Jeskyně Manželského závrtu v trati Záhumensko na náhorní rovině sloupskoostrovské

Rozměr: px

Začít zobrazení ze stránky:

Download "Jeskyně Manželského závrtu v trati Záhumensko na náhorní rovině sloupskoostrovské"

Pavla Konečná
před 7 lety
Počet zobrazení:

1 (Československý kras 1973, roč.25) Jeskyně Manželského závrtu v trati Záhumensko na náhorní rovině sloupskoostrovské v Moravském krasu. (Zpráva z pracoviště Speleologické skupiny pro výzkum Jedlí Speleologického klubu v Brně.) Vstup do jeskynních prostor, otevřených vertikální šachtou, se nalézá v nejnižším bodě rozsáhlého mísovitého závrtu (č. 164 podle registrace M. Fabíka a P. Ryšavého), asi m jz. od Cigánského (Simonova) závrtu. Generální směr podélné osy závrtu je SSZ-JJV. Podkladem pro otvírku, započatou v dubnu r. 1968, byla topografická poloha závrtu vůči předpokládanému průběhu podzemního toku Bílé vody. V závrtě se také rychle ztrácely vody ze sněhových tání na jaře roku 1967 a V zimních měsících byly pozorovány výrony teplého vzduchu a odtáté plochy sněhu v nejnižším, na jaře r asi o 60 m pokleslém místě deprese. Závrt byl otevřen Speleologickou skupinou pro výzkum Jedlí pod vedením Vladimíra Dolníčka. V prosinci roku 1968 bylo postupně dosaženo tří rozměrnějších volných krasových dutin - Hlinitého dómu, Dómu zemních pyramid a Hlavního dómu. V lednu následujícího roku byl objeven Dóm obřích hrnců, poslední zatím dosažená větší prostora. Vstupní šachta do hloubky asi 6 m pod úroveň vstupu (kóta 488,38 m podle měření J. Weigla z r. 1969) je ražena v drobné suti ostrohranných, vodou částečně opracovaných vápenců, mezery jsou vyplněny humózními hlínami. Do hloubky asi 3 m pod úroveň vstupu jsou v suti patrny úlomky cihel, betonu, skla a poškozené součástky polních strojů; jde o materiály, kterými byl závrt soustavně zavážen. Stěny, dále pak uskakující šachty nepravidelného profilu, tvoří velké zaklíněné bloky korodovaných šedých až tmavošedých vápenců, tmelených okrovými jíly, částečně zpevněnými sintrovou hmotou. Úžina pod 12 m hlubokou vstupní šachtou (1) se rozšiřuje v meandrující chodbičku, která další 2 m hlubokou šachtou vyúsťuje do první větší prostory - Hlinitého dómu (2). V dómu a prostorách před ním lze pozorovat prvky krápníkové výzdoby - sintrové náteky, záclony, brčka a drobné stalaktity, převážně čiré, mléčné, místy slabě krémové barvy. V morfologii dómu se výrazně uplatňuje tektonická puklina ve směru 45 /75 SZ. Stěny prostory (stejně jako většina ostatních) jsou silně zahliněny; systematickým odběrem vzorků bylo zjištěno, že prostora je budována ve světle šedých vápencích vilémovického lithotopu. Další šachta, vedoucí do strmě k SZ upadajícího Dómu zemních pyramid (3), má hloubku cca 3,5 m. Název prostory je odvozen od nalezených, dnes částečně zničených "zemních pyramid" - tvarů v sedimentární výplni prostor, vzniklých účinky mechanické energie vod skapávajících z komínů. Dóm je modelován opět ve světle šedých vápencích, v bočních kavernách byla zjištěna vkleslá ostrohranná suť koro-

2 Cave. Situace jeskyní Manželského závrtu a části Amatérské jeskyně. Situation chart of caves in Manželský sinkhole and part of Amateurs dovaných, tmavo- až černošedých vápenců, protkaných kalcitickým pletivem (4,5). V dalším pokračování jeskyně jsou mapovány výrazné paralelní pukliny směru 40 /80-85 SZ a 40 /90 (v puklinách nebyla zjištěna kalcitická brekcie) které jsou kolmé k hlavnímu směru puklin v úsecích klesajících k SZ. Jsou opět modelovány ve světle šedých vápencích. Maximálně 10 m vysoký Hlavní dóm (6) je založen na puklinové zóně ve směru 40 /90. Ta je zvláště markantní ve stropě dómu. Intervaly paralelního rozpukání, pozorovaného zde v šíři cca 4 m činí cm. Podél popsaných puklin dochází k odsekání skalních bloků při stěnách dómu, na nich jsou budovány i dva úzké komíny (7 8) s bohatým skapem povrchových vod. Směr 40 sleduje také 23 m dlouhá, úzká Blátivá chodba (9) končící sintrem uzavřeným komínkem na puklině 40 /85 SZ (10). Jihozápadní uzávěr dómu tvoří kužel plastických jílů (11) světle okrové barvy, spadající od chodby směrem do Hlavního dómu. Partie před vstupem do chodby (12) jsou vyzdobeny mléčně zbarvenými brčky, stalaktity, místy jsou patrné excentrické útvary. Povrch sedimentů vyplavených patrně z Blátivé chodby je místy pokryt podlahovým sintrem a na něm vyrůstajícími stalagmitickými tvary. V tektonicky predisponované modelaci studovaných prostor se silně uplatňuje koroze vápenců vodami zóny vertikální cirkulace. Jv. stěna Hlavního dómu je z velké části zahliněna, podle odebraných vzorků je modelována ve světle šedých vápencích. V sz. stěně dómu (v těsné blízkosti další šikmé šachty, ústící do Dómu obřích hrnců) bylo mapováno několik nevýrazných paralelních puklin 130 /90, v protější, sz. stěně dómu se neprojevujících. Je zde odkryto střídání 5-20 mm mocných světlých a tenčích tmavých poloh ve vápenci. Orientaci střídajících se poloh kopírují kalcitické vložky mocnosti 1-5 mm, situované mezi tmavými polohami; shodnou orientaci mají i rytmicky se střídající obzory sterilní a obzory s drobnou amfipórovou faunou (v černošedých vápencích), ve vrstevním směru nekrocenoticky protaženou. Podle orientace obzorů s faunou a obzorů sterilních byly měřeny vrstvy 50 / 40 SZ a 40 /50 SZ (níže v šachtě). Výplně tvořící pokryv dna dómu jsou stejného charakteru jako výplně celého, zatím dosaženého jeskynního systému. Je to jednak autochtonní materiál - drobně drcený vápencový štěrk s úlomky organogenních pleťových vápenců, jednak alochtonní, vodami zóny vertikální cirkulace splavené a s povrchu komíny vkleslé plastické, okrově hnědé jíly s příměsí siltů, dále křemenné písky až štěrky s dobře zaoblenými valouny bělavě nažloutlého kvarcitu - sluňáku (průměru až 45 cm). Dále byly nalezeny ostrohranné, vodami neopracované kvarcity s povrchovými kůrami, zbarvenými hydroxidy železa. Při sz. stěně Hlavního dómu byla založena další šachta v ostrohranné suti korodovaných, středně velkých vápencových bloků. Její sz. stěna, dále pak tvořící strop Dómu obřích hrnců, sleduje i zde měřený vrstevní směr 40 /50 SZ.

3 Jeskyně Manželského závrtu. - Caves in Manželský sinkhole. V. Gregor, H. Havel 1972 Dóm obřích hrnců (13), modelovaný převážně ve světle šedých vápencích, je predisponován zkrasovělou tektonickou puklinou 40 /80 SZ a je zatím poslední (k ) dosaženou větší prostorou. Jz. prolongace pukliny (14), sledovaná do vzdálenosti 6-7 m, jeví ve svém příčném profilu výrazné stopy eroze. Ty jsou také patrny v sz. stěně dómu. Nápadný je zde velký erozní výmol (?, 15), napovídající pohybu vod od JZ k SV. Severovýchodní část pukliny (16), také částečně erodovaná, je vyplněna přeplavenými jíly, subhorizontálně laminovanými. Střídají se v nich světle okrové, oranžové (siltové) a hnědé polohy v intervalech asi 2-5 mm. Ve stropě chodbičky je nevýrazný náznak stropního koryta, v její jv. stěně ve výši 0,5 m nad současným dnem je situován horizontální, asi 1-10 cm mocný a 1 m dlouhý pás embryonálních tvarů excentrických výrůstků. Není vyloučeno, že zde bylo zastiženo boční rameno paleotoku ve výši cca m nad dnešní úrovní Bílé vody. Domněnku jeho existence posiluje výskyt stropních

4 výmolů průměru cm ve stropě dómu. Geneze těchto tvarů smíšenou korozí ve smyslu Bögliho je charakteristická pro styk vod odlišného chemismu - vod zóny vertikální a horizontální cirkulace. V bočních stěnách popsaných tvarů pokračuje růst mléčně bílých stalaktitů, ojediněle se spojujících se spodními okraji hrnců a vytvářejících nepravé stalagnáty. Původní dno dómu je dnes pokryto vápencovými bloky těženými z šachty, založené v jeho jz. části. Ani pod nimi však nebyly nalezeny fluviální sedimenty s kulmským materiálem.

5 Zpočátku svislý, pak strmý průběh šachty (17) celkové hloubky 12 m se ve svém prozatímním konečném úseku lomí pod pevným korodovaným stropem (i zde zjištěno střídání tmavých a světlých poloh ve vápenci), sledujícím vrstevní směr 40 / 50 SZ. Z šachty jsou těženy a v dómu obřích hrnců deponovány ostrohranné, částečně korodované bloky, převážně černošedých vápenců, s žilkami kalcitického pletiva a s ojedinělou drobnou amfipórovou faunou. Zjištěné poznatky lze závěrem shrnout takto: krasové dutiny, zastižené otvírkou Manželského závrtu, mají tektonicko-korozívní charakter. Tektonickou predispozicí je puklinová zóna orientovaná ve směru SV-JZ. Další, k popsanému směru příčný průběh prostor sleduje (alespoň v konečné dosažené části) rozšířené vrstevní spáry souhlasného směru a sz. úklonu kolem 45. Topografická situace je dokladem hypotézy, že jde o zónu paralelní s průběhem hlavní podélné (Dvořákovy) dislokace, ne-li o dislokaci samotnou. Dislokace zastižená v systému nedaleko probíhající Amatérské jeskyně (R. Burkhardt 1970, v kolektivním zpracování Amatérské jeskyně I monografie v tisku GÚ ČSAV) je situována podle topografické polohy asi 50 m sz. od prostor závrtu. V současné době pokračují průzkumné práce v poslední šachtě. Jejich účelem je proniknout do dalších prostor a vyřešit otázku komunikace jeskyně s horizontálními systémy, vázanými na Bílou vodu. P. Čížek, V. Gregor, H. Havel (doslovně přepsáno dle originálu; 8/2004; Beny)

Podobné dokumenty

Jeskyně ve Hvozdecké hoře

Jeskyně ve Hvozdecké hoře Jeskyně se nachází v severním svahu vápencového vrchu Horka (též Hora nebo Hvozdecká hora), jižně od samoty Na Skalce, v malém vápencovém lomu na okraji lesa. Do literatury ji