Česko hledá své zdroje energie

Transkript

1 Česko hledá své zdroje energie Proměna rozhodování o energetice je klíčovou součástí transformace ekonomiky Autor: Ing. Martin Sedlák Obsah Úvod Státní energetická koncepce: absolutní vize věštců? ČEZ: národní poklad nebo doutnající problém? Temelínský sen Proměny podpory obnovitelných zdrojů: od zdi ke zdi Konveční energetika Vize pro cílový stav a doporučení Úvod Energetika je klíčovou součástí české ekonomiky. Z její kondice a schopnosti poskytovat cenově přijatelnou energii se odvíjí konkurenceschopnost průmyslu i výdaje domácností. Stranou mimo základní ekonomické bilance plateb však zůstávají škody v podobě zničené krajiny povrchovou těžbou uhlí, znečištění ovzduší nebo dopady na lidské zdraví. Rozhodování o budoucí podobě energetických zdrojů však nezáleží pouze na ekonomických vstupech. V Česku jej podstatně ovlivňuje i absence transparentních rozhodovacích mechanismů. Schopnost států zajistit energetickou bezpečnost sleduje Bezpečnostní informační služba (BIS). Ve výročních zprávách se opakovaně objevují indicie, které o Česku hovoří, jako o zájmové oblasti ruských zpravodajských služeb nebo firem zaměřujících se na získávání informací a vlivu v tendru společnosti ČEZ na výstavbu dalších reaktorů v Temelíně. S postupným posilováním boje proti korupci a klientelistickým strukturám také na veřejnost pronikají zprávy o spekulativních propojeních vedení ČEZ se soukromými subjekty navázanými na (často předražené, nebo nevýhodné) zakázky renovace uhelných elektráren, či nákupu velkých solárních projektů těsně před snížením podpory pro sluneční zdroje. Očištění a vytvoření transparentního podnikatelského prostředí v energetice musí být základním kamenem před vytvořením nové energetické politiky státu. Až na základě důkladného prošetření podezřelých kauz a nastavení posíleného systému kontroly lze začít otevřenou diskuzi o budoucím energetickém mixu. Studie vychází z předchozí přehledové analýzy, ve které jsme si zaměřili na představení limitujících faktorů formulace české energetické politiky. V navazující práci se soustředíme na nejaktuálnější příklady i popis klíčových opatření k proměně domácí energetiky. Současnou diskuzi porovnáváme se zkušenostmi z minulých let v domácím či zahraničním prostředí.

2 1. Státní energetická koncepce: absolutní vize věštců? Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO) dokončilo v létě více než tříletý proces přípravy nové Státní energetické koncepce. Od roku 2009 tak můžeme studovat již třetí pokus o přípravu energetické politiky. I přes vytvoření předchozích variant nabízí MPO materiál jako pouhou aktualizaci stávající koncepce. Zarážející faktem je však absence variant vývoje ekonomiky, spotřeby a palivového mixu. Ministerští úředníci včele s ministrem Kubou se tak staví do role neomylných věštců. Jediná vize: dříve fosilní, nyní atomová Za Fischerovy vlády vytvořilo MPO pod vedením tehdejšího ministra Tošovského koncepci, které dominoval výrazný tlak na prolomení územních limitů těžby uhlí, bourání Horního Jiřetína a obnovení podpory těžby uranu. Další štafetu přebral dnes exministr Kocourek, který musel i zaryté fanoušky atomu šokovat plánem čítajícím výstavbu až osmnácti nových reaktorů. Česká republika tak měla s 80 procentním podílem jádra začít konkurovat dosud vůdčímu postavení Francie. Za návrhem energetické koncepce stál Ing. František Pazdera, který do ní promítl své představy jaderného experta o pojení energetiky. S konsenzuálním a zejména realistickým materiál však neměl návrh nic společného. Koncepce v dlouhodobém horizontu uvažovala také o rychlých reaktorech, nebo výstavbě závodů na výrobu jaderného paliva. Atomový ideologický plán se tak rozcházel i s dosavadní orientací na tlakovodní jaderné reaktory. Pro realizaci podobné vize by byly nutné masivní investice do výzkumu a vývoje, které by mohly zůstat nenaplněné například rychlé reaktory i přes více 50 let existence atomového průmyslu patří k okrajovým a ekonomicky náročným technologiím. Letos přišel Martin Kuba s úplně novým materiálem. Na první dotek se text tváří svěže, moderně a inovačně. Ovšem při hlubším studiu materiálu lze odhalit řadu diskutabilních věcí: Ministr Kuba nechal zkrátit horizont koncepce do roku V předchozím návrhu plánoval Kocourek až do roku Jako první ministr průmyslu v historii netvoří plán ve variantách možného vývoje. V atomové energetice počítá s nárůstem až na 50 procent pomocí výstavby dvou reaktorů v Temelíně a jednom v Dukovanech. Ve světle konstrukčních potíží zahraničních projektů rozestavěných moderních reaktorů je zarážející absence ekonomického posouzení takového plánu. Spotřebitelům elektřiny tak může za patnáct let přibýt několik výrazných vrásek při pohledu na účet za atomové sny. Právě tato rizika by měla Státní energetická koncepce odhalit především. Pokud se spravedlivého posouzení stát vzdá, pak mu tak de facto zůstávají pouhé dvě možnosti: připravovat novou energetickou politiku co dva roky, a vystavit energetické firmy i spotřebitele rizikům prudkých změn. Nebo se bude držet jediné vize, rezignuje na možnost ovlivňovat budování energetické bezpečnosti dle předpokládaných trendů v energetice a vystaví spotřebitele elektřiny riziku výstavby investičně nejnáročnějších energetických zdrojů. Právě vysoká investiční náročnost v porovnání s jinými zdroji pravděpodobně vede MPO k návrhu zavést systém dotací pro elektřinu z nových jaderných reaktorů, který schovává pod abstraktním názvem kompenzační platby. Dostupná čísla ukazují, že by podobný krok připravil státní rozpočet, nebo spotřebitele elektřiny o miliardy korun ročně. Například společnost Candole Partners poukázala, že kvůli vysokému finančnímu riziku nelze výstavbu reaktorů provést bez přímého zapojení státu a účet nebude malý: 3,6 až 15 miliard korun ročně. Ve Velké Británii podmiňuje elektrárenský gigant EDF Energy investice do dvou nových reaktorů získáním dotací formou odběru jaderné elektřiny za téměř čtyřnásobek současné velkoobchodní ceny.

3 V absurdní rovině se tak může stát, že postupně dobíhající 20letou podporu pro obnovitelné zdroje nahradí po roce 2026 dotace pro jadernou energetiku. Velcí spotřebitelé, kteří dnes kritizují systémovou podporu pro zelenou energetiku a naopak prosazují výstavbu dalších jaderných bloků, si svými kroky mohou vybudovat nového nepřítele ceny elektřiny. V koncepci najdeme také plán hledání vhodné lokality pro další atomovou elektrárnu. Ve své podstatě se tak materiál soustředí zejména na zajištění energie pro Česko cestou štěpení jádra.. Rizikem pro spotřebitele je pak naprostá absence možností vývoje cen elektřiny z nových reaktorů i analýzy deformace trhu posílením dominantního postavení ČEZ. Domnělou energetickou bezpečnost by mělo zajistit otevření nových uranových dolů na Jihlavsku a možná obnova chemické těžby uranu na severu Čech. V Česku vytěžený uran ovšem dnes nepokrývá ani polovinu potřeby provozu stávajících reaktorů a vždy budeme závislí na zahraničním výrobci palivových tyčí. Posílení orientace na jadernou energetiku by měla podle vyjádření MPO umožnit postupný odklad od využívání uhlí. Státní energetická koncepce se k otázce prolomení územních limitů netváří otevřeně. Přímo o nich hovoří související materiál Surovinová politika. Můžeme v ní nalézt body, které explicitně navrhují zrušit obě usnesení vlády, kterými byly limity vyhlášeny, a bez jakékoliv alternativy počítají s budoucí likvidací obou obcí ohrožených těžbou (byť připouštějí, že by tato likvidace mohla být podmíněně odložena do roku 2035). Prokazatelně se pak obě politiky dostávají do rozporu se slovy ministra, který před médii limity brání, ale v návrzích lze nalézt pravý opak. MPO pak také navrhuje brutální změnu přístupu k podpoře obnovy těžbou devastovaného regionu. Pro postupně obnovované obce ohrožené těžbou požadují stavební uzávěru i dokonce zákaz odpisu zásob pod jejich územím. Zejména dvoutisícové město Horní Jiřetín by tak přišlo o jistotu dalšího rozvoje. Podceněné možnosti nových technologií Kubova koncepce obsahuje několik dobrých věci pro podporu využití potenciálu zvyšování energetické efektivity. Jde například o využití emisních povolenek pro energetickou renovaci budov nebo podporu metody EPC, tedy energetických služeb, kdy vlastník nemovitosti místo platem za energie splácí technologie vedoucí ke snížení spotřeby. Bohužel však i tento materiál přistupuje k možnostem úspor energie klasickým českým konvečním postojem: nejdříve autoři plánují zdroje a až po té si vzpomenou na snižování spotřeby. Tento stav dobře ilustruje výše zmíněný tlak na prolomení územních limitů těžby hnědého uhlí. Pokud by MPO hledalo seriozně cesty, jak zachovat platná usnesení vlády k ochraně Podkrušnohorských obcí, pak by neformulovalo diskuzi o teplárenství pouze na zdrojové základně, ale snažilo by se využít maximálně možností renovace budov. Zateplování budov a další opatření mohou totiž snížit spotřebu tepla až o polovinu. Studie zpracované pro Pačesovu komisi již v roce 2008 ukázaly, že obnovitelné zdroje mohou výhledově pokrýt ekvivalent dvou třetin dnešní spotřeby energie. Od té doby prošly čisté energetické technologie mohutným vývojem. Podle analytiků agentury Bloomberg klesla cena fotovoltaiky za poslední tři roky o 75 procent. Díky tomu je již dnes sluneční elektřina v Německu, Itálii nebo Španělsku levnější než maloobchodní cena elektřiny z tradičních zdrojů. Solární panely tedy mohou přes den představovat zajímavou konkurenci pro elektrárenské společnosti a fotovoltaika pomáhá výrazně snížit účty za energii rodinám i drobným podnikům. Neméně podstatným pozitivem obnovitelných zdrojů je, že postupně překreslují mapu vlastnické struktury energetických zdrojů směrem od nadnárodních společností k široké škále

4 lokálních provozovatelů. Obnovitelné energie pokrývá v Německu čtvrtinu tamní spotřeby. Neuvěřitelných 40 procent z tamních slunečních, biomasových či větrných zdrojů patří domácnostem, o dalších dvacet procent se dělí farmáři a drobní podnikatelé. Právě takové impulsy potřebuje také domácí energetika. Energetická koncepce však obsahuje body, které mohou destabilizovat slibně se celosvětově technologicky rozvíjející moderní průmyslový sektor. V souboru opatření chce ministr Kuba obnovitelným zdrojům odebrat systémovou podporu a nahradit ji investičními dotacemi nebo aukcemi nových kapacit. Podpora obnovitelných zdrojů není trvalé opatření, přesto by však mělo vykazovat stabilitu a motivovat investory k dlouhodobé orientaci na tento sektor. Nahrazení systémové podpory nekoncepční dílčí podporou může negativně ovlivnit například investice do solární energetiky. Česko by se navíc orientovalo na systém, který jiné státy (Velká Británie) vyzkoušely a posléze opustily. Důležité impulsy pro domácí energetiku Návrh energetické koncepce obsahuje i několik dalších důležitých bodů, ke kterým se dosud ministerstvo průmyslu stavělo zády. Konečně se dostalo alespoň na verbální podporu takzvaných inteligentních sítí. Ovšem budování systému inteligentního měření odmítlo ministerstvo průmyslu ještě před předložením návrhu SEK vládě. Tento krok může naznačovat, že místa pozitivní deviace návrhu SEK jsou pouze verbální perličky, které nechce ministerstvo průmyslu naplnit. Důležité je také kladení důrazu na snižování spotřeby ropy v dopravě podporou kapalného i stlačeného zemního plynu, elektromobility i železniční dopravy. Pozitivem pro využití potenciálu obnovitelných zdrojů je deklarace snahy o zajištění přednostního přístupu a maximální zjednodušení administrativních procesů při jejich připojování. U malých zdrojů do 30 kw by pak mělo být připojení k síti nárokové. Naplnění těchto závazků má za pomoci odstranit zejména někdy diskutabilní postup distribučních společností, které často brání připojování malých obnovitelných zdrojů. Kámen úrazu je však v absenci schopnosti vidět progres v obnovitelných zdrojích a neškrtit slibně nastartované odvětví. Nové jaderné reaktory pošlou elektřinu spotřebitelům nejdříve v roce 2025, pokud ČEZ vůbec dotáhne projekt výstavby reaktorů do konce. Za deset let však již sluneční, větrné nebo bioplynové zdroje mohou výrazně překreslit energetickou mapu Evropy a nabízet finančně zajímavější elektřinu. Selhání přípravy Práce MPO na přípravě nové energetické politiky se protáhly na úctyhodné tři roky. Za tu dobu by měl být materiál prodiskutovaný s veřejností, široce akceptovaný i odborně podložený. Nic z těchto předpokladů se ministerstvu nepodařilo naplnit. Projednávání Kubova návrhů dokonce vykazuje uspěchanost. Ostatní ministerstva a další instituce, které se mohou účastnit oficiálního kola připomínek v rámci mezirezortního projednání, dostala na prostudování materiálu a vyjádřeni se pouhých 10 dnů. Nepochopitelný je také přístup ministerstva v neochotě zveřejnit podkladové studie a zejména data, ze kterých byl jedno variantní scénář vytvořen. Připomínky slouží od toho, aby se zvýšila akceptovatelnost koncepce, kterou by se měla stát pro příští vlády i energetický politiky vodítkem k vytváření nástrojů i investičních plánů. Rychlost, se kterou ministerstvo průmyslu na přijetí materiálu tlačí, je až zarážející. Chybí hluboká diskuze s opozičními stranami nebo dlouhodobými kritiky návrhů ze strany MPO ekologickými organizacemi, municipalitami z lokalit, ohrožených případným prolomením územních limitů těžby nebo výstavbou dalších energetických zařízení (úložiště vyhořelého jaderného paliva, plynové zásobníky atd.).

5 Energetická koncepce má vytknuté tři vrcholové cíle: bezpečnost, konkurenceschopnost a udržitelnost. Všechny tři jsou v přímém rozporu s výše uvedenými výtkami a reakcemi na představený návrh. Měřítka, která by měla obsahovat všeobecně přijatelná koncepce, jsou diskutovány v úvodu předchozí studie. Pro až zarážející rychlost i četnost slabin v létě představeného finálního návrhu je dobré zopakovat ty zásadní: V souvislosti s dlouhodobou vizí by měla energetická politika pamatovat na stabilitu, tak aby koncepce nepodléhala změnám při střídání vláda a složení parlamentu. Při její přípravě by se pak mělo pamatovat nejen na dosažení konsenzu napříč politickým spektrem, ale také zpětnou vazbou od zainteresovaných subjektů a veřejnosti. Je nesporně důležité připravit energetickou politiku transparentním způsobem za účasti veřejnosti. Politika nesmí vznikat v kancelářích energetických firem, ale musí ji tvořit odborně fundovaní nezlobbovaní úředníci spolu s nezávislými odborníky a v debatě s veřejností. Energetická politika není výlučná, kroky při její realizaci se promítají do podoby hospodářství i životního prostředí. Proto by měla pamatovat na provázanost s ostatními politikami. Jde například o strategii konkurenceschopnosti, politiky ochrany klimatu, surovinovou, ochranu životního prostředí atd. Tyto souslednosti musí být zohledněny při tvorbě SEK a řádně vyhodnoceny (i během procesu SEA). Energetická koncepce je vždy politický materiál, za jehož realizaci odpovídá ministerstvo. V úvodní studii projektu Česko hledá budoucnost jsme představili sérii různých přístupů státních (Německo, Dánsko) i mimovládních (Chytrá energie, Roadmap 2050 atd.) energetických koncepcí. Tyto ať již národní nebo evropské strategie jsou dobrým zrcadlem k formě přípravy Kubovy energetické koncepce. Veškeré podkladové studie i data jsou dostupné veřejnosti a o jejich realizace se vede otevřená debaty. Český úřední aparát i volení politici se stále nenaučili, že se politiky nevytvářejí pro plnění jejich vizí, ale měly by společnosti nabízet možnosti růstu i přístup k moderním, šetrným technologiím. Podoba diskuze, kterou nabízí ministr Kuba, odpovídá spíše představě, že se energetická politika vytváří pro silné energetické společnosti na základě jejich investičních plánů.

6 2. ČEZ: národní poklad nebo doutnající problém? V běžně fungující demokracii by kapitolou reagující na návrh ministra Kuby byla analytická diskuze o možnostech zvyšování energetické efektivity nebo potenciálu obnovitelných zdrojů. Avšak podoba fungování domácí energetiky nutí k předřazení kapitoly o zkušenostech s vedením konkrétních projektů, politickými tlaky a mediálními spekulacemi o obchodním pozadí investic elektrárenské společnosti ČEZ. Případ Prunéřov technická stránka Extrémním případem je prosazování nové technologie do hnědouhelné elektrárny Prunéřov1. Spor je založený na tom, zda má ČEZ obnovu elektrárny posuzovat jako výstavbu nového zdroje na místě dnes existující, nebo zda jde o pouhou rekonstrukci. Pochopitelně tlak ČEZ na prosazení označení modernizace zdrojů za pouhou rekonstrukci znamená nižší výdaje, vyhnutí se kritériím BAT (nejlepší dostupné technologie). V případě budování zcela nového zařízení jsou z legislativy vyplývající kritéria na účinnost přísnější než při obnově stávajícího zařízení a je nutné dosáhnout čisté účinnosti nad 42 procenty. Naopak pro životní prostředí je méně účinná technologie nevýhodná: více emisí i více spáleného uhlí. Lepší technologie by měla také podstatný vliv na snižování emisí skleníkových plynů. Použití nejlepší dostupné technologie by snížilo emise oxidu uhličitého každoročně o tun oproti variantě prosazované ČEZ 2. Problémem je také otázka dostatečných zásob uhlí. Podle Nadačního fondu proti korupci hrozí ČEZ právě v důsledku omezených zásob paliva z dolu Nástup Tušimice ztráta miliard korun. Fond ve své tiskové zprávě uvádí, že Podle řady odborných studií zásoby uhlí stačí pro plánované tři bloky elektrárny pouze do roku 2029, nikoliv do období , což je doba plánované návratnosti investice. Zarážející je také srovnání ekonomiky projektu s obdobnými nebo ještě lepšími cenami technologií v zahraničí. Ekologický právní servis nechal porovnat náklady v přepočtu na jednotku instalovaného výkonu. Zdroj Parametry Cena (euro na 1 GW) Tušimice II Ledvice Neurath (Německo) Niederaussem (Německo) podkritické parametry páry, čistá účinnost 37,5 %, nadkritické parametry páry, čistá účinnost 42,5 % nadkritické parametry páry, čistá účinnost nad 43 % nadkritické parametry páry, čistá účinnost nad 43 % Předpoklad 1,3 mld. euro na 1 GW Předpoklad 1,75 mld. euro na 1 GW 1 mld. euro na 1 GW 1,2 mld. euro na 1 GW Ekonomickou nevýhodnost investic ČEZ do hnědouhelných technologií potvrdily také data Mezinárodní energetické agentury (IEA). Podle srovnání v publikaci Projected costs of generating electricity 2010 staví ČEZ nejdražší hnědouhelné elektrárny ze zemí OECD. Podle této studie IEA například vyplývá, že investiční náklady na výstavbu hnědouhelných 1 Případ popsaný s využitím informací poskytnutých Ekologickým právním servisem 2 Jiné číslo uvádí ministerstvo životního prostředí: tun, zdroj: Vlk, Vladimír, Ing.: Kompenzační opatření elektráren Prunéřov, Ověření návrhu akciové společnosti ČEZ, Ministerstvo životního prostředí,

7 elektráren jsou v Česku o 52% dražší než projekty v ostatních zemích, v absolutních číslech mohou tedy být české projekty dražší o desítky miliard korun. Právě z výše popsaných důvodů nabízel ČEZ obměnu technologie v Prunéřově jako komplexní obnovu současné elektrárny. Ovšem u zařízení jde o navýšení výkonu z 210 MW na 250 MW, tři z pěti bloků pak získají nové kotle, turbosoustrojí, generátory, nebo odsiřovací zařízení. Z původních zařízení mají zůstat de facto pouze ocelové konstrukce kotelny, vyvedení výkonu. Lobbing pod značkou ČEZ Případ Prunéřov je dobrou ukázkou, že ČEZ často ignoruje zákony a snaží se ovlivnit státní správu. Elektrárenská společnost uzavřela kontrakty s opcí ještě před vydáním potřebných povolení. Následně se snažila obejít požadavky ministerstva životního prostředí, které požadovaly vypracování variant. K prosazení sporného projektu vyvinul enormní tlak na nejvyšší místa vlády. Demise ministra životního prostředí Dusíka byla s nejvyšší pravděpodobností vyvolána tlakem na tento úřad, aby stvrdil projekt podle požadavků ČEZ. Napovídají tomu vyjádření tehdejšího premiéra Fischera nebo jednání tripartity. Dále se spekuluje o pozadí celé kauzy, kde jsou domněnky založeny na vlastnickém propletenci mezi vedením společnosti ČEZ a úzkým okruhem společností, které získávaly zakázky často tvořené pro jejich výrobní možnosti. Možnosti netransparentního zadávání zakázek se věnuje také výroční zpráva BIS, která hovoří, že některá výběrová řízení v oblasti energetiky měla pouze formální charakter, neboť o jejich vítězi bylo rozhodnuto již před jejich vyhlášením. U zakázek zadávaných tzv. sektorovým zadavatelem byl používán postup umožňující obcházet zákon o veřejných zakázkách. Tento postup, spočívající v zadávání zakázek prostřednictvím dceřiné společnosti sektorového zadavatele, využíval zejména ČEZ a jeho dceřiná společnost ŠKODA PRAHA Invest. Podezření však nezůstává pouze u zadávání veřejných zakázek. Stejná zpráva BIS hovoří o vlivu managementu energetických firem na tvorbu legislativy Představitelé některých společností působících na českém energetickém trhu (např. ČEZ, Czech Coal) se snažili legislativu v oblasti energetiky ovlivňovat prostřednictvím kontaktů ve státní správě nebo cestou poradních orgánů a profesních organizací. Další informace související s prosazováním pro stát očividně nevýhodné investice zveřejnil Nadační fond proti korupci. Na červnové tiskové konferenci zveřejnil fond nahrávky, ze kterých vyplývá, že vlivný lobbista Miloslav Kožnar tlačil v rámci procesu EIA na úředníka, aby pominul, že pro provoz elektrárny dlouhodobě není dostatek uhlí. V záznamu lze mimo jiné nalézt věty typu: Tuhletu zemi jo, neřídí premiér, ale řídí to ČEZ, že jo a ten prostě nemá zájem, aby vznikaly nějaké problémy někde, nepotřebuje, aby se někde něco rozumíme si? A proto takhle cpe ty prachy do těch politických stran a tak dále a proto on řekne tomu Demjanovičovi: hele uhlí je dost, jo. Další nevýhodné investice Problém nevýhodných obchodů společnosti ČEZ nekončí pouze u hnědouhelných elektráren. Diskutabilní parametry má také nákup fotovoltaických projektů v roce 2010, kdy ČEZ nakupoval již hotové projekty přes firmu s neznámým majitelem Amun.Re. tato společnost byla hlavním dodavatelem při výstavbě solárních projektů v Ralsku a Mimoni, za které ČEZ zaplatil 5 miliard korun. Porovnáním tehdejší cen však lze zjistit, že společnost mohla ušetřit až jednu miliardu korun. Policie prozkoumávala pozadí těchto obchodů, ale nakonec danou věc odložila s odůvodněním, že šlo o špatný obchod.

8 Stát jako vlastník ČEZ tak paradoxně tratí dvakrát: jednou z nevýhodných nákupů solárních elektráren. Po druhé v celkovém kontextu investic ČEZ do sluneční energetiky. Elektrárenská společnost vlastní více než 120 MW fotovoltaických zdrojů, ročně inkasuje na příspěvcích více než 1,4 miliardy korun. To je více než desetina příspěvku státu na podporu obnovitelných zdrojů. Dlužno dodat, že právě ČEZ vyvolal negativní vlnu proti podpoře solárních elektráren. Na další podivné obchody skupiny ČEZ přišel deník Aktuálně.cz. Oslovil skupinu expertů, kteří podrobili analýze interní ČEZ. Výsledkem pátrání je, že ČEZ koupil polovinu východoněmeckých dolů Mibrag za 206 milionů eur. Ovšem tento podíl prodal své postupně rostoucí konkurenci - společnosti EPH - jen za 130 milionů. Navíc přídal zdarma polovinu projektu na stavbu elektrárny Profen, která by měla vyrábět energii právě z uhlí ze zmíněného dolu. Případ Roman Samostatným případem ve fungování společnosti je její dlouholetý generální ředitel a nyní předseda dozorčí rady Martin Roman. V minulosti působil ve společnosti Škoda, kterou měl připravit k privatizaci. Škodu zprostředkovaně ovládly firmy, které byly úzce spojené právě s Martinem Romanem. Podle informací MF DNES však zůstalo propojení nových vlastníků Škody i po odchodu Martina Romana do ČEZ. Tato skutečnost by znamenala brutální střed zájmů, protože Škoda realizovala mnohamiliardové zakázky pro ČEZ. Zveřejnění informací na podzim roku 2011z vyšetřování policie bylo právě příčinnou pádu Romana z postu generálního ředitele. Podle MF DNES zkoumal Útvar pro odhalování korupce zejména okolnosti, za kterých přešla v letech 2002 a 2003 Škoda Holding do rukou investorů skrytých za skupinou Appian. Obchod byl tehdy financován z prostředků původně pocházejících z Mostecké uhelné společnosti. V březnu 2012 přinesla média informaci, že policie případ uzavřela. Vyšetřování skončilo závěrem, že se nepodařilo prokázat ovlivňování zakázek nebo majetkovou účast Martina Romana ve společnostech Škoda či Škoda Holding a.s. Letos v červnu policie vyšetřování po objevení nových dokumentů znovu obnovila. Spekulacemi se zabýval také interní audit společnosti ČEZ. I když byl potvrzen významný nárůst zakázek za desítky miliard korun pro Škodu Power (pod různými názvy svých právních předchůdců) po roce 2004, kdy ČEZ řídil Roman, tak hlavním výstupem auditu je, že k žádným neetickým nebo korupčním jednáním nedocházelo. Ovšem kriticky se na závěry auditu dívá zejména Ekologický právní servis, který poukazuje zejména na to, že ČEZ zkoumal sám sebe. I přes pomalu rok trvající spekulace o propojení Martina Romana s vlastníky Škody Holding a.s. stále zůstává ve funkci předsedy dozorčí rady ČEZ a.s. Řešení spočívá v omezení moci Podezřelé obchody, nevýhodné investice i silné spekulace o propojení vedení ČEZ s firmami, které pro elektrárenskou společnost realizují zakázky v miliardách korun. To je obraz nejsilnější české energetické společnosti vlastněné a ovládané státem. Předchozí případy plně odpovídají citaci z výroční zprávy BIS z roku 2010: Český organizovaný zločin nejvyšší úrovně má podobu vlivových (klientelistických) sítí a podnikatelsko-mocenských struktur. Prostřednictvím legálních ekonomických subjektů profituje zejména systematickým obohacováním se na veřejných rozpočtech a firmách se státní majetkovou účastí." ČEZ je společnost s významnou státní účastí, stát by měl proto prosazovat vlastní strategie. Předchozí problémy však spíše ilustrují, že si ČEZ prosazuje své cíle bez ohledu na zájmy společnosti a vláda žádná kritéria pro rozvoj nenabízí (nepočítáme-li tlak na investice do

9 jaderné energetiky, u kterých není jasné, zda nedopadnou obdobně jako předražená výstavba hnědouhelných zdrojů). Východiskem z těchto systémových problémů je úprava řízení strategických společností. Podle Ekologického právního servisu spočívá řešení zejména v posílení pravomocí NKÚ kontrolovat státem vlastněné firmy. Proto EPS navrhuje přechod na takzvanou vlastnickou politiku státu, což je forma řízení podniků vycházejících ze standardů OECD. EPS popisuje výhody nového modelu takto: Existence vlastnické politiky státu by znamenala několik výhod: politika dává rámec pro transparentní a kontrolovatelný výkon správy tohoto typu majetku, umožňuje předejít pasivnímu nebo naopak politizovanému výkonu vlastnických práv v stáních podnicích. Jedná se také o účinný nástroj komunikace s akcionáři nebo případnými investory státem vlastněných podniků, s jednotlivými ministerstvy a se širokou veřejností. EPS uvádí jako příklad dobré praxe vlastnické politiky státu (SVP) norský model a ve výše citovaném materiálu vyjmenovává jeho charakteristiku: cíle státního vlastnictví obecná očekávání státu ohledně přínosů SVP, bez ohledu na jejich předmět podnikání. Tato očekávání státu pak musí orgány SVP zohlednit při správě a řízení SVP požadavky na výkonnost jednotlivých kategorií SVP. Norská vlastnická politika dělí SVP do čtyř kategorií: o SVP s komerčními cíli; o SVP s komerčními cíli a s udržením hlavního sídla v Norsku; o SVP s komerčními cíli a jinými zvláštními cíli; o SVP plnící cíle dle jednotlivých resortů. Z tohoto rozdělení je také patrné, že všechny SVP mají také komerční cíle (tedy dosáhnout zisku, zvýšit tržní hodnotu společnosti), ovšem míra důrazu na komerční cíle je u jednotlivých SVP značně odlišná. Požadavky na výkonnost jednotlivých kategorií tvoří základ pro jejich hodnocení. Dále jde o: vymezení cílů pro jednotlivé SVP. Norská vlastnická politika stanovuje obecně formulované cíle konkrétních SVP v souladu s jejich kategorizací; vládní politiku odměňování členů orgánů SVP a managementu, která vychází z OECD Guidelines a která mimo jiné požaduje zavedení horní hranice u variabilní složky odměňování a dále ruší odměňování založené na hodnotě podílu ( share-based renumeration ), včetně opčních akciových programů, neboť podle výzkumu tento způsob odměňování není opodstatněný ve státem vlastněných podnicích; vymezení působnosti jednotlivých státních orgánů; rámec výkonu vlastnických práv státu; vymezení vztahů mezi jednotlivými orgány SVP. Zavedení vlastnické politiky státu by mohlo zmírnit rizika nehospodárného chování vedení státních podniků nebo akciových společností s vlastnickým podílem státu. Ovšem proměna

10 dohledu nad podniky s veřejným vlastnickým podílem by neměla končit pouze u změny řízení a vytvoření transparentních cílů. Důležitou složkou, která může zabránit pokusům o korupci a zadávání spekulativních zakázek je kontrola. Jako nejvhodnější nástroj se nabízí rozšíření kompetencí Nejvyššího kontrolního úřadu (NKÚ). Role NKÚ je dle zákona kontrola, zda je s prostředky svěřenými veřejné moci občany zacházeno hospodárně a účelně. Smyslem jeho působení je odhalování případných zneužití veřejných prostředků a upozorňování na riziková místa kontroly a nakládání s veřejnými prostředky. Výhodou fungování NKÚ je jeho nezávislost i veřejná dostupnost provedených kontrol. Výstupy z těchto šetření poskytuje Parlamentu. Ekologický právní servis se možností rozšíření pravomocí NKÚ zabýval v publikaci Veřejná kontrola obchodních společností s majetkovou účastí státu a samospráv - analýza a doporučení pro rozšíření kompetencí NKÚ. Podle zákona jsou kontroly NKÚ vztaženy pouze na státní majetek. Legislativa však již nepřipouští kontrolu hospodaření obchodní společností s majetkovou účastí státu a samospráv. Slabinou takového přístupu podle EPS je fakt, že v akciových společnostech s majetkovou účastí státu nepochybně fakticky dochází k hospodaření se státním majetkem, respektive s veřejnými prostředky. Proto EPS podrobuje státní podniky a akciové společnosti se stání účastí srovnání a výstupem je, že mezi státními podniky a akciovými společnostmi s většinovou majetkovou účastí státu existuje celá řada společných vlastností. Lze pak tvrdit, že obě formy státem vlastněného podniku jsou z hlediska faktického nakládání s veřejnými prostředky a z hlediska požadavků na transparentnost a veřejnou kontrolu de facto shodné. Rozšíření kompetencí českého kontrolního úřadu se může opřít také o zkušenosti sousedních států. Německý nebo rakouský úřad může kontrolovat podniky, v nichž je účast státu vyšší než 50 procent. V Polsku a na Slovensku může kontrolní instituce kontrolovat podniky s libovolně velkou majetkovou účastí místní samosprávy. Rozšíření pravomocí českého NKÚ lze zajistit podle EPS změnou ústavy, a to posílením kompetencí ke kontrole v obchodních společnostech s (většinovou) majetkovou účastí státu a samosprávy. Shrnutí Česká republika se na žebříčku míry vnímání korupce za rok 2011 ocitla na místo na světě. Sousedí vedle států jako Namibie nebo Saúdská Arábie. V rámci Evropy a vyspělých zemí se tak propadla na úplné dno, píše ve své tiskové zprávě Transparency International. Úprava pravidel řízení strategických podniků se státní účastí by měla být prvním přirozeným krokem, který by měl předcházet plánování budoucí podoby energetické koncepce Česka. Ruku v ruce s vytvořením transparentního a lépe kontrolovatelného mechanismu vedení společností je nutné také upravit pravidla pro lobbing. Kultivace prostředí a vztahů mezi volenými, veřejnými představiteli a zástupci průmyslové sféry, ale i různých dalších iniciativ může napomoci k rozbití klientelistických sítí. Důležitá je ochota klíčových veřejných představitelů postavit se současnému propletenému systému na bázi spřátelených vztahů, protislužeb, či vzájemného krytí. Až po překonání dnešních rizikových faktorů pro únik veřejných financí v předražených zakázkách je možné otevřít širokou diskuzi také o hybné síle ekonomiky energetických zdrojů.

11 3. Temelínský sen Specifickým případem investic ČEZ je výstavba jaderných reaktorů. Protože aktuálně probíhá výběrové řízení na dodavatele dvou dalších bloků v Temelíně, věnujeme tématu samostatnou kapitolu. I pro případ investic do jaderné energetiky platí všechna předchozí uvedená rizika: zadávání nevýhodných zakázek nebo možností zneužití postavení v čele státní firmy. Nebezpečí špatných obchodů se v případě investic do jaderných reaktorů neúměrně zvyšuje. Řada projektů výstavby atomových elektráren je spojena s růstem nákladů nad původní dohodnutý kontrakt a protahováním doby výstavby. Ve Spojených státech překročilo 75 reaktorů celkové náklady na výstavbu původní plánované výdaje o více než 200 %. Dva rozestavěné reaktory v Evropě po jednom ve Finsku a Francii ještě nejsou dokončené, ale již stojí dvakrát více, než byla jejich cena při podpisu smluv. Právě pod dojmem nevýhodných investic ČEZ do uhelné energetiky lze klást otázku, zda je rozumné nechat tuto společnost vést tendr na výstavbu dvou nových reaktorů za částku, která přesáhne 300 miliard korun. K investicím do dalších reaktorů je nutné připočíst náklady na posílení infrastruktury v Jihočeském kraji. Samotné investice do dálnic se v Česku potýkají s problémem, kterému čelí atomové elektrárny po celém světě: nedodržení původních rozpočtů. Náklady na výstavbu dálnic jsou v Česku vyšší než v sousedním Německu nebo Slovinsku. Možná vysvětlení vyšších cen nabízí Národní ekonomická rada vlády (NERV): jde například o nízkou intenzitu soutěže mezi stavebními firmami, možnost korupčního jednání, měkká rozpočtová omezení na straně investora (státu) nebo tlak dodavatelů staveb na neúčelně nákladná řešení. Temelín I.: zkušenost k nezaplacení 3 Práce na stavbě jaderné elektrárny Temelín začaly v roce Plány původně počítaly se stavbou čtyř sovětských reaktorů typu VVER-1000/320, každý o výkonu 1000 MW. Na začátku roku 1990 ale bylo stavební povolení pro 3. a 4. blok zrušeno. Po mnohaměsíčních odkladech rozhodla v březnu 1993 Klausova vláda o dokončení prvních dvou bloků. Elektrárna měla být dokončena v roce 1995 za částku 68,8 miliard korun. Celkové náklady na dva temelínské reaktory se vyšplhaly na 111 až 112 miliard korun. Posunoval se také termín dokončení: namísto roku 1995 byly reaktory k síti nakonec připojeny až o šest let později. Graf 1: Vývoj odhadů finální částky a termínu dokončení výstavby Temelína (data nad sloupečky): 3 Aktualizovaný text, který byl dříve vytvořený pro Temelín.cz

12 Ministerstvo průmyslu na přelomu let varovalo, že pokud nebude Temelín spuštěn do roku 1995, lze v roce 1997 očekávat řádově tři týdny až 100 dní výpadků v dodávkách elektřiny. Vláda na základě této zprávy rozhodla o dokončení elektrárny. Ale blackouty nenastaly v pětadevadesátém ani sedmadevadesátém roce, nenastaly ani o několik let později, kdy se Temelín pořád nedařilo dokončit, a Česko se naopak zařadilo mezi světové rekordmany v exportu elektřiny. Už v roce 1999 přesahoval instalovaný výkon bez nedostavěného Temelína MW, špičkové zatížení elektrizační soustavy přitom stačilo pokrýt z MW zdrojů. Ročně ČEZ vyvezl 3,5 TWh elektřiny, což je přibližně výkon třetiny Temelína, půl reaktoru v Dukovanech nebo dvou severočeských elektráren Tisová. Nedávno celé věci nasadil korunu dnes již bývalý náměstek ministra průmyslu Hűner, když pro deník E15 uvedl: Tehdy byl docela dost dlouho trvající přebytek elektřiny díky kapacitám, které se vybudovaly v minulosti. A tak podle Hűnera stát vymyslel trik s podporou přímotopů. Trik zafungoval, spotřeba elektřiny se zvýšila, ale lidí o podporu přímotopů přišli a zplakali nad výdělkem. K častým argumentům, kterými ČEZ a tehdejší vlády obhajovaly dokončení Temelína, patřilo i snížení podílu uhelné energetiky. Jenže již v září 2000 ČEZ oficiálně oznámil, že žádné tepelné elektrárny neodstaví. Odstavení v té době čerstvě odsířených elektráren by se nevyplatilo ekonomicky, proinvestované miliardy na zvýšení ekologie provozu by přišly vniveč. K odsíření uhelných elektráren mohlo dojít dříve, prostředky však vázala právě dostavba jaderné elektrárny Temelín. I při prosazování záměru spuštění elektrárny ignorovalo ministerstvo tehdejší možnosti obnovitelných zdrojů. Čisté technologie byly sice ještě před svou technologickou expanzí, ale stačilo využít možností zvyšování energetické efektivity. Například kompletní náhrada elektrických přímotopů jinými druhy vytápění nebo zvýšení energetické efektivity budov by uspořila 6 TWh elektřiny. Mix větrných, biomasových či vodních elektráren (dle tehdejších možností) mohl dávat 6,5 TWh. Posílení kombinované výroby ve výtopnách pak až 9 TWh. Další temelínské reaktory V minulém desetiletí byl tlak na rozšíření jaderné energetiky spjatý se strašením z nedostatku elektřiny. Hrozby ministerstva průmyslu se ukázaly jako nepodložené. V současné době se projekt prodává pod značkou snahy o zajištění levné elektřiny. Paradoxem je, že ministerstvo průmyslu v poslední verzi energetické koncepce navrhuje pro jadernou energetiku dotace. Reálnými důvody tedy budou spíše snahy o posílení exportního postavení ČEZ a upevnění dominance této společnosti na českém trhu.

13 Uchazeči tendru jsou americký Westinghouse, francouzská Areva a česko-ruské konsorcium Škoda JS, Gidropress a Atomstrojexport. Na počátku srpna 2012 tyto firmy předložily své nabídky v tendru zahájeném společnosti ČEZ již v roce Vítěz tendru má být vybrán během roku V roce 2010 předložil ČEZ k posouzení vlivů na životní prostředí dokumentaci záměru vybudovat v Temelíně dva nové reaktory o celkovém výkonu až MW. V dokumentaci záměru lze najít obvyklý přístup, kdy předkladatel ignoruje varianty, které by mohly plánovaného zdroje zastoupit. Není to přístup používaný pouze v Česku. Například posuzování dostavby bulharské atomové elektrárny Belene mělo obdobné charakteristiky. Nedostatečným zdůvodněním záměru přichází zejména stát i veřejnost o relevantní data, zda novou jadernou elektrárnu potřebuje, nebo je její výkon možno nahradit kombinací jiných zdrojů (obnovitelných, možnostmi zvyšování energetické efektivity, plynovými apod.). Mezi další výhrady projektu se řadí nevyhodnocení konkrétních typů jaderných reaktorů. Například nedostatečně jsou zhodnoceny dopady těžké havárie počítá se se zachováním funkčnosti kontejnmentu, aniž je uvažován únik radioaktivních látek pro případ poškození ochranné obálky v důsledku nadprojektové havárie, nebo při pádu velkého dopravního letadla. Není využit princip nejlepších dostupných technik (tzv. BAT), který zaručuje použití technologií s vyšší bezpečností, než současná praxe hospodářského vyvažování nákladů a zisků. Překvapivým vyústěním procesu EIA pro další temelínské reaktory je, že ministerstvo životního prostředí po volbách v roce 2010 netrvalo na zpracování svých podstatných požadavků ze závěrů zjišťovacího řízení. Politická výměna ministrů tak proměnila pozici ministerstva, bez toho aniž by tento úřad svůj nový pohled veřejnosti zdůvodnil. Při projednávání státu je také zarážející, že se vláda brání ekonomickému posouzení investice. Vláda tak zřejmě vůbec nedisponuje relevantními daty, kterými by mohla posoudit situaci v době možného dokončení projektu s jinými zdroji solární, větrnou, či plynovou elektřinou. O to diskutabilnější je to pozice, když ministerstvo průmyslu v návrhu Státní energetické koncepce plánuje pro nové reaktory takzvané kompenzační platby. De facto se může jednat o čisté dotace na způsob dnešní podpory obnovitelných zdrojů ovšem bez přidané hodnoty čisté energetiky v podobě malých, decentralizovaných domácích zdrojů energie. Shrnutí Enormní tlak na výstavbu další reaktorů v Temelíně ze strany vlády s podporou prezidenta Klause vyvolává řadu pochybností. Kombinace chybějících ekonomických propočtů v návrhu Státní energetické koncepce ministra Kuby i s vynecháním reálných propočtů nahrazení uvažovaného výkonu vhodným mixem obnovitelných zdrojů s možnostmi zvyšování energetické efektivity by tomu napovídala. Vládnoucím politikům tak nemusí jít v první řadě o energetické otázky, ale spíše se opakuje situace z devadesátých let, kdy vláda vyvolala umělé navýšení spotřeby, aby mohla dokončení socialistického projektu veřejnosti odůvodnit. Dnešní rizikové faktory mohou být spojeny s netransparentním řízením společnosti ČEZ a problematickými zakázkami. James de Candole ze společnosti Candole Partners na svém blogu upozornil, že pro výstavbu meziskladu vyhořelého paliva v Temelíně vybral ČEZ společnost, která se podobným úkolem dosud nezabývala. Cena nabídky (1,5 miliardy korun) byla přitom vyšší než projekt zpracovaný dříve Ústavem jaderného výzkumu v Řeži o dvě třetiny vyšší než. V Německu podobný projekty umí také postavit levněji za polovinu.

14 4. Proměny podpory obnovitelných zdrojů: od zdi ke zdi Postupný růst větrných a slunečních elektráren, zdrojů využívajících biomasu nebo bioplyn pomáhá snižovat znečištění ovzduší, vytváří nová pracovní místa a nezanechává stovky kilometrů rozorané krajiny velkorypadly povrchových dolů. Domácí čisté energetické zdroje posilují nezávislost na dovozu paliv z ciziny. Elektřina vzniká v decentralizovaných zdrojích s výkonem od jednotek wattů po desítky megawattů. Odpadá tak postupně závislost na velkých uhelných nebo atomových elektrárnách. Proměňuje se tak celý trh s elektrickou energií, který přestává být ovládán jen několika dominantními společnostmi. Jde však stále o nové zdroje, které na energetickém trhu zatím neobstojí bez pomocné ruky pevných výkupních cen a stabilního prostředí pro podnikání. Právě stabilní podpora nasměrovaná do potřebných oblastí, a to i bez zpětných zásahů do podnikatelského prostředí, může umožnit rychlejší nástup konkurenceschopných obnovitelných zdrojů. Pomoc ve formě garantovaných výkupních cen se používá v podstatě po celé Evropě. Pro upozornění na domácí špatný přístup využíváme porovnání s britskou a německou legislativou. Vidina gentlemanské dohody s anglickým klidem Velká Británie podporuje výrobu elektřiny z obnovitelných zdrojů od dubna 2010 pomocí systému pevných výkupních cen ( FIT scheme ). Cílem je zvýšit výrobu čisté elektřiny v decentralizovaných malých zdrojích, které vlastní jednotlivci nebo obce. V době, kdy vláda vyhlásila tarify pro sluneční elektrárny, vycházela obdobně jako v Česku před lety z předpokladu, že solární energie vyžaduje vyšší výkupní ceny kvůli vyšším investičním nákladům v porovnání s ostatními obnovitelnými zdroji. Program byl velmi úspěšný během 18 měsíců přibyl čistých zdrojů - především slunečních elektráren - dvojnásobný počet oproti původnímu předpokladu na dva roky. Díky dynamicky se rozvíjejícímu fotovoltaickému průmyslu došlo k poklesu ceny panelů ze zhruba liber na liber za 4 kilowatty. Výkupní ceny tak zajišťovaly vyšší návratnost než původně plánovaných 5-7 procent. Britská vláda dostala strach, že solární energetika pohltí dostupnou podporu a omezí rozvoj dalších obnovitelných zdrojů. Současně, se zvětšujícím se boomem velkých projektů, sáhli politici po veřejné konzultaci ke snížení výkupních cen od srpna 2011 pro instalace s kapacitou nad 50 kilowattů. Toto opatření investoři i veřejnost přijali. Vláda však opět zasáhla do dosud stabilního systému podpory čistých zdrojů loni v říjnu. Změna pravidel již byla výraznější, navíc s hrozbou pro řadu připravovaných projektů: všem výrobcům, kteří by se připojili po 12. prosinci 2011, se měl od dubna 2012 snížit tarif ze 43,3 pencí na 21 pencí za vyrobenou kilowatthodinu. Podpora se ekonomicky vyplatí Analýza společnosti Element Energy spočítala, že britský fotovoltaický byznys odvádí do státní kasy zhruba 275 milionů liber ročně, a to v podobě daní z příjmu a DPH. Za tři roky tak půjde téměř o polovinu částky, kterou si, podle vládního scénáře středně rychlého rozvoje, financování solární energie vyžádá. Při úpravě tarifů je nutné brát ohled také na to, jaký vliv to bude mít na daňové výnosy a zaměstnanost. Podle jednoho z vládních scénářů by tarifem bylo podpořeno méně než 200 megawattů nových zdrojů ročně. Následek? Zmizelo by 18 tisíc pracovních míst a státní rozpočet by každý rok přišel o 150 milionů liber. Zmrazení slibného byznysu kvůli omezenému rozpočtu tak nemá ani ekonomický, ani ekologický smysl. Změny mohou nakonec stát víc, než kolik by ušetřily. Investoři tak dostali pouhých šest týdnů na dokončení projektů za původních podmínek. Ve stejné době probíhala také konzultace s veřejností a vláda ani nehodlala počkat na její výsledek. Postup vlády žalovali britští Přátelé Země (FoE) spolu s několika solárními firmami a uspěli. Soud označil počínání vlády za nezákonné. Pozoruhodný je fakt, že ekologická organizace ani

15 investoři nenapadali samotný princip postupného snižování podpory, ale zejména rychlost změn. Vláda se sice odvolala, ale zároveň navrhla, aby se snížené ceny týkaly až projektů dokončených po 3. březnu Soudní tahanice ohrožují tisíce pracovních míst v čistém byznysu. Výkupní ceny pro solární elektrárny by měly klesat podobně, jako klesají náklady na jejich instalaci, a ne zničujícím tempem vlády, komentoval postup vlády ředitel britské pobočky Přátel Země Andy Atkins. Ekologická organizace požadovala, aby vláda měnila tarify postupně, podle předem známého harmonogramu. Cílem tohoto požadavku bylo zajištění stability v sektoru čisté energetiky tak, aby nedocházelo ke skokovému nárůstu nebo naopak výpadku nových solárních instalací. Po ukončení veřejné konzultace britská vláda 9. února potvrdila nižší tarify s platností od dubna tohoto roku. Vláda také rozhodla o dalším snížení výkupních cen o 25 % pro majitele více než 25 projektů na různých místech. Nárok na podporu nově podmínila dosažením energetické třídy D nebo vyšší v budově, na niž mají být instalovány fotovoltaické panely. Vláda zároveň otevřela nové dvouměsíční kolo konzultace s veřejností ohledně způsobu dalších úprav výkupních cen. Navrhuje jejich výši revidovat každý půlrok tak, aby míra dotací držela krok se situací na trhu. Podobný systém funguje i v Německu. Greg Barker, ministr pro změnu klimatu, vládní návrh označil za více předvídatelný a transparentní systém, který bude držet krok s cenami a rozvojem technologií a zajistí předpokládanou úroveň návratnosti investice. Na konci března pak Nejvyšší soud zamítl odvolání britské vlády škrtat podporu pro solární elektrárny. Po rozhodnutí Vrchního a odvolacího soudu tak jde o třetí rozsudek, který potvrdil, že razantní změny v britské legislativě jsou nezákonné. Stabilní německá cesta k energetické nezávislosti Obnovitelné zdroje jsou v Německu po uhlí druhým nejvýznamnějším zdrojem energie. Celkově pokrývají celou pětinu spotřeby energie a dále se očekává jejich růst. Čisté zdroje snižují německou závislost na fosilních i jaderných zdrojích a vytvářejí nová pracovní místa. V minulém roce bylo v sektoru zelené ekonomiky zaměstnáno lidí. První zákon na podporu čisté elektřiny z obnovitelných zdrojů přijali v Německu v roce 2000 [2]. Současná platná verze si klade za cíl zvýšit podíl obnovitelných zdrojů alespoň na 35 procent do roku Během dvaceti let chtějí Němci pokrýt až polovinu spotřeby elektřiny z čistých zdrojů a do poloviny století dosáhnout 80 procentního podílu. Přitom legislativa neuvažuje pouze o rostoucích sloupečcích instalovaného výkonu větrných, solárních nebo biomasových zdrojů, ale počítá také s nutnou proměnou přenosové soustavy tak, aby dostala zelenou energii bez problémů ke spotřebitelům. Pevně stanovené výkupní ceny nechápe německá legislativa jako neměnné dogma, ale pracuje s nimi dle ročního nárůstu instalovaného výkonu. Státní aparát je připraven podporu změnit, zachytí-li ekonomický propad investic v obnovitelném oboru. Stalo se tak například v roce 2008, kdy novelizovaný zákon přinesl snížení podpory u solárních elektráren s platností od roku Příčinou byl počátek boomu slunečních technologií, kdy díky technologickým inovacím a dalším efektům (například propad ceny křemíku) došlo během roku 2008 k poklesu cen panelů o více než 20 procent. Úprava cen tedy vycházela z poklesu investiční náročnosti solárních elektráren, stále však zaručovala dostatečnou podporu pro další růst. Norbert Röttgen, tehdejší spolkový ministr životního prostředí, postoj vlády vysvětlil: Je ekonomicky nesmyslné realizovat centralizované a decentralizované systémy dodávek energie, protože by si obě strategie vyžádaly obrovské nároky na investice. Jsem přesvědčen, že investice do obnovitelných zdrojů energie jsou ekonomicky slibný projekt.

16 Graf 2: Postupné snižování podpory solárních elektráren na budovách (přepočteno na koruny za kilowatthodinu) Změna podpory přesměrovala zájem investorů k instalacím na průmyslově znečištěných plochách, protihlukových stěnách, střechách továren a domů. Jednotlivé podíly výkonových tříd ukazuje graf 1. V roce 2012 připravila německá vláda na základě dalších poklesů investiční náročnosti výrazné snížení výkupních cen pro solární zdroje. Dojde ke snížení podpory u projektů s žádostí o připojení podanou po 24. únoru 2012 u střešních instalací a po 30. září 2012 u volně stojících slunečních elektráren na bývalých průmyslových nebo vojenských plochách. Změny zákona jsou provedeny tak, aby Německo dosáhlo osmiprocentního podílu fotovoltaické elektřiny do roku Současně u střešních instalací motivují k místní spotřebě sluneční elektřiny podporovaným výkupem do 80 procent vyrobené energie. Poslanci v rámci projednávané novely také vyzvali vládu k zintenzivnění podpory pro vývoj ukládání energie. Důležitým parametrem v německých úpravách podpory zelených zdrojů je fakt, že se týkají pouze budoucích projektů. Německo se tím nejen vyhýbá riziku arbitráží, ale zejména zachovává jistotu investic a stabilitu růstu. Od přelomu loňského a letošního roku je v Německu maloobchodní cena elektřiny vyšší než cena sluneční elektřiny. Solární zdroje tak mohou díky dlouhodobé podpoře nabídnout ekonomicky zajímavější cenu, než nabízejí elektrárenské společnosti Průměrný pokles ceny silové elektřiny na evropských burzách je mimo jiné v důsledku růstu obnovitelných zdrojů. Solární nebo větrná elektřina může potenciálně srazit cenu na spotové burze až do záporných hodnot. Provozní náklady na tyto zdroje jsou totiž nulové a v době, kdy je nadbytek čisté elektřiny vytlačují konvenční zdroje. Například v Německu nadbytek sluneční elektřiny snižoval průměrně v dopoledních časech ceny elektřiny na burze (EPEX) o 10 procent. Porovnáním let 2007 a 2011 vyplývá rozdíl dokonce až 40 procent. Graf 3: Srovná maloobchodní ceny elektřiny a klesající podpory obnovitelných zdrojů (Německo):

17 České nadechnutí a rychlé přiškrcení Domácí obnovitelná energetika dostala potřebný impuls v podobě zákona na podporu obnovitelných zdrojů energie (180/2005 Sb.), který pomohl řadě investorů získat na čisté projekty potřebné prostředky od bank. Za pět let dokázal podíl čistých zdrojů vyrůst na osm procent v konečné domácí spotřebě. Konkrétně v roce 2010 pokrývaly vodní, větrné, solární a biomasové zdroje odpovídající hodnotu spotřeby elektřiny pomalu 40 procent českých domácností. Čisté zdroje také ušetřily ekvivalent smogu a prachu shodný se znečištěním z 3,5 milionu osobních aut. Stabilní růst obnovitelných zdrojů v Česku však naráží na řadu překážek. Ministerstvo průmyslu nestihlo včas prosadit snížení výkupních cen a výsledkem byl příliš rychlý růst sluneční energetiky v letech 2009 a Zastavil jej až bezprecedentní administrativní zásah. Změny legislativy a nový zákon o podporovaných zdrojích pak povolují pouze instalace na pevných konstrukcích do 30 kilowattů. Větrnou energetiku brzdí administrativní bariéry a neochota krajských úředníků. Využití biomasy limituje prodloužení podpory spoluspalování novou legislativou, která ponechává dotace na spalování dřevní štěpky s hnědým uhlím ve velkých elektrárnách ČEZ až do roku Zdražení biomasy - jako následek tohoto rozhodnutí - ohrozí malé lokální výtopny a kogenerační stanice i uživatele domácích kotlů na peletky. Bioplynové stanice bude limitovat nová neefektivní konkurence v podobě dotací pro spalování kuchyňského odpadu, listí nebo trávy ve spalovnách odpadu společně s kvalitními, recyklovatelnými surovinami. Základním kamenem úrazu nové legislativy jsou však stanovené roční stropy stanovené Národním akčním plánem pro obnovitelné zdroje energie. Dokument by měl nabídnout mapu, podle které plánuje Česko dosáhnout navýšení podílu čistých zdrojů na 13 procent v konečné spotřebě do roku Místo toho však blokuje růst jednotlivých zdrojů. Další rozvoj solárního sektoru také brzdí uvalená procentní daň na veškeré zdroje uvedené do provozu v letech 2009 a 2010 od hranice 30 kilowattů výše. Vláda tak zpětně trestá majitele slunečních elektráren jako jediný stát v Evropě. Navíc za chybu, kterou investoři do čistých technologií nezpůsobili. Podporu větrných, slunečních či biomasových zdrojů teď může zkomplikovat návrh nové energetické koncepce. Ministerstvo průmyslu navrhuje po roce 2015 zastavení garantovaných výkupních cen pro nové obnovitelné zdroje a zavedení pouze investiční podpory nebo podporu prostřednictvím aukcí na nové kapacity.

18 Změnou podpory ze systémové na aukční či tendrovou pro nové kapacity obnovitelných zdrojů, by tak Česko přešlo k systému, který jiné státy, například Velká Británie opustily pro nefunkčnost. Rizikem u investiční podpory je pak také domácí prostředí pulsující korupčními případy. Druhou slabinou je obtížnější získávání financí na realizaci projektů zejména formou úvěrů a půjček zejména pro malé a drobné investory. Šance, která se nemusí opakovat Průměrná cena solárních panelů klesla za posledních deset let o 70 procent. Očekává se, že do roku 2020 dojde k dalšímu poklesu výrobních nákladů o polovinu. Přes slibný ekonomický výhled se však obnovitelná energetika stále neobejde bez dočasné podpory a zejména stabilního prostředí, ve kterém může vyrůst moderní průmyslový obor. Srovnáním britského, německého a českého přístupu můžeme určit správný směr nakládání s podpůrnou legislativou. Británie sáhla ke snížení výkupních cen i pro připravované projekty. Tři soudní instance však vládu zastavily a přiměly ji provádět změny v zákonech až po dostatečném časovém oznámení i veřejných konzultacích. Německý systém vychází z pečlivé analýzy ekonomických dat o důsledcích a přínosech masivního využití čistých zdrojů. Díky promyšlené regulaci se celý zelený sektor vyšplhal až na pětinu německé spotřeby elektřiny, přináší nová pracovní místa a mění strukturu vlastnictví energetických zdrojů. Důležitým prvkem je stabilita a ochota debatovat o změnách s těmi, kterých se týká. Zcela opačnou cestou se vydalo Česko. Pokud zachovají nízké limity pro nové instalace obnovitelných zdrojů, bude česká energetika nadále nejvíce znečišťujícím sektorem ekonomiky a moderní technologie zůstanou konkurenci. Nevyužité zůstanou možnosti kombinace energeticky účinných budov s obnovitelnými zdroji, navíc nesnížíme naši závislost na dovozu paliv ani znečištění ovzduší ve městech a obcích. Růst instalovaného výkonu solárních elektráren v Česku (ERÚ)

19 Speciální případ: Kauza solární energetiky v Česku Výkon slunečních elektráren se v Česku vyšplhal na stejný počet megawattů jako dva temelínské reaktory. Podpora, kterou nové solární energetické zdroje v minulosti získali, dosahují roční částky až 22 miliard korun, které zaplatí spotřebitelé elektřiny. Nikdo dnes nepochybuje, že český růst fotovoltaiky mohl být pozvolnější. Vše má rub i líc a také solární boom měl ekonomické plusy. Český statistický úřad v roce 2011 konstatoval, že na zmírnění poklesu stavební produkce (během ekonomické recese) pozitivně působil program Zelená úsporám, ale zároveň i dokončování fotovoltaických elektráren. Čistá energetika nepřináší jen virtuální položky na účtech s elektřinou, ale i pracovní místa. Legislativní prostředí Česká republika se v přístupové smlouvě k EU zavázala, že v roce 2010 budou mít obnovitelné zdroje osmiprocentní podíl na spotřebě elektrické energie. Tento cíl jsme splnili zejména díky dynamickému nárůstu fotovoltaických zdrojů. Pro nastartování nového průmyslového odvětví přijalo Česko v roce 2005 zákon na podporu obnovitelných zdrojů (180/2005 Sb.), který podnítil soukromé investice do jednotlivých sektorů čisté elektroenergetiky pomocí systémové podpory, tj. garantovanými výkupními cenami nebo takzvanými zelenými bonusy. Obdobné legislativní schéma využívá většina států EU, ale i Austrálie nebo některé asijské a africké státy. Tato podpora tedy není nijak výjimečná, získalo ji až 87 procent projektů solárních zdrojů na celém světě. Navazující závazek, který vyplývá z implementace Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2009/28/ES, Česku předepisuje dosažení podílu energie ze všech obnovitelných zdrojů na hrubé konečné spotřebě energie v České republice ve výši 13 procent v roce Národní akční plán pak tento cíl zvyšuje na 13,5 procenta. MPO nezvládlo systém garantované podpory Solární energetika patří v posledních pěti letech k jednomu z nejrychleji rostoucích energetických zdrojů. Důvodem úspěšného růstu fotovoltaických projektů byl pokles pořizovací ceny. Rapidní zlepšení ekonomiky je dáno lepšími cenami křemíku, zvýšením účinnosti výroby i samotných technologií a nástupem nových výrobních kapacit mimo Evropskou unii. Dobrá ekonomika solární energetiky vyvolala také zvýšenou míru zájmu o investice do fotovoltaických elektráren v Česku. V roce 2009 přibylo v 463 megawattů a v roce 2010 dosáhl výkon 1952 megawattů ze slunečních elektráren. Ministerstvo průmyslu a obchodu, které bylo zodpovědné za legislativu na podporu obnovitelných zdrojů, nestihlo (nebo nechtělo včas stihnout) již v roce 2010 prosadit změnu legislativy účinnou vyhláškou, jež by upravila podmínky pro investory. Mohlo jít například o diferencované sazby podpory obnovitelných zdrojů, jako zavedlo sousední Německo viz předchozí část. Pokud by takovéto opatření projednalo ministerstvo průmyslu včas se zástupci průmyslu solární energetiky, pak by mohlo získat podporu a stát by se vyhnul současným sporům. Ministerstvo průmyslu však během hledání řešení postoje zástupců obnovitelných zdrojů ignorovalo, a obdobný stav trvá de facto dodnes. Zpětný zásah do části jednoho sektoru Nárůst podílu obnovitelných zdrojů zvýšil určitou částí náklady spotřebitelů elektrické energie. Náladu ve společnosti podstatně negativně ovlivnila mediální kampaň společnosti

20 ČEZ, která byla postavená na nepodložených (a následně samotným MPO nepotvrzených) hrozbách až 26procentního zvýšení cen elektřiny. Vláda Petra Nečase však na základě negativní veřejné nálady vůči solární energetice prosadila v poslanecké sněmovně řešení v podobě zpětného srážkového odvodu (takzvanou solární daň) s platností na roky 2011 až Tento krok následně potvrdil také Ústavní soud. Zpětný zásah do podnikatelského prostředí má však řadu bezprecedentních souvislostí. Mezi klíčové patří: ERÚ poskytl Ústavnímu soudu pro rozhodnutí o legalitě solární daně podklady ovlivněné použitím chybných parametrů výpočtů, které neodpovídají ani platné legislativě ani skutečnosti. ERÚ navíc sám odhalil svou neschopnost dodáním dvou navzájem rozdílných výpočtů ekonomiky solárních elektráren jako podklad pro ÚS. Jeden byl součástí vyjádření předsedy vlády pro ÚS a druhý byl na ÚS zaslán přímo jménem ERÚ. Oba výpočty přitom obsahují řadu chyb. Výpočet pro předsedu vlády např. nezahrnuje zdanění příjmů ve výši 19 %, chybně diskontuje toky, chybně pracuje s kumulováním investic na obnovu nebo uvažuje o rok delší době životnosti projektu, což vše podstatně ovlivňuje výstup. ERÚ chyboval také tehdy, když ve svých výpočtech použil prostou dobu návratnosti. Ta však odporuje legislativě i zažitým ekonomickým zvyklostem. Žádný racionální investor by neinvestoval kapitál do projektu, kde by mu za 15 let byla vrácena ta samá částka navíc znehodnocená inflací. Důležitý je však také pohled ze strany stability práva a respektu k jistotám v podnikatelském prostředí: stát potřeboval splnit závazek vůči EU, vybídl investory, ke spolupráci a investicím v řádu stovek miliard korun. Poté však zrušil garantované podmínky a změnil ekonomiku projektů. Zpětným zásahem tak poškodil investory. Prohloubení rizika V důsledku výše uvedených kroků ministerstva průmyslu jsou dnes české fotovoltaické elektrárny z let 2009 a 2010 v celkové hodnotě investic přesahující 120 miliard korun de facto neprodejné, a pokud, tak s výraznou ztrátou. Tu navíc může prohloubit skutečnost, že není jasné, zda ministerstvo průmyslu solární daň neprodlouží na další období, nebo jak vyplývá z některých spekulací až na celou dobu životnosti projektů solárních elektráren z let 2009 a Uvažované prodloužení solární daně by posílilo pozici zahraničních investorských společností při případné soudní arbitráži, mohlo by však také dojít k rozporu s názorem Ústavního soudu, který říká, že stát musí garantovat 15letou, zákonem danou, návratnost investic. Zvýší se také riziko soudních tahanic mezi státem a českými investory, kteří budou mít podstatně ohroženou ekonomiku projektů a budou moci snadněji uplatnit žalobu přes takzvaný rdousící efekt z nálezu Ústavního soudu. Konstruktivní řešení Investice do obnovitelných zdrojů mají celou řadu pozitiv: od snižování spotřeby fosilních paliv po přechod na více decentralizovanou energetiku a tvorbu nových pracovních míst. Nejen Česká republika se rozhodla využít systémovou podporu pro rozhýbání moderního průmyslového odvětví obnovitelné energetiky.