ZÁSADY PRAXE ŘEČ KREVNÍHO ŘEČIŠTĚ

Transkript

1 ZÁSADY PRAXE Mnoho cest vede na Stezku1, ale v zásadě jsou zde pouze dvě cesty: cesta poznání a cesta praxe. Vstoupí-li někdo na Stezku cestou poznání, znamená to, že si uvědomí esenci skutečnosti prostřednictvím instrukcí a intuitivně vnímá, že živé bytosti přináleží ke stejné pravé přirozenosti, která není zjevná, protože je zahalena vjemy, pocity a nevědomostí. Ti, kdo se vyprostí z nevědomosti a procitnou opět ve skutečnosti, kdo meditují zírajíce na zeď2, kdo jsou oproštěni od vjemu já" a ostatní", kdo nazírají jak na smrtelníka, tak i na světce stejně, a kdo nejsou rozrušeni ani svatými písmy, jsou v dokonalém a nevyslovitelném souladu s poznáním. Vstupují bezusilovně a nehnutě na Stezku, řekněme pomocí poznání. Vstoupit na Stezku pomocí praxe značí, že adept musí projít čtyřmi všezahrnujícími praxemi3. Jsou to vytrpění si křivd, splynutí s podmínkami, nehledání a praxe Dharmy. První je vytrpění si křivd. Potká-li ty, kdo hledají Stezku, neštěstí, měli by si myslet sami pro sebe: Po velmi dlouhou dobu jsem se odvracel od podstatného ke zbytečnému a procházel všemi způsoby existence, často pohlcen zlostí bez příčiny a viněn ze spousty prohřešků. Nyní, i přesto, že nedělám nic špatného, jsem trestán svojí minulostí. Žádní bozi ani lidé nemohou předem tušit, kdy ponesou tyto špatné činy své plody. Přijímám je s otevřeným srdcem a bez pocitu ukřivdění." Šutry říkají: Když tě potká neštěstí, nebuď rozrušený, protože toto neštěstí má svůj smysl." S tímto pochopením spočinete v souladu s myslí. A vytrpěním si křivd vstupujete na Stezku. Za druhé je třeba se přizpůsobit podmínkám. Jako smrtelníci jsme ovládáni podmínkami, ne sami sebou. Veškeré utrpení a radost, které zakoušíme, závisejí na podmínkách. Pokud bychom měli být požehnáni takovou velkou odměnou, jakou je třeba sláva či šťastná výhra, pak je to plod, jenž vyrostl ze semene zasetého námi v minulosti. Když se změní podmínky, skončí sbírání plodů. Jaký smysl má těšit se ze své existence? Neosobní vědomí, i přesto, že úspěch a zklamání závisejí na podmínkách, zůstává stejné, tedy ani neubývá a ani nepřibývá. Ti, kdo zůstávají nevyrušeni větrem radosti, tiše následují Stezku. Za třetí tu je nehledání. Lidé tohoto světa jsou zmateni. Je zde vždy toužení po něčem - neustálé hledání. Ale ti moudří jsou probuzeni. Dají přednost vědomé přítomnosti před nevědomým zvykem. Upevní svoji mysl na to jemné vědomé teď" a nechají své tělo měnit se v závislosti na změně období. Všechny jevy jsou prázdné. Neobsahují nic tak cenného, po čem by mělo cenu toužit. Úpadek se vždy střídá se vzrůstem."' Pobývá-li někdo ve třech říších5, je to, jako kdyby spočíval v hořícím domě. Mít tělo je samo o sobě útrpné. Zná ten, kdo je ztotožněn s tělem, klid? Ti, kdo toto chápou, se odloučí od všeho, co existuje, a přestanou vytvářet koncepty a hledat cokoliv. Šutry říkají: Hledat znamená trpět. Nehledat nic je blaženost." Když nic nehledáte, jste na Stezce. Čtvrtou praxí je Dharma'1. Dharma je pravdivý fakt, že veškerá přirozenost je čirá. Na základě této pravdy jsou všechny projevy prázdné. Znečištění a připoutanost, subjekt a objekt neexistují. Šutry říkají: Dharma nezahrnuje žádnou bytost, protože je prosta nečistoty bytosti a Dharma nezahrnuje žádné,já', protože je prosta nečistoty,já'." Ti, kdo jsou dostatečně moudří na to, aby chápali tuto pravdu a byli s ní ztotožněni, jsou zavázáni k tomu, aby praktikovali podle Dharmy, A jelikož to vskutku pravé neobsahuje nic, po čem by se mělo závistivě toužit, pak probuzení odevzdávají bez lítosti své tělo, život a majetek do blahovůle, aniž by zakoušeli zaujatost nebo připoutanost či marnost dárce, daru nebo příjemce. A aby odstranili nečistotu, učí ostatní bez toho, aby byli připoutáni k formě. Takže prostřednictvím své vlastní praxe jsou schopni pomoci druhým a oslavovat Cestu osvícení. A v blahovůli také praktikují jiné ctnosti. Ale zatímco praktikují šestero ctností7, aby odstranili nevědomost, ve skutečnosti neprovádějí vůbec nic. To je to, co se skrývá za výrazem praktikování Dharmy. ŘEČ KREVNÍHO ŘEČIŠTĚ Všechno, co se objeví ve třech říších, vychází z mysli8a). Odtud je jasné, že buddhové9 (probuzené bytosti) minulosti a budoucnosti učí z mysli do mysli bez toho, aby se trápili definicemi10. Ale jestliže to nikdy nedefinují, co se potom rozumí pod pojmem mysli? Ty jsi se zeptal. To je tvoje mysl. Já jsem odpověděl. To je moje mysl. Kdybych neměl žádnou mysl, jak bych ti mohl odpovědět? Kdybys neměl ty žádnou mysl, jak by ses mohl zeptat? To, co se táže, je tvoje mysl. V průběhu nekonečného množství kalp" bylo bez počátku vše, co jsi udělal, čímkoliv jsi byl, tvou opravdovou myslí; to je tvůj skutečný buddha. Můžu stejně tak říci, že tato mysl je buddha.12 Mimo tuto nezrozenou mysl nenaleznete nikdy žádného dalšího buddhu. Není možné nalézt osvícení13 nebo nirvánu14 mimo tuto mysl.h) Skutečnost vaší vlastní přirozenosti15, nepřítomnost příčiny a následku, je tím, co se rozumí pod pojmem nezrozená mysl. Vaše mysl je nirvána. Můžete si myslet, že lze nalézt buddhu nebo osvícení někde mimo"vědomí sebe sama, ale takové místo neexistuje.10 Pokusit se nalézt buddhu nebo osvícení je jako zkoušet uchopit prostor. Prostor má jméno, ale nemá formu. Není to něco, co lze sebrat nebo položit. A samozřejmě jej nemůžete uchopit. Nikdy nemůžete spatřit buddhu mimo existenci tohoto vědomí sebe sama. Buddha je výtvor vaší mysli. Proč se rozhlížíte po buddhovi někde mimo tuto

2 vědomou přítomnost sebe sama? Buddhové minulosti a budoucnosti hovoří pouze o tomto vědomí teď". Mysl je buddha a buddha je mysl.'5 Mimo mysl není žádný buddha a mimo buddhu není žádná mysl.0 Pokud si myslíte, že tu je buddha mimo mysl, pak mi řekněte kde? Není žádný buddha mimo mysl, tak proč si v duchu nějakého představujete? Nemůžete znát skutečné vědomí sebe sama dotud, dokud klamete sami sebe. Dokud jste porobeni neživou formou, nejste svobodni. Jestliže mi nevěříte, klamání sebe sama vám nepomůže. To není buddhova chyba. Přesto jsou lidé zmateni. Neuvědomují si, že jejich vlastní vědomá přítomnost je buddha. Jinak by se ne-rozhlíželi po buddhovi mimo vědomí teď".. Buddhové nemůžou spasit buddhy. Jestliže používáte svoji mysl k tomu, abyste hledali kolem sebe buddhu, neuvidíte ho. Dokud hledáte buddhu někde jinde než v sobě, nebudete nikdy vědět, že vaše vlastní mysl je buddha.s) Nepoužívejte buddhu k uctívání buddhy. A nepoužívejte mysl k vzývání buddhy16. Buddhové nerecitují šutry17. Buddhové nedodržují pravidla18. A buddhové neporušují pravidla. Buddhové nedodržují či neporušují nic. Buddhové nečiní dobré či zlé věci.h) Abyste nalezli buddhu, musíte vidět svoji pravou přirozenost19. Kdokoliv, kdo vidí svoji přirozenost, je buddhou. Jestliže nevidíte svoji vlastní přirozenost, vzýváte buddhy, recitujete šutry, nabízíte obětiny a dodržujete příkazy. Vězte však, že vše je bez užitku. Vzýváním buddhu dospějete k dobré karmě, recitováním súter dospějete k dobrému fungování paměti, dodržováním pravidel dospějete k dobrému znovuzrození a nabízením obětin dospějete k budoucímu požehnání - ale nic z toho není buddha0. Jestliže to nejste s to pochopit, budete muset potkat mistra, abyste se dostali na dno života a smrti211. Ale dokud tento mistr nevidí svoji přirozenost, není mistrem. I kdyby uměl odrecitovat dvanáctidílný kánon21, nemůže se vyvléknout z Kola zrození a smrti22. Trpí ve třech říších bez naděje na osvobození se z nich. Je tomu dávno, kdy mnich Dobrá hvězda"23 dokázal nazpaměť odříkat celý kánon. Ale neunikl Kolu, protože nebyl schopen vidět jeho podstatu. Jestliže se toto týkalo tohoto mnicha, pak lidé, kteří v dnešní době recitují pár súter či šáster24 a myslí si, že to je Dharma, jsou hlupáky. Dokud nevnímáte vědomou přítomnost sebe sama, recitování takové prózy je bez užitku. K nalezení buddhy je pouze nutné znát sebe sama, svoji přirozenost. Vaše přirozenost je buddha. A buddha je bytost, která je svobodná: prostá plánů a prostá starostí. Jestliže neznáte svoji přirozenost, a běháte proto po celé dny kolem a kolem ve snaze nalézt ji někde jinde mimo sebe, pak vězte, že nikdy nenaleznete buddhu. Pravda je, že není nic, co je třeba nalézt. Ale abyste dospěl k takovémuto pochopení, potřebujete učitele a potřebujete bojovat s nevědomostí, abyste to sám pro sebe pochopil. Život a smrt jsou důležité, proto nepromarněte toto utrpení. Neprotrpte si to v marnivosti. V klamání sebe sama není nic prospěšného. I kdybyste měl horu drahokamů a tolik sluhů, jako je zrnek písku v řece Ganga, budete je vidět jen tehdy, když budou vaše oči otevřené. Ale co z toho zbyde, když jsou vaše oči zavřené? Měli byste realizovat, že vše, co vidíte, je jako sen nebo iluze.1' Jestliže učitele brzy nenaleznete, promarníte tento život. Je pravda, že máte buddhovu (resp. absolutní) přirozenost již v sobě. Ale bez pomoci učitele ji nikdy nebudete znát. Pouze jeden z milionu se stane osvíceným bez pomoci učitele. Jestliže přesto někdo ve shodě okolností pochopí, co měl Buddha na mysli, pak zajisté nepotřebuje učitele. Tato bytost má přirozené uvědomění nadřazené čemukoliv, co je učeno. Ale dokud nejste takto požehnáni, studujte tvrdě a za pomoci instrukcí od učitele pochopíte. Lidé, kteří nechápou a myslí si, že tak mohou činit bez studia, nejsou odlišní od těch zmatených duší, které nemohou rozeznat bílé od černého25. Chybně vysvětlují Buddhovu Dharmu. Tito lidé proklínají Buddhu a ničí Dharmu. Kážou, jako kdyby přinášeli déšť. Ale jejich kázání pochází od démonů26, a ne od buddhů. Jejich učitel je král démonů a jeho žáci jsou jeho miláčky. Ti pomatenci, kteří následují takové instrukce, se nevědomě hluboce topí v Moři zrození a smrti. Jak by se lidé mohli prohlásit za buddhů, když nevnímají svoji přirozenost? Pak by to byli lháři, kteří klamou druhé a navádějí je ke vstupu do říše démonů. Dokud neprožívají svoji přirozenost, nebude jejich kázání dvanáctinásobného kánonu ničím jiným než promluvou démonů. Jejich věrnost je určená Márovi, ne Buddhovi. Nejsou schopni rozlišit bílé od černého, jak by potom mohli uniknout zrození a smrti? Kdokoliv, kdo chápe svoji přirozenost, je buddhou; kdo ji však nechápe, je smrtelníkem. Ale kde je tato buddhova přirozenost, spatříte-li ji odděleně od přirozenosti smrtelníka? Naše smrtelná přirozenost je naší buddhovou (nesmrtelnou) přirozeností. Nelze nalézt žádného buddhů mimo naši smrtelnou přirozenost.0 Buddha je naše přirozenost. Není tu vedle této přirozenosti žádný buddha. A není zde žádná přirozenost mimo buddhů. Ale mohu za předpokladu, že nevidím svoji přirozenost, nabýt osvícení za pomoci vzývání buddhů, recitování súter, nabízení obětin, dodržování předpisů, provádění oddaností nebo vykonávání dobrých skutků? Ne, nemůžeš. Proč ne? Vše, co získáte, je podmíněné, karmické. Dozraje to v odplatu. Otáčí to Kolem. A dokud jste předmětem zrození a smrti, nenabydete nikdy osvícení. K tomu, abyste byli osvíceni, musíte znát svoji přirozenost. Dokud neznáte svoji přirozenost, vězte, že všechny tyto řeči o příčině a následku jsou nesmyslné. Buddhové se nepodílejí na

3 nesmyslu. Buddha je osvobozen od karmy27, osvobozen od příčiny a následku. Kdybychom řekli, že probuzený vůbec něco získává, pak bychom uráželi buddhů. Co by bylo vůbec možné získat? Dokonce i zaměření se na vědomí, sílu, pochopení nebo hledisko je pro buddhů nemožné. Buddha není jednostranný."1' Přirozeností jeho mysli je v podstatě prázdnota, která není ani čirá a ani nečirá. On je osvobozen od praxe a realizace. On je osvobozen od příčiny a následku. Buddha nedodržuje předpisy. Buddha nevykonává dobré či zlé činy. Buddha není hektický nebo líný. Buddha je někdo, kdo nedělá nic, někdo, kdo není s to zaměřit svoji mysl v pohybu na mysl v klidu. Buddha není buddha. Nepřemýšlejte o nich. Jestliže nechápete, o čem tu mluvím, nebudete ani schopni znát svoji vlastní přirozenou mysl. Lidé, kteří nechápou svoji přirozenost a představují si, že mohou praktikovat bezmyšlenkovitost po celou dobu, jsou lháři a hlupáci. Zmateně upadají do nekonečného prostoru. Jsou jako opilí. Nemohou rozpoznat dobré od zlého. Jestliže máte v úmyslu pěstovat tuto praxi nemyšlení, budete muset nejprve znát svoji přirozenost předtím, než budete moci utnout a ukončit rozumové myšlení. Získat osvícení bez nazření své přirozenosti je nemožné. Stejně však tu jsou ti, kdo se dopouštějí všech možných druhů špatného konání, prohlašujíce přitom, že karma neexistuje. Chybně se drží názoru, že jestliže je vše prázdné, není páchání zlých činů nijak špatné. Tito lidé upadají do pekla nekonečné temnoty bez naděje na osvobození. Ti, kdo jsou moudří, se nedrží takových konceptů. Ale jestliže je nezrozená mysl po celou dobu či v jakémkoliv stavu přítomná, proč nevidíme tuto mysl, když tělo osoby umírá? Nezrozená mysl je vždy přítomná. Vy to prostě nevidíte. Ale jestliže je tato mysl přítomná, proč to tedy nevidím? Sníte někdy? Samozřejmě. Když sníte, jste to vy? Ano, jsem to já. A je to, co děláte a říkáte, odlišné od vás? Ne, to není. Ale jestliže to není odlišné, pak toto tělo je vaším skutečným tělem. A toto skutečné tělo je vaše nezrozená mysl. A tato mysl se v průběhu nekonečného množství kalp bez počátku nikdy nezměnila. Nikdy nežila nebo zemřela, zjevila se či zmizela, vzrostla či zanikla. Není čirá nebo nečirá, dobrá nebo nedobrá, minulá nebo budoucí. Není pravá nebo falešná. Není mužského či ženského principu. Neobjeví se jako mnich nebo laik, starší nebo mladší, světec či hlupák, buddha nebo smrtelník. Nebojuje o žádnou realizaci a netrpí žádnou karmou. Nemá žádnou pevnost nebo formu. Je jako prostor. Nemůžete ji vlastnit a nemůžete ji ztratit. Její pohyby nemohou být blokovány horami, řekami nebo skalními zdmi. Její nezastavitelné síly prostoupí Horu pěti skandh28 (vrstev) a překročí řeku samsáry29. Žádná karma nemůže krotit toto skutečné tělo. Ale tato nezrozená mysl je velejemná a nelze ji spatřit. Není to to samé jako smyslová tělesná mysl. Každý chce tuto nezrozenou mysl spatřit a pochopit. A těch, kdo pohybují svýma rukama a nohama v jejím světle, je jako zrnek písku podél řeky Gangy, ale když se jich zeptáte, nemohou to vysvětlit. Jsou jako loutky. Žijí a ani si neuvědomují, že využívají tuto nezrozenou mysl. Proč to však nevědí? Buddha řekl, že lidé jsou nevědomí. Proto také při svém konání upadají do Řeky nekonečného znovuzrození. A když se pokusí dostat se ven, pouze se budou ještě víc topit. A to všechno jen proto, že neznají svoji přirozenost. Kdyby lidé nebyli zmateni, proč by se ptali na něco, co leží přímo v nich? Nikdo z nich nechápe pohyb svých vlastních rukou a nohou. Buddha nechyboval. Zmatení nevědomí lidé nevědí, co jsou. Něco tak těžkého k pochopení je známo buddhovi (probuzenému) a nikomu jinému. Pouze moudrý zná tuto nezrozenou mysl, která se nazývá přirozenost Dharmy, tuto mysl nazývající se osvobození. Ani život, ani smrt nemohou potlačit tuto vaši pravou totožnost. Nic nemůže. Říká se jí také Nezastavitelný Tathágata3", Nepochopitelné, Tajemné já, Nesmrtelné, Velký světec. Tyto názvy se různí, nikterak však její esence. Buddhové se také různí, ale nikdo neopouští svoji vlastní nezrozenou mysl. Kapacita mysli je neomezená a její projevy jsou nevyčerpatelné. Vidění forem vašima očima, slyšení zvuků vašima ušima, cítění vůní vaším nosem, ochutnávání chutí vaším jazykem a jakýkoliv pohyb nebo stav není nic než vaše nezrozená mysl. V každém okamžiku, kdy je i jazyk nedostačující, se jedná o vaši nezrozenou mysl. Šutry říkají: Formy Tathágaty jsou nekonečné. A stejně takové je jeho uvědomění." Nekonečné různosti forem vyvstávají v mysli. Její schopnost rozlišit věci, jakékoliv jejich pohyby nebo stavy, je uvědomění nezrozené mysli. Ale nezrozená mysl nemá žádnou formu a její uvědomění nemá žádné omezení. Odtud se říká: Formy Tathágaty jsou nekonečné. A stejně takové je jeho uvědomění." Hmotné tělo čtyř elementů31 je problematické. Hmotné tělo je předmětem zrození a smrti. Ale skutečné tělo existuje i bez existence, protože Tathagátovo skutečné tělo se nikdy nemění. Šutry říkají: Lidé by měli realizovat, že buddhova (absolutní) přirozenost je něco, co měli neustále." Kášjapa32 pouze uskutečňoval tuto absolutní přirozenost. Naší přirozeností je nezrozená mysl. A tato mysl je naší přirozeností. Tato přirozenost je stejná jako mysl všech buddhů. Buddhové minulosti a budoucnosti pouze předávají toto poznání nezrozené mysli. Mimo tuto mysl není

4 nikde žádný buddha. Ale nevědomí lidé nerealizují fakt, že jejich vlastní mysl je buddha. Drží se snahy hledat všude kolem. Nikdy nepřestanou vzývat buddhy nebo uctívat buddhy a být pomateni otázkou, kde vlastně je buddha? Nezaměstnávejte se takovými představami. Prostě jen znejte nezrozenou mysl. Mimo tuto bezforemnost sebe sama tu není žádný jiný buddha. Šutry říkají: Vše, co má formu, je iluzí." Také říkají: Kdekoliv jste, tam je buddha." Vaše vědomí1'' je buddha. Nevyužívejte buddhů k uctívání buddhy. I kdyby se měl náhle před vámi objevit buddha nebo bódhisattva 13, není zapotřebí jim vzdát úctu. Tato naše mysl je prázdná a neobsahuje žádné takové tvary. Ti, kdo se drží těchto zjevů, jsou démoni. Upadají na scestí. Proč se oddávat iluzím zrozeným myslí? Ti, kdo uctívají, neznají, a ti, kdo znají, neuctívají. Uctíváním přicházíte pod čarovnou moc démonů. Podotýkám to proto, že se obávám, že si to sami neuvědomujete. Základní přirozenost buddhy nemá žádnou formu. Podržte si to v mysli, i kdyby se mělo objevit něco neobvyklého. Nesvírejte to a ani se toho nebojte a nemějte pochybnosti o tom, že vaše mysl je ve své podstatě čirá. Kde by potom zůstalo místo pro nějaké formy? Také nemějte respekt ani strach ze zjevení duchů, démonů nebo božských bytostí.34 Vaše mysl je v podstatě prázdná. Všechny zjevy jsou iluzorní. Nepřipoutávejte se k jevům. Jestliže máte vizi buddhy, dharmy nebo bódhisattvy35 a vymýšlíte-li si vůči nim respekt, pak zatracujete sebe samotné do vyhnanství říše smrtelníků. Jestliže hledáte přímé pochopení, ne-poutejte se k žádnému jevu, takto uspějete. Nemohu poradit nic jiného. Šutry říkají: Všechny jevy jsou iluze." Nemají žádnou fixní existenci, žádnou stabilní formu. Jsou nestálé. Nelpěte na jevech a budete jedna mysl totožná s buddhou. Šutry říkají: To, co je osvobozeno od všech forem, je buddha." Ale proč bychom neměli uctívat buddhy a bódhisattvy? Ďáblové a démoni vlastní sílu projevu. Mohou vytvořit zjevení bódhisattvů ve všelijakých vzezřeních. Nicméně jsou falešní. Nikdo z nich není buddhou. Buddha je vaše uvědomění. Nesveďte své uctívání jinam. Buddha je sanskrtský výraz pro to, co lze nazvat uvědomění, podivuhodné uvědomění. Být otevřený, vnímavý, vyklenout obočí, mrkat očima, pohybovat svýma rukama a nohama, to všechno je uvědomění vaší podivuhodné přirozenosti. A touto přirozeností je nezrozená mysl. A tato mysl je buddha. A buddha je stezka. A stezka je zen36. Ale slovo zen je něčím, co je záhadou jak pro smrtelníky, tak i pro svaté. Zření své přirozenosti je zen. Dokud nepochopíte svoji přirozenost, není to zen. Dokonce i když jste schopni vysvětlit tisíce súter a šáster37, pak vězte, že dokud nechápete svoji vlastní přirozenost, je vaše učení učením smrtelníků a ne buddhů. Pravá Cesta je jemná. Nelze ji vyjádřit slovy. K čemu slouží písma? Ale ten, kdo zná svoji vlastní přirozenost, je buddha. A vzhledem k tomu, že buddhovo tělo je v podstatě čiré a neposkvrněné a vše, co vidí, je vyjádřením jeho mysli, jsouce v základě prázdné, nelze buddhů nalézt ve slovech nebo kdekoliv ve dvanáctinásobném kánonu. Cesta je v základě dokonalá. Nevyžaduje si zdokonalování. Cesta nemá formu nebo zvuk. Je jemná a těžko vnímatelná. Je to, jako když pijete vodu: víte, jak horká nebo studená je, ale nemůžete to říci ostatním. To, co zná pouze Tathágata, zůstává pro lidi a bohy neuvědomeno. Uvědomění smrtelníků je ztenčeno. Dokud jsou smrtelníci připoutáni k jevům, nevědí, že jejich mysl je prázdná. A v důsledku chybného lpění na jevových objektech ztrácejí Cestu. Když budete vědět, že všechno vychází z mysli, nestanete se připoutanými. V okamžiku, kdy jste připoutáni, nejste uvědomující si. Ale jakmile vidíte svoji vlastní přirozenost, celý kánon se stane příliš nudným vyprávěním. Jeho tisíce súter a šáster se pouze rovnají čisté mysli. Poznání přichází mezi řádky. K čemu jsou dobré doktríny? Konečná Pravda je za slovy. Doktríny jsou slova. Nejsou Cestou. Cesta je nevyslovitelná. Slova jsou iluze. Nejsou odlišná od věcí, které se objevují ve vašich nočních snech, jako jsou paláce nebo kočáry, lesní parky nebo jezerní altánky. Nepěstujte v sobě pro takové věcí žádné potěšení. Jsou to jen pasti pro znovunarození. Podržte si to v mysli ve chvíli, kdy se setkáváte se smrtí. Nelpěte na jevech a budete schopni překonat všechny překážky. Ve chvíli, kdy zaváháte, ocitnete se pod čarovnou mocí démonů. Vaše skutečné tělo je čiré a odolné. Toto si však neuvědomujete kvůli nevědomosti. A důsledkem toho trpíte zbytečně karmou. Kdekoliv naleznete potěšení, tam nalézáte otroctví. Ale jakmile se probudíte do svého původního těla a mysli38, nejste již déle omezeni pouty. Každý, kdo se vzdá transcendentního ve prospěch světského, je smrtelníkem v některé z myriády světských forem. Buddha je ten, kdo nalézá svobodu ve štěstí i neštěstí. Jeho síla je tak mocná, že ho nemůže ani karma svazovat. Nezáleží na tom, jaký druh karmy buddha má, neboť ji překračuje. Nebe a peklo19 pro něho nejsou ničím. Ale mysl smrtelníka je zkalená nevědomostí ve srovnání s myslí buddhy, který vše jak uvnitř, tak vně prostupuje. Jestliže si nejste něčím jisti, nečiňte to. Jakmile to učiníte, budete se plahočit zrozením a smrtí a stěžovat si, že nemáte žádné útočiště. Chudoba a životní útrapy jsou vytvořeny falešným myšlením. Abyste pochopil tuto nezrozenou mysl, musíte jednat bez postoje činitele. Pouze pak uvidíte věci z Tathágatovy perspektivy. Avšak jakmile prvně vstoupíte na Stezku, vaše uvědomění nebude zaměřeno na něco. Pravděpodobně budete vidět všechny druhy podivných zážitků a výjevů podobných snům. Neměli byste však zapochybovat o tom, že všechny tyto výjevy vycházejí z vaší vlastní mysli a odnikud jinud.

5 Jestliže jste jako ve snu, kde vidíte světlo, jež je zářnější než slunce, pak vaše zbývající připoutanosti náhle dojdou ke konci.a přirozenost skutečnosti bude zjevena. Taková příhoda slouží jako základ pro osvícení. Ale to je něco, co víte pouze vy. Nemůžete to vysvětlit někomu jinému. Nebo jakmile jdete, stojíte, sedíte nebo ležíte v tichém lesíku a spatříte světlo, bez ohledu na to, zdali je zářné nebo ponuré, neříkejte to ostatním a nezaměřujte se na to. Je to světlo vaší vlastní přirozenosti. Nebo jakmile jdete, stojíte, sedíte nebo ležíte v tichosti a temnotě noci a najednou se vám vše zjeví jakoby za denního světla, nebuďte tím poplašeni. Je to vaše vlastní mysl, která tak odhaluje sebe samu. Nebo jakmile sníte v průběhu noci a vidíte měsíc a hvězdy v celém svém jasu, znamená to, že práce vaší mysli dochází ke konci. Ale nevyprávějte to ostatním. A pokud vaše sny nejsou jasné, podobně jako kdybyste se procházeli za tmy, je to způsobeno tím, že vaše mysl je zanesena starostmi. Toto je také něco, co víte pouze vy. Jestliže vidíte svoji přirozenost, nepotřebujete číst šutry nebo vzývat buddhy. Vzdělání a poznání nejsou pouze bez užitku, ale také zahalují uvědomění. Doktríny jsou pouze dobré k poukázání na nezrozenou mysl. Jakmile vidíte tuto mysl, nač ještě věnovat pozornost doktrínám? Chcete-li se dostat ze smrtelné pozice ke spočinutí v buddhovství, budete muset skoncovat s karmou, pěstovat čirou mysl a přijmout to, co přináší život. Jestliže jste stále přiváděn ke zlosti, obracíte svoji přirozenost proti Cestě. Na klamání sebe samého není nic dobrého. Buddhové se pohybují svobodně v životě a smrti, objevují se a mizí podle neosobního přání. Nemohou být kroceni karmou nebo přemoženi démony. Jakmile smrtelníci spatří svoji přirozenost, všechna pouta budou pryč. Uvědomění není ukryto. Ale i vy jej můžete nalézt právě nyní. Je tu pouze nyní. Jestliže opravdu chcete nalézt Cestu, nedržte se vůbec ničeho. Jakmile skoncujete s karmou a vyživujete své uvědomění, pak jakékoliv připoutanosti, které zůstanou, jsou odsouzeny k zániku. Pochopení přichází spontánně. Nemusíte vytvářet nějaké úsilí. Ale fanatici*1 nechápou, co měl Buddha ' na mysli. A čím usilovněji se snaží, tím dále se dostanou od jeho pravého významu. Po celé dny vzývají buddhy a čtou šutry. Ale zůstávají slepí ke své vlastní božské přirozenosti a nejsou s to vyklouznout z Kola. Buddha je zahálčivou bytostí. Neprahne po štěstí a slávě. K čemu by mu nakonec byly takové věci? Lidé, kteří nevidí svoji přirozenost a myslí-li si, že číst šutry, vzývat buddhy a studovat dlouze a těžce, praktikovat ráno a večer, nikdy si nelehat nebo nabývat znalosti je Dharma, pak pouze urážejí Dharmu. Buddha minulosti a budoucnosti pouze hovoří o pochopení své přirozenosti. Všechny praxe jsou nestálé. Dokud nepochopí tito lidé svoji přirozenost, jsou lháři, tvrdí-li, že získali nepřekonatelné, dokonalé osvícení41. Mezi Šákjamuniho42 deseti největšími žáky byl Ánanda43 na prvním místě. Ale on neznal Buddhu. Vše, co dělal, bylo studium a učení se nazpaměť. Arhatové44 neznají Buddhu. Vše, co znají, je mnoho způsobů realizace, a tak jsou drženi v pasti příčiny a následku. Taková je smrtelná karma: bezúnikovost ze zrodu a smrti. Tím, že tito lidé dělají přesný opak toho, co zamýšleli, urážejí Buddhu. Zabít je by nebylo špatné. Šutry říkají: Jelikož ičchantikové 45 nejsou schopni víry, zabít je s sebou nenese žádnou vinu; zatímco lidé, kteří věří, dosahují stavu buddhovství." Dokud nepochopíte svoji přirozenost, neměl byste chodit sem a tam a kritizovat božstvo druhých. Klamat sebe samého v sobě neskrývá žádnou výhodu. Dobro a zlo jsou si vzdálené. Příčina a následek jsou jasně patrné. Nebe a peklo jsou přímo před tvýma očima. Ale hlupáci tomu nevěří a upadají přímo do pekla nekonečné temnoty bez toho, aby to věděli. To, co je drží odtažené od víry v pravé učení, je závaží jejich karmy. Jsou jako slepí lidé, kteří nevěří, že zde existuje taková věc, jakou je světlo. I kdybyste jim to vysvětlil, stále tomu nebudou věřit, protože jsou slepí. Jak by mohli vůbec rozlišit světlo? Stejné vězení správně náleží hlupákům, kteří skončí mezi nižšími řády existence46 nebo mezi chudáky a opovrhnutými. Tyto existence nemohou ani žít a nemohou ani umřít. A navzdory jejich utrpení, pokud se jich zeptáte, vám řeknou, že jsou šťastni jako bohové. Všichni smrtelníci, i ti, jež si o sobě myslí, že jsou těmi šťastně narozenými, jsou podobně neuvědomělí. Důsledkem těžkosti své karmy nemohou tito hlupáci věřit nauce a nemohou se tak vysvobodit. Lidé, kteří vědí, že jejich mysl je buddha, si nepotřebují ostříhat hlavu dohola47. Laici jsou také buddhy. Dokud nejsou schopni poznat svoji přirozenost, lidé, kteří si stříhají svoji hlavu, jsou jednoduše fanatiky. Ale jak se mohou stát buddhy ženatí laici či vdané laicky, když se nevzdali sexu? Hovořím pouze o pochopení vlastní přirozenosti. Nemluvím o sexu jednoduše proto, že ještě neznáte svoji přirozenost. Jakmile pochopíte svoji přirozenost, stane se sex v podstatě nedůležitým. Skončí společně s vaším potěšením z něho. I kdyby vám zůstaly nějaké zvyky, nemohou vám ubližovat, protože vaše přirozenost je v podstatě čirá. I přesto, že spočíváte v hmotném těle čtyř elementů, vaše přirozenost je v základě čirá. Nemůže být zkažená. Vaše skutečné tělo je v podstatě čiré.-nemůže být zkažené. Vaše skutečné tělo nemá žádný vjem, netrpí hladem či žízní, ani horkem či chladem, není nemocné, nechová v sobě lásku či připoutanost, není zakaleno radostí nebo bolestí, není ani dobré ani zlé, ani malé ani dlouhé, ani slabé nebo silné. Skutečně v něm nic takové není obsaženo. Právě kvůli vašemu lpění na tomto hmotném těle se tu objevují takové věci, jakými jsou hlad a žízeň, horko a chlad a nemoc. Jakmile přestanete lpět a necháte věci být, budete volní, a to dokonce i od narození a smrti. Překročíte vše.

6 Budete vlastnit duchovní síly4", které nemohou být blokovány. A kdekoliv se nacházíte, budete ve shodě a míru. Pokud to zamítáte, vězte, že nikdy nebudete schopen nic skrznaskrz prohlédnout. Pak je lepší, když neděláte nic. Jakmile totiž jednáte, nemůžete se vyhnout cyklu zrození a smrti. Ale jakmile poznáte svoji přirozenost, jste buddha dokonce i tehdy, když pracujete jako řezník. Ale řezníci vytvářejí karmu tím, že zabíjejí zvířata. Jak by potom mohli být buddhy? Pouze mluvím o pochopení své přirozenosti. Nemluvím o vytváření karmy. Naše karma nás nemůže pohltit, a to i bez ohledu na to, co děláme. V průběhu nekonečných kalp bez počátku je to pouze proto, že lidé neznají svoji přirozenost, že končí v pekle. V okamžiku, kdy osobnost vytvoří karmu, prochází skrze zrození a smrt. Ale ve chvíli, kdy si tato bytost uvědomí svoji původní přirozenost, karmu přestane vytvářet. Jestliže nezná svoji přirozenost, neuvolní ho z jeho karmy ani vzývání buddhů bez ohledu na to, zda je či není řezníkem. Ale jakmile spatří svoji přirozenost, všechny jeho pochybnosti zmizí. I řezníkova karma pak nemá dosah na něho samého. V Indii předalo dvacet sedm patriarchů49 otisk50 prázdné mysli. A jediný důvod, proč jsem přišel do Číny, byl ten, abych zde předal okamžité učení mahájány": Tato mysl je buddha. Nemluvím zde o předpisech, oddanostech nebo asketických praktikách, jakými jsou například ponoření se do vody a ohne, kráčení po ostrých čepelích, požívání jednoho jídla denně či zřeknutí se ležení. To jsou fanatické, provizorní nauky. Jakmile rozpoznáte svůj pohyb, podivuhodně uvědomělou přirozenost, je vám k dispozici mysl všech buddhů. Buddhové minulosti a budoucnosti pouze hovoří o přenosu prázdné mysli. Neučí nic jiného. Jestliže někdo chápe toto učení, a může být i nevzdělaný, je buddhou. Jestliže nechápete svoji vlastní podivuhodně uvědomělou přirozenost, nenaleznete nikdy buddhů, i kdybyste rozložil svoje tělo do atomů''2. Buddha je vaše skutečné tělo, vaše původní nezrozená mysl. Tato mysl nemá žádnou formu či charakteristiku, žádnou příčinu či účinek, žádné šlachy nebo kosti. Je jako prostor. Nemůžete ji uchopit. Není to mysl materialistů nebo nihilistů. Kromě Tathágaty to žádný smrtelník, žádná nevědomá bytost, nemůže pochopit a prostoupit. Ale tato mysl není někde mimo hmotné tělo čtyř elementů. Bez této mysli se nemůžeme pohybovat. Tělo samo o sobě nemá žádné uvědomění. Hmotné tělo, podobně jako rostlina nebo kámen, nemá žádnou přirozenost. Tak jak se vlastně pohybuje? To, co se pohybuje, je mysl. Jazyk a chování, vnímání a chápání jsou vše funkce pohybující mysli. Veškerý pohyb je pohyb mysli. Pohyb je její funkcí. Nehledě na pohyb zde není žádná mysl a nehledě na mysl zde není žádný pohyb. Ale pohyb není mysl. A mysl není pohybem. Pohyb je v podstatě nevědomý. A mysl je v podstatě nepohyblivá. Ale pohyb neexistuje bez mysli. A mysl neexistuje bez pohybu. Není tu žádná mysl, která by existovala nehledě na pohyb, a žádný pohyb, který by existoval nehledě na mysl. Pohyb je funkcí mysli a její funkcí je její pohyb. Přece však se mysl ani nepohybuje, ani nefunguje, protože esencí jejího fungování je prázdnota a prázdnota je v podstatě bez pohybu. Pohyb je to samé jako mysl. A mysl je v podstatě bez pohybu. Ze súter se dozvídáme, že je třeba se pohybovat bez pohybování, cestovat bez cestování, vidět bez vidění, smát se bez smáni, slyšet bez slyšení, vědět bez vědění, být šťastný bez postoje býti šťastný, chodit bez chození, stát bez stání. A šutry říkají: Jdi za jazyk. Jdi za myšlení." V základě jsou vidění, slyšení a vědění zcela prázdné. Vaše zlosti, radosti nebo bolesti jsou jako ty, co náleží loutce. Můžete hledat, ale věc nenaleznete. Podle súter končí zlé činy ve strádání a dobré činy končí v požehnání. Zuřiví lidé jdou do pekla a šťastní lidé jdou do nebe. Ale jakmile poznáte, že přirozenost zlosti a radosti je prázdná, a necháte to plavat, osvobodíte se od karmy. Jestliže nevidíte svoji přirozenost, nepomůže vám v tom citace súter. Mohl bych pokračovat, ale tato krátká řeč bude muset ve vás zapustit kořeny a růst. Poznámky překladatele ke kapitole Řeč krevního řečiště ^ Jedná se o nezrozenou osvobozenou mysl. h) Tělo je jen nečinná hmota složená z pěti elementů; to, co je ve vás živé, je znalost sebe sama, tedy vědomí, které je svědkem každé vaší činnosti, uskutečňované životním dechem a myslí, která uzpůsobuje komunikaci mezi vámi a ostatními; dostanete-li se mimo ztotožnění se s životním dechem, který je bezforemný, jste mimo tělo, čímž mizí i vědomí sebe sama, a to, co tu zůstává, je nirvána neboli váš pravý stav nezrozené mysli, tedy jediná subjektivita, mimo které tu nic jiné není; proto se říká, že nirvána [jediná subjektivita] je veškerá existence [samsára] a veškerá existence [samsára] je jediná subjektivita [nirvána]. c) Neboli samsára je nirvána. d) Nejprve je nutné být ve vědomí, tedy ve znalosti sebe sama a nechat vědomí, aby sebe sama zlikvidovalo, čímž spočinete v nepochopitelné a nepoznatelné pravdě absolutna, tedy v nirváně, kde není nic, a kde nic není, tam ani smrt nebere, a to je váš věčný příbytek. c) Pohyb je klid a klid je pohyb, tzn. že je obojí neoddělitelné. 0 Neexistuje jedno odděleně od druhého. ^ Hledaný objekt se rozplyne v hledajícím a hledající ustane v Nezrozeném, což je začátek a cíl veškerého hledání nirvány resp. buddhy; když je toto pochopeno a realizováno, je veškeré hledání ukončeno, neboť tu již není ani žádný objekt k hledání či věc k ujasnění a žádný hledající, tedy vědomá totožnost, jež by měla nějaké

7 otázky či pochybnosti; to je nejvyšší skutečnost prožívaná v přirozené taktojdoucnosti, po které všichni duchovní aspiranti prahnou a která je prožívána jen těmi Nezrozenými. h) Probuzení překonali dualitu subjekt-objekt, nebe-peklo, dobré-zlé a spočívají v ne-myšlení a přesto myslí; to ovšem nemyslí oni, nýbrž jejich nezrozená probuzená mysl, která vše ihned vidí takové, jaké to ve skutečnosti je, tedy prázdné a nemající podstatu čili vědomí sebe sama. Buddha probuzený je ten největší podvodník na světě; říká pravdu společně se lží a hraje si a přitom se tváří strašně vážně; jen on neví, že nic neví; ostatní buď nevědí, že vědí, nebo vědí, že nic nevědí, nebo vědí že vědí. 0 Veškerý projev se jeví být skutečný, ve skutečnosti to je však jen něco, co by bez vás neexistovalo a proto je třeba zaměřit pozornost k vědomí sebe sama, jež vás dovede i za tento projev k opravdové Skutečnosti nezrozené mysli. k) Mářa je král démonů. 0 Tuto paradoxní větu smrtelník nepochopí a buddha taky ne, protože neví, co je jeho přirozenost, neboť je samojediný, nevlastnící žádnou přirozenost. m) Nezrozená mysl je nepozorná čili není jednostranně omezená tělesnou totožností, nýbrž je neomezená a je úplným poznáním. n) Kdo by to také záměrně prováděl, když tu není žádný záměrný ani nezáměrný koná tel. 0) Buddha si nemůže uvědomovat sám sebe, protože je úplné samojediný. p) Svědek veškerého projevu. ŘEČ PROBUZENI Esencí Cesty je odpoutanost. A cíl těch, kdo praktikují, je osvobození se od jevů. Šutry říkají: Odpoutanost je osvícení, protože neguje jevy." Buddhovství značí uvědomění. Smrtelníci, jejichž mysl dojde až k uvědomění, dosáhnou Cesty osvícení, jsou proto nazýváni buddhy. Šutry říkají: Ti, kdo sebe samotné osvobodí od všech jevů, jsou nazýváni buddhy." Zjevení jevu jako nezjeveni nemůže být zažito vizuálně, ale lze to pochopit pouze pomocí moudrosti. Kdokoliv, kdo slyší a věří tomuto učení, vstupuje na Velké vozidlo53 a opouští tři říše. Třemi říšemi jsou chtivost, nenávist a nevědomost. Opustit tři říše znamená odejít od chtivosti, nenávisti a nevědomosti zpět k morálce, meditaci a moudrosti. Chtivost, nenávist a nevědomost nemají sami o sobě žádnou podstatu. Jsou závislé na smrtelnících. A kdokoliv, kdo je schopen zrcadlení, je zavázán k tomu, aby viděl, že přirozenost chtivosti, nenávisti a nevědomosti je v podstatě buddhovou přirozeností. Za chtivostí, nenávistí a nevědomostí se nenachází žádná jiná buddhova přirozenost. Šutry říkají: Buddhové se stali pouze buddhy díky tomu, že předtím žili nakaženi třemi jedy a vyživovali se na čiré Dharmě." Těmi třemi jedy jsou chtivost, nenávist a nevědomost. Velké vozidlo je tím největším ze všech vozidel. Je to přepravní prostředek bódhisattvů, kteří používají vše bez toho, aby cokoliv používali, a kteří cestují po celé dny bez toho, aby cestovali. Takový je prostředek buddhů. Šutry říkají: Žádné vozidlo není vozidlem buddhů." Kdokoliv realizuje skutečnost, že šestero smyslů54 není skutečné, že pětice skupin55 je fikcí, že žádné takové věci nemohou být lokalizovány nikde v těle, chápe jazyk buddhů. Šutry říkají: Jeskyně pěti skupin je místností zenu. Otevření vnitřního oka je dveřmi velkého vozidla." Co dalšího by mohlo být jasnější? Nemyšlení na nic je zen. Jakmile to víte, pak chůze, stání, sezení nebo ležení, vše, co děláte, je zen. Vědět, že mysl je prázdná, znamená znát buddhů. Buddhové deseti směrů56 nemají žádnou mysl. Vidět ne-mysl značí vidět buddhů. Vzdát se bez lítosti je tou největší dobročinností. Překonat pohyb a klid je tou nejvyšší meditací. Smrtelníci jsou v pohybu a arhatové jsou v klidu57. Ale nejvyšší meditace překoná jak stav smrtelníků, tak i arhatů. Lidé, kteří dosáhnou takové pochopení, osvobodí sebe samotné ze všech jevů bez úsilí a vyléčí všechny nemoci bez léčby. Taková je síla velkého zenu. Používání mysli za účelem hledání skutečnosti je zmatenou nevědomostí. Nepoužívání mysli k hledání skutečnosti je uvědomění. Osvobození se od slov je vysvobozující. Zůstat neposkvrněn špínou vjemu je zvládáním Dharmy. Překonání života a smrti je opuštění domova58. Neutrpěni z další existence je dosažení Cesty. Nevytváření zmatku je osvícení. Nezaměstnáváni se v nevědomosti je moudrostí. Bezútrpnost je nirvána. A nezjeveni mysli je druhý břeh. Když setrváte v nevědomosti, existuje tento první břeh. Když se probudíte, přestane existovat. Smrtelníci stojí na tomto břehu. Ale ti, kdo odhalí největší ze všech vozidel, nestojí ani na tomto břehu a ani na žádném jiném břehu. Jsou schopni oba břehy opustit. Ti, kdo vidí další břeh jako odlišný od tohoto břehu, nerozumí zenu. Nevědomost značí smrtelnost. A uvědomění značí buddhovství. Nejsou stejné. A nejsou odlišné. Je tomu prostě proto, že lidé rozlišují nevědomost od uvědomění. Když jsme nevědomí, je tu svět, kam lze utéci. Když jsme uvědomeni, není tu nic, kam lze utéci. Ve světle úplné Dharmy vypadají smrtelníci stejně jako svatí. Šutry říkají, že úplná Dharma je něco, co smrtelníci nemohou prostoupit a svatí nemohou praktikovat. Úplná Dharma je praktikována pouze velkými bódhisattvy a buddhy. Pohlížet na život jako na něco odlišného od smrti nebo na pohyb jako na něco odlišného od klidu je neúplné hledisko. Být úplný znamená pohlížet na utrpení jako na něco neodlišného od nirvány,

8 protože přirozeností obojího je prázdnota. Arhati končí uvězněni nirvánou v důsledku toho, že si představují, že se zasloužili o konec utrpení a vstoupili do nirvány. Ale bódhisattvové vědí, že utrpení je ve své podstatě prázdné. A tím, že zůstávají v prázdnotě, zároveň zůstávají v nirváně. Nirvána značí nezrození a neumírání. Je za zrozením a smrtí a za nirvánou. Když se mysl přestane pohybovat, vstoupí do nirvány. Nirvána je prázdná mysl. Když neexistuje nevědomost, buddhové uskutečňují nirvánu. Když neexistuje strádání, bódhisattvové vstupují do místa osvícení59. Neobydlené místo je to, kde není chtivost, nenávist či nevědomost. Chtivost je říší touhy po objektech, nenávist je říší formy a nevědomost je bezforemnou říší. Když začnou proudit myšlenky, vstupujete do tří říší. Když tu ustane myšlení, opouštíte tři říše. Začátek nebo konec tří říší, existence nebo neexistence čehokoliv, závisí na mysli. To se týká čehokoliv, dokonce i takových neživých objektů, jakými jsou skály a hole. Ten, kdo ví, že mysl je fikce prostá čehokoliv, vskutku ví, že jeho vlastní mysl existuje a zároveň neexistuje. Smrtelníci si uchovávají zvyk vytvářet mysl, tvrdíce, že existuje. A arhati se drží zvyku negovat mysl, tvrdíce, že neexistuje. Ale bódhisattvové a buddhové ani nevytváří a ani nenegují mysl. To je tím, co je myšleno myslí, která existuje a zároveň neexistuje. Taková mysl se nazývá Střední cestou61. Jestliže používáte svoji mysl k tomu, abyste ní studovali skutečnost, nepochopíte tak ani svoji mysl, ani skutečnost. Jestliže studujete skutečnost bez použití své mysli, pochopíte obojí. Ti, kdo to nechápou, nepochopí ani pochopení. A ti, kdo chápou, chápou nepochopení. Lidé, kteří jsou schopní nahlížet na vše pravým nazíráním62, vědí, že mysl je prázdná. Překračují jak pochopení, tak i nepochopení. Nepřítomnost obojího, tedy pochopení i nepochopení, je pravým poznáním. Nahlížejte opravdově, že forma není jednoduše formou, protože forma závisí na mysli. A mysl není jednoduše myslí, protože mysl závisí na formě. Mysl a forma vytváří a neguje jedna druhou. To, co existuje, existuje ve vztahu k tomu, co neexistuje. A to, co neexistuje, neexistuje ve vztahu k tomu, co existuje. To je pravé nazírání. Pomocí něj není nic viděno a nic není neviděno. Takováto vize prostupuje všemi deseti směry bez zření; protože prázdnota je viděna; protože nevidění je viděno; protože vidění není vidění. To, co vidí smrtelníci, jsou klamy. Pravé nazírání je odloučeno od vidění. Mysl (subjekt) a svět (objekt) jsou protiklady a pohled vyvstává v okamžiku, kdy se střetnou mysl se světem. Jestliže není vaše mysl uvnitř sebe aktivní, svět nevyvstává vně mysl. Pravdivý pohled existuje tehdy, když jsou svět a mysl navzájem prostoupeny. A takové pochopení je pravým poznáním. Vidět prázdnotu znamená vnímat Cestu a pochopit prázdnotu značí znát Dharmu, protože pravdivý pohled není ani viděním a ani neviděním a protože pravé poznání není ani pochopením a ani nepochopením. Vidění bez vidění je pravdivým pohledem. Pochopení bez pochopení je opravdovým poznáním. Pravé nazírání neznačí prostě vidět vidění. Značí to také vidět nevidění. A pravé poznání neznamená prostě jen poznat pochopení, ale také poznat nepochopení. Jestliže chápete cokoliv, nechápete. Pouze když chápete nic, pak je to pravé poznání. Poznání není ani pochopení a ani nepochopení. Šutry říkají: Nenechat odejít moudrost je hloupost." Když neexistuje mysl, pak pochopení a nepochopení jsou obojí pravé. Když existuje mysl, pak pochopení a nepochopení jsou obojí falešné. Když chápete, skutečnost závisí na vás. Když nechápete, závisíte na skutečnosti. Když skutečnost závisí na vás, pak to, co není skutečné, se stává skutečné. Když závisíte na skutečnosti, pak to, co je skutečné, se stává falešné. Když závisíte na skutečnosti, pak vše je falešné. Když skutečnost závisí na vás, vše je pravdivé. Proto také světec nepoužívá svoji mysl, aby se skrze ni díval na skutečnost, nebo skutečnost, aby se skrze ni díval na svoji mysl, nebo svoji mysl, aby se skrze ni díval na svoji mysl, nebo skutečnost, aby se skrze ni díval na skutečnost. Jeho mysl nedává podnět k vyvstání skutečnosti. A skutečnost nedává podnět k vy-vstání mysli. A jelikož obojí, jak jeho mysl, tak i skutečnost, jsou v klidu, je vždy v samádhi63. Když vyvstane mysl smrtelníka, zmizí buddhovství. Když zmizí mysl smrtelníka, zjeví se buddhovství. Když se objeví mysl, mizí skutečnost. Když mysl zmizí, zjeví se skutečnost. Ten, kdo ví, že nic závisí na čemkoliv, nalezl Cestu. A ten, kdo ví, že mysl závisí na ničem, je vždy v místě osvícení. Když to nechápete, chybujete. Když chápete, nechybujete. Je to proto, že přirozenost chybování je prázdná. Když nechápete, zdá se správné chybným. Když chápete, není chybné chybným, protože chybné neexistuje. Sútry říkají: Nic nemá svoji vlastní přirozenost." Jednej. Neptej se. Když se ptáš, chybuješ. Chybování je výsledkem tázání. Když dospěješ k takovému poznání, pak chybné skutky tvých minulých životů jsou vyhlazeny. Když jsi zmaten, pak šestero smyslů a pět skupin64 jsou konstrukčními prvky utrpení a smrtelnosti. Když se probudíš, šestero smyslů a pět skupin jsou konstrukcemi nirvány a nesmrtelnosti. Někdo, kdo hledá Cestu, se nerozhlíží mimo sebe. Ví, že mysl sama je Cesta. Ale když nalezne tuto mysl, nenalézá nic. A když objeví Cestu, nenalezne zde nic. Jestliže si myslíte, že můžete používat mysl, abyste nalezli Cestu, jste zmateni. Když jste zmateni (samsára), existuje tu buddhovství (nirvána). Když jste uvědomeni, buddhovství tu neexistuješ Je to proto, že tu buddhovství již je. Jestliže se rozhlížíte po Cestě, vězte, že se Cesta neobjeví dotud, dokud nezmizí vaše tělo). Je to, jako když oloupáte kůru ze stromu. Toto karmické tělo podstupuje neustálou změnu. Nemá žádnou fixní realitu. Praktikujte na základě svých myšlenek. Nepěstujte nenávist k životu a smrti, nebo se nebažte v lásce k životu a smrti.

9 Uchovávejte každou svoji myšlenku prostou zmatku, a pak budete pozorovat v životě počátek nirvány65 a ve smrti budete zakoušet ujištění o nezrození66. Vidět formu, ale nebýt jí nakažen, nebo slyšet zvuk, ale nebýt jím nakažen, je osvobození. Oči, které nejsou připoutány k formě, jsou branami zenu. Uši, které nejsou připoutány ke zvuku, jsou také branami zenu. V krátkosti ti, kdo vnímají existenci a přirozenost jevů a zůstávají přitom nepřipoutáni, jsou osvobozeni. Ti, kdo dokážou opravdu vnímat vnější projevy jevů, jsou v jejich milosti. Nebýt předmětem sužování je tím, co se myslí, když se mluví o osvobození. Není zde žádné jiné osvobození. Když víte, jak se podívat na formu, pak forma nedá podnět k vy-vstání mysli a mysl nedá podnět k vyvstání formy. Forma a mysl jsou čiré. Když nejsou přítomny zmatky, je mysl zemí buddhů. Když jsou přítomny zmatky, mysl je peklem. Smrtelníci vytvářejí zmatky. A když užívají mysl, aby dávali zrod mysli vytvářením konceptů, budou stále nalézat sebe samotné v pekle. Bódhisattvové tuto nevědomost prohlédnou. A tím, že neužívají mysl za tím účelem, aby dali zrod mysli, nalézají vždy sebe samotné v zemi buddhů. Jestliže nepoužíváte svoji mysl k tomu, abyste tvořili mysl, pak každý stav mysli je prázdný a každá myšlenka je klidná. Přecházíte z jedné buddhovy země 67 do jiné. Jestliže však používáte mysl k tomu, abyste tvořili mysl, pak každý stav mysli je nakažen nevědomostí a každá myšlenka je v pohybu. Pak přecházíte z jednoho pekla do dalšího. Když vyvstane myšlenka, je přítomna dobrá karma a zlá karma, nebe a peklo. Když nevyvstane žádná myšlenka, není tu žádná dobrá karma nebo zlá karma, žádné nebe nebo peklo. Tělo existuje a neexistuje. Odtud existence jako smrtelník a neexistence jako světec jsou koncepty, se kterými nemá světec nic co do činění. Jeho srdce je prázdné a prostorné jako nebe, To, co následuje, je pozorováno na Cestě. Leží to mimo obzor arhatů a smrtelníků. Když dospějete k nirváně, nevidíte nirvánu, protože vy jste nirvána. Jestliže vidíte nirvánu někde mimo sebe, pak klamete sami sebe. Každé utrpení je semenem buddhy, protože utrpení popohání smrtelníky k tomu, aby hledali moudrost. Ale vy můžete pouze říci, že utrpení dává podnět k vyvstání buddhovství. Nemůžete říci, že utrpení je buddhovstvím. Vaše tělo a mysl jsou pole. Utrpení je semeno, moudrost je výhonek a buddhovství sklizené zrno. Buddha v mysli je jako vůně ve stromu. Buddha přichází z mysli, která je prostá utrpení, stejně jako vůně vychází ze stromu, jenž je prost rozkladu. Není tu žádná vůně bez stromu a žádný buddha bez mysli. Jestliže tu je vůně bez stromu, pak se jedná o odlišnou vůni. Jestliže tu je buddha bez vaší mysli, je to odlišný buddha. Pokud jsou ve vaší mysli přítomny tři jedy, žijete v zemi plné špíny. Jestliže jsou ve vaší mysli tyto tři jedy nepřítomny, žijete v zemi plné čistoty. Šutry říkají: Jestliže naplníte zemi nečistotou a špínou, pak se nezjeví žádný buddha." Nečistota a špína se vztahují k nevědomosti a jiným jedům. Buddha se vztahuje k čiré a probuzené mysli. Není tu žádný jazyk, který není Dharmou. Mluvit po celé dny tak, aby nebylo řečeno nic, je Cesta. Být tichý po celý den, a přesto něco sdělovat, není Cesta. Odtud je jasné, že Tathágatova řeč nezávisí ani na tichu, ani jeho ticho nezávisí na řeči a ani neplatí, že jeho řeč existuje odděleně od jeho ticha. Ti, kdo znají jak řeč, tak i tichost, jsou v samádhi. Jestliže mluvíte, když víte, je vaše řeč svobodná. Jestliže jste tiší, když nevíte, je vaše tichost omezená. Jestliže řeč není připoutaná k projevu, je svobodná. Jazyk je v podstatě svobodný. Nemá nic co do činění s připoutáním. A připoutanost nemá nic co dělat s jazykem. Ve skutečnosti není nic vyšší nebo nižší. Jestliže vidíte vyšší nebo nižší, není to skutečné. Vor68 není skutečný. Ale ten, kdo se plaví na voru, existuje. Bytost, která řídí takový vor, může překonat to, co není skutečné. To je také důvod, proč je ona bytost skutečná. Podle světských měřítek jsou zde muži a ženy, bohatí a chudí. Podle Cesty neexistuje žádné rozdělení na muže a ženy, žádní bohatí nebo chudí. Jestliže bohyně realizovala Cestu, nezměnila své pohlaví. Jestliže se statný mladík69 probudil v Pravdě, nezměnil své postavení. Připadnou jim ty samé základní projevy, i když jsou neomezeni pohlavím a postavením. Bohyně dospívala dvanáct let do své ženskosti bez úspěchu. Dozrávat dvanáct let do svého mužství by také pravděpodobně bylo neplodné. Dvanáct let se vztahuje k dvanácti vstupům71'. Bez mysli tu není žádný buddha. Bez buddhy zde není žádná mysl. Podobně bez vody tu není žádný led a bez ledu žádná voda. Ten, kdo mluví o opuštění mysli, se nedostal ještě o moc dál. Neslaňte se připoutanými k projevům mysli. Šutry říkají: Když nevidíte žádný projev, vidíte buddhu." To je tím, co znamená být oproštěn od projevů mysli. Bez mysli tu není žádný buddha - to značí, že buddha vychází z mysli. Mysl dává zrod buddhovi. Ale ačkoliv buddha vychází z mysli, mysl nevychází z buddhy, stejně jako ryba vychází z vody, ale voda nevychází z ryby. Ten, kdo chce vidět rybu, spatří nejprve vodu, než uvidí rybu. A kdo chce vidět buddhu, spatří nejdříve mysl, než uvidí buddhu. Jakmile jste uviděli rybu, zapomenete na vodu. A jakmile jste spatřili buddhu, zapomenete na mysl. Jestliže nezapomenete na mysl, budu vás neustále mást, stejně jako vás bude mást voda, jestliže na ni nezapomenete. Smrtelnost a buddhovství jsou něco jako voda a led. Být sužován a postižen třemi jedy je známka smrtelnosti. Být očištěn třemi osvobozeními71 je buddhovství. To, co je zmraženo v led při tuhé zimě, je rozpuštěno ve vodu

10 v letních dnech. Odstraňte led a nebude tu více vody. Zbavte se smrtelnosti a není tu již více buddhovství. Jasně řečeno, přirozenost ledu je přirozeností vody. A přirozenost vody je přirozeností ledu. A přirozenost smrtelnosti je přirozeností buddhovství. Smrtelnost a buddhovství se podílejí na stejné přirozenosti, stejně jako wutou a fucu 72 se podílejí na stejném kořeni, ale ne v tutéž roční dobu. Je to pouze v důsledku zmatení z odlišností, že máme k dispozici slova smrtelnost a buddhovství. Když se had stane drakem, nezmění svůj povrch. A když se smrtelník stane svatým, nezmění svoji tvář. Zná svoji mysl prostřednictvím niterné moudrosti a stará se o své tělo skrze vnější disciplínu. Smrtelníci osvobozují buddhy a buddhové osvobozují smrtelníky. To je myšleno onou úplností. Smrtelníci osvobozují buddhy, protože sužování dává podnět k uvědomění. A buddhové osvobozují smrtelníky, protože uvědomění neguje sužování. Nemůže tu pomoci nic jiného než být sužováním. A na to neexistuje jiná pomoc než být uvědoměním. Nebylo by zde nic, co by podnítilo uvědomění, kdyby toto uvědomění nebylo určeno pro uvědomění si podstaty sužování. A jestliže by toto všechno nebylo vykonáno pro uvědomění, nebylo by zde nic, co by negovalo sužování. Když jste pomateni, buddhové osvobozují smrtelníky. Když jste uvědomeni, smrtelníci osvobozují buddhy. Buddhové se nestanou buddhy ze své vlastní podstaty. Jsou osvobozeni smrtelníky. Buddhové považují nevědomost za svého otce a chtivost za svou matku. Nevědomost a chtivost jsou odlišná jména pro smrtelnost. Nevědomost a smrtelnost jsou jako levá ruka a pravá ruka. Není tu žádný jiný rozdíl. Když jste uvězněni v nevědomosti, jste na tomto břehu. Když jste uvědomeni, jste na druhém břehu. Ale jakmile víte, že vaše mysl je prázdná, a nevidíte žádný jev, jste jak za nevědomostí, tak i za uvědoměním. A jakmile jste jak za nevědomostí, tak i za uvědoměním, neexistuje tu ani druhý břeh. Tathágata není ani na tomto břehu a ani na druhém břehu. A není ani uprostřed v proudu. Arhati jsou v proudu a smrtelníci jsou na tomto břehu. A druhý břeh je buddhovství. Buddhové mají tři těla73: tělo přeměny, tělo odměny a skutečné tělo. Tělo přeměny je také nazýváno tělem vtělení. Tělo přeměny se objeví tehdy, když smrtelníci činí dobré skutky, tělo odměny se zjeví, když smrtelníci kultivují moudrost, a skutečné tělo je tu tehdy, když si začnou uvědomovat svoji vznešenost. Tělo přeměny je tím, co vidíte prostupovat všemi směry, pomáhajíce jiným, kdykoliv je možné jim pomoci. Tělo odměny uděluje konec pochybnostem. Velké osvícení, které se přihodilo v Himalájí74, se náhle stane pravé. Skutečné tělo nečiní či neříká nic. Zůstává dokonale klidné. Ale ve skutečnosti tu není ani jedno buddhovské tělo, a co pak tři těla. Tato rozprava o třech tělech je jednoduše založena na lidském pochopení, které může být mělké, průměrné nebo hluboké. Lidé mělkého chápání si představují, že se zmocňují požehnání, a chybně považují tělo přeměny za buddhu. Lidé s průměrným chápáním si představují, že jsou ukončovateli utrpení, a chybně považují tělo odměny za buddhu. A lidé s hlubokým pochopením si představují, že zakoušejí buddhovství, a chybně považují skutečné tělo za buddhu. Ale lidé s tím nejhlubším pochopením se dívají dovnitř a nejsou přitom ničím rozrušeni. Od chvíle, kdy je jasná mysl buddhou, nabývají pochopení buddhy bez používání mysli. Tři těla, podobně jako všechny ostatní věci, jsou nezískatelná a nepopsatelná. Bezvadná neomezená mysl dosahuje Cesty. Šutry říkají: Buddhové nekážou Dharmu. Neosvobozují smrtelníky a nezakoušejí buddhovství." To je tím, co mám na mysli. Individuality vytvářejí karmu; karma nevytváří individuality. Ony vytvářejí karmu v tomto životě a obdrží odměnu v příštím životě. Nikdy neuniknou. Pouze někdo, kdo je dokonalý, nevytváří žádnou karmu v tomto životě a neobdrží žádnou odměnu. Šutry říkají: Kdo nevytváří karmu, získává Dharmu." To není plané řečnění. Můžete vytvářet karmu, ale nemůžete vytvořit osob-nost). Když vytvoříte karmu, jste znovuzrozeni společně se svoji karmou. Jestliže nevytváříte karmu, mizíte společně se svojí karmou. Odtud je zřejmé, že s karmou závislou na individualitě a individualitou závislou na karmě platí to, že jestliže individualita nevytváří karmu, karma nemá žádné vazby k individualitě. Stejným způsobem to lze říci takto: Osobnost může rozšířit Cestu. Cesta nemůže rozšířit osobnost."75 Smrtelníci se drží zvyku vytvářet karmu a chybně trvají na tom, že tu není odplata. Ale mohou popřít utrpení? Mohou popřít to, že co současný stav mysli zaseje, příští stav mysli sklízí? Jak by mohli utéci? Ale jestliže současný stav mysli nezaseje nic, příští stav mysli nesklízí nic. Nepochop karmu jinak. Šutry říkají: Navzdory víře v buddhy, lidé, kteří si představují, že buddhové praktikují pokání, nejsou buddhisti. To samé platí pro ty, kdo si představují, že buddhové jsou odměňováni buď bohatstvím, nebo chudobou. Jsou to ičchantikové. Nejsou schopni víry." Někdo, kdo chápe učení svatých, je sám svatý. Někdo, kdo chápe učení smrtelníků, je smrtelník. Smrtelník, který je schopen vzdát se učení smrtelníků a následovat učení svatých, se stává svatým. Ale hlupáci tohoto světa se přiklánějí k tomu, že je třeba hledat svaté někde daleko odtud. Nevěří tomu, že poznání zešlé z jejich mysli je svatostí. Šutry říkají: Nerozprávěj o této sútře mezi lidmi, kteří nemají žádné pochopení." A šutry říkají: Mysl sama je nauka." Ale lidé bez pochopení nevěří své vlastní mysli anebo nechápou, že poznáním této nauky se mohou stát svatými. Přiklánějí se k porozhlížení se po vzdáleném, jim cizím, poznání a touží po věcech v nebi, po představách buddhy, po vůních a barvách. Jsou lapeni v klamu a zatracují sebe samé v šílenství. Šutry říkají: Když vidíte, že všechny projevy ve skutečnosti nejsou projevy, vidíte Tathágatu." Myriády dveří k pravdě vycházejí jen a jen z mysli. Když jsou jevy mysli tak transparentní jako prostor, jsou odešlé.

11 Naše nekonečná utrpení jsou kořeny nemoci. Když jsou smrtelníci na živu, strachují se ze smrti. Když jsou nacpaní, strachují se z hladu. Jim patří Velká nejistota. Ale svatí nedumají o minulosti a nestrachují se o budoucnost. Ani nelpí na přítomnosti. Okamžik za okamžikem kráčejí po Cestě. Jestliže jste se neprobudili do této Velké pravdy, uděláte lépe, když se porozhlédnete po učiteli na zemi nebo v nebi. Neurovnávejte svoje vlastní nedostatky. ke kapitole Řeč probuzení a) V uvědomění není nikdo, kdo by si cokoliv uvědomoval, a proto tu není ani buddha. b) Resp. ztotožnění se s tělem. c> Osobnost nemá žádnou substanci, a tudíž ji nelze ani vytvořit. 92 REC PRONIKANÍ Jestliže je někdo předurčen k dosažení osvícení, jaká je nejzákladnější metoda, kterou by měl praktikovat? Meditace na mysl je nejzákladnější metodou, která zahrnuje všechny ostatní metody. Ale jak může jedna metoda zahrnovat všechny ostatní? Nezrozená mysl je kořen, ze kterého vyrůstají všechny věci. Jestliže dokážete pochopit tuto mysl, vše ostatní je v tom zahrnuto. Je to jako kořen stromu. Všechny květy a-plody stromu, větve a listy, závisí na svém kořenu. Jestliže vyživujete kořen stromu, strom se množí. Jestliže odseknete jeho kořen, strom zemře. Ti, kdo chápou mysl, dosahují osvícení s minimálním úsilím. Ti, kdo nepochopí mysl, praktikují vše nadarmo. Vše dobré a zlé vychází z vaší vlastní mysli. Nalézt něco mimo mysl je nemožné. Ale jak může být pozorování mysli nazýváno poznáním? Když se velký bódhisattva ponoří hluboce do dokonalé moudrosti76, uvědomí si, že čtyři elementy a pět skupin je zbaveno osobního vjemu já. A realizuje, že činnost jeho mysli má dva aspekty: čisté a nečisté77. Na základě jejich skutečných přirozeností jsou tyto dva mentální stavy vždy přítomné. Mění se jako příčina nebo následek v závislosti na podmínkách, čistá mysl se raduje v dobrých skutcích a nečistá mysl myslí na zlo. Ti, kdo nejsou ovlivňováni nečistotou, jsou světci. Překračují utrpení a zakoušejí blaženost nirvány. Všichni ostatní, co jsou chyceni nečistou myslí a zamotáni ve své vlastní karmě, jsou smrtelníky. Prohánějí se třemi říšemi a trpí nespočetným sužováním a utrpením, a to všechno jen proto, že jejich nečistá mysl zabraňuje vyvstání jejich skutečné podstaty. Sútra deseti stupňů říká: V těle smrtelníků je nezničitelná buddhova přirozenost. Podobně jako slunce i světlo této přirozenosti zaplňuje nekonečný prostor. Ale jakmile je zahalena temnými mraky pěti skupin, je jako světlo uvnitř džbánu, jež je ukryto pohledu." A Nirvánasútra78 říká: Všichni smrtelníci mají buddhovu přirozenost. Ale tato přirozenost je překryta temnotou, ze které nemohou utéci. Naší buddhovou přirozeností je uvědomění, tedy uvědomovat si) a umožnit druhým, aby si uvědomovali. Realizovat uvědomění je osvobození." Vše dobré má uvědomění jako svůj kořen. A z tohoto kořene uvědomění roste strom všech ctností a plod nirvány. Pozorování mysli tímto způsobem je porozumění. Říkáte, že naše pravá buddhova přirozenost a všechny ctnosti mají uvědomění jako svůj kořen. Ale jaký je kořen nevědomosti? Nevědomá mysl, se svým nekonečným strádáním, hněvem a zlobou, je zakořeněna ve třech jedech: chtivosti, nenávisti a zmatku. Tyto tři jedem nakažené stavy mysli již v sobě zahrnují nespočetné zlo, podobně jako strom, který má jeden kmen, ale nespočet větví a listů. Přesto každý jed vytváří o mnoho více milionů zla, že podobenství ke stromu, které jsem uvedl, je stěží srovnatelné. Tři jedy jsou přítomné v našich šesti smyslových orgánech 79 jako šest druhů vědomí nebo jako zlodějové. Zlodějové jsou nazývány proto, že vcházejí a vycházejí z bran smyslů, žádajíce tak horoucně nespočetná bohatství, a baží si ve zlu a zakrývají svoji pravou tvář. A jelikož jsou smrtelníci sváděni v těle a mysli těmito jedy neboli zloději, jsou ztraceni v koloběhu života a smrti, potulujíce se tak po šesti stavech existence"1, a trpí nespočetným strádáním. Toto strádání je jako u řek, které se vzdouvají v délce tisíce mil jen kvůli neustálému toku malých pramenů. Ale jakmile někdo odvede a přeruší jejich zdroj, řeky vyschnou. A jestliže někdo, kdo hledá osvobození, může přeměnit tři jedy do tří správných principů a šest zlodějů do šesti páramit, odloučí se od strádání projednou a navždy. Ale tři říše a šest stavů existence jsou nekonečně obrovské. Jak se lze vymanit z jejich nekonečného sužování, když neděláme již nic jiného, než že pozorujeme vědomí? Karma tří říší vychází ze samotné mysli. Jestliže vaše mysl není přítomna uvnitř ohraničení tří říší, pak se nachází mimo tyto říše. Tři říše odpovídají třem jedům: chtivost odpovídá říši žádosti, zlost říši foremné a nevědomost říši bezforemné. A protože karma, vytvořená třemi jedy, může být laskavá nebo drsná, jsou tyto tři říše dále rozděleny do šesti úrovní známých jako šest stavů existence. A v čem se karma těchto šesti existencí od sebe liší;1 Smrtelníci, kteří nechápou pravou praxi82 a slepě vykonávají dobré skutky, jsou rozeni do tří vyšších stavů existence uvnitř ohraničení tří říší. A které jsou tyto tři vyšší stavy existence? Ti, kdo slepě vykonávají deset

12 dobrých skutků83, přičemž s naivní hloupostí hledají štěstí, jsou rozeni jako bozi v říši touhy. Ti, kdo slepě dodržují pět pravidel84, přičemž se hloupě baží láskou a nenávistí, jsou rozeni jako lidé v říši zlosti. A ti, kdo slepě lnou k jevovému světu, věří ve falešné doktríny a modlí se, aby se jim dostalo požehnání, jsou zrozeni jako démoni v říši nevědomosti. To jsou tři vyšší stavy existence. A které jsou ty tři nižší stavy? Jsou to stavy, kde se rodí zlé skutky a kde se vytrvale hájí jedem nakažené myšlenky. Ti, jejichž karma je nejvíce zasažena chtivostí, se rodí jako hladoví duchové. Ti, jejichž karma je nejvíce zasažena nenávistí, se rodí jako mučedníci v pekle. A ti, jejichž karma je nejvíce zasažena nevědomostí, se rodí jako zvířena. Tyto tři nižší stavy společně s předešlými třemi vyššími stavy utvářejí šest stavů existence. Z toho by vám mělo být jasné, že veškerá karma, ať bolestiplná či jakákoliv jiná, vychází z vaší vlastní mysli. Jestliže dokážete vést svoji mysl k soustředivosti neboli k vědomí sebe sama a umíte překonat její falešné jevy a zla, pak utrpení spojené se spočíváním ve třech říších a šesti stavech existence automaticky zmizí. A jakmile se osvobodíte od utrpení, jste vskutku svobodní. Ale Buddha řekl: Až poté, kdy jsem podstoupil nespočetné strádání a těžkosti po dobu tříasankhja kalp jsem dosáhl osvícení. "Proč tedy nyní říkáte, že jen prosté pozorování mysli a překonání tří jedů je osvobozením?" Slova Buddhy jsou pravdivá. Ale tři asankhja kalpy se vztahují ke třem jedem nakaženým stavům mysli. To, co nazýváme v sanskrtu asankhja, vy označujete jako nespočetné. V těchto třech jedem nakažených stavech mysli je obsaženo nespočetné množství zlých myšlenek. A každá myšlenka má trvání jedné kalpy. Takto vyjádřená nekonečnost je tím, co Buddha myslel pod pojmem tři asankhja kalpy. Není možné vás nazývat osvobozenou bytostí, pokud je vaše mysl potřísněna třemi jedy a dokud nejste schopni přemoci jejich nespočetné množství zlých myšlenek. Lidé, kteří přeměňují tři jedy chtivosti, nenávisti a nevědomosti do tří osvobození, jsou považováni za ty, kdo procházejí skrze tři asankhja kalpy. Ale lidé v tomto konečném věku86 jsou mimořádně tupí a hloupí. Nechápou, co měl Tathágata opravdu na mysli, když mluvil o třech asankhja kalpách. Lidé dnes tvrdí, že osvícení je dosaženo pouze po absolvování nespočetného množství kalp, a tímto zmateným pohledem svádějí žáky na scestí od stezky vedoucí k buddhovství. Ale velcí bódhisattvové dosáhli osvícení pouze tím, že pozorovali tri soubory pravidel*1, a tím, že praktikovali šestpáramit. Nyní však říkáte žákům jen to, aby pozorovali mysl. Jak může kdokoliv dosáhnout osvícení bez toho, aby se nezajímal o dodržování pravidel disciplíny? Tři soubory pravidel jsou dobré k překonání tří jedem nakažených stavů mysli. Když překonáte tři jedy, vytvoříte tři soubory neomezených ctností. Soubor shromažďuje a dává věci dohromady - v tomto případě mysl všude rozprostře nespočet dobrých myšlenek. A šest páramit je pro očistu šesti smyslů. To, co nazýváme páramitami, vy nazýváte prostředky, kterými lze dosáhnout druhého břehu. Páramity vás převezou právě díky očistě vašich šesti smyslů od prachu nečistého vnímání přes Řeku strádání na Břeh osvícení. Podle súterjsou těmito třemi soubory pravidel tato tři prohlášení: Zavazuji se skoncovat s veškerým zlem. Zavazuji se pěstovat všechny ctnosti. A zavazuji se osvobodit všechny bytosti. "Ale nyní říkáte, že tyto tři soubory pravidel jsou tu pouze za účelem kontroly tří jedem nakažených stavů mysli. Není to v rozporu s významem, který je v písmech? Buddhovy šutry jsou pravdivé. Avšak před dávnou dobou, kdy tento velký bódhisattva zušlechťoval semeno osvícení, bylo nutné čelit třem jedům, a proto pronesl tyto tři své závazky. Tím, že se cvičil v morálních zásadách, byl schopen čelit jedu chtivosti, a tudíž se zavázal ke skoncování se vším zlem. Tím, že prováděl meditaci, byl schopen čelit jedu nenávisti, a tudíž se zavázal zušlechťovat všechny ctnosti. A tím, že praktikoval moudrost, byl schopen čelit jedu nevědomosti, a tudíž se zavázal k tomu, že osvobodí všechny bytosti. Protože vytrval v těchto třech čirých praxích morálky, meditace a moudrosti, byl schopen překonat tři jedy a dosáhnout osvícení. Překonáním tří jedů vykořenil vše špatné, a tím skoncoval se vším zlem. Dodržováním tří souborů pravidel nedělal nic, co by nebylo dobré, a tím zušlechťoval ctnost. A tím, že skoncoval se zlem a zušlechťoval ctnost, vypořádal se se všemi praxemi, prospěl nejen sám sobě, ale i druhým, a přispěl k tomu, aby všichni obyčejní smrtelníci došli také k vysvobození. Tím osvobodil bytosti. Měl byste realizovat fakt, že praxe, kterou pěstujete, neexistuje odděleně od vaší mysli. Jestliže je vaše mysl čirá, jsou všechny buddhovy země čiré. Sútra říká: Jestliže jsou jejich mysli nečisté, jsou i bytosti nečisté. Jestliže jsou jejich mysli čiré, jsou i bytosti čiré." A také říká: Dozrát do buddhovy země značí očistit svoji mysl. Jakmile se vaše mysl stane čistá, stanou se čisté i buddhovy země." Takže překonáním třech jedem nakažených stavů mysli se dospěje automaticky k naplnění třech souborů pravidel. Ale šutry říkají, že dobročinnost, morálka, trpělivost, oddanost, meditace a moudrost jsou těmi šesti páramitami. Nyní však říkáte, že páramityse vztahují k očištění vjemů. Co tím míníte? A proč se jim říká vory? Zušlechťování páramit znamená očišťování šesti smyslů pomocí překonání šesti zlodějů. Páramitá dobročinnost značí zapudit zloděje očí zřeknutím se vizuálního světa. Páramitá morálka znamená nevpustit dovnitř zloděje uší neslyšením zvuků. Páramitá trpělivost znamená pokořit zloděje nosu zneutralizováním všech vůní a pachů. Páramitá oddanost znamená kontrolovat zloděje úst dobytím požitků z chutí, pochval a pomluv. Páramitá

13 meditace značí znehybnit zloděje tělesného hmatu spočinutím v klidu při vnímání dotyků. Páramitá moudrost znamená zkrotit zloděje mysli nepoddáváním se zmatené nevědomosti a cvičením se ve spočívání v čiré mysli. Těchto šest páramit jsou přepravními prostředky. Stejně jako lodě či pramice, i tyto páramity přepravují bytosti na druhý břeh. Proto se jim také říká vory. Ale když byl Šákjamuni bódhisattvou, pil tři misky mléka a jedl šest naběraček ovesné kaše*'*, ještě než dospěl k osvícení. Jestliže musel pít mléko, ještě než byl připraven ochutnat plod buddhovství, jak by pouhé pozorování mysli mohlo být osvobozujícím vyústěním? To, co říkáte, je pravda. To je fakt, že takto dospěl k osvícení. Musel vypít mléko předtím, než se mohl stát buddhou. Ale jsou tu dva druhy mléka. To mléko, které pil Šákjamuni, nebylo obyčejné nečisté mléko z krávy, nýbrž čiré mléko dharmy. Tři misky byly třemi soubory pravidel. A šest naběraček bylo šesti páramitami. Když Šákjarmmi dozrál k osvícení, bylo to díky tomu, že pil toto čiré mléko dharmy a následkem toho ochutnal plod buddhovství. Říkat, že Tathágata pil světský odvar nečistého a zkaženého kravského mléka, je nechutná pomluva. To, co je vskutku pravé, tedy ta nezničitelná, bezžádostivá dharmová přirozenost, zůstává navždy prosto světského strádání. Proč by tato přirozenost potřebovala nečisté mléko, aby uspokojila svůj hlad či žízeň? Šutry říkají: Tato kráva (mysl) nežije ani na horských pastvinách ani v nížinách. Neživí se ani plevy ani obilím. Tělo této krávy má barvu lesklého zlata." Kráva odpovídá popisu Vairóčany9". Vzhledem ke svému velkému soucítění se všemi bytostmi vytváří ve svém vnitřním dharmovém těle zušlechtěné dharmové mléko tří souborů pravidel a šestero páramit, aby jím živila ty, kdo hledají osvobození. Čiré mléko takové vskutku čisté krávy (mysli) nejenom že uschopní Tathágatu dozrát v buddhovství, ale také umožní jakékoliv bytosti, která je pije, získat nepřekonatelné, dokonalé osvícení. Ve všech sútrách říká Buddha smrtelníkům, že mohou dosáhnout osvícení vykonáváním takových chvályhodných prací, jakými jsou stavba klášterů, odlévání soch, spalování vonných tyčinek, rozhazování květin, udržování stálého světla v lampách, praxe všech šesti období*1 dne a noci, obcházení stup, postění se a láskyplné uctívání. Ale pokud pozorování vědomí zahrnuje všechny ostatní praxe, pak i tyto výše vyjmenované praxe by se mohly zdát nadbytečné. Buddhovy šutry obsahují nespočet metafor. Protože smrtelníci mají mělkou a povrchní mysl, a nejsou tudíž schopni nic pochopit do hloubky, Buddha používal hmatatelné významy, aby znázornil ony vznešené významy. Lidé, kteří hledají požehnání tím způsobem, že se obracejí k vnějším věcem, místo aby pěstovali vnitřní dotazování, se pokoušejí o nemožné. To, čemu říkáte klášter, my nazýváme sangharama, tedy místo čistoty. Právě ten, kdo si odpustí vstup do tří jedem zamořených stavů a udržuje vstupní brány svých smyslů v čistotě, své tělo a mysl v klidu a je čistý jak uvnitř, tak i vně, staví kláštery. Odlévání soch se vztahuje ke všem praxím, které pěstují ti, kdo hledají osvícení. Tathágatova vznešená forma nemůže být znázorněna kovem. Ti, kdo hledají osvícení, považují svá těla za tavící pec, Dharmu mají jako oheň, moudrost" jako dovednost a tři soubory pravidel a šestero páramit za formu. Rozpouštějí a přečišťují pravou buddhovu přirozenost uvnitř sebe samých a slévají ji do formy, utvořené předpisy disciplíny. Tím, že jednají v dokonalém souladu s Buddhovým učením, přirozeně vytvářejí dokonalé podobenství. Věčné, vznešené tělo není předmětem podmíněností či ničení. Co budete zužitkovávat na tomto místě v případě, že při hledání pravdy se nenaučíte, jak utvořit pravé podobenství? A pálením tyčinek se nemá na mysli pálení obyčejných hmotných kadidel, ale tyčinek nedotknutelné Dharmy, která odvádí pryč špínu, nevědomost a zlé skutky díky své vznešené vůni. Je tu pět druhů takových dharmových tyčinek". První je tyčinka morálky, která označuje vzdání se zlého a pěstování ctností. Druhý je tyčinka meditace, která označuje hlubokou víru v mahájánu s nekolísajícím výsledkem. Třetí je tyčinka moudrosti, která označuje kontemplaci těla a mysli uvnitř i vně. Čtvrtý je tyčinka osvobození, která značí zbavení se pout nevědomosti. A pátým je tyčinka dokonalého poznání, která značí neustálé uvědomění bez přerušení. Těchto pět tyčinek je těmi nejdrahocennějšími druhy vonných tyčinek, které převyšují vše, co vám může být ve světě nabídnuto. Když byl Buddha ve světě, řekl svým žákům, aby zapálili tyto cenné tyčinky ohněm uvědomění jako oběť buddhům deseti směrů. Ale lidé dnes nechápou tento Tathágatův skutečný význam. Používají obyčejný plamen, kterým zapalují hmotná kadidla ze santalového dřeva nebo s vůní františků, a modlí se za účelem získat nějaké budoucí požehnání, které však nikdy nepřijde. Stejně tak to platí pro rozhazování květin, čímž se myslí šíření Dharmy, rozptylování květin ctnosti ku pomoci a prospěchu všem ostatním a oslavování pravé podstaty. Těmito květy ctnosti jsou slova, která pronášel Buddha. Mají věčné trvání a nikdy nezvadnou. A každý, kdo rozptyluje tyto květy, sklízí nekonečné požehnání. Pokud si myslíte, že Tathágata naváděl lidi, aby ničili rostliny tím, že budou všude otrhávat jejich květy, jste na omylu. Ti, kdo dodržují pravidla, nezraňují žádnou z myriády živých forem jak na nebi, tak na zemi. Jestliže někoho zraníte omylem, trpíte za to. Avšak ti, kdo záměrně porušují pravidla tím, že zraňují živou bytost pod záminkou získat pro sebe něco v budoucnu, trpí daleko více. Jak by mohli být schopni přeměnit svá rádoby požehnání v pocit lítosti?

14 Věčná lampa reprezentuje dokonalé uvědomění. Připodobnění osvětlujícího uvědomění k této lampě je určeno pro ty, kdo hledají osvobození a kteří mohou nahlížet na své tělo jako na lampu, na svou mysl jako na její knot, na naplnění disciplínou jako na její olej a na sílu moudrosti jako na její plamen. Zapálením této lampy dokonalého uvědomění rozptylují veškerou temnotu a nevědomost. A tím, že předávají tuto dharmu ostatním, jsou schopni použít jednu lampu k zapálení tisíce lamp. A jelikož tyto tisíce lamp stejně tak zažehne nespočetné množství dalších lamp, svítí jejich světlo navždy. Před dávnou dobou zde byl buddha, jenž se nazýval Dípankara 94, čili Rozsvěcovač lampy. Takový byl význam jeho jména. Jenže hlupáci nechápou metafory Tathágaty. Zapalují každý den lampy s rostlinným olejem, přičemž setrvávají ve zmatcích a lnou k hmotnému, a myslí si, že osvětlením vnitřku budov následují Buddhovo učení. Jak jsou nevědomí! Světlo, které vyzařuje buddha z jedné kadeře95 mezi svým obočím, může osvítit nespočet světů. Olejová lampa není potřebná. Myslíte si snad něco jiného? Praktikováním všech šesti období ve dne i v noci se myslí neustálé pěstování osvícení s ohledem na soužití s šesti smysly a vytrvalé spočívání v té které formě uvědomění. Nikdy nespustit z kontroly všech šest smyslů je tím, co je zde označeno jako šestero období. A co se týče chození okolo stup, pak vězte, že stupa je vaše tělo a mysl. Chození okolo stupy nastává tehdy, když vaše uvědomění krouží ve vašem těle a mysli bez přestávky. Světci dávné minulosti kráčeli po této stezce k nirváně. Ovšem lidé dnešní doby nechápou, co se tím myslí. Místo toho, aby nahlédli dovnitř, trvají na tom, že je třeba nahlížet mimo sebe. Využívají svá hmotná těla k tomu, aby kráčeli okolo postavených stup. Dbají na tuto praxi ve dne v noci, čímž se jen zbytečně utahají, a nedostanou se tak blíže ke své pravé podstatě sebe samých. To platí rovněž pro provádění půstu. Je to zbytečná praxe dotud, dokud nepochopíte, co se tím opravdu myslí. Držet půst značí přizpůsobit se. Je třeba tedy upravit životosprávu těla a mysli tak, že nedochází k rozptýlení nebo pobouření. A dodržovat tuto praxi znamená, že je třeba udržet pravidla disciplíny v souladu s Dharmou. Postění se značí ubránit se šesti přitažlivým věcem96 ve vnějším světě a třem jedům ve vnitřním světě a pečlivě dbát pomocí kontemplace na očistu svého těla a mysli. Do takového dodržování půstu je zahrnuto přijímání pěti druhů potravy. Prvním je potěšení z Dharmy. Tato radost vychází z aktivního konání, které je v souladu s Dharmou. Druhým je harmonie v meditaci. To je harmonie těla a mysli, která vychází z vhledu, kdy nahlížíte skrze subjekt a objekt. Třetím je vzývání; tedy vzývání buddhů jak svými ústy, tak i svou myslí. Čtvrtým je odhodlanost; tedy rozhodnutí dodržovat ctnost jak při chůzi, tak při stání, sezení nebo ležení. A pátým je osvobození; tedy osvobození své mysli od světských nečistot. Těchto pět druhů potravy je jídlo, které je přijímáno při postění. Dokud bytost není schopna přijímat těchto pět druhů potravy, žije v omylu, domnívá-li se, že drží půst. Také platí, že jakmile přestanete jíst potravu nevědomosti, nesnažte se to přerušit. Jestliže se jí opět dotknete, zrušíte svůj půst. A když zrušíte svůj půst, nesklidíte z něho žádné požehnání. Svět je plný zmatených lidí, kteří si toho nejsou vědomi. Dopřávají svému tělu a mysli všelijaké zlé prožitky. Uvolní průchod svým vášním a necítí žádný stud. A když přestanou jíst obyčejné jídlo, nazvou to půstem. Jak absurdní! To samé se týká láskyplného uctívání. Musíte pochopit význam a přizpůsobit se podmínkám. Skutečný význam zahrnuje činnost i nečinnost. Ten, kdo to pochopí, kráčí po stezce Dharmy. Uctívání značí úctu a skromnost. Znamená to poctění své skutečné podstaty a pokoření nevědomostí. Pokud dokážete vykořenit zlé žádosti a chovat dobré myšlenky, aniž byste je vystavovali na obdiv, pak se jedná o uctívání. Taková forma je jeho skutečná forma. Pán97 na světských lidech požadoval, aby brali uctívání jako výraz pokory a přemožení mysli. Tak jim řekl, aby prováděli pokorné úklony těla k vyjádření své úcty, aby nechali vyjádřit vnější formu zastupováním vnitřní formy a aby sladili podstatu učení s formou. Ti, kdo neuspěli v zušlechťování vnitřního významu, odvrátili pozornost na vnější projevy, přičemž se už jen začali oddávat nevědomosti, nenávisti a zlu, zatímco se zcela bez užitku vyčerpali. Mohou klamat jiné svým postavením, mohou zůstat bez studu před svatými a plní domýšlivosti před smrtelníky, ale nikdy neuniknou Kolu, natož aby dosáhli jakékoliv zásluhy. Ale Sútra lázní98 říká: Tím, že lidé mnichům poskytnou koupel, mohou obdržet nespočet požehnání. "Mohlo by se zdát, že se tu jedná o jeden z příkladů vnější praxe k dosažení zásluhy. Jaký to však má vztah s pozorováním mysli? ' Zde se koupel mnichů neváže ke koupání hmotného těla. Když Buddha vyřkl Šutru lázní, chtěl na žácích, aby nezapomněli na dharmu mytí. Dennodenně se zajímal o to, jak sdělit skutečný význam, který vyjádřil ve svém objasnění zásluhy ze sedmi obětí. Z těchto sedmi obětí byla tou první čistá voda, druhou byl oheň, třetí mýdlo, čtvrtou vrbové proutí, pátou čirý popel, šestou mast na pleť a sedmou spodní roucho". Používal těchto sedm věcí proto, že je přirovnával k sedmi dalším věcem, které se používají k pročištění a dozrání bytosti pomocí odstranění nevědomosti a špíny jedem zasažené mysli. První z těchto sedmi věcí je morálka, která smývá přemíru, podobně jako čistá voda smývá nečistotu. Druhou je moudrost, která prostupuje subjekt a objekt, stejně jako oheň, který ohřívá vodu. Třetí je rozlišení, pomocí

15 kterého se lze zbavit špatných praktik, podobně jako mýdlo pomůže odstranit zalezlou špínu. Čtvrtou je poctivost, která odkaluje mysl od zmatené nevědomosti, podobně jako rozžvýkané vrbové proutky očišťují dech. Pátou je pravá víra, která rozpustí všechny pochybnosti, podobně jako čirý popel rozetřený po těle chrání člověka od nemocí. Šestou je trpělivost, která přemůže odpor a nemilost, podobně jako mast zjemní pleť. A sedmou je stud, který odčiní zlé skutky, podobně jako spodní roucho překryje nehezké tělo. Těchto sedm věcí zastupuje skutečný význam šutry. Když Tathágata vyslovil tuto šutru, směřoval ji k prozíravým následovníkům mahájány, ne k úzkoprsým a nevyzrálým lidem zkaleného pohledu. Není proto divu, že dnes lidé nechápou tento význam. Lázně jsou tělo. Když zažehnete oheň moudrosti, ohřejete čirou vodu pravidel a vykoupete uvnitř sebe samých pravou buddhovu přirozenost. Dodržováním těchto sedmi praxí zvýšíte svoji ctnost. Mnichové té doby byli vnímaví. Pochopili význam Buddhovy řeči. Následovali jeho učení, zdokonalovali své dobré vlastnosti a ochutnali plody buddhovství. Avšak dnešní lidé nedokáží proniknout do podstaty těchto věcí. Používají normální vodu k omytí fyzického těla a myslí si, že následují příkazy šutry. Ale ve skutečnosti jsou na omylu. Naše pravá buddhova přirozenost nemá žádný tvar. A prach strádání nemá žádnou formu. Jak by se dala použít normální voda k umytí nehmatatelného těla? Nebude to působit. Kdy se lidé probudí? Abyste mohli očistit takové tělo, musíte ho nejprve spatřit a pochopit. Jakmile začnou v důsledku žádostivosti vyvstávat ve vašem životě nečistoty a špína, začnou se hromadit a zvětšovat do té doby, než vás překryjí jak uvnitř, tak i vně. Ale jestliže se pokusíte smýt ze sebe toto nečisté tělo, budete muset vzít rýžák a drhnout tak dlouho, až ho rozetřete zcela do ztracena ještě předtím, než je vyčistíte. Z toho vyplývá, že byste si měl uvědomit, že umýt něco vnějšího není tím, co měl Buddha na mysli. Šutry říkají, že někdo, kdo z celého srdce vzývá Buddhu, má zajištěné znovuzrození v Západním ráji]w\ Proč je potom důležité hledat osvobození při pozorování mysli, když tyto dveře praxe vzývání vedou také k buddhovství!' Jestliže se chystáte vzývat Buddhu, budete to muset vykonávat správným způsobem. Dokud nepochopíte, co značí vzývání, budete to provádět chybně. A jestliže to děláte špatně, nikdy se nikam nedostanete. Buddha znamená uvědomění. Je to uvědomění těla a mysli, které je ochranou proti vyvstávání zla jak v těle, tak i v mysli. A vzývat označuje vzpomínat; tedy neustále si připomínat příkazy disciplíny a všemožně se snažit je dodržovat. To je tím, co se má na mysli pod pojmem vzývání. Vzývání se musí provádět s bdělou pozorností a ne povrchně jen jazykem. Pokud používáte síť k tomu, abyste chytili rybu, pak při vytažení úlovku zapomenete na síť. A jestliže používáte jazyk k tomu, abyste nalezli význam, pak ve chvíli, kdy jej naleznete, můžete zapomenout na jazyk. Chcete-li vzývat Buddhovo jméno, budete muset pochopit dharmu vzývání. Jestliže není poznání této dharmy ve vaší mysli přítomné, vaše ústa vyslovují a vyzpěvují bezvýznamné jméno. Dokud vás budou trápit tři jedy nebo myšlenky na sebe samé, bude vám vaše zakalená mysl zakrývat nahlédnutí pravé podstaty Buddhy, a vy budete pouze promarňovat svůj čas a energii. Chvalozpěvy a vzývání jsou světy samy o sobě. Chvalozpěvy jsou prováděny ústy, kdežto vzývání je vykonáváno vědomě. A jelikož vzývání vychází z vědomé mysli, nazývá se dveřmi k uvědomění. Zpívání je soustředěno v ústech a projevuje se jako zvuk. Jestliže lpíte na jevech, doufajíce, že tak naleznete význam, vězte, že nenaleznete hledanou věc. Proto také dávní světci pěstovali vnitřní rozjímání a ne řeč. Tato mysl je zdrojem veškeré ctnosti. A tato mysl je tou hlavní ze všech ostatních sil. Věčná blaženost nirvány vychází z mysli, která je v klidu. Znovuzrození ve třech říších také vychází z mysli. Mysl jsou dveře do jakéhokoliv světa a mysl je brodem k dosažení druhého břehu. Ti, kdo vědí, kde se nacházejí dveře, se nestarají o vstoupení do nich. Ti, kdo vědí, kde je brod, se nestarají o jeho přebrodění.c) Dnešní lidé jsou povrchní. Myslí si, že zásluha je něco, co má formu. Utrácejí své bohatství a zabíjejí živé bytosti země a moře. Z hlouposti sebe samotné trápí tím, jak vztyčit sochu a stupy, přikazují lidem, aby nanosili dřevo a cihly a natřeli toto na modro a tamto na zeleno. Přepínají síly těla i mysli, zraňují sebe a svádějí ostatní. Nejsou si toho však vědomi, a tudíž jim to nepřipadá špatné. Jak by mohlo dojít k jejich osvícení? Spatří něco hmatatelného a ihned se k tomu připoutají. Jestliže jim povíte něco o bezforemnosti, budou jen němě a zmateně sedět. Navzdory své chtivosti po nepatrných milostech tohoto světa jim zůstane zaslepenost k velkému utrpení, které přijde. Tito žáci se vyčerpají zcela zbytečnými aktivitami. Tím, že stále mluví jen o budoucím požehnání, odvracejí sebe samotné od skutečnosti k nepravosti. Pokud dokážete jednoduše soustředit své vnitřní světlo mysli a pozorovat jeho vnější schopnost osvětlování, rozptýlíte tři jedy a odvedete šest zlodějů projednou a navždy. A bez úsilí získáte bohatství nekonečného množství ctností, dokonalostí a dveří k pravdě. Nazírání skrze světský projev a spočinutí ve vznešeném je kratší než jedno bleskové mrknutí okem. Realizace je teď. Proč se strachujete z toho, co s vámi bude, když budete mít šedivé vlasy? Ale pravé dveře jsou ukryty a nemohou být zjeveny. Zmínil jsem se tu pouze stručně o tom, jak je třeba, aby mysl pozorovala mysl. Poznámky překladatele ke kapitole Řeč pronikání

16 ^ I když tu není nic a nikdo, kdo by si měl něco uvědomovat. ^ Což je prázdnota neboli absolutní nezrozená podstata sebe sama. c) Mysl neboli životní energie, provádějící všechny činnosti a informující vás o všem, je tu tehdy, když je zde vědomí neboli svědek, a vědomí tu je tehdy, když je tu mysl, čilí mysl a vědomí jsou dvě strany téže mince. Když zmizí jedna strana, zmizí i druhá. Obojí jsou pouze dočasné fáze závisející na těle a nirvána neboli Absolutno je tu tehdy, když vaše vědomí a mysl, tedy vaše znalost sebe samých pochopí, že není skutečná a vzdá se a ukončí tak tento dočasný stav a spočine v absolutním neomezeném uvědomění, tedy ve skutečnosti, v buddhovství, kdy je překročena dualita dvou stran téže mince, tedy vědomí a mysli, klidu a pohybu. Když tedy realizujete, že nejste tímto úplným složením těla, v němž je vědomí a životní energie s myslí, jste osvobozeni ve svém pravém stavu, kde není nic a ani vědomí sebe sama. Pak spočíváte v tomto nezrozeném rozumem nepochopitelném uvědomění, kdy je jedno, jestli jste nebo nejste, protože jste překonali duální závislost existence na neexistenci a nejste již v Kole zrození a smrti. Pak jste nezničitelní a věční a může se stát cokoliv, ale s vámi se nikdy nic stát nemůže, protože vy jste za jakýmkoliv stáváním se věčně neměnní. To je ta nejšťastnější událost, která neustále existuje a kterou nemůže překonat jakýkoliv dočasný zážitek. d) Vědomí jako svědek. POZNÁMKY 1. Stezka. Když se buddhismus dostal do Číny, bylo zvykem překládat slovo tao jako dharma a bódhi. Bylo to částečně proto, že buddhismus byl považován za jinou verzi taoismu. Ve své Řeči krevního řečiště" Bódhidharma říká: Stezka je zen." 2. Zdi. Poté, co Bódhidharma dorazil do Číny, strávil devět let v meditaci obrácen čelem ke skalní zdi jeskyně v blízkosti šaolinského kláštera. Bódhidharmovy zdi prázdnoty spojují všechny protiklady, včetně vjemu já a ostatní, smrtelník a světec. 3. Čtyři... praxe. To jsou obměny na Čtyři vznešené pravdy: Veškerá existence je postižena utrpením; utrpení má příčinu; příčina utrpení může být ukončena; cesta osvobození z utrpení je Osmidílnou vznešenou stezkou správného nazírání, správné mluvy, správné činnosti, správné životosprávy, správné oddanosti, správného uvědomění a správné meditace (zenu). 4. Nouze... Prosperita. Dvě bohyně, patronky štěstí a neštěstí. Objevují se ve dvanácté kapitole Nirvánasútry. 5. Tři říše. Buddhistický psychologický termín, jenž se shoduje s bráhmanským kosmologickým trojím světem: bhur (země), bhuvah (atmosféra) a svar (nebe). Buddhistický trojí svět zahrnuje kámadhátu neboli říši touhy - peklo, čtyři úrovně lidského a zvířecího světa a šest úrovní radosti; rúpadhátu, čili foremnou říši - čtyři jemnohmotné úrovně meditace; arúpadhátu neboli bezforemnou říši čirého ducha - čtyři bezforemné duchovní stavy. Tyto tři říše dohromady utváří omezení existence. Ve třetí kapitole Lotosové šutry jsou tyto tři říše reprezentovány hořícím domem. 6. Dharma. Sanskrtské slovo dharma vzešlo z kořene dhri, což značí držet, a vztahuje se k tomu, co je drženo jako skutečné, ať již v prozatímním či v konečném smyslu. Tím pádem toto slovo může označovat věc, učení nebo skutečnost. 7. Šestero ctností. Páramity, neboli prostředky k dosažení druhého břehu: dobročinnost, morálka, trpělivost, oddanost, meditace a moudrost. Všech šest ctností musí být prováděno s neztotožněním se s koncepty konatele, konání a získávajícího. 8. Mysl. Verš z Avatansakasútry je zde uveden: Tři říše nejsou nic než jedna mysl." Šestý patriarcha, Chuejneng, bere mysl jako říši a přírodu jako panovníka této říše. 9. Buddhové. Buddhismus se neomezuje jen na jednoho buddhu. V nauce je rozpoznáno nespočet buddhu. Všeobecně vzato, každý má buddhovskou přirozenost. V každém světě je buddha, stejně jako je uvědomění v každé myšlence. Jedinou nutnou charakteristikou buddhovství je úplné uvědomění. 10. Bez... definic. Nepřítomnost definic při předávání Dharmy je stěžejním kamenem zenového buddhismu. Neznamená to nutně mimoslovní sdělování, spíše se tím myslí ten modus předávání, který nemá žádná omezení. Gesto je stejně tak dobré, jako je rozhovor. 11. Kalpa. Období od stvoření světa do jeho zničení; dlouhý věk, eón. 12. Tato mysl je buddha. To je v kostce mahájánový buddhismus. Jednou se zeptal jeden mnich druhého mnicha jménem Velká švestka na to, co ho naučil Ma-cu. Velká švestka odvětil: Ma-cu mě naučil, že tato mysl je buddha." Mnich odvětil: Nyní Ma-cu učí, že to, co není mysl, není buddha." Na tuto poznámku Velká švestka odvětil: Nechť ať má nyní to, že to, co není mysl, není buddha. Já zůstanu u toho, že tato mysl je buddha." Když se o tom doslechl Ma-cu, odvětil: Slíva dozrála." (z kap. 7, Záznam o předání světlá). 13. Osvícení. Bódhi. O mysli, která je osvobozena od zmatku, se říká, že je plná světla, podobně jako měsíc, který není překryt mraky. Místo aby realizovaná bytost podstupovala další zrození, uskutečňuje nirvánu, protože osvícení ukončuje karmu. Schopnost naslouchání není tak výjimečná, avšak schopnost vidět ji nabytou schopností jedince, vycházející ze zdroje poznání skutečnosti; proto se používá k vysvětlení vizuální metafory. V sútrách se však přesto mluví o světech, ve kterých buddhové učí za pomoci vjemu čichu. 14. Nirvána. Dřívější čínští překladatelé vyzkoušeli čtyřicet čínských slov předtím, než se nakonec vzdali

17 možnosti přeložit toto sanskrtské slovo, které značí neúčast dechu. Lze to také definovat jako nic než ticho. Většina lidí to dává na roven se smrtí, ale pro buddhisty nirvána znamená neúčast protichůdnosti, kterou je charakterizován dech. Podle Nágárdžuny je To, co je předmětem karmy, samsára, a to, co již není nikdy předmětem karmy, nirvána." (Mádhjamika šástra, kap. 25, verš 9). 15. Přirozenost sebe samého. Svabháva. Přirozenost, která je sama o sobě taková, jaká je. Tato přirozenost nezávisí na ničem, ať podmíněně, či dočasně nebo prostorově. Sebe-přirozenost nemá žádný tvar či zjev. Jejím tělem je ne-tělo. Není to nějaký druh ega a není to nějaký druh podkladu nebo charakteristiky, která by existovala uvnitř nebo vně jevu. Sebe-přirozenost je prostá všech charakteristik včetně prázdnoty, a přesto je dokladem skutečnosti. 16. Vzývání buddhy. Vzývání zahrnuje jak vizuální představování si buddhy, tak i opakování buddhova jména. Obvyklým objektem takové oddanosti je Amitábha, Buddha věčnosti. Vzývání Amitábhy z celého srdce zaručuje uctivatelům znovuzrození v jeho Západním ráji. Má se za to, že dosažení osvícení je tam daleko snadnější než v tomto světě. 17. Sútra. Značí to šňůru; sútra spojuje dohromady (seřazuje) slova buddhy. 18. Pravidla. Buddhistická praxe správného chování zahrnuje množství zákazů; obvykle jich je 5 pro laiky a 250 pro mnichy a něco od 350 do 500 pro mnišky. 19. Vidět svoji přirozenost. Je jedno, zda se tomu říká přirozenost sebe samého, probuzená (buddhovská) přirozenost nebo pravá (dharmová)přirozenost. Naše přirozenost je naše skutečné tělo. Je to také naše nepravé tělo. Naše skutečné tělo není předmětem zrození nebo smrti, zjevení nebo zmizení, ale naše nepravé tělo je ve stavu neustálé změny. Vidění naší přirozenosti spočívá v tom, že naše přirozenost vidí sebe samu, protože nevědomost a uvědomění nejsou odlišné. Pro vysvětlení doporučuji knihu v angličtině od D. T. Suzukiho Zen Doctrine of No Mind. 20. Život a smrt. Šákjamuni opustil domov, aby našel cestu z nekonečného Kola zrození a smrti. Každý, kdo následuje Buddhu, musí učinit to samé. Když nastal čas pro pátého patriarchu Chung-žena k předání roucha a misky zenové linie, svolal si své žáky a řekl jim: Nic není tak důležité jako život a smrt. Ale místo toho, abyste hledali cestu, jak se dostat z Moře života a smrti, trávíte celou dobu svého života tím, že hledáte způsoby, jak získat zásluhy a odměny. Jaká zásluha je tou pravou, když jste slepí ke své vlastní přirozenosti? Používejte svoji dokonalou moudrost, prádžňu, pravou přirozenost své vlastní mysli. Vy všichni, jděte a napište mi báseň." (viz Sútra šestého patriarchy, kap. 1) 21. Dvanáctinásobný kánon. Dvanáct částí písem dělených podle mahájánového buddhismu. Tyto části, které byly utvořeny k oddělení rozličných předmětů a literárních forem, zahrnují: šutry, řeči Buddhy ',geji - veršované formule súter; gáthy - zpěvy a básně; nidány - historické příběhy; džátaky - příběhy minulých buddhú; itivrittaky - příběhy z minulých životů žáků; adbhutadharma - zázraky Buddhy; avadana - alegorie; upadeša - rozhovory o nauce; udána - nevyžádané promluvy o nauce; vaipulja - rozšířené promluvy; vjakarana - proroctví osvícení. 22. Kolozrozenta smrti. Nekonečné kolo znovuzrození, ze kterého dokáží uniknout jen buddhové (probuzení). 23- Dobrá hvězda. V kap. 33 Nirvánasútry se mluví o Dobré hvězdě jako o jednom ze tří Šákjamuniho synů. A podobně jako Ráhula i on se stal mnichem. Nakonec dokázal odrecitovat a vysvětlit všechna svatá písma té doby a myslel si, že dosáhl nirvány. Ve skutečnosti však pouze dospěl ke čtvrté dhjáně, což je dosažení úrovně nebe ve foremné říši. A jakmile se vyčerpala karmická podpora tohoto dosažení, upadl fyzicky do pekla nekonečného utrpení. 24. Šutry nebo šástry. Šutry jsou promluvy buddhú. Šástry jsou promluvy význačných žáků. 25. Bílé od černého. Odkaz na pokus nevidět mezi buddhismem a konfucianstvím či taoismem žádné rozdíly. Chuej-lin o tom napsal v roce 435 esej, ve kterém se dovolává toho, že konfuciánství a buddhismus jsou rovnocenné a pravé směry. Zde také odmítá fungování karmy po smrti. 26. Démoni. Buddhisté, podobně jako následovníci jiných směrů, rozeznávají druh bytosti, jejíž jediným smyslem je odchýlit se od záměru být buddhou. Tyto zástupy démonů jsou vedeny Mářou, kterého Buddha přemohl té noci, kdy došel k osvícení. 27. Karma. Morální rovnocenný termín fyzické zákonitosti příčiny a následku; karma zahrnuje činnosti těla, úst a mysli. Všechny takové činnosti otáčejí Kolem znovuzrození a vyúsťují v utrpení. I činnost, která je dobrá, stále otáčí tímto Kolem. Cílem buddhistické praxe je uniknout z Kola, ukončit karmu a jednat bez konání, tedy nedosáhnout lepšího znovuzrození. 28. Skandhy. Sanskrtské termíny, kterými se označují vrstvy, jež utvářejí mysl neboli mentální tělo: tvar, smyslové orgány, schopnost vnímání, impuls a vědomí. 29. Samsára. Sanskrtský termín pro neustálý proud projevu, koloběh smrtelnosti, nekonečný výron zrození a smrti. 30. Tathágata. Název pro buddhú; jméno, kterým buddha označuje sám sebe. Buddha je uvědomen. Tathágata je buddhův projev ve světě, jeho tělo přeměny, jako protiklad k jeho tělu odměny nebo jeho skutečnému tělu. Tathágata učí Dharmu. 31. Čtyři elementy. Čtyři základní prvky, z nichž se skládá jakákoliv hmota, včetně hmotného těla. Jsou to:

18 země, voda, oheň a vzduch. 32. Kášjapa. Říkalo se mu také Mahákášjapa čili Velký Kášjapa. Byl to jeden z hlavních Buddhových žáků a je oslavován jako první zenový patriarcha v Indii. Když zvedl Buddha květinu, Kášjapa se tomuto gestu usmál, čímž došlo k přenosu zenové mysli. 33. Bódhisattva. Ideál mahájány. Bódhisattva pojí své vlastní osvobození s osvobozením ostatních bytostí, zatímco arhat, tedy ideál hínajány, se stará jen o hledání svého vlastního spasení. Místo stažení mysli do ničeho, jak to dělají arhati, bódhisattva rozšiřuje svoji mysl do nekonečného prostoru. To se děje proto, že si uvědomí, že všechny bytosti mají stejnou buddhovskou přirozenost. 34. Duchové, démoni nebo božské bytosti. Duchové jsou odhmotnělé bytosti. Démoni zahrnují různá božstva nebe (davové), moře (nágové) a země (jakšove). Nebeské bytosti zahrnují Indru, krále bohů třiceti tří nebes, a Brahmu, tvůrce všeho. 35. Buddha, dharma nebo bódhisattva. Tyto tři poklady utvářejí buddhistické útočiště; je to trojí poklad. Dharma je učení buddhy. Ti, kdo následují toto učení, vytvářejí řád mnichů neboli v mahájánové tradici, řád bódhisattvů. 36. Zen. Zprvu se tento termín začal užívat jako překlad slova dhjána, což je sanskrtský pojem pro meditaci. Bódhidharma má zásluhu na odpoutání zenu od meditačního polštáře. Je to proto, že používal tento termín v jiných souvislostech. Označoval tím každodenní, přímou a ucelenou mysl, což je mysl, která sedí bez toho, kdo sedí, a která jedná bez toho, kdo koná. 37. Tisíce súter a šáster. Katalog čínského buddhistického kánonu, neboli tripitaky, jenž byl sestaven na začátku šestého stolení n. L, se skládá ze odlišných děl, z čehož je l 600 súter. Mnoho súter bylo od té doby do tripitaky přidáno, ale ještě více se jich ztratilo. Současný kánon zahrnuje l 662 prací. 38. Tělo a mysl. Tělo sestavené ze čtyř elementů a mysl složená z pěti vrstev popisuje všeobecně projevené tělo, avšak Bódhidharma se zmiňuje o buddhovské podstatě, o přirozenosti sebe sama. 39. Nebe a peklo. Buddhisti rozeznávají čtyři foremné úrovně, které jsou rozčleněny do šestnácti až osmnácti nebes, a čtyři bezforemné úrovně. Na opačné straně Kola je osni spalujících pekelných světů a osm chladných pekelných světů a každý z nich má čtyři přiléhající pekla. Je zde také mnoho zvláštních pekel, jako jsou třeba pekla nekonečné temnoty a nekonečného utrpení. 40. Fanatici. Mezi následovníky různých buddhistických a ne-buddhistických náboženských sekt jsou i ti, kdo byli očerňováni jako fanatici kvůli své zaujatosti v asketismu a sebetrýznění nebo kvůli tomu, že následovali literu a ne ducha Dharmy. 41. Nepřekonatelné, dokonalé osvícení. Anuttara-samjak-sambódhi. Cíl bódhisattvů. Viz začátek Diamantové šutry. 42. Šákjamuni. Šákja bylo Buddhovo rodové jméno. Muni značí světec. Jeho příjmení bylo Gautama a jeho jméno bylo Siddhárta. Přesná data jeho narození se liší, nicméně se shodují zhruba na rozmezí od roku 557 př. n. 1. do roku 487 př. n Ánanda. Šákjamuniho bratranec. Narodil se v tu noc, kdy Buddha dosáhl osvícení. Po dvaceti pěti letech od narození vstoupil do Řádu jako Buddhův osobní pomocník. Po Buddhově fyzické smrti přednášel Buddhovy řeči na prvním koncilu. 44. Arhat. Vysvobodit se z cyklů znovuzrození je cílem následovníků hínajány neboli malého vozidla. Ale tím, že arhat překonal hněv, dostal se i za soucítění. Neuvědomuje si, že všichni smrtelníci jsou součástí stejné přirozenosti a že tu nejsou žádní buddhové, dokud není každý buddha. 45. Ičchantikové. Skupina bytostí, zabývajících se tak usilovně smyslovými požitky, že náboženská praxe je nad jejich možnosti. Nedodržují pravidla a odmítají se kát. Prvotní čínský překlad Nirvánasútry popřel, že by ičchantikové vlastnili buddhovskou přirozenost. I přesto, že buddhisté mají zákaz zabít kohokoliv, kdo je schopen probudit se do buddhovství, zabíjet ičchantiky bylo, alespoň v teoretické rovině, považováno za nenapadnutelné. Pozdější překlad Nirvánasútry, však očišťuje tuto zmínku tím, že se zde tvrdí, že i ičchantikové mají buddhovskou přirozenost. 46. Nižší řád existence. Zvěř, hladoví duchové a ti, kdo trpí v pekle. 47. Oholení hlavy. Když Šákjamuni uprostřed noci opustil palác svého otce, aby se vydal na stezku k osvícení, odsekl si své dlouhé kadeře vlasů mečem. Jeho krátké vlasy potom zůstaly stočeny a už nebylo zapotřebí je více sekat. Později si i členové buddhistického řádu začali holit své hlavy, aby se tak odlišili od jiných sekt. 48. Duchovní síly. Buddhisté rozlišují šest takových sil: schopnost vidět všechny formy; schopnost slyšet všechny zvuky; schopnost znát myšlenky jiných; schopnost znát minulé existence sebe a ostatních; schopnost být kdekoliv nebo dělat cokoliv podle přání; a schopnost znát konec rození. 49. Dvacet sedm patriarchů. Kášjapa byl první patriarcha zenové linie. Ánanda byl druhý. Prádžňádhára byl dvacátý sedmý a Bódhidharma byl dvacátý osmý. Bódhidharma byl také první zenový patriarcha v Číně. 50. Otisk. Ten je důsledkem toho, že předání zenové mysli zanechává dokonalou podobnost, která může být vždy ověřena ve styku s pravými věcmi; toto vštípení zabere takovou dobu a udělá takový zvuk, jako když se něco zapečetí. 51. Mahájána. Mahá znamená velké zjána značí vozidlo. Převládající forma buddhismu v severní, střední a východní Asii. Théraváda (Učení starších) je převládající formou buddhismu v jižní a jihovýchodní Asii. Termín

19 hínajána je používán jako synonymum théravády. 52. Atomy. Prvotní buddhističtí sarvástivádinové (členové hínajánové školy sarvástiváda) rozeznávají subatomické částice zvané páramaanu, které lze poznat jen prostřednictvím meditace. Sedm z těchto částic utváří atom a sedm atomů utváří molekulu, která je vnímatelná pouze okem bódhisattvy. Sarvástivádinové tvrdí, že tělo člověka je složeno z osmdesáti čtyř tisíc atomů (číslo bylo často používáno při vyjádření něčeho, co nelze spočítat). 53. Velké vozidlo. Mahájána. Mysl. Pouze mysl tě může dostat kamkoliv. 54. Šest smyslů. Vidění, slyšení, čichání, chutnání, dotýkání a myšlení. 55. Pět skupin. Pět skandh neboli skupin mysli: tělesnost, pociťování, vnímání, psychické tvořivé síly a vědomí. 56. Deset směrů. Osm bodů kompasu plus zenit (vrcholový bod) a na-dir (nejhlubší bod). 57. Arhati zůstávají v klidu. Arhat dosahuje čtvrtého a posledního plodu hínajánového buddhismu, osvobození se od hněvu, tím, že pěstuje klid. 58. Opuštění domova. Ve smyslu toho, jak to učinil Šákjamuni, který se vydal hledat osvícení. Odtud je tím myšlena ordinace na mnicha nebo mnišku. 59. Místo osvícení. Bódhimandala. Střed každého světa, kde všichni buddhové dosahují osvícení. Tento pojem také označuje buddhistický chrám. 60. Neobydlené místo. Místo vhodné pro duchovní kultivaci. 61. Střední cesta. Stezka, která je mezi dvěma extrémy, tedy realismem a nihilismem, existencí a neexistencí. 62. Pravé nazírání. Buddhova osmidílná vznešená stezka začíná pravým nazíráním, které je dodržováno za účelem prohlédnutí zmatku neboli nevědomosti, prvního z dvanácti spojů v řetězci podmíněného vznikání karmy: nevědomost, impuls, vědomí, jméno a tvar, smyslové orgány, kontakt, vjem, touha, uchopování, existence, zrození, stárnutí a smrt. První dva se týkají předešlé existence a poslední dva následující. 63. Samádhi. Cíl meditace. Samádhife sanskrtský termín označující nerozptýlenou mysl, hada uvnitř bambusu. 64. Pět skupin. Skandhy neboli skupiny, složky projevené osobnosti, které překrývají a cloní skutečné já. Jsou to: forma, smysly, vnímání, impuls a vědomí. 65. Počátek nirvány. Nirvána není úplná, dokud je zde tělo. 66. Ujištění o nezrození. Vtělení nirvány. 67. Buddhova země. Zpočátku nečistá, pak čistá říše, která je přeměně-' na přítomností buddhy. Odtud jí náleží název čistá země. Viz poslední část první kapitoly Vimalakírtisútry. 68. Vor. Buddha připodobňuje své učení k voru, který lze použít k pře-plutí Řeky nekonečného znovuzrození. Ale jakmile si tento převozní prostředek splní svůj účel, stane se bezúčelným. Není již déle vorem. 69. Bohyně... statný mladík. Bohyně se objevuje v sedmé kapitole Vimalakírtisútry. Statný mladík může označovat Čandaku, Šákjamuni-ho sluhu. Pokud tomu tak je, neznám zdroj, kde by byl tento příběh. 70. Dvanáct vstupů. Šest orgánů a šest smyslů. 71. Tři osvobození. Osvobození od nevědomosti, zlosti a žádostivosti lze nabýt prostřednictvím trojích dveří vysvobození: bezjáství, bezforemnosti a bezžádostivosti. 72. Wutou afucu. Znecitlivějící látka je vylisovaná z fucu, druhořadého kořene, který vyrůstá ze základního kořene wutou (botanicky oměj neboli mnišská kapuce). Druhořadý kořen se nerozvine do té doby, než rostlina nedosáhne dvou let. 73. Tři těla. Nirmanakája (Šákjamuni), sambogakája (Amitábha) a dharmakája (Vairóčana). 74. Velké osvícení se přihodilo v Himalájí. Buddhovo osvícení se nepřihodilo v Himalájí, ale ve starodávném indickém státě Magadha jižně od Nepálu. V předešlé existenci však Buddha žil v Himalájí jako asketa. Když vezmeme v potaz Buddhovy minulé životy, pak je toto tvrzení pravdivé. 75. Osobnost může prodloužit Cestu. Cesta nemůže zvětšit osobnost. Prohlášení Konfucia (viz Analekty, kap. 15). 76. Dokonalá moudrost. To je parafráze úvodní věty Šutry srdce, kde je bódhisattva Avalókitešvara a kde je dokonalá moudrost, neboli radžňápáramitáve skutečnosti nevědomostí (nemoudrostí), protože dokonalá moudrost je odešlá, odešlá za, odešlá zcela za" kategorie prostoru a času, bytí a nebytí. 77. Čisté a nečisté. Pro přehled uvádím výrok z Ašvaghóšovy knihy Probuzení víry v mahájáně, kde čisté a nečisté je nazýváno osvícení a neosvícení. 78. Sútra deseti směrů... Nirvánasútra. Když se poprvé objevily překlady těchto dvou súter na začátku pátého století, silně ovlivnily rozvoj buddhismu v Číně. Mezi jejich stěžejními pojmy jsou univerzálnost buddhovy přirozenosti a věčná, radostná, individuální a čirá přirozenost nirvány. Od této doby se doktrína prázdnoty, která je vykládána vpradžňápáramitových sútrách, objevovala stále častěji a začala dominovat v čínském buddhismu. Sútra deseti směrů, která detailně popisuje stupně, skrze které prochází bódhisattva na své cestě k buddhovství, je obměnou kapitoly, která má stejný název, z Avatansakasútry. 79. Šest smyslových orgánů. Oči, uši, nos, jazyk, kůže a mysl. 80. Šest druhů vědomí. Druhy vědomí, odlišující se od sebe na základě spojení se zrakem (vidění), sluchem (slyšení), čichem (čicháním), chutí (chutnáním), dotykem (dotýkáním) a myšlenkou (myšlením). V Lankávatárasútře se poslední druh vědomí (myšlení) rozděluje na chápání, rozlišování a paměť (Tathágata), čímž

20 je zde uvedeno osm forem vědomí. 81. Šest stavů existence. Základní proměny existence, kterými bytosti procházejí, ať již je to myšleno jako přeměna z myšlenky na myšlenku, či z jednoho života do dalšího, až nakonec dosáhnou osvícení a uniknou z Kola utrpení. Utrpení z přebývání v tomto Kole je relativní. Bohové na nebi si většinou hoví v blaženém životě, zatímco mučedníci v pekle přecházejí z jedné bolesti do další. Démoni a lidé zakoušejí více utrpení než bohové, ale i tak je to méně, než co prožívají hladoví duchové a zvířata. 82. Pravápraxe. Praxe, která vede přímo k osvícení, neboli praxe, pro-tikladná té, která vede k dalšímu stupni praxe. Zde je pravou praxí myšleno zření mysli. 83. Deset dobrých skutků. Je to vyhýbání se deseti zlým skutkům, tedy jmenovitě: zabíjení, zlodějství, cizoložství, lhaní, pomlouvání, znesvěcení, klevetění, lakotě, zlosti a obhajování falešných postojů. 84. Pět pravidel. Jsou určena pro buddhistické laiky. Je to nařízení proti zabíjení, kradení, cizoložství, lhaní a konzumování opojných prostředků. 85. Tři asankhja kalpy. Vesmír je označen třemi fázemi: stvoření, trvání a zničení. Každá fáze trvá nespočet (asankhja) kalp. Čtvrtá fáze spočívání v prázdnotě mezi vesmíry zde není zahrnuta, protože neobsahuje žádné těžkosti. 86. Konečný věk. První období buddhovy doby trvá 500 let. Po uplynutí této doby začíná upadat pochopení pravé doktríny. Druhé období trvá l 000 let. Během této doby upadne ještě více pochopení doktríny. Třetí a konečné období má neurčené trvání a v tomto období lze pozorovat konečné mizení buddhova poselství. Další verze přiděluje ke každému z těchto tří období dobu 500 let. 87. Tři soubory pravidel. Existuje pět souborů pro laické buddhisty, osm pro více oddané členy laického řádu, deset pro novice (mnichy a mnišky). Prvních pět souborů nařízení se vztahuje k zákazu zabíjet, krást, cizoložit, lhát a konzumovat opojné prostředky. K těmto pěti je přidáno nařízení stranit se ozdob těla (tj. nošení přívěšků, klenotů a vonění se parfémy), dopřávání si tělesného pohodlí (měkkých postelí) a přejídání se (další odpolední či večerní ježení). A k těmto osmi je přidáno nařízení nenechávat se unášet zábavami a nevlastnit majetek. Tyto tři soubory příkazů jsou sumarizovány třemi závazky. Závazek vyhnout se zlému je učiněn věřícími. Slib, zavazující adepta zušlechťovat ctnosti, je vykonán těmi oddanějšími laickými následovníky. A závazek osvobodit všechny bytosti je učiněn všemi mnichy a mniškami. 88. Páramity... prostředky k dosažení druhého břehu. Šest páramit začíná dobročinností a pokračuje pěstováním morálky a trpělivosti k oddanosti a meditaci až k dosažení moudrosti. Přirovnání páramit k lodi, jež převáží lidi z jednoho břehu na druhý břeh, je tu proto, že buddhisti vidí dobročinnost jako prázdnotu, bez které by loď nemohla plout; morálku jako lodní kýl, trpělivost jako trup lodi, oddanost jako stožár, meditaci jako lodní plachtu a moudrost jako kormidlo. 89. Mléko... kaše. Šákjamuni přerušil svůj dlouholetý půst a bezúspěšné zaujetí v asketických praxích tím, že pozřel mléčnou ovesnou kaši, kterou mu nabídla Nandabala, dcera pastevce stáda krav. Poté, co ji snědl, si sedl pod strom a rozhodl se, že se odtamtud nezvedne, dokud nenabyde osvícení. 90. Vairóčana. Velký sluneční Buddha, který ztělesňuje dharmovou podstatu neboli pravé tělo Buddhy. Jako takový je Vairóčana centrální postavou v panteonu pěti rozjímajících buddhů, kterými jsou dále Akšóbhja na východě, Ratnasambhava na jihu, Amitábha na západě a Amogasiddhi na severu. 91. Šest období. Ráno, poledne, odpoledne, večer, půlnoc a doba před rozbřeskem. 92. Stupy. Stupa je násyp země nebo jakákoliv struktura vztyčená za účelem uchování ostatků, relikvií nebo písem buddhy. Stupy se obchází ve směru hodinových ručiček, tedy aby pravé rameno chodce směřovalo vždy k stupě. 93. Pět druhů... vonných tyčinek. Toto přirovnání koresponduje s pěti atributy těla Tathágaty. 94. Dípankara. Šákjamuni potkal Dípankaru Buddhů na konci druhé asankhja kalpy a nabídl mu pět modrých lotosů. Dípankara pak předpověděl Šákjamunimu budoucí dosažení buddhovství. Dípankara se zjeví vždy, když buddha přednáší Dharmu Lotosové šutry. 95. Kadeř. Jednou z třiceti dvou příznivých charakteristik je kadeř mezi jeho obočím, která vysílá paprsky světla. 96. Šest přitažlivých věcí. Je to šest přitahujících objektů, ke kterým se připoutává šest smyslů. 97. Pán. Překlad slova bhagavan, což je jeden z deseti buddhových titulů. V čínských překladech se tento výraz označuje jako ten, kdo je ve světě oslavován. 98. Sútra lázní. Přeložena An Š'-kaoem v polovině druhého století n. 1. Tato krátká sútra popisuje zásluhu získanou tím, že se umožní mnichům, aby se vykoupali. 99. Spodní roucho. Jedno ze tří rouch mnicha. Spodní roucho se nosí proto, aby se mnich bránil tužbám. Roucho ze sedmi kusů se nosí pro ochranu od zlosti a roucho z dvaceti pěti kusů, které mnich nosí na shromáždění, chrání proti nevědomosti Západní ráj. Také nazýván jako Čistá země. Tato země je pod správou Amitábhy, jednoho z pěti rozjímajících buddhů, který sídlí na západní straně. Vzývání Amitábhy z celého srdce pojišťuje uctivateli znovuzrození v Čisté zemi, která je popisována jako země vzdálená miliony mil, a přesto ne vůbec daleko odtud. Jakmile se tu oddaní znovuzrodí, nemají skoro žádné problémy s pochopením Dharmy a získáním osvobození.