Příspěvek k poznání flóry a vegetace PP Na horách a poznámky k teplomilné květeně Podbrdska

Transkript

1 Bohemia centralis, Praha, 30: , 2010 Příspěvek k poznání flóry a vegetace PP Na horách a poznámky k teplomilné květeně Podbrdska Contribution to the flora and vegetation of the "Na horách" protected area and comments on the thermophilous flora of the Podbrdsko Region Rudolf Hlaváček 1 a Petr Karlík 2 1 Hornické muzeum Příbram, nám. H. Kličky 293, CZ Příbram VI Březové Hory; hlavacek-r@muzeum-pribram.cz 2 Česká zemědělská univerzita v Praze, Fakulta lesnická a dřevařská, Katedra dendrologie a šlechtění lesních dřevin, Kamýcká 1176, CZ Praha 6 Suchdol; karlik@fld.czu.cz Abstract. The aim of this article is to describe flora and vegetation of a protected area called "Na horách". This locality is situated in southern part of Central Bohemia on a south-facing slope built of Cambrian shale. The slopes are covered with xerophilous vegetation of Hyperico-Scleranthion and Koelerio-Phleion alliances. Dry grasslands are not homogenous; using vegetation relevés we have differed some types from sparse xerophilic vegetation to mesophilic acidic grasslands. We list total number of 304 taxa of vascular plants, that have been recorded by ourselves or other authors. We confirmed more then 150 taxa recorded in the 1970's and 1980's, whereas 50 taxa were missing. We found 100 new taxa which have not yet been known from the locality (e.g. Chaerophyllum bulbosum, Dipsacus laciniatus, Gagea villosa, Luzula divulgata). Six of all species belong to legally protected plants in the Czech Republic (Orchis morio, Pulsatilla pratensis subsp. bohemica, Saxifraga tridactylites, Lilium martagon, Platanthera bifolia, Polygala chamaebuxus). We haven t been able to confirm two species (Platanthera bifolia and Saxifraga tridactylites), however their past occurence is not based on reliable record (herbarium specimen or photography). Twenty-nine taxa belong to the Czech red-listed vascular plants (e.g. Antennaria dioica, Dipsacus laciniatus, Gagea villosa, Orchis morio, Pulsatilla pratensis subsp. bohemica, Thesium alpinum, Veronica prostrata, Pseudolysimachion spicatum, Seseli osseum) which represents 10 % from the altogether species number. Further, 46 archeophytes (approx. 193

2 BOHEMIA CENTRALIS % of taxa) and 14 neophytes (approx. 5 %) figure in the list. The phytogeographical analysis presents a clear gradient of xerophilic and thermophilic species decreasing from region around Jince in direction to Příbram and region around Rožmitál pod Třemšínem. Protected area "Na horách" represents very valuable botanical locality. However, extensive grazing or mowing is necessary for the future conservation. Key words: protected area "Na horách", acidophilous dry grasslands, Koelerio-Phleion, Hyperico-Scleranthion, Orchis morio, Pulsatilla pratensis subsp. bohemica Úvod Přírodní památka (PP) Na horách se nachází v katastrálním území Křešín, při severovýchodním okraji stejnojmenné obce, v okrese Příbram (obr. 1). Území o výměře 4,76 ha se rozkládá na hřbítku a přilehlém jižně a jihovýchodně orientovaném pozvolném svahu údolí drobného levobřežního přítoku Litavky. Střed přírodní památky leží zhruba na souřadnicích (WGS-84) N a E. Přírodní památka Na horách byla vyhlášena nařízením Okresního úřadu Příbram ze dne za účelem ochrany fytogeograficky významné, rozsáhlé a velmi bohaté lokality koniklece lučního (Pulsatilla pratensis), vstavače obecného (Orchis morio), jalovce obecného (Juniperus communis) a jiné místní flóry. Vysokou ochranářskou hodnotu má přírodní památka i z vegetačního hlediska, neboť zde zůstaly dochovány rozsáhlé porosty teplomilně laděných suchých krátkostébelných trávníků a travino-bylinných společenstev mělkých půd. Hodnotná je i fauna bezobratlých a obratlovců, v níž se dle údajů z rezervační knihy vyskytuje např. xerotermní saranče Stenobothrus stigmaticus. Prokázáno bylo hnízdění vzácného skřivana lesního (Lullula arborea), zaznamenána byla také myška drobná (Micromys minutus). Zoologické zhodnocení lokality (různých skupin živočichů od bezobratlých po obratlovce) provedl Pecina (1982). O tom, že území skýtá dosud nepoznaný přírodovědný potenciál, svědčí nález vzácné monofágní bejlomorky Dasineura pulsatillae sající zde na konikleci lučním, o kterém pojednává samostatný příspěvek v tomto svazku (Jiras et al., str ). Cílem příspěvku je poprvé souhrnně publikovat komplexní botanická data podávající floristickou a vegetační charakteristiku PP Na horách. Současně se v něm zabýváme výskytem některých teplomilných druhů na kontaktu Brd s Příbramským a Březnickým Podbrdskem, resp. jejich rozšířením na Jinecku, Příbramsku a Rožmitálsku (viz obr. 5). 194

3 R. Hlaváček a P. Karlík: Příspěvek k poznání flóry a vegetace PP Na horách a poznámky ke květeně Podbrdska Obr. 1. Orientační mapka s polohou PP Na horách (zdroj: Mapy.cz). Fig. 1. Location of the natural monument Na horách. Přírodní poměry Přírodní památka leží v mírně teplé klimatické oblasti, a to na kontaktu chladnějších a vlhčích centrálních Brd (okrsek mírně vlhký, vrchovinový) s klimaticky příznivějším průlomovým údolím Litavky (okrsek mírně vlhký, s mírnou zimou, pahorkatinový). Průměrné roční teploty spadají do intervalu vymezeného izotermami 7 a 8 C, průměrné roční srážky se pohybují v rozmezí daném izohyetami 600 a 650 mm (Mikyška 1969). Vzhledem ke geomorfologii údolí Litavky a okolí Křešína však nelze vyloučit, že místní srážky jsou o něco nižší. Pro klima širší oblasti je charakteristický pokles srážek a vzestup teplot ve směru od centrálních Brd do okolní krajiny. Nejvýrazněji se tento fenomén projevuje na gradientu jih (až jihozápad) sever (až severovýchod), tedy od centrálních Brd směrem k Českému krasu (obr. 2). Z mapy průměrných ročních srážek lze vyčíst zejména kontrast mezi návětrnou vlhkou severozápadní částí Brd a velmi suchým Berounskem a Dobříšskem. 195

4 BOHEMIA CENTRALIS 30 Obr. 2. Průměrné roční srážky [mm] (Vesecký 1961) v okolí severního výběžku centrálních Brd (zdroj: Mapy.cz) Fig. 2. Mean annual precipitation in northern part of Brdy Mt. Území přírodní památky se nachází při severním okraji Brdské vrchoviny v blízkosti hranice s Hořovickou pahorkatinou (Boháč et Kolář 1996), v nadmořské výšce m. Jedná se o vrcholovou partii a táhlý jižně až jihovýchodně orientovaný svah hřbítku nad bočním údolím ústícím do geomorfologicky výrazného průlomového údolí říčky Litavky. Podklad je tvořen prvohorními mořskými usazeninami středního kambria, konkrétně jílovitými břidlicemi (Havlíček 1986, Litochleb 1984). Na jižních svazích tyto břidlice místy vystupují v podobě nízkých plošných výchozů a skalek. Půdy jsou velmi mělké, převládají skeletovité rankery, ve spodní části území jsou kambizemě. Jílovité břidlice jsou z hlediska obsahu alkalických prvků obohaceny převážně draslíkem a při zvětrávání tudíž neuvolňují dostatečné množství vápníku (Litochlebová úst. sděl.). Proto má vegetace relativně acidofilní charakter. Na geobotanické mapě (Mikyška 1969) spadá oblast s územím přírodní památky do kontaktní zóny květnatých bučin, které podle tehdejších představ vystupovaly jako vůdčí vegetační jednotka centrálních Brd, s bučinami bikovými. Rozšíření květnatých bučin je ovšem v novější Sofronově (Sofron 1998) rekonstrukci značně redukováno a v oblasti jsou, v souladu s mapou potenciální vegetace (Neuhäuslová et al. 2001), mapovány pouze bikové bučiny. Všechna mapování se však shodují v tom, že se již jedná o polohu na kontaktu 196

5 R. Hlaváček a P. Karlík: Příspěvek k poznání flóry a vegetace PP Na horách a poznámky ke květeně Podbrdska bučin s acidofilními doubravami, které by na níže navazujících svazích litavského údolí převládaly. Dle našich poznatků, vycházejících z aktuální vegetace tvořené acidofilními teplomilnými trávníky a z dynamiky vegetace, kdy jsou v části území hojné nálety dubu, lze usuzovat, že vlastní území přírodní památky leží na stanovišti lesního společenstva suchých acidofilních doubrav (as. Luzulo albidae-quercetum, Viscario-Quercetum), lokálně případně až acidofilní teplomilné doubravy (as. Sorbo torminalis-quercetum). Přilehlý severně exponovaný svah se dle našeho názoru nachází na stanovišti kyselého křídla dubohabřin (as. Melampyro-Carpinetum). V současnosti se území přírodní památky nachází v enklávě otevřené krajiny s výrazně modelovaným terénem, která záhy navazuje na rozsáhlé brdské lesy. Z hlediska fytogeografického členění ČR (Skalický 1988b) je lokalita umístěna na ostrém gradientu tvořeném kontaktem brdského oreofytika (87. Brdy) s poměrně teplomilně laděným podbrdským mezofytikem (35c. Příbramské Podbrdsko). Díky specifickému mezoklimatu průlomového údolí Litavky a poměrně extrémním stanovištním podmínkám se zde vyskytuje řada xerotermofytů, např. sesel sivý (Seseli osseum), mochna písečná (Potentilla arenaria), koniklec luční český (Pulsatilla pratensis subsp. bohemica) a dutohlávka Cladonia foliacea. Historický vývoj a využívání krajiny Vývoj krajiny v regionu souvisí nerozlučně s železářstvím historicky doloženým již před r (Beránková et Hofmann 1977, Beránek 2000). První stopy po přítomnosti pravěkých lidí pocházejí sice již z mezolitu (lokalita Malý Plešivec, Korený úst. sděl.) a především pak z pozdní doby bronzové (Smejtek 2005), avšak k trvalému osídlení Jinecka dochází až ve vrcholném středověku (Nováček 1995). Proces kolonizace je završen v 18. století, kdy rovněž kulminuje průmyslová a zemědělská výroba. Konjunktura železářství byla podmíněna vysokou spotřebou dřevěného uhlí, což vedlo k nadměrné těžbě dřeva a degradaci lesních porostů. Během téhož století dochází rovněž k zakládání nových poplužních dvorů, z části na pozemcích zpustlých vesnic (např. Rejkovice), ale především na rozsáhlých lesních holinách, které byly přeměňovány na pole a louky (Hofmann 1987, Beránek 2000). Charakter vegetace jineckého panství byl ke konci 18. století ovlivněn zákazem pastvy v panských lesích a nařízením ředitele panství, jímž se omezoval chov dobytka poddanými (Beránek 2000). Ekonomický rozvoj na Jinecku pokračoval i v 19. století, zejména za Rudolfa hraběte z Vrbna, který vedle hutnictví věnoval pozornost i lesnictví a zemědělství. Tento osvícený šlechtic působil na Jinecku od roku 1805, kdy zakoupil zdejší panství, až do roku 1823, kdy umírá. Zkvalitnil a rozšířil chov ovcí a začal používat španělské plemeno Merino. Ovce byly ustájeny ve třech ovčínech Na Královkách, na Ohrazenici a při 197

6 BOHEMIA CENTRALIS 30 cestě na Křešín severozápadně od Jinec. Z posledně jmenovaného vyháněl ovčák se svými pomocníky stáda často až ke štěpnici na tehdejším západním okraji Jinec (Beránek 2000). Zmíněná činnost naznačuje, že svahy nad nimi směrem na Rejkovice a dále až po Křešín byly pokryty především pastvinami. To potvrzuje i mapa Císařských otisků stabilního katastru z r (depon. in Ústřední archiv zeměměřictví a katastru v Praze ÚAZK), kdy se v uvedeném prostoru vyskytuje stále ještě vysoká rozloha pastvin. Panské ovčíny jsou zmíněny již v odhadu jineckého panství z r Jednalo se o jeden ovčín přímo v Jincích a druhý, vypálený, snad na Ohrazenicích (in Beránek 2000). Na význam chovu ovcí poukazuje zmínka v odhadu panství z r. 1709, kdy se uvádí, že zisk z chovu ovcí je jen nepatrně nižší než z chovu hovězího dobytka (Hofmann 1987). Fenomén ovčí pastvy má tedy v regionu několikasetletou kontinuální tradici a jeho výrazný odraz lze dosud sledovat v aktuální vegetaci. Zdejšími typickými pastevními společenstvy jsou především suché trávníky svazu Koelerio-Phleion phleoidis a travino-bylinná společenstva svazu Hyperico perforati-scleranthion perennis. Využívání území a ochrana přírody Dle Josefského mapování ze druhé poloviny 18. století (depon. in Kriegsarchiv Wien) se ve zkoumaném území vyskytoval les (v poněkud menším rozsahu než dnes) pouze na vrcholu hřbítku, zbytek kopce byl bezlesý. Rozsáhlá obecní pastvina s dřevinami ve vrcholové části je vyznačena na již zmíněných Císařských otiscích stabilního katastru z r Podle výkazu ploch stabilního katastru z roku 1845 (depon in ÚAZK) je zřejmé, že se na více než jedné třetině rozlohy zdejších pastvin vyskytovaly vzrostlé dřeviny jednalo se o pastviny s užitkovým dřívím. Později byla celá severní část těchto pastvin převedena na sady a střední (vrcholová) část byla hustě zalesněna. Pastvinou zůstala víceméně jen plocha dnešní přírodní památky. Podle výkazu z roku 1948 (depon. in ÚAZK) poklesla rozloha pastvin v katastru Křešína na 40 % rozlohy z roku Dle údajů z rezervační knihy sloužil na počátku 20. století pozemek jako obecní pastvina pro ovce, v menší míře i kozy, přičemž produktivnější plochy byly koseny. Pastvina nebyla výrazněji zarostlá dřevinami. Ještě v 70. letech zde probíhala občasná senoseč pro lesní zvěř, přičemž byly koseny hlavně vyšší porosty, a pravděpodobně i částečná pastva. Do dolní části lokality byl ukládán odpad. V roce 1976 podal L. Palek návrh na vyhlášení chráněného území. Velikost populace koniklece lučního českého (Pulsatilla pratensis subsp. bohemica) odhaduje na jedinců a poznamenává, že zde podle tehdejších pamětníků koniklec rostl hojně odjakživa (tj. již před 1. světovou válkou). I když se jedná o druh v syrovém stavu pro dobytek jedovatý (Skalický 1988a), přesto zde údajně byl kozami přednostně požírán. Počátkem 80. let se lokalita nacházela patrně v nejhorším stavu. Seč a pastva zde již neprobíhaly a tak došlo k poklesu populace koniklece, jejíž velikost stanovil v roce

7 R. Hlaváček a P. Karlík: Příspěvek k poznání flóry a vegetace PP Na horách a poznámky ke květeně Podbrdska Rydlo (1982) na tisíc jedinců. Lokalita byla značně zarostlá dřevinami z náletu i výsadeb přímo do trávníků (borovice černá, b. lesní, dub, akát). Ve spodní (jižní) a východní části území se nalézala skládka odpadu. Byly sem vyváženy rostlinné zbytky a založena deponie zeminy, která zarostla ruderálními druhy. Místní mládež na lokalitě jezdila motorovými vozidly, čímž docházelo k poškozování vegetačního krytu a půdního povrchu. K výraznému narušení vegetace a půdy došlo v roce 1981, kdy zde byl postaven vojenský tábor, pojížděním vojenské techniky navíc vznikly výrazné koleje. Ačkoliv je určité narušování půdy z ochranářského hlediska leckdy i žádoucí, z dobových materiálů vyplývá, že bylo nadměrné a působilo vysloveně negativně (viz rezervační kniha). Tyto konflikty se zájmy ochrany přírody byly řešeny a současně vznikl první podrobný botanický průzkum (Rydlo 1982). V letech 1981 a 1982 byly na velké části vykáceny a vyřezány dřeviny, především borovice černá, která téměř souvisle zarůstala severozápadní část lokality. Současně byly odstraněny černé skládky. V menší míře docházelo k průběžnému odstraňování dřevin, zejména akátu zmlazujícího v západní části území, i v následujících letech, až do roku Tato činnost byla prováděna pod hlavičkou ČSOP místní organizace Příbram (rezervační kniha, Knížek úst. sděl.). V roce 1996 byl vyřezán také hojný nálet dubů (Quercus petraea) na náhorní plošině v severovýchodní části PP. Rok po vyhlášení chráněného území, tedy na podzim roku 1997, proběhlo pokosení s odklizením biomasy, která byla navážena do okrajových partií PP na místa bývalých černých skládek. Ve stejném roce proběhlo rovněž vyřezání dalších nežádoucích dřevin. Posečení lokality (při využití dvoukolové sekačky s pojezdem) bylo opakováno ještě v roce 2000 (Rozsypalová úst. sděl., Michálek úst. sděl., Löw úst. sděl., vlastní záznamy autorů). Posléze začala lokalita znovu zarůstat náletem a výmladky dřevin (včetně akátu), kterých zde v roce 2003 rostlo již velké množství. Na podzim 2003 a poté ještě jednou v druhé polovině roku 2005 byly tyto dřeviny redukovány. V letech 2006 až 2008 prováděly péči o lokalitu Lesy ČR. Proběhlo částečné a v roce 2008 i úplné pokosení lokality (převážně pomocí sekačky tažené traktorem), došlo k vyřezání výmladků akátů a dalších dřevin (zejména v západní části lokality) a k odvezení hromad nežádoucího materiálu z východní části území (Rozsypalová úst. sděl., Váňová úst. sděl., Kouřík úst. sděl, vlastní záznamy autorů). Při zásazích byl k zahubení dřevin několikrát použit Roundup (Váňová úst. sděl.), ale i po aplikaci tohoto herbicidu docházelo časem k jejich zmlazování. V posledních dvou letech (tj ) nebyly na lokalitě prováděny žádné zásahy, což vedlo k opětovnému vzrůstu zmlazujících náletů. Již v 80. letech navrženou pastvu ovcí či koz se dosud nepodařilo úspěšně zrealizovat. V současné době jsou sice někteří chovatelé schopni pastvu podobné lokality uskutečnit, značnou překážkou je však vzrůstající byrokracie, která je s organizací takové péče spojena. Již před zahájením ochranářských aktivit bylo v horní partii střední části území založeno ohniště, které bylo používáno při hasičských cvičeních a pálení čarodějnic (F. Knížek úst. sděl.). Během ochranářského managementu od počátku 80. let až asi po r. 2003, kdy bylo údajně použito naposledy (M. Rozsypalová úst. sděl.), na něm byly páleny vyřezané dřeviny. V roce 2010 byla plocha bývalého ohniště již zarostlá a na prvý pohled od okolí jen málo odlišná, nápadnější byly pouze roztroušené vitální trsy ovsíku. Současně však byla v bezprostřední blízkosti starého ohniště zaznamenána nová obnažená plocha s čerstvým popelem. (Není-li uvedeno jinak, pocházejí informace z drobných rukopisných materiálů obsažených v rezervační knize uložené do roku 2003 na tehdejším referátu ŽP OÚ Příbram.) 199

8 BOHEMIA CENTRALIS 30 Historie botanického výzkumu Ačkoliv o vlastním území PP Na horách nebyla dosud publikována žádná podrobnější botanická práce, neznamená to, že by botanické veřejnosti byla neznámá. Mohl ji znát např. už Karel Domin, který ve své rané práci o vegetaci a flóře Brd (Domin 1903) uvádí od hřbetu vrchu Ostrý (str. 41): Na pruhu křemencův (!!) opět hojně Seseli glaucum,..., k nimž přistupují na jineckých břidlicích u Rejkovic celé svahy zarostlé Pulsatilla pratensis (!!) s Koeleria gracilis (! var. puberula), Veronica spicata, Potentilla arenaria..., Seseli glaucum. Při představě krajiny a vegetace, jakou navozuje Dominův popis Jinecka, není těžké uvěřit, že mu v tehdejším kontextu nepřipadala tato lokalita až tak výjimečná, aby se o ní přímo zmiňoval. Věrohodnost Dominova popisu podporuje analýza archivních pramenů z předešlé kapitoly. Řadu mnohem aktuálnějších botanických informací najdeme v rezervační knize, která je nyní uložena ve dvou exemplářích na AOPK a dále na Krajském úřadě Středočeského kraje, především pak v inventarizačním průzkumu Jaroslava Rydla (Rydlo 1982). Vedle vlastních floristických nálezů zde autor shromáždil také starší údaje, které v letech 1975 až 1979 získali Ladislav Palek (1976), Marie Pivničková s Pavlem Pecinou (1976) a Milan Rivola (1975, 1979). Floristické údaje o cévnatých rostlinách jsou doplněny krátkým seznamem nalezených hub (určil Jaroslav Klán). Zpráva o průzkumu obsahuje rovněž vegetační snímky pionýrského společenstva mělkých půd (sv. Hyperico- Scleranthion), teplomilného trávníku (sv. Koelerio-Phleion), borové lesní kultury a ruderálního travino-bylinného porostu, včetně mapky aktuální vegetace a mapky rozšíření některých ohrožených druhů. Během 80. let byla lokalita navštívena jednak roku 1985 v rámci floristického kursu ČSBS (Hrouda et Skalický 1988), jednak při prověrce MCHÚ a jejich návrhů konané v letech 1982 až 1985 (Knížetová, Pecina et Pivničková 1987). Později se území dotýká bakalářská práce Lindy Trunečkové-Podlenové (Podlenová 2000), která studovala fytogeografický gradient v údolí Litavky. Dále se lokalitě částečně věnuje diplomová práce Petra Karlíka (Karlík 2001), který zde později v souvislosti se sestavením plánu péče provedl podrobnější botanický průzkum (Karlík 2005). V území pořídil šest fytocenologických snímků, které však z metodických důvodů (např. absence určených mechorostů a lišejníků) nebyly zařazeny do tabulky prezentované v této studii. Přírodní památka je zmíněna také ve studii o lichenoflóře Brd od Štěpánky Slavíkové-Bayerové (Bayerová 1999), jmenovány odtud jsou např. některé dutohlávky (Cladonia arbuscula, C. foliacea, C. gracilis atd.) a další druhy lišejníků, např. Lecidea fuscoatra či Xanthoparmelia conspersa. Všeobecný popis přírodních poměrů včetně stručné botanické charakteristiky je uveden v publikaci o chráněných územích středních Čech 200

9 R. Hlaváček a P. Karlík: Příspěvek k poznání flóry a vegetace PP Na horách a poznámky ke květeně Podbrdska (Karlík in Ložek, Kubíková, Špryňar a kol. 2005). Přírodní, tedy i botanické hodnoty lokality zmiňuje také ochranářsky zaměřená regionální literatura (Bubeníček 1983, Knížek 1983), zpráva o ní se objevila i v denním tisku (Gutwirth 1982). Metodika Autoři soustavně sledují území od roku S výjimkou let 2001, 2007 a 2008, kdy území nebylo autory navštíveno, byla každoročně (tj. včetně roku 2010) podniknuta alespoň jedna, většinou však několik exkursí. Z hlediska předkládaného průzkumu byl zásadním rok 1997, kdy byl prvním autorem vytvořen kompletní soupis cévnatých rostlin, který byl později spíše už jen doplňován, zejména o taxony z obtížněji determinovatelných skupin. V roce 1999 byl prvním autorem pořízen reprezentativní soubor fytocenologických snímků (tab. 1). Během roku 2005 byl druhým autorem zhotoven průzkum lokality a sepsán plán péče o přírodní památku (Karlík 2005). Druhy z tohoto průzkumu, jenž shrnuje autorovy poznatky o území z let , uvádíme v seznamu taxonů. Vynechány jsou druhy, které se zjevně vyskytovaly již vně hranic přírodní památky. Nomenklatura cévnatých rostlin, mechorostů a lišejníků odpovídá klíči ke květeně ČR (Kubát 2002), seznamu mechorostů ČR (Kučera et Váňa 2005) a seznamu lišejníků ČR (Liška, Palice et Slavíková 2008). Dokladový materiál je uložen v herbáři Hornického muzea Příbram (HOMP). Problematičtější skupiny cévnatých rostlin revidovali M. Štech (Agrostis), R. Řepka (Carex), P. Šmarda (Festuca), J. Štěpánková (Galium), J. Hadinec a P. Havlíček (Epilobium, Fallopia, Rubus, Veronica), P. Havlíček (Crataegus, Euphrasia, Gagea, Poa, Rosa, Viola), J. Danihelka (Achillea), J. Kirschner (Luzula, Viola) a J. Soják (Potentilla). V některých důležitějších případech je taxonomický specialista jmenovitě uveden přímo v poznámkách pod seznamem taxonů. Lišejníky určil V. Mejstřík, mechorosty M. Zmrhalová. Vzhledem k problémům s determinací a se zařazením starších údajů došlo pouze k uvedení souborného druhu u následujících taxonů: Achillea millefolium agg., Carex muricata agg., Chenopodium album agg., Festuca rubra agg., Galium mollugo agg., G. verum agg., Leucanthemum vulgare agg., Papaver dubium agg., Polygonum aviculare agg., Ranunculus auricomus agg., Rubus fruticosus agg., Stellaria media agg. Hrušně (Pyrus) a některé zavlečené rostliny byly určeny pouze do rodu. Pod jméno Vicia sativa agg., které se v klíči ke květeně ČR (Kubát 2002) nevyskytuje, zahrnujeme druhy V. angustifolia a V. sativa (sensu Kubát l. c.). Popis vegetace se vedle terénních zápisků opírá jednak o pořízené fytocenologické snímky (obr. 3), jednak o orientační mapování aktuálního rozšíření jednotlivých typů vegetace včetně náletových porostů, které bylo 201

10 BOHEMIA CENTRALIS 30 provedeno v roce Vegetační fytocenologické snímky byly vytvořeny prvním autorem na základě běžné metodiky curyšsko-montpellierské školy. Použita byla modifikovaná Braun-Blanquetova stupnice ( Braun-Blanquet new ), přičemž u stupně 2 byly rozlišovány hodnoty 2a (tj. pokryvnost 5 15 %) a 2b (15 25 %). Umístění snímků sledovalo zejména zaznamenání reprezentativního spektra suchých trávníků v rozsahu celé přírodní památky. Snímky travino-bylinné vegetace byly setříděny subjektivním syntetickým způsobem v prostředí programu EXCEL. Následně byla uskutečněna také analýza v prostředí programu JUICE 7.0 (Tichý 2002), ve kterém byla mj. provedena klasifikační hierarchická divizivní metoda TWINSPAN (Hill 1979). Pro provedení výpočtu byly použity všechny druhy bylinného patra. Na základě této statistické analýzy došlo k mírné a definitivní úpravě předtím subjektivně vytvořené tabulky tak, aby odpovídala skupinám snímků vytvořených v prvních třech úrovních členění (použité hodnoty cut levels byly 0, 5, 25) viz tab. 1. Názvy syntaxonů jsou uvedeny podle nejnovější syntézy travino-bylinné vegetace provedené pro celé území ČR (Chytrý 2007). Protože některá zde použitá jména nejsou dosud obecně vžitá a nemají ve středočeském prostoru tradici, uvádíme v opodstatněných případech také syntaxony z Moravcova přehledu (Moravec 1995). Podle téhož přehledu používáme syntaxony lesní vegetace. Procentuální zastoupení jednotlivých typů trávníků, lesního porostu, náletových dřevin a ruderální vegetace bylo stanoveno z recentní ortofotomapy s využitím měření v prostředí GIS. Do průzkumu jsme zahrnuli i okraj přilehlého pole pod přírodní památkou, protože se některé jeho části při detailním vynesení hranic území do ortofotomapy v prostředí GIS již nalézají na parcelách zahrnutých do chráněného území. K sestavení tabulky postihující rozšíření vybraných sucho- a teplomilných druhů v regionech Jinecka, Příbramska a Rožmitálska byly využity především vlastní terénní záznamy, údaje z floristické databáze FLDOK Hornického muzea Příbram (dále jen FLDOK), údaje z herbáře Hornického muzea Příbram (dále jen HOMP) a v literatuře publikované lokality či informace o výskytu druhu v daném území, které jsou excerpovány především z materiálu k floristickému kursu ČSBS konaného v roce 1985 v Příbrami (Hrouda et Skalický 1988), z jednotlivých dílů Květeny ČR a z různé regionální floristické literatury např. Domin 1903, Domin 1926, Domin 1943, Frantová 1964, Chán et Štěpán 1964, Podlenová 2000, Štěpán Využity byly rovněž rešerše připravené J. Sofronem pro chystanou Květenu Brd. Jedná se o semikvantitativní analýzu. Cílem proto není postihnutí veškerých známých a v minulosti publikovaných lokalit vybraných druhů, ale postihnutí trendu v jejich rozšíření podél úpatí Brd od nejteplejšího Jinecka přes Příbramsko až na poměrně chladné a deštivé Rožmitálsko, k čemuž podrobnost uvedené excerpce postačuje. 202

11 R. Hlaváček a P. Karlík: Příspěvek k poznání flóry a vegetace PP Na horách a poznámky ke květeně Podbrdska Obr. 3. Poloha fytocenologických snímků. Fig. 3. Position of vegetation plots (phytosociological relevés). Vegetace Vegetaci PP Na horách můžeme rozčlenit na šest hlavních fyziognomických vegetačních typů. Ty byly v roce 2010 zastoupeny přibližně následovně: pionýrská travino-bylinná společenstva na mělkých půdách silikátových hornin (sv. Hyperico-Scleranthion) 30 %, suché trávníky (sv. Koelerio-Phleion) 40 %, mezofilně laděné druhově chudé trávníky s převahou ovsíku vyvýšeného 7 %, solitérní dřeviny a křoviny 10 %, borový les 10 %, ruderální vegetace (ruderální křoviny s borovicemi a porosty kopřiv či třtiny křovištní) 3 %. Jedná se samozřejmě o hrubý odhad upřesněný analýzou ortofotomap v prostředí GIS. Například plocha ruderální vegetace byla počítána pouze podle rozlohy větší ruderální křoviny s porosty kopřiv a třtiny křovištní na východním okraji PP, zatímco drobné plošky se Solidago gigantea v jižním okraji území a fragmenty třtinových porostů (např. při chatě na západním okraji PP) nebyly do rozlohy vůbec započítány. Obdobně je snížena i výměra soliterních dřevin a křovin, neboť některé vyřezané a nyní opětovně obrážející porosty náletových dřevin (růže, trnka, akát, dub), jakož i drobnější solitérní keře, nebylo možné na použité ortofotomapě rozlišit. Vzhledem k tomu, že zmlazující nálety při následujícím managementu opět zmizí, případně se výrazně sníží a prořídnou, čímž pozbydou fyziognomii křovin a keřů jako takových, nepovažujeme jejich vynechání za podstatné. 203

12 BOHEMIA CENTRALIS Pionýrská travino-bylinná vegetace mělkých silikátových půd Nejméně vyvinuté půdy jsou osídleny vegetací svazu Hyperico perforati- Scleranthion perennis. Jedná se o řídké, často silně mezernaté porosty s nízkostébelnými trávami (Agrostis capillaris, A. vinealis, Festuca ovina, F. rupicola, Koeleria macrantha) a nízkými dvouděložnými bylinami, mezi nimiž hrají významnou úlohu plazivé (Hieracium pilosella) a kobercovitě rostoucí (Potentilla arenaria, Scleranthus perennis, Thymus pulegioides) druhy, naopak poměrně zřídka jsou zastoupeny sukulenty, častěji pouze Sedum reflexum, jehož místy početnější populace později v létě vyniká živě žlutými květy a výrazně zpestřuje jinak v té době již barevně fádní porosty. Na druhovém složení se vedle suchomilných acidofytů (Festuca ovina, Jasione montana, Scleranthus perennis) podílejí acidotolerantní druhy s širší ekologickou amplitudou, např. Hieracium pilosella či Thymus pulegioides, příp. druhy suchomilných trávníků s optimem výskytu na bazičtějších půdách, avšak přesahující i na půdy kyselejší (Dianthus carthusianorum, Euphorbia cyparissias, Koeleria macrantha, Potentilla arenaria). Především v nejvíce mezernatých porostech je silně rozvinuto mechové patro, které často spoluurčuje i fyziognomii porostu. Důležitou roli v něm hrají lišejníky s keříčkovitou stélkou patřící do rodu dutohlávka, s vyšší až vysokou pokryvností např. Cladonia arbuscula, C. foliacea, C. pyxidata a C. rangiformis (viz obr. 20 v barevné příloze). Z lišejníků s lupenitou stélkou se výrazněji prosazovaly druhy rodu terčovka (Xanthoparmelia conspersa, X. stenophylla). Pionýrská travino-bylinná vegetace se objevuje ve dvou fyziognomicky výrazně rozdílných formách. Extrémně mělké půdy navětralých výchozů břidlic a jejich okolí jsou kolonizovány porosty s velmi nízkou (výrazně pod 50 %) pokryvností bylinného patra. Mezi roztroušenými trsy trav (např. Festuca rupicola, Koeleria macrantha) se s vyšší pokryvností prosazuje především chmerek vytrvalý (Scleranthus perennis). Bohatě vyvinuté mechové patro je kromě hojných lišejníků tvořeno hlavně porosty ploníku chluponosného (Polytrichum piliferum). Typický vývoj této vegetace, který odpovídá asociaci Polytricho piliferi-scleranthetum perennis, je dokumentován ve sn. č. 1 (tab. 1, obr. 3). Nejxerotermnější ráz má toto společenstvo na vrcholu hřbítku v západní části přírodní památky, kde ke kondominantám bylinného patra chmerku vytrvalému a mochně písečné (Potentilla arenaria) přistupují ve zdejší oblasti vzácné xerotermní druhy Seseli osseum a Veronica dillenii (sn. 11). Uvedený porost poněkud připomíná asociaci Potentillo arenariae-festucetum pallentis (sv. Alysso-Festucion pallentis). Vzhledem k absenci dalších diagnostických druhů, především Festuca pallens, jej však rovněž řadíme k asociaci Polytricho piliferi-scleranthetum perennis. Na souvisleji zazemněných plochách rostou již poněkud zapojenější trávníky s dominantní kostřavou ovčí (Festuca ovina) blízké asociaci Jasiono montanae- Festucetum ovinae (zejména sn. 12) ze svazu Hyperico-Scleranthion. Oproti asociaci Polytricho-Scleranthetum zde hojněji přistupují některé druhy běžné 204

13 R. Hlaváček a P. Karlík: Příspěvek k poznání flóry a vegetace PP Na horách a poznámky ke květeně Podbrdska v okolních suchomilných trávnících (Achillea millefolium agg., Cerastium arvense, Lychnis viscaria, Pimpinella saxifraga, Trifolium alpestre), naopak chybí mech Polytrichum piliferum, který je diagnostickým druhem asociace Polytricho-Scleranthetum (cf. Chytrý 2007). Trávníky s kostřavou ovčí představují přechodný typ cenóz mezi pionýrským společenstvem s fyziognomicky nápadnými lišejníky a mechy (as. Polytricho-Scleranthetum) a suchomilnými trávníky svazu Koelerio-Phleion. Společenstvo chmerku vytrvalého (as. Polytricho-Scleranthetum) je vázáno především na polohy s drobnými výchozy podložní horniny, které lemují cestičku a pěšiny v jižní části přírodní památky. Rozsáhlejší porost je rovněž ve vrcholové partii hřbítku na severním okraji bezlesí v západní části PP (sn. 11). Roztroušeně se objevuje i jinde, např. v jižním lemu vrcholového boru. Trávník s dominantní kostřavou ovčí (as. Jasiono-Festucetum) byl snímkován v kontaktu s porostem předchozí asociace na svahu těsně pod vrcholovou partií hřbítku (sn. 12). Do as. Jasiono-Festucetum by bylo možné zařadit i sn. 5, který se vyskytuje spíše v dolní části území. Charakterem stanoviště a fyziognomií vegetace by této asociaci velmi dobře odpovídal i sn. 3, nicméně se zde již hojně vyskytuje významný diferenciální druh Festuca rupicola, který toto zařazení znemožňuje. Porosty s převahou diagnostické kostřavy ovčí byly pozorovány i jinde, např. při borovém lese na vrcholové plošině ve střední části PP (přistupovaly Hieracium pilosella, Jasione montana, Potentilla argentea, Pulsatilla pratensis subsp. bohemica), především pak při jižním okraji zájmového území. Protože kostřava ovčí přechází s vyšší pokryvností i do trávníků již náležejících svazu Koelerio-Phleion, je obtížné tyto porosty blíže klasifikovat. Na tomto místě je nutné upozornit na disproporci mezi zařazováním jednotlivých snímků do existujících syntaxonomických jednotek a mezi výsledkem klasifikace snímkového materiálu ze zkoumané lokality provedené ad hoc pro potřeby tohoto článku. Syntaxonomické jednotky jdou napříč námi vytvořenými skupinami snímků. V první úroveni členění provedeného hierarchickou metodou TWINSPAN nebyly rozděleny snímky podle příslušnosti do svazů (sv. Hyperico-Scleranthion versus sv. Koelerio-Phleion), ale tak, že v jedné skupině byly snímky 1, 11, 12, 5, 3, 2, 4, 13, 7 a ve druhé ostatní snímky již zcela nepochybně náležející do travinné vegetace sv. Koelerio-Phleion. Ve druhé úrovni členění se pak oddělily snímky 1 a 11, náležející asociaci Polytricho-Scleranthetum od skupiny snímků 12, 5, 3, 2, 4, 13, 7, kterou jsme nazvali typ "Festuca rupicola". Právě v této skupině sedmi snímků jsou porosty klasifikovatelné jako as. Jasiono-Festucetum ze svazu Hyperico-Scleranthion (sn. 5 a 12) společně se snímky 3, 2, 4, 13, 7 náležícími již spíše svazu Koelerio-Phleion. 2. Suché trávníky a vřesoviště Poněkud hlubší, i když stále ještě velmi mělké půdy obsazují již znatelně zapojenější suché trávníky svazu Koelerio-Phleion phleoidis. Svrchní půdní vrstvu, jejíž mocnost se obvykle pohybuje okolo 10 cm, tvoří mírně soudržná až sypká, jemná tmavohnědá zemina víceméně bez nebo jen s nízkou příměsí 205

14 BOHEMIA CENTRALIS 30 drobného skeletu (někdy i větších kamenů), hlouběji již bývá půda silně kamenitá, příp. navazuje na navětralou podložní horninu. Pod půdním povrchem je většinou okolo 5 cm mocná kompaktnější kořenová vrstva. Bylinné patro trávníků bývá dosti (až silně) mezernaté, často ani nevytváří souvislejší uzavřený porost. Jeho pokryvnost se pohybuje od 40 do maximálně 80 %. K poměrně vysokému překrytí půdního povrchu vegetací proto významnou měrou přispívá mechové patro, jehož pokryvnost byla odhadována v rozmezí 25 až 70, výjimečně 90 %. K dominantám či kondominantám patří nízké až středně vysoké trávy. Podle jejich zastoupení se maximální výška porostů pohybuje v rozmezí od přibližně 40 (porosty s hojnou Koeleria macrantha, porosty s převahou Avenella flexuosa) do ca 100 cm (porosty s hojnou Avenula pratensis). Žádná z těchto tří trav se jako dominanta či kondominanta neuplatňuje ve všech typech porostů. V závislosti na stanovištních podmínkách se s vysokou pokryvností mohou zúčastňovat ještě Agrostis capillaris, který dosahuje optimálního rozvoje o něco později než ostatní trávy a výrazněji se proto projevuje až v letním aspektu, Festuca ovina a Poa angustifolia. Z dvouděložných rostlin se výrazně uplatňuje smolnička obecná (Lychnis viscaria), díky jejímž květům jsou svahy lokality v květnu nápadně růžové (viz obr. 19 v barevné příloze), výrazný je rovněž aspekt se žlutě kvetoucí, místy velmi hojnou kručinkou německou (Genista germanica). K nejfrekventovanějším rostlinám druhové garnitury suchých trávníků, v nichž se díky mezernaté horizontální struktuře bylinného patra mohou výrazněji prosazovat i nízké druhy, patří Agrostis capillaris, Carex caryophyllea, Euphorbia cyparissias, Festuca ovina, Genista germanica, Hieracium pilosella, Hypericum perforatum, Koeleria macrantha, Luzula campestris s. str., Lychnis viscaria, Pimpinella saxifraga, Poa angustifolia, Thymus pulegioides a Trifolium alpestre. Průměrný počet druhů bylinného patra ve snímku je 24, nejméně bylo zapsáno 16, nejvíce 32 druhů cévnatých rostlin. V mechovém patru byly s relativně vyšší frekvencí ve všech typech porostů zaznamenány mechy Ceratodon purpureus a Hypnum cupressiforme. Z fytocenologické tabulky je patrné, že vegetace suchých trávníků není v PP Na horách homogenní. Pomocí klasifikace bylinného patra algoritmem TWINSPAN byly rozlišeny tři zřetelně odlišné typy těchto trávníků (čtvrtým typem, který byl vylišen, je vegetace mělkých půd komentovaná výše). Protože skupiny snímků plně neodpovídají stávajícím (Chytrý 2007) fytocenologickým jednotkám (as. Potentillo heptaphyllae-festucetum rupicolae, as. Viscario vulgaris-avenuletum pratensis), rozhodli jsme se označovat jednotlivé typy vegetace podle výrazných diferenciálních druhů (Festuca rupicola, Avenula pratensis, Danthonia decumbens). Nejsušší stanoviště osidlují cenózy s hojnými lišejníky a fyziognomicky nápadnou trávou smělkem štíhlým (Koeleria macrantha), kterou s vyšší pokryvností zpravidla doprovázejí trsnatá kostřava žlábkatá (Festuca rupicola) a v jarním aspektu nápadně kvetoucí smolnička obecná (Lychnis viscaria). Tuto 206

15 R. Hlaváček a P. Karlík: Příspěvek k poznání flóry a vegetace PP Na horách a poznámky ke květeně Podbrdska vegetaci označujeme jako typ "Festuca rupicola" a přiřazujeme k ní trávníky na snímcích 2, 3, 4, 5, 7, 12 a 13. Těžiště rozšíření zde má chráněný koniklec luční český (Pulsatilla pratensis subsp. bohemica). Oproti ostatním typům suchých trávníků jsou tyto porosty jednoznačně diferencovány přítomností druhů typických pro pionýrskou vegetaci mělkých silikátových půd svazu Hyperico- Scleranthion Jasione montana, Potentilla filiformis, Scleranthus perennis a Sedum reflexum. S touto vegetací ostatně často bývají i v kontaktu. Nachází se na relativně prudších svazích orientovaných k JJZ až JJV. Zásadním faktorem je pravděpodobně hloubka půdy; podmínky na samé hranici možností existence suchého trávníku dokládá sn. 3, kde byla zjištěna extrémně mělká, pouze 3 cm mocná kamenitá svrchní půdní vrstva, pod níž se nachází již jen podložní hornina. Vlhkostně silně deficitní charakter stanovišť dokládá také složení mechového patra, v němž dominují keříčkovité dutohlávky, především Cladonia arbuscula pravidelně doprovázená druhem Cladonia rangiformis. Dalším typem suchých trávníků je vegetace s ovsířem lučním, typ "Avenula pratensis", kde se dále uplatňují Helianthemum grandiflorum subsp. obscurum či mezofilněji laděné druhy, jako je Trifolium medium. Pokryvnost jetele prostředního bývá zvýšena na plochách ovlivněných zástinem solitérních borovic, který podporuje rovněž i výskyt dalších mezofilněji laděných druhů, což je patrné ze snímku 17. V porovnání s ostatními typy travinné vegetace, zde lipnice úzkolistá dosahuje nejvyšší pokryvnosti a vystupuje jako jedna ze subdominant porostu. V mechovém patře se již nevyskytují dutohlávky, hojně v něm však roste Pleurozium schreberi a Plagiomnium ellipticum. V rámci tohoto typu by bylo možno vylišit další dvě skupiny snímků. Snímky č. 6, 15, 16, 18 a 19 představují jen mírně acidofilní křídlo s velmi hojným až dominantním výskytem Avenula pratensis a s příměsí Knautia arvensis. Snímky 8, 14, 17 a 22 představují více acidofilní křídlo, kde se již výrazně uplatňují metlička křivolaká (Avenella flexuosa) a další acidofyty, jako je např. Campanula rotundifolia. Prvý z nich (sn. 8) zachycuje trávník na východním okraji vrcholové plošiny v minulosti silně ovlivněném hustším, v roce 1996 vykáceným náletem dubu. Zaznamenán byl až třetí rok po odstranění náletu a je již blízký vegetaci následujícího typu. Posledním typem suchých trávníků je silně acidofilní a již značně mezofilní vegetace dokumentovaná snímky 10, 20, 21 a 23. Tyto trávníky označujeme jako typ "Danthonia decumbens". Jsou zřejmě méně odolné proti náletu, o čemž svědčí vyšší zastoupení mladých doubků (Quercus petraea, méně i Q. robur) a přítomnost dalších, v ostatních typech suchých trávníků chybějících druhů dřevin (Crataegus sp., Prunus avium, P. spinosa, Sorbus aucuparia). Na snímku 10 zaznamenaný porost s vyšším zastoupením vřesu, přítomností acidofytů (Antennaria dioica, Cytisus nigricans) a vysokou pokryvností keříčkovitých lišejníků (Cladonia foliacea, C. furcata, C. rangiformis) se jak svou strukturou, tak floristickým složením přibližuje ke společenstvům vřesovišť. 207

16 BOHEMIA CENTRALIS 30 Porosty, kde se výrazně prosazuje metlička křivolaká (Avenella flexuosa), jsou většinou přistíněny solitéry a skupinami borovic, které je ovlivňují opadem jehličí, šišek a drobných větévek. V důsledku toho má stanoviště acidofilnější charakter, což indikuje opakovaný výskyt druhů svazu Violion caninae Danthonia decumbens a Viola canina, zřídka přistupuje i Campanula rotundifolia. Z pohledu syntaxonoma představují zřejmě plochy s hojnými lišejníky, fyziognomicky nápadnou až dominantní Koeleria macrantha a hojnou Festuca rupicola (označované jako typ "Festuca rupicola") přechodný typ porostů nacházející se na rozhraní suchých trávníků svazu Koelerio-Phleion a pionýrské travino-bylinné vegetace svazu Hyperico-Scleranthion. Svojí fyziognomií, tj. skutečností, že se jedná o trávník, jsou podobné acidofilním trávníkům asociace Jasiono-Festucetum, tu však vylučuje hojný výskyt Festuca rupicola, která je významným druhem negativně charakterizujícím tuto asociaci. V rámci svazu Koelerio- Phleion se tento typ, díky až dominantnímu postavení diagnostického druhu Koeleria macrantha, nejvíce blíží asociaci Potentillo heptaphyllae-festucetum rupicolae (Chytrý 2007), s níž, ovšem jen zřídka, sdílí i některé další diagnostické druhy (Agrostis vinealis, Dianthus carthusianorum, Potentilla arenaria, Rumex acetosella, Trifolium campestre). Ve všech snímcích je rovněž zastoupen diferenciální druh mechového patra Cladonia rangiformis. V porostech se ovšem objevují také diagnostické druhy asociace Viscario vulgaris-avenuletum pratensis, s vysokou stálostí Thymus pulegioides, zřídka také Sedum reflexum, Cerastium arvense, Polytrichum piliferum a Potentilla tabernaemontani. Z druhů, které jsou jako diagnostické uváděny pro obě asociace, se pravidelně objevuje Hieracium pilosella, zřídka přistupují Phleum phleoides a Trifolium arvense. Proto hodnotíme typ "Festuca rupicola" jako přechodné společenstvo, které je bližší spíše asociaci Potentillo heptaphyllae-festucetum rupicolae, nežli asociaci Viscario vulgaris-avenuletum pratensis. Trávníky označené jako typ "Avenula pratensis" víceméně odpovídají asociaci Potentillo heptaphyllae-festucetum rupicolae, s níž je vedle kondominantního až dominantního postavení ovsíře lučního (Avenula pratensis) spojuje hojný výskyt Koeleria macrantha, roztroušeně přistupující Dianthus carthusianorum a Potentilla arenaria, jakož i sporadická přítomnost dalších diagnostických druhů. Typy "Festuca rupicola" a především pak "Avenula pratensis" byly pravděpodobně dříve z území přírodní památky uváděny jako asociace Pulsatillo pratensis-avenochloetum pratensis /= Pulsatillo pratensis-avenuletum pratensis/ (Rydlo 1982, Karlík 2001, 2005a, 2005b, Karlík in Ložek, Kubíková, Špryňar a kol. 2005), což je podle Chytrého (Chytrý 2007) synonymum jména Potentillo heptaphyllae-festucetum rupicolae. Kolbekovým snímkům asociace Pulsatillo-Avenochloetum z Křivoklátska (Kolbek et al. 2001) nejlépe odpovídá porost zachycený ve sn. 14, který ovšem představuje přechodnou cenózu mezi oběma asociacemi uvedenými ve Vegetaci ČR (Chytrý 2007). V typu "Avenula pratensis", který v rámci diferencovaných typů nejlépe odpovídá as. Potentillo heptaphyllae-festucetum rupicolae, se nominátní druh Pulsatilla pratensis vyskytuje jen vzácně. Jako výrazně acidofilní křídlo asociace Viscario vulgaris-avenuletum pratensis lze hodnotit třetí vylišenou skupinu trávníků, a sice typ "Danthonia decumbens", který lze v důsledku roztroušené až i hojnější přítomnosti mezofilněji laděných druhů Danthonia decumbens, Viola canina a částečně též Campanula rotundifolia, považovat za společenstvo blízké smilkovým trávníkům svazu Violion caninae. Porost s vyšší pokryvností vřesu, v němž přistupuje diagnostický druh Jasione montana (sn. 10), by bylo možné již 208

17 R. Hlaváček a P. Karlík: Příspěvek k poznání flóry a vegetace PP Na horách a poznámky ke květeně Podbrdska klasifikovat jako teplomilněji laděné vřesoviště asociace Euphorbio cyparissiae- Callunetum vulgaris (sv. Euphorbio cyparissiae-callunion vulgaris). Přestože jsou vřesoviště řazena do vegetační třídy Calluno-Ulicetea (cf. Chytrý 2007), je příbuznost suchých vřesovišť nížin a pahorkatin (sv. Euphorbio-Callunion) se suchými acidofilními trávníky (sv. Koelerio-Phleion z třídy Festuco-Brometea) zcela zjevná. Zatímco suchá vřesoviště nížin a pahorkatin (sv. Euphorbio- Callunetum) spojuje s vřesovišti podhorských a vyšších poloh (as. Vaccinio- Callunetum vulgaris) jediný společný diagnostický druh, jímž je vřes, mezi suchými vřesovišti nižších poloh a suchými trávníky najdeme řadu společných diagnostických druhů. Proto jsou podle zpracování této vegetace Mucinou a Kolbekem (Mucina et Kolbek 1993) suchá vřesoviště včleněna do svazu Koelerio-Phleion. Zaměříme-li pozornost na výpovědní hodnotu mechů a lišejníků, rozdělí se snímkový materiál uvedený v tabulce 1 na dvě poloviny. Pro levou část tabulky je charakteristický výskyt xerofilních dutohlávek Cladonia sp. div. doprovázených ploníkem Polytrichum piliferum. Jedná se o vegetaci náleženící svazu Hyperico-Scleranthion a nebo do tohoto svazu alespoň přecházející (typ "Festuca rupicola"). V pravé části tabulky se nacházejí snímky mezofilněji laděné travinné vegetace, která je charakterizována především hojným výskytem acidofilního mechu Pleurozium schreberi. Suché trávníky a jejich přechody k pionýrské vegetaci mělkých silikátových půd jsou na území přírodní památky plošně nejrozšířenějším typem vegetace. Porosty s fyziognomicky nápadným až dominantním smělkem štíhlým a kostřavou žlábkatou blízké typu "Festuca rupicola" byly pozorovány prakticky v celé PP, nejrozšířenější jsou zřejmě na výslunných svazích ve střední až dolní svahové partii střední části a v dolní svahové partii východní části území, naopak víceméně chybějí ve východní části vrcholové plošiny a v horní svahové partii východní části PP. Fytocenózy s hojným zastoupením až dominancí ovsíře lučního blízké typu "Avenula pratensis" dosahují znatelně menšího plošného rozšíření. Ostrůvkovitě jsou roztroušeny po celém území přírodní památky, nejčastěji se s nimi setkáme ve střední až horní svahové partii jeho východní části. Acidofilní porosty se silně zastoupenou až dominantní metličkou křivolakou, které řadíme k typu "Danthonia decumbens" a k výrazněji acidofilnímu křídlu typu Avenula pubescens, mají zřetelné optimum rozšíření ve východní části PP. Jak tam, tak i v jiných částech území se objevují na plochách viditelně poznamenaných zástinem, příp. i opadem ze vzrostlých solitérů a skupin borovic, ve východní části PP také na stanovišti, které v minulosti značně ovlivnil souvislejší nálet dubu. Obdobné společenstvo s vyšším zastoupením vřesu, blízké asociaci Euphorbio-Callunetum, bylo snímkováno na kontaktu střední a východní části PP, kde rostlo v horní partii mírného svahu poblíž jižního okraje lesa. Blíže neanalyzované maloplošné porosty s hojným až dominantním vřesem byly pozorovány také v přilehlém lemu lesa a na východním okraji vrcholové plošiny, který byl ještě před 14 lety zarostlý dubovým náletem. Drobná vřesovišťátka se vyskytují rovněž při a pod nálety vzrostlých borovic lemujících pěšinu v jižní části území. Zřídka se menší ostrůvek vřesu objeví i jinde, zaznamenán byl např. ve střední části PP, kde vřes a smilka (Nardus stricta) vytvářely samostatné porosty poblíž solitérní borovice v horní partii suchými trávníky zarostlého svahu. 209

18 BOHEMIA CENTRALIS 30 Tab. 1. Fytocenologická tabulka. Tab. 1. Table of vegetation plots (phytosociological relevés). 210 Polytricho- typ "Festuca rupicola" typ "Avenula pratensis typ "Avenula typ "Danthonia Scleranthe- - typické křídlo" pratensis decumbens" tum - acidofilní křídlo" č. snímku datum zápisu (1999) 20/5 29/5 29/5 20/5 20/5 20/5 20/5 29/5 26/5 26/5 29/5 1/6 1/6 1/6 29/5 1/6 26/5 3/6 3/6 3/6 3/6 26/5 plocha snímku [m 2 ] počet druhů v E svažitost [º] expozice J J-JJZ J-JJZ JJV J J JJV J-JJZ - V V-J J-JJZ J J J J - J J J J V-J celková pokryvnost [%] pokryvnost E1 [%] pokryvnost E0 [%] hloubka svrchní vrstvy (14) půdy [cm] druhy v E1 Koeleria macrantha 1 + r 3 2b 3 2b 2b 2b + 2b 1 2a 2a r r. Agrostis capillaris 1 + 2a a. 2b 2a a 2a 2a 1 1 2b 1 Hieracium pilosella 1 2a 2a 1 1 2b 1 1 2a + r r + + 2a a Thymus pulegioides r r + r r r.. Dianthus carthusianorum r r r. r r r r r Hypericum perforatum r r + r. 1 r + +. r r +... r Lychnis viscaria.. 2b 2b 1 2b 2a 2b r a 2b r + r 2a Euphorbia cyparissias a 1 2a + 2a r 1 r. + r Luzula campestris s.str.. r r 2a + 2a 2a 1 1 2a 1 1 2a. r 1 1 Festuca ovina r. 3 2a +... r + 2b 2a 2a + 2a 2b 2a 1 2b 2b 2b 2b Trifolium alpestre.. + 2a r. 1 2a. r. r. 2a r 1 1 Genista germanica r r 2a 1. 2a. 2a. 2a +.. 2b Pimpinella saxifraga.. +. r r r Poa angustifolia b 2b 1 2b 2a 2a 2a 2b 2a a r Cerastium arvense r r 1 + r Agrostis vinealis r r