kachních let. Září. 10. září

Deník mých kachních let. Září. 10. září Deník mých kachních let Září 10. září Kdybych začínala psát o deset dní dříve, bylo by zrovna 1. září. Den, na který jsem se těšila po několik let pravidelně, protože začínala škola. V novém a voňavém

Více

Růžová víla jde do města

Růžová víla jde do města Růžová víla jde do města V Růžovém lese žila s maminkou, tatínkem a dědečkem v malé chaloupce Růžová víla. Jednoho dne se procházela po kraji lesa a zasněně hleděla na nedaleké město. Jakpak to tam asi

Více

narodil se nám syn, jmenuje se Josef."

narodil se nám syn, jmenuje se Josef. 1 1928 J. Č.: " Narodil jsem se 18. května roku 1928 v Roztokách u Jilemnice v Podkrkonoší.Tak k 18. květnu je v kalendáři bylo napsáno: Otelila se nám Bělka, narodil se nám syn, jmenuje se Josef." 1938

Více

Samuel van Tongel. Nevinnosti I

Samuel van Tongel. Nevinnosti I Samuel van Tongel Nevinnosti I Studený vítr ochlazoval jinak teplý večer při svitu zapadajícího slunce, jehož barva se měnila při každém mraku, který se na překrásném oranžovo-modrém nebi ocitl. Na stromech

Více

Digitální učební materiál

Digitální učební materiál Digitální učební materiál Evidenční číslo materiálu: 63 Autor: Mgr. Petra Elblová Datum: 15.12.2011 Ročník: 7. Vzdělávací oblast: Jazyk a jazyková komunikace Vzdělávací obor: Český jazyk Tematický okruh:

Více

Scénář. Otázka: Jak jste prožil své mládí?

Scénář. Otázka: Jak jste prožil své mládí? Scénář Otázka: Jak jste prožil své mládí? Pan Hylena: Bylo to takový zajímavý, teda, opravdu a jde o to, že nás bylo 8 dětí doma. Já jsem prostřední. Narodil jsem se v Křivsoudově, 45. A potom jsme se

Více

Neměl by vůbec nic. že jsme našli partnera

Neměl by vůbec nic. že jsme našli partnera Když mladý muž Neměl by vůbec nic. stejného smýšlení. slyšel ropuchu mluvit tak odvážně a logicky, beznadějně se zamiloval. Od té doby se pokaždé, cestou ze školy u ní zastavil na kus řeči. Jednoho dne,

Více

Jak Ježíšek naděloval radost také v tištěné verzi

Jak Ježíšek naděloval radost také v tištěné verzi Jak Ježíšek naděloval radost také v tištěné verzi Objednat můžete na www.fragment.cz František Ber Jak Ježíšek naděloval radost e-kniha Copyright Fragment, 2014 Všechna práva vyhrazena. Žádná část této

Více

Fialová holčička ZŠ Kamenice Barbora Koppová

Fialová holčička ZŠ Kamenice Barbora Koppová Fialová holčička ZŠ Kamenice Barbora Koppová Seznámení s autorem: Na okraj bych se Vám ráda představila. Mé jméno je Barbora Koppová a bydlím nedaleko Prahy. Ke psaní jsem se dostala z povinnosti. Snažila

Více

Bible pro děti představuje. Narození Ježíše

Bible pro děti představuje. Narození Ježíše Bible pro děti představuje Narození Ježíše Napsal: Edward Hughes Ilustrovali: M. Maillot Upravili: E. Frischbutter; Sarah S. Přeložila: Jana Jersakova Vydala: Bible for Children www.m1914.org 2012 Bible

Více

Přijeli jsme na tábor asi v 17 hodin a Upírovo strejda s Upírem a Žralokem už tam byli a sekali trávu sekačkou, co byla Upírovo strejdy, protože tu

Přijeli jsme na tábor asi v 17 hodin a Upírovo strejda s Upírem a Žralokem už tam byli a sekali trávu sekačkou, co byla Upírovo strejdy, protože tu Přijeli jsme na tábor asi v 17 hodin a Upírovo strejda s Upírem a Žralokem už tam byli a sekali trávu sekačkou, co byla Upírovo strejdy, protože tu sekačku, co měl vždycky Jarda půjčenou přes Peprníka

Více

Deset dní potom, co Ježíš odešel do nebe, apoštolové uslyšeli silné hřmění a prudkou vichřici. Bylo devět hodin dopoledne. Tu se nad hlavou každého z

Deset dní potom, co Ježíš odešel do nebe, apoštolové uslyšeli silné hřmění a prudkou vichřici. Bylo devět hodin dopoledne. Tu se nad hlavou každého z DUCH SVATÝ Když Pán Ježíš vstoupil do nebe, apoštolové se cítili sami, a proto se báli. Ježíš už nebyl mezi nimi. Jednoho dne však, jak slíbil, poslal Ducha svatého. Od té chvíle apoštolové zase měli odvahu.

Více

Autorem materiálu je Mgr. Renáta Lukášová, Waldorfská škola Příbram, Hornická 327, Příbram, okres Příbram Inovace školy Příbram, EUpenizeskolam.

Autorem materiálu je Mgr. Renáta Lukášová, Waldorfská škola Příbram, Hornická 327, Příbram, okres Příbram Inovace školy Příbram, EUpenizeskolam. Šablona č. 7, sada č. 1 Vzdělávací oblast Vzdělávací obor Tematický okruh Téma Člověk a jeho svět Člověk a jeho svět Rodina Příbuzenské vztahy v rodině, orientace v čase, život ve městě x vesnici Ročník

Více

Zpracovala Nová Milena - příběhy Čeháková Ludmila korektura Ing. Vlach

Zpracovala Nová Milena - příběhy Čeháková Ludmila korektura Ing. Vlach Celý měsíc se budeme seznamovat s pojmem láska. Musíme poznat co to slovo znamená. Před každým křesťanským kruhem si budeme vyprávět jeden mini příběh a vy samy děti určíte, zda je to láska a pohoda nebo

Více

Titul: TV_1303_Duchovné praktikovanie a úprimnosť pomáhajú planéte_iii Zdravím, Mistryně! (Ahoj.) Ano?

Titul: TV_1303_Duchovné praktikovanie a úprimnosť pomáhajú planéte_iii Zdravím, Mistryně! (Ahoj.) Ano? Zdravím, Mistryně! (Ahoj.) Ano? Dělám to teď dobře. Velice ráda Vás vidím! Já také, drahá, já také. Jste tak hezká! A toto je moje tchýně. Och, ano? Celá rodina je tady, dobrá! Dobrá, zpět k vaší poezii.

Více

Jediné dovolené, o kterých vážně chci něco slyšet, jsou ty, co se NEPOVEDLY. To mi potom aspoň není líto, oč jsem přišel.

Jediné dovolené, o kterých vážně chci něco slyšet, jsou ty, co se NEPOVEDLY. To mi potom aspoň není líto, oč jsem přišel. PROSINEC Neděle Když vám někdo vypravuje o své dovolené, nejhorší je, že se musíte tvářit, jako byste měli radost S NÍM. Nikdo totiž nestojí o to, poslouchat vyprávění o zábavě, kterou sám NEZAŽIL. ZíV

Více

linka pomoci Čekáte nečekaně dítě? Poradna (nejen) pro ženy v tísni Celostátní linka pomoci: 800 108 000 www.linkapomoci.cz

linka pomoci Čekáte nečekaně dítě? Poradna (nejen) pro ženy v tísni Celostátní linka pomoci: 800 108 000 www.linkapomoci.cz Bylo mi teprve 17, když jsem zjistila, že jsem těhotná. Hlavou mi svištělo, že chci studovat, užívat si života, a že mě naši zabijou. Ti nám ale nakonec pomohli ze všech nejvíc. S prckem to dnes už skvěle

Více

Ahoj kamarádi, tak co íkáte na ty dva hlupáky a vykutálence, kte í malému Jakubovi tak moc ublížili? Taky je vám z toho smutno? No aby nebylo!

Ahoj kamarádi, tak co íkáte na ty dva hlupáky a vykutálence, kte í malému Jakubovi tak moc ublížili? Taky je vám z toho smutno? No aby nebylo! Ahoj kamarádi, tak co říkáte na ty dva hlupáky a vykutálence, kteří malému Jakubovi tak moc ublížili? Taky je vám z toho smutno? No aby nebylo! Vždyť je to ostuda, když se lidi k sobě chovají tak surově

Více

Konec druhé světové války na Kodaňské ulici ve Vršovicích František Janouch (ročník 1931) Přestěhovali jsme se do nového bytu někdy koncem roku 1934,

Konec druhé světové války na Kodaňské ulici ve Vršovicích František Janouch (ročník 1931) Přestěhovali jsme se do nového bytu někdy koncem roku 1934, Konec druhé světové války na Kodaňské ulici ve Vršovicích František Janouch (ročník 1931) Přestěhovali jsme se do nového bytu někdy koncem roku 1934, když mi byly necelé čtyři roky. Byl to krásný, secesní

Více

Soused konečně otevřel dveře a řekl, aby byl zticha a nebudil mu děti: Dám ti třeba i dva chleby, jen rychle zase jdi!

Soused konečně otevřel dveře a řekl, aby byl zticha a nebudil mu děti: Dám ti třeba i dva chleby, jen rychle zase jdi! JEŽÍŠ UČITEL Když začal Ježíš kázat, učil lidi, co mají dělat, aby byli dobří, a aby jim za to Pán Bůh žehnal. Říkal lidem: Máte v nebi dobrého Otce. Mějte ho rádi a takto se k němu modlete: Otče náš,

Více

Podívejte se na Měsíc, vypadá jako písmenko D, zavolal Lukáš.

Podívejte se na Měsíc, vypadá jako písmenko D, zavolal Lukáš. Měsíc Do kluků jídlo doslova padalo. Jednak měli hlad jako vlci, ale také se už nemohli dočkat, až začnou pozorovat. Sotva dojedli poslední sousto, poprosili tatínka, aby jim dalekohled vynesl na zahradu.

Více

Ludwig Polzer-Hoditz. Osudové obrazy z doby mého duchovního žákovství

Ludwig Polzer-Hoditz. Osudové obrazy z doby mého duchovního žákovství Ludwig Polzer-Hoditz Osudové obrazy z doby mého duchovního žákovství IV. obraz 1928 Pohled najeden zámeček v Horních Rakousích. Berta a já rozmlouvající na okraji lesa. Já: Tři roky jsou tomu již, co od

Více

Ludwig Polzer-Hoditz. Osudové obrazy z doby mého duchovního žákovství

Ludwig Polzer-Hoditz. Osudové obrazy z doby mého duchovního žákovství Ludwig Polzer-Hoditz Osudové obrazy z doby mého duchovního žákovství III. obraz nedatováno V lese, poblíž malého karpatského městečka Modernu, odpočívající Berta a já. Já: Novoroční zvony vyzváněly prelomu

Více

ALBATROS MaS ve skole_ _cz.indd :30:45

ALBATROS MaS ve skole_ _cz.indd :30:45 ALBATROS Miloš Macourek Adolf Born Mach a Šebestová ve škole Mach a Šebestová ve škole MILOŠ MACOUREK ADOLF BORN Albatros Miloš Macourek heir, 1982 Illustrations Adolf Born, 1982 ISBN 978-80-00-02867-5

Více

qwertyuiopasdfghjklzxcvbnmq ertyuiopasdfghjklzxcvbnmqwer tyuiopasdfghjklzxcvbnmqwerty uiopasdfghjklzxcvbnmqwertyui opasdfghjklzxcvbnmqwertyuiop

qwertyuiopasdfghjklzxcvbnmq ertyuiopasdfghjklzxcvbnmqwer tyuiopasdfghjklzxcvbnmqwerty uiopasdfghjklzxcvbnmqwertyui opasdfghjklzxcvbnmqwertyuiop qwertyuiopasdfghjklzxcvbnmq wertyuiopasdfghjklzxcvbnmqw ertyuiopasdfghjklzxcvbnmqwer tyuiopasdfghjklzxcvbnmqwerty Terezín uiopasdfghjklzxcvbnmqwertyui setkaní s pamětnicí 28.4.2011 opasdfghjklzxcvbnmqwertyuiop

Více

Ondřej, mamka a děda Meda se třemi psy

Ondřej, mamka a děda Meda se třemi psy Ondřej, mamka a děda Meda se třemi psy Když bylo Ondřejovi pět a mamka se ho zeptala, co by si přál k narozeninám, okamžitě vyhrkl: Mami, kup mi psa! Ale Ondro, moc dobře víš, že pejsek potřebuje péči,

Více

TÉMA. Pochopila jsem ajurvédu takto: Autor : Matusáková Vlasta

TÉMA. Pochopila jsem ajurvédu takto: Autor : Matusáková Vlasta TÉMA Pochopila jsem ajurvédu takto: Autor : Matusáková Vlasta Abych mohla napsat jak jsem pochopila ajurvédu, tak se musím nejdříve zamyslet nad tím co to je - pochopení. Pochopení chápat věci realisticky.

Více

Příběhy našich sousedů

Příběhy našich sousedů Příběhy našich sousedů Romana Křenková Zpracovaly: Sára Klímová, Štěpánka Jánošíková, Vanesa Vojtěchovská, Julie Marečková, Adéla Ságnerová Vyučující: Jitka Demeterová Škola: ZŠ Jungmannovy sady, Tyršova

Více

Návštěva anděla VÁNOČNÍ PŘÍBĚH

Návštěva anděla VÁNOČNÍ PŘÍBĚH VÁNOČNÍ PŘÍBĚH Návštěva anděla Kdysi dávno žila v Nazaretu dívka. Byla jemná a skromná a jmenovala se Marie. Zasnoubila se s tesařem jménem Josef. Jednou, když si vyšla na procházku, přihodilo se jí něco

Více

Tragický osud dvou kamarádek

Tragický osud dvou kamarádek Tragický osud dvou kamarádek Když jsme počátkem května připravovali články o blovických obětech 2. světové války, popisovali jsme osudy mnoha lidí. Vůbec jsme tenkrát netušili, že dvě zemřelé dívky se

Více

A l b A t r o s zlom_vnitrni_ce_v2.indd :37

A l b A t r o s zlom_vnitrni_ce_v2.indd :37 A l b a t r o s Alena Čálková Borůvky na prodej Alena Čálková i l u s t r o v a l a a n n a m a s t n í k o v á Borůvky na prodej A l b a t r o s Alena Čálková, 2015 Illustrations Anna Mastníková, 2015

Více

Příběhy našich sousedů Ing. EVA DOBŠÍKOVÁ

Příběhy našich sousedů Ing. EVA DOBŠÍKOVÁ Příběhy našich sousedů Ing. EVA DOBŠÍKOVÁ Scénář k audioreportáži Tým: Zdena Kopřivová, Ester Balážová, Tereza Micová Vyučující: Bc. Bíziková Kamila Škola: ZŠ a MŠ Brno, nám. 28. října 22 7. dubna 2014

Více

Obsah MILOST. Milost je projevem Boží lásky k nám. UCTÍVÁNÍ. Oslavujeme Boha za to, že se o nás laskavě stará. SPOLEČENSTVÍ

Obsah MILOST. Milost je projevem Boží lásky k nám. UCTÍVÁNÍ. Oslavujeme Boha za to, že se o nás laskavě stará. SPOLEČENSTVÍ Obsah MILOST Milost je projevem Boží lásky k nám. 1. Máš přednost 9 2. Veliká bouřka 13 3. Žena u studny 17 4. Snídaně s Ježíšem 21 UCTÍVÁNÍ Oslavujeme Boha za to, že se o nás laskavě stará. 5. Kdykoli

Více

Bible pro děti. představuje. Narození Ježíše

Bible pro děti. představuje. Narození Ježíše Bible pro děti představuje Narození Ježíše Napsal: Edward Hughes Ilustrovali: M. Maillot Upravili: E. Frischbutter; Sarah S. Přeložila: Jana Jersakova Vydala: Bible for Children www.m1914.org BFC PO Box

Více

Nejlepší nevěsta. Alena Vorlíčková Regina Daňková

Nejlepší nevěsta. Alena Vorlíčková Regina Daňková Nejlepší nevěsta Alena Vorlíčková Regina Daňková Pohádky pro společné čtení Projekt Městské knihovny Svitavy Lektoruje PhDr. Lenka Krejčová, Ph.D. DYS-centrum Praha Nejlepší nevěsta Alena Vorlíčková, 2011

Více

POHÁDKA O TOM, CO SE DVĚMA ŽÁBÁM PŘIHODILO NA VÝLETĚ

POHÁDKA O TOM, CO SE DVĚMA ŽÁBÁM PŘIHODILO NA VÝLETĚ POHÁDKA O TOM, CO SE DVĚMA ŽÁBÁM PŘIHODILO NA VÝLETĚ Dlouho se na ten výlet těšily a říkaly si, že i jim se něco pěkného přihodí, jak už to na výletě bývá. A přihodilo se. Bylo velice krásné červnové jitro,

Více

MAMINKA MOJÍ BABIČKY Z VYPRÁVĚNÍ NAD STARÝMI FOTOGRAFIEMI

MAMINKA MOJÍ BABIČKY Z VYPRÁVĚNÍ NAD STARÝMI FOTOGRAFIEMI MAMINKA MOJÍ BABIČKY * Z VYPRÁVĚNÍ NAD STARÝMI FOTOGRAFIEMI LUKÁŠ URBAN 2013-2014 OBSAH ÚVOD 3 ŽIVOT 4 POVOLÁNÍ 4 STĚHOVÁNÍ 4 NÁŠ DŮM 5 ZDROJE 6 PŘÍLOHY ÚVOD Každou neděli k nám chodí na odpoledne babiččina

Více

Školní výlet do Norska

Školní výlet do Norska Školní výlet do Norska 16.5. 2017 Jsem nemusel jít do školy. Odlétali jsme do Norska. Na letišti v Praze si nás převzaly paní učitelky. Rozloučili jsme se s rodiči a šli se připravit na nástup do letadla.

Více

PROSINEC 2012 Pohádka o Vánocích Jiří Kovář 9.třída

PROSINEC 2012 Pohádka o Vánocích Jiří Kovář 9.třída PROSINEC 2012 Pohádka o Vánocích Jiří Kovář 9.třída V jedné malé chaloupce žila babička dědeček a jeden malý kluk jménem Toník. Blížily se Vánoce a Toník byl čím dál víc nedočkavý, až do té doby když k

Více

poznejbibli biblické příběhy pro děti

poznejbibli biblické příběhy pro děti Vyplň následující údaje Věk: Datum narození: Jméno: Adresa: Vedoucí skupiny: 1. Příběh: Slepec vidí poznejbibli biblické příběhy pro děti Přečti si: Lukáš 18,35-43 Klíčový verš: Lukáš 18,43 Požádej někoho,

Více

Michal Malátný z Chinaski: Jsem chodící reklama na rodičovství a manželství Neděle, 17 Květen 2015 00:33

Michal Malátný z Chinaski: Jsem chodící reklama na rodičovství a manželství Neděle, 17 Květen 2015 00:33 V poslední době se vám velmi daří. Vydali jste novou desku, sbíráte jedno ocenění za druhým a jste uprostřed vyprodaného turné. Co plánujete po jeho zakončení? 1 / 6 Turné se sice blíží ke svému závěru,

Více

Výborně! Těším se na setkání

Výborně! Těším se na setkání Výborně! Těším se na setkání zítra! Ahoj, jmenuji se Sema! Přišla jsem do Maďarska před několika měsíci, před nedávnem jsem začala řídit křesťanské společenství, které jsme založili s mými krajany. 143

Více

Autoři sborníku: Děti ZŠ Prostějov, Dr. Horáka 24 a klienti Centra sociálních služeb v Prostějově, Lidická 86 Školní rok: 2017/2018

Autoři sborníku: Děti ZŠ Prostějov, Dr. Horáka 24 a klienti Centra sociálních služeb v Prostějově, Lidická 86 Školní rok: 2017/2018 Autoři sborníku: Děti ZŠ Prostějov, Dr. Horáka 24 a klienti Centra sociálních služeb v Prostějově, Lidická 86 Školní rok: 2017/2018 Zpracovala: Naděžda Kalábová Žil byl jeden skřítek a jmenoval se Jurda.

Více

CO NÁM PÍŠÍ NAŠE AU PAIR KONKRÉTNĚ?

CO NÁM PÍŠÍ NAŠE AU PAIR KONKRÉTNĚ? CO NÁM PÍŠÍ NAŠE AU PAIR KONKRÉTNĚ? Jana Milá Agenturo Jano! Posílám Ti vánoční pozdrav s přáním krásného a klidného prožití vánočních svátků z kraje nádherných jezer, honosných zámků, cihlových

Více

Děti a Velikonoce. Martina D. Moriscoová

Děti a Velikonoce. Martina D. Moriscoová 0 Děti a Velikonoce Martina D. Moriscoová 1 Velikonoce Kdy bude první jarní úplněk, vědí nejen hvězdáři, ale vědí to i ti, kdo počítají kalendáře. My, co nemáme v hlavě ani hvězdy ani matematiku, víme

Více

Anna Čtveráková. Střípky z žití

Anna Čtveráková. Střípky z žití 1 Anna Čtveráková Střípky z žití 2 Seznamka na pohřbu Zemřel nám šéf po dost dlouhé nemoci a já jsem se měla výhledově stát jeho nástupkyní. Jely jsme s kolegyněmi na pohřeb a já jsem byla pověřena pronést

Více

Základní škola Jeseniova

Základní škola Jeseniova Scénář Život za druhé světové války, aneb dospívání v koncentračním táboře Vypráví paní Hana Trávová My, žákyně Základní školy Jeseniova z Prahy 3, jmenovitě Michaela Staňková, Veronika Martinů, Tereza

Více

Kristův kříž: Křesťanova hlavní věc!

Kristův kříž: Křesťanova hlavní věc! Kristův kříž: Křesťanova hlavní věc! Čtení: Lukáš 9:18 27 Asi před deseti lety se promítal film o třech přátelích z New Yorku, kteří se blížili ke čtyřicítce a měli velký zmatek ve svých životech, zaměstnáních,

Více

Registrační číslocz.1.07/1.4.00/

Registrační číslocz.1.07/1.4.00/ Registrační číslocz.1.07/1.4.00/21.1257 Registrační číslocz.1.07/1.4.00/21.1257 Registrační číslocz.1.07/1.4.00/21.1257 I/2 Inovace a zkvalitnění výuky směřující k rozvoji čtenářské a informační gramotnosti

Více

II. WOHLAU. Vedle mne na kavalci / 65 Pochod / 69 Tanec / 70 Obrázek ženy / 72 Byl konec války první den / 75 III. NÁVRAT

II. WOHLAU. Vedle mne na kavalci / 65 Pochod / 69 Tanec / 70 Obrázek ženy / 72 Byl konec války první den / 75 III. NÁVRAT Obsah I. TEREZÍN Sedala sama za zavřenými dveřmi a psala / 9 Spolužačce / 10 Nemocné zvíře / 11 Znění / 14 Ošetřovatelka / 15 Na dvoře stojí lidé jeden za druhým / 16 Ráno / 17 Žena / 19 J. - Dnes e všemu

Více

Klasické pohádky. Medvídek Pú. http://deti.e-papa.cz Page 1/5

Klasické pohádky. Medvídek Pú. http://deti.e-papa.cz Page 1/5 Klasické pohádky Medvídek Pú Page 1/5 Tady jde ze schodů za Kryštůfkem Robinem Michal Medvěd hlavou napřed, bum, bum, bum. Jinak to ani neumí, ale někdy mu připadá, že to přece jen musí jít taky jinak,

Více

ZÁKLADNÍ ŠKOLA A MATEŘSKÁ ŠKOLA SUCHOHRDLY U MIROSLAVI VYDÁVAJÍ ŽÁKOVSKÝ ČASOPIS TULIPÁNEK. Jaro 2016

ZÁKLADNÍ ŠKOLA A MATEŘSKÁ ŠKOLA SUCHOHRDLY U MIROSLAVI VYDÁVAJÍ ŽÁKOVSKÝ ČASOPIS TULIPÁNEK. Jaro 2016 ŽÁKOVSKÝ ČASOPIS TULIPÁNEK 30. O4. 2016 1 ZÁKLADNÍ ŠKOLA A MATEŘSKÁ ŠKOLA SUCHOHRDLY U MIROSLAVI VYDÁVAJÍ ŽÁKOVSKÝ ČASOPIS TULIPÁNEK Jaro 2016 Jen co děti zakončily jarní prázdniny karnevalem, čekalo je

Více

Motto: SPECIÁLNÍ ZÁKLADNÍ ŠKOLA A MATEŘSKÁ ŠKOLA U Červeného kostela 110, TEPLICE. Učíme se pro život

Motto: SPECIÁLNÍ ZÁKLADNÍ ŠKOLA A MATEŘSKÁ ŠKOLA U Červeného kostela 110, TEPLICE. Učíme se pro život SPECIÁLNÍ ZÁKLADNÍ ŠKOLA A MATEŘSKÁ ŠKOLA U Červeného kostela 110, TEPLICE Leden 2012 Motto: Učíme se pro život Obsah : Beseda s policií.........1 Sportovní dopoledne..........2 INFO ze ZŠ a MŠ v nemocnici..3-4

Více

Jak tak bloudila lesem, objevila se před ní najednou babička. Byla celá shrbená, na zádech nesla dříví a samotnou ji nohy sotva nesly.

Jak tak bloudila lesem, objevila se před ní najednou babička. Byla celá shrbená, na zádech nesla dříví a samotnou ji nohy sotva nesly. Jak tak bloudila lesem, objevila se před ní najednou babička. Byla celá shrbená, na zádech nesla dříví a samotnou ji nohy sotva nesly. Neměla bys něco k jídlu, holčičko? zeptala se Sněhurky unaveně. Celý

Více

1. KAPITOLA. Pýcha předchází pád

1. KAPITOLA. Pýcha předchází pád 1. KAPITOLA Pýcha předchází pád Babi, co je to? Babička vzhlédla od práce. Pro všechno na světě, holčičko, kde jsi to našla? Na půdě, odpověděla jsem. Co je to, babičko? Babička se pousmála a odpověděla:

Více

Antonyj ANTONYJ SUROŽSKIJ ( )

Antonyj ANTONYJ SUROŽSKIJ ( ) ANTONYJ SUROŽSKIJ (1914-2003) se narodil jako syn ruského diplomata ve švýcarském Lausanne. Ke křesťanství se obrátil, když mu bylo 15 let, vystudoval medicínu a stal se lékařem. V roce 1939 složil mnišské

Více

(pozn. autora: lidé, kteří jsou označeni rámečkem, přežili) 446 - Petr Ginz) viz. vlastní foto

(pozn. autora: lidé, kteří jsou označeni rámečkem, přežili) 446 - Petr Ginz) viz. vlastní foto !" #$ #%"!& Památníku Terezín převzato (č... /+ 01 1 '#( ) #%"!&* + (č. 596!( # #%"!&, (č.968 2 B / 2 2 3 4viz. Lagus, ?@

Více

Ahoj kluci a holky, jestliže jste se pustili do tení tohoto p hu, tak vás asi zajímá, jak pokra ovala ta neš astná cesta Tomáše a Jirky.

Ahoj kluci a holky, jestliže jste se pustili do tení tohoto p hu, tak vás asi zajímá, jak pokra ovala ta neš astná cesta Tomáše a Jirky. Ahoj kluci a holky, jestliže jste se pustili do čtení tohoto příběhu, tak vás asi zajímá, jak pokračovala ta nešťastná cesta Tomáše a Jirky. No, řekl bych vám: Ani se neptejte, ale protože jsem vám to

Více

Přemysl Pitter (21. června 1895, Smíchov 15. února 1976, Curych)

Přemysl Pitter (21. června 1895, Smíchov 15. února 1976, Curych) Přemysl Pitter (21. června 1895, Smíchov 15. února 1976, Curych) Český protestantsky orientovaný kazatel, spisovatel, publicista, radikální pacifista a sociální pedagog. Přemysl Pitter Bez lásky, bez lidskosti,

Více

Je takový osud, že co je v něm bez chvění, není pevné. Je taková láska, že se ti nedostává světa, byť jenom pro krůček.

Je takový osud, že co je v něm bez chvění, není pevné. Je taková láska, že se ti nedostává světa, byť jenom pro krůček. JE Je takový osud, že co je v něm bez chvění, není pevné. Je taková láska, že se ti nedostává světa, byť jenom pro krůček. Je taková rozkoš, že se trestáš za umění, když umění je hříchem. Je takové mlčení,

Více

Byl jednou jeden princ. Janči se jmenoval. A ten princ Janči byl chudý. Nebydlel v zámku, ale ve vesnici

Byl jednou jeden princ. Janči se jmenoval. A ten princ Janči byl chudý. Nebydlel v zámku, ale ve vesnici Kašpárek (Vypravěč) Princ Janči Chůva (Babička) Žába Princezna Janička Král Čert Světnice Vesnice Komnata Podhradí Les Přídavné kulisy: studna Smrk Kašpárek nebo vypravěč: Byl jednou jeden princ. Janči

Více

Otevře dveře. aby mohli jít se mnou.

Otevře dveře. aby mohli jít se mnou. Jsem samotná matka Otevře dveře. Protože doma nemám se čtyřmi dětmi. Mistryně mi vždy dělala společnost, umožnila mi mnohokrát z něčeho se dostat. Speciálně chci poděkovat Mistryni. Není zač. Děkuji vám,

Více

Napsal a nakreslil : SZLIN (Kata Szép)

Napsal a nakreslil : SZLIN (Kata Szép) 16 16 Napsal a nakreslil : SZLIN (Kata Szép) Čečensko chtělo být nezávislé na Rusku. To se nepodařilo smírnou cestou, a tak v r.1994 začala první čečenská válka. 17 60 000 ruských vojáků vtáhlo do Čečenska.

Více

Proč si všichni na střední musí připadat jako králové nebo královny?

Proč si všichni na střední musí připadat jako králové nebo královny? Proč si všichni na střední musí připadat jako králové nebo královny? Nikdo si mě za celý týden ani nevšiml. Jsem jen další nová studentka na nové škole. Přestoupila jsem z té minulé z toho důvodu, že se

Více

PES V NEBI. Dobrý den, povídá muž. Copak to tady prosím je?

PES V NEBI. Dobrý den, povídá muž. Copak to tady prosím je? PES V NEBI Muž putoval se svým psem. Věděl, že už je mrtvý a směřuje k nebi. V tom okamžiku se před ním zjevila nádherná zlacená brána a u ní stál a usmíval se fousatý stařík v bílé kápi. Dobrý den, povídá

Více

na jeho límci. Mnohokrát jsem vynesla

na jeho límci. Mnohokrát jsem vynesla Jednoho dne na jeho límci. tento malý hmyz ven, měl učitel narozeniny. Ti lidé se zase předem domluvili: Co kdybychom vyhlásili soutěž o nejlepší oblečení jako dárek na učitelovy narozeniny? Musely ho

Více

Vypracovaly: Marie Kratochvílová, Lucie Burešová, Kateřina Jurajdová a Michaela Gelnarová Knihovna Vrchy- spolek vzájemného soužití - rok 2016

Vypracovaly: Marie Kratochvílová, Lucie Burešová, Kateřina Jurajdová a Michaela Gelnarová Knihovna Vrchy- spolek vzájemného soužití - rok 2016 Vypracovaly: Marie Kratochvílová, Lucie Burešová, Kateřina Jurajdová a Michaela Gelnarová Knihovna Vrchy- spolek vzájemného soužití - rok 2016 Sešly jsme se ve středu 2.3.2016 v knihovně ve Vrších, abychom

Více

Narodil jsem se 10. 1928 v Žatci. otec byl chmelový

Narodil jsem se 10. 1928 v Žatci. otec byl chmelový Moje jméno je Peter Klepsch Narodil jsem se 10. 1928 v Žatci. otec byl chmelový obchodník a tehdy k k a vliným ale již v roce 1936. V roce 1938 jsem zažil Vstup jednoteka také štáb první jjízdní divize

Více

Wendy čekala před domovními dveřmi své učitelky

Wendy čekala před domovními dveřmi své učitelky 2. Lekce klavíru Wendy čekala před domovními dveřmi své učitelky klavíru, svírala noty a snažila se potlačit napjaté chvění, které před lekcemi cítívala. Windy! Pojď dál, pojď dál! Drobná, elegantně oblečená

Více

Trutnodráček březen 2015

Trutnodráček březen 2015 Trutnodráček březen 2015 MÍŠA OSLAVIL JEDENÁCTÉ NAROZENINY Jedenácté narozeniny jsme oslavili dortem, písničkou a milými dárečky. Přejeme Míšovi vše nejlepší do života, především pak stálou vnitřní radost.

Více

Tým : Jáchym Novák Lucie Holotová Veronika Veselá Nicole Foltánová Aneta Fajfrová. Radek Krejný

Tým : Jáchym Novák Lucie Holotová Veronika Veselá Nicole Foltánová Aneta Fajfrová. Radek Krejný Tým : Jáchym Novák Lucie Holotová Veronika Veselá Nicole Foltánová Aneta Fajfrová Radek Krejný Jak se asi žilo malým holkám v době 1. republiky a za Protektorátu Čechy a Morava? O tom nám vyprávěla paní

Více

DRUHÁ SVĚTOVÁ VÁLKA PROTEKTORÁT ČECHY A MORAVA OSVOBOZENÍ IV. ČÁST

DRUHÁ SVĚTOVÁ VÁLKA PROTEKTORÁT ČECHY A MORAVA OSVOBOZENÍ IV. ČÁST DRUHÁ SVĚTOVÁ VÁLKA PROTEKTORÁT ČECHY A MORAVA OSVOBOZENÍ IV. ČÁST OSVOBOZENÍ ČESKOSLOVENSKA Osvobozování začalo od východu a trvalo zhruba 7 měsíců. Začalo v září 1944 KARPATSKO-DUKELSKOU OPERACÍ, ve

Více

Příběhy našich sousedů

Příběhy našich sousedů Příběhy našich sousedů Růžena Šorejsová Scénář k rozhlasové reportáži Vytvořili: studenti kvarty Pavel Rak, Jan Dlask, Václav Fanta, Hynek Schwarzer Pedagogické vedení: Petr Mazánek Gymnázium Mnichovo

Více

POPELKA. Mateřská škola, základní škola a Dětský domov Ivančice, Široká 42. Autor: Mgr. Marta Kvasničková

POPELKA. Mateřská škola, základní škola a Dětský domov Ivančice, Široká 42. Autor: Mgr. Marta Kvasničková POPELKA Mateřská škola, základní škola a Dětský domov Ivančice, Široká 42 Autor: Mgr. Marta Kvasničková Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT Vzdělávací oblast: Jazyk a jazyková komunikace Předmět:

Více

Štěstí trvá jenom vteřinu

Štěstí trvá jenom vteřinu Štěstí trvá jenom vteřinu Obsah 1.0 Úvod 2.0 Osobnosti 2.1 Eugenie Točíková 2.2 Vlastimil Kučera 3.0 Příběh paní Točíkové 3.1 Dětství a mládí 3.2 Válka, postřelení tatínka 3.3 Maturita a práce 3.4 Vztah

Více

Časová dotace: 60 minut

Časová dotace: 60 minut PŘIJÍMACÍ ZKOUŠKY Z ČESKÉHO JAZYKA 2017 A 1. ročník Časová dotace: 60 minut Identifikační číslo uchazeče: Maximální počet bodů: 55 Počet dosažených bodů: Celkové hodnocení: Opravil/a A. Práce s textem

Více

to byla jsem starší. Člověk stárne každým dnem, ale to hle bylo jiné, horší, definovatelné. Bylo mi osmnáct. A tolik Edwardovi nikdy nebude.

to byla jsem starší. Člověk stárne každým dnem, ale to hle bylo jiné, horší, definovatelné. Bylo mi osmnáct. A tolik Edwardovi nikdy nebude. 1. OSLAVA Byla jsem na devadesát devět procent přesvědčená, že je to jenom sen. Důvodů, proč jsem si byla tak jistá, bylo víc. Zaprvé jsem stála v zářivém kuželu slunečního světla v takovém tom oslepujícím

Více