1. Učební texty pro popularizátory vědy

Transkript

1

2 Studijní opora k výukovému modulu K4/MPV2 Poznej tajemství geografických souvislostí byla vytvořena v rámci projektu Poznej tajemství vědy. Projekt s reg. č. CZ.1.07/2.3.00/ je financován z operačního programu vzdělávání pro konkurenceschopnost a státního rozpočtu České republiky. Výukový modul představuje nástroj pro vzdělávání cílové skupiny (zájemci o vědu) ve specifickém tématu v rámci přírodních a technických věd. Tento modul popularizační formou seznámí potenciální zájemce o vědecko-výzkumnou práci s vědeckým přístupem (schopností odhalovat skryté příčiny dějů, rozpoznávat falešnou analogii). Dále motivační formou ukáže práci domácích i zahraničních výzkumníků v terénu i v laboratořích. Výukový modul je tvořený unikátním textem, obsahujícím: 1. Učební texty pro popularizátory vědy 2. Pracovní aktivity pro studenty a žáky, min. 5 aktivit pro SŠ, 3 aktivity pro ZŠ 2. st., 1 aktivita pro ZŠ 1. st.): a. popis vědeckých/badatelských aktivit (v laboratoři či terénu), b. pracovní listy, c. návody na experimenty a měření, d. dvě strany odborného anglického textu. 3. Metodická příručka Materiál vytvořil expertní tým Ústavu geoniky Akademie věd ČR, v. v. i. Studentská 1768, Ostrava Poruba, Česká republika Telefon: , Fax: Web: geonics@ugn.cas.cz Hlavní náplní činnosti Ústavu geoniky Akademie věd České republiky v Ostravě Porubě je studium materiálů jak přírodních, tak uměle vytvořených a výzkum procesů probíhajících v zemské kůře, především procesů vyvolaných lidskou činností a jejich účinků na životní prostředí. Na Ústavu geoniky jsou tak rozvíjeny vědní obory jako je geologie, geomechanika, báňský výzkum, fyzika, geofyzika, geochemie, aplikovaná matematika a environmentální a sociální geografie. Garant: Mgr. Stanislav Martinát Ph.D. Autor: Mgr. Petr Dvořák Ph.D. Ústav geoniky Akademie věd ČR, v. v. i.,

3 OBSAH ČÁST A Seznámení popularizátora vědy s tématem Úvod aktuální environmentální problémy moravskoslezského kraje Vliv na zdraví a způsoby ochrany Odkud se znečištění bere? Polétavý prach Oxid siřičitý (SO2), oxidy dusíku (NOx), amoniak (NH3) Skleníkové plyny Imise Kde hledat zdroje znečištění ovzduší Moravskoslezského kraje? Strategie na ochranu ovzduší v MSK možné řešení jak z toho ven? Aktivity města Ostravy Aktuální informace o stavu ovzduší obnovitelné zdroje energie Ano či ne? Pozitiva, negativa obnovitelných zdrojů energie Narušení krajiny Vliv na rozvoj Společenská akceptace obnovitelných zdrojů energie - NIMBY syndrom a jiné Vznik NIMBY NIMBY a obnovitelné zdroje energie obnovitelné zdroje energie Obnovitelné zdroje energie (OZE) Význam obnovitelných zdrojů energie Vývoj zelené energetiky v ČR Hlavní typy obnovitelných zdrojů energie v podmínkách České republiky a Moravskoslezského kraje Větrné elektrárny Biomasa Solární energie Vodní elektrárny TĚŽBA ENERGETICKÝCH SUROVIN, DOPAD NA KRAJINU A SPOLEČNOST V MORAVSKOSLEZSKÉM KRAJI Vliv těžby uhlí na životní prostředí Vliv těžby uhlí na populační a urbanizační vývoj území vývoj využívání krajiny

4 Studium krajiny na základě statistických dat Význam grafických podkladů pro studium krajiny Studie vývoje využití krajiny na příkladu Hrušova, části městského obvodu Slezská Ostrava Vývoj využití krajiny z pohledu statistických dat Vývoj využití krajiny z pohledu starých topografických map Vývoj funkčního využití zastavěného území brownfieldy a regenerace brownfields Důvody vzniku brownfields Dopady vzniku brownfields Typologie ploch brownfields v ČR Regenerace brownfields Brownfieldy v Moravskoslezském kraji Regenerace brownfieldů v MSK Laguny Ostramo Nová Karolina Areál vysokých pecí "Dolní oblast Vítkovice" depopulace měst Města v Moravskoslezském kraji Důsledky depopulace měst suburbanizace Co je suburbanizace? Základní rysy suburbanizace a její typizace Co stojí za suburbanizaci a důsledky suburbanizace Dopady na fyzické prostředí Dopady na sociální prostředí rozvoj venkova moravskoslezského kraje Seznam zdrojů a použitá literatura ČÁST B Pracovní aktivity pro studenty a žáky Pracovní aktivity pro 1. stupeň základních škol ENERGIE PRO DNEŠEK Pracovní aktivity pro 2. stupeň základních Škol OBYVATELSTVO A JEHO PROMĚNY Pracovní aktivity pro střední Školy KRAJINA A JEJÍ PROMĚNY Pracovní listy s odborným textem v anglickém a českém jazyce ČÁST C Metodická příručka pracovní aktivity pro 1. stupeň základních škol

5 Energie pro dnešek pracovní aktivity pro 2. stupeň základních škol Obyvatelstvo a jeho proměny pracovní aktivity pro střední školy Krajina a její proměny

6 CÍL VÝUKOVÉHO MODULU Cílem modulu je seznámit popularizátory vědy s aktuálními společenskými a environmentálními problémy a výzvami, kterým lidská společnost v současné době čelí. Znalosti Získáte dovednosti a zkušenosti, které mohou přispět k porozumění dopadům vybraných činností člověka na přírodní prostředí, poukázat na metody a existující data pro jeho výzkum. Dovednosti ČAS POTŘEBNÝ KE STUDIU Čas potřebný ke studiu je 24 hodin. 6

7 SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK AV ČR BIOCEV KES MSK MŽP NIMBY OC OKD OZE PM PřF UK REZZO Akademie věd České republiky Biotechnologické a biomedicínské centrum AV ČR a Univerzity Karlovy v obci Vestec v zázemí Prahy Koeficient ekologické stability Moravskoslezský kraj Ministerstvo životního prostředí Not-In-My-Backyard ( Ne na mém dvorku ) Obchodní centrum Ostravsko-Karvinské doly Obnovitelné zdroje energie particulate matter (polétavý prach) Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy Registr emisí a zdrojů znečišťování ovzduší 7

8 Seznam symbolů a zkratek ČAS POTŘEBNÝ KE STUDIU KLÍČOVÁ SLOVA RYCHLÝ NÁHLED V MODULU CÍL ÚKOLY K PROCVIČENÍ KONTROLNÍ OTÁZKA ŘEŠENÍ SHRNUTÍ KAPITOLY 8

9 ČÁST A Seznámení popularizátora vědy s tématem CÍL Po úspěšném a aktivním absolvování Získáte znalosti o obnovitelných zdrojích energie, percepci kladů a záporů spojených s rozšiřováním obnovitelných zdrojů energie, energetických surovinách a jejich vlivu na území kde se těží, výzkumu historického vývoje využívání krajiny, suburbanizaci, depopulace měst, rozvoji venkova, brownfields a jejich regeneraci, a znečištění ovzduší. Znalosti Porozumění dopadům vybraných činností člověka na přírodní prostředí, poukázat na metody a existující data pro jeho výzkum, dále pak podnítit k dalšímu získávání, třídění a hodnocení informací o přírodním a společenském prostředí, o ekologických a environmentálních problémech a tím přispět k pochopení vlastní odpovědnosti v přístupu k udržitelnému rozvoji lidské společnosti. Dovednosti KLÍČOVÁ SLOVA Obnovitelné zdroje, energie, těžba, brownfields, využívání krajiny ČAS POTŘEBNÝ KE STUDIU Čas potřebný ke studiu je 4 hodiny. 9

10 1 ÚVOD Jedním z nejvýznamnějších proudů současné geografie, vzhledem ke stále se zvyšujícímu vlivu člověka na krajinu je environmentální geografie, která se zabývá prostorovými aspekty vztahů mezi lidskou společností a životním prostředím. Díky svému postavení na pomezí věd přírodních, společenských a technických dokáže geografie zkoumat systém vzájemných vztahů mezi krajinnými prvky, jejich vývoj i příčiny změn v prostoru a čase. Důležitost studia dynamiky a vzájemných vztahů člověk společnost krajina plyne z jejich klíčové role v uvědomování si mezí a limitů v ovlivňování životního prostředí. Cílem modulu je seznámit popularizátory vědy s aktuálními společenskými a environmentálními problémy a výzvami, kterým lidská společnost v současné době čelí. Text si klade za cíl přispět k porozumění dopadům vybraných činností člověka na přírodní prostředí, poukázat na metody a existující data pro jeho výzkum, dále pak podnítit k dalšímu získávání, třídění a hodnocení informací o přírodním a společenském prostředí, o ekologických a environmentálních problémech a tím přispět k pochopení vlastní odpovědnosti v přístupu k udržitelnému rozvoji lidské společnosti. Díky pracovním aktivitám chce navodit atmosféru vhodnou ke zprostředkování komunikace o společenských problémech i problémech životního prostředí mezi studenty navzájem a studenty a učiteli. Mezi vybranými tématy jsou obnovitelné zdroje energie, percepce kladů a záporů spojených s rozšiřováním obnovitelných zdrojů energie, energetické suroviny a jejich vliv na území kde se těží, výzkum historického vývoje využívání krajiny, suburbanizace, depopulace měst, rozvoj venkova, brownfields a jejich regenerace, a znečištění ovzduší. 10

11 2 AKTUÁLNÍ ENVIRONMENTÁLNÍ PROBLÉMY MORAVSKOSLEZSKÉHO KRAJE Jedním z nejpalčivějších problémů Moravskoslezského kraje (MSK) a zřejmě i tím největším, je stav ovzduší a jeho znečištění. Původ škodlivin v ovzduší je úzce spjatý s činností člověka. Nalézáme ho v jeho průmyslových a výrobních aktivitách, v komínech malých i velkých topenišť i ve zvyšující se intenzitě dopravy. Člověk tak svými aktivitami vypouští do ovzduší tuny plynných a tuhých škodlivin, které zpětně velmi negativně ovlivňují jeho zdraví a kvalitu života. Ovzduší v MSK patří mezi nejvíce znečištěné v celé České republice i v Evropě. Největší problém v současnosti představuje nadlimitní zatížení tuhými znečišťujícími látkami (jde o polétavý prach částice označované jako PM10 a PM2,5) a vysoké zatížení benzo(a)pyrenem karcinogenní a mutagenní látkou ze skupiny polycyklických aromatických uhlovodíků. Pravidelně dochází k několikanásobnému překročení povolených denních imisních limitů koncentrací prachových částic v ovzduší (v ČR je denní imisní limit 50 µg/m 3 ) a současně dochází i k dlouhodobému trvání tohoto stavu (na nejexponovanějších místech MSK je překročen denní limit i vice než 110 krát za rok). Vliv na zdraví a způsoby ochrany Z mnohých studií věnovaných vlivu znečištění na zdraví (více např. je patrné, že nejpalčivějším zdravotním problémem je nárůst astmatu, nemocí dýchacího ústrojí, různých forem alergií a celkově nižší obranyschopnost organismu. Nejvyšší nemocnost je zaznamenávána u dětí, které si teprve budují svůj imunitní systém, avšak i u dospělých lidí znečištění ovzduší zvyšuje možnost výskytu celé řady onemocnění. Mezi nejzávažnější lze zařadit nádorová onemocnění, vysoký krevní tlak a arteriosklerózu, či cukrovku. Dlouhodobý pobyt ve znečištěném ovzduší také urychluje proces stárnutí a zkracuje život až o několik měsíců (Odhad zdravotních rizik ze znečištění ovzduší, 2011). Ovzduší, ve kterém žijeme, jsme schopni ovlivnit jen poměrně málo, avšak můžeme alespoň snížit jeho negativní působení na nás, tím, že budeme v období jeho zhoršené kvality (zejména v období smogových situací) dbát některých doporučení: zvýšíme obsah vitamínu C ve stravě, a budeme dbát na správnou životosprávu, větrat budeme jen krátce a intenzivně, ohrožené osoby jako jsou malé děti, starší spoluobčané a lidé trpící chronickými onemocněními by se venku měli zdržovat co nejméně vyhýbáme se namáhavé práci a sportování ve venkovním prostředí, neboť čím rychleji a hlouběji dýcháme, tím více škodlivin vdechujeme. Odkud se znečištění bere? Znečisťující látky se dostávají do ovzduší, půdy, nebo vody emisemi. Slovo emise pochází z latinského slova emitto, což znamená, vysílám, vydávám nebo vypouštím. Maximální koncentrace znečišťujících látek je u zdroje znečištění (komín, výfuk, apod.), se vzrůstající vzdáleností se koncentrace snižují. Zdroje emitující do ovzduší znečišťující látky jsou celostátně sledovány v rámci tzv. registru emisí a zdrojů znečišťování ovzduší (zkratka REZZO). Zdroje znečištění se podle tohoto registru dělí na 4 skupiny dle velikosti: 11

12 REZZO 1: stacionární zařízení ke spalování paliv o tepelném výkonu vyšším než 5 MW a zařízení zvlášť závažných technologických procesů. (hlavně velké průmyslové podniky) REZZO 2: stacionární zařízení ke spalování paliv o tepelném výkonu od 0,2 do 5 MW, zařízení závažných technologických procesů, uhelné lomy a plochy s možností hoření, zapaření nebo úletu znečišťujících látek (hlavně drobný průmysl) REZZO 3: stacionární zařízení ke spalování paliv o tepelném výkonu, nižším než 0,2 MW zařízení technologických procesů, nespadajících do kategorie velkých a středních zdrojů, plochy, na kterých jsou prováděny práce, které mohou způsobovat znečišťování ovzduší, skládky paliv, surovin, produktů a odpadů a zachycených exhalátů a jiné stavby, zařízení a činnosti, výrazně znečišťující ovzduší. (hlavně lokální topeniště) REZZO 4: mobilní zdroje (doprava). Mezi nejproblematičtější vypouštěné škodliviny patří polétavý prach, oxidy dusíku (NOx), oxid siřičitý (SO2), oxid uhlíku (CO2 a CO) a těkavé organické látky Jejich celkové emise v Moravskoslezském kraji uvádí následující tabulka. Tabulka 1: Celkové emise v Moravskoslezském kraji za rok 2010 (dle velikostních druhů znečišťovatelů) Kategorie zdrojů Prachové částice SO2 NOx CO Těkavé organické látky kt/rok % kt/rok % kt/rok % kt/rok % kt/rok % Zvláště velké a velké zdroje 2,8 42,4 19,976 90,0 19,301 69,7 128, ,8 2,053 13,0 Střední zdroje 0,248 3,7 0,351 1,6 0,469 1,7 0,403 0,3 0,573 3,6 Malé zdroje 1,557 23,2 1,790 8,1 0,631 2,3 6,305 4,2 10,376 65,6 stacionární zdroje Celkem 4,645 69,3 22,117 99,7 20,401 73,7 135, ,3 13,003 82,2 Mobilní zdroje 2,056 30,7 0,077 0,3 7,297 26,3 12,953 8,7 2,812 17,8 CELKEM 6, , , , , Zdroj. Situační zpráva k Programu snižování emisí a imisí znečišťujících látek do ovzduší Moravskoslezského kraje 2010 Polétavý prach Polétavý prach je tvořen prachovými částicemi (anglicky: particulate matter odtud zkratka PM). Jsou to velmi malé pevné či kapalné částice (velikost 1 nm 100 μm), dost malé na to, aby byly volně unášeny vzduchem. Částice mají své specifické označení (např. PM10, PM2,5) podle své velikosti například PM10 označuje polétavý prach o velikosti 10 mikrometrů. Zdrojem těchto částic mohou být přírodní procesy, např. výbuch sopky, větrné bouře, ale také lidská činnost. Nejvýznamnějším antropogenním zdrojem jsou spalovací procesy, hlavně v automobilových motorech, elektrárnách a vysokoteplotní procesy, jako je tavení rud a kovů, nebo svařování. Významným zdrojem mohou být i zemědělské operace a těžební činnost. Nebezpečnost vysoké koncentrace těchto částic v ovzduší spočívá v jejich schopnosti snadno pronikat hluboko do dýchacího ústrojí a je umocněná i tím, že na jejich povrch jsou často navázány různé toxické látky (např. těžké kovy). Vysoké koncentrace prachu v ovzduší Moravskoslezského kraje jsou způsobeny především kombinací významných průmyslových zdrojů (nejvýznamnější je vliv hutních podniků), automobilové dopravy a 12

13 lokálních topenišť. Poměrně malé zastoupení zdrojů v následující mapě, je dáno tím, že Integrovaný registr znečišťování eviduje jen zdroje, které emitují vice než kg polétavého prachu za rok. I z tohoto malého výčtu je patrné, že nejvýznamnější zdroje znečištění jsou hutní provozy, teplárny, elektrárny a těžební aktivity, které se však bohužel nalézají v oblastech s nejvyšší hustotou obyvatelstva. Obrázek 1: Nejvýznamnější producenti prachových částic PM10 v Moravskoslezském kraji v roce 2012 Zdroj: Integrovaný registr znečišťování ( Oxid siřičitý (SO2), oxidy dusíku (NOx), amoniak (NH3) Emise oxidu siřičitého (SO2) a oxidů dusíku (NOx) vznikají spalováním fosilních paliv, dopravou a v živočišné výrobě. Tyto látky se podílejí na vzniku kyselých dešťů (srážky s ph nižšími než 5,6), které nepříznivě ovlivňuje život ve vodách, zvyšují kyselost půd a způsobují odumírání lesů. V emisích dominují průmyslové zdroje, v případě oxidů dusíku je podstatný i vliv automobilové dopravy. V kontextu Moravskoslezského kraje jsou největšími producenty teplárna v Ostravě Třebovicích, hutní společnosti (ArcelorMittal a Třinecké železárny), černouhelná elektrárna v Dětmarovicích a menší teplárny ve městech. V případě emisí amoniaku, který je řádově nižší než v případě oxidů síry a dusíku jde o úniky ze živočišné velkovýroby. 13

14 Obrázek 2: Nejvýznamnější producenti plynů způsobujících kyselé srážky v Moravskoslezském kraji v roce 2012 Skleníkové plyny Skleníkové plyny jsou plyny, které nejvíce přispívají k tzv. skleníkovému jevu (efektu) a tím i ke globálnímu oteplování. Principem skleníkového efektu je proces, při kterém dochází k ohřívání planety tím, že atmosféra obsahující velké množství skleníkových plynů snadno propouští krátkovlnné sluneční záření, ale tepelné (dlouhovlnné) záření, které je zpětně vyzařované z povrchu planety absorbuje a tím se ohřívá. Mezi nejproblematičtější patří emise oxidu uhličitého, metanu a oxidu dusného. Největšími producenty skleníkových plynů v Moravskoslezském kraji jsou velké průmyslové podniky zabývající se hutnickou výrobu, chemií, dále pak elektrárna v Dětmatovicích a teplárny ve městech. Důležitým přínosem je i doprava. V případě metanu, je producentem živočišná výroba, která je rozptýlena po celém území kraje. 14

15 Obrázek 3: Nejvýznamnější producenti skleníkových plynů v Moravskoslezském kraji v roce 2012 Imise Imise vznikají při kontaktu emisí se životním prostředím, Imise jsou de facto následkem emisí, jejich koncentrace je však stálejší a nižší, drží se při zemském povrchu, kumulují se v půdě, vodě nebo v organismech. Druh, charakter a množství imisí je monitorován (v ČR má nejširší síť monitorovacích stanic Český hydrometeorologický úřad), a legislativně jsou zakotveny limity pro výskyt jednotlivých znečišťujících látek v prostředí. V případě Moravskoslezského kraje jsou hlavní znečišťující látkou v ovzduší prachové částice. A právě kvůli jejich zvýšené koncentraci v ovzduší je pravidelně, nejčastěji v zimním půlroce, vyhlašována tzv. smogová situace. Jde o stav mimořádně znečištěného ovzduší, panující většinou v období inverze, s charakteristickým projevem ve formě smogu (z anglického spojení dvou slov smoke (kouř) a fog (mlha). Jednou z podmínek vyhlášení smogové situace je, když 24hodinový průměr koncentrací částic PM10 překročí hodnotu 100 µg/m3 ve dvou po sobě následujících dnech. V případě, že se situace ještě zhorší a dojde k překročení hranice 150 µg/m3 je vyhlášen stav regulace, který znamená pro největší znečišťovatele omezení činnosti. V období říjen 2013 březen 2014 bylo v rámci ČR vyhlášeno 5 smogových situací, všechny v Moravskoslezském kraji. Nejpostiženější byla aglomerace Ostrava/Karviná/Frýdek-Místek (bez Třinecka), kde se vyskytly 4 smogové situace v délce 156 hodin. Stav regulace nebyl v tomto období vyhlášen. 15

16 Kde hledat zdroje znečištění ovzduší Moravskoslezského kraje? Hlavní zdroje znečišťování ovzduší lze obecně shrnout do čtyř následně uvedených skupin: 1. Velké průmyslové zdroje znečišťování: Moravskoslezský kraj je tradičním centrem průmyslu (těžba uhlí, hutnictví železa a ocelárny, výroba koksu, těžká chemie, strojírenství) s téměř dvě století trvající tradicí, který je navíc koncentrován v prostorově omezeném území s reliéfem vhodným pro tvorbu inverzí. Za nejvýznamnější průmyslové znečišťovatele lze označit v Moravskoslezském regionu průmysl a energetiku. Jde hlavně o hutnictví (ArcelorMittal v Ostravě Kunčicích, Třinecké železárny), strojírenství a výrobu energií (elektrárna Dětmarovice a teplárny) 2. Lokální topeniště: jsou významným zdrojem znečištění, jejich význam je dán, zejména charakterem osídlení, kterému dominuje tzv. slezská zástavba, které spojuje velkou koncentraci obyvatel a současně rozptýlenou zástavbu. Znečištění vzniká díky spalování tuhých paliv i vlivem nedovoleného spalování odpadů. 3. Doprava: sehrává čím dál větší vliv, díky zvyšující se hustotě dopravy, poloze regionu na evropsky významném tranzitním koridoru. Intenzita dopravy se neustále zvyšuje, rostou i emise škodlivin a to i přes technologický pokrok, který snižuje spotřebu pohonných hmot a omezuje škodliviny zavedením povinných katalyzátorů. Dopravně nejzatíženější jsou centra aglomerací, v případě Moravskoslezského kraje je to město Ostrava. V menších sídlech intenzita dopravy také roste, zde má však velký vliv neexistence obchvatů. Celkově doprava emituje asi 30 % prachových částic. 4. Znečištění ze zahraničí: na znečištění Moravskoslezského kraje se podílí i zdroje v Polské republice. Přenos znečistění je dán průmyslovou exponovaností i sídelním systémem Dolního Slezska, který je podobný jako v ČR. V období smogových situací (tedy extrémně zvýšených hodnot znečištění ovzduší) pochází až 2/3 právě z Polska. Strategie na ochranu ovzduší v MSK možné řešení jak z toho ven? Reakcí na řešení problému se znečištěním jsou strategické plány Ministerstva životního prostředí (MŽP) a Krajského úřadu Moravskoslezského kraje i aktivity nejvíce postižených měst. V posledních několika letech je MŽP předkládán soubor opatření, která mají Moravskoslezskému regionu ulevit od nadlimitního znečištěného ovzduší v podobě Akčního plánu pro Moravskoslezský kraj. Jde o krátkodobý strategický plán, který obsahuje opatření a aktivity k postupnému a systematickému zlepšení kvality ovzduší v regionu. Mezi nejpodstatnější opatření patří: zvýšené kontroly slévárenských provozů a regulačních opatření během smogových situací. zpřísnění emisních limitů a podmínek provozu jak pro současné znečišťovatele, tak v rámci povolovacího procesu u nových provozů, spolufinancování výměny starých kotlů na tuhá paliva za nové nízko emisní u lokálních topenišť, podpora alternativní dopravy ve městech financovaná z Operačního programu Životní prostředí, spolupráce v rámci česko-polské smíšené komise pro otázky spolupráce v oblasti ochrany životního prostředí, 16

17 spolupráce s nevládními organizacemi např. občanská sdružení VZDUCH, Čisté nebe, Čisté Klimkovice, mediální kampaň Dýcháme to, čím topíme, která byla zaměřena na zásady správného topení v domácnostech a lokální dopravní problémy. Aktivity města Ostravy nadlimitní čištění silnic (silnice I. až III. třídy jsou čištěny samosběry a vozy s kropením 2x měsíčně, místní komunikace v majetku města pak 8x měsíčně.), výsadba zeleně ve městě městská a izolační zeleň, komunikace s velkými znečišťovateli - město komunikuje s největšími průmyslovými znečišťovateli a snaží se je přimět k co největším investicím do ekologie, fond pro děti ohrožené znečištěním ovzduší - prostředky na organizovanou rekreaci dětí mateřských a základních škol na ozdravné pobyty, školy v přírodě Aktuální informace o stavu ovzduší Český hydrometeorologický ústav Dýchám pro Ostravu Čisté nebe Atlas ostravského ovzduší vzdusi_.pdf 3 OBNOVITELNÉ ZDROJE ENERGIE ANO ČI NE? Dostatek energie, energetická bezpečnost spojená s udržitelností a plynulostí dodávek energií i ovlivnění klimatu výrobou energií jsou jedním s klíčových témat novodobé společnosti. Jde o aktuální, přitom velmi konfliktní téma, neboť jeho realizace naráží na často protichůdné představy, hodnotová a ekonomická měřítka, neboť těžba, transport, zpracování a využívání energetických zdrojů je jedním z nejvíce sporných prvků environmentální politiky a územního plánování. Avšak kontroverze nejsou spojené jen s tradiční energetikou založenou na fosilních zdrojích či uranu, ale také s novou energetikou založenou na obnovitelných zdrojích (větrné elektrárny, fotovoltaické systémy, biomasa). Bouřlivý rozvoj obnovitelných zdrojů energie je spojen s řadou sporných otázek, které vznikají jak při samotném plánování, tak při provozu. Mezi nejčastější patří: ovlivnění krajiny, krajinného rázu výstavbou obnovitelných zdrojů energie, vliv na rozvoj území, akceptace veřejností obecná debata o přínosu a potřebnosti obnovitelných zdrojů, jejich pozitivech a negativech, Pozitiva, negativa obnovitelných zdrojů energie Přínosy rozvoje obnovitelných zdrojů energie nejsou jednoznačné, mají svá pro i proti, přímé i nepřímé dopady a také nezamýšlené důsledky. Jejich percepce (vnímaní) a relativní význam se odvíjí od perspektivy pohledu, osobních hodnot a zainteresovanosti jednotlivců Na jedné straně jsou projekty 17

18 obnovitelných zdrojů energie (větrné farmy, solární elektrárny, pěstování energetických plodin a produkce biomasy, bioplynové stanice) státem podporované (hlavně díky společné energetické politice EU a z ní plynoucích dotací na výstavbu i výkup energie) a jsou vnímány jako krok k čisté a udržitelné energetice, jsou vítaným předmětem podnikatelského zájmu investorů, i potencionálním zdrojem příjmu pro zapojené obyvatele a obce, a také alternativním zdrojem financí pro farmáře. Na druhé straně v očích odpůrců znamenají tyto zdroje významný zásah do krajinného rázu, degradaci zemědělské půdy, potencionální hrozbu pro turistický ruch a protěžovaný podnikatelský záměr, který nemůže být bez dotací konkurenceschopný a zatěžuje průmysl i obyvatele poplatky. Škálu dopadů, které způsobuje rozvoj obnovitelných zdrojů energie (OZE) uvádí následující tabulka. Narušení krajiny Obnovitelné zdroje energie jsou prostorově nerovnoměrně rozmístěné a ze své povahy také méně koncentrované na jedno místo. V porovnání s konvenčními energetickými zdroji zabírají větší plochy a jsou většinou stavěny ve venkovských oblastech, které nezřídka doposud nebyly ovlivněny velkým průmyslovým rozvojem. Velký zábor půdy v relativně nezničené krajině tak často vzbuzuje politické a sociální konflikty vyplývající z odlišných hodnot a představ jednotlivých aktérů o využití krajiny a rozvoji území. Krajina je stále více využívána pro energetické potřeby a to jak zjevně výstavbou (např. větrné, fotovoltaické elektrárny), tak skrytě v podobě zemědělská produkce pro energetické účely (kukuřice, řepka, cukrovka, rychle rostoucí dřeviny). Na globální úrovni je tato skutečnost ryze pozitivní, avšak na lokální úrovni v sobě skýtá možné negativní prvky v podobě narušení krajiny. Při výstavbě OZE dochází k ovlivnění krajiny zejména: narušením krajinného rázu, změnou měřítka krajiny, vznikem nových technických dominant v krajině, pronikáním moderních technických prvků do volné krajiny a venkovského prostoru, negativním vlivem na biotu (avifauna, netopýr), zemědělská produkce se zaměřuje na uspokojení poptávky po zelené energii, - pěstované plodiny mají zvýšený erozní potenciál, hrozí eutrofizace vod, pěstují se nepůvodní druhy rostlin. 18

19 Tabulka 2: Škála dopadů rozvoje obnovitelných zdrojů energie Výhody / Pozitiva Nevýhody / Negativa Lokální Regionální Globální Udržitelnost a snížení emisí CO 2 Nedostatečná kapacita (omezená produkce) Energetická diversifikace, decentralizace, Nespolehlivost a nestabilita dodávek energie nezávislost a bezpečnost (sezónní výkyvy v produkci, možné přetížení sítě a nebezpečí tzv. blackoutů ) Nové pracovní příležitosti v sektoru obnovitelných zdrojů energie (výzkum a výroba) Ekonomický přínos pro investory, developery, finanční skupiny, obce a samotné obyvatele Diversifikace zemědělské výroby (příjem pro zemědělce pěstující energetické plodiny, pronajímající půdu pro větrné nebo fotovoltaické elektrárny), zpracování zemědělských odpadů v bioplynových stanicích a využití digestátu jako hnojiva ke zvýšení kvality půdy Revitalizace území (v případě využívání opuštěných ploch nebo brownfields Ekonomický přínos pro místní obyvatelstvo (pronájmy, daně, příspěvky z produkce, podpoření lokální ekonomiky) Nová pracovní místa během výstavby a provozu (údržba, ostraha, apod.) Změna image a lokální identity (využití obnovitelné energie jako značky území (v rozvojových plánech), zelená image, (větrné elektrárny jako nový krajinný prvek, apod.) Edukační potenciál (zvyšování obecného povědomí o vědě, technologiích a otázkách životního prostředí) Rozvoj cestovního ruchu a turistiky (investice do nových zařízení, turistické stezky, informační centra, přilákání turistů, kteří jsou technicky zaměření a líbí se jim moderní technologie) Vznik biotopů pro rostlinné a živočišné druhy (travnatá společenstva pod solárními panely, pěstování energetických dřevin, apod.) Ohrožení při provozu a bezpečnost práce (např. používání toxických chemikálií v solárních panelech, otázka ekologické likvidace zařízení po uplynutí doby životnosti, apod.) Růst cen energie pro koncové spotřebitele (jako důsledek finanční podpory obnovitelných zdrojů) Růst cen potravin a potravinová nesoběstačnost (jako důsledek značného růstu ploch s energetickými plodinami, stavby solárních elektráren na zemědělské půdě), a prohloubení závislost zemědělců na dotacích Zábor půdy (v případě využívání zemědělské půdy nebo nezastavěných ploch) Rozkol uvnitř místní komunity (politické a sociální konflikty mezi podporovateli a odpůrci projektů) Nárůst dopravy během výstavby a provozu (transport biomasy do bioplynové stanice, apod.) Narušení rázu krajiny (vizuální konflikty v krajině větrné a fotovoltaické elektrárny, zežlucení krajiny v důsledku pěstování řepky, konflikty s kulturním dědictvím, apod.) Vliv na lidské zdraví a kvalitu života (obtěžování hlukem, infrazvukem, blikáním světel, rušení televizního a rádiového vysílání, zápach, apod.) Úpadek cestovního ruchu a rekreace (propad návštěvnosti ze strany turistů a chatařů, kterým vadí vizuální projevy obnovitelných zdrojů energie v krajině) Narušení prostoru některých živočišných druhů ve volné přírodě (zranění ptáků, netopýrů a zasahovaní do biotopu některých zvířat) Pokles ceny nemovitostí Zdroj. Energetické krajiny Energy landscapes (2013). Více informací viz Frantál, B. (2011): Exploring New Landscapes of Energies. In. Frantál, B. (Ed.): Exploring New Landscapes of energie. Collection Of Extended Abstracts of Papers from the 8th International Geographical Conference Congeo 2011, August 1 5, 2011, Brno, Czech Republic. Přítomnost OZE v krajině je pro některá území již charakteristická (např. větrné elektrárny v příhraniční oblasti Dolního Rakouska), a tvoří jeden z jejich vůdčích znaků. V této souvislosti hovoříme o energetické krajině ( energy landscape ). Energetická krajina je termínem původně používaným ve fyzice a biochemii, avšak v současné době tento termín získal nový význam a využití v rámci krajinné ekologie a geografie. Energetická krajina je v tomto kontextu definována jako krajina, 19

20 jejíž vzhled a funkce (přírodní, produkční, obytná, rekreační, kulturní, apod.) byly významně pozměněny energetickým průmyslem a výrobou energie. Nejčastěji je termín energetická krajina zmiňován v souvislosti s rozvojem větrné energetiky, avšak jeho použití je možné i v případě všech ostatních druhů energetiky, které mají prostorový a krajinný dopad. Vliv na rozvoj Rozvoj technologií k využití obnovitelných zdrojů energie lze považovat za příklad difúze sociotechnické inovace, která sebou přináší pro společnost celou řadu témat úzce spjatých s udržitelným rozvojem území. Jde o vnímání environmentálních rizik, otázky spojené s energetickou a potravinovou bezpečností, cenou energií a s tím spojenou energetickou chudobou, dopady rozvoje energetiky na krajinný ráz a lokální identitu, apod. Pro obyvatele v těsném okolí nového energetického zdroje je však prioritní otázka rozdělení ekonomických a environmentálních přínosů a nákladů a skutečné dopady na místní rozvoj. Tvrzení, že obnovitelé zdroje energie jsou velkou příležitostí pro udržitelný rozvoj venkova, se stalo oblíbenou politickou proklamací a také lákavou frází developerů k povzbuzení lokální podpory projektů. Nicméně skutečnost, jak se tato tvrzení v praxi naplňují, je v mnoha případech diskutabilní. Zatímco ekonomický přínos obnovitelných zdrojů v národním měřítku (např. počet nových pracovních míst, daňové příjmy, vyprodukovaná energie, apod.) a přímé finanční přínosy projektů, ze kterých profituje jen část místní komunity (např. zemědělci pronajímající půdu, majitelé projektů) jsou zřejmé a měřitelné, jiné přímé i nepřímé vlivy působící na lokální rozvoj jsou sporné, a někdy i negativní (zdražování energie vlivem příspěvků na obnovitelné zdroje, pokles konkurenceschopnosti průmyslu apod.). Pro venkovské oblasti má stěžejní ekonomický význam zemědělství a cestovní ruch, které vytváří i značnou část pracovních příležitostí. V případě cestovního tuchu se jeví vliv OZE jen jako malý, nebo zanedbatelný a to i v případě nejvíce viditelné technologie obnovitelných zdrojů energie větrných elektráren, které mohou být ve vztahu k cestovnímu ruchu vnímány návštěvníky jak negativně, tak i pozitivně (což se týká i ostatních typů OZE). Pozitivní příklady vnímání uvádí (Frantál, Kunc, 2010): doplněk a součást okolní krajiny (nový architektonický prvek, přinášející jí nový rozměr a hodnotu), stavby přinášejí obcím do pokladny přímý finanční zisk, který je možno využít formou investic do infrastruktury i na rozvoj cestovního ruchu a marketingovou propagaci lokality (informační tabule, naučné stezky a cyklostezky, podpora kulturních či sportovních akcí, apod.), objekty rozšiřují možnosti turistických aktivit těm, které zajímá téma výroby elektrické energie či moderních technologií obecně (v tomto smyslu představují elektrárny formu technických památek a fungují jako cíle naučných tras a poznávacích exkurzí), jde o fenomén umožňující rozvinout informační a vzdělávací aktivity a posílit povědomí o problematice obnovitelných zdrojů energie a ochraně globálního klimatu. Tradiční zemědělství se v současnosti potýká s poklesem ekonomického významu a postupně se proměňuje i jeho základní poslání produkce potravin. V zemědělských politikách mnoha států dochází k posunu od podpory produkce (a potažmo i generování nadbytku potravin) směrem k tržně orientovanému, přírodě blízkému udržitelnému zemědělství, a podpoře multifunkčního zaměření. Jednou z variant je zaměření se na výrobu energie a to jak v podobě cíleně pěstovaných energetických 20

21 plodin, tak energetického využití stávající zemědělské produkce, nebo zemědělské půdy. To však přináší řadu přinejmenším diskutabilních dopadů, které mimo jiné zahrnují: globální růst cen potravin a problémy s potravinovou bezpečností (jako následek růstu ploch energetických plodin), zábor půdy (pokrývání velkých ploch kvalitní zemědělské půdy solárními panely), změny lokálního krajinného rázu (vysoká koncentrace větrných, solárních elektráren v krajině, nebo zežloutnutí krajiny vyvolané růstem osevních ploch řepky olejné). Důležitým faktorem je však také samotné mínění zemědělců o tom, kam je vede společná zemědělská politika EU, respektive její aplikace, která se týká obnovitelných zdrojů energie. Z tabulky 2 je patrné, že zemědělci považují svoji práci za více než jen vydělávání peněz, potřebných pro obživu. Jde o součást jejich životního stylu a jejich pohled na produkci obnovitelných zdrojů energie v zemědělství je spíše konzervativní. Jsou pro ochranu kvalitní zemědělské půdy a nejsou příliš nakloněni nepotravinářské produkci. Tabulka 3: Postoje českých zemědělců k restrukturalizaci zemědělství a OZE Tab. 2: Postoje českých zemědělců k restrukturalizaci zemědělství a obnovitelným zdrojům energie Výrok / odpověď [%] Zemědělství je spojené spíše s životním stylem a vztahem k přírodě než s podnikáním a penězi. nesouhlas nerozhodní souhlas 3 % 17 % 80 % Zemědělci by se měli zabývat výhradně produkcí potravin. 35 % 30 % 35 % Zemědělská půda by měla být využívána pouze pro zemědělskou výrobu a chov. Pěstování plodin pro energetické účely je pro zemědělce vhodný způsob jak rozšířit svoji produkci a mít vyšší výdělky. Poskytnout půdu pro stavbu solárních nebo větrných elektráren je pro zemědělce vhodný způsob jak rozšířit své aktivity a mít vyšší výdělky. Větrné a solární elektrárny by měly být umísťovány výlučně na půdách nízké kvality, aby nedocházelo k úbytku kvalitní zemědělské půdy. 19 % 18 % 63 % 12 % 24 % 64 % 36 % 31 % 33 % 4 % 14 % 82 % Zdroj. Energetické krajiny Energy landscapes (2013) Společenská akceptace obnovitelných zdrojů energie - NIMBY syndrom a jiné Snahy o zmírnění dopadů globálních klimatických změn a otázky týkající se energetické udržitelnosti a bezpečnosti vedly v průběhu posledních třech dekád k růstu zájmu o rozvoj dostupných obnovitelných zdrojů energie. Využívání obnovitelných zdrojů energie se stalo globální výzvou (akcentovanou ještě výrazněji nehodou jaderné elektrárny ve Fukušimě v roce 2011), která ale stále vzbuzuje ve společnosti rozpory a to jak na regionální, tak na lokální úrovni. Můžeme konstatovat, že míra akceptace (přijetí) i samotná realizace projektů se významně liší podle specifik použité technologie pro výrobu energie a je v jednotlivých regionech odlišná i v rámci jednoho státu. Velmi častým důvodem neuskutečnění plánů na výstavbu OZE bývá odpor obyvatelstva v okolí plánovaných staveb. Kořeny odporu a jeho příčiny pramení v rozporu mezi navrhovaným projektem a názory, očekáváními a hodnotami obyvatel žijících a pracujících v území samém. Tyto hodnoty zahrnují vnitřní hodnoty, např. hodnotová měřítka, osobní postoje vztažené k přírodě, a její ochraně, zdraví, osobní odpovědnost, dosažené vzdělání a ochranu kulturního dědictví, či vlastnické právo. Lokální opozice vůči plánovaným projektům výstavby bývá nejčastěji vysvětlována, respektive zdůvodňována tzv. NIMBY syndromem. 21

22 Vznik NIMBY Název NIMBY představuje akronym spojení anglických slov Not-In-My-Backyard ( Ne na mém dvorku ). NIMBY syndrom lze pozorovat v reakcích obyvatel na celou řadu projektů (elektrárny, letiště, dálnice, tunely, doly, úložiště odpadu, ale i budovy různých sociálních ústavů, věznic, nemocnic, apod.), které mohou např. vizuálně, hlukem, emisemi či jinak negativně ovlivnit jejich bezprostřední okolí. Tyto negativa u obyvatel převažují nad významem a přínosem stavby pro celou společnost (obecnou prospěšnost přitom většinou dotčení obyvatelé uznávají a realizace výstavby někde jinde by jim nevadila). NIMBY syndrom vzniká tehdy, kdy je z hlediska veřejného zájmu potřeba v nějaké lokalitě realizovat stavbu, kterou místní obyvatelé vnímají tak, že prospěch z něj bude mít společnost jako celek, zatímco negativa budou soustředěna pouze v jejich vlastním území. NIMBY fenomén má v očích politiků a developerských firem většinou negativní konotace (to dokazuje samotný přívlastek syndrom ) a bývá vnímán jako projev osobních, krátkozrakých a sobeckých zájmů obyvatel dotčených lokalit. Prosazení zájmů výstavby potom většinou spočívá v taktice přemožení opozice strategií koupení si její podpory prostřednictvím finančních či jiných kompenzací, případně z pozice síly úplným vyloučením těch co nesouhlasí z účasti na rozhodovacím procesu. (např. vyvlastněním pozemků ve veřejném zájmu). V územním plánování se můžeme setkat i s dalšími obměnami tohoto fenoménu, jedním z nich je LULU (Locally-Unwanted-Land-Use), či NIABY (Not-In-Anyone s-backyard) označujícím opozici k takovým projektům, které by neměly být realizovány v ničím zázemí (tj. nikde), nebo BANANA (Build-Absolutely-Nothing-Anywhere-Near-Anything), který bývá používán jako kritika vůči některým zájmovým skupinám či aktivistům stavějícím se proti jakýmkoliv novým rozvojovým plánům obecně. (Více informací např. Cetkovský, S, Frantál, B., Štekl, J., et al. (2010): Větrná energie v České republice: hodnocení prostorových vztahů, environmentálních aspektů a socioekonomických souvislostí. Studia Geographica, 101. Brno: Ústav geoniky AV ČR.) NIMBY a obnovitelné zdroje energie Tak, jak roste počet a rozsah projektů obnovitelných zdrojů energií, uhelné a jaderné elektrárny již nejsou jediná zařízení, která lidé nechtějí v blízkosti svých domovů. Na lokální úrovni se objevují nové formy konfliktů a odporu namířených v tomto případě proti obnovitelným zdrojům. Ve veřejném mínění však existuje výrazná divergence mezi obecně vysokou mírou podpory využívání obnovitelných zdrojů jako obecné ideje na jedné straně a mírou přijetí jednotlivých projektů v konkrétní lokalitě na straně druhé. Proto je podstatná otázka vyvážení skutečných a očekávaných pozitiv a negativ projektů OZE a klíčová je jejich komunikace s obyvatelstvem, která může zažehnat konflikty pramenící z odlišných názorů. Potvrzuje se, že vnímání negativních dopadů a míra opozice jsou ovlivněny osobními hodnotami, hodnocením užitečnosti projektů pro jednotlivce i samotnou obec, stejně tak je však ovlivňují i bezprostřední emoce. Příklad vybraných motivů místní samosprávy při posuzování výstavby větrných elektráren uvádí obrázek 4. 22

23 Obrázek 4: Motivační faktory výstavby větrných elektráren z pohledu místní samosprávy Motivační faktory výstavby větrných elektráren z pohledu obcí (místní samosprávy) finance pro obec podpora životního prostředí zatraktivnění a propagace obce rozvoj cestovního ruchu vhodnost lokality podpora zaměstnanosti snadná recyklace stavby osvěta občanů [%] Zdroj: Energetické krajiny Energy landscapes (2013). 4 OBNOVITELNÉ ZDROJE ENERGIE K velkým současným problémům lidské společnosti patří otázka zajištění dostatku energie, neboť spotřeba energií i přes pokroky v technice a zavádění stále úspornějších a účinnějších technologií neustále narůstá, což je dáno jednak růstem počtu obyvatel na Zemi, i jejich rostoucími nároky. Vzrůstající poptávka po energiích je však v příkrém protikladu s faktickou vyčerpatelností neobnovitelných zdrojů energie (fosilní paliva, uran). Velmi problematické jsou také environmentální dopady spojené s využíváním neobnovitelných zdrojů energie plynoucí ze samotné těžby energetických surovin, výroby energie (produkce skleníkových plynů a vliv na klimatické změny), i produkce odpadů (radioaktivní odpady). Možností jak částečně (na lokální úrovni téměř úplně) zajistit poptávku po energiích je využívání obnovitelných zdrojů energie, které bude doprovázené dalším snižováním energetické náročnosti. Obnovitelné zdroje energie (OZE) Obnovitelné zdroje energie se od těch neobnovitelných odlišují jednou svojí podstatnou vlastností a to, svojí schopností částečné, nebo úplné přirozené obnovy v relativně krátkém časovém horizontu. Samotný původ OZE můžeme hledat především ve slunečním záření, v menší míře pak v geotermální energii s původem v nitru Země, nebo v gravitační síle Slunce a Měsíce Sekundární zdroje energie, které nejčastěji člověk využívá energie vody, moří, větru, biomasy existuje jen díky transformaci slunečnímu záření, které neustále dopadá na Zemi. 23

24 Schéma 1: Zdroje obnovitelné energie Zdroje obnovitelné energie radiace Slunce gravitační síly Slunce a Měsíce geotermální energie Země vlastní sluneční záření energie přílivu a odlivu vítr biomasa energie vody Zdroj: vlastní zpracování Česká legislativa (Energetický zákon č. 458/2000 Sb.zákon č. 165/2012 Sb. o podporovaných zdrojích energie a o změně některých zákonů) tyto zdroje definuje jako obnovitelné nefosilní přírodní zdroje energie, jimiž jsou energie větru, energie slunečního záření, geotermální energie, energie vody, energie půdy, energie vzduchu, energie biomasy, energie skládkového plynu, energie kalového plynu z čistíren odpadních vod a energie bioplynu. Význam obnovitelných zdrojů energie Obnovitelné zdroje energie byly až do počátku tzv. průmyslové revoluce, tedy do druhé poloviny 18. století prakticky jediným energetickým zdrojem lidské společnosti. Nejpoužívanější bylo dřevo, energie tekoucí vody a vítr. Důkazem toho jsou dochované četné technické památky, které se nachází i na území Moravskoslezského kraje. 24

25 Obrázek 5: Historický větrný mlýn z roku 1833 v Cholticích (obec Litultovice) Zdroj: Petr Dvořák, soukromý archiv V současnosti dochází k pozvolné celosvětové renesanci využívání obnovitelných zdrojů, nejmarkantnější je jejich navyšování v západní Evropě a USA. Hlavními důvody pro tento návrat časem je minimální zátěž pro životní prostředí (i když např. používání biopaliv, vzhledem ke způsobu jejich výroby a následného transportu je přinejmenším diskutabilní), neboť spalování fosilních paliv emituje do ovzduší velké množství škodlivin a přispívá ke globálnímu oteplování klimatu Země. Důležitou roli v poslední době hraje i zvýšení energetické nezávislosti a bezpečnosti (omezení dodávek energetických surovin z nestabilních zemí, redukce nákladů na energie) a samotný fakt vyčerpatelnosti fosilních zdrojů. Obnovitelné zdroje energie jsou i dobrým podnikatelským záměrem (a to jak pro samosprávy, jednotlivce, nebo firmy) a mohou svým vlastníkům, přinášet nemalé finanční prostředky, navíc celý sektor OZE generuje nové pracovní místa (v roce 2012 v EU přes 1,2 milionu pracovních míst (State of renewable energies in Europe, 2013) z podstatné části ve venkovských oblastech s horší možností uplatnění a posiluje tak hospodářský růst a regionální rozvoj. I pro tyto důvody se Evropská unie v rámci svých strategických programů (např. Evropa 2020) rozhodla využít svého potenciálu a pokrývat čím dál větší část energie z obnovitelných zdrojů. Země EU mají v plánu být celosvětově na špici jak v samotném využívání, tak výzkumu a vývoji obnovitelných zdrojů energie. (Strategie Evropa 2020 má jako jeden ze svých hlavních cílů snížení emisí skleníkových plynů o 20 % oproti úrovni z roku 1990, zvýšení podílu energie z obnovitelných zdrojů v konečné spotřebě energie na 20 % a posun ke zvýšení energetické účinnosti o 20 %) Vývoj zelené energetiky v ČR Rozvoj obnovitelných zdrojů v České republice je úzce navázán na strategické cíle EU. Již v rámci přístupových jednání k EU se ČR zavázala zvýšit podíl obnovitelných zdrojů energie na 8% do roku 2010 (tento cíl byl díky solárnímu boomu z let dokonce překonán a to o 0,3 %), následně pak na alespoň 13% do roku 2020 (směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2009/28/ES) V České republice je fenomén obnovitelných zdrojů energie (OZE) více viditelný od roku 2005, kdy byl přijat zákon o podpoře obnovitelných zdrojů č.180/2005 Sb., který zavádí do českého prostředí mimo jiné i institut podpory výroby elektřiny a tepla prostřednictvím tzv. feed-in tarifů a zelených bonusů. Od tohoto přelomového roku je nárůst OZE signifikantní, což dokazuje obrázek. 6. V roce 2013 již tyto 25

26 zdroje tvořily 14,53 % hrubé domácí výroby elektřiny v ČR a celkově se podílely na výrobě cca 10,2 TWh elektrické energie (Energostat). Obrázek 6: Vývoj výroby elektřiny z OZE a její podíl na hrubé domácí výrobě elektřiny v České republice 12 TWh 12% Fotovoltaické elektrárny 10 10% Větrné elektrárny 8 6 8% 6% Biologicky rozložitelné části odpadů Bioplyn celkem 4 4% Biomasa celkem 2 2% Vodní elektrárny % podíl OZE na hrubé domácí spotřebě elektické energie Zdroj: Obnovitelné zdroje energie v roce 2012, Roční zpráva o provozu ES ČR pro rok 2012), vlastní zpracování Takto prudký nárůst zelené energetiky, doprovázený mnoha pochybnostmi spojenými zejména s tzv. solárním boomem mezi roky 2009 a 2010, vyvolal silný tlak na změnu legislativního rámce podpory obnovitelných zdrojů a přehodnocení celého nastavení finanční podpory. Postupně byly omezovány přímé platby a úžeji specifikovány podporované typy zdrojů, byla např. uvalena nová daňová povinnost pro provozovatele fotovoltaických elektráren, rušeny daňové zvýhodnění a od roku 2014 byla zrušena podpora pro nově vznikající solární a bioplynové elektrárny zcela. Díky špatně nastavenému systému financování má však výše příspěvku na politiku obnovitelných zdrojů stoupající trend a v současnosti již společně s náklady na distribuci tvoří asi 50 % celkové ceny elektřiny pro odběratele. Celkové náklady na politiku obnovitelných zdrojů v roce 2013 v České republice byly odhadnuty na 44,4 miliard Kč, z čehož 24,6 miliard zaplatí velkoodběratelé, 11,6 miliard bude ze státního rozpočtu a 8,2 miliard od domácností (Energetický regulační úřad, 2013). Příspěvek ze státního rozpočtu není nikterak malý, když si uvědomíme, že jde o přibližně o 1 % z plánovaných výdajů státního rozpočtu ČR na rok 2013 a i pro české domácnosti je částka necelých Kč za rok poměrně velkou zátěží. Hlavní typy obnovitelných zdrojů energie v podmínkách České republiky a Moravskoslezského kraje Větrné elektrárny Vítr je jedním z nejdéle využívaných obnovitelných zdrojů v historii lidstva, Česká republika jako vnitrozemský stát však nemá pro využití větru (vzhledem k průměrným rychlostem větru) optimální podmínky. Instalovány jsou buď turbíny o malých výkonech několika kilowattů, které se používají v tzv. ostrovních systémech, nebo o výkonech 0,5 až 3 MW pro komerční využití, které jsou většinou sdružovány do tzv. větrných farem či parků. Výška tubusů u největších typů bývá i přes 100 metrů a průměr rotoru cca 90 metrů. 26

27 Obrázek 7: Větrné elektrárny v obci Nová ves v Horách (okres Most) Zdroj: Petr Dvořák, soukromý archiv Obvykle platí, že stavba větrné elektrárny má smysl tam, kde je průměrná roční rychlost větru ve výšce 100 m nad terénem minimálně kolem 6 m/s (viz. Obrázek 8). To jsou lokality převážně ve vyšších nadmořských výškách, obvykle nad 500 m n. m. Mnoho lokalit s dostatečnou rychlostí větru ovšem leží v území, kde jsou i jiné zájmy, zejména ochrana přírody. Jinde je možno dostat se do konfliktu s požadavky na letecký provoz apod. (Cetkovský et al. 2010) 27

28 Obrázek 8: Průměrná rychlost větru ve výšce 100m nad povrchem Zdroj: Ústav fyziky atmosféry AV ČR, v.v.i. Celková výroba elektrické energie ve větrných elektrárnách v České republice byla v roce ,3 GWh, instalovaný výkon byl 270 MW. V Moravskoslezském kraji (MSK) je aktuálně instalovaný výkon větrných elektráren roven hodnotě 15,2 MW, provozovány jsou v obcích Hať, Odry a Dvorce. Prostorové rozmístění ukazuje následující obrázek. 28

29 Obrázek 9: Instalovaný výkon větrných elektráren a bioplynových stanic na území MSK výhody nejsou produkovány žádné škodlivé emise, nevýhody poměrně vysoké investiční náklady, nestabilní zdroj (závislost na síle větru), diskutabilní z pohledu ovlivnění krajinného rázu, další negativa (hlučnost, stroboskopický efekt, rušení zvěře a kolize s ptáky a netopýry, rušení televizního signálu) jsou většinou odbourány vhodnou lokalizací Biomasa Vzhledem k fyzickogeografickým poměrům České republiky má ze všech obnovitelných zdrojů největší potenciál biomasa. Zařízení zpracovávající biomasu vyrábí elektřinu nebo teplo, nejčastěji však v kogeneraci obojí. Hlavní energetické využití biomasy je prostřednictvím: a. spalování tuhé biomasy jde o odpady z lesnictví, průmyslu, nebo zemědělství (dřevní štěpka, piliny, sláma), nebo cíleně pěstované energetické plodiny (rychle rostoucí dřeviny a vybrané byliny), b. produkce bioplynu bioplyn, vzniká anaerobním rozkladem organických látek (zemědělské a průmyslové odpady, cíleně pěstovaná biomasa) Bioplyn může být po úpravě používán jako ekvivalent zemního plynu, c. produkce biopaliv jde hlavně o bioetanol vyráběný v lihovarech nejčastěji z obilí, nebo cukrové řepy, a bionaftu vyráběnou z rostlinných olejů, v českých podmínkách nejčastěji jako metylester řepkového oleje. V současnosti jsou tyto složky povinně přidávány do motorových paliv. (2,7% energetického objemu u benzínů a 5,5% energetického objemu u motorové nafty). 29

30 Mezi nejvýznamnější využití biomasy patří v MSK bioplynové stanice, kterých je v současnosti 20. Jsou lokalizovány většinou v areálech zemědělských společností a mají instalovaný elektrický výkon 18,1MW. Jejich instalovaný telený výkon dosahuje 18,7 MW (ten se však z větší míry nevyužívá). Původní záměr snížit množství odpadů byl díky výhodným výkupním cenám elektřiny z bioplynu ve většině případů nahrazen problematickým zpracováním cíleně pěstované kukuřice (diskutabilní z hlediska produkce potravin, erozních rizik). Celková výroba elektrické energie v bioplynových stanicích v České republice byla v roce ,7 GWh, instalovaný elektrický výkon ke konci roku 2014 byl 392,4 MW. Obrázek 10: Bioplynová stanice Vrahovice (Olomoucký kraj) Zdroj: Petr Dvořák, soukromý archiv Energeticky méně významná, je produkce i samotné využívání skládkových plynů (vznikajících na skládkách komunálního odpadu) a kalových plynů (vznikajících v rámci čistíren odpadních vod). Specifikem MSK je energetické využití důlních plynů jímaných ze starých černouhelných dolů. výhody poměrně nízká cena biomasy, využití odpadů, uzavřený cyklus CO2, využití půdy, která leží ladem nevýhody nižší výhřevnost, potřeba skladovacích prostor, složitější manipulace, zápach z bioplynových stanic, kolize s potravinovou bezpečností, malé využití odpadního tepla vznikající při kogeneraci 30

31 Solární energie Slunce předává Zemi svou energii ve formě záření, to je základním obnovitelným zdrojem energie a většina energie ostatních obnovitelných zdrojů má svůj původ v energii Slunce. Solární energii lze pomocí termických a fotovoltaických kolektorů přeměňovat na teplo nebo elektřinu, úspěšně se využívá i v konstrukci tzv. pasivních, nízkoenergetických domů. Efektivní využití sluneční energie ovlivňují dva hlavní faktory: intenzita slunečního záření a doba slunečního záření. V MSK nejsou podmínky z hlediska slunečního záření ideální, neboť velké území má horský a podhorský charakter (Moravskoslezské Beskydy a Jeseníky). Většina z více než 2 tisíc fotovoltaických elektráren jsou malé instalace na střechách budov, volně na půdě je asi 15% fotovoltaických elektráren, které však patří mezi ty největší, neboť dohromady tvoří vice než ½ instalovaného výkonu. Celkový instalovaný výkon fotovoltaických elektráren v Moravskoslezském kraji je 61,5 MW. Celková výroba elektrické energie ve fotovoltaických elektrárnách v České republice byla v roce ,2 GWh, instalovaný elektrický výkon byl 2 132,4 MW. Obrázek 11: Instalovaný výkon fotovoltaických elektráren na území MSK výhody nízké provozní náklady, nevznikají žádné emise a hluk, nevýhody zábor půdy, velké investiční náklady Vodní elektrárny Přeměňují potenciální energii vody na elektrickou energii. Podle výkonu rozlišujeme tzv. velké vodní elektrárny a malé vodní elektrárny. V České republice se za malou vodní elektrárnu považuje zdroj s instalovaným výkonem do 10 MW. Potenciál velkých vodních elektráren je v ČR prakticky vyčerpán, důvody jsou zejména environmentální a společenské (zábor půdy a s tím spojené protesty 31

32 obyvatel). Malých vodních elektráren je v současnosti na našem území více než 1400, a potenciál těchto zařízení ještě není vyčerpán. Výstavba nových, anebo renovace stávajících malých elektráren však naráží na ekonomickou nevýhodnost projektů a dlouhou návratností vložených financí. (Technicky využitelný potenciál toků, využitelný v MVE, je odhadován na 1400 MWh/rok. Dnes se využívají asi dvě třetiny tohoto potenciálu, doposud nevyužitý potenciál činí asi 500 MWh/rok. (vice na V MSK jsou male vodní elektrárny zejména na řekách Moravice, Ostravice, Opava, Odra a Olše. Celkem je zde 89 elektráren s instalovaným výkonem 16,3 MW. Nejvíce je využívána řeka Moravice s přítoky a to zejména díky vodní nádrži Šance a Kružberk. Celková výroba elektrické energie ve vodních a přečerpávacích elektrárnách v České republice byla v roce ,7 GWh, instalovaný elektrický výkon byl 2 229,2 MW. výhody neznečišťuje ovzduší, vysoce bezpečné nevýhody vysoká pořizovací cena, environmentální rizika spojená se záborem území, závislost na stabilním průtoku vody Obrázek 12: Instalovaný výkon vodních elektráren na území MSK 32

33 5 TĚŽBA ENERGETICKÝCH SUROVIN, DOPAD NA KRAJINU A SPOLEČNOST V MORAVSKOSLEZSKÉM KRAJI Ostravsko karvinský revír byl a i v současnosti je v České republice nejdůležitějším černouhelným ložiskem. Průmyslová těžba uhlí je na území dnešního Moravskoslezského kraje spojena s jeho nálezem v roce 1763 v údolí Burňa (v místech za bývalou koksovnou dolu Trojice) ve Slezské Ostravě. Rozvoj těžby však souvisí až se založením Vítkovických železáren v roce 1828 a napojením území na železniční dopravu Severní dráhou císaře Ferdinanda v roce 1847, která umožnila levnou dopravu uhlí i do vzdálenějších oblastí. Od tohoto milníku dochází k bouřlivému rozvoji těžby, vyrůstají desítky důlních věží, koksovny i průmyslové podniky orientované zejména na hutnictví, strojírenství a chemickou výrobu. Vývoj těžby v Ostravsko-karvinském revíru dokládá následující tabulka. Tabulka 4: Těžba uhlí, výroba koksu a počet zaměstnanců v Ostravsko-karvinském revíru Rok Těžba uhlí v tunách Výroba koksu v tunách Počet zaměstnanců * Zdroj: Výroční zpráva OKD a.s. 2013, Uhelné hornictví v Ostravsko-karvinském revíru (* - jen společnost OKD a.s. a dodavatelské organizace) Z dat je dobře patný skokový růst těžby uhlí během 19. století, jeho mírný nárůst během 30 let 20. století a prudký růst po roce 1945, kdy po vlně znárodnění, doprovázené změnou politické situace a zaměření celé ekonomiky na budování těžkého průmyslu byla zahájena rozsáhla modernizace a výstavba nových dolů. Tato orientace se pak zákonitě projevila i v prudkém růstu těžby uhlí, výroby koksu i růstu počtu zaměstnanců. Maxima těžby během jednoho roku bylo v revíru dosaženo v roce 33

34 1980, kdy bylo vytěženo více než 24,6 tisíc tun uhlí, největší zaměstnanost byla v polovině 70. let 20. století, kdy v dolech a navazujících provozech pracovalo téměř 72 tisíc pracovníků. Po roce 1990 došlo vlivem společenských změn i ke změnám v orientaci ekonomiky, což vedlo k velkému útlumu hornictví a uzavírání dolů. V současnosti fungují v Ostravsko-karvinském revíru již jen 4 těžební komplexy, a to Důl Karviná, Důl Darkov, Důl ČSM, a Důl Paskov, na kterém se však již připravuje jeho útlum a ukončení těžby. Postupné ukončování těžby v revíru je dáno zejména rentabilitou těžby, která je díky levnějším dovozům neekonomická. Důl Paskov má vzhledem k velké hloubce těžby ze všech dolů nejhorší ekonomiku provozu. Výroční zpráva důlní společnosti OKD a.s. z roku 2013 odhaduje ekonomicky vytěžitelné zásoby všech dolů na více než 64 milionů tun, což by mělo zajistit tomuto odvětví v Moravskoslezském kraji ještě 15 až 20 let perspektivy Vliv těžby uhlí na životní prostředí Životní prostředí v Ostravsko-karvinském revíru je dlouhodobě modifikováno těžbou uhlí, což dokládají samotná čísla o produkci. V období bylo vytěženo přes 1,6 mld. tun uhlí a při této činnosti bylo vyprodukováno cca 0,9 mld. tun hlušiny, přitom bylo silně narušeno území o rozloze 260 km 2, z toho na 5,5 km 2 jsou odvaly hlušiny. K narušení životní prostředí dochází jak při vlastní těžbě, tak i po jejím ukončení. Nejpatrnějšími negativními dopady jsou narušení horninového prostředí, které je doprovázeno poklesy, změna hydrologických poměrů spojená se vznikem podmáčených území, změna využívání krajiny a ztráta zemědělské půdy, růst ploch výsypek, odkališť, v krajním případě asanaci celých sídelních útvarů. Mezi nejvýznamnější jevy v krajině vyvolané důlní činností patří poklesy terénu a vytváření odvalů a dalších antropogenních tvarů. Poklesy jsou typickým projevem hlubinné těžby, které se projevují i řadu let po faktickém ukončení těžby. Jde o deformace zemského povrchu, jejichž velikost je přímo úměrná ploše kde se těží, mocnosti slojí, které se těží a použité technologii těžby. Vlivem důlní činnosti tak v původní rovinaté krajině vznikl nový antropogenní reliéf s poklesovými kotlinami a výraznými elevacemi v podobě odvalů a hald doprovázený mírnými vyvýšeninami v místech ohrazených pilířů důlních jam, které dokumentují původní nadmořskou výšku terénu. V ostravské části revíru dosahují poklesy až 20 metru (např. slezskoostravský hrad poklesl o 14 metrů), v karvinské části revíru je to zejména díky mocnosti slojí až 40 metrů což dokumentují poklesy terénu v okolí kostela sv. Petra z Alcantry v Karviné dolech., který od roku 1950 do současnosti poklesl o více než 33 metrů (Uhelné hornictví v Ostravsko-karvinském revíru 2003). 34

35 Obrázek 13: Kostel sv. Petra z Alcantry Zdroj: Petr Dvořák, soukromý archiv Vlivem polohy šachet v hustě osídleném území, docházelo a nadále dochází k velkým škodám na budovách, inženýrských a dopravních sítích, vodních tocích a rybniční síti. Podstatné je také vznik silně podmáčených území a aktivace půdních sesuvů. Nejvýznamnější zásah do sídelní sítě byla destrukce původního centra města Karviná s řadou historicky a architektonicky cenných budov. Další na první pohled viditelnou jizvou v krajině jsou odvaly, které jsou hlavně tvořeny hlušinou. Z geologického hlediska jde o různé typy hornin, nejčastěji pískovce, prachovce a jílovce, které tvořily vrstevní jednotku, v níž probíhala samotná těžba uhlí. Součástí odvalů jsou i zbytky uhlí, které jsou náchylné na samovolné vznícení. Vzniklý požár se jen obtížně hasí a je nebezpečný hlavně vzhledem na dlouhodobé úniky zplodin do ovzduší. V Moravskoslezském kraji bylo do roku 1994 evidováno celkem 279 odvalu, z toho největší byly v okrese Ostrava město (74 mil. tun), v okrese Frýdek Místek (22 mil. tun) a v okrese Karviná (45 mil. tun). V roce 2000 bylo evidováno již jen 46 odvalů. (Uhelné hornictví v Ostravsko-karvinském revíru 2003). Potencionální ekonomický význam odvalů spočívá v tom, že mohou být využívány jako cenný zdroj surovin, zejména jde o stavební materiál, jako je kamenivo pro stavby pozemních komunikací, protipovodňových hrází, i rekultivace poklesových území. V minulosti byly využívány i jako zdroj uhlí (halda Heřmanice ve Slezské Ostravě), nejčastěji jsou ale v procesu rekultivace zalesňovány. Rekultivace, kterými po ukončení těžby mají projít všechny poškozená území, si kladou za cíl zmírnit, nebo ideálně zcela napravit negativní vlivy těžby na krajinu. Nové uspořádání krajiny bývá často 35

36 odlišné od původního, ale může se jí i v určitém ohledu vyrovnat, nebo ji uzpůsobit současným nárokům společnosti. Nejčastěji vznikají volnočasové rekreačně- sportovní areály s umělými jezery a parky, ale třeba také vinice, či průmyslové areály. Příkladem rekultivace těžební krajiny na sportovní areál je např. golfové hřiště v Karviné Obrázek 14: Golf resort Karviná - Lipiny Zdroj: Petr Dvořák, soukromý archiv Vliv těžby uhlí na populační a urbanizační vývoj území Před započetím průmyslového způsobu těžby uhlí patřilo Ostravsko, tak jak toto území dnes chápeme, mezi zaostávající řídce osídlené regiony. Hospodářskými a správními centry území byla Opava a Těšín, a v pásu mezi těmito centry leželo několik menších měst a městeček, doplněných venkovskými sídly v jejich zázemí. Silnější urbanizační procesy spojené se skokovým nárůstem obyvatelstva můžeme zaznamenat až od poloviny 19. století, kdy se naplno rozbíhá industrializace a nově vznikající doly i průmyslové podniky nabízejí stovky pracovních míst. Industrializační procesy ovlivnily nejenom samotné jádrové území Ostravska, ale i oblasti, ze kterých byla nasávána pracovní síla do nově se rodícího centra. Nejprve se jednalo o nejbližší okolí a šlo zejména chudé rolnické obyvatelstvo z Beskyd, Hlučínska, poté z Valašska a po vyčerpání těchto zdrojů i ze vzdálenějších koutů Moravy, Slovenska, Čech i z Haliče. Tento masový příliv měl za následek vytvoření nehomogenní národnostní, sociální a kulturní struktury obyvatelstva, změnu kulturních tradic, rozrůstání zastavěného území a vznik nového sídelního typů dělnických, respektive hornických kolonií. V meziválečném období nebyl populační nárůst tak intenzivní, avšak po roce 1945 došlo k opětovnému strmému růstu, jenž kulminoval na počátku 90. let 36

37 20. století. Poté vlivem ekonomických i společenských změn dochází k propadu a následnému vylidňování kraje, který se děje jak přirozenou měnou (vymíráním), tak stěhováním do jiných regionů (migrací). Populační vývoj hlavních ekonomických center kraje dokládá následující obrázek, ze kterého je jasně patrná dominance města Ostravy, i pokles populace od 90. let 20. století Obrázek 15: Vývoj růst populace vybraných sídel v MSK Karviná Frýdek-Místek Orlová Opava Ostrava Zdroj. Český statistický úřad, Industrializace Ostravska měla zprostředkovaně vliv i na ekonomický a společenský význam území, neboť z původní periferie vytvořila správní centrum s řadou kulturních, správních a vzdělávacích institucí. Významným rysem území je koncentrace technických památek (bohužel často ve špatném stavebním stavu), spojených s důlní činností a hutnictvím. Světově ojedinělá je například koncentrace celého výrobního procesu od těžby uhlí, přes jeho koksování, výrobu železa a jeho následné zpracování do malého prostoru tzv. Dolní oblasti ve Vítkovicích. Tato pozoruhodnost je v současné době umocněna revitalizací celého areálu pro vzdělávacího a kulturní centrum. Dolní oblast Vítkovice se tak v současnosti stává symbolem, dominantou celého regionu a jednou z nejvýznamnějších turistických atrakcí v celé České republice. 37

38 Obrázek 16: Dolní oblast Vítkovice Zdroj: Petr Dvořák, soukromý archiv Těžba uhlí však neměla jen pozitivní vliv na region, negativně působila na životní prostředí, a tím ovlivnila i lidské vnímání celého území. Ne nadarmo se vžilo přízvisko Černá Ostrava. Nízká vzdělanostní úroveň populace a téměř výhradní zaměření na těžký průmysl je jedním z důvodů těžké adaptace celého regionu na nové podmínky po roce 1989, doprovázené vysokou mírou nezaměstnanosti, sociálníně patologickými jevy, tvorbou vyloučených lokalit tzv. ghet, stárnutím populace, migrací i celkovým populačním propadem, který je patrný zejména v jádrové, nejprůmyslovější, oblasti kraje (okres Ostrava město, a Karviná) což dokládá následující obrázek. 38

39 Obrázek 17: Vývoj obyvatelstva MSK po roce 1991 (bazický index, počet obyvatel v roce 1991 =100) Bruntál Karviná Ostrava město Opava Nový jičín Frýdek Místek MSK 90 Zdroj: Český statistický úřad, 6 VÝVOJ VYUŽÍVÁNÍ KRAJINY Využívání a změny krajiny lze považovat za jeden ze základních projevů lidské společnosti. Počátek důraznějších zásahů člověka do krajiny je spojován již z období tzv. Neolitické revoluce, v době kdy se z člověka lovce a sběrače stává usedlý zemědělec, pastevec a chovatel. Nejvýznamnější změny nastaly však vlivem tzv. průmyslové revoluce, která je spojena s využitím parního stroje, všeobecnou industrializací a růstem počtu obyvatel. V českých zemích se tento zlomový okamžik datuje k 1. polovině 19. století. Od tohoto období se díky technickému a společenskému vývoji společnosti intenzita zásahů a přeměny krajiny člověkem neustále zvyšuje. Současný stav krajiny si můžeme představit jako koláž, vzniklou výsledkem dějů a procesů působících v jednotlivých historických etapách. Pro pochopení současného stavu krajiny je proto nezbytné sledování jejich jednotlivých vývojových etap čemuž se věnuje jeden ze směrů výzkumu krajiny studium dlouhodobých změn krajiny. Při sledování dlouhodobých změn ve využití krajiny se nejčastěji využívá analýza statistických dat, historické družicové a letecké snímky, topografické a katastrální mapy, historické literární a grafické prameny, nejčastěji však jejich kombinace. Studium krajiny na základě statistických dat Statistická data je vhodné využít při sledování vývoje krajiny ve velkém měřítku a dlouhém časovém období, neboť první statistická data o využití krajiny v podobě daňových soupisů tzv. Berních rul pocházejí již ze 17. století. Přesné zaměření pozemků však obsahuje až tzv. Stabilní katastr z 1. poloviny 19. století, který je na našem území základem i pro dnešní katastrální mapy. Vývoj krajiny je analyzován na základě změn zastoupení jednotlivých kategorií využití půdy. Nejčastěji se berou v potaz tyto kategorie: orná půda, zahrady, louky a pastviny, lesy, vodní plochy, zastavěné plochy a ostatní plochy. Pomocí statických dat o využití půdy dostaneme poměrně jasnou představu o krajině, avšak bez detailní představy o vnitřní prostorové struktuře. Data použitelná pro výuku jsou prezentována v rámci databáze dlouhodobých změn využití ploch Česka v období , kterou 39

40 připravil tým doc. Bičíka z Přf UK v Praze. Aktuální data o katastru spravuje Český úřad zeměměřičský a katastrální na svých internetových stránkách. Více na: Význam grafických podkladů pro studium krajiny Pro sledování vývoje krajiny v dávnější historii jsou používány také mapové podklady, jedná se buď o katastrální mapy (vhodné pro detailní studium krajiny), nebo topografické mapy středních měřítek. Zcela ojedinělé postavení mezi katastrálními mapami má svým rozsahem, precizností a obsahovou náplní Stabilní katastr, který zachycuje stav krajiny na počátku průmyslové revoluce. Mapy i statistická data ze Stabilního katastru jsou volně k dispozici na portálu Českého úřadu zeměměřičského a katastrálního ( nebo na portálu Obrázek 18: Ukázka mapy Stabilního katastru Moravské Ostravy z roku 1833 Zdroj: Druhým mapovým nástrojem vhodným pro sledování změn v krajině jsou topografické mapy. V rámci České republiky, respektive středoevropského prostoru jsou hojně využívány mapy z tzv. Vojenských mapování (I., II., III. Vojenské mapování) a dále pak topografické mapy z 2. poloviny 20. století. Díky digitalizaci lez většinu map najít na portálech věnujících se starým mapám, nejjednodušší cesta pro výuku je používání portálu mapy. cz, který kromě aktuálních leteckých snímků prezentuje i mapy z II. Vojenského mapování přibližně z poloviny 19. století. Výhodou analýz krajiny z mapových podkladů je nejen informace o způsobu využití půdy, ale také o prostorové struktuře a detailnějších vlastnostech jednotlivých částí krajiny (např. velikost, tvar, vzájemné uspořádání, faktická poloha jednotlivých typů využití půdy, poloha sídel, trasování dopravních linií a vodních toků, apod.) 40

41 Obrázek 19: Ukázka mapy II. Vojenského mapování Zdroj: cz Letecké a družicové snímky vznikají tzv. dálkovým průzkumem země za pomocí umělých družic a letadel. Analýza krajiny za pomocí těchto dat má výrazné časové omezení, plynoucí z relativně krátké historie snímkování. Počátky leteckého snímkování spadají do 30. let 20. století, u družicových snímků jsou to pak 70. leta 20. století. Předností takto vzniklých dat pro studium krajiny je jejich obsahová bohatost daná snímkování ve více spektrech, periodicita snímkování v pravidelných intervalech, a v neposlední řadě i poměrně snadné automatické analyzování snímků za pomocí výpočetní techniky. Mezi nejpoužívanější literární a obrazové zdroje můžeme zařadit např. cestopisy, popisy panství, písemné části berních rul, staré malby, pohlednice a fotografie. Studie vývoje využití krajiny na příkladu Hrušova, části městského obvodu Slezská Ostrava Území, jež byla v minulosti silně ovlivněna dlouhodobými intenzivními průmyslovými aktivitami vykazují řadu ekonomických, společenských i environmentálních rizik. Mezi nejpalčivější patří jednostranně zaměřená ekonomika, nízká vzdělanost obyvatelstva, znečištění životného prostředí a vznik brownfields. Mezi oblasti, které jsou silně postiženy dlouhodobou intenzivní industrializací a následným ekonomickým i společenským propadem, lze zařadit i katastrální území Hrušova (dnešní součást města Ostravy, resp. jeho městského obvodu), kde se v minulosti na poměrně malé ploše velmi intenzívně rozvíjel těžební a chemický průmysl. V současnosti se jedná o typický příklad řady různých typů brownfieldů jednak se zde vyskytují těžební brownfieldy po těžbě černého uhlí, včetně povrchových projevů těžby v terénu (haldy, poklesy či odkaliště), které jsou doplněny o znečištěný brownfield po chemickém průmyslu a dále o tzv sociální typ brownfieldu. Vývoj využití krajiny z pohledu statistických dat Pro analýzu změn využití ploch bylo vybráno sedm základních kategorií využití půdy (orná půda, zahrady, trvalé travní porosty, lesy, vodní plochy, zastavěné plochy a ostatní plochy) z let 1845, 1948, 1993, 1999, 2007 a Zatímco první tři vybrané časové horizonty odpovídají významným historickým přelomům, které měly nepochybný vliv na dlouhodobé proměny formování struktury 41

42 využití ploch, poslední tři údaje lze hodnotit z krátkodobého hlediska jako důsledky transformace ekonomiky a společnosti po roce Tabulka 3 popisuje měnící se strukturu využití ploch v Hrušově. Provedená analýza nabízí zajímavé údaje o dynamice proměn zejména zastavěných ploch, které z původních 3 % rozlohy katastrálního území (v roce 1845) industrializací a bytovou výstavbou prudce narostly na 9 % rozlohy území o století později (1948), aby se v dalších padesáti letech (do roku 1993) zvýšila na téměř desetinu rozlohy (s předpokladem rozšiřování zastavěných ploch ve prospěch průmyslu na úkor ostatních funkcí) a v dalších dvou dekádách klesala rychlým tempem až na aktuálních cca 5 %. Tabulka 5: Změny využití ploch ze statistických dat v katastrálním území Hrušova v období ha % ha % ha % ha % ha % ha % orná půda zahrada trvalé travní porosty zeměděls ká půda lesy vodní plochy zastavěn é plochy ostatní plochy celkem 177,4 78,1 169,7 73,7 15,5 28,0 15,8 28,1 13,0 23,5 12,9 23,6 3,5 1,5 34,7 15,1 34,2 61,8 34,5 61,6 32,6 59,0 32,2 58,8 46,2 20,4 25,7 11,2 5,6 10,2 5,8 10,3 9,7 17,5 9,6 17,6 227,1 58,1 230,1 59,1 55,3 14,2 56,0 14,1 55,3 13,1 54,7 13,0 11,8 3,0 2,2 0,6 4,8 1,2 4,8 1,2 5,0 1,2 5,0 1,2 138,5 35,6 85,6 22,0 17,4 4,5 22,2 5,6 25,4 6,0 24,2 5,8 3,1 0,8 35,3 9,0 38,4 9,8 36,5 9,2 27,6 6,6 21,6 5,1 9,6 2,5 36,9 9,5 273,9 70,3 277,1 69,9 307,8 73,1 315,6 74,9 390,1 100,0 390,1 100,0 389,8 100,0 396,6 100,0 421,2 100,0 421,2 100,0 Zdroj: Český ústav katastrální a zeměměřičský ( vlastní zpracování Zemědělské plochy (orná půda, zahrady, trvalé travní porosty) se na území Hrušova aktuálně rozkládají na 13 % území, nicméně ještě v roce 1948 šlo o více než polovinu jeho rozlohy. Je zajímavé, že zatímco v období industrializace v průběhu druhé poloviny 19. století a první poloviny 20. století podíl zemědělské půdy ještě mírně rostl (zejména vlivem omezování rozlohy lesů, ale také rozšiřováním rozlohy zahrad v souvislosti s rostoucím počtem obyvatelstva a vysoušením místních rybníků), v dalším období byl význam jakýchkoli zemědělských ploch v Hrušově nivelizován. Tento trend, který se týká i lesních pozemků ve zkoumaném území, je odrazem politiky využívání ploch v průmyslových oblastech v období tzv. socialistické výstavby ( ). Nejvýznamnější kategorii využití ploch tvoří v Hrušově tzv. ostatní plochy, které se aktuálně rozkládají na jeho třech čtvrtinách. V této kategorii, která dynamicky vzrostla až v mezidobí let , se skrývají plochy zahrnující manipulační plochy (133 hektarů), silniční komunikace (32 hektarů), železnice (17 hektarů) či neplodnou půdu (22 hektarů), ale i dobývací prostory (4,4 hektaru). 42

43 Vývoj využití krajiny z pohledu starých topografických map Pro dlouhodobý vývoj využití krajiny ze starých topografických map bylo použito celkem šest mapovaných období (2. rakouské vojenské mapování 1 : (1839), 3. rakouského vojenského mapování 1 : (1876), mapy prozatímního vojenského mapování 1 : (1926), topografické mapy Československa 1 : ( ), základní mapa Československa 1 : (1989), základní mapa České republiky (ZABAGED) 1 : (2005). Obrázek 20: Vývoj využití krajiny, počet změn využití krajiny a stabilně využívané plochy v katastrálním území Hrušova na základě studia topografických map Zdroj: Hybné síly dlouhodobých proměn industrializované krajiny (případová studie Hrušov), Acta Pruhoniciana 106 Na základě jejich vzájemného porovnání byla zjištěna alespoň jedna změna na 97,3 % území (Obr. 2). Stabilně využívané plochy se dochovaly pouze ojediněle, jednalo se pouze o 6,6 ha vodních ploch v úseku řeky Odry a u pozůstatku Hrušovského rybníka v rámci těžebního území, dále o zbytky nejstarší zástavby (2,2 ha), malé bloky orné půdy ve východní části (2,1 ha) a malé části luk u řeky Odry (0,4 ha). Mezi hlavní typy změn využití krajiny v katastrálním území Hrušova převládají typy změn z orné půdy na zastavěnou plochu, zejména mezi prvními třemi hodnocenými obdobími. Velké zastoupení mají i typy změn využití krajiny z vodních ploch do trvalých travních porostů a posléze do ostatních ploch. 43

44 Vývoj funkčního využití zastavěného území Další možnosti analýzy vývoje funkčního využití ploch nabízí zpracování a digitalizace mapových podkladů v detailu struktury obytných budov, průmyslových a těžebních budov a areálů, dopravní infrastruktury. Pro Hrušov byly hodnoceny mapové podklady vztažené k roku 1839, 1926, 1954 a 2010 (viz Obr. 3). Obrázek 21: Proměny funkčního využití ploch v Hrušově v letech 1839, 1926, 1954 a 2010 Zdroj: 1839 (2. vojenské mapování), 1926 (prozatímní mapování), 1954, 2010 (ortofotosnímky); Ústřední archiv zeměměřičství a katastru ( Česká informační agentura životního prostředí ( vlastní zpracování V roce 1839 byl Hrušov typickou zemědělskou obcí při soutoku Odry a Ostravice v oblasti s úrodnou zemědělskou půdou a pravidelně se opakujícími povodněmi, kde se pěstovalo především žito, oves či pšenice, ale v omezené míře také například chmel. Šlo o typ řadové vesnice slezského typu, ve které byly jednotlivé stavby umísťovány v relativně větších rozestupech. V tomto období v obci žilo ne více než 250 obyvatel, přičemž třetinu rozlohy z jejího katastrálního území tvořily rybníky. Vedle panského dvora s hospodářskými budovami (ve vlastnictví rodu Wilczeků) bychom zde našli i mlýn, pily, vinopalnu ale i celní úřad (Odra tehdy tvořila hranici s Pruskem). Část obyvatelstva Hrušova již tehdy pracovala v dolech v okolních obcích, nicméně území Hrušova bylo okolo roku 1839 zcela bez průmyslových či těžebních aktivit. Osu území tvořila silnice vedoucí od Slezské Ostravy ve směru na Vrbici a Bohumín. O přibližně devadesát let později (1926) byla funkční struktura Hrušova, v tehdejší době již samostatné obce se statutem městyse, kompletně změněna. Hrušov před hospodářskou krizí 30. let 20. století zažíval své ekonomicky nejúspěšnější období, počet obyvatel se vyšplhal k 7 600, nicméně od maxima 44

45 v roce 1910 již mírně poklesl. V hornictví v Hrušově pracovalo osob s roční těžbou okolo 409 tisíc tun uhlí (Havrlant et al. 1967). Doly byly situovány v různých částech dnešního katastru na západě se nacházel důl Hubert, na jihu důl Ida a v severovýchodní části katastru byly dále lokalizována jáma Vrbice. V okolí těchto dolů, ale i chemického závodu umístěného v jihovýchodní části intravilánu obce, již několik dekád stály dělnické kolonie, v nichž žila téměř polovina místního obyvatelstva. Zastavěné území obce, vymezené oběma řekami, se rozrůstalo jihovýchodním směrem. Městysem procházela v té době již více než 70 let železnice, která zajišťovala transport surovin i produktů vyrobených v Hrušově. Vedení železnice korespondovalo s lokalizací průmyslových podniků, do jejichž areálů byly přivedeny železniční vlečky. Rozloha vodní plochy Hrušovského rybníka byla oproti předchozímu období postupně omezována až na přibližně polovinu. Nicméně přesto lze subjektivně konstatovat určitou vyváženost, s jakou byly v Hrušově v tomto období rozvíjeny jednotlivé funkční typy ploch. Zatímco průmyslové plochy se koncentrovaly v blízkosti železniční trati, dělnické kolonie v okolí průmyslových podniků, individuální výstavba zahušťovala severozápadní část katastru. Zvlášť patrný je pro zkoumané období relativně významný rozsah zahrad, které byly podstatnou součástí tehdejšího domovního fondu, jenž ještě architektonicky vycházel z tradiční blokové struktury staveb, předcházející modernistické éře solitérního bydlení. V 50. letech 20. století docházelo k masivnímu navyšování rozsahu těžby uhlí v místních dolech a v jejím důsledku také k rozšiřování ploch pro umísťování odpadů po těžebních činnostech, a to zejména ve východní části katastru Hrušova. Pro tyto účely byla využita soustava rybníků, které byly pro ráz předválečného Hrušova typické. Pozůstatky předindustriálního zemědělského Hrušova tak byly nenávratně ztraceny. Další rozšiřování kapacit hrušovských dolů (důl Hubert později přejmenovaný na Stachanov, Vítězný únor; důl Ida později postupně přejmenovávaný na Naděje, Stalin, Rudý říjen, Heřmanice) pokračovalo do poloviny 70. let, kdy těžba začala být vyvážena na povrch využitím jiných dolů v okolí a místní doly tak ztratily na významu. Nicméně intenzifikace výroby v místních chemických závodech naopak vedla k rozšiřování provozů. Celkově zde v průmyslu a těžbě našlo zaměstnání na konci 80. let cca osob (v chemických závodech cca 400 pracovníků). Co se týče urbanistické struktury, pozůstatky urbanistického celku Hrušova byly v 70. letech masivně narušeny výstavbou kapacitní komunikace II/647, která intravilán Hrušova rozdělila na jeho západní a východní část s tím, že východní část (dělnické ubytovny, centrum Hrušova) byly na počátku 90. let po úpadku místního průmyslu a uzavření dolů postupně vylidňovány, v roce 1997 vyplaveny povodní a o dekádu později zbořeny. Tato část Hrušova bývá označována jako tzv. sociální brownfield, čili rozsáhlejší území, které bylo v minulosti využíváno pro bydlení, nicméně bylo devastováno a celkově opuštěno. Obdobný osud potkal i chemické závody, které byly zbourány v roce 2009 (viz Obr. 3). Západní část Hrušova nicméně rovněž čelí úpadku. Centrum osídlení Hrušova se tak přesunulo do jižní části katastru (bývalá dělnická kolonie) a jihozápadního sektoru území, kde je osídlení tvořeno zejména bytovými domy, na které na severu navazují plochy využívané pro drobnou výrobu a skladiště. Specifickým typem bytové zástavby jsou v Hrušově tzv. finské domky postavené jako ubytování pro dělníky v letech , jejich stavební životnost skončila již na přelomu 70. a 80. let. Po ukončení těžby na dole Ida v 70. letech byla v lokalitě vybudována dodnes funkční věznice. Severní část katastrálního území Hrušova je aktuálně využívána jako skládka odpadů. 7 BROWNFIELDY A REGENERACE BROWNFIELDS V posledních dvaceti letech zažívá Česká republika čilý boom stavebních aktivit. Vznikají nová obchodní centra, průmyslové zóny, dopravní infrastruktura, dynamicky se také rozvíjí výstavba 45

46 rodinných domů v suburbánních zónách velkých, ale i menších měst. V důsledku těchto aktivit dochází ke stále významnějšímu zastavování volné krajiny. Půda, která dříve sloužila zemědělství, je tak nenávratně ztracena ve prospěch pevných ploch, jež disponují zcela jinými vlastnostmi jak z pohledu své propustnosti, hydrologických poměrů, tak i možností jejich budoucího alternativního využití. Takovéto nově zastavěné plochy pokryly v posledních dvaceti letech v České republice území o rozloze téměř 4700 hektarů, což je plocha rámcově odpovídající rozloze více než 6500 fotbalových hřišť rozměrů fotbalového stadionu Baníku Ostrava. Na druhou stranu v poslední dekádě registrujeme prudký nárůst počtu a rozsahu ploch, jež byly dříve ekonomicky využívány, aktuálně jsou však částečně či zcela opuštěné a obtížně tak hledají své nové využití. Hovoříme o brownfieldech, jež Ministerstvo průmyslu a obchodu České republiky definuje jako nemovitost (pozemek, objekt, areál), která je nedostatečně využívaná, zanedbaná a může být i kontaminovaná. Vzniká jako pozůstatek průmyslové, zemědělské, rezidenční, vojenské či jiné aktivity. Brownfield nelze vhodně a efektivně využívat, aniž by proběhl proces jeho regenerace (Národní strategie regenerace brownfieldů, 2008). Jak uvádí oficiální dokumenty, takovýchto ploch nalezneme v České republice o celkové rozloze hektarů z toho zastavěná plocha činila ha. (Nicméně jako mnohem reálnější vyčíslení počtu brownfieldů v České republice bývá uváděn odhad až takovýchto ploch o celkové rozloze 27 až 38 tisíc hektarů.) Důvody vzniku brownfields Plochy brownfields vznikají v podmínkách České republiky jednak jako důsledek transformace ekonomiky na tržní mechanismy, která zde probíhala od počátku 90. let 20. století, kdy celá řada podniků nebyla schopna se adaptovat na nové ekonomické podmínky, jednak jako důsledek globalizace a společensko-ekonomických změn, které se projevují omezováním či přesuny výrobních aktivit jak v průmyslu, tak v zemědělství, demilitarizací i vzrůstem významu služeb. Důvody vzniku brownfieldů můžeme hledat i v absenci nástrojů regulace, či jejich špatným uplatňováním v procesu územního plánování, který vede ve svých důsledcích k plýtvání nezastavěným územím a k nekontrolovatelnému růstu obcí, neboť upřednostňuje výstavbu na zelené louce před revitalizací dříve využívaných ploch. Dopady vzniku brownfields Vznik brownfiwldů je dán mizením, či přesunem socioekonomických aktivit, nejčastěji výroby, nebo služeb, z původních lokalit s často mnohaletou tradicí do nových území. Původní ekonomicky a sociálně stabilizované oblasti se po několika málo letech potýkají s poklesem ekonomické výkonnosti, sociálněpatologickými jevy a snížením kvality života místního obyvatelstva. Samotná existence brownfieldů vytváří podhoubí pro výskyt mnoha negativních sociálních jevů (toxikománie, krádeže, bezdomovectví, apod.), působí na psychiku obyvatelstva a vytváří stigma sociálního a ekonomického 46

47 DOPADY EXISTENCE BROWNFIELDS úpadku daného území. Hlavní problémové okruhy pro území, vyplývající s existence brownfiels uvádí následující schéma: Schéma 2: Hlavní dopady existence ploch brownfields na postižené území Ekonomické Finanční Územní zhoršení podnikatelského klimatu ztráta atraktivity území pro investory a obyvatelstvo ztráta atraktivity území pro návštěvníky a turisty pokles daňové výtěžností, ztráta daňové základny pokles výnosu z místních poplatků zmenšení objemu místních rozpočtů, riziko schopnosti financovat stávající veřejné statky deprivace okolí podporování nové výstavby Ekologické Sociální ekologické škody (a jejich prohlubování) znečištění horninového prostředí, a podzemních vod kontaminace staveb a technické infrastruktury vyšší nezaměstnanost sociální degradace potřeba sociálních dávek zvýšení kriminality Zdroj: upraveno dle Kadeřábková, Piecha, 2009 Typologie ploch brownfields v ČR Brownfieldy lze kategorizovat z nejrůznějších hledisek, vždy v závislosti na údajích, jež máme k dispozici a účelům pro které rozdělení vytváříme. Nejpoužívanějšími kategorizacemi je dělení těchto ploch podle: původního využití, rozlohy, přítomnosti a velikosti kontaminace, typu vlastnictví (veřejné, soukromé, smíšené) výše investičních nákladů potřebných na regeneraci. Za základní charakteristiku pro dělení brownfields patří jejich původní využití a rozloha. Dle výše zmíněné databáze ploch brownfieldů bylo nejvíce lokalit (34,9%) dříve využíváno v zemědělství, které vznikly vlivem celkového poklesu zemědělské produkce. Většinou se jedná o plošně menší areály původně určení pro chov hospodářských. Jejich výhodou je malé, nebo žádné znečištění, podstatnou nevýhodou je však lokalizace ve venkovském prostředí, které ztěžuje jejich regeneraci. Průmyslové lokality tvoří v České republice druhou třetinu celkového počtu brownfieldů (33,3%). Tyto lokality jsou problematické především proto, že jsou většinou kontaminované, budovy jsou silně poškozené, a často nevhodné pro nové využití. Je tedy nutné provádět velmi rozsáhlé a nákladné úpravy a dekontaminace. Výhodou průmyslových brownfieldů, která usnadňuje proces regenerace je jejich umístění ve městech, nezřídka v těsné blízkosti centra. Zbývající brownfieldy vznikly z nevyužitých 47

48 objektů občanské vybavenosti (školy, zámečky, kulturní střediska atd.) (12,9%), vojenských areálů (6,4%), bydlení (4,0%) a objektů cestovního ruchu (0,9%). Obrázek 22: Nejrozšířenější typy brownfields v ČR - průmyslový brownfield (Pohořelice, okres Brno venkov) a zemědělský brownfield (Mladecko, okres Opava) Zdroj: Petr Dvořák, soukromý archiv Při porovnání rozlohy ploch brownfieldů se pořadí mezi jednotlivými skupinami mírně pozměnilo. Největší plochy v ČR zaujímají průmyslové brownfieldy (42,8 % plochy z celkové rozlohy brownfieldů), následované plochami sloužícími v minulosti armádě (23,2 %) a zemědělství (17,8 %). Detailní rozdělní brownfieldů, včetně počtu a rozlohy zobrazují následující grafy. Obrázek 23: Počet a rozloha základních typů brownfieldů v České republice POČET BROWNFIELDŮ ROZLOHA BROWNFIELDŮ 22,4 ha ,3 ha 1 144,6 ha 1 840,4 ha zemědělství průmysl občanská vybavenost ,1 ha armáda, voj. prostor 4 423,2 ha bydlení cest. ruch, lázenství ,3 ha jiné Zdroj: Databáze Národní strategie regenerace brownfieldů, vlastní zpracování Prostorové rozmístění brownfieldů a jejich celkovou plochu v jednotlivých obcích České republiky prezentuje obrázek 23. Lokalizace ploch brownfieldů je nerovnoměrná, odpovídá jednak zaměření regionu, kdy oblasti, které se původně orientovaly na těžký průmysl (Ostravsko, Ústecký kraj) jsou nejvíce zasažené, ostatní regiony už méně a můžeme v nich najít vetší množství plošně menších areálů. V případě Středočeského, Pardubického kraje a kraje Vysočina malý počet brownfieldů vypovídá spíše o nedokonalosti inventarizace, než o skutečnosti, že se tu brownfieldy nevyskytují. Pozitivně můžeme hodnotit fakt, že u více než poloviny brownfieldů se nepředpokládá žádná ekologická zátěž. 48

49 Obrázek 24: Rozmístění ploch brownfieldů v České republice Regenerace brownfields Zdroj: Databáze Národní strategie regenerace brownfieldů, vlastní zpracování Opětovné využití již jednou urbanizovaného území (ploch brownfields) nabývá v poslední době na významu, neboť revitalizace těchto ploch může vest k výrazné redukci tlaků na zastavění nových, dosud volných pozemků a přispět tak výraznou měrou k udržitelnému rozvoji společnosti. Regenerace brownfieldů je vedena snahou o celkové ozdravění území. Cílem procesu regenerace je zlepšení životního prostředí, vylepšení ekonomické a sociální situace území a společensky efektivnější využití dříve zanedbaného území. Vhodná regenerace nabízí nové příležitosti pro podnikatelské subjekty, a tím i nárůst ekonomické aktivity spojené s tvorbou nových pracovních míst a odstraňováním environmentálních zátěží. Může také iniciovat soukromé i veřejné investice a přinést tak pozitivní socioekonomický impuls i pro své okolí (daňové příjmy, nové pracovní příležitosti či ekologické faktory jako je zeleň). Regenerace brownfieldů řeší i urbanistické problémy, neboť jejich existence brání efektivnímu využití nejen opuštěné plochy samotné, ale i okolí, které je tímto faktem ovlivněno. Regenerací ploch brownfields dojde k posílení ekonomických, ekologických a sociálních pilířů území. Příklady pozitivních faktorů plynoucích z revitalizace brownfieldů uvádí následující schéma. Schéma 3: Pozitiva regenerace ploch brownfields 49

50 POZITIVA REGENERACE BROWNFIELDS zvýšení ekonomické hodnoty brownfields a okolních nemovitostí Ekonomické vytvoření nových rozvojových ploch pro podnikání tvorba nových pracovních míst (včetně pracovních míst souvisejících se sanací brownfields) Využití existující infrastruktury omezení výdajů veřejných rozpočtů spojených s přípravou greenfields zvyšování příjmů (veřejných i soukromých) s vytvořením multiplikačních efektů Ekologické odstranění rizik ohrožujících přírodní ekosystém ochrana greenfields a prevence záboru půdního fondu ochrana kvality vodních zdrojů včetně podzemní vody prevence nových dopravních toků s redukcí znečištění ovzduší Sociální stimulace zájmu, aktivity a sebevědomí místních občanů (nová identita komunity) zlepšení image území a ochrana kulturního a historického dědictví prevence sociálně-patologických jevů odstranění rizik ohrožujících lidské zdraví Zdroj: upraveno dle Novosák, Bednář 2011, vlastní zpracování Dle Národní strategie regenerace brownfieldů se v České republice u 20,8% brownfieldů jeví jako nejvhodnější předpokládaný způsob budoucího využití kombinace lehkého průmyslu a služeb. Přibližně stejné procento brownfieldů ( 20,7%) je vhodné pro kombinaci bydlení a služeb. U 16,5% případů se jeví jako nejvhodnější způsob čistě průmyslové využití a u 12,4% případů se předpokládá využití pro občanskou vybavenost. V procesech transformace brownfields hraje klíčovou a rozhodující roli aktivita místní samosprávy, a finanční zabezpečení veřejnými prostředky, anebo partnerstvím veřejného a soukromého sektoru. Brownfieldy v Moravskoslezském kraji V současné době je na území Moravskoslezského kraje v databázích evidováno 236 ploch brownfieldů přesahující rozlohu 2100 hektarů, což představuje 0,4 % rozlohy kraje. Rozmístění brownfieldů, jejichž průměrná rozloha činí 9 hektarů, je však výrazně nevyrovnané. Většina ploch je koncentrována do ekonomického jádra regionu, jímž je ostravsko-karvinská aglomerace. Zastoupení jednotlivých kategorií podle předchozího využití nabízí tabulka xy. Nejčastější kategorií brownfieldů v Moravskoslezském kraji v závislosti na jeho předchozím využití jsou nejrůznější typy průmyslových brownfieldů (27 % z celkového počtu) a brownfieldy zemědělské (23 %), jejichž vznik úzce souvisí s dramatickými propady rozsahu zemědělských aktivit na území kraje. Velmi významně se na počtu těchto ploch v Moravskoslezském kraji podílí i nejrůznější typy skládek a odvalů (12 %) jako pozůstatek po důlních, hutnických, chemických či jiných průmyslových aktivitách. Z pohledu rozlohy jednotlivých kategorií na celkové ploše brownfieldů v kraji je ještě zdůrazněn význam průmyslu (35 % rozlohy), skládek a odvalů (24,5 %) a hornictví (14 %), naopak zemědělské brownfieldy mají rozlohy evidentně mnohem nižší. Typem, který z pohledu rozlohy dosahuje významných hodnot, jsou brownfieldy vojenské (pouze 4 plochy, ale na 11 % rozlohy brownfieldů). 50

51 ostatní zemědělství Vzdělávání vojenské stavebnictví služby sklady skládky, odvaly průmysl kultura energetika doprava hornictví bydlení Tabulka 6: Kategorie brownfieldů v Moravskoslezském kraji podle předchozího využití počet rozloha 2,7 295,4 5,83 9,54 25,51 743, ,7 11,2 3 20,91 78, ,9 9 11,06 149,0 0 3, 00 Zdroj: Vyhledávací studie brownfieldů České republiky. CzechInvest, Obrázek 25: Brownfield po bývalých chemických závodech v Hrušově (Slezská Ostrava) Zdroj: Petr Dvořák, soukromý archiv Pohlédneme-li na brownfieldy v Moravskoslezském kraji optikou velikostních kategorií, vidíme, že co do počtu nejčastěji nalezneme brownfieldy o velikosti 2-5 hektarů (28 %) a 5-10 hektarů (16 %), ale také plochy o méně než 1 hektaru (20 %). S pohledu rozlohy se na více než 400 hektarů (tedy pětinu celkové rozlohy) dostaly kategorie hektarů, hektarů, ale také nejvyšší kategorie s plochami většími než 100 hektarů. Tabulka 7: Velikostní kategorie brownfieldů v Moravskoslezském kraji <1 ha 1-2 ha 2-5 ha 5-10 ha ha ha ha >100 ha počet

52 rozloha 25,19 45,93 204,25 259,24 485,10 461,14 205,59 424,77 Zdroj: Vyhledávací studie brownfieldů České republiky. CzechInvest, Je zřejmé, že z pohledu vlastnictví dominují v Moravskoslezském kraji brownfieldy v soukromém vlastnictví (71 % jednotek, 77 % rozlohy), brownfieldy ve veřejném vlastnictví (státu, obcí či měst) tvoří pouze pětinu celkového počtu. Smíšený typ vlastnictví je ve sledované skupině ploch výjimkou. Tabulka 8: Vlastnická struktura brownfieldů v Moravskoslezském kraji soukromé veřejné Smíšené počet rozloha 1640,26 450,32 18,65 Zdroj: Vyhledávací studie brownfieldů České republiky. CzechInvest, Zajímavý pohled nabízí kontaminace sledovaných ploch. V případě 50 brownfieldů (21 %) je zřejmé, že kontaminace byla prokázána, u další více než pětiny ploch lze tento problém předpokládat. Tabulka 9: Kontaminace brownfieldů v Moravskoslezském kraji ano lze předpokládat Ne počet rozloha 764,57 691,11 653,55 Zdroj: Vyhledávací studie brownfieldů České republiky. CzechInvest, Jedním ze základních atributů, který vytváří potenciál daného území pro jeho nové ekonomické využití je jeho dopravní dostupnost. Z pohledu této charakteristiky má 20 sledovaných ploch (9 %) dostupnost ohodnocenu jako vynikající. Tabulka 10: Dopravní dostupnost brownfieldů v Moravskoslezském kraji vynikající vyhovující nevyhovující počet rozloha 309, ,39 203,18 Zdroj: Vyhledávací studie brownfieldů České republiky. CzechInvest, Celkové náklady na regeneraci všech 235 ploch brownfieldů v Moravskoslezském kraji jsou agenturou CzechInvest odhadovány na 1,14 miliardy korun. Je vysoce nepravděpodobné, že by soukromí či veřejní majitelé daných nemovitostí byli v nejbližších letech ochotni investovat takovou částku. Je proto nezbytné vytvořit klasifikaci ploch, tedy seřadit brownfieldy dle priorit a dostupné finanční prostředky tak investovat do ploch, které generují nejurgentnější problémy (environmentální, sociální či ekonomické). Zaměříme-li se na plochy s nejnižšími odhadovanými náklady na regeneraci (do 20 milionů Kč), při celkové investici cca 219 milionů by byla regenerována 7% část celkové rozlohy brownfieldů v Moravskoslezském kraji. 52

53 Tabulka 11: Odhadované náklady na regeneraci brownfieldů v Moravskoslezském kraji < 20 mil. Kč mil. Kč mil.kč mil. Kč > 500 a více mil. Kč počet rozloha 146,31 363,87 294, ,81 167,87 celkové investice v dané kategorii Zdroj: Vyhledávací studie brownfieldů České republiky. CzechInvest, Regenerace brownfieldů v MSK Jako nejviditelnější a finančně nejnáročnější projekty regenerace brownfieldů v MSK lze označit rekultivaci ropných lagun, projekt Nová Karolina v bývalém areálu koksovny Karolina a Oblast Dolní Vítkovice. Typologicky jde o různé příklady brownfieldů a to jak z pohledu jejich původního využití, tak jejich nového poslání, naopak pojítkem je jejich dlouholetá průmyslová historie a umístění v rámci širšího centra Ostravy. První dva příklady jsou areály velmi silně znečištěné. V případě lagun šlo zejména o ropné látky, v případě Nové Karoliny pak o produkty po koksárenské výrobě. Rozdílné je také jejich nové využití, neboť cílový stav regenerace lagun je vzhledem k silné kontaminaci zalesnění, u areálu bývalé koksovny Karolina jde o nákupní, společensko-kulturní centrum s plochami pro kanceláře a bydlení a z Dolní oblasti má vzniknout kulturní a vzdělávací centrum. Laguny Ostramo Skládka nebezpečných odpadů z provozu regenerace minerálních olejů bývalého státního podniku Ostramo v Ostravě (později Ostramo-Vlček) představuje jednu z největších starých ekologických zátěží v České republice. Odpady z rafinerie se zde ukládaly od konce 19. století, později se sem svážely staré motorové oleje z celého Československa. Provoz fungoval až do roku 1997, kdy jej zasáhly povodně. Od té doby se připravovala rekultivace skládky, samotné čištění bylo započato v roce 2004 a s přestávkami pokračuje až do současné doby. Zatím bylo vytěženo na 200 tisíc tun odpadů obsahujících mimo jiné karcinogenní těžké kovy a polychlorované bifenyly. Tyto kaly byly zpracovány do podoby paliva a z větší části odvezeny do severočeské cementárny v Čížkovicích. V roce 2012 bylo díky důkladnějšímu průzkumu lokality objeveno dalších 90 tisíc tun odpadů, které prozatím čekají na odstranění. Současně s rekultivací kalů probíhá i čištění podzemních vod. Prozatímní náklady na rekultivaci skládky činili vice než 2 miliardy korun, úplné vyčištění lagun bude stát další asi tři miliardy. Vice informací lze nalézt na

54 Obrázek: 26 Laguny Ostramo Nová Karolina Zdroj: MAFRA, autor: Tomáš Hájek Vznikla na místě původního dolu Karolina, který byl nejstarší ostravskou šachtou. Tento černouhelný důl byl založen již v roce Od roku 1858 byly v těsné blízkosti dolu uvedeny do provozu čtyři koksovací baterie, které lze označit jako první koksovnu na Ostravsku. Provoz této koksovny, která na dlouhá léta zhoršovala životní prostředí v centru Ostravy, byl ukončen až v roce V průmyslovém areálu byly kromě dolu a koksovny ještě tzv. Žofinská huť (provoz ukončen v roce 1972), elektrárna (provoz ukončen v roce 1974, jako zdroj tepla fungovala až do roku 1983) a chemický závod (ukončení výroby v roce 1972) V polovině 80. let započala demolice celého průmyslového areálu, která byla dokončena v roce Zachovány zůstaly pouze budovy tzv. Dvojhalí (Elektrocentrála) a Ústředny, které byly v roce 1991 prohlášeny za kulturní památku. Odstranění znečištění z areálu probíhala mezi lety 1997 a 2005, kdy bylo vyčištěno na 500 tisíc tun kontaminované zeminy. Náklady na tuto akci dosahovaly bezmála 2 miliardy korun. V polovině roku 2008 byla zahájena výstavba první části Nové Karoliny OC Forum Nová Karolina, které bylo otevřeno na počátku roku Do roku 2018 by se měly dostavět další navazující objekty - kancelářské a obytné budovy, maloobchodní prostory, či zrekonstruované historické objekty, které budou sloužit kulturním, sportovním a jiným společenským účelům. Plánovaná rozloha celého areálu Nové Karoliny činí 32ha a celkové investice do jeho výstavby by měli činit vice než 15 miliard korun. Více informací naleznete např na Obrázek 27: Nová Karolina Zdroj: Petr Dvořák, soukromý archiv 54

55 Areál vysokých pecí "Dolní oblast Vítkovice" Areál Dolní oblasti ve Vítkovicích se skládá z dolu Hlubina, koksovny a vysokých pecí, které jsou umístěny těsně vedle sebe. Jádrem je hutní provoz vítkovických železáren, jejichž průmyslová tradice zde byla založena již v roce 1828 v podobě tzv. Rudolfovy hutě. Průmyslový provoz v areálu fungoval až do 90. let 20. století, nejprve byl uzavřen v roce 1992 důl Hlubina, v roce 1998 pak vyhasly po 162 letech vysoké pece. Více než 10 let areál i přes to, že byl prohlášen za Národní kulturní památku a byl na seznamu Evropského kulturního dědictví, chátral. Od roku 2008 se provádějí sanace budov, výstavba infrastruktury a zpřístupnění areálu pro veřejnost. Jako první byl upraven plynojem z roku 1924 do podoby multifukčního kulturního společensko-vzdělávacího centra s názvem Gong. Dále pak budovy Světa techniky, které slouží jako interaktivním science centrum a objekt Vysoké pece č. 1. Toto je však jen střípek z ambiciózního projektu, který si klade za cíl vytvořit z areálu kulturní a vzdělávací centrum s vysokoškolským kampusem, obchody, hotely, galerií, kancelářemi i veřejnými sportovišti. Vice informací o projektu je možné nalézt na Obrázek 28: Malý Svět techniky interaktivní expozice U6 v Dolní oblasti Vítkovice Zdroj: Petr Dvořák, soukromý archiv 8 DEPOPULACE MĚST V současné době v České republice probíhají dynamické proměny vnitřní struktury městských sídel. Po období socialistického plánování ( ), v rámci něhož byla pozornost zejména kladena na 55

56 rozvoj masového bydlení (výstavba sídlišť) a rozvoj průmyslových komplexů, se zájem přesouvá spíše do oblasti zvyšování kvality života obyvatel měst, ať už jde o zvyšování standardů bydlení (regeneraci domů) či zvýšený zájem o environmentální problematiku (výstavba obchvatů měst, snižování emisí, využívání brownfieldů atd.). I přes zvyšující se zájem a snahu městských samospráv o postupnou regeneraci urbánního prostoru však počet obyvatel měst střední a větší velikosti v novém tisíciletí soustavně klesá. Tento trend je dán postupnou proměnou širších společensko-kulturních vzorců chování městského obyvatelstva, které stále častěji realizuje své představy o bydlení spíše ve venkovských oblastech v zázemí měst (proces rezidenční suburbanizace) a obecně sníženou atraktivitou bydlení ve městech. Stále významnějším fenoménem se tak stává environmentálně ne zcela vhodný nárůst individuální příměstské dopravy, prostřednictvím které provádí nové venkovské obyvatelstvo své každodenní cesty do městských center. Jak však ukazují zkušenosti ze západoevropských měst, tyto suburbanizační trendy jsou spíše jen periodou celého urbanizačního cyklu, po níž budou následovat reurbanizační tendence obyvatelstva, tedy návrat obyvatel z příměstských suburbánních zón zpět do městských center. Změna počtu obyvatel území se děje prostřednictvím dvou procesů: i) přirozeného pohybu obyvatelstva (narozením či úmrtím); ii) mechanického pohybu obyvatelstva/migrací (přistěhováním či vystěhováním). Je zřejmé, že obyvatelstvo mířící za bydlením do suburbánních obcích tvoří jistou sociální skupinu s obdobnými znaky, kterými mohou být relativně vyšší příjmy, vyšší mobilita, relativně nízký věk (mladé rodiny), vyšší dosažené vzdělání. Z uvedeného plyne, že zastoupení této skupiny obyvatel se ve městech snižuje. A to znamená, že obyvatelstvo měst dynamicky mění svou věkovou a sociální strukturu. Box 1 Suburbanizace - Proces stěhování rezidenčních, komerčních a dalších funkcí z jádrového města do jeho zázemí; jinak také stěhování obyvatelstva a jeho aktivit z jádra do zázemí. Suburbanizace je součástí (jednou z forem) suburbánního rozvoje. Reurbanizace - Proces znovuoživení jádrových částí měst a protiklad suburbanizace. Reurbanizace je často výsledkem aktivity městských správ a přilákání obyvatelstva a dalších funkcí zpět do centra a vnitřních částí města Urbanizace - Proces poměšťování, při kterém se stává z prostředí venkovského prostředí městské. Může docházet k rozšiřování městské zástavby, imigraci obyvatelstva do měst nebo pouze k přebírání městského způsobu života. Součástí široce chápaného procesu urbanizace jako přeměny společnosti a prostředí na městské je suburbanizace. V užším smyslu lze urbanizaci považovat za koncentraci obyvatelstva a lidských aktivit do měst. Zdroj: Města v Moravskoslezském kraji Podle údajů Českého statistického úřadu Moravskoslezský kraj aktuálně (v roce 2014) obývá obyvatel, jejichž počet se z nejrůznějších příčin snižuje (za období 2004 až 2014 evidujeme úbytek ve výši 3,1 %). V absolutních číslech jde pro toto období o úbytek o cca 38,5 tisíc obyvatel, což přibližně odpovídá populační velikosti Třince. Nicméně, prostudujeme-li si tabulku 1, která shrnuje základní demografické údaje týkající se měst kraje s více než 15 tisíci obyvateli, zjišťujeme, že v porovnání s celokrajskými údaji jde o propady mnohem silnější. V některých případech sledujeme pro dané desetiletí více než desetinové propady počtu obyvatel (Orlová, Karviná, Havířov). Je zřejmé, že část obyvatelstva populačně ztrátových měst míří co krajské metropole, což výsledky Ostravy (úbytek o 5,6 %) bezesporu vylepšuje. Nicméně lze konstatovat, že v Ostravě je již od roku

57 registrováno méně než 300 tisíc obyvatel, zatímco na počátku 90. let zde ještě žilo 327 tisíc obyvatel. Jinými slovy, situaci s poklesem počtu obyvatelstva města Moravskoslezského kraje s výjimkou poválečného období ještě nezažila. Mnohem silnější propady počtu obyvatel zažívají již zmíněná města jako Orlová, Karviná či Havířov, jejichž růst byl silně propojen s rozvojem těžkého průmyslu a důlních činností na Ostravsku. Jako relativně populačně nejstabilnější se aktuálně naopak jeví Kopřivnice (pokles o 3,5 %) či Opava (o 3,9 %), která se tak z pátého populačně nejsilnějšího města kraje v roce 2004 dostala o deset let později na místo třetí. Relativně nízké úbytky oscilující okolo 4,5 % jsou také patrné pro Bruntál, Český Těšín či Nový Jičín, tedy města, která jsou lokalizována mimo jádro ostravské aglomerace. Je nepochybné, že úbytkům počtu svých obyvatel čelí větší města v celé České republice v souvislosti se všeobecnými posuny ve společnosti. Nicméně v případě Moravskoslezského kraje jde o trend relativně silnější. Je nesporné, že v kontextu silného úbytku počtu svých obyvatel čelí města novým výzvám a procesům, s jejichž zvládáním mají velmi omezené zkušenosti. Tabulka 12: Základní demografické charakteristiky měst Moravskoslezského kraje s počtem obyvatel vyšším než 15 tisíc počet obyvatel ( ) změna počtu obyvatel ( , %) pořadí dle počtu obyvatel (2004) pořadí dle počtu obyvatel (2014) Ostrava , Havířov , Opava , Frýdek-Místek , Karviná , Třinec , Orlová , Nový Jičín , Český Těšín , Krnov , Kopřivnice , Bohumín , Bruntál , Moravskoslezský kraj , Zdroj: Český statistický úřad ( Důsledky depopulace měst - Mění se věková (stárnutí), kvalifikační a sociální struktura měst (vystěhovávání mladší vzdělanější populace) 57

58 - Méně příjmů v rozpočtu města vs. neměnící se rozsah infrastruktury (technické, obytné) - Problematická ekonomická efektivita provozu méně vytížené infrastruktury - Důsledky pro trh s byty (přebytek volných bytů v nabídce způsobuje snižování cen bytů) - Riziko devastace opuštěných domů a navazující sociálně-patologické jevy - Zvýšené riziko segregace sociálních skupin - Vyšší míra využívání sociálních služeb (výdajů na sociální péči) - Snížená atraktivita pro investory - Snížená kupní síla obyvatel - Snížená image města V důsledku proměny demografických vzorců chování obyvatelstvo České republiky jako celek stárne. Mladí lidé odkládají založení rodiny, rodí se méně dětí, stále častější jsou zejména ve větších městech jednočlenné domácností (tzv. singles). Ve městech Moravskoslezského kraje jsou tyto trendy umocněny zvýšenou migrací obyvatel do jiných krajů a zejména velkých měst České republiky (Prahy, Brna, Olomouce). Městem s nejvyšším průměrným věkem svých obyvatel je Ostrava (42,6 let), následovaná Havířovem, Opavou a Frýdkem-Místkem s obdobnými hodnotami (viz tabulka 2). Na druhou stranu relativně nejmladšími městy jsou Bruntál, Kopřivnice, Bohumín a Bruntál, kde průměrný věk rámcově odpovídá průměru celého kraje (40,8 let). Nicméně jsou to právě tato města, kde z pohledu absolutních nárůstů této hodnoty rostl průměrný věk velmi rychle, v případě Kopřivnice a Bohumína o více než 4 roky. Dynamika stárnutí obyvatelstva je zde tedy enormní. Tento údaj intenzivně vypovídá o silných úbytcích populace zejména mladších ročníků. Zaměříme-li se na měnící se pořadí sledovaných měst podle průměrného stáří obyvatel, zjišťujeme, že zatímco stabilně velmi starým městem regionu je Havířov (v obou sledovaných letech na druhém místě), v případě Ostravy (z pátého místa v roce 2004 na první v roce 2014) a Opavy je patrná významná dynamika stárnutí. Karviná a Orlová vykazují velmi specifické výsledky a zdá se, že tato města stárnou relativně pomaleji. 58

59 Tabulka 13: Stárnutí obyvatel měst Moravskoslezského kraje (s počtem obyvatel vyšším než 15 tisíc) průměrné stáří obyvatel (let, 2014) průměrné stáří obyvatel změna ( , let) absolutně průměrné stáří obyvatel změna ( , %) relativně pořadí dle průměrného stáří obyvatel (2004) pořadí dle průměrného stáří obyvatel (2014) Ostrava 42,6 +3,5 8,9 5 1 Havířov 42,5 +3,2 8,1 2 2 Opava 42,3 +3,4 8,7 7 3 Frýdek-Místek 42,2 +2,9 7,4 3 4 Karviná 41,8 +2,5 6,5 1 5 Třinec 41,8 +2,7 6,9 4 6 Orlová 41,6 +2,6 6,7 6 7 Nový Jičín 41,2 +3,0 7,9 8 8 Český Těšín 41,2 +3,4 9,1 9 9 Krnov 40,9 +3,2 8, Kopřivnice 40,6 +4,8 13, Bohumín 40,4 +4,2 11, Bruntál 40,2 +3,8 10, Moravskoslezský kraj 40,8 +2,2 5, Zdroj: Český statistický úřad ( Jak je patrné z obrázků 1-13, které ilustrují vývoj přirozeného a migračního přírůstku obyvatelstva města Moravskoslezského kraje, vývoj těchto indikátorů vykazuje ve sledovaném období v některých případech společné znaky. Pozitivní přirozený přírůstek (tedy vyšší počet narozených než zemřelých) je vykazován spíše sporadicky ve větší míře jen Frýdek-Místek, Nový Jičín, Kopřivnice a Bruntál, zatímco záporný migrační přírůstek (vyšší počet vystěhovalých než přistěhovalých) téměř vůbec. Důsledkem těchto procesů je záporný celkový přírůstek, tedy pokles počtu obyvatel daných měst. Zdá se, že města lokalizovaná mimo ostravskou aglomeraci vykazují mnohem optimističtější demografický vývoj a do budoucna tak lze předpokládat, že počet obyvatel měst jako Karviná, Havířov či Orlová bude i nadále silně klesat a místní populace intenzivně stárnout. 59

60 Obrázek 29: Vývoj vybraných charakteristik pohybu obyvatelstva ve městech Moravskoslezského kraje s více než 15 tisíci obyvateli v období Ostrava Havířov Opava Frýdek-Místek Karviná Třinec Orlová Nový Jičín 60

61 Český Těšín Krnov Kopřivnice Bohumín Bruntál Zdroj: Český statistický úřad ( 9 SUBURBANIZACE Studium města, jeho historického vývoje, vnitřního uspořádání, vztahů mezi jádrem a jeho zázemím je po desetiletí jednou z hlavních výzkumných otázek pro geografy, demografy, sociology a sociálních vědy obecně. Tento zájem je dán důležitostí města jakožto centra politického, společenského i ekonomického života společnosti. Význam měst rostl po staletí procesem urbanizace, tedy koncentrací obyvatelstva do měst a růstem podílu městské populace na celkovém počtu obyvatel. Rychlá urbanizace akcelerovaná průmyslovou revolucí tak zvýraznila roli měst v prakticky všech sférách života společnosti a současně změnila způsob života i vztahy mezi lidmi. Po dlouhé období byla urbanizace v zásadě jednosměrným procesem (v rozvojových zemích světa tento proces stále dominuje). Časem se však nárůst městského obyvatelstva začal postupně snižovat, až se nakonec migrační toky v nejvyspělejších zemích obrátily 61

62 úplně. Jádra měst se začala vylidňovat a obyvatelstvo se začalo stěhovat do příměstských, původně venkovských sídel v zázemí měst. Tento proces označujeme jako suburbanizaci. Co je suburbanizace? Suburbanizaci, lze definovat jako proces stěhování rezidenčních (obytných), komerčních a dalších funkcí z jádrového města do jeho zázemí; obecně také jako stěhování obyvatelstva a jeho aktivit z jádra města do zázemí, čemuž napovídá i původ slova suburbanizace, který je odvozen z anglického slova suburb (předměstí). Za suburbanizaci můžeme považovat výstavbu, a umísťování lidských aktivit v místech, která jsou od hranice města odděleny rozsáhlejším volným územím. Pro suburbanizaci je charakteristická výstavba samostatných, nebo řadových jedno až dvoupodlažních rodinných domů s vlastní zahradou, které obvykle vytvářejí sociálně stejnorodé obytné zóny. Suburbanizací vzniklá komerční zástavba se koncentruje podél dálnic a dalších významných komunikačních os, či v blízkosti jejich křížení (Sýkora 2003). V nejvyspělejších a nejvíce urbanizovaných zemích začal proces suburbanizace již brzy po druhé světové válce. Ve střední a východní Evropě vlivem panujícího politického klimatu byl tento proces nastartován až po společenskopolitických změnách v 90. letech 20. století, které znamenaly obrat tradičního migračního proudu z venkova do měst. V podmínkách České republiky se suburbanizace projevuje hlavně rozšiřováním příměstských sídel (vesnic a městeček) většinou ve formě desítek nových rodinných, či bytových domů. Na rozdíl od západní suburbanizace lze kolem českých měst najít pouze velmi málo zcela nových autonomních sídel bez návaznosti na již stávající sídelní systém. Základní rysy suburbanizace a její typizace Suburbanizace není plošný proces a neprobíhá všude rovnoměrně. Míra suburbanizace je dána velikostí a významem města, kolem kterého se tento proces uskutečňuje, přičemž platí, že u významnějších a větších sídel je suburbanizace patrnější. Největší suburbanizaci je možné v České republice nalézt v okolí Prahy a Brna, rozvíjí se však i v zázemí dalších větších měst jako je např. Olomouc, Ostrava, Plzeň nebo České Budějovice. Prostorová nerovnoměrnost suburbanizace je ovšem patrná i v případě konkrétního města, neboť nová výstavba probíhá zejména podél dopravních tepen zaručujících dobré dopravní napojení, popřípadě v blízkosti stávajících větších sídel, nebo v atraktivních lokalitách, které splňují hlavní požadavky pro kvalitní bydlení v dosahu města. Typologicky lze proces suburbanizace rozdělit na rezidenční (obytnou) a komerční, podle toho, jakou má nově vzniklá výstavba funkci. Jak již samotný název napovídá při obytné suburbanizaci dochází k výstavbě rodinných a bytových domů, v případě komerční jde o obchodní a zábavní centra, logistické, kancelářské, skladové a výrobní areály. Specifickým příkladem je i budování nových vědeckých areálů orientovaných na výzkum a vývoj (např. BIOCEV - Biotechnologické a biomedicínské centrum AV ČR a Univerzity Karlovy v obci Vestec v zázemí Prahy). 62

63 Obrázek 30: Komerční suburbanizace Globus Ostrava-Plesná Zdroj: Petr Dvořák, soukromý archiv Obrázek 31: Rezidenční suburbanizace v obci Otice (zázemí města Opava) Zdroj: Petr Dvořák, soukromý archiv 63

64 Co stojí za suburbanizaci a důsledky suburbanizace Hlavní motivace pro přestěhování z města do příměstské zóny je realizovat si svůj sen o vlastním domě, v území blízko přírodě a zvýšit si tak svůj životní komfort a společenský status. Za obecné faktory, které umožnily suburbanizaci můžeme považovat zejména růst bohatství obyvatelstva, rozmach individuální dopravy a s tím spojený rozvoj dopravní sítě. Svoji roli sehrála i relativní dostupnost půjček a hypoték, díky nimž se tento způsob bydlení stal dostupný i pro střední vrstvy obyvatelstva Komerční suburbanizace je oproti tomu rozdmýchávána snadnou dopravní dostupností rozsáhlých a relativně levných pozemků na hranicích současné zástavby, které je navíc doprovázeno častým zvýhodněním nové výstavby ze strany státu nebo místních úřadů. Přesun obyvatel a komerčních funkcí do suburbánních zón s sebou přináší řadu ekonomických, ekologických i sociálních dopadů, které mají jak pozitivní tak i negativní charakter. Tyto dopady pramení ze změn ve způsobu využívání území, které se projevují jak ve fyzickém prostředí, tedy v přírodních procesech, ve vzhledu i uspořádání krajiny, tak v sociálním prostředí. To je dáno souborem interakcí v rámci lidské společnosti, které vznikají kontakty nového a původního obyvatelstva suburbánních lokalit (nově příchozí s sebou přináší zvyky, způsoby chování i trávení volného času, které ovlivňují původní (venkovské) obyvatelstvo). Dopady na fyzické prostředí Nová výstavba rezidenčních i komerčních staveb pozměňuje lokální krajinný obraz i urbanistickou a architektonický strukturu venkovských sídel. Nové využívání území vede k funkčním změnám v jednotlivých složkách krajiny, které se mohou projevit v poklesu biodiversity, nebo ve změnách v půdních, vodních a klimatických mikrosystémech. Současně dochází k poklesu množství ploch určených k rekreačnímu a zemědělskému využití, neboť ty jsou nahrazovány bydlením a komerčními aktivitami. Problematický je zejména fakt, že většina nových areálů komerční výstavby je budována na místě původních polí, takzvaně na "na zelené louce". Proměňuje se i fungování celého městského regionu. Většina nově postavených obytných zón postrádá veřejné prostory, špatné je i propojení se starší zástavbou v podobě komunikací a chodníků. V některých případech použitím závor a hlídaných vjezdů dochází i k faktickému oddělení nového osídlení od starší zástavby a vzniku tzv. uzavřených komunit (gated communities). Díky monofunkčnosti nových obytných zón, které většinou nenabízejí služby, školy ani možnost zaměstnání dochází také k podstatnému nárůstu individuální automobilové dopravy, která je doprovázena zvýšením hlučnosti a emisní zátěže a to jak v místě nové výstavby, tak ve městě, do kterého směřuje většina cest obyvatel ze suburbií. Na druhou stranu může docházet díky suburbanizaci i k posílení sídel v zázemí měst, například formou lokalizace nových pracovních příležitostí a zlepšováním místní technické infrastruktury (kanalizace, plyn, veřejné osvětlení, oprava komunikací). Nové obyvatelstvo s sebou přinášejí i nové požadavky na zavedení, nebo rozšíření některých služeb. Jedná se zejména o využití školek a škol a zlepšení dopravního napojení obce (to může pro obec znamenat na jednu stranu výhodu, na druhou stranu i problém vzhledem k finanční zátěži spojené například s provozem školských zařízení, veřejného osvětlení, údržbou infrastruktury, odpadovým hospodářstvím apod.). Situaci navíc komplikuje skutečnost, že přicházející obyvatelé si ne vždy přihlašují trvalé bydliště do nové obce, čímž ji ochuzují o příjmy a zároveň svou přítomností zvyšují obecní výdaje. (Ouředníček, Temelová 2008) 64

65 Dopady na sociální prostředí Jedním z hlavních faktorů působících na změnu sociálního prostředí je demografická a sociální struktura nově příchozích obyvatel. Migranti z města mají výrazně nižší věkový průměr, nejčastěji jde o rodiny s dětmi a mají obvykle vyšším vzdělání i vyšší příjmy než původní obyvatelstvo. S tím souvisí i jejich odlišný životní styl a preference, které vycházejí z městského způsobu života. Rozdílný je i vztah k místu samotnému a okolní krajině i vazby, které mají obě skupiny obyvatel k vnitřnímu městu. Tyto výrazné rozdíly mezi starousedlíky a nově příchozí populací jsou často zdrojem nepochopení a konfliktů, což v krajním případě může vest až k oddělení obou komunit. V delším časovém období může však společné soužití naopak vést k posílení celé komunity i k lepší správě obecních záležitostí, neboť noví rezidenti jsou většinou aktivnější a mají řadu kontaktů. Rozvoj suburbanizace může zažehnout proces úpadku některých částí vnitřního města, neboť díky odchodu obyvatel s vyššími příjmy dochází k poklesu sociálního statusu čtvrtí, ze kterých odcházejí, což může přimět i další ekonomicky zajištěné obyvatele k odchodu a v krajním případě i ke vzniku ghett. Také při odchodu komerčních aktivit zůstávají v městech nevyužité pozemky se starými, rozpadajícími se budovami (tzv. brownfields ), které dále snižují sociální status místa. Lokalizace nových rezidenčních a komerčních funkcí v příměstské zóně působí nejen jako impuls k reorganizaci životního prostředí rozvíjených lokalit, ale přináší pozitivní i negativní dopady na život celého městského region. Důsledky tohoto procesu jistou měrou dopadají na všechny zúčastněné. Na nově příchozí obyvatele (suburbanizéry), na stávající obyvatelstvo, i na sídla, která jsou tímto procesem ovlivněny (a to jak na cílovou obec, tak město, ze kterého obyvatelé a komerční aktivity pocházejí) Příklady hlavních pozitivních a negativních důsledků procesu suburbanizace pro její jednotlivé aktéry uvádí následující tabulka. 65

66 Schéma 4: Hlavní pozitivní a negativní důsledky procesu suburbanizace Zdroj. Ouředníček, Temelová Současná česká suburbanizace a její důsledky, veřejná správa 04/2008 Závěrem se dá konstatovat, že na důsledky suburbanizace lze pohlížet buď jako na rozvojovou příležitost, nebo jako na hrozbu pro rozvoj a fungování dosavadního systému osídlení. Záleží na každé obci, respektive samosprávě, jak se s touto výzvou dokáže vyrovnat, sledovat ji a případně i regulovat, neboť to, co pro jednu obec může být příležitostí, se pro jinou obec může stát hrozbou. Nástrojem, který mají obce k regulaci suburbanizace je územní plánování a dobře zpracovaný územní plán, který by z pohledu udržitelnosti území měl vyžadovat, aby nová výstavba vznikala v návaznosti na zástavbu stávající, byla obsloužena hromadnou dopravou, komunálními službami a poskytla alespoň základní občanskou vybavenost. 10 ROZVOJ VENKOVA MORAVSKOSLEZSKÉHO KRAJE Ve městech Moravskoslezského kraje s více než 5 tisíci obyvateli žije v roce 2014 cca 73 % obyvatel kraje. Počet obyvatel těchto měst však v poslední dekádě klesá (pokles o 5,6 % oproti roku 2004), v některých případech jde až o desetinové propady v průběhu poslední dekády (Havířov, Karviná, Orlová). Část obyvatelstva se z měst přesouvá z nejrůznějších důvodů (sociálních, environmentálních či ekonomických) do jiných regionů, část však v rámci kraje zůstává a migruje do venkovského 66

67 prostoru, jehož počet obyvatel jako celku se naopak zvyšuje (o více než 5 % ve zkoumaném mezidobí let ). Je však zřejmé, že růst venkovské populace je nerovnoměrný. Zatímco v příměstských, suburbánních oblastech dochází k nárůstům počtu obyvatel, v oblastech periferních, jež jsou od ekonomických center vzdálená, evidujeme zpravidla naopak populační poklesy. Zdá se tedy, že venkovský prostor není jednotvárným územím, nýbrž územím nesmírně komplikovaným, kde který vykazuje oproti prostoru měst sociální, kulturní i ekonomická specifika. V minulosti bylo pro venkov typickým zejména zemědělství jako hlavní forma obživy místních obyvatel. Tento sektor ještě v roce 1990 zaměstnával více než 500 tisíc obyvatel České republiky, dnes tato hodnota osciluje pouze okolo 100 tisíc a jeho podíl na ekonomice České republiky již dávno klesl pod 2 % HDP. Venkovské obyvatelstvo tedy silně mění své ekonomické zaměření a přesouvá se spíše do průmyslu a služeb. S tímto trendem souvisí také zvýšená mobilita venkovského obyvatelstva. Pokud před rokem 1990 většina obyvatel venkova pracovala v místě, či blízkosti svého bydliště, další vývoj způsobil mnohem silnější vyjíždění za prací do blízkých i vzdálenějších měst. Funkce venkova se tedy mění. Z prostoru, kde dlouhodobě hlavní roli hrála produkce potravin, se stává venkov místem, kde stále silnější roli hraje vliv cestovního ruchu, rozvoj služeb, ale i ochrana životního prostředí. Nicméně v důsledku svých specifik čelí venkov výzvám, které budoucí vyvážený vývoj venkova ohrožují. Za primární problémy venkova jsou v současné době považovány jednak propady počtu obyvatel a jeho dynamické stárnutí v periferních polohách a jednak silný tlak na zastavování otevřené krajiny v zázemí měst v důsledku suburbanizačních trendů. Box 2 Venkov prostor mimo městské osídlení, který je v porovnání s městem typický nižší hustotou zalidnění, odlišným typem zástavby a způsobem využívání krajiny, ekonomickou strukturou tradičně zaměřenou na zemědělství a odlišným stylem života Rozvoj venkova koordinované zvyšování potenciálu daného venkovského území při respektování vyváženosti jeho ekonomických, sociálních a environmentálních složek Venkov je obvykle vymezen obcemi s počtem obyvatel do 2-3 tisíc obyvatel a hustotou zalidnění nižší než 150 obyvatel/km2. Jedno z možných vymezení na případě Moravskoslezského kraje nabízí následující obrázek. 67

68 Obrázek 32: Vymezení venkovského prostoru v Moravskoslezském kraji Zdroj: Český statistický úřad Aktéry rozvoje venkova, tedy subjekty, které na rozvoji venkova mají svůj zájem, respektive se na něj podílí, lze rozdělit do několika kategorií v závislosti na úrovni, na které působí (místní/lokální, regionální, národní, evropská) či sektoru, do kterého organizační spadají (veřejný, soukromý či neziskový sektor tabulka 1). Primární význam, na němž je nezbytné při plánování rozvoje venkova brát zřetel, jsou obyvatelé venkova. Tabulka 14: Jednotlivé typy aktérů rozvoje venkova veřejný soukromý neziskový evropská Evropská komise nadnárodní uskupení sítě národní ministerstva (zemědělství, místní rozvoj ), Celostátní síť pro venkov celostátní podnikatelská uskupení (komory) spolky (Spolek pro obnovu venkova), svazy (Svaz obcí a měst), sítě regionální kraj, krajská informační střediska, agrární komory, vysoké školy podnikatelská sdružení nezisková sdružení místní obec, místní akční skupina, místní instituce místní zemědělci podnikatelé, spolky, zájmová sdružení Zdroj: Sídelní systém České republiky je typický svou velmi roztříštěnou strukturou. To znamená, že venkovské obce jsou zpravidla velmi malé, což do jisté míry limituje možnosti jejich rozvoje ať už z pohledu jejich efektivní správy, větších investic či účasti v dotačních soutěžích. Venkovské obce Moravskoslezského kraje se této typické struktuře vymykají. V důsledku specifického historického vývoje centrálních partií Moravskoslezského kraje, tedy ostravské aglomerace, docházelo k častému slučování obcí do větších celků, čímž je zde průměrná populační velikost obcí mnohem větší než v horských a podhorských partií kraje. 68

69 SEZNAM ZDROJŮ A POUŽITÁ LITERATURA Akční plán ministerstva životního prostředí pro Moravskoslezský kraj. Ministerstvo životního prostředí, Cetkovský, S, Frantál, B., Štekl, J., et al. (2010): Větrná energie v České republice: hodnocení prostorových vztahů, environmentálních aspektů a socioekonomických souvislostí. Studia Geographica, 101. Brno: Ústav geoniky AV ČR. Dvořák, P., Frantál, B., Martinát, S., Van der Horst, D. (eds): Energetické krajiny Energy landscapes, Frantál, B., Kunc, J. (2010): Factors of the uneven regional development of wind energy projects (a case of the Czech Republic). Geographical Journal, 62 (3): Frantál, B. (2011): Exploring New Landscapes of Energies. In. Frantál, B. (Ed.): Exploring New Landscapes of energie. Collection Of Extended Abstracts of Papers from the 8th International Geographical Conference Congeo 2011, August 1 5, 2011, Brno, Czech Republic. Kadeřábková, B., Piecha, M, a kol. (2009):Brownfields: jak vznikají a co s nimi. Praha: C.H. Beck. Martinát, S. et al. (2014): Hybné síly dlouhodobých proměn industrializované krajiny. Acta Pruhoniciana, Průhonice: Výzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, v. v. i., 2014, roč. 106, č. 1, s Národní strategie regenerace brownfieldů. Ministerstvo průmyslu a obchodu, Praha, NOVOSÁK, J., BEDNÁŘ, P. (2011): Hodnocení rozvojových předpokladů brownfields. 1. vyd. Žilina: Georg, Odhad zdravotních rizik ze znečištění ovzduší- rok Státní zdravotní ústav, Ouředníček, M., Temelová, J. (2008): Současná česká suburbanizace a její důsledky. Veřejná správa 04/2008 Situační zpráva k Programu snižování emisí a imisí znečišťujících látek do ovzduší Moravskoslezského kraje Moravskoslezský kraj Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2009/28/ES. Sýkora, L. (2003): Suburbanizace a její společenské důsledky. Sociologický časopis, 2003, Vol. 39, No. 2: pp Uhelné Hornictví V Ostravsko-karvinském Revíru. Ostrava: Anagram, Vyhledávací studie brownfieldů České republiky. CzechInvest, Praha, Výroční zpráva OKD a.s. za rok OKD a.s. Zákon č. 458/2000 Sb o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon) Zákon č. 165/2012 Sb. o podporovaných zdrojích energie a o změně některých zákonů. 69

70 Internetové zdroje: The State of Renewable Energies in Europe. 13th EurObserv ER Report. [on line] [cit ]. Dostupné z: < Roční zpráva o provozu ES ČR pro rok [on line] [cit ]. Dostupné z: < p%3a%2f%2fwww.eru.cz%2fdocuments%2f10540%2f462820%2frocni_zprava_provoz_es_20 12.pdf%2F4fdde065-9e59-442f-ba ff68625&ei=xci8VOLxEOOxygOv04BI&usg=AFQjCNEq3fP2l68ITqvvguKbd3- swqh7yg&bvm=bv ,d.bgq&cad=rja> Integrovaný registr znečišťování. [on line].[cit ]. Dostupné z: < Obnovitelné zdroje energie v roce 2012 [on line].[cit ]. Dostupné z: < > Malé vodní elektrárny v České republice. [on line].[cit ]. Dostupné z: < Atlas ostravského ovzduší. [on line].[cit ]. Dostupné z: < 70

71 ČÁST B Pracovní aktivity pro studenty a žáky 1. PRACOVNÍ AKTIVITY PRO 1. STUPEŇ ZÁKLADNÍCH ŠKOL Tato aktivita je vhodná pro 3. a 4. třídy základních škol. ENERGIE PRO DNEŠEK S různými druhy energie se setkáváme na každém kroku, i když si to většinou již ani neuvědomujeme. Elektrická energie je jednou z nich. Lidé začali využívat elektřinu poměrně nedávno, avšak o to rychleji se rozšířila a dnes je pro nás naprosto nepředstavitelná existence bez tohoto zdroje energie. Stále rostoucí potřebu elektrické energie pro průmysl, dopravu i domácnosti mohou uspokojit jen dostatečně výkonné elektrárny, ve kterých se na elektrickou energii přeměňuje teplo, energie proudící vody, jaderná energie, využívá se energie větru či slunečního záření. Elektrická energie je velmi čistý druh energie a při její spotřebě nevzniká žádné znečištění. To ale vzniká při výrobě a liší se podle druhu elektrárny a použitého zdroje pro výrobu elektrické energie. Tento pracovní list ti pomůže pochopit, jak a kde vzniká elektrická energie, co jsou to obnovitelné zdroje energie a proč jsou důležité. Motivace A/ Kde se vyrábí elektrická energie? Co je to elektrárna, a k čemu slouží? Jaké druhy elektráren znáš? Poznáš je na následujících obrázcích? Jaký zdroj vybrané elektrárny používají pro výronu elektrické energie?. Úkol 71