NEZAMĚSTNANOST, INFLACE, DEFICIT a DLUH STÁTNÍHO ROZPOČTU. alkoholismus. U mladých lidí hrozí destrukce škály základních životních hodnot.

Transkript

1 NEZAMĚSTNANOST, INFLACE, DEFICIT a DLUH STÁTNÍHO ROZPOČTU 1) NEZAMĚSTNANOST A) Význam Mikroekonomický. (Ztráta sebedůvěry, deprese, nárůst nemocí srdce, pokusy o sebevraždy a sebevraždy, závislost na drogách a alkoholismus. U mladých lidí hrozí destrukce škály základních životních hodnot.) Nezaměstnanost může být příčinou drastických následků v životě jedince a jeho rodiny. Za určitých okolností hrozí radikalizace některých sociálních skupin, nepokoje, drancování atp. Nezaměstnanost je vinou svých destruktivních následků velmi sledovaný sociální jev! Proto nezaměstnanost patří mezi pozorně vnímané makroekonomické veličiny. Z výzkumů trhu práce vyplynulo, že a) Míry nezaměstnanosti jsou v různých statistických skupinách rozdílné. Důležité jsou věk, pohlaví, etnikum, získaná kvalifikace, prokazatelné dovednosti a zkušenosti. Všechny příznaky jsou vzájemně závislé (korelují). Ztráta pracovního místa hrozí všem. Patřím-li do jedné ze skupin ohrožených nezaměstnaností, pravděpodobnost ztráty pracovního místa je vyšší. Viz například ztráty pracovních míst v ČR na podzim 2008, které postihly zejména zaměstnance jiných národností. Když splním dva, nebo dokonce více znaků, je to horší. b) Obrat na trhu práce je značný. Změny počtu těch, kdo jsou a kdo nejsou zaměstnaní, jsou vysoké. Toto zjištění platí hlavně pro USA. Neplatí zcela pro Japonsko (věrnost firmě, jiná kultura). V ČR je obrat osob v množině nezaměstnaných rovněž vysoký. Příčiny jsou však zcela jiné než v USA. Především vinou vysokých sociálních dávek. Na trhu práce se podvádí, firmy zaměstnávají na černo, nízká vymahatelnost práva atd. c) Velkou část obratu na trhu práce způsobuje hospodářský cyklus. Vysazování a propouštění při recesi, dobrovolné odchody při konjunktuře. d) Většina z těch, kdo v daném měsíci přijdou o práci, zůstává bez pracovního místa krátkou dobu. B) Měření nezaměstnanosti a) zaměstnaní; Viz obr. 1 b) nezaměstnaní; = ekonomicky aktivní obyvatelstvo } c) ostatní. (Děti, důchodci, nemocní dlouhodobě i krátkodobě, rodiče v domácnosti, pobudové atd.) Statistikové definují nezaměstnaného jako osobu bez zaměstnání, která: 1) během čtyř minulých týdnů hledala práci, 2) čeká na opětovné povolání na pracovní místo (vysazení), 3) během čtyř týdnů se ohlásí z nového pracovního místa. Zásobník nezaměstnanosti Obr Existují tři způsoby, jak opustit zásobník. 1) Přijetí na nové pracovní místo. 2) Vysazený je povolán zpět. 3) Při dlouhodobé nezaměstnanosti osoba opustí statistickou kolonku : pracovní síla. 1

2 C) Formy nezaměstnanosti 1) Frikční (Friction). Neochota stěhovat se do jiného místa. (Máme v místě rodinný dům a známé. Děti si zvykly na školu atp.) Fluktuace. Nezaměstnanost způsobená například neúspěšným pokusem o změnu pracovního místa, nebo jinými nesystémovými okolnostmi. Chci více vydělávat, ale nové pracovní místo nevyjde. Například proto, že nový zaměstnavatel mne během zkušební doby propustil. Patrně zjistil, že jsem často měnil práci a byl jsem opakovaně nezaměstnaný atp. 2) Strukturální. Mění se struktura ekonomiky, nebo některá odvětví radikálně mění technologie. Dosavadní kvalifikaci následně nelze uplatnit. Přeškolení? Rekvalifikace? {Například u lékařů a právníků atp., bývá přeškolování obtížné. Možné je v rámci oboru. Rozdílné chování nezaměstnaných v závislosti na věku. A) Starší lidé. B) Střední věk. C) Mladí.} 3) Cyklická. Vysazování z práce a propouštění. (Projevuje se následek nevyužívání výrobních kapacit způsobený poklesem poptávky po produkci.) D) Struktura trhu práce, skupiny obyvatel z hlediska nezaměstnanosti Obr Obrat na trhu práce je vysoký. Někteří lidé dobrovolně opouštějí svá pracovní místa dokonce i v dobách vysoké nezaměstnanosti. Obr. 5 Barevní vykazují asi dvakrát vyšší nezaměstnanost a nejvyšší fluktuaci. (Nestálost na pracovním místě způsobují jak nedůvěřiví zaměstnavatelé, tak vrtkaví a laxní zaměstnanci. Návyk na nestálost. Chování v zaměstnání se z rodičů přenáší na děti.) U mladých (15-25 let) hrozí, že si v klíčové fázi života nevytvoří základní pracovní návyky. Ženy vykazují vyšší nezaměstnanost než muži. (Při zvyšování nezaměstnanosti jsou více postiženy. Týká se to zejména žen, které pečují o děti. Tyto ženy si často volí pracovní místa s kratší nebo s pružnou pracovní dobou.) E) Přirozená míra nezaměstnanosti DEFINICE Přirozená míra nezaměstnanosti odpovídá poměru, při kterém se síly působící směrem ke zvyšování a ke snižování inflace vzájemně rovnají. (Čili v situaci, kdy ceny nejsou zkreslené.) (Milton FRIEDMAN) Obr. 6 Přirozená míra nezaměstnanosti závisí na 1) Organizaci trhu práce. {Existují pracovní úřady a agentury práce? Jak efektivně pracují? Podporuje vláda např. daňovou politikou (tj. úlevami firmám) zaměstnávání mladých a nově nastupujících pracovníků?} 2) Na demografické skladbě obyvatel, tj. na kulturních odlišnostech a na velikosti sociálních skupin ve státě. 3) Na vytrvalosti při hledání nového zaměstnání. Ta závisí na snadné dostupnosti a na výši podpor. Vysoké podpory v nezaměstnanosti zvyšují přirozenou míru nezaměstnanosti. Dlouhodobě zhoubné opatření, protože zvyšuje počty těch, kdo jako zdroj své obživy zneužívají pracovitosti ostatních a parazitují. Termín: Hystereze na trhu práce. Tento termín označuje narůstající rezignaci nezaměstnaných. Čím déle je člověk nezaměstnaný, tím více ochabuje jeho aktivita při hledání nových míst a tím více narůstá jeho smíření s podporou. Tomu odpovídá i chování podnikatelů. Dlouhodobá nezaměstnanost je pro ně signálem, že uchazeč o práci s největší pravděpodobností nebude vhodný. Někteří ekonomové se domnívají, že v dlouhém období přirozená míra nezaměstnanosti roste. Příčiny? 2

3 Zpravidla to bývají následky sociální politiky. Když politikové vytvoří příliš mnoho a příliš měkkých sociálních polštářů, lidé při hledání práce nepospíchají. Objevují, jak snadno lze hledání pracovního místa předstírat. Odmítají hůře placené nebo méně příjemné práce, práci s dojížděním atp. Důležité je, o kolik vyšší (v porovnání s podporou v nezaměstnanosti) je minimální mzda. Při zvyšování životní úrovně může ve státě (vinou příliš benevolentní sociální politiky) přibývat těch, kdo preferují sladké nic-nedělání. Přibývá těch, kdo se práci vyhýbají a parazitují na občanských společnostech. Nezaměstnanost (chápaná jako porucha ekonomiky) vykazuje nepatrnou tendenci k přenosu do jiných zemí. 2) INFLACE Když výkon ekonomiky roste a firmy při rozšiřování výroby využívají odstavené a nevyužité zdroje, je vše v pořádku. Jakmile se na vrcholu hospodářského cyklu projeví nedostatek výrobních zdrojů, začnou se zvyšovat ceny výrobních vstupů a firmy následně zvyšují ceny produkce. Začne se zvyšovat hladina cen! DEFINICE Inflace je označení pro růst hladiny cen. Deflace je označení pro pokles hladiny cen. Tři stupně inflace 1) Mírná, jednociferná. Ekonomické subjekty důvěřují penězům, ukládají, investují. Nemění se spotřebitelské zvyklosti. {V rámci mírné inflace se rozlišuje inflace od (0 3,5%), od (3,6 5%) a od (5,1 9,9%).} 2) Pádivá, dvojciferná. 10% 99 % ročně. Začíná se měnit chování ekonomických subjektů. A) Smlouvy se uzavírají s indexem. Indexace mezd, pravidelných plateb, důchodů, stipendií, úroků atd. Indexy se přitom vztahují k některé z pevných zahraničních měn. B) V dané zemi ochabují, či utichají finanční trhy. Ekonomické subjekty začínají hromadit určité druhy statků (domy, obrazy, vzácné koberce, pozemky, tj. statky s dlouhými lhůtami spotřeby). Je stále obtížnější vypůjčit si. Věřitelé vědí, že část půjčených aktiv ztratí. Proto je tezaurují nákupem komodit. Kapitál se přestává zhodnocovat. 3) Hyperinflace. Německo, Polsko v letech , Maďarsko a Čína v letech Státy, ve kterých k hyperinflaci nebo k vysoké inflaci už někdy v minulosti došlo, jsou k inflaci náchylnější! Obr Následky inflace: a) Ekonomické subjekty, které se zadlužily, nečekaně profitují. Vinou záporné reálné úrokové sazby (na rozdíl od nominální) inkasují dlužníci úlevy spadlé do klína. Často následuje úpadek platební disciplíny. b) Lidé s platem a lidé závislí na sociálních příjmech (důchody, stipendia, podpory) tratí, protože ceny rostou rychleji než jejich příjmy. Zvyšují se obavy z budoucnosti. c) Znehodnocování úspor. Reálné úrokové sazby jsou při inflaci záporné. Bohatství, aktiva se přesouvají od věřitelů k dlužníkům. Klesá efektivnost ekonomických aktivit. Ti, kdo hospodařili se ztrátami, tratí méně, zatímco efektivnější a hospodárnější subjekty tratí více. Bohatství se nevrací k výkonnějším. d) Zkreslování cen. Firmy ztrácejí motiv ke zlepšování a ke zvyšování kvality výrobků a služeb. Například výrobce A zvýší kvalitu své produkce. Má tudíž právo žádat za vyšší kvalitu vyšší cenu. Výrobce B, který kvalitu nezvýšil, při inflaci rovněž zvyšuje ceny. Inflace znehodnocuje účelnější a kvalitnější produkci. Nastane stagnace a přibývá nespokojených. e) Deformace signálů pro investory. Inflace tlumí krátkodobé a zastavuje dlouhodobé investice. 3

4 f) Poruchy v alokaci zdrojů. Ceny vstupů, které se sjednávají při uzavírání smluv s dodatkem o inflačním indexu, posilují inflační očekávání. Následkem toho tendence k dalšímu zvyšování cen nepolevují, trvají, nebo mohou i zesilovat. g) Inflace znehodnocuje informace. Nikoli jen ceny jako základní tržní signály. Inflace vyvolává u všech ekonomických subjektů inflační očekávání. Inflační očekávání maří plány, jejichž realizace vyžaduje čas. Čím více času je třeba, tím dříve vinou inflace a jejího očekávání daná aktivita utichne. Inflace se podobá těžké mlze. Bez mlhy řidiči sledují provoz, brzdí v zatáčkách, zrychlují na rovinách, předjíždějí, brzdí atd. Když padne mlha, všichni zpomalí, nebo v husté mlze i zastaví. Inflace zpomaluje, nebo i zastavuje ekonomické aktivity. Antiinflační politika Regulace cen a mezd. Jednak pomocí cenových a mzdových stropů, nebo limitami tempa růstu všech cen. Velmi tvrdé opatření, které brzdí ekonomický růst a zasahuje do privátních práv podnikatelů a zaměstnanců. Výsledky antiinflační politiky nejsou jednoznačné, ani nesporné. Chybí úspěchy. Nejlepší antiinflační politikou je inflaci předcházet! 3) STÁTNÍ DLUH DEFINICE Státní (vládní) dluh je souhrn, kumulace (každoročních) deficitů státního rozpočtu. a) Vnitřní dluh. Narůstá vinou neúčinných výběrů daní, nečekaným poklesem příjmů atp. Zejména však při příliš velkorysých výdajích na sociální programy, při dodatečných výdajích na zbrojení atd. Vnitřní dluh je závazkem vlády vůči občanům a snižuje efektivnost ekonomiky. Vláda musí dluh dříve nebo později namísto emise dluhopisů uhradit vyššími daněmi. Lidé následně ztrácejí motivaci podnikat a pracovat. b) Vnější dluh. Pozor, nejedná se o záporné saldo ZO. Saldo je součástí vnitřního dluhu! Vnější zadlužení vzniká, když si vláda nebo centrální banka (například po intervencích na finančním trhu) vypůjčí na své výdaje u zahraniční centrální banky nebo vlády. Vnější zadlužení znamená přijetí dodatečného břemene, obsluhu dluhu. Vláda musí krom vypůjčené sumy navíc splácet úroky. Soudí se, že vnější dluh nemusí být nebezpečný, pokud jeho obsluha (tj. úroky) nepřevýší tempo růstu HDP. Obtížné rozhodování, když tempo růstu HDP je známo s ročním zpožděním, zatímco úrok je součástí půjčky a sjednává se předem. Ekonomické následky státního dluhu Zvýšené výdaje vlády (státních institucí a úřadů) je nutno něčím pokrýt. Jsou jen dvě možnosti: a) tiskem peněz, tj. inflací, nebo b) půjčkou od obyvatel, tj. emisí státních dluhopisů. Ty ale rovněž zvyšují (vinou úroku) dodatečné břemeno. Kdyby se vláda zdráhala úrok za půjčku zvýšit, nenašla by pro své cenné papíry dostatek zájemců. Proč a čím je státní dluh nebezpečný? 4

5 Když rodiny, které se příliš zadlužily, ztratí schopnost plnit přijaté závazky, hrozí jim zabavení majetku. Exekutor uhradí dluhy prodejem jejich aktiv. U státu to neplatí. Bez ohledu na dluh může růst HDP. Když tempo růstu HDP převyšuje úrokovou sazbu dluhu, akutní bankrot zemi nehrozí. Hrozí však jiné vážné komplikace. Vlády zpravidla nemusejí nést následky svých rozhodnutí. Vystřídá-li po volbách bývalou vládu jiná sestava politiků, může se riziko plýtvání a dalšího zvětšování státního dluhu zvýšit. Některé vlády se při spravování státního rozpočtu dopouštějí morálního hazardu. Schéma státního rozpočtu s dluhem. (Následky aktivit, které se mohou odehrát v době od schválení rozpočtu do jeho naplnění.) Základní rovnice: BS = ty G TR (Budget Surplus je přebytek rozpočtu. Když je záporný, nazývá se deficit.) Písmeno t vyjadřuje sazbu daní, Y zastupuje část HDP, která je sazbou t převedena do státního rozpočtu. Součin ty vyjadřuje příjmy do státního rozpočtu. Písmeno G zastupuje výdaje vlády (proto G) a TR zastupuje transfery, tj. výdaje do sociálních a všech dalších fondů. Transfery i vládní výdaje bývají zpravidla konstantní. Výsledný stav rozpočtu (přebytek nebo deficit) proto nejvíce závisí na výkonu ekonomiky. Výkon ekonomiky se měří a oceňuje veličinou HDP. To znamená, že deficit (-BS) nejvíce závisí na vývoji Y. Dejme tomu, že na začátku roku se změní očekávání investorů a vzrostou investice I. Víme, že HDP = C + I + G + (X - M). Nejprve se projeví důchodo-tvorný a posléze kapacito-tvorný efekt investic. Když firmy vyrobí více produktů a zvýší objemy svých služeb, vzroste HDP. Státní rozpočet proto na konci roku buď zaznamená přebytek, nebo se sníží jeho deficit (pokud byl v rozpočtu plánován). Vláda přitom neudělala vůbec NIC. Vliv vlády na ekonomiku není zcela bezvýznamný, neměli bychom jej ale přeceňovat. Nevěřme politikům, kteří deklarují svůj podíl na růstu ekonomiky. Ekonomika roste jen zásluhou houževnaté a poctivé práce obyvatel, nikoli zásluhou politiků. Problémy sociálního státu Alan GREENSPAN (Bývalý guvernér americké centrální banky FED. Funkci zastával v letech ) K podstatě problému tzv. sociálního státu GREENSPAN napsal: Jsme schopni garantovat dávky a přídavky komukoliv a v jakékoli výši. Nemůžeme však garantovat jejich kupní sílu. Jinými slovy, když vláda zjistí, že jí chybí peníze na penze a na další sociální dávky (povinné ze zákona), může centrální banka vytvořit (nechat natisknout) peníze. Nikdy však nezaručí, že budou mít deklarovanou hodnotu. Při absenci zlatého standardu neexistuje cesta, jak ochránit úspory před jejich faktickou konfiskací prostřednictvím inflace. Pokud by taková cesta existovala, vláda by ji musela zakázat a učinit nezákonnou. Jako tomu bylo v dobách zlatého standardu. Finanční politika sociálního státu vyžaduje, aby majitelé bohatství nemohli chránit svá aktiva. To je celé tajemství zastánců sociálního státu, kteří, pokud jej chtějí vytvořit, musejí brojit proti zlatu. Deficitní financování je totiž schéma založené na konfiskaci bohatství. Tomuto procesu stojí v cestě zlato, protože je uchovatelem hodnoty. Svět se netočí kolem nominální síly měn, ale kolem jejich kupní síly reálné. Problémem každého sociálního státu je, že může občanům odebírat jen z toho, co vyprodukovali oni a jejich předkové. I státy mají omezené rozpočty. Pokud sledují ideál spravedlnosti a chtějí dosáhnout spravedlivého rozdělování, mohou pouze přerozdělovat. Oč více chtějí dát politikové chudým, o to více musejí odebrat, expropriovat bohatým. Navíc musejí udržovat v chodu (tj. financovat) úřednický aparát, který dosahování tohoto cíle zajišťuje technicky. 5