Mendelova univerzita v Brně

Transkript

1 Mendelova univerzita v Brně Zahradnická fakulta v Lednici Bakalářská práce Využití smíšených kultur v zahradnictví Vedoucí bakalářské práce: Ing.Tomáš Kopta Lednice 2012 Vypracovala: Barbora Hlaváčová 1

2 Prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma využití smíšených kultur v zahradnictví vypracovala samostatně za použití pouze pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém soupisu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena v knihovně Zahradnické fakulty v Lednici Mendelovy univerzity v Brně a zpřístupněna ke studijním účelům. V Lednici dne Podpis bakalářské práce 2

3 Poděkování: Chtěla bych poděkovat svému vedoucímu práce Ing. Tomáši Koptovi za trpělivost, pochopení a nasměrování při vedení této práce. Dále bych chtěla poděkovat své rodině, muži a dětem, za jejich podporu během celého studia. 3

4 Obsah: Obsah: Úvod Cíl práce Literární přehled Ekologické zemědělství Principy a cíle ekologického zemědělství Zásady pěstování rostlin v ekologickém zemědělství Obecná charakteristika systému smíšených kultur Zásady pro volbu rostlin smíšených kultur Snášenlivost rostlin alelopatie, fytoncidy Formy smíšených kultur podle způsobu pěstování Smíšená kultura podle Gertrudy Franckové Agroekologické a ekonomické aspekty smíšených kultur, zaměření na produkci zeleniny Půda a výživa Preventivní ochrana - choroby a škůdci Vizuální kamufláž Chemická kamufláž Zachycovací a lapací rostliny Rostliny podporující užitečný hmyz Nevhodné kombinace plodin Ekonomika smíšených kultur Charakteristika situace v zahraničí Ekologické zemědělství a svět Smíšené kultury tradice a současnost Charakteristika situace v ČR

5 Tradice pěstování zeleniny v ČR Dnešní situace v pěstování zeleniny v ČR Integrované zelinářství v ČR Ekologické zelinářství v ČR Možnosti uplatnění smíšených kultur Tržní produkce zeleniny Zahrádkářská - samozásobitelská produkce zeleniny Závěr Souhrn Použitá literatura Seznam příloh

6 1. Úvod Každá monokultura je určitým způsobem jednostranná a tato jednostrannost přináší nepříznivé vlivy jak na půdu, tak na rostliny samotné. Dochází k jednostrannému odčerpání živin z půdy a také k zatěžování půdy zplodinami látkové výměny těchto rostlin. Monokultury jsou živnou půdou pro šíření některých chorob a škůdců. (Dostálek, 2000). Lidskou činností nedotčená příroda nezná pojem monokultura. Příroda si sama vytváří rovnováhu. Od této rovnováhy jsme se však intenzivně obhospodařované krajině již značně vzdálili. Proto, aby rostliny pěstované v monokulturách měly dostatek potřebných živin, jsou tyto doplňovány prostřednictvím umělých hnojiv a škůdci jsou likvidováni použitím chemikálií. Bez chemikálií a umělých hnojiv to dnes není snadné. K omezení chemické ochrany a využití umělých hnojiv nám mimo jiné pomůže odstoupit od pěstování plodin v monokulturách (Pekárková, 1992). Výsledky pozorování a zkušenosti se symbiózou rostlin se prakticky využívají u metody smíšených kultur. Tuto metodu odpozorovali a převzali zkušení zahradníci od přírody, kde se přirozená rostlinná společenstva vzájemně doplňují - poskytují si živiny a chrání se před škůdci. Tato společenstva se dokonale se přizpůsobila podmínkám svého biotopu. Tato společenství vznikají na základě přirozeného výběru, v režimu intenzivní produkce plodin provádí tento výběr člověk pěstitel. Čím lépe se kulturní rostliny k sobě hodí, tím zdravěji se vyvíjí. (Kreuter, 2002) Ekologické zemědělství, do kterého systém smíšených kultur svými principy patří, prokazatelně zvyšuje biologickou rozmanitost ve srovnání s konvenčním zemědělstvím. Biodiverzita je důležitým předpokladem pro zachování přírodních procesů, které slouží i člověku, například přirozené regulace škůdců, opylování květů ovocných dřevin hmyzem a půdních procesů tvorby a rozkladu. Tato přírodní rovnováha je lidskou činností často porušena a její opětovné nastolení bývá obtížné a dlouhodobé. (Balmer, 2010). 6

7 2. Cíl práce Cílem této bakalářské práce je charakteristika systému smíšených kultur jako způsobu pěstování plodin, popis agroekologických aspektů a specifik smíšených kultur se zaměřením na produkci zeleniny, stručná charakteristika využití a tradičních smíšených kultur v zahraničí a zhodnocení situace v ČR a potenciálu zavedení pěstebního systému smíšených kultur do našich podmínek. 7

8 3. Literární přehled 3.1. Ekologické zemědělství Ekologické zemědělství je výrobní systém, způsob hospodaření, který bere ohled na přirozené koloběhy a závislosti a umožňuje tak produkci kvalitních potravin. Upřednostňuje ekologické procesy, biologickou rozmanitost a cykly přizpůsobené místním podmínkám, spíše než využívání cizích vstupů s nepříznivými účinky. Jeho prioritou je kvalita a nikoliv kvantita produkce. Ekologické zemědělství spojuje tradici, inovaci a vědu ve prospěch životního prostředí a podporuje spravedlivé vztahy a dobrou kvalitu života pro všechny zúčastněné. Zastřešující organizací pro ekologické zemědělství je IFOAM (International Federation of Organic Agriculture Movements), která sdružuje více než 750 členských organizací v 116 zemích světa. (IFOAM, c2009) Obr. č.1: Logo International Federation of Organic Agriculture Movements Zdroj: IFOAM Principy a cíle ekologického zemědělství Ekologické zemědělství je založeno na principu zdraví, ekologie, spravedlnosti a péče. Pro dosažení cílů ekologického zemědělství musí být principy použity jako celek. - Princip zdraví v ekologickém zemědělství zdůrazňuje, že zdraví jednotlivců a komunit nelze oddělit od zdraví ekosystémů. Pouze zdravá půda může produkovat zdravé plodiny, které posilují zdraví zvířat a lidí. Cílem ekologického zemědělství je udržovat a zlepšovat zdraví ekosystémů a organismů od těch nejmenších v půdě až k lidským bytostem a produkovat vysoce kvalitní a výživné potraviny a krmiva. Kvalita není dána jen nutričně hodnotnými látkami, ale absencí cizorodých látek, dobrým vzhledem, chutí a 8

9 vůní. Vzhledem k tomu, by se měli ekologičtí zemědělci vyvarovat používání syntetických hnojiv a přípravků na ochranu rostlin (pesticidů), veterinárních léčiv, které mohou mít nepříznivý účinek na zdraví. - Princip ekologie ekologického zemědělství je založen na práci s živými ekologickými systémy a cykly, jejich napodobování a udržování. Ekologické řízení musí být přizpůsobeno místním podmínkám, ekologii a kulturním měřítkům. Cílem je minimalizace vstupů s ohledem na opětovné použití, recyklaci a efektivní nakládání s materiály a energií pro udržení a zlepšení kvality životního prostředí a zachování přírodních zdrojů. Vyvarování se všech forem znečištění pocházejících ze zemědělského podnikání. Využití všech odpadů pro výrobu organických hnojiv. Dosažení ekologické rovnováhy prostřednictvím návrhu zemědělských systémů, zřízení ekologicky stabilizujících prvků v krajině a udržování genetické rozmanitosti. Ochrana životního prostředí, krajiny, podnebí, přírodních stanovišť, biologické rozmanitosti, vody a vzduchu. Udržení osídlení venkova a rázu kulturní krajiny. - Princip spravedlnosti ekologického zemědělství je založen na vztazích, které zajišťují spravedlnost s ohledem na společné životní prostředí a životní příležitosti. Zajištění spravedlnosti pro všechny a na všech úrovních, od výrobců přes zpracovatele, distributory a obchodníky až po konečné spotřebitele. Ekologické zemědělství by mělo poskytnout všem zúčastněným dobrou kvalitu života, umožnit ekonomický a sociální rozvoj, a přispět k potravinové soběstačnosti a snížení chudoby. Tento princip zahrnuje také chov zvířat v souladu s jejich fyziologií, chováním a fyzickou pohodou. - Princip péče je o zodpovědném přístupu k řízení ekologického zemědělství s cílem chránit zdraví a blahobyt současných i budoucích generací a životního prostředí. Zavádění nových technologií pro zvýšení produktivity je možné pouze po jejich důkladném přezkoumání z pohledu zdraví, bezpečnosti a ekologické šetrnosti. Odmítnutí technologií s nepředvídatelnými následky jako je genetické inženýrství. Vedle vědeckého poznání využívat i praktické zkušenosti a tradiční metody prověřené časem. (IFOAM, c2009, Pokluda 2010/2011) 9

10 Zásady pěstování rostlin v ekologickém zemědělství - Osevní postup a technologie pěstování musí bránit erozi půdy. - Vegetační kryt půdy co nejdelší, i přes zimu (strniskové meziplodiny, zelené hnojení, podsevy, mulčování). - Hnojení a výživa rostlin založena na vyváženém osevním postupu a využívání statkových hnojiv, používání syntetických hnojiv, lehce rozpustných minerálních hnojiv není dovoleno. - V osevním postupu zastoupeny jeteloviny a luskoviny. - Druhová pestrost pěstovaných plodin musí skrývat dostatečné množství pro přežívání organismů (predátoři, hmyz apod.). - Střídání plodin s malou konkurenční schopností vůči plevelům s plodinami s větší schopností konkurence. - Pěstování GMO není dovoleno. - Volba odrůd podle stanovištních podmínek, rezistentní, případně tolerantní vůči dominujícím škodlivým činitelům, využívání odrůdových směsí a doprovodných kultur. - Plevele se regulují agrotechnickými metodami (cílem je potlačení plevelů pod hladinu ekonomické škodlivosti, ne jejich hubení), používání herbicidů není dovoleno. - Ochrana rostlin založena na podpoře samoregulující funkce agroekosystému, biologických a biotechnických metodách, používání syntetických fungicidů a insekticidů není dovoleno. - Ekologicky stabilizující prvky v krajině (meze, remízky, břehové porosty apod.) musí být zachovány a musí o ně být řádně pečováno. - Monokultury nejsou dovoleny. (Pokluda, 2010/2011, Šarapatka, 2006) 3.2. Obecná charakteristika systému smíšených kultur Systém smíšených kultur je systém pěstování rostlin, který je charakteristický prostorovou a časovou kombinací plodin v místě pěstování. Smíšenou kulturu tedy chápeme jako současné pěstování různých rostlinných druhů na jednom záhonu, kde dochází k trvalému střídání plodin, prolínání předplodin, hlavních plodin, meziplodin a následných plodin. Ve srovnání s technologií osevních postupů, kdy jsou jednotlivé 10

11 plodiny pěstovány na jednom záhoně postupně, tedy vysetí, nebo vysazení následné plodiny probíhá až po sklizni plodiny předcházející (Altieri 2004, Sartoriusová,2000) Zásady pro volbu rostlin smíšených kultur Při vzájemném ovlivňování sousedících rostlin působí dva mechanismy: - Vzájemná podpora růstu. - Vzájemné omezování růstu dané konkurenčními požadavky na pěstební podmínky. Pro úspěšné použití systému smíšených kultur v praxi je proto nutné využít pozitivní efekt vzájemné podpory pěstovaných plodin a vyvarovat se kombinací plodin vzájemně si konkurujících. Ve vzájemné snášenlivosti jednotlivých partnerů ve smíšených kulturách se uplatňují především morfologická hlediska (nároky na prostor, hloubku kořenů apod.) a také hledisko konkurence pokud jde o růstové faktory. Ideálním stavem je, když se rostliny dobře doplňují ve svých specifických nárocích. Příkladem může být současné pěstování vysokých a nízkých rostlin, které umožňuje lepší využití slunečního světla. Sousedící rostliny by měly mít rovněž podobné pěstitelské nároky na skladbu živin, teplotu, zavlažování a stanoviště nároky na živiny a aby se případně navzájem chránily před chorobami a škůdci (Brunsová, 2010, Sartoriusová, 2000 ) Snášenlivost rostlin alelopatie, fytoncidy Mezi všemi rostlinami probíhá neustálá látková výměna. Jak z žijících rostlin tak i z odumírajících rostlinných zbytků se uvolňují produkty látkové výměny a navzájem ovlivňují sousedící rostliny. Tyto sousedící rostliny pak jejich prostřednictvím na sebe působí a podporují navzájem svůj růst, jsou v tomto směru neutrální anebo ho brzdí. Biologické látky, které jsou všemi rostlinami vytvářeny v půdě, uvolňovány do vzduchu i do vody a které zde účinkují, označujeme jako fytoncidy. Fytoncidy se dají s úspěchem použít pro cílenou ochranu rostlin nebo pro podporu jejich růstu. Mnoho fytoncidů odpuzuje škodlivý hmyz, bakterie a houby a ojediněle na ně působí také toxicky. Množství tvorby fytoncidů je přímo úměrné celkovému zdraví rostliny. V praxi to znamená, že čím je půda a s ní i plodiny, které se 11

12 na ní pěstují zdravější a mikroorganismy naplněnější, tím citelnější je účinek fytoncidů (Brunsová, 2010, Sartoriusová, 2000 ). Fytoncidy jsou z chemického hlediska sloučeniny nejrůznějších typů, nejsou jednolitou skupinou látek. Plynné látky vylučované listy například obsahují etylén, hořčičné glykosidy (u brukvovitých rostlin) a silice, které propůjčují většině kořeninových druhů jejich charakteristickou vůni. Látky, které jsou uvolňované z kořenů cibule, brání růstu tyčkových fazolů, naopak mrkev vylučuje látky podporující růst póru. Pomocí kořenů se zase uvolňují organické sloučeniny obsahující například aminokyseliny, cukry a alkaloidy. Listy a kořeny mnohých rostlin jsou schopné tyto organické sloučeniny vstřebávat a tím dochází k alelopatickému působení. Občas se přepokládaného pozitivního působení, které od smíšené kultury očekáváme, nedočkáme. Někdy dochází i k nepřímému pozitivnímu nebo negativnímu působení sousedních rostlin, a to když vyloučené produkty látkové výměny pozmění mikrobiologickou rovnováhu v půdě. Na druhé straně jsou půdní organismy většinou schopné odbourat vyloučené produkty dříve, než k ovlivnění sousedních rostlin dojde. (Sartoriusová, 2000) Formy smíšených kultur podle způsobu pěstování Pěstební systém smíšených kultur v podstatě sestává z návrhu prostorové a časové kombinace plodin v místě pěstování. Podle uspořádání plodin v prostoru rozlišujeme: - Smíšené nebo polykulturní pěstování je pěstování dvou nebo více kultur současně na stejném poli bez zřetelného uspořádání. - Řadové řádkové je pěstování dvou nebo více kultur současně na stejném poli uspořádaně v řádcích. - Pásy plodin je pěstování různých plodin součastně v různě širokých pásech, které jsou dost široké pro nezávislou kultivaci, ale zároveň dost úzké pro využití pozitivního vlivu sousedících plodin. Z hlediska času rozlišujeme v systému smíšených kultur: - Současné osazení dvou a více plodin. - Postupné vysazování plodin v souladu s jejich pěstebními nároky a požadavky. 12

13 Pro konkrétní klimatické a místní podmínky a v závislosti na výběru druhů a odrůd pěstovaných plodin dochází k nejrůznějším kombinacím časových a prostorových forem smíšených kultur. Specifickou formou pěstování plodin ve smíšených kulturách je plodinová past. Jedná se o výsadbu doprovodných rostlin do plodinových pastí na ochranu hlavní tržní plodiny před konkrétním škůdcem nebo několika škůdci. Rostlina plodinové pasti může být ze stejné nebo z jiné čeledi než je hlavní plodina, hlavním hlediskem je atraktivita pro škůdce. Existují dva typy výsadby plodinové pasti, pasti obvodové a řadové. Obvodové pasti je pěstování plodin pasti zcela obklopujících hlavní tržní plodinu, to brání útoku škůdců ze všech stran pole a funguje nejlépe na škůdce, nacházející se v blízkosti hospodářství. Řádkové plodinové pasti jsou výsadby rostlin plodinové pasti střídavě v řádcích s hlavní plodinou (Altieri, 2004, Dostálek 2000, PAN Germany, OISAT, 2005) Smíšená kultura podle Gertrudy Franckové Autorkou zvláštní metody smíšených kultur je paní Gertruda Francková. V německém Oberlimpurgu se zabývala pokusy v oboru smíšených kultur. Od roku 1940 vyvíjí metodu, která se s úspěchem používá dodnes. Podle této metody se zahrada nerozděluje na záhony, pěstovaná zelenina je rozdělena do tří skupin a pěstuje se střídavě v jednotlivých řádcích podle skupin a bez cestiček. Speciální postavení v této pěstební metodě má špenát. Na začátku pěstební sezóny je naset na celé ploše zahrady do řádků vzdálených 50 cm od sebe. Špenátové řádky přehledně rozdělí prostor, prokoření půdu a chrání ji před erozí, ale slouží také jako zelené hnojení, protože vzrostlý špenát později posečeme a necháme na místě lehce zkompostovat. Špenát je z pohledu smíšených kultur velmi vhodným partnerem pro ostatní zeleninové druhy. Pro zakrytí půdy i mezi řádky špenátu před výsadbou vlastní zeleniny využívá tato metoda plošný výsev hořčice anebo bobu. Autorka metody dělí pěstovanou zeleninu do tří skupin: - Skupina A zelenina s delší vegetační dobou. Patří sem rajčata, tyčkové fazole, okurky, pozdní košťáloviny, brambory a cukíny. 13

14 - Skupina B zelenina s kratší vegetační dobou. Jedná se o druhy, které rostou především v první nebo druhé polovině vegetačního období a je tak možná dvojí sklizeň, například pórek, cibule květák, celer, rané zelí, keříčkové fazole, červená řepa, hrášek,pastiňák. - Skupina C rostliny s krátkou vegetační dobou umožňující několik sklizní za rok jako jsou různé druhy salátů, ředkvičky, kedlubny, karotka. Doprostřed mezi řádky špenátu vyséváme anebo vysazujeme zeleninu a to v pořadí: řádek zeleniny skupiny A, řádek zeleniny skupiny C, řádek zeleniny ze skupiny B, opět řádek skupiny C. Vzdálenost mezi řádky zeleniny ze skupiny A je tak 2m, stejně jako u skupiny B. Řádky zeleniny ze skupiny C jsou od sebe navzájem vzdáleny 1m. Všechny řádky se každý rok posunují o 25 cm, takže se tímto způsobem splní i požadavek na střídání plodin. Plodiny ze skupiny A a B se vrátí na své původní místo po osmi, Zelenina ze skupiny C po čtyřech letech a všechny kultury se vždy dostanou do řádků, které byly v předchozím roce pohnojeny. Tím je splněna převážná část jejich nároků na živiny (Dostálek, 2004, Sartoriusová, 2000) Agroekologické a ekonomické aspekty smíšených kultur, zaměření na produkci zeleniny Systém smíšených kultur má z agroekologických aspektů mnoho výhod a uplatňuje se při velkoplošném pěstování zemědělských či zahradních kultur převážně v režimu ekologického zemědělství. Zmírňuje nedostatky monokulturního pěstování. Přirozená rovnováha ekosystému je podporována větší rozmanitostí pěstovaných plodin. Nedochází tak ani k masovému výskytu škůdců ani k únavě půdy (Sartoriusová, 2000) Půda a výživa Ve výživě zeleniny se uplatňuje celá řada faktorů, které je nutno respektovat s ohledem na výnos i kvalitu produkce. Ke zmíněným faktorům patří: - Půdní druh vhodná je půda s dostatečnou hloubkou ornice. - Zásoba živin v půdě. - Půdní vlastnosti velký význam má ph půdy. 14

15 - Druh pěstované zeleniny jednotlivé druhy mají různou schopnost příjmu živin. - Délka vegetace. - Technologie pěstování zeleniny. - Klimatické podmínky. Protože má zelenina v porovnání s ostatními zemědělskými plodinami vysoké nároky na živiny, je výživa a hnojení jedním z nejvýznamnějších faktorů a současně nedílnou součástí pěstitelských technologií pro zajištění vysoké produkce na jednotku plochy. Při intenzivním zelinářství i v režimu ekologického zemědělství, je nutné nahrazovat odčerpané živiny z půdního prostředí statkovými hnojivy, aby neklesala půdní úrodnost (Hlušek, 2002, Šarapatka, 2006). Základem úspěšného pěstování rostlin je v první řadě půda, je hlavním předpokladem zdravého vývoje a růstu rostlin. Každý rostlinný druh s půdou zachází svým charakteristickým způsobem, z půdy si bere potřebné živiny (makroprvky i mikroprvky) a tak půdu jednostranně vyčerpává, zároveň ji provzdušňuje a uvolňuje do ní produkty své látkové výměny. Vhodně sestavená smíšená kultura je proto dobrou prevencí půdní únavy a vede k větší vyrovnanosti procesů, které v půdě probíhají. Na jedné straně půdu zatěžuje a na druhé zároveň obohacuje. Současné pěstování hluboce a mělce kořenících rostlin půdu provzdušňuje a prokypřuje v celém jejím profilu. Pěstováním v rámci jedné pěstební sezóny nejprve mělce kořenících a teprve později hluboce kořenících zeleninových druhů umožníme zužitkování i těch živin, které se působením dešťů dostaly v průběhu roku do hlubších vrstev půdy. Druhová rozmanitost pěstovaných rostlin příznivě ovlivňuje zdravotní stav půdy. Další pozitivní vlastností smíšených kultur ve vztahu k půdě je celoroční pokryv a zastínění půdy rostlinami v různém stupni vývoje. Půda si proto lépe uchovává půdní vlhkost, není vystavena přímému působení klimatických vlivů a lépe tak odolává erozi. Nedochází tedy k mineralizaci humusu, vymývání živin a následnému zhoršování půdní struktury. Dalším přínosem důkladného zastínění a pokryvu půdy plodinami je potlačení růstu plevelů (Dostálek, 2000, Sartoriusová, 2000). 15

16 Preventivní ochrana - choroby a škůdci Mezi hmyzem a rostlinami dochází k neustálým a nejrůznějším interakcím, ať už pozitivním anebo negativním z pohledu pěstitele. Rostliny hmyzu poskytují úkryt a jsou zdrojem potravy, hmyz je opyluje a přenáší semena. Podle potravních preferencí dělíme hmyz na polyfágy využívající široké druhové spektrum hostitelů z různých čeledí nebo řádů, monofágy, potravní specialisty vyhledávající jediný druh hostitele, oligofágy, konzumující více příbuzných druhů rostlin zpravidla v rámci jedné čeledi (Šefrová, 2006). Populace monofágní hmyzu je tedy citlivější k různorodosti plodin než populace polyfágní. Ve srovnání s monokulturou je vliv smíšených kultur plodin na snížení počtu škůdců výraznější u monofágních škůdců než u polyfágů (Altieri, 2004). Kromě toho, že pěstební systém smíšených kultur brání rozšíření typických chorob osevního sledu a škůdců jednotlivých konkrétních druhů rostlin, odpuzuje tento způsob výsadby i jiné druhy chorob a škůdců. Dochází k tomu za pomoci různých mechanismů. (Sartoriusová, 2000). Vliv pěstebního systému smíšených kultur na chování hmyzích škůdců ve srovnání s monokulturním pěstováním dokumentuje pokus, který se uskutečnil v Kalifornii. Do tří srovnávacích kultur rostlin, monokultura brokolice, smíšená kultura brokolice a bobu obecného, smíšená kultura brokolice a vikve seté, byli uměle vysazeni označení dřepčíci. Pokus zkoumal jejich chování, pohyb a rychlost s jakou kulturu, do které byli uměle umístěni, opustili anebo v ní zůstali. Výsledek pokusu nejlépe znázorňuje následující obrázek: 16

17 Obr.č.2: Vliv pěstebního systému na chování hmyzích škůdců Zdroj: Altieri,

18 Vizuální kamufláž Hostitelská rostlina může být chráněna před škůdci i pouhou fyzickou přítomností jiných rostlin. (vzrůstem, zastíněním, tvarem, velikostí, výškou, orgány rostlin). Čím jsou mezery mezi výsadbou jednotlivých rostlin téhož druhu větší, tím menší je nebezpečí, že se rozšíří určité choroby nebo škůdci, protože neutrální rostliny mezi nimi často působí jako bariéra. Sazenice fazolí jsou chráněny před vrtalkovitými (Agromyzidae) stonky rýže. Sója pěstovaná ve smíšené kultuře s kukuřicí je vysokými stvoly kukuřice zastíněna a chráněna tak před japonským broukem (Popillia japonica). Někteří škůdci, zvláště třásněnky a molice reagují při hledání hostitelské rostliny na optické podněty, jsou přitahováni zelenými rostlinami na hnědém pozadí záhonů. Řádky monokultur pečlivě zbavené plevele jsou škůdci napadány více, než smíšené kultury s dokonalejším zakrytím záhonů listy pěstovaných rostlin. Pokusy dokázaly, že například u záhonů růžičkové kapusty s podrostem jetele bylo napadení mšice zelné o 80% menší, také se na nich vyskytovalo mnohem méně bělásků a můr zelných (Altieri, 2004, Sartoriusová, 2000). Obr.č.3: Brazílie - pěstování kávovníku ve smíšené kultuře s původními dřevinami Zdroj: Agroekology Chemická kamufláž Jednotlivé druhy zeleniny a kořeninových bylin vydávají specifickou vůni, která pomáhá hmyzu při vyhledávání oblíbených hostitelských rostlin. Aromatické látky uvolňované některými rostlinami mohou škůdce nejen přitahovat ale i odpuzovat, maskovat anebo naředit atraktant hostitelské rostliny a tak narušit jejich vyhledávání 18

19 škůdcem. Při smíšených kulturách dochází také ke zmatení vůní, takže škůdci ztrácejí orientaci, vhodné sousedství snižuje i napadení houbovými chorobami. (Altieri, 2004, Dostálek, 2000). Tab.č.1: Přehled vhodných kombinací plodin chemická kamufláž Rostlina Vhodný soused Působení proti škůdcům a chorobám afrikán brambory, rajčata odpuzuje háďátka bazalka okurky rajčata prevence před padlím odpuzuje molici skleníkovou celer rajče, košťáloviny odpuzuje bělásky, hlemýždě, slimáky cibule mrkev, kopr, hrách, cuketa, salát, prevence před plísní šedou, černý kořen, červená řepa, pór odpuzuje hlemýždě, slimáky, pochmurnatku mrkvovou červená mrkev prevence před měkkou hnilobou řepa česnek okurka, salát, mrkev, červená řepa, prevence před plísní šedou, rajče petržel odpuzuje hlemýždě, slimáky, myši, hraboše, háďátka fazol košťáloviny ozimá pšenice odpuzuje mšici zelnou odpuzuje mšici makovou kerblík salát odpuzuje mravence a mšice prevence před padlím křen broskev brambory proti kadeřavosti odpuzuje mandelinku levandule růže odpuzuje mšice a mravence máta ovocné stromy odpuzuje mravence, bělásky, peprná brambory dřepčíky měsíček brambory, rajčata odpuzuje háďátka mrkev pórek, cibule odpuzuje molíka česnekového, květilku cibulovou 19

20 pastiňák celer, cibule, červená řepa, ředkev, listy odpuzují slimáky salát, špenát pelyněk rybíz prevence před rzí rybízovou pór mrkev, celer, cibule, černý kořen, rajče, salát prevence před plísní šedou, rzí celerovou, odpuzuje bělásky rajčata košťáloviny odpuzuje bělásky a zápředníčky polní salát zelí, ředkvička, ředkev odpuzuje dřepčíky saturejka fazole odpuzuje mšici makovou, třásněnky špenát ředkvička, ředkev odpuzuje dřepčíky zelí celer, rajčata prevence před rzí celerovou a listovou skvrnitostí u rajča Zdroj: Vlašínová, 2006, Dostálek, 2000, Sartoriusová, 2000, Altieri, 2004, Hudak, Zachycovací a lapací rostliny Takzvané zachycovací či lapací rostliny k sobě přitahují škůdce a tím chrání pěstované kultury. Lapací plodina může být ze stejné anebo z odlišné čeledi, než chráněná hlavní plodina, rozhodujícím faktorem je její atraktivita pro škůdce. Při pěstování kapusty ve smíšené kultuře s divokou hořčicí (Brassica campestris) preferují dřepčíci hořčici před kapustou. Tento atraktantní efekt je způsoben vyšší koncentraci allyl-isothiokyanátu u kvetoucí divoké hořčice, po odstranění květů divoké hořčice je atraktantní efekt podstatně nižší (Altieri, 2004, Sartoriusová, 2000). Tab.č.2: Příklady vhodných kombinací plodin zachycovací a lapací rostliny Lapací rostlina Hlavní plodina Regulovaný škůdce kerblík zelenina, okrasné rostliny slimáci lichořeřišnice ovocné stromy, brokolice mšice kopr a libeček rajče housenka Manduca quinquemaculata křen brambory mandelinka bramborová rajče zelí diamantová můra Plutella xylostella 20 Zdroj: Dostálek, 2000, PAN Germany, 2005

21 Rostliny podporující užitečný hmyz V podmínkách přirozené biodiverzity, kdy v pestrých společenstvech roste mnoho druhů rostlin, není velký problém najít potravu celoročně dostupnou pro všechna vývojová stádia užitečných druhů hmyzu. U dravých roztočů nebo některých druhů hmyzu, například slunéček je potrava dospělců a larev stejná mšice. Většinou však se dospělci živí nektarem z květů a larvy jsou dravé například pestřenky, lumíci. V umělých monokulturách nemohou během roku najít larvy a dospělci dostatek potravy, a proto se těmto lokalitám vyhýbají (Kazda, 2007). Pěstební technologie smíšených kultur podporuje výskyt užitečných hmyzích druhů, predátorů, parazitů a opylovačů. To platí především tam, kde mezi zeleninu vysadíme kvetoucí druhy, protože ty poskytují mnohým přirozeným hmyzím nepřátelům zeleninových škůdců nektar a pyl (Sartoriusová, 2000). Tab.č.3: Příklady vhodných kombinací plodin podpora užitečného hmyzu Rostlina Vhodný soused Působení proti škůdcům a chorobám bazalka okurky láká hmyz opylující okurky fenykl čekanka, okurky, salát, hrách pyl zdrojem potravy pro pestřenky kukuřice fazole, tykev batáty zvyšuje množství predátorů mšic zvýšení počtu parazitických vos proti bázlivcům maniok vigna zvyšuje množství přírodních nepřátel molicovitých Zdroj: Altieri, 2004,Dostálek, 2000, Sartoriusová, Nevhodné kombinace plodin Některé kombinace jsou naopak pro společné pěstování ve smíšené kultuře nevhodné, protože vznik chorob a výskyt škůdců podporují. Mrkev pěstovaná spolu s rajčaty vytváří příznivé prostředí pro plíseň bramborovou, červená řepa vznik rzí u pórku. Okurky ve společnosti fazolí jsou častěji napadány fuzariózou a blízkost salátu podpoří skleronciovou hnilobu (Sartoriusová, 2000). 21

22 Tab.č.4: Nevhodné kombinace plodin Plodina Nevhodný soused brambory hrách, okurky, dýně, celer, rajčata, slunečnice celer brambory, salát, cukrová kukuřice cibule fazole, hrách, zelí, kedluben, ředkvička, ředkev, chřest cukíny rajčata červená řepa brambory, pórek, rajčata, cukrová kukuřice fazole hrách, fenykl, mrkev, česnek, cibule, pórek hrách fazole, brambory, rajčata, česnek, cibule, pórek košťáloviny jahody, hořčice, česnek, cibule okurky rajčata, ředkvička, ředkev pórek fazole, hrách, červená řepa rajčata fenykl, hrách, červená řepa, okurky, kukuřice, brambory salát petržel, celer Zdroj: Kreuter, 2002, Dostálek 2000 Pro vzájemné ovlivňování rostlin, ať už pozitivním anebo v negativním smyslu, je důležitých několik faktorů: - místní a klimatické podmínky, - termín výsevu a výsadby, - volba odrůdy, - vzdálenost mezi rostlinami apod. Proto se v odborné literatuře někdy vyskytují odlišná doporučení pro kombinaci plodin ve smíšené kultuře (Sartoriusová, 2000) Ekonomika smíšených kultur Produkce v systému smíšených kultur bývá výnosná. Plocha záhonů je lépe využita než u monokultur, osazováním prostoru mezi rostlinami hlavní kultury druhy s kratší vegetační dobou, postupnými termíny výsevu a výsadby dosahujeme plynulé, v podstatě nepřetržité, sklizně. Lepší využití pěstební plochy než při tradičním způsobu pěstování vede k většímu výnosu. (Dostálek, 2000, Sartoriusová, 2000) 22

23 Vzájemná podpora rostlin v růstu je dalším faktorem zvyšujícím výnos pěstovaných plodin v systému smíšených kultur. Sousední rostliny z čeledi fabaceae obohacují půdu o dusík důležitý pro výživu zvláště zelenin první trati. Špenát vylučuje saponiny, které podporují vývoj sousedících rostlin. Kopr podporuje klíčivost semen u mrkve a okurek (Dostálek, 2000). Brunsová (2010) uvádí, že volba správné kombinace pěstovaných druhů plodin může vést k nárůstu výnosu až o 30%. Některé studie uvádí procentní nárůst výnosu v systému smíšených kultur ve srovnání s monokulturou i vyšší. 50% u kukuřice ve smíšené kultuře s fazolí a tykví (Bley, Agroekology). Správně zvolená smíšená kultura, kombinace rostlin, minimalizuje nutnost používání chemické ochrany proti škůdcům a chorobám, snižuje tak pěstební náklady a to nejen z pohledu současných nákladů, ale i z pohledu budoucnosti a nákladů na sanaci půdy a obnovu půdních organismů (Altieri, 2004, De Schutter, 2011). Produkce plodin v systému smíšených kultur vede ve srovnání s produkcí specializovanou na jedinou plodinu ke snížení podnikatelského rizika v případě klimaticky anebo ekonomicky nepříznivé pěstební sezóny pro danou plodinu (Pokluda, 2010/2011). Využití zásad a principů pěstebního systému smíšených kultur v monokulturním pěstování v zásadě není možné. Jeho zavedení by přinášelo problémy, pokud jde o hnojení, ochranu rostlin a využití sklizňových mechanismů (Sartoriusová, 2000). Velkým negativem pěstebního systému smíšených kultur, který podle mého názoru brání jeho masovějšímu používání v tržní produkci zeleniny, je jeho náročnost na lidskou práci. Trendem současné zelinářské produkce je mechanizace a minimalizace ruční práce Charakteristika situace v zahraničí Smíšené kultury jsou tradičním pěstebním systémem hlavně zemědělství tropických oblastí. S rozvojem mechanizace, používáním chemických prostředků na ochranu a výživu rostlin se od tohoto pěstebního systému upustilo pro jeho náročnost na manuální práci. V současnosti jsou vzájemné interakce mezi rostlinami a principy smíšených kultur opět více využívány a zkoumány. Tento zájem o smíšené kultury souvisí s celosvětovým rozvojem ekologického zemědělství. A současně jako alternativa a 23

24 minimalizace používání příliš nákladných prostředků chemické ochrany a výživy rostlin v zemědělství třetího světa Ekologické zemědělství a svět Ekologické zemědělství se celosvětově rychle rozvíjí, plocha ekologicky obhospodařované půdy a počet farem hospodařících v ekologickém režimu v celosvětovém měřítku neustále roste. V roce 2008 bylo v ekologickém režimu celosvětově obhospodařováno témě 35 milionů ha. Největší plochy obhospodařované v tomto režimu se nachází v Oceánii 12,1 mil.ha, Evropě 8,2 mil.ha a Latinské Americe 8,1 mil ha. Země s největší rozlohou ekologické zemědělské půdy jsou Austrálie, Argentina a Čína, ovšem největší podíl ekologicky obhospodařované půdy na celkovém počtu zemědělské půdy bychom našli na Falklandských ostrovech a to celých 33,9%, následuje Lichtenštejnsko s 29,8% a Rakousko 15,9%. Obr.č.4: Ekologická zemědělská půda a jiné ekologické půdy v roce 2008 Zdroj: Kilcher,

25 Afrika V Africe se nachází téměř ha zemědělské půdy v ekologickém režimu, což představuje asi 2,5 % světové ekologické zemědělské půdy. Mezi země s největší výměrou ekologicky obhospodařované zemědělské půdy patří Uganda, Tunisko a Etiopie. Většina produktů ekologického zemědělství je určena pro exportní trhy, hlavně v Evropské unii. Asie Výměra zemědělské půdy v ekologickém režimu nacházející se na území Asie představuje podíl 9% světové ekologické zemědělské půdy. Země s největší rozlohou takto obhospodařované půdy jsou Čína (1.9 mil.ha) a Indie (1 mil.ha). I v Asii je většina ekologické produkce určena pro export. Evropa Rozloha ekologicky obhospodařované zemědělské půdy byla v roce 8,2 mil.ha. Což představuje 23% světové ekologické zemědělské půdy. Země s největší výměrou ekologické zemědělské půdy jsou Španělsko (1,1 mil.ha), Itálie (1 mil.ha) a Německo (0,9 mil.ha), které je současně největším evropským trhem pro bioprodukty. V současnosti je evropské ekologické zemědělství uznávanou alternativou ke konvenčnímu zemědělství. Patří k hlavním pilířům trvale udržitelného zemědělství. V posledních letech zaznamenalo v evropských státech značný rozvoj. Trvale se zvyšuje počet Evropanů, kteří upřednostňují zemědělské produkty získávané z ekologického zemědělství před produkty z konvenčního zemědělství. Latinská Amerika Představuje s 8,1 mil.ha zemědělské půdy v ekologickém režimu 23% světové ekologické zemědělské půdy. Největší rozlohu ekologické zemědělské půdy má Argentina (4mil.ha), Brazílie (1,8 mil.ha) a Uruguay (0,9mil.ha). 90% organické produkce se prodává na evropských, severoamerických anebo japonských trzích. Hlavní zemědělské bioplodiny jsou tropické ovoce, káva, kakao. Severní Amerika V Severní Americe je téměř 2,5 mil.ha zemědělské půdy obhospodařováno v ekologickém režimu, což představuje 0,6% z celkové zemědělské plochy a 7% světové ekologické zemědělské půdy. 25

26 Oceánie V Oceánii je 2,8% z celkové zemědělské půdy oblasti obhospodařováno v ekologickém režimu, tzn. 12,1 mil.ha a 35% světové ekologické zemědělské půdy. 99% této půdy se nachází v Austrálii (12 mil.ha převážně pastvin) (Kilcher,2010) Smíšené kultury tradice a současnost Tropické teplo urychluje vývoj nejen pěstovaných plodin, ale i množení a rozšiřování škůdců a chorob, takže v těchto podmínkách nastávají u produkce plodin pěstovaných v monokulturním systému vážné problémy. Řešením byla výsadba vybraných plodin ve směsi s vhodnými rostlinami, tedy využiti smíšených kultur. Tyto systémů byly schopny produkovat dostatečné množství plodin, třebaže to bylo za cenu obrovského množství manuální práce (Flowerdew. 2012). V tropech, jsou smíšené kultury důležitou součástí zemědělství malých farem. Jedním z důvodů je snižování rizik v případě neúrody některé plodiny a jako prostředek pro snižování počtu hmyzích škůdců. Ve skutečnosti jsou pěstební systémy smíšených kultur tak rozšířené, že kvantitativním odhadem je 98% vigny v Africe a 90% fazolí v Kolumbii je pěstováno ve smíšené kultuře. V El Salvadoru prakticky neexistuje čiroku, který by nebyl pěstován ve smíšené kultuře s kukuřicí (Altieri, 2004). Původní obyvatelé Ameriky praktikovali sázení několika různých druhů rostlin do jednoho záhonku. Takzvané tři sestry kukuřice, fazole a tykvovité rostliny se tradičně pěstovaly se smíšené kultuře (Flowerdew. 2012). Současné výzkumy v Mexiku potvrzují mnoho vzájemně prospěšných účinků tohoto pěstebního systému jako je inhibice růstu plevelů, fixace vzdušného kyslíku a zvýšená odolnost proti chorobám a škůdcům. Výsledky řady studií ukazují zvýšení výnosu kukuřice až o 50%. Přestože se výnos u obou dalších plodin snížil, celkový výnos byl větší, než kdyby byly plodiny pěstovány samostatně v monokulturách (Bley, Agroekology). 26

27 Obr. č.5: Smíšená kultura kukuřice, fazole a tykev Zdroj: Bley, Agroekology Systém smíšených plodin může sloužit jako potenciál pro zvýšení produktivity plodin dokonce i v zemědělství mírného pásma. V Severní Americe, v době před rozšířením používání moderních odrůd a mechanizace, bylo použití pěstebního systému smíšených kultur velmi běžné, např. 57% výměry sóji pěstované v Ohiu bylo ve smíšené kultuře s kukuřicí (Altieri, 2004). Využití tohoto pěstebního systému v současnosti podporuje studie smíšené kultury brokolice a salátu v Kalifornii, USA. Společné pěstování těchto dvou zelenin zlepšuje využití pěstební plochy, salát má kratší dobu vegetace a po sklizni uvolní místo pro dokončení růstu brokolice. Plodiny si vzájemně nekonkurují ve svých nárocích na prostor a výživu, celkový výnos je o 10 36% vyšší ve srovnání s monokulturou (Bley, Agroekology). Obr.č.6: Smíšená kultura brokolice a salátu, experiment u UC Santa Cruz Zdroj: Bley, Agroecology 27

28 Stávající vědecké poznání ukazuje, že agroekologické přístupy překonávají vliv umělých hnojiv a prostředků chemické ochrany proti škůdcům na zvyšování produkce potravin právě v rozvojových zemích. Omezení použití těchto chemických látek vede k významným úsporám pro nejchudší hospodáře. Konvenční zemědělství je závislé na drahých vstupech, posiluje změnu klimatu a není odolné vůči výkyvům počasí. Jako praktický příklad může posloužit využití smíšených kultur při pěstování kukuřice v Keni. V Keni při pěstování kukuřice se využívá smíšených kultur v technologii push-pull tráva vysázená po obvodu kultury kukuřice má funkci lapací rostliny a desmodium rostoucí mezi řádky kukuřice škůdce v tomto případě zavíječe odpuzuje. Tato strategie zdvojnásobila výnosy kukuřice. Desmonium jako rostlina čeledi fabaceae půdu obohacuje a je využívána jako krmivo pro hospodářská zvířata (De Schutter, 2011) Charakteristika situace v ČR Tradice pěstování zeleniny v ČR Tradice pěstování a konzumace zeleniny na území České republiky sahá až do starověku. Ve starém Římě vznikaly zeleninové zahrady, ve kterých se pěstovala mrkev, zelí, hlávkový salát, mangold, okurky, česnek a další. Prostřednictvím římských legií se tato zelenina dostala i na naše území. Z období Velkomoravské říše jsou dochovány nálezy cibulovin a tradičních druhů zeleniny Slovanů křene a zelí. Zeleninová strava se stala součástí venkovské lidové kuchyně. Dalšími šiřiteli a propagátory zeleniny byly křesťanské řády a jejich klášterní zahrady. K masovému rozvoji pěstování zeleniny dochází v průběhu 18. století. Zvětšují se plochy pěstované zeleniny a jsou položeny základy rodinného šlechtění některých druhů zeleniny. Zelenina z Čech a Moravy získává své místo i na trzích v zahraničí. Významné pěstitelské oblasti zeleniny v Čechách a na Moravě se staly součástí názvu plodin, které se zde tradiční pěstují jako je například Plotištské zelí, Dobrovodské zelí, Všetatská cibule, Malínský křen, Znojemské okurky, Ivančický chřest, Bzenecký česnek. 28

29 Na tradici pěstování zeleniny v našich zemích poukazují i folklórní zvyklosti jako je tradiční cibulový jarmark v Hořovicích v Čechách, mrkvová pouť v Polné na Jihlavsku, česnekové slavnosti na zámku v Buchlovicích, slavnosti chřestu v Ivančicích (ZUČM). Obr.č.7: Chřest z Ivančic Zdroj: Kulturní a informační centrum Ivančice Dnešní situace v pěstování zeleniny v ČR Struktura producentů zeleniny v České republice podléhá průběžným změnám. Trendem je koncentrace produkce zeleniny u větších výrobců, kteří mají napojení na mezinárodní obchodní řetězce. Menší pěstitelé se v současné době specializují na prodej ze dvora a na běžných a farmářských tržnicích, případně systémem zeleninových bedýnek. Počet pěstitelů s vyšší výměrou zeleniny zůstává poměrně stabilní. Snižování celkového počtu zelinářů, jak dokladuje tabulka č.5, se týká hlavně malých a středních producentů (Buchtová, 2010). 29

30 Tab.č.5: Vývoj celkového počtu pěstitelů zeleniny v ČR Rozsah pěstování (ha) Počet pěstitelů ,1 a více , , , , , ostatní Celkem Zdroj: Buchtová 2010 V souladu s poklesem počtu pěstitelů dochází k poklesu pěstební plochy zeleniny v České republice. Tab.č.6: Vývoj pěstební plochy zeleniny v ČR Rozsah pěstování Pěstební plocha (ha) (ha) ,1 a více , , , , , ostatní Celkem Zdroj: Buchtová,

31 Trendy v pěstování zeleniny ve vztahu k potřebám trhu: - Zvyšování produktivity práce. - Technologická modernizace produkce. - Investice do mechanizace. - Termínování produkce s cílem zajistit čerstvou zeleninu celoročně - Finalizace výrobků, nové technologie skladování a posklizňových úprav s cílem dodávat zeleninu na trh pranou, loupanou, tříděnou a balenou. - Pěstování nových odrůdy s prodlouženou vegetační sezónou. - Zvyšování kvality potravin, omezuje se používání pesticidů a hnojiv. - Zavedení systému dohledatelnosti původu potravin.(buchtová, 2010, Pokluda 2010/2011) Integrované zelinářství v ČR Integrovaná produkce zeleniny v České republice je ekonomická produkce zeleniny vysoké kvality. Řadí se mezi ekologickou a konvenční produkci plodin. Klade důraz na ochranu životního prostředí a lidského zdraví. Pěstitelé dodržují pravidla pro integrovaný systém pěstování zeleniny (IPZ), metody správné zemědělské praxe, preventivní metody a metody signalizace, které umožní odhalení škodlivého činitele v porostu a následné cílené naplánování ochranného zásahu. Preventivní zásahy nejsou povoleny. Svaz pro integrované systémy pěstování zeleniny (Svaz pro IPZ) je součástí Zelinářské unie Čech a Moravy. Je dobrovolným sdružením pěstitelů a byl založen v roce Pěstitelé produkující zeleninu podle pravidel Integrovaného systému pěstování zeleniny mají právo označovat svou kvalitní produkci ochrannou známkou IPZ. Tato známka pěstitelům slouží k odlišení jejich produkce od ostatní zeleniny dodávané na tuzemský trh. Zelenina, která je vypěstovaná v systému Integrované produkce zeleniny, podléhá kontrole nezávislého kontrolního orgánu (Zelinářská unie Čech a Moravy). 31

32 Obr.č.8: Ochranná známka IPZ Zdroj: ZUČM Přestože tento systém je administrativně náročnější a zahrnuje četná omezení v porovnání s konvenčním pěstováním zeleniny, počet pěstitelů v systému Integrované produkce zeleniny neustále narůstá. V současnosti je v tomto systému zařazeno již 87 pěstitelů, kteří produkují zelenina na ploše s výměrou přesahující 50% podíl z celkové pěstební plochy členů ZUČM (Buchtová, 2010). Na rozdíl od celkového poklesu pěstební plochy (Tab.č.5) a celkového počtu pěstitelů (Tab.č.6), má počet pěstitelů zeleniny stejně jako pěstební plocha v systému Integrované produkce trvale stoupající charakter. Tab.č.7: Vývoj zelinářství v systému IPZ v ČR Pěstitelé zeleniny ČR Rok v systému IPZ evidovaní na SZIF Počet pěstitelů Plocha v ha Zdroj: Buchtová,

33 Ekologické zelinářství v ČR V České republice je ekologické zemědělství upraveno Zákonem č. 242/2000 Sb., o ekologickém zemědělství a o změně zákona č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích ve znění pozdějších předpisů. Ekologickým zemědělstvím, ve smyslu tohoto zákona, se rozumí zvláštní druh zemědělského hospodaření, který dbá na životní prostředí a jeho jednotlivé složky stanovením omezení či zákazů používání látek a postupů, které zatěžují, znečišťují nebo zamořují životní prostředí nebo zvyšují rizika kontaminace potravního řetězce, a který zvýšeně dbá na vnější životní projevy a chování a na pohodu chovaných hospodářských zvířat. (Zákon č.242/2000sb.) Celková výměra ekologicky obhospodařovaných ploch v České republice je téměř 450 tis.ha (rok 2010), což představuje 10,59% z celkové zemědělské půdy v České republice. Počet farem v režimu ekologického zemědělství stoupl na 3517(o 828 za rok 2010), což představuje 11% registrovaných zemědělských podnikatelů v ČR. Průměrná velikost ekofarmy od roku 2001 trvale klesá. Od roku 2001 kdy dosáhla největší výměry 333 ha, poklesla na 127 ha v roce To je způsobeno dělením stávajících farem na menší celky a také tím, že do ekologického zemědělství nově vstupují farmy s nižší výměrou. Ze struktury výroby a produkce na ekologických farmách je pro tuto práci zajímavá hlavně orná půda. Hlavními plodinami na orné půdě jsou obiloviny (45%), pícniny (40%), technické plodiny (5%), luskoviny na zrno (3%). Pěstování zeleniny zůstává na nízké úrovni. Zelenina a okopaniny se pěstují na zhruba 2% orné půdy, přičemž téměř na 90% její plochy probíhá produkce plodové zeleniny, a to pěstování dýní (Hrabalová, 2011). 33

34 Tab.č. 8: Produkce čerstvé zeleniny na ekofarmách v roce 2010 Plodina Počet Plocha Produkce Výnos ekofarem (ha) (t) (t/ha) Košťáloviny/brukvovité 26 4,35 42,03 9,65 Z toho: Květák a brokolice 9 0,63 5,25 8,28 Kapusta 6 0,25 2,35 9,40 Hlávkové zelí 13 1,08 17,43 16,14 Listová/stonková zelenina 28 33,94 323,92 9,54 Z toho: Pór 12 0,51 3,53 6,91 Salát 15 0,92 4,35 4,73 Špenát 6 0,25 1,78 7,12 Ostatní listová zelenina 16 32,26 314,26 20,31 Plodová zelenina ,86 405,92 0,53 Z toho: Rajče 16 1,18 13,71 11,58 Paprika 10 0,60 4,92 8,20 Okurek 15 1,31 10,76 8,21 Dýně ,08 331,43 0,43 Kořenová a hlízová zelenina 52 43, ,26 26,94 Z toho: Mrkev 27 21,44 990,48 46,20 Petržel 19 1,96 12,92 6,60 Česnek 23 1,95 5,67 2,90 Cibule a šalotka 26 12,44 111,89 8,99 Zdroj: Hrabalová, Možnosti uplatnění smíšených kultur Tržní produkce zeleniny Konvenční produkce V současných trendech a směřování konvenční produkce zeleniny v ČR je využití pěstebního systému smíšených kultur jako celku velmi obtížné. Jako problematické se jeví zejména: - využití stávající mechanizace - systém hnojení - systém ochrany rostlin - technologie pěstování 34

35 Integrovaná produkce V pěstebním systému Integrované produkce zeleniny zaměřeném na upřednostňování využívání technologií šetrných k životnímu prostředí vidím určité možnosti pro využití principů a zásad pěstebního systému smíšených kultur. Celkové využití samotného systému smíšených kultur je problematické, ale lepší poznání vzájemných interakcí mezi rostlinami, je podle mého názoru, využitelné i v rámci integrované produkce. Ekologická produkce S ohledem na principy ekologického zemědělství a jeho současným vývojovým trendům v rámci České republiky se pěstební systém smíšených kultur teoreticky zdá velmi vhodným pro širší zavedení a praktické využívání v rámci ekologické produkce zeleniny. Pan Weidenthaler (Zahradnictví Luční Údolí), který pěstuje zeleninu na 12 ha orné půdy v režimu ekologického zemědělství již od roku 1994 a má tak bohaté praktické zkušenosti s ekologickou produkcí k problematice smíšených kultur v publikaci paní Zemanové (Zemanová, 2012) uvádí: Systém smíšených kultur nevyužíváme. Není to zapotřebí a navíc je to organizačně nezvládnutelné při pěstování ve velkém (1ha). Například v období, kdy cibuli hrozí plíseň, potřebuje mrkev závlahu. To je vhodná metoda jen pro zahrádkáře, kteří hledají berličky z neznalosti, nikoliv pro nás-zahradníky. Důležitější je správný osevní postup Zahrádkářská - samozásobitelská produkce zeleniny Zahrádkářství má v české republice velkou tradici. Zájmová organizace Český zahrádkářský svaz, vznikla v roce 1957 jako nástupnická organizace Jednoty zahrádkářů a sdružuje v současnosti téměř 170 tisíc členů. Český zahrádkářský svaz si klade za cíl hájit zájmy svých členů, vytvářet podmínky pro zahrádkaření jako smysluplné využití jejich volného času. Dále zajišťuje odborné poradny, podílí se na vzdělávání svých členů pořádáním přednášek, školení a instruktáží, vydává publikace (Český zahrádkářský svaz, 2011). V souvislosti s měnícím se životním stylem, novými trendy a možnostmi trávení volného času podíl samozásobení domácností zeleninou v České republice stále klesá. V roce 2009 byl odhadován na 13,5 % z celkové produkce zeleniny (v předchozím roce 35

36 činil tento podíl 14,5%). Výsledky šetření ZUČM (Zelinářská unie Čech a Moravy) ukazují, že v současné době v České republice se zahrádkářskému, samozásobitelskému pěstování zeleniny věnuje asi 250 tisíc domácností, průměrná pěstební plocha se pohybuje okolo 50 m 2, což celkově představuje plochu 1150 ha (Buchtová, 2010). Na základě vlastních zkušeností není obvyklým cílem zahrádkáře specializace pouze na jednu plodinu. Zahrádkářská produkce se zaměřuje na pravidelné a rozmanité obohacování jídelníčku zahrádkáře a jeho blízkých vlastnoručně vypěstovanou zeleninou a ovocem. S nárůstem obecného povědomí o ekologickém způsobu pěstování a pozitivním vlivu bioprodukce na zdraví konzumentů dochází i u zahrádkářské produkce k poklesu používání chemických přípravků a hledání ekologicky šetrných způsobů pro zajištění sklizně. Z uvedeného vyplývá, že klasická zahrádka vykazuje známky pěstebního systému smíšených kultur, jako je maximalizace využití pěstební plochy, prolínání plodin, blízkost odlišných, nejen zeleninových, druhů rostlin. Při tvorbě pěstebního plánu vychází zahrádkář z vlastních osvědčených kombinací jednotlivých plodin nebo z odborné zahrádkářské literatury, která se tématu smíšených kultur a ekologického způsobu zahrádkaření věnuje. Obr.č.9: Smíšená kultura špenátu a mrkve Zdroj: autor 36