Souhrn Klíčová slova

Transkript

1 Souhrn Tato diplomová práce uvádí do problematiky ekonomických souvislostí ochrany životního prostředí, a to od souvislostí makroekonomických, tedy na úrovni národní, až po mikroekonomické, tj. na úrovni podnikové. Jako vzorový podnik byly vybrány České energetické závody, a. s. (dále jen ČEZ, a. s.), které jsou považovány nejen za jeden z největších podniků v České republice, ale i za jednoho z největších znečišťovatelů životního prostředí u nás. Je zde popsáno, jak tento podnik ovlivňuje životní prostředí, co se týče ovzduší, vody, odpadů a je zde navrženo environmentální podnikové účetnictví, neboť v podniku dosud takovéto účetnictví neexistuje. V závěru této práce je celkové zhodnocení činnosti ČEZ, a. s. s výhledem do budoucna. Klíčová slova Životní prostředí, ČEZ, zákony, poplatky, ovzduší, voda, odpady, environmentální podnikové účetnictví, analytické účty, syntetické účty 1

2 Summary This diploma thesis introduces the problematics of economic connections of environment protection, from macroeconomic connections (national level), until microeconomic (business level). České energetické závody (ČEZ) was chosen as the described model, because it is considered to be one of the greatest firm in the Czech Republic and one of the biggest polluter of environment as well. There are described, how ČEZ influances environment, in case of air, water and waste pollution and suggestions of environmental accounting, because there is no type of this accounting in the firm. The end of this thesis describes final results of environmental pollution of ČEZ and its presupposed future activities in this sphere. Key words. Environment, ČEZ, laws, charges, air pollution, water pollution, waste, environmental accounting, analytic accounts, syntetic accounts 2

3 Seznam zkratek ČOV ČSOB DPH EHS EIB ES EU FNM HDP IPB ISAR JETE MK MPO MZe MŽP OECD OKD SFŽP ŽP Čistírna odpadních vod Československá obchodní banka Daň z přidané hodnoty Evropské hospodářské společenství European Investment Bank Evropské společenství Evropská unie Fond národního majetku Hrubý domácí produkt Investiční a poštovní banka Mezivládní pracovní skupina expertů pro mezinárodní účetní standardy a výkaznictví pracující při Spojených národech Jaderná elektrárna Temelín Ministerstvo kultury Ministerstvo průmyslu a obchodu Ministerstvo zemědělství Ministerstvo životního prostředí Organisation of Economic Co-operation and Development Ostravsko-karvinské doly Státní fond životního prostředí Životní prostředí 3

4 Obsah 1 ÚVOD CÍL A METODIKA LITERÁRNÍ REŠERŠE MAKROEKONOMICKÉ SOUVISLOSTI EKONOMICKÉ NÁSTROJE V POLITICE ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ ČR Poplatky Znečišťující látka Daně Dotace Finanční podpora ze zdrojů státu Financování z vlastních zdrojů a příspěvky od jiných subjektů MIKROEKONOMICKÉ SOUVISLOSTI ENVIRONMENTÁLNÍ PODNIKOVÉ ÚČETNICTVÍ Charakteristika základních pojmů Environmentální podnikové účetnictví v zahraničí EKOLOGICKÁ LEGISLATIVA ČR CHARAKTERISTIKA PODNIKATELSKÉHO SUBJEKTU ČEZ A JEDNOTLIVÉ SLOŽKY ŽP VLASTNÍ PRÁCE FINANČNÍ CHARAKTERISTIKA VÝVOJ HLAVNÍCH EKONOMICKÝCH UKAZATELŮ NÁVRH ENVIRONMENTÁLNÍHO ÚČETNICTVÍ Tvorba environmentálních analytických účtů Tvorba nových environmentálních syntetických účtů ČLENĚNÍ ENVIRONMENTÁLNÍCH NÁKLADŮ MOŽNÉ PŘÍNOSY ENVIRONMENTÁLNÍHO CHOVÁNÍ ZÁVĚR SEZNAM LITERATURY PŘÍLOHY

5 1 Úvod V době po únoru 1948 až do roku 1989 byla v tehdejší Československé socialistické republice snaha vyrobit co nejvíce. Bylo to dáno tehdejší soutěživostí mezi západním a východním světem. U nás se však vyrábělo bez ohledu na to, kolik suroviny či materiálu se na danou jednotku výrobku spotřebuje. Neexistovala tu zpětná vazba na životní prostředí. Důsledkem toho bylo velké čerpání nerostných surovin, neboť výroba nerostných surovin přeci nic nestojí, a ostatních přírodních zdrojů. Promítnutí takovéhoto hospodaření do životního prostředí na sebe nenechalo dlouho čekat. Došlo k výraznému zhoršení kvality ovzduší, vody a celé krajiny vůbec, a to zejména na územích, kde se těžily nerostné suroviny a kde se nacházely velké průmyslové aglomerace spolu s elektrárnami. Mezi nejvíce poškozené oblasti tak patřily severní Čechy, severní Morava a hlavní město Praha. Děti z těchto zón musely jezdit na školy v přírodě, zdravotní stav populace se zhoršoval (nemoci dýchacích cest, astma, alergie, nižší porodní váhy novorozenců atd.), dříve zalesněné hory byly poté pokryty pouze pahýly stromů (Krkonoše, Krušné hory), voda v řekách a potocích, dříve plná ryb a raků, nyní poskytovala smutný pohled na výsledek působení průmyslových podniků. Ke konci tohoto období se již situace začala měnit, ale největší zlom nastal až po roce 1989, kdy se přešlo z centrálně řízené ekonomiky na ekonomiku tržní. Podniky začaly zefektivňovat výrobu, začaly se budovat ČOV, omezila se těžba surovin a v neposlední řadě se začaly odsiřovat elektrárny a nahrazovat původní kotle kotli fluidními, což vedlo ke značnému snížení zátěže na ŽP. Toto téma jsem si vybrala proto, že jsem měla možnost získat podklady pro tuto práci ze společnosti ČEZ, a. s., a zajímám se o životní prostředí jako každý člověk, kterému není lhostejné, v jakém prostředí žije. 5

6 2 Cíl a metodika Cílem této práce je zhodnotit vliv Českých energetických závodů na životní prostředí v České republice a zhodnotit stávající situaci environmentálního účetnictví v podniku a navrhnout změny a náplň pro zdokonalení v této oblasti. Tato práce je rozdělena do šesti základních částí. Po dvou úvodních částech (Úvod a Cíl a metodika) následuje Literární rešerše, ve které jsou popsány ekonomické souvislosti ochrany ŽP na makro- i na mikroúrovni, dále charakteristika podnikového environmentálního účetnictví i s jeho základními pojmy. Dále literární rešerše obsahuje legislativu ČR týkající se životního prostředí. Další částí je charakteristika vybraného podnikatelského subjektu (ČEZ, a. s.) a jeho vlivu na jednotlivé složky životního prostředí. V části Vlastní práce je navržena náplň pro podnikové environmentální účetnictví a možné formy evidence, dále vymezení environmentálních nákladů na konkrétních příkladech. V závěru je zhodnoceno, jak podnik zlepšil svůj vztah k životnímu prostředí a jeho směry zlepšení v budoucnosti. Pro dosažení stanoveného cíle jsem zvolila metodu studia dostupných zdrojů. Část zdrojů byla použita z dostupné odborné literatury, část relevantních zdrojů bylo nalezeno na Internetu, dále to byly konzultace s odborníky ze společnosti samé, z Ministerstva životního prostředí či Ministerstva zemědělství. 6

7 3 Literární rešerše 3.1 Makroekonomické souvislosti Ekonomická činnost a životní prostředí Soudobá ekonomická činnost je nevyhnutelně spjata s menším či větším narušováním životního prostředí. Význam ekonomické činnosti, chápané jako účelné využívání lidských a přírodních zdrojů k produkci výrobků a služeb, které slouží k co nejplnějšímu uspokojování potřeb lidí, je zásadní a nezpochybnitelný. Stále silněji se však do existence téměř každého člověka promítá rovněž standardní konzumní potřeby, a to, zda má méně možnost užívat čistého vzduchu, vody a nezdevastované přírody. Tyto skutečnosti vedou k nezbytnosti cílevědomě kontrolovat i ovlivňovat vztahy a interakce mezi ekonomickým rozvojem a stavem životního prostředí. Vztahy mezi oběma systémy se mohou ovlivňovat komplexem normativních, ekonomických, etických i institucionálních nástrojů politiky životního prostředí v několika rovinách: a) ovlivňování spotřeby přírodních zdrojů, a to jak z hlediska objemu, tak struktury b) omezování proudu nežádoucích emisí a odpadů z ekonomické činnosti do prostředí c) podpora opakovaného využívání výstupů ekonomické činnosti a recyklace Ochrana životního prostředí a hospodářský růst Přiměřený hospodářský růst je klíčovým cílem každé makroekonomické politiky, neboť umožňuje nejen zvyšování materiálních složek životní úrovně, ale i zvýšení, resp. udržení zaměstnanosti, lepší možnosti sociálně spravedlivého rozdělování důchodů, úplnější uspokojování hlavních funkcí státu (zabezpečení obrany, vnitřního pořádku, sociálního zabezpečení, zdravotnictví, školství) atd. Hospodářský růst, vyjadřovaný ukazatelem HDP, může ovšem udávat růst životní úrovně i tehdy, když ve skutečnosti k tomuto růstu nedochází. Z hlediska posuzování kvality životního prostředí jde zejména o tyto případy: 7

8 a) mnohé činnosti nenacházejí svůj výraz v ukazateli HDP (může totiž docházet k různým škodám finančního i nefinančního charakteru na životním prostředí, např. škody na zdraví, poškození fauny a flóry, poničení přírodních zdrojů, narušení klimatu a podnebí atd.) b) některé důsledky znečištění či jiného narušení životního prostředí se paradoxně odrážejí v růstu HDP a působí tedy zcela mylně jako zvyšování životní úrovně c) HDP také zvyšuje těžba neobnovitelných přírodního zdrojů Různé studie, věnované modelové korekci HDP z výše uvedených hledisek, dospívají ke snížení tohoto ukazatele o 5 10 %. Optimální či alespoň přiměřené výdaje na ochranu životního prostředí jsou takové, aby se mezní společenská škoda ze znečišťování rovnala mezním nákladům na zmírnění znečišťování. Tato rovnost nastává tehdy, když se přínosy pro zdraví, majetek, zachování fauny a flóry získané snížením znečišťování o jednu jednotku rovnají nákladům nutným na dosažení tohoto snížení. Ochrana životního prostředí a zaměstnanost Statistický rozbor opírající se o údaje zemí OECD za posledních 10 let ukázal, že i když je dopad zvýšené ochrany životního prostředí na celkovou míru zaměstnanosti poměrně malý, je pozitivní. V průměru činí 1 2 %. Celkový výsledek ovlivňuje řada faktorů: - fáze ekonomického cyklu, ve které jsou opatření politiky životního prostředí realizována - charakter nezaměstnanosti - převažující nástroje politiky životního prostředí (normativní, ekonomické, informační, institucionální) - typ prosazované strategie ochrany životního prostředí (strategie založená na prevenci znečišťování má jiné dopady na rozsah a strukturu zaměstnanosti než strategie založená na realizaci dodatečných opatření) - vztah k možnostem domácí výroby 8

9 - mezinárodní incidence (je důležité, jak jsou požadavky na ochranu životního prostředí mezinárodně kompatibilní) Ochrana životního prostředí a cenová politika Zvýšená ochrana životního prostředí zpravidla, zejména v prvním stadiu, vyvolává krátkodobě dodatečné náklady. Výdaje podniků v tomto období nutně rostou. Náklady se dříve či později více či méně přenesou do cen finálních výrobků a služeb. Po překonání počáteční fáze zvýšené ochrany životního prostředí se environmentální náklady stále více integrují do celkových nákladů a nevedou vůbec, nebo jen málo, k dodatečnému zvýšení cen. Díky tomu, že nové požadavky iniciují technologický pokrok a inovace, mohou naopak dlouhodobě ceny klesat. Ochrana životního prostředí a platební bilance Otázka vlivu ochrany životního prostředí na platební bilanci, respektive saldo vývozu a dovozu, je úzce spjata s otázkou vlivu ochrany prostředí na úroveň cen. Pokud se ekologická opatření promítnou do zvýšení nákladů exportních oborů, dojde pravděpodobně také ke snížení konkurenční schopnosti těchto oborů na světových trzích. Přísná ochrana životního prostředí, uplatňovaná ve většině vyspělých zemí, mobilizuje technický pokrok a inovační aktivitu a rozšiřuje okruh vývozních šancí. Nové, energeticky i materiálově úsporné technologie, čisté výroby i výrobky šetrné k životnímu prostředí jsou stále výhodnějším exportním artiklem (MOLDAN, 1997). 3.2 Ekonomické nástroje v politice životního prostředí ČR Nástroji politiky životního prostředí, uplatňovanými směrem k mikrosféře jsou: - přímé nástroje (limity, normy, standardy, regulace) - nepřímé ekonomické nástroje - různé kombinace (nástrojové mixy) Za nejperspektivnější nástroje politiky životního prostředí lze považovat nástroje ekonomické. Jejich hlavní výhodou je tržní konformita a vyšší efektivnost při realizaci environmentálních cílů ve srovnání s nástroji normativními. Ekonomické nástroje jsou 9

10 nástroje založené na nepřímém ovlivnění chování subjektů, které využívají, poškozují či znečišťují ŽP. V současné době je v České republice zavedeno více ekonomických nástrojů politiky životního prostředí než v kterékoli jiné zemi OECD (viz příloha č. 1) Poplatky Poplatky, tj. povinné, zákonem stanovené platby za znečišťování životního prostředí, popřípadě za využívání některých přírodních zdrojů, představují dnes u nás nejdůležitější skupinu ekonomických nástrojů politiky životního prostředí. Ekonomicky zdaleka nejvýznamnější jsou poplatky za znečišťování ovzduší, úplaty za vypouštění odpadních vod a poplatky za ukládání odpadů jejich výnos tvoří cca 75 % celkových příjmů z poplatků a téměř 85 % výnosu z poplatků, které jsou příjmem Státního fondu životního prostředí. Poplatky za znečišťování ovzduší Tyto poplatky byly u nás zavedeny již v roce Obecně vycházejí ze zákona č. 309/1991 Sb., o ochraně ovzduší před znečišťujícími látkami a zvláštním zákonem, který je upravuje, je zákon č. 389/1991 o státní správě ochrany ovzduší a poplatcích za jeho znečišťování. Jde o poplatky emisního typu, které se týkají velkých a středních zdrojů znečištění (je zpoplatněno přes 90 látek), a o poplatek uživatelského typu u tzv. malých zdrojů znečištění, které jsou zpoplatněny podle druhu paliva. Platí je provozovatelé všech zdrojů znečišťování ovzduší vyjma mobilních zdrojů (automobilů). Povinnost placení poplatků se též nevztahuje na fyzické osoby, které provozují tzv. malé zdroje znečišťování o tepelném výkonu do 50 kw, pokud tento zdroj není pravidelně užíván k výkonu podnikatelské činnosti. Poplatky předepisuje a vybírá: - u velkých zdrojů Česká inspekce životního prostředí - u středních zdrojů okresní úřad 10

11 - u malých zdrojů orgány obce Výše poplatků je stanovena v příloze zákona č. 389/1991 Sb. v platném znění. Tato příloha uvádí na 90 znečišťujících látek, přičemž 5 hlavních látek (tuhé látky, SO 2, NO X, CO a C X H Y ) má vlastní sazby a ostatní látky jsou pro účely zpoplatnění rozděleny do tříd I III a představují z hlediska výnosu jen zlomek celkových příjmů. Každá z těchto tříd má opět zákonem stanovenou roční sazbu: Znečišťující látka Roční sazba (Kč/t) Tuhé částice Uhlovodíky Oxid siřičitý Oxidy dusíku 800 Oxid uhelnatý 600 Třída I (azbest, Cd, Hg atd.) Třída II (As, Mn, Cu, Pb atd.) Třída III (NH 3, aceton atd.) I když byla jako východisko akceptována zásada znečišťování musí být ekonomicky méně výhodné než naopak, sazby poplatků stanovené zákonem tuto zásadu zatím nenaplňují. Sazby poplatků nedosahují v zásadě úrovně nákladů na odstranění znečištění. Plné výše (dle předpokladu roku 1992) dosáhly poplatky v roce 1997 (do té doby byla zákonem stanovena tzv. náběhová křivka). Vzhledem k nízkému počátečnímu nasazení sazeb a dlouhé náběhové křivce konečné výše sazeb poplatků je stimulační funkce poplatků i motivační úloha možnosti odkladu zanedbatelná. Hlavní funkce je dnes tedy především fiskální. Znečišťovatelé jsou současně ekonomicky motivováni nežádoucím směrem k tomu, aby investovali do snižování emisí co nejpozději. Postup při výpočtu poplatků je pro velké a střední zdroje znečištění takový, že celkové roční množství vypouštěné znečišťující látky se vynásobí výše uvedenou sazbou. Tak je vypočten základní poplatek. Pokud zdroj znečišťování nesplňoval stanovený emisní 11

12 limit, byl celý poplatek zvýšen o přirážku ve výši 50 % základního poplatku. Zákon však stanovil, že zdroje znečišťování musejí splňovat emisní limity nejpozději do , v roce 1999 již nebyla přirážka problémem pro převážnou většinu podnikatelů zdrojů znečišťování. Těm subjektům, které po roce 1999 neplní stanovené emisní limity, již hrozí vysoké pokuty a možné zastavení provozu zdroje znečišťování orgány České inspekce životního prostředí. Zatímco základní poplatek představuje nákladovou položku a znečišťovatel si o něj může snížit daňový základ, přirážku musel platit ze zisku. Vlastní placení poplatků za znečišťování ovzduší pak probíhá na základě rozhodnutí příslušného orgánu státní správy. Poplatek se platí zálohově ve splátkách, které jsou buď měsíční (při celkové výši poplatku nad 1 mil. Kč), čtvrtletní (10 tis. 1 mil. Kč) či pololetní ( 2 10 tis. Kč). Při částce nižší než 2 tisíce ročně se platí poplatek jednorázově. U malých zdrojů znečišťování se poplatek stanoví podle velikosti zdroje, druhu spalovaného paliva a technických podmínek provozu zdroje. Maximální možná výše poplatku je Kč. Největší část poplatků platí provozovatelé tzv. velkých zdrojů znečišťování ovzduší (to jsou zdroje o tepelném výkonu nad 5 MW a největší technologické provozy). Výnos poplatků za velké a střední zdroje znečišťování je směrován do Státního fondu životního prostředí, výnos poplatků za malé zdroje znečišťování je příjmem dané obce. Při realizaci opatření ke snížení znečišťování dává zákon možnost odkladu placení poplatků ve výši 40 %. Podmínkou je prokazatelné splnění podmínek zejména využití odložené částky poplatku na financování prováděného opatření snižujícího emise. Pokud jsou práce dokončeny v souladu s podmínkami, je rozhodnutím prominuta povinnost odloženou část poplatku doplatit. Poplatky za vypouštění odpadních vod do vod povrchových Zákon č. 58/1998 Sb., o poplatcích za vypouštění odpadních vod do vod povrchových stanoví podmínky, kdy je nutno za vypouštěné znečištěné odpadní vody platit poplatky. Jde o: 12

13 a) poplatky za znečištění vypouštěných odpadních vod b) poplatky z objemu vypouštěných odpadních vod Ad a) Tyto poplatky je nutno platit vždy, když odpadní vody obsahují znečišťující látky od stanoveného hmotnostního a koncentračního limitu. Tímto způsobem zákon nezpoplatňuje drobné znečišťovatele, kteří sice vypouštějí znečištěné odpadní vody, avšak transakční náklady spojené s příslušným zpoplatněním by byly příliš vysoké. Obdobně nejsou zpoplatněny i případy vypouštění, kdy jsou vypouštěny nízké koncentrace znečišťujících látek. Ad b) Tyto poplatky musí platit ty subjekty, kterým vzniká povinnost platit poplatek za znečištění a objem vypouštěných odpadních vod převýší m 3 za rok. Zákon rovněž stanoví povinnost sledovat u každého zdroje a výpustě koncentraci vypouštěného znečištění, měřit objem vypouštěných odpadních vod a vést předepsanou evidenci, kterou musí uchovávat po dobu nejméně 5 let. Mechanismus stanovení poplatku je velmi podobný jako mechanismus stanovení daně z příjmů. Poplatník předloží ČIŽP každoročně do 15. února tzv. poplatkové hlášení, v němž uvede skutečné naměřené objemy, množství a koncentrace znečištění odpadních vod. V rámci tohoto hlášení uvede i zaplacené zálohy, rozdíl mezi povinností a zálohami je pak doplatek či přeplatek poplatku, a provede výpočet záloh na další období. Na základě poplatkového hlášení vydá ČIŽP poplatkový výměr. Na základě tohoto hlášení je stanoven jednak doplatek či přeplatek, jednak výše a periodicita záloh na nové období. Pokud je roční výše poplatku vyšší než 1 mil. Kč, platí se rovnoměrné měsíční zálohy, pokud je poplatek nižší než 1 mil. Kč, platí se zálohy čtvrtletně. Splatnost záloh je vždy k 25. dni příslušného období. Pokud poplatník prokazatelně zahájí práce na stavbě čistírny odpadních vod či jiného zařízení ke snížení vypouštěného znečištění, může požádat o povolení odkladu placení poplatku až do výše 80 %. Pokud je odklad poskytnut, tak po splnění podmínek 13

14 odkladu (dokončení stavby ve stanovené kvalitě a termínu) je subjektu placení odloženého poplatku odpuštěno. Správu poplatku (včetně pokut a penále) zajišťují místně příslušné finanční úřady ve spolupráci s ČIŽP. Výnos poplatků, pokut a penále je příjmem Státního fondu životního prostředí. Základním nedostatkem stávajícího systému je, že místo aby prioritně motivoval ke snižování produkce znečištění, vede spíše k výstavbě čističek odpadních vod. Poplatky za ukládání odpadů Tyto poplatky byly u nás zavedeny v roce Jednalo se o zcela nový nástroj, který ekonomicky postihuje ukládání odpadu (sazba I) na skládky a zvyšuje tento postih při ukládání odpadů na tzv. nezajištěné skládky (sazba II); v roce 1996 skončila funkce sazby II, protože byly ze zákona uzavřeny všechny nezabezpečené skládky. Sazba I měla kompenzovat obci lokální externality, ke kterým dochází při provozování sládky, sazba II měla zcela jinou funkci měla kompenzovat nižší náklady, které mají provozovatelé nezajištěných skládek. Poplatky jsou upraveny zákonem č. 125/1997 Sb., o odpadech a platí se za uložení odpadů na skládky. Poplatníkem je původce odpadu, avšak poplatek vybírá provozovatel skládky při uložení odpadu, který původci vydá potvrzení o výběru poplatku. Vybrané poplatky odvádí provozovatel skládky zákonem stanovenému příjemci poplatku. Tím je buď obec nebo SFŽP. Poplatek je konstruován ze dvou složek: - základní složky za uložení odpadu - rizikové složky za uložení nebezpečného odpadu Výše základní i rizikové složky je uvedena v příloze č. 3 zákona 125/1997 Sb., kde je uvedena rovněž náběhová křivka poplatku. Základní složka poplatku je placena vždy a její výnos je příjmem obce, na jejímž území je příslušná skládka umístěna. Rizikový poplatek je placen vždy při uložení nebezpečného odpadu a výnos je příjmem SFŽP. 14

15 Kontrolu placení poplatků u provozovatele skládky provádí obec, v jejímž území je skládka. Pokud provozovatel neodvedl včas ve lhůtě vybraný poplatek, musí zaplatit penále ve výši 0,5 promile ze zadržené částky denně. Penále je příjmem obce s výjimkou situace, kdy je obec provozovatelem skládky v tomto případě je penále příjmem SFŽP Daně Daňové úlevy inspirované ekologickými důvody se vyskytují prakticky ve všech titulech daňové soustavy ČR. Jsou obsaženy v jednotlivých daňových zákonech a spolu s nimi průběžně novelizovány: - aplikace snížené sazby (5 %) u DPH na vybrané ekologické výrobky - osvobození od daně z příjmů pro příjmy z vybraných činností (provoz malých vodních elektráren, větrných elektráren a dalších obnovitelných zdrojů výroby energie) - nulová nebo výrazně snížená spotřební daň pro některé alternativní pohonné hmoty (bioplyn, stlačené plyny, bionafta) - osvobození od silniční daně pro vozidla splňující přísnější emisní limity (katalyzátory, normy EURO) toto osvobození platilo do roku osvobození od daně z nemovitostí pro vyjmenované ekologické činnosti (pozemky a stavby pro výrobu obnovitelných zdrojů energie) - další drobné úlevy a osvobození Je nutno dodat, že tyto daně obsahují i řadu ekologicky negativních opatření, např.: - politika nižšího zatížení energie v rámci snížené 5 % sazby DPH (elektrická energie byla dotována až do roku 1998) - nižší zatížení poplatníků spotřební daní z uhlovodíkových paliv a maziv - neexistence daňové diferenciace mezi sazbami spotřební daně olovnatého a bezolovnatého benzínu. 15

16 Daň k ochraně životního prostředí V daňové soustavě ČR jsou zakotveny také daně k ochraně životního prostředí. Dodnes však nebyly zavedeny. Primárně by měly sloužit ke zdanění fosilních paliv, resp. energie. Existují 3 hlavní směry zavedení daní k ochraně životního prostředí: - zavedení zvláštních daní z vybraných energií (daň z uhlí, daň elektrické energie) - využití stávajících spotřebních daní - převedení současných poplatků na úseku ochrany životního prostředí do daňového titulu daně k ochraně životního prostředí Aktuální situace v ČR determinuje možné způsoby zavedení daní k ochraně ŽP takto: - nové daně na základě konceptu EU lze zavádět koordinovaně s dalšími zeměmi, aby nedošlo ke znevýhodnění na trhu ve srovnání se subjekty z těch zemí, které uvedené daně nezavedly - zdanění energie by mělo předcházet odstranění řady systémových distorzí (deformované ceny energií) - stávající spotřební daně mají výhradně fiskální charakter a proto jsou mimo rámec výnosově neutrálně pojaté daňové reformy EU - pro zásadní daňové reformy je třeba podrobných dlouhodobých analýz (nabídkové a výnosové křivky a odvozené chování spotřebitelů) a přesvědčování veřejnosti tak, jak to bylo v jiných zemích - převedení současných poplatků na daně k ochraně životního prostředí je problematické zejména z toho důvodu, že poplatky byly konstituovány odlišně, neprovázaně a s odlišným cílem nepředstavují systém Popsaný stav poplatků a daní v ČR je uveden v příloze č. 2 Výnosy z daní a poplatků, a to jednak celkový výnos, a jednak výnos z pohledu státního rozpočtu, místních rozpočtů a SFŽP. 16

17 3.2.3 Dotace Finanční podpora (cizí zdroje financování) může mít v zásadě několik forem: - dotace, subvence, granty - dary, nenávratné půjčky - zvýhodněné návratné půjčky a úvěry (nižší úroky, delší splatnost apod.) - poskytnutí záruk (např. ručení při žádosti o úvěr) Z hlediska subjektů, které podporu poskytují, pak hovoříme o finanční podpoře: - z vlastních zdrojů - z cizích zdrojů (např. státní rozpočet) - ze státních fondů (např. SFŽP, FNM) - z rozpočtů měst a obcí (místní rozpočty) - z bank - z tuzemské soukromé pomoci - ze zahraniční pomoci (soukromoprávní, státní) Finanční podpora ze zdrojů státu Státní fond životního prostředí Tento fond je upraven zákonem ČNR č. 388/1991 Sb., o Státním fondu životního prostředí České republiky. Tento právní rámec doplňují Statut a Směrnice SFŽP. Detailní podmínky pro poskytování prostředků ze SFŽP jsou aktuálně upravovány tzv. Přílohami Směrnice SFŽP. Hlavními příjmy Fondu jsou poplatky v oblasti životního prostředí. Tyto poplatky jsou dány jednotlivými zákony v oblasti životního prostředí. Státní rozpočet Rozpočet ČR se skládá ze dvou hlavních částí ze státního rozpočtu a z rozpočtu měst a obcí. Státní rozpočet je hlavním centrálním finančním fondem, z něhož jsou financovány základní funkce a zájmy státu. 17

18 Státní rozpočet se z hlediska životního prostředí podílí na financování: - tzv. rozpočtové kapitoly Ministerstva životního prostředí (finanční zajištění funkce ministerstva, státní program péče o životní prostředí, odborné organizace MŽP atd.) - rozpočtových kapitol dalších ministerstev (MZe, MPO apod.), které zajišťují některé akce v oblasti ŽP (podpora drobných vodohospodářských akcí ČOV a kanalizací, pěstební činnosti, podpory úspor energie atd.) - prostřednictvím jmenovitých položek rozpočtu včetně rezerv na konkrétní nadresortní a mimořádné akce (financování starých škod na ŽP, následků povodní atd.) Fond národního majetku (FNM) FNM plní ve smyslu zákonů o privatizaci úlohu realizátora schválených privatizačních projektů. Součástí každého privatizačního projektu předloženého po musí být povinné vyhodnocení závazků podniků z hlediska ochrany ŽP. Vypořádání těchto ekologických závazků při převodech majetku státu na jiné osoby řeší vládní usnesení č. 123/1993. Zde jsou uvedeny případy, kdy novému nabyvateli státního majetku hradí FNM zcela nebo částečně náklady spojené s odstraněním starých vad na ŽP. FNM bude hradit uvedené náklady pouze v případech, jestliže jsou splněny tyto podmínky: - ekologická závada, kterou podnik odstraňuje, byla popsána ve schváleném ekologickém auditu - podnik tuto vadu neodstraňuje z vlastní vůle, ale proto, že mu to bylo přikázáno orgánem MŽP - podnik zpracuje výběrové řízení na dodavatele, který danou závadu odstraní a vítěze tohoto řízení potvrdí MŽP - podnik doloží FNM, že při odstraňování ekologické závady postupuje hospodárně podle vybraného a schváleného projektu a podle pokynu MŽP. Zároveň platí, že FNM zaplatí náklady maximálně ve výši ceny prodávaného majetku nebo v hodnotě registrovaného základního kapitálu. Významná byla i jednorázová 18

19 dotace 6,1 mld. Kč z FNM do SFŽP k financování tzv. Programu ozdravění ovzduší, který probíhal v letech Zdroje měst a obcí Příjem do veřejného rozpočtu je tvořen z těchto položek: - daň z nemovitosti - místní poplatky a poplatek za komunální odpad - část výnosu daně z příjmů fyzických i právnických osob - dotace ze státního rozpočtu - další příjmy (např. poplatky za malé zdroje znečišťování ovzduší) Banky Úvěrování akcí k ochraně ŽP probíhá u českých bank na běžné komerční bázi, tj. investoři nejsou zvýhodněni měkčími úrokovými sazbami. Lepší než komerční podmínky poskytují pouze peněžní ústavy napojené na stát či mezinárodní instituce (např. Českomoravská záruční a rozvojová banka či dříve Investiční a Poštovní banka, která z prostředků PHARE spolufinancovala tzv. B.E.P. program ŽP pro podnikatele). Problémy vznikají u dlouhodobých úvěrů, kde banky zaujímají velmi obezřetnou politiku. Zahraniční finanční zdroje Jejich hledání a smluvní obsah jsou velmi individuální. Je třeba být pozorný k právním otázkám smlouvy o finanční podpoře u zdrojů plynoucích ze soukromé sféry Financování z vlastních zdrojů a příspěvky od jiných subjektů Dotace Dotace hrají největší úlohu v oblasti pozitivní ekonomické stimulace. Nejvýznamnějšími zdroji dotací jsou státní rozpočet a Státní fond životního prostředí. Zahraniční pomoc je směrována především na podporu neinvestičních ekologických projektů a akcí. Dotace jsou poskytovány ve většině případů obcím a neziskovým organizacím. Z věcného hlediska převládá použití na ochranu vod (výstavba ČOV) a ovzduší. 19

20 Výhodné půjčky Výhodné půjčky jsou charakteristické nižší úrokovou mírou a delší dobou splatnosti. Jsou poskytovány především ze SFŽP. Vedle obcí jsou určeny také podnikatelským subjektům (převážně malým a středním podnikům). Garance Garance představují nástroj, který je využíván ve dvou rovinách. Tzv. státní záruky jsou poskytovány na klíčové a rozsáhlé akce (jejich udělení je často nepominutelnou podmínkou poskytnutí zejména zahraničních úvěrů), záruky však může poskytovat i SFŽP. Zálohové a recyklační systémy Tento typ nástrojů slouží k zajištění návratnosti určitých druhů obalů či výrobků po jejich upotřebení a tím i k minimalizaci množství odpadu. V ČR platí zákon o ochraně spotřebitele, který stanoví pro obchod povinnost zpětného odběru zálohovaných obalů. Platný zákon o odpadech č. 125/1997 Sb. zavádí pro výrobce a dovozce stanovených výrobků a obalů povinnost zajistit zpětný odběr výrobku či obalu po použití a zajistit nezávadné naložení s tímto odpadem. Tato povinnost bude nejspíše řešena vytvářením depozitně refundačních systémů, které jsou založeny na zálohování vybraných výrobků, resp. na zavedení tzv. recyklačních příplatků. Tyto systémy by měly efektivně řešit nezávadné zneškodňování a zvýšení opakovaného využití obalů a některých výrobků, které se po použití stávají nebezpečným odpadem. Obchodovatelná emisní povolení možnosti využití v ČR Podstatou tohoto nástroje je převod individuálních emisních povolení do obchodovatelné podoby. Po té dochází tržní cestou na základě nabídky a poptávky k minimalizaci nákladů na snížení emisí. Ke snižování nákladů může docházet tak, že subjekt, pro který je jednotkové snížení emisí nejdražší, kupuje obchodovatelná emisní povolení od subjektů, pro které je snížení emisí levnější nebo vynucené jinými okolnostmi (nutná modernizace technologie). Cílem je efektivnější alokování prostředků používaných pro snižování vlivu jednotlivých podnikatelských subjektů na životní prostředí. 20

21 Investiční zelené fondy Jedná se o fondy a společnosti zaměřené na investování do ekologicky orientovaných projektů. Této orientace může být dosaženo dvěma způsoby: - podporou státu - podnikatelskou úvahou (dlouhodobý investor) Z krátkodobého hlediska jsou možnosti vzniku těchto fondů v ČR omezené (problémy na kapitálovém trhu, problémy bank, záložen a investičních fondů). Ovšem z dlouhodobého hlediska lze očekávat rozšíření tohoto nástroje, který sice není primárně motivován zájmy ochrany ŽP, ale tyto zájmy podpoří (KNÁPEK, 2000). 3.3 Mikroekonomické souvislosti Charakter environmentální politiky podniku je vedle environmentální politiky státu určován mnoha aspekty: - vnitřními (charakter podniku, jeho velikost, obrat, sortiment výrobků, exportní politika a zodpovědnost zaměstnanců a vedení podniku za ŽP) - vnějšími (tlak veřejného mínění, charakter odběratelů, popř. subdodavatelů, požadavky na zvyšování bezpečnosti práce a na snižování havarijního rizika, dosažený stupeň vědeckotechnického rozvoje, exportní politika) Opatření na ochranu ŽP Jsou to opatření, která bezprostředně snižují znehodnocování ŽP tím, že: - zamezují vnášení škodlivých látek a energií do základních složek ŽP, ovzduší, vody a půdy, popř. jejich množství snižují - snižují nebo zamezují působení škodlivin v ŽP - snižují spotřebu přírodních zdrojů, surovin a energií Jsou to většinou opatření investiční povahy, může však jít i o opatření finančně zcela nenáročná, neinvestičního charakteru či jen organizační. Strategie kontroly a řízení, koncové technologie Podstatou strategie kontroly a řízení je využívání asimilační schopnosti přírody, tzn. určit pro každou složku ŽP nejvyšší přípustné koncentrace vypouštěných škodlivin 21

22 v daném místě a vhodnými regulačními zařízeními pak snižovat množství vypouštěných škodlivin pod stanovenou mez. V podniku se pro tento účel používá různých separačních a čisticích zařízení, označované jako koncové technologie (tj. technologie na výstupu do ŽP). Jedná se např. o filtry, absorbéry apod. Nevýhodou této strategie je to, že nemůže trvale zajistit zdravé ŽP (žádné regulační zařízení nepracuje se stoprocentní účinností a otázka, co udělat se zachycenou škodlivinou). Strategie prevence Tato strategie je založena na tom, aby se škodliviny do ŽP vůbec nedostaly, tj. aby se zamezilo jejich vzniku. Jednou z uplatňovaných metod této strategie je čistší produkce. Jedná se o takový koncepční a procedurální přístup k výrobě, který ve všech fázích životního cyklu produktu usiluje o zabránění vzniku nebo alespoň minimalizaci dlouhodobých či krátkodobých rizik poškození zdraví člověka a ŽP. Může to být např. minimalizace odpadů, tj. metoda snižování množství vznikajícího odpadu a snižování materiálových a energetických ztrát všeobecně. Efektivita a efektivnost opatření Efektivitou opatření se rozumí hodnocení opatření z hlediska dosažení vytyčeného cíle. Efektivností opatření se pak rozumí účinnost, s níž došlo k uspokojení potřeb ve vztahu k nákladům, které byly za tímto účelem vynaloženy. Efektivnost se pak může definovat jako poměr pozitivních efektů způsobených v ŽP realizací daného opatření k celkové hodnotě nákladů s tím spojených. Za pozitivní efekty lze uvažovat snížení negativních efektů čili velikost škod, které v důsledku realizace daného opatření nevzniknou. Jde o tzv. odvrácené, popř. likvidované ekonomické škody. Ekonomická efektivnost opatření na ochranu ŽP se v podniku hodnotí běžným metodami investiční analýzy. Vychází se přitom z analýzy nákladů a užitků. 22

23 Ekonomická škoda Lze jej velmi těžko určit, protože negativní efekt, který vznikne v ŽP je pouze začátkem celého řetězce. Původní negativní efekt je efektem primárním a jím vyvolané efekty jsou pak efekty sekundární atd. Škody na životním prostředí: - škody poškození prvků reprodukčního procesu (tzv. sociálně-ekonomické škody) - v širším slova smyslu škody v užším slova smyslu - škody obtížně kvantifikovatelné - sociální (společenské újmy) - škody ostatní Ekonomické škody v užším slova smyslu jsou definovány jako součet ekonomické ztráty a kompenzačních dodatkových nákladů. Ekonomické ztráty jsou přitom čisté ztráty společnosti, které nebyly žádným nákladem uhrazeny. Patří sem souhrn všech užitných hodnot, které: - byly zničeny nebo poškozeny v důsledku znehodnoceného ŽP - nebyly vytvořeny v důsledku negativního ovlivnění některého z činitelů ekonomického reprodukčního procesu Kompenzační dodatkové náklady jsou přitom náklady společenské práce, které je nutno vynaložit na zmírnění nebo odstranění následků znehodnocení ŽP (REMTOVÁ, 1997) 3.4 Environmentální podnikové účetnictví Jeden z prvních popudů, který vedl k potřebě vykazovat náklady a přínosy, jež podniku způsobují činnosti spojené s ochranou životního prostředí, vyšel z činnosti OSN, a to z činnosti Komise pro nadnárodní společnosti. Úkolem této Komise v roce 1975 bylo porovnat účetnictví nadnárodních podniků, a to i z hlediska nákladů týkajících se životního prostředí. Vzhledem k nedostatkům, které Komise při své práci objevila, především naprostou nesourodost výkazů, byla v témže roce založena Mezivládní pracovní skupina 23

24 odborníků na mezinárodní normy pro účetnictví a výkaznictví při OSN (The Intergovernmental Working Group of Experts on International Standards of Accounting and Reporting, zkráceně ISAR). Tato skupina, jejímž úkolem je harmonizace účetních standardů a výkaznictví, se od roku 1989 zabývá intenzivně také environmentálním účetnictvím na úrovni podniku. V roce 1998 vydala cca v deseti jazycích tzv. Prohlášení, jehož účelem bylo sjednotit postupy používané ve finančním environmentálním účetnictví na podnikové úrovni. Vedle definic základních pojmů jsou v Prohlášení uvedeny i způsoby týkající se vykazování environmentálních nákladů a environmentálních závazků včetně jejich zveřejňování. Environmentální finanční účetnictví je zde definováno jako účetnictví, které se zabývá problematikou účtování a vykazování těch transakcí a událostí, jejichž působení na životní prostředí ovlivňuje anebo bude ovlivňovat finanční situaci podniku. Environmentální podnikové účetnictví využívá podnikového finančního účetnictví i údajů a metod vnitropodnikového účetnictví, dále využívá dalších informací, včetně nepeněžních veličin. Účelem tohoto účetnictví je postihnout ve vztazích podniková ekonomika podnikové environmentální úsilí takové skutečnosti, které by pozitivně ovlivnily ochranu ŽP a současně vedly k ekonomickému prospěchu. Vhodným prostředkem by mohlo být započtení všech podnikových nákladů souvisejících s ochranou ŽP do podnikových kalkulací a do rozhodování o investicích Charakteristika základních pojmů Ochrana životního prostředí jako podnikatelská příležitost Ochrana ŽP může vést nejen ke snížení nákladů, ale i k vyšším výnosům, a to z těchto důvodů: - rostoucí tlak na ochranu ŽP a poptávka po nových ekologicky šetrných výrobcích je příležitostí a výzvou k podnikatelskému využití této potřeby - výnosy podniku závislé na poptávce po podnikových výrobcích mohou být citelně ovlivněny environmentální pověstí podniku 24

25 Potřeba účetnictví o nákladech a dluzích vyplývajících ze životního prostředí Aktiva životního prostředí jsou náklady životního prostředí, které jsou kapitalizovány, protože vyhovují kritériím uznávání stejně jako aktiva (ISAR, 2000). Dluhy vyplývající ze životního prostředí jsou závazky, které se vztahují k nákladům na životní prostředí, které jsou způsobeny podnikem a které vyhovují kritériím uznávání ve formě dluhů (ISAR, 2000). Náklady životního prostředí obsahují vynaložené náklady nebo náklady, které se mají vynaložit, k zabezpečení řízení těch činností podniku, které ovlivňují životní prostředí a za které jsou podniky odpovědné, stejně tak jako náklady, které vyplývají podniku z cílů a požadavků v oblasti životního prostředí (ISAR,2000). Podnikové environmentální náklady jsou náklady spojené s podnikovými akcemi (investicemi, projekty) a aktivitami (zneškodňování odpadů, prevence vzniku odpadů, provoz asanačních zařízení), jejichž cílem je zmenšení negativního vlivu podniku na životní prostředí (VANĚČEK, 1997). Účetnictví životního prostředí se ve zvyšující míře stává pro podniky důležité, protože otázky vhodnosti nebo nedostatku přírodních zdrojů nebo znečištění životního prostředí se stávají předmětem ekonomických, sociálních a politických diskusí na celém světě. Stávají se důležité i pro ostatní zainteresované strany podniku, protože to, jakým způsobem výkonnost podniku v oblasti životního prostředí ovlivňuje finanční zdraví podniku, se stále více týká investorů, věřitelů, vlády a veřejnosti obecně. Podnik, který uznává odpovědnost za životní prostředí a který vytváří efektivní systémy managementu životního prostředí k zajištění konkurenceschopnosti a shody s ekologickými zásadami, tím minimalizuje vliv událostí týkající se ŽP a jejich promítnutí do budoucího finančního rizika nebo ztráty. V oblasti účetnictví iniciativa usnadní sběr údajů týkajících se nákladů a dluhů vyplývajících ze ŽP a zvýší vědomí finančních důsledků na otázky ŽP (ISAR, 2000) Environmentální náklady Pro identifikaci a začlenění environmentálních nákladů do rozhodování se náklady člení: 25

26 - náklady označované jako základní (běžné), kterým je třeba věnovat pozornost při manažerském rozhodování - náklady označované jako skryté (podmíněné, méně patrné), které jsou skryty v režiích nebo nákladech na výzkum a vývoj apod. Základní náklady Tyto náklady souvisí se spotřebou surovin, služeb, s opotřebením dlouhodobého majetku, se spotřebou práce, které se dají určit z účetního systému podniku a z investičních rozpočtů, ale nejsou obvykle považovány za environmentální náklady. Potenciálně skryté náklady Tyto náklady jsou rozděleny do těchto skupin: - náklady vynaložené před zahájením aktivity vznikají ještě před uvedením příslušného zařízení do provozu nebo před zahájením procesu. Jsou v praxi často opomíjeny - požadované a dobrovolné environmentální náklady vznikají při provozu zařízení nebo při zavedení a používání procesu. Tyto náklady jsou většinou součástí režijních nákladů - environmentální náklady vynakládané po zrušení příslušné aktivity s těmito náklady není většinou při rozhodování počítáno vůbec (např. náklady související s uzavřením a zastavením provozů a laboratoří, kde se pracovalo s nebezpečnými materiály, s uzavřením uložišť atd.). Pro manažerské rozhodování je třeba vzít v úvahu i další náklady: - podmíněné náklady mohou, ale nemusí vzniknout v budoucnosti v souvislosti s environmentálními problémy (např. penále a pokuty za porušení budoucích platných předpisů, budoucí náklady na nápravu nebo kompenzaci v souvislosti s vypuštěním kontaminujících látek do ŽP) - náklady související s image a vzájemnými vztahy jsou vynakládány pro ovlivnění subjektivních vjemů a dojmů zainteresovaných skupin, kterými mohou být zákazníci, zaměstnanci, veřejnost (např. náklady související 26

27 s veřejnými aktivitami podniku na ochranu ŽP), (United States Environmental Protection Agency,2000). Environmentální náklady Východisko z metody TCA: - přímé environmentální náklady pro posouzení celkových nákladů projektu (např. náklady na pořízení investic odpisy a provozní náklady suroviny, mzdy, zneškodnění odpadů atd.) - nepřímé environmentální náklady pro posouzení celkových nákladů projektu (např. pojištění, provoz zařízení regulujících vypouštění, monitoring atd.) - náklady plynoucí z odpovědnosti pro posouzení celkových nákladů projektu (např. pokuty, škody na zdraví a majetku, náklady na odstranění následků úniků atd.), (VANĚČEK, 1997) Environmentální podnikové účetnictví v zahraničí Metoda TCA Total Cost Assessment (TCA) je metoda zápočtu všech nákladů a úspor., tj. metoda celkových nákladů. Tato metoda byla vyvinuta v organizaci Tellus Institute, Boston a vyznačuje se těmito charakteristikami: - uvážení všech možných nákladů a případných úspor a výnosů, nejen položek dosud běžně uvažovaných - důsledné přisouzení nákladů a výnosů jednotlivým výrobkům nebo procesům, kde vznikají, tedy ne celopodnikové režii - posouzení ekonomických účinků pomocí finančních ukazatelů vypočítaných za delší dobu než je jinak obvyklé - použití takových finančních ukazatelů, které jsou pro dlouhodobé posuzování vhodné, tj. respektujících proměnnost hodnoty peněz s časem Varianty metody TCA - Metoda General Electric (GE) je určena k posouzení a sestavení pořadí variant investičních projektů na minimalizaci odpadů. 27

28 - Metoda EPA (Environmental Protection Agency) je určena na pomoc při nákladovém srovnání variant předcházení vzniku odpadů v běžné průmyslové praxi. - Precosis posuzuje projekty na omezení produkce odpadů. - Metoda MILA je určena k ekonomickému zhodnocení podnikových environmentálních záměrů pomocí běžných finančních ukazatelů. Jiné postupy v environmentálním podnikovém účetnictví Britská společnost PARAS vyvíjí počítačový model pro finanční vyhodnocení environmentálních investic. Metoda firmy KUNERT AG je vzorový model pro podnikové rozbory možností preventivní ochrany ŽP při současném zmenšení nákladů. Jeho principem je úplné a správné připočtení všech nákladů a výnosů k místům jejich vzniku stejně jako u TCA. 3.5 Ekologická legislativa ČR Stávající úprava vychází z článku 7 Ústavy ČR, který zakotvuje šetrné využívání přírodních zdrojů a ochranu přírodního bohatství. Nejdůležitějším zákonem je zákon č. 17/1992 Sb., o životním prostředí, ve znění zákona 123/1998 Sb. Tento zákon stanoví základní pojmy a hlavní zásady ochrany životního prostředí. Zákon č. 17/1992 Sb., o životním prostředí Zákon obsahuje zejména: - vymezení a vysvětlení základních pojmů, používaných v oblasti životního prostředí - definování hlavních zásad ochrany ŽP - vymezení povinností jednotlivých subjektů při ochraně ŽP - hlavní zásady a prvky procesu posuzování vlivu činností na ŽP (EIA) - hlavní zásady a prvky procesu posuzování vlivu činností na ŽP přesahujících státní hranice - stanovení odpovědnosti za porušení povinností v ochraně ŽP - zakotvení sankcí za narušování ŽP 28

29 - definování tzv. ekonomických nástrojů k ochraně životního prostředí Zákon č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí Zákon upravuje přístup veřejnosti k informacím shromažďovaným a zpracovávaným na státních úřadech a ve státními úřady řízených výzkumných ústavech, agenturách a dalších institucích. Dále upravuje informace o stavu ŽP a jeho jednotlivých složkách, využívání přírodních zdrojů, vlivech staveb na životní prostředí, správních řízeních v ŽP, o mezinárodních závazcích v oblasti ŽP a o jejich plnění, o činnosti státní správy na úseku ŽP atd. Zákon vychází z článků 17 a 35 Listiny základních práv a svobod a z článku 1 směrnice Rady ES č. 90/313/EHS. Zákon č. 244/1992 Sb., o posuzování vlivu na životní prostředí Zákon je aplikován v případě posuzování vlivu staveb na ŽP. Posuzování vlivů na ŽP se z hlediska předmětu posuzování týká: - posuzování vlivů připravovaných staveb, jejich změn a změn v jejich užívání, činností a technologií - rozvojových koncepcí a programů - výrobků Z hlediska územního rozsahu posuzovaných činností: - posuzování vlivů přesahujících hranice - posuzování vlivů v rámci ČR Zákon obsahuje přílohy 1 a 2. Stavby, činnosti a technologie uvedené v příloze 1 jsou povinně posuzovány MŽP a aktivity uvedené v příloze 2 jsou posuzovány příslušnými okresními úřady. Právní úpravu posuzování vlivů na ŽP dále upravuje vyhláška MŽP ČR č. 499/1992 Sb., o odborné způsobilosti pro posuzování vlivů na životní prostředí a o způsobu veřejného projednání posudku. 29

30 Zákon č. 282/1991 Sb., o České inspekci životního prostředí Zákon institucionalizuje kontrolní činnosti v oblasti ŽP. Úlohou ČIŽP je zjišťování nedostatků při dodržování předpisů k ochraně ŽP, sankcionování těchto nedostatků a prevence. Zákon č. 388/1991 Sb., o Státním fondu životního prostředí V tomto fondu se koncentrují výnosy z poplatků a pokut vybraných v jednotlivých složkách ŽP a z fondu jsou pak poskytovány finanční podpory (hlavně dotace a úvěry) na projekty zlepšující ŽP. Činnost fondu je upravena zákonem ČNR č. 388/1991 Sb., o Státním fondu životního prostředí a prováděcími předpisy Statutem Státního fondu životního prostředí a Směrnicí Ministerstva životního prostředí o poskytování finančních prostředků. Zákon č. 138/1973 Sb., o vodách Hlavní okruhy zákona jsou následující: - hlavní charakteristiky a vývojové trendy v ochraně vod - poplatky v oblasti ochrany vod - práva a povinnosti v oblasti ochrany vod a možné sankce při neplnění povinností vyplývajících z právní úpravy ochrany vod Dalšími platnými právními předpisy v oblasti ochrany vod jsou dále: - zákon ČNR č. 130/1974 Sb., o státní správě ve vodním hospodářství - zákon ČNR č. 281/1992 Sb., kterým se mění a doplňuje nařízení vlády ČSR č. 35/1975 Sb., o úplatách ve vodním hospodářství ve znění nařízení vlády ČSR č. 91/1988 Sb. - zákon č. 114/1995 Sb., o vnitrozemské plavbě - zákon č. 58/1998 Sb., o poplatcích za vypouštění odpadních vod do vod povrchových 30

31 Zákon č. 309/1991 Sb., o ochraně ovzduší před znečišťujícími látkami Zákon a jeho prováděcí předpisy stanovily mimo jiné velmi přísné limity na vypouštění znečišťujících látek do ovzduší, které měly být splněny do konce roku Dále zákon obsahuje stanovení výše poplatků za znečišťování ovzduší. Dalšími platnými právním předpisy v oblasti ochrany ovzduší jsou: - zákon č. 389/1991 Sb., o státní správě ochrany ovzduší a poplatcích za jeho znečištění - zákon č. 86/1995 Sb., o ochraně ozónové vrstvy Země - vyhláška MŽP č. 117/1997 Sb., kterou se stanovují emisní limity a další podmínky provozování stacionárních zdrojů znečišťování a ochrany ovzduší - vyhláška MŽP č. 41/1992 Sb., kterou se vymezují oblasti vyžadující zvláštní ochranu ovzduší a stanoví zásady vytváření a provozu regulačních systémů a některá další opatření k ochraně ovzduší Zákon č. 125/1997 Sb., o odpadech v platném znění (novela zákona č. 37/2000 Sb.) Zákon stanoví základní povinnosti všech subjektů při nakládání s odpady (komunálními, nebezpečnými, dovoz a vývoz odpadů), poplatky za ukládání odpadů na skládky, povinnou rezervu na rekultivaci zaplněných skládek a rámcově povinnost zpětného odběru určitých vybraných druhů výrobků (pneumatiky, minerální oleje, akumulátory). Dalšími právními předpisy v oblasti nakládání s odpady jsou: - vyhláška MŽP č. 337/1997 Sb., kterou se vydává Katalog odpadů a stanoví další seznamy odpadů - vyhláška MŽP č. 338/1997 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady - vyhláška MŽP č. 339/1997 Sb., o hodnocení nebezpečných vlastností odpadů - vyhláška MŽP č. 99/1992 Sb., o zřizování, provozu, zajištění a likvidaci zařízení pro ukládání odpadů v podzemních prostorech - vyhláška MŽP č. 340/1997 Sb., kterou se stanoví výše finanční rezervy na rekultivaci, zajištění péče o skládku a asanaci po ukončení jejího provozu a podrobnosti jejího vytváření a užití 31